Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate Vendetta III Epilog.

Stargate Vendetta III Epilog.


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Prostě a jednoduše.

Líbí
72
90%
Nelíbí
2
3%
Ještě nevím
6
8%
 
Celkem hlasů : 80

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Co kecáš riqixi.. jich je tam jenom 17 K. No možná představuju ale vybav si stavbu, o velikosti Tesca. To postavit trvá asi tři měsíce a mají tam cca 50-100 lidí. A teďka si představ že je tam 500 lidí. To prostě za dobré spolupráce musí být za chvílu základy. A nejedná se o normální domy, ale o vojenské budovy. Kde stěny tvoří nějaké plásty plechu + možná nějaká izolace.

O vodovod, odpadní roury, se budu zmiňovat v díle 9.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ne na to se vyser to si každý domyslí jen tim strácíš čas, jen jsem se posumál nad tim jak to máš rychle postavené infrastruktůra by ale trvala mnohem déle musíš si uvědomit že ty tesco hali se už staví na hotovích parcelách kam je přiveden proud,voda,odpady,telekomunikace a INTERNET. tady nemáš zhola nic
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
určo tam bude intenret...to bez debat..:) jiank skvělý díl...akorát sem pořád marně čekal na to přistání Atlantidy...která je teď někde zaparkovaná na oběžné dráze ne?

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:scared: Atlantis letí niekde vesmírom a len Patas25 vie kde. :rflmao:
Ono postaviť pár barakov na ubytovanie je naozaj vecou "pár" hodín, ale pre 17tis. ľudí? +Veliteľské, rsp. riadiace stredisko, výdaj potravy atď., atď. .... :scared:
Ináč príbeh pokračuje celkom dobre. :yes:
:bravo: :write: :arrow: :yahoo:
:wink: :bye:

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No, postup stavby rozvedu více v díle 9.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Myslim že na postup stavby nejni nikdo ve scifi povídce zvědaví :-D
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

LaglasArgon Airman
Airman

Příspěvky: 38
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
a kdy bude další díl?

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Opět děkuji Jakopovi za korekci.

Díl 6 – Rudý měsíc

Bylo právě čtrnáct hodin odpoledne. Stavba základny za tři hodiny celkem pokročila, základy byly vykopány, traverzy se hrdě tyčily nad okolím a jejich spodní části se zalévali betonem.

John se to ráno pohádal se Sam, která stále trvala, aby si šel John nechat zkontrolovat nohu a případně vytáhnout stehy. John zase chtěl letět v jednom z průzkumných jumperů, aby si prohlédl novou planetu. Nakonec poslech rozhněvanou důstojnici a lehl si na jedno z lůžek v ošetřovatelském transportéru.

„Tak ukaž mi tu vaši nohu.“ Řekla Jennifer, která si právě nasazovala rukavice.
„Ahoj, ty už jsi zase ve službě? Co si udělala s dětmi?“ Zeptal se John.
„No starám se jenom o tebe a o generála. Jack je právě vzhůru a děti spí vedle něj. Kdyby se probudili, tak mě zavolá.“ Vysvětlila Jennifer a rozstřihla obvaz, aby mohla vytáhnout stehy.
„Tak to jsem rád, že mám takovou pozornost.“ Řekl John a dál Jennifer nerušil, ať se může soustředit.

Rodney si zabral tři jumpery a udělal si v nich laboratoř. V jednom uskladňoval všechny geologické, biologické vzorky. Druhý jumper byl plný mikroskopů a různých měřících přístrojů. V třetím jumperu se nacházely pouze počítače a veškeré zjištěné data byly právě v nich.

„Co jsi zjistil Rodney?“ Zeptala se Sam.
„Vytvořil sem několik týmů, který stále sbírá vzorky botaniky a chytá živé tvory a brouky. Také odbírají vzorky půdy a já tady sestavuji přehled vzorků, které budou k analýze.“ Vysvětlil Rodney.
„Dobrá, jakmile budete mít čas, kontaktujte Pospíšila a zkuste udělat nějakou hloubkovou vrtačku. Abychom mohli prozkoumat minerály a materiály, co jsou hluboko pod povrchem.“ Řekla Sam.

„Dobře, můžu vyrobit energetickou vrtačku, v podstatě to bude něco podobného, co použil generál O´Neill, aby se provrtal k antické základně.“ Vysvětlil Rodney.
„To by šlo, kdybychom stavěli tunely, jak to budeš mít, napadá mě malé vylepšení.“ Řekla Sam, usmála se a odešla do centra stavby.

