Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Evakuace
Z hyperprostoru, nad planetou vybombardovanou Furlingy, vystoupil Babylon s Excaliberem v doprovodu Dia. Obě lodě měly prázdné sklady a letadlová loď přesunula všechny své stíhače na Babylon. Země zůstala pod ochranou Druhé flotily, která se stáhnula, a několika BC-304 patřících Zemi.
Planetě pod nimi vládl chaos. Civilizace se velice podobala Zemi v šedesátých letech a jen největší vědecké kapacity začínaly uvažovat o cestě do vesmíru. Teď však byla celá populace velice nevybíravě seznámena s realitou, když byla polovina planety vyhlazena útokem z oběžné dráhy. Vypálení části atmosféry rozhodilo celý ekosystém planety a na jejím povrchu teď zuřily gigantické bouře, příbojové vlny ničily pobřeží, ze spálené strany planety se šířily jedovaté zplodiny a stejně tak mohutné požáry. Žár, vyvolaný bombardováním, spustil geotermální reakci a po celé planetě se začínaly ozývat vulkány, které do atmosféry chrlily tisíce tun popela a zastiňovaly slunce.
Z oběžné dráhy nebylo přes husté bouřkové mraky a oblaka prachu vidět ani kousek povrchu. Jen jasná záře požárů a výboje blesků prozařovaly skrz. Všechny tyto faktory přispěly k tomu, že na planetě nefungovala většina sofistikované elektroniky a ani transportní zařízení, Aliance se tedy při evakuaci musela spoléhat na staré osvědčené postupy. Šest Victory, které byly jediné schopné přistání, klesly pod mraky a každá dosedla na předem určené souřadnice. Z jejich útrob začali vybíhat vojáci a většina z nich nesla vybavení pro vyprošťování, případně ošetření zraněných. V tomhle bodě ovšem vznikal další zásadní problém. Obyvatelé planety neměli tušení, proč, nebo odkud, se Alianční jednotky vzaly a v pár oblastech měli vojáci těžkou práci.
Planeta nebyla slepá a jejich teleskopy zaznamenaly bitvu na orbitě, která byla v určitých bodech viditelná i okem. Jeden z astronomů identifikoval přistávající lodě jako ty samé, které jejich planetu bránily a posílal zprávu do hlavního města, kde právě měla vláda jednoho z největších států, nouzové zasedání. Díky klasickým telefonům, které nevyužívaly bezdrátové vysílání, se zpráva velice rychle dostala až k velení ozbrojených sil, které sice nově příchozím zrovna moc nedůvěřovalo, ale rozhodlo se jim dát šanci.
V čele jednotek Phoenixu, který přistál v parku uprostřed hlavního města, vyběhl Davis ve svém brnění. Na jeho zádech byl připevněn upravený batoh se vším potřebným a subprostorovým vysílačem pro komunikaci s flotilou na orbitě. Město a přilehlé oblasti byly, před necelými dvaceti minutami, zasaženy silným zemětřesením, a více jak dvě třetiny budov se zhroutily. Místní vojáci a záchranáři již vyprošťovali koho mohli a v celém městě bylo slyšet sirény.
U východu z parku na Alianční jednotky již čekal pluk místních vojáků s namířenými ručními zbraněmi a několika obdobami tanku. Jack se před ně postavil ve svém brnění a jasným hlasem, který nepřipouštěl odpor řekl „Vezměte mě k vašemu vůdci.“
Velitel přítomného pluku odpověděl.
„To si myslíte, že vás jenom tak vezmu k vůdcům našeho národa a ohrozím jejich bezpečnost?!“
„Věřte mi, že kdybych vám chtěl ublížit, už jste všichni mrtví.“ Řekl Davis veliteli a poté pokračoval do vysílačky.
„Petrove, potřebujeme vaší pomoc, zaměřte nějaké prázdné pole a palte...“
Pár vteřin na to mraky prorazil gigantický, jasně modrý paprsek, který zasáhnul pole za městem a lehký otřes dorazil až do parku. Jack pokračoval.
„Tak co? Můžete mi věřit, že kdybych vaše vůdce chtěl zabít, už tu nejsou. Vím velice dobře, kde je jejich bunkr a můžu si za nimi dojít sám, tohle berte jenom jako slušnost...“
Velitel pokynul Davisovi ať jej následuje a rozkázal dvaceti vojákům, ať jdou s nimi.