„Dobrá tuto stavbu můžete také zalit betonem.“ Řekl Pospíšil a základy jedné z budov se zalily betonem.
„Ano pane.“ Odpověděl Jaffa.

Pospíšil se poté vydal k další rostoucí stavbě, kterou kontroloval Zelenka.

„Jak to vypadá?“ Zeptal se Pospíšil.
„Stavba jde dobře. Na to že jsme na planetě deset hodin, jsme udělali všichni hodně práce.“ Řekl Pospíšil.
„A jde to poznat. Za asistence tisíci pracovních rukou vyrostly pevné základy.“ Řekla Sam, která přišla k dvojici českých vědců.
„Ano, a jak…“ Začal svou otázku Zelenka, když jeho pohled upoutalo něco nového. Něco nečekaného co se právě objevilo na obloze.
„Co se děje?“ Zeptala se Sam, pozorovala zaraženého vědce a poté se obrátila směrem, kam se díval. Na nebi uprostřed bělomodré oblohy se objevila zářící rudý měsíc.
„Měsíc za bílého dne? To je nádhera.“ Řekl Sam a vyjádřila pocity všech.

Po minutě zírání na měsíc se Zelenka zarazil a pozorně se zaposlouchal.
„Slyšíte to?“ Zeptal se.
„Co?“ Odpověděl Pospíšil a poté se všichni zaposlouchali.
„Něco jako hluboké vytí.“ Řekla Sam a vzápětí se jí na hrudi ozvala vysílačka.

„Plukovníku Carterová. Byli jsme napadeni, celá východní fronta je pod silným útokem.“ Ozval se ve vysílačce Teal´c.
„Ihned pošlu posily.“ Odpověděla Sam a podívala se na dělníky, co stavěly základnu. Celkem se zde nacházelo dva tisíce mužů. Všichni se na ní dívali a ona moc dobře věděla, že mají potřebný výcvik. Nepotřebovala nic říkat, stačilo pouhé kývnutí hlavou a všichni dělníci odhodili přilby, nářadí a rozeběhli se k bednám se zbraněmi.

„Teal´cu popište situaci.“ Promluvila Sam do vysílačky.
„Útočí na nás domorodci. Jsou jich tu stovky a vypadají jako Unasové, akorát nejsou zelení, mají menší růžky a jsou více oblečení.“ Odpověděl Teal´c a z vysílačky vycházela střelba.
„Jdu tam.“ Řekla Sam a rozeběhla se na východ.

Jakmile vletěla do lesíka, vyndala z pouzdra svůj Zat a doběhla k Mitchellovi, který se krčil za stromem a střílel do domorodců. Na první pohled by se jejich vzhled dal odhadnout na 9 století. Byly vybaveny luky a šípy, někteří měli kopí a jiní zase sekery. Na blízký boj by měli lidé problém, ale naneštěstí jejich palebná zóna nedokázala zastavit všechny. Nepřátel bylo příliš mnoho a v obraně bylo jen pár lidí. Několik dostalo zásah a váleli se s šípem v hrudi, nebo sekerou v zádech.

„To nepřišli posily?“ Zařval skrz střelbu Mitchell.
„Museli si jít pro zbraně, vzala jsem dělníky ze stavby. Za chvíli by tu měli být.“ Zakřičela Sam a ta chvíle uplynula velice rychle.
V lese se objevili stovky Jaffů s tyčovými zbraněmi a mezi nimi běhali lidé s pozemskými samopaly, brokovnicemi a jeden muž si na ramenou donesl AT4 a její střelu zamířil do největšího houfu nepřátel.
V příštích dvou minutách se razantně změnila situace. Směrem do lesa vletěla asi stovka šípů a pár seker. Z lesa ovšem vyletěly stovky žlutých střel a tisíce olovněných kulek. Díky posilám se domorodci museli stáhnout. Ti co přežili, posbírali raněné a odtáhli je za kopec, dokud se neztratili z dohledu.
Lidé také začali ošetřovat raněné a přenášeli je do bezpečné zóny. Plukovník Sheppard se nedlouho poté vrátil z ošetřovny a konečně se ujal řádného velení. Nechal posílit hlídky na obou stranách a poté si šel podat jednoho z pilotů jumperu, který byl vyslán asi před hodinou.

„Poručíku, loď má detektor známek života. Nepřítel na nás zaútočil z východu a tím směrem jste letěl vy na průzkum. Pokud vím, plukovník Carterová vydala pokyn, abyste známkám života věnoval prioritu. Tak jak je možné, že si nepřítele všiml až Jaffa, který dostal sekerou do břicha.“ Řekl John.
„Pane, nevím jak je to možné, ale když jsem přelétal nad oblastí, nezaznamenal jsem žádnou podezřelou aktivitu.“ Odpověděl voják a očividně měl z Johna respekt.
„Máte nějaký názor, jak se k nám dostali?“ Zeptal se John a jeho tón se změnil. Zprvu si myslel, že příčinou je vojákova nepozornost, ale jeho upřímný pohled jej přesvědčil.
„Senzory jumperu zaznamenali několik jeskyň, ale podle senzorů byly jen několik desítek metrů velké. A když jsem zjistil počet nepřátel, bylo mi jasné, že by z tak malého prostoru nemohli pocházet.“ Obhájil svůj názor poručík.
„Pokud ovšem něco senzory nenarušilo. Je dost možné, že se kolem tunelu dále nachází nějaký minerál, který naše senzory blokuje, a ty dále považují jeskyni za ukončenou.“ Řekl Pospíšil, který si rozhovor vyslechl.
„Pokud je to tak, tak to znamená, že…“ Načal větu John a Pospíšil ji záhy dokončil.
„ …,že pod námi můžou být tunelové sítě.“
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
dobrý...opět pár překlepů...ale nic zásadního..:)stavba pokračuje docela rychle..:) ale teď budeš muset chvilu počkat tak dva dny než ti ztvrdne beton plus pár dní než budeš moxt stavět aniž by ti praskal...xD

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Na nebi uprostřed bělomodré oblohy se objevila zářící rudý měsíc.

Dobrá časť. :) :hmmm: A teraz aby hľadali tunely. :lol: Taký ultrazvuk alebo seizmické vlny by im mohli pomôcť.
:write: :arrow: :yahoo: :bye:
P.S.: A ďakujem, za narodeninový darček. :lol: :thumright: :thumleft:
Naposledy upravil Puk dne 22.8.2010 18:58:15, celkově upraveno 1

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Patas25: U této povídky jsem ti vše, co se mi nelíbilo řekl už při korekci a pak jsme to vyladili, takže jen chválím :-)
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jen tak mimochodem bylo by fajn kdyby si to daval taky každý druhý den jako storm docela jsem si u toho u něj navikl
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Rozmezí vydávání se budu snažit udržet 2-4 dny. Další díl bych sem dal během zítřka.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Čekáááám :palka:


Řikal si že tu dnes bude , jestli ho tu dnes neuvidim tak vezmu tu pálku a rozmlátim celý forum :-D :palka:

No patasi to si mě teda zklamal.... :cry: :cry: :cry: . Říkal si že to sem snad dnes dáš :cry: :cry: :cry: . Kapituluju
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No sry, já nemám celý den čas sedět na foru a mačkat F5. Ale rozmezí 4 dnů jsem dodržel, tak si moc neztěžuj. Nebo nahodím tempo ala Jakop a díl jednou týdně.

P.S. Opět děkuji Jakopovi za korekci.

P.S.S Asi chcete ten díl.


Díl 7- Podrobný průzkum


První den na planetě 17 hodin odpoledne.
Východní les


„Čtyři sta osmdesát mrtvých nepřátel. Naše ztráty činí šedesát sedm mrtvých a dalších třicet dva zraněných.“ Řekla John.
„Teďka víme, že tu nejsme sami. Pod námi jich můžou být další stovky, ne-li tisíce.“ Řekla Sam a snažila se nedívat na mrtvá těla, která začínala páchnout.
„Nemůžeme je tu jen tak nechat. Vítr vane od západu. Navrhuji je spálit, než se vítr obrátí a zanese pach do základny.“ Řekl svůj názor Teal´c.
„Dobrá, naše mrtvé jsme shromáždili na jednom místě v základně. Příbuzní se můžou rozloučit a poté podle druhů náboženských vyznání naložíme s těly.“ Řekl John a odvrátil svůj zrak od bojového pole.
„Řeknu Pospíšilovi, ať shromáždí několik mužů a ti se pustí do kácení lesa. A všimli jste si, že zaútočili ve chvíli, když vyšel ten měsíc?“ Oznámila a zeptala se Sam.
„No ano, asi to pro ně bude mít náboženský význam.“ Řekl Teal´c.
„Teal´cu, dohlédni na odstranění těl, ale ještě předtím, vezmi od nich několik zbraní, náhrdelníků a jiné věci. Dám je Danielovi, ať o nic zkusí něco zjistit.“ Vydal pokyn John a zamířil zpátky do základny.