Mezi tím byly v okolí Victory, které stály na povrchu, postaveny provizorní evakuační zóny a vojáci očekávali rozkazy svého admirála.
Davise dovedli zničeným městem k jedné z hlavních budov, v jejímž podzemí se nacházel rozsáhlý systém chodeb, kterými prošli až do velké místnosti, ve které byla dvacítka lidí, z nichž většina měla na uniformách insignie. Jack sebevědomě vešel do středu místnosti, kde na něj všichni viděli, odklopil svou helmu a představil se.
„Admirál Jack Davis, zástupce Aliance čtyř ras.“
Když přítomní viděli lidskou tvář, tak se uklidnili, že nejde o nějakého netvora, ale než stihl někdo promluvit, nějaký vědec rozrazil dveře.
„Člověk, řekněte mi, že je to člověk!“
Davis se k němu otočil.
„A vy jste kdo?“
„Prováděl jsem výzkum pro vládu, ale když jsem za nimi přišel s tím, že mimozemšťané existují a vypadají jako my, nevěřili mi...“
Jeden z armádních představitelů jej okřikl
„Teď s tím neotravujte!“
Davis se však vědce zastal a požádal ho, ať mluví dál. Toho nebylo třeba pobízet.
„Našel jsem důkazy, že planeta byla kdysi zotročena neznámou rasou, která z neznámého důvodu odešla a vzala si svou ‘nebeskou cestu‘ sebou. Můj tým také našel zmínky o ostatních planetách, na kterých by měla existovat lidská populace...“
Davis pokýval hlavou
„Plus, mínus to máte dobře. Celkem chápu, proč civilizace na téhle úrovni nepřijala takovou teorii...“
V místnosti se rozhostilo ticho, někteří si mysleli, že jde o nepovedený vtip, jiní byli v šoku. Hrobové ticho přerušil opět Jack.
„Lekce historie si necháme na později, teď bych se rád dostal k tomu, proč jsme tady... Vašim lidem hrozí větší nebezpečí než si dokážete představit.“
„Myslíte, že jsme tak zaostalí, že si nedokážeme poradit s pár zemětřeseními a bouřkami?“
Jack naprosto ignoroval jeho otázku.
„Rozkažte vaším vojákům plnou spolupráci s mými jednotkami při záchranných operacích. Mí muži již zřídili několik evakuačních středisek, kde vašim lidem můžeme poskytnout pomoc.“
„Proč si sakra myslíte, že o ni stojíme?!“ Zvolal muž ve středu obloukového stolu.
Davis se k němu otočil.
„Protože během tří dní bude tahle planeta neobyvatelný kus kamene a jsme vaše jediná šance na přežití!“
„To chcete evakuovat celou planetu?“
„Vy nevíte, co se stalo, že? Druhá polovina planety, tři kontinenty, jsou mrtvé, zničené, vyhlazené. Tenhle je poslední obyvatelný...“
Muž se zakoktal.
„Jak... co... kdo?“
„Vaše planeta byla napadena agresivní rasou, naše jednotky je zastavily, ale při ústupu vás jejich lodě vybombardovaly.“
„Proč?! Nikdy jsme jim nic neudělali...“
„To je složité... můžeme to vyřešit později, teď potřebuji vaši spolupráci při evakuaci lidí.“
Vůdce národa kapituloval.
„Dobrá, naše jednotky s vámi budou spolupracovat... Poslední, co mě zajímá je, kam chcete evakuaci provést? Náš národ má přes sto miliónů obyvatel a v okolních státech je dalších padesát miliónů...“
„Na oběžné dráze máme město a letadlovou loď, nebude to pohodlné, ale na dvě cesty vás dostaneme pryč... Počítače právě hledají vhodnou planetu pro osídlení.“
„Počítače?“ zeptal se nechápavě vědec, který byl stále v místnosti a se zájmem si prohlížel Davisovo brnění.
„Názorně ukážu...“ odpověděl Jack.