Budovy základny ještě nedostávali svůj tvar, ale Zelenka ujistil Johna, že jsou postaveny základy pro veškeré laboratoře, obytné budovy, sociální zařízení a sklady. Proto se rozhodl pracovní tým o dvou tisících mužů rozdělit na dvě části. Tisíc kopalo asi dvacet metrů široké a tři kilometry dlouhé základy pro přistávací plochu stíhaček. Druhý tým se připojil k obraně na obou liniích a za pomoci nejmodernější technologie začali kácet lesík. Část dřeva byla odnášena na bitevní pole, kde byla použita jako hranice. Největší množství silných kmenů bylo použito pro malou, hradbu. Ta měla poskytnout vojákům krytí místo lesa. Hradba byla něco přes metr vysoká, takže se za ní mohla vojska krýt před nepřátelskou palbou. Zbytek malých kmenů bylo použito pro provizorní přístřešky u paty hor a veškeré haluze se dávaly k ohništím, aby přes noc poskytly světlo a teplo.

O hodinu později: 18 hodin odpoledne


John, Sam, Cam, Daniel, Ronon a Zelenka stáli u východních hradeb a dívali se jak Teal´c v doprovodu několika mužů dává domorodce na velkou hranici, polévá je benzínem, nebo jinými hořlavinami a nakonec hází zapálenou pochodeň. V tu chvíli se objevil obrovský plamen, který byl vidět i z tábora a zanedlouho od něj stoupal černý hustý dým. Trocha pachu se zanesla i do základny a několika lidem se zvedl žaludek.

„Tak to bychom měli. Teďka musíme podrobně prozkoumat ústí těch jeskyň. Vytvoříme pět týmů, které budou podrobně prolétat východní stranu a obzvlášť se budou věnovat tunelům a různým jeskyním.“ Řekl John.
„Každý by měl letět v jumperech a všichni by měli být zamaskováni.“ Navrhl Zelenka.
„Dobrá, máme šest hodin odpoledne. Za dvě hodiny se všichni vrátí. Mimochodem Radku, kolik bude mít den na této planetě hodin?“ Zeptal se John.

„Podle veškerých měření bude mít den 24 hodin, jak to známe. Planeta je dost podobná Zemi, akorát do celoročního období přibude sedmnáct dní, takže můžeme přidat měsíc, nebo každému měsíci přidat 3-4 dny.“ Řekl Zelenka.
„No dobrá, pak to vyřešíme.“ Řekl John a poté se všichni rozešli ke svým týmům.

O pět minut později vystartovalo ze základny pět jumperů a zamířili na východ. V Johnově lodi seděl Rodney, který chtěl vidět okolí. Jejich jumper zamířil za nedaleký pahorek, kde se zamaskoval. Přímo za tímto pahorkem byl nejbližší vstup do jeskyně. John už jen ze zvyku nahodil senzory, a na nich se objevila jeskyně, která byla asi šedesát metrů hluboká.

„Podle senzorů by se do ní rozhodně nevešly ty stovky domorodců.“ Řekl Rodney.
„Ten muž říkal, že senzory nemuseli proniknout neznámou rudou.“ Odpověděl John.
„Je to dost možné. Počkej, pohraju si na chvíli s obvody a upravím senzory. Po tobě chci, abys vletěl před jeskyni.“ Vydal pokyn Rodney a poté šel do zadní části lodě a začal se přehrabovat v antickém rozhraní.
„No jsme tady, je to na tobě.“ Řekl John poté, jak se vznášel před ústím tunelu.

Po chvíli se konečně ozval jeho jásot a Rodney s úsměvem usedl na sedlo navigátora. Chvíli si hrabal ve vestě, než našel správný propojovací kabel. Jeden konec připojil k tabletu a druhý do lodi.

„Tak jo Rodney, řekni mi, co si to vykoumal.“ Požádal John.
„Když senzory neproniknou, zahrajeme si na netopýra.“ Vysvětlil Rodney.
„Aha, tak něco na typu sonaru.“ Řekl John a Rodney ostýchavě kývl hlavou. Poté stiskl několik tlačítek a osvětlení v lodi zablikalo. Poté naskočil obraz senzorů a posádce lodi to doslova vyrazilo dech.

„No, ty vole, tam jich bude ještě hodně.“ Řekl John.
„Jo, řekl bych, že máme problém.“ Konstatoval Rodney.

Zvukový pulz vletěl do jeskyně, odrážel se od stěn a pokračoval dál do temných hlubin. Díky tomu jumper dostal podrobnou mapu jeskyň a tunelů. Do tunelů by se hrubým odhadem vešlo přes půl milionu obyvatel. Ovšem naneštěstí zvukový pulz nezmapoval celou síť tunelů, ale pouze část.

„Táhne se to dál na východ.“ Řekl Rodney.
„Chtěl bys to prozkoumat?“ Zeptal se John a vletěl jumperem do jeskyně. Díky dobře zpracované trojrozměrné mapě mohl John řídit temnou jeskyní a Rodney po chvíli aktivoval noční vidění na čelním skle.

John mistrně prolétal jeskyněmi a Rodney stále používal sonar, aby zmapoval co nejvíce prostoru.

„Počkej chvíli, tunely tady končí a za nimi je větší jeskyně. Také se v ní trochu omezuje dosah. To může znamenat, že se tam nachází voda s nějakým těžkým prvkem.“ Řekl Rodney.
„No, to jsou šutry na té vodě?“ Zeptal se John a podrobně si prohlížel velkou jeskyni na obrazovce.
„Nevím, možná. Ale dobrá zpráva, podle velikosti tunelu tam proletíme.“ Řekl Rodney.

John se na něj podíval a zašklebil se.
„Nikdy bych nečekal, že to řekneš zrovna ty.“
„Aha, já byl vždycky takový.“ Řekl Rodney.
„Ne, nebyl.“ Odpověděl John.
„Ale jo, byl.“ Hájil se Rodney.
„Jasně si pamatuju, jak si vystřílel půl zásobníku na potkana, když ses ho lekl.“ Řekl John.
„No, ale on byl strašně veliký a cenil na mě zuby.“ Odmlouval Rodney.
„No, když to říkáš zrovna ty.“ Odpověděl John a vyhlásil tak remízu.

Příštích pět minut letěli obzvláště úzkým tunelem, takže John musel otočit jumper o devadesát stupňů. Nakonec vletěli do té obrovské jeskyně a pohled naháněl hrůzu. Ty objekty, které plavaly na vodě, nebyly kameny, ale domy. Těch baráků volně plovoucí na vodě byly stovky, a do každého by se vlezlo tak deset lidí. Bohužel to nebyly jediné domy. Od hladiny až po strop byly ve skále vytesány další domy a dokonce nějaké byly také ve stropě.

„Pane bože.“ Řekl John.
„Tady by se vlezlo asi dvě stě tisíc obyvatel.“ Řekl Rodney.
„Tak to máme problém.“ Konstatoval John.
„No to máme, ale víc se bojím, že tu bude víc takových jeskyní.“ Řekl Rodney.
„Nestraš. Uděláme podrobný průzkum. Poletím v takové výšce, ať do nás nikdo nevrazí.“ Řekl John.
„To bude těžké. Podívej se, jak se houpají na lanech. Když se někdo zhoupne a vrazí do nás.“ Promluvil Rodney.
„Když se to stane, tak odtud zmizíme. Jakou budou mít šanci nás poškodit s oštěpy a šípy.“ Řekl John.
„Těma to také bolí.“ Odpověděl Rodney a sáhnul si na zadek.

John tu poznámku ignoroval a klesl téměř nad hladinu. Skrz dveře viděli do kamenného baráku. Na to, že obyvatelé žili hluboko pod zemí, byly celkem vyspělí. Měli police, židle a stůl. Na nich různé nádobí a jiné domácí potřeby.

„Páni, celkem pěkně zařízené, tak proč na nás zaútočili. A všiml sis, že mají také uhlazenější a vkusnější oblečení.“ Řekl John a stále se díval do chatky.
Rodney odvrátil zrak a vzápětí zařval.
„Pozor, zvedej to.“
Když se podíval na dřevěný můstek, poblíž kterého se vznášeli, běžel proti nim jeden domorodec a skákal do vody.
John to nestihl včas zvednout a mladík se doslova rozplácl na čelním skle.