Z místnosti vyšel jeden z armádních představitelů, aby předal rozkazy týkající se spolupráce a Jack si ze zad sundal batoh, který postavil na zem. Odepnul horní část, čímž odhalil menší stříbrný přístroj na kterém ležel tablet připojený několika dráty. Jack ho vzal, začal něco ťukat na displeji a vědec mu s vyvalenýma očima zíral přes rameno. Jack se konečně spojil se svými jednotkami.
„Tady admirál Davis, místní vláda odsouhlasila spolupráci, zahajte evakuaci...“
Když Jack zavřel batoh a vědec se chtěl vyptávat, jak přístroj funguje, zatřásla se země. Zemětřesení ještě větší, než to první, zasáhlo celou oblast a dorazilo zbývající budovy. Bunkr, poškozený prvním, už druhé nevydržel a zhroutil se. Vypadly generátory, ve vládní místnosti zhasla světla a ze stropu spadlo několik betonových bloků a kovových nosníků.
Jack se probudil po pár minutách bezvědomí na podlaze a okamžitě pohodil hlavou, aby se mu sklopilo hledí. V naprosté tmě nebylo nic vidět a helma se přepnula na infravizi. Postavil se, rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že polovina přítomných je mrtvá a zavalená sutinami. Našel svůj batoh, ze kterého vytáhnul malou lampu, která se rozzářila a helma zase přešla do normálního snímání.
V šeru a prachu zahlédl na podlaze kousek od něj dlouhý nosník, který ležel na noze vědci. Jack k němu došel a lehce ho proplesknul. Vědec se probudil a leknutím vykřiknul, když nad sebou uviděl černou siluetu a zlověstnou masku. Lehce zkresleným hlasem se z helmy ozvalo.
„Klid, dostanu vás ven.“
Vědec se podíval na několika tunový nosník, který mu ležel na noze.
„Vykašlete se na to... ven mě nedostanete a i kdyby ano, stejně to nepřežiji.“
„Ani o jedno se bát nemusíte...“ odpověděl Jack, protáhnul si ruce a dvakrát poskočil. Pak vsunul ruce pod nosník a vší silou potáhnul nahoru. Čím výš nosník byl, tím víc Jack řval, aby se povzbudil a po chvíli se k němu s řevem přidal i vědec, kterému se do nohy vrátil cit a teď ho nesnesitelně bolela.
Nosník skřípěl, jak ho Jack na konci nadzvedával a lehce ohýbal, ze stropu se začal sypat beton. Jack se ohlédnul za sebe a na jednoho z vojáků zařval.
„Dostaňte ho ven dokud to dokážu udržet!“
Muž přiskočil k vědci a vytáhnul ho ven, Jack mu hodil první pomoc a mezi tím, co voják vědci ošetřoval nohu, vyrazil Jack překontrolovat zbytek lidí v místnosti. Našel celkem šest živých lidí, z nichž většina byla jen v šoku, bez fyzických zranění. Hodil na záda batoh, překontroloval provizorní dlahu na vědcově noze a potom se otočil k ostatním lidem-
„Můžeme vyrazit?“
Jeden z přítomných mu odpověděl.
„Nemáme jak... Dveře je otevírají číselným kódem a bez proudu je neotevřeme.“
„Chcete se vsadit?“ Řekl Jack, přičemž sáhl na záda a vytasil jeden z mečů, který se ve světle lucerny zablesknul. Podal svítilnu jednomu z lidí, ať svítí na cestu a došel ke dveřím. Davis se na ně chvíli jen díval, helma se přepínala přes všechny módy až našel ten správný bod, kde byly nejslabší. Namířil špičku meče přímo na prasklinu a bodnul. Meč, s nepříjemných zaskřípěním, projel třicet centimetrů tlustými dveřmi a přerazil vnitřní mechanismus. Roztáhnul kovové dveře a podržel je, dokud ostatní neprošli skrz. Poté se k nim připojil a vyrazili tunely na povrch.
Místní vojáci začali spolupracovat s Aliancí na vyprošťování civilistů a přesouvali je do evakuačních zón. Místní dopravní sít svážela lidi ze všech koutů k lodím Victory, které je začaly odvážet na Babylon. Lidé byli sice vyděšení, docházelo k nepokojům, ale ujištěni jejich vojáky, nevzdorovali při přesunu.