„Sakra.“ Zaklel John, zajel s jumperem nad dřevěný můstek a mladíka vyklopil. Poté se plnou rychlostí rozletěl směrem k východu.

Cesta nazpět trvala dalších dvacet minut. Když konečně spatřili denní světlo. John jako první vzal vysílačku a zavolal ostatní.

„Všem lodím, tady plukovník Sheppard, okamžitý návrat na základnu. Máme nové informace.“ Promluvil John.
„To jo, máme to všechno černé na bílém.“ Řekl Rodney a vzal kameru, která byla až do teď přilepená na palubní desce.
„Rozumím, Johne, taky něco máme.“ Odpověděla Sam z vysílačky.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
nejvíc se mi líbilo to rozplácnutí o sklo..xD..:) dokázal jsem si to živě vybavit..:) dobrý..:)

_zeryk_ Airman
Airman

Příspěvky: 13
Bydliště: Klobouky u Brna
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Nedávno jsem četl povídku, kde byl taky Pospíšil a Furlingové všechno zlikvidovali... tohle je pokračování?

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ano, je to pokračování
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

rigix Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 386
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No když tam maji asgardský jádro a transportní paprsek, tak by myslim nebyl problém oželet jeden generátor a napojit ho na nějaký jednoduchý nenáročný štít který opklopí celé město a nedovolí projít, bez energetických zbrání by neprošli ani energeticky velice nenáročnym štítem.
Jsem prostě pako a nikdo z Vás to nezmění !

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:lol: Dobré pokračovanie a celkom príjemná oddychovka. :)
Jakou budou mít šanci nás poškodit s oštěpy a šípy.“ Řekl John.
„Těma to také bolí.“ Odpověděl Rodney a sáhnul si na zadek.
:rflmao: :wink:
:write: :arrow: :yahoo: :bye:

LaglasArgon Airman
Airman

Příspěvky: 38
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
ahoj kdy bude další díl?

Patas25 Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 870
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No další díl bude teď. Opět díky Jakopovi za korekci.


Díl 8- První noc

První den na planetě 20 hodin večer
Sheppardův jumper


Rodney pustil záznam na obrazovku v jumperu. Potom se všichni, kdo se do lodi vešli, dívali, ale občas jejich pohled sklouzl na krvavou skvrnu, která lemovala okno. Jakmile se na videu objevila příhoda s mladíkem, všem byla jasná krev na jumperu. Zanedlouho video skončilo a Sam pustila jejich nahrávku, kterou pořídili na průzkumu.

Jejich jumper letěl krajinou až k obrovské jeskyni, do kterých také vletěli. Jejich tunely byly mnohem širší a let byl tak klidnější. Sam to přetočila o deset minut a narazili na dost podobnou, ale několikrát menší jeskyni.

„A to není všechno.“ Řekla Sam a opět video přetočila.

Jakmile začala normálně přehrávat, jumper letěl opět tunelem a zanedlouho narazili na další podobnou jeskyni.

„Tato jeskyně je o něco větší. Také jsme si v ní prohlédli obyvatele. Jsou rozhodně stejní jako ti, co na nás zaútočili. Přesto se liší od těch, které objevil John s Rodneym.
„Takže máme pod zemí zakopané domorodce, minimálně dva různé kmeny. Jeden na nás zaútočil a s druhým nemáme žádný kontakt.“ Řekl Teal´c.
„Pokud není těch kmenů víc.“ Podotkl Rodney a zasedání v jumperu se rozešlo.

Slunce na obloze už zapadalo a John šel zkontrolovat obě bojové linie. Při cestě zpátky to ani nepostřehl, ale lesy byly všechny vykácené. Namísto nich tam byla dřevěná hradba a za ní bylo minimálně pět set vojáků v plné polní. Přibližně deset lidí mělo antický detektor známek života a na jejich monitor se dívaly minimálně dva páry očí.

„Nějaká nepřátelská aktivita?“ Zeptal se John.
„Detektor nic nezaznamenal.“ Odpověděl voják.
„Dobrá.“ Řekl John a dále pokračoval v obhlídce.

Několikrát se zastavil, zkontroloval vojákům zbraně a povzbudil je několika dobrými slovy. Když přišel k jednomu z důstojníků na západní straně, prohodil s ním pár slov. Když odcházel, položil mu voják zásadní otázku.
„Plukovníku, proč k nám posíláte posily?“ Zeptal se voják.
„Já k vám nic neposílám, jak jste na to přišel?“ Řekl John.
„Podívejte se na detektor.“ Řekl voják a podal mu zařízení.

John se podíval na malé zařízení, a stoupl směrem si k severu a zjistil, že hodně známek života přichází z jihu. V tu dobu byla už tma a tak nikdo neviděl, co se skutečně u jezera děje.

„Sam, kolik máme lidí u jezera?“ Zeptal se John.
„Asi sto.“ Odpověděla Sam.
„A nešel se někdo z civilistů osvěžit?“ Znovu se zeptal John.
„Ne, vydala jsem pokyn, že všichni zůstanou u hor.“ Odpověděla Sam.
„No máme tam hromadu známek života.“ Řekl John.

Do hovoru se zapojil Pospíšil, který měl po ruce také vysílačku.

„Pošlu k tobě Jana. U Žanety by měl mít potřebné vybavení.“ Řekl.
„Dobrá.“ Odpověděl John.

Přibližně deset minut poté se u Johna objevil Pospíšilův syn, který nesl na zádech podlouhlý černý batoh.

„Jak to vypadá na detektoru?“ Zeptal se Jan.
„Pomalu se přibližují. Ale je jich pořád víc a víc.“ Řekl John.
„Dobrá. Půjdeme tady na tento kopec.“ Řekl mladý Pospíšil a John šel za ním.
„Co v tom batohu máš, nějaké otcovo udělátko?“ Zeptal se John.
„Ne je to CheyTac Long Range Rifle Systém.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

„ Jeden z nejlepších systému pro zabití na dálku.“ Vysvětlil Jan.
„No čekal bych, že budeš spíše vědec než fanda do zbraní.“ Odvětil John.
„No, stačí, že jsem chytřejší než vy.“ Odvětil Jan.
„Smysl pro humor, budeme mít více společného.“ Řekl John, když došli na vrchol kopce.

Mladík sundal ze zad batoh a otevřel jej.

„Páni, hezká hračka. Máš tu nějakou optiku s nočním viděním?“ Zeptal se John.
„Jasně, dejte mi chvíli a já si sestavím Žanetu a dám na ní optiku.“ Řekl Jan.

Trvalo asi dvě minuty, než byla zbraň kompletní a pak zprovoznil přístroje na měření vlhkosti, tlaku a veškerých poryvů větu.

„Sou to civilisti?“ Zeptal se John.
„Ukažte detektor.“ Požádal Jan a vzal si malé zařízení do ruky.
„Co je?“ Zeptal se John.
„U břehu jsou jen naši a vypadá to, že ty známky života jsou ve vodě.“ Řekl Jan.

John se na něj podíval a poté se chopil vysílačky, aby zkontroloval, jaká je tam situace.

„Plukovník Sheppard volá hlídku u jižního jezera, je tam u vás všechno v pořádku?“ Zeptal se.
„Tady je vše v pořádku, co by se mělo dít?“ Zeptal se voják.
„Nemáte detektor známek života?“ Zeptal se John.
„Ne pane. Jsou na východních a západních hranicích.“ Odpověděl mu voják do vysílačky.

„Už vím, co jsou to za známky života. Použijte tento dalekohled.“ Řekl Jan a podal mu ho.
„Dík.“ Odpověděl John a podíval se.

Dalekohled rozlišoval jednotlivé osoby, a když na ně zaostřil, vyděl je do nejemnějších detailů.

„Kde se mám dívat?“ Zeptal se John.
„Na jezero. Asi padesát metrů od břehu.“ Řekl Jan.

John ihned zaostřil. Chvíli nic neviděl, ale pak se začala čeřit hladina a zpod ní začali vystupovat původní domorodci bez svých obleků. Potichu se plížili k nejbližší hlídce.

„Ukaž, jak umíš střílet.“ Řekl John a ihned se chopil vysílačky, aby varoval hlídky a poslal tam posily.

Jan ihned poslechl, zkontroloval všechny příslušné údaje a podle nich zacílil první cíl. Se zatajeným dechem vystřelil a poté asi dvě vteřiny čekal. John se při první střele díval do dalekohledu a náhodou měl zaostřeno na stejnou skupinu jako Jan. Když se jednomu nepříteli rozprskla hlava, John byl překvapen jeho nadáním. Střelit ve tmě pohybující cíl na vzdálenost dvou kilometrů při mírném větru je složitý úkol. Natož když se jednalo o zásah přímo do hlavy.