V budově vlády právě probíhaly záchranné operace, když se začalo ozývat hlasité bouchání za jedním násypem. Vojáci a záchranáři začali odstraňovat kusy betonu, aby pomohli lidem na druhé straně. Z poloviny zasypané dveře se s dalším hlasitým bouchnutím ohnuly v horní části a z tmavé díry se vynořila postava v zaprášeném černém brnění.
„Admirále! Jste v pořádku?“ zvolal jeden z přítomných vojáků.
„Nic mi není, mám sebou několik lidí, postarejte se o ně...“
„Ano, pane!“
Jack pomohl vytáhnout všechny lidi, kteří s ním byli zasypáni v tunelu a poté si vzal bokem muže, se kterým se před tím bavil, pravděpodobně jejich obdoba prezidenta.
„Pojďte se mnou, zařídím vám odvoz na naší základnu, všechno vám tam vysvětlí. Vezměte si sebou armádní velitele, pokud uznáte za vhodné.“
Prezident přikývnul, zavolal dva muže v uniformách a stále s lehkou nedůvěrou, se vydal za Jackem. Dovedl je na palubu Phoenixu, v jehož útrobách se již krčila tisícovka uprchlíků. Dovedl tři muže na můstek, kde ho uvítal velitel lodi v pozoru a prezident s doprovodem nevěřil svým očím. Pro civilizaci, která nedávno objevila proudový motor, byla tahle technologie nepochopitelná.
„Plukovníku, odvezte naše hosty na Babylon a kontaktujte Adriu, ať se o ně postará. Jestli jim to někdo dokáže vysvětlit, tak ona...“
„Ano, pane.“ Odpověděl velitel lodi a Jack opustil palubu. Phoenix se odlepil od země, začal prudce stoupat a při průletu hustými bouřkovými mraky se loď lehce otřásala. Ve výšce šesti set kilometrů Phoenix přenesl pomocí transportní technologie uprchlíky do určených prostor a prezidenta s doprovodem do velína Babylonu. Hned poté se loď opět stočila dolů a vracela se pro další várku lidí. Když prolétli mraky, začala nad oblastí obrovská bouře, blesky způsobily několik požárů a prudký déšť začínal vytvářet laguny na polích a zvedat hladiny řek.
Dva dny v kuse zuřila nad kontinentem bouře, teploty klesly k nule, místy již mrzlo, a v údolích a nížinách byly obrovské záplavy. Ze spálené části planety vítr donesl zplodiny a sopečný popílek začal padat na zem. Evakuace stále probíhala na plné obrátky a obyvatelé začali panikařit, teď už věřili tomu, že jejich planeta je odsouzena k záhubě. Kde nebyly povodně a prudký vítr, zuřil požár, případně další malá zemětřesení. Evakuace již probíhala i v okolních státech, které nebyl problém přesvědčit. Viděli, že Aliance pomáhá jejich sousedům a výběr mezi vyhlazením a záchranou mimozemšťany, byl jednoduchý.
Babylon se vrátil od planety, na kterou přemístil obyvatele a okamžitě na něj začali přepravovat další uprchlíky. Na povrchu vojáci již museli používat kyslíkové masky, ale protože jich nebylo dost i pro místní armádu a jejich nebyly dostatečně účinné, ztenčoval se počet záchranných jednotek každou minutu. Do okamžiku, kdy bude ovzduší nedýchatelné, zbývaly hodiny a na planetě stále bylo několik milionů lidí. Jack pomáhal, kde mohl, jeho brnění z něj dělalo velice užitečný nástroj a když na to přišlo, mohl působit jako kapesní beranidlo. Nad evakuačními zónami se tyčilo silové pole, vytvořené narychlo zkonstruovanými mobilními generátory, které udržovaly dýchatelné ovzduší a sucho.
Mohutný požár, který vznikl při bombardování, se blížil k jedné z evakuačních zón i přes prudký déšť. Jack po taktickém rozhovoru s Thompsonem rozkázal vojákům majáčky označit prostor mezi požárem a zónou. Chvíli po vyklizení označeného prostoru, se z oběžné dráhy přihnaly modré asgardské paprsky. Pálily všechny baterie tohoto typu na Babylonu i na Diovi. Jejich mohutná síla začala hloubit široký příkop, který měl koupit čas na evakuaci oblasti. Déšť ho okamžitě začal zaplňovat, stékaly se do něj rozsáhlé laguny a pár dobře mířených dronů prorazilo břeh řeky, jejíž voda se také nahrnula do příkopu.
Hodiny ubývaly, vzduch byl již téměř nedýchatelný, všude na zemi leželo několik centimetrů popela, přes husté mraky nepronikl jediný sluneční paprsek a světlo poskytovaly pouze rozsáhlé požáry. Záchranné jednotky byly unavené, držela je už jen morálka, a stále bylo koho evakuovat. Victory létaly nahoru a dolů nonstop už tři dny. Na oběžnou dráhu vozily uprchlíky a zpátky dolů snášely zásoby a nové směny záchranářů.
Nad planetou se otevřelo hyperprostorové okno, ze kterého vystoupilo padesát nových ha’taků v čele s Ba’alovou mateřskou lodí. Zeus se okamžitě postavil před Excaliber, aby ho kryl tělem, a zahájil palbu. Babylon se otočil motory k planetě a jeho budovy trčely proti nepříteli. Věže na jeho molech zamířily na přilétající flotilu a zahájily palbu. Tisíce hlavní rozsetých po celém městě střílely svou smrtící munici. Představitelé evakuovaných států, kteří byli stále ve městě, si přáli vidět bitvu a i když to nebylo zrovna bezpečné, byli doprovozeni Adriou na vyhlídkovou palubu.
Pozorovali, jak goa’uldská flotila zahájila palbu a na neprostupném štítu města vykvetly první obrazce. Přidané Asgardské generátory se rozjely na maximum a jejich hukot se šířil městem, zároveň s tím odstartovaly všechny F-303, pro které byli piloti. Více, jak tisíc stíhaček se hnal na ha’taky a v půli cesty se potkaly s kluzáky. Třistatrojky je uvítaly mohutnou salvou raket a poté se s kluzáky promíchaly a začal boj „muže proti muži.“
Babylon stál pevně na své pozici a jeho věže, pálící na několik cílů, přetěžovaly nepřátelské štíty. Victory stále prováděly evakuaci a nemohly se zapojit do boje, jediná další podpora pro Babylon, byl Zeus, který se vydal na okružní cestu, kolem bitevního pole. Ostřeloval všechno, co se mu dostalo do zaměřovače. Pod obrovskou zátěží zkolabovaly štíty dvou ha’taků a ostatní se, hned poté, rozprostřely do všech směrů. Ba’alova mateřská loď se opřela do Dia. Byla očividně založena na nejmodernější technologii a Diovy štíty dostávaly pořádně zabrat. Všechny jeho věže střílely na mateřskou loď, stejně tak jako ona pálila vším na Dia.
Zeus, na vzdálenost sotva deseti tisíc kilometrů, vypálil z hlavní zbraně a uštědřil Ba’alovi tvrdý zásah. Hned poté se k němu stočil zády a vypálil několik desítek jaderných hlavic na skupinu ha’taků, která prolétala kolem. Mezi nepřátelskými loděmi se prakticky ve stejný okamžik, objevily záblesky explozí a pět ha’taků zmizelo v záři jaderných výbuchů, nezbyl po nich ani kousek trosek.
Zatímco Zeus vedl souboj s Ba’alem, Babylon odolával čtyřiceti ha’takům a kupoval čas evakuačním týmům na povrchu. Jeho štít byl ze všech stran pod neustálou palbou, věže střílely, jak nejrychleji mohly a všude po chodbách běhali inženýři a vědci, kteří se snažili udržet vše perfektně funkční. Babylon, který měl na palubě přes třicet milionů uprchlíků, nacpaných všude, kde bylo místo, měl problémy s energií. Podpora života jí spotřebovávala šílené množství a pro všechny zbraně a generátory štítů ji prostě nebylo dost.
Z planety se právě vznesl Phoenix, který na vyhlídkovou palubu přenesl Davise, jehož brnění bylo pokryté popelem a na několika místech roztržené. Zvedl si helmu a zadýchaný se otočil na představitele států
„Planeta je ztracena, vzduch už je nedýchatelný a skoro všechno buď hoří, mrzne, nebo je pod vodou.“
„Ale co zbytek lidí?!“ zvolal jeden z prezidentů.
„Podle odhadů zůstalo dole něco kolem dvou milionů obyvatel, ale bohužel se k nim už nemůžeme dostat, ne bez obrovských ztrát. Na palubě Babylonu a Excaliberu je dohromady čtyřicet milionů vašich lidí, nemůžeme riskovat jejich životy... Pokud jste si nevšimli, venku se vede bitva.“ Máchnul Jack rukou k oknům a pokračoval.
„Vím, že se vám to nebude líbit, ale musíme je tam nechat a ustoupit. Město nebylo navrženo pro podporu takového množství lidí a jeho energetické zásoby se tenčí.“
Prezidenti se začali hádat a vykřikovat jeden přes druhého, Davis však nehodlal čekat na jejich rozhodnutí. V dálce bylo vidět Dia v obklíčení ha’taků a Jack mu zavelel stáhnout se k městu. Excaliber se všemi Victory zmizel v hyperprostoru a Babylon letěl naproti Diovi, jehož hlavní štíty zkolabovaly a teď držel na záložních. Z města se vznesla salva dronů, které vyčistily cestu k Diovi, Babylon do něj narazil štítem, skrz který Zeus prošel, a hned na to město skočilo do hyperprostoru směrem k náhradní planetě. Až jasná záře hyperprostoru ukončila hádku mezi prezidenty, kteří si teprve teď všimnuli, že už nejsou u planety. Otočili své pohledy k Jackovi, který je však ignoroval, po desítkách hodin vyprošťování lidí neměl na byrokraty náladu. Odešel z vyhlídkové paluby směrem do svého pokoje a Adria, poté co se ujistila, že prezidenti trefí do svých pokojů, vyběhla za ním.
Z hyperprostoru, nad planetou vybombardovanou Furlingy, vystoupil Babylon s Excaliberem v doprovodu Dia. Obě lodě měly prázdné sklady a letadlová loď přesunula všechny své stíhače na Babylon. Země zůstala pod ochranou Druhé flotily, která se stáhnula, a několika BC-304 patřících Zemi.
Planetě pod nimi vládl chaos. Civilizace se velice podobala Zemi v šedesátých letech a jen největší vědecké kapacity začínaly uvažovat o cestě do vesmíru. Teď však byla celá populace velice nevybíravě seznámena s realitou, když byla polovina planety vyhlazena útokem z oběžné dráhy. Vypálení části atmosféry rozhodilo celý ekosystém planety a na jejím povrchu teď zuřily gigantické bouře, příbojové vlny ničily pobřeží, ze spálené strany planety se šířily jedovaté zplodiny a stejně tak mohutné požáry. Žár, vyvolaný bombardováním, spustil geotermální reakci a po celé planetě se začínaly ozývat vulkány, které do atmosféry chrlily tisíce tun popela a zastiňovaly slunce.
Z oběžné dráhy nebylo přes husté bouřkové mraky a oblaka prachu vidět ani kousek povrchu. Jen jasná záře požárů a výboje blesků prozařovaly skrz. Všechny tyto faktory přispěly k tomu, že na planetě nefungovala většina sofistikované elektroniky a ani transportní zařízení, Aliance se tedy při evakuaci musela spoléhat na staré osvědčené postupy. Šest Victory, které byly jediné schopné přistání, klesly pod mraky a každá dosedla na předem určené souřadnice. Z jejich útrob začali vybíhat vojáci a většina z nich nesla vybavení pro vyprošťování, případně ošetření zraněných. V tomhle bodě ovšem vznikal další zásadní problém. Obyvatelé planety neměli tušení, proč, nebo odkud, se Alianční jednotky vzaly a v pár oblastech měli vojáci těžkou práci.
Planeta nebyla slepá a jejich teleskopy zaznamenaly bitvu na orbitě, která byla v určitých bodech viditelná i okem. Jeden z astronomů identifikoval přistávající lodě jako ty samé, které jejich planetu bránily a posílal zprávu do hlavního města, kde právě měla vláda jednoho z největších států, nouzové zasedání. Díky klasickým telefonům, které nevyužívaly bezdrátové vysílání, se zpráva velice rychle dostala až k velení ozbrojených sil, které sice nově příchozím zrovna moc nedůvěřovalo, ale rozhodlo se jim dát šanci