„Pěkná trefa. Musíš si vystačit sám. Pořád do nich per olovo, já se přidám na boj na blízku.“ Řekl John, vytáhl svůj Zat a rozeběhl se k jezeru.
Mladý Pospíšil se otočil a viděl, jak od paty hor vystartovalo několik stovek pochodní a rozeběhlo se k jezeru. Jan už se přestal zajímat okolím a dál si hleděl odstřelování.

John za pět minut doběhl k hlídkám, které nyní divoce stříleli do stále se vynořujících nepřátel. Občas se nějakému domorodci rozprskla hlava a John jen obdivoval Janův střelecký um.

„Johne, za pět minut jsme u vás.“ Ozvala se Sam z vysílačky.
„Dobrá, pospěšte si.“ Zařval John a střílel Zatem do nepřátel. Když jednoho minul, modrá energetická střela zasáhla jiného.
Najednou se kolem jeho hlavy prohnaly tři energetické střely s typickým zvukem P90. Otočil se a za ním stříleli Ronon a Rodney.

„Chytej!“ Zařval Rodney a hodil mu druhou P90, co měl na zádech a šest zásobníků.
„Díky.“

Během příštích několika minut se lidé museli o několik metrů stáhnout, ale situace se opět obrátila s příchodem nových posil. Nepřítel se už nemohl stáhnout a tak všichni, kdo byli nad hladinou, byli odsouzeni k smrti.

„Ty jeskyně musí vést do jezera.“ Řekla Sam, která přiběhla a křečovitě svírala svou P90.
„Jo, vezmu si jumper a drony zbortím vchody.“ Řekl John.
„Jak, ale poznáš, kam střílet?“ Zeptal se Rodney.
„Když jsem se díval na detektor, tak známky života šli za sebou.“ Řekl John.
„Chápu.“ Řekl Rodney. „Tak letíme.“
Jakmile John a Rodney začali utíkat k nejbližší antické lodi, tak se otočili, aby se podívali, co je zdrojem křiku. Nebyl to nikdo jiný Teal´c, který se s křikem vrhl proti nejbližším protivníkům. Jakmile to uviděl Ronon, sáhl si za záda a vytasil svůj meč a také se rozeběhl proti nepříteli. V jedné ruce svíral meč a v druhé stále střílel svou zbraní.

„No konečně, myslel jsem, že se ani nedočkám.“ Zařval Mitchell, hodil P90 Jaffovi a vzal si jeho Sodanskou bojovou tyč a také se vrhl na boj z blízka. Trvalo asi deset vteřin, než všem lidem a Jaffům došel jejich úmysl a ti kdo měli zbraně na blízko, tak se doslova s radostí vrhli do centra boje.

Ve vodě bojovalo už jen přes dvě stě domorodců a proti nim stálo asi pět set bojovníků. Překvapivě pro všechny byl blízký souboj dost vyrovnaný.

Po pěti minutách tuhého boje se domorodci přestali plně soustředit na boj, když uslyšeli neznámý zvuk. Samozřejmě to byl Johnův jumper, který letěl asi padesát metrů vysoko a mířil nad vodní hladinu. Jakmile byl dál od břehu, stočil se jumper střemhlav do vody. Pod vodou Rodney pustil sonar a zanedlouho k podvodním tunelům mířili drony.

Boj na břehu jezera se konečně blížil ke konci. Zbývalo pouze dvacet nepřátelských vojáků, které ale nečekal stejný osud jako zbytek spolubojovníků. Jaffové po pokynu Teal´ca odzbrojili nepřítele a jakmile byla možnost, tak jim dali čepel ke krku, aby jim naznačili, že jsou zajatci.
Je to taková výzva, taková prosba. Chtěl bych se naučit programovat v Cčku, proto bych chtěl poprosit někoho z této komunity, kdo tento jazyk ovládá a byl by ochotem sem tam poradit, případně doporučit nějaké zdroje.

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
jako vždy kvalitní díl..:) honza překvapil..:) stejně jako Žaneta..xD..:)

Janci001 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 263
Bydliště: Martin-Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
žaneta = super holka :twisted: prijal by som 8) diel - very good :) :bravo: rychlo dalsi :bounce:

overlord15 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 203
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
dobré :bravo:
len tak ďalej
ale dosť sa čudujem že sa ti domorodci nerozprchli hneď ako počuli strelbu s pozemských zbraní alebo videli Ronovu zbraň :rflmao:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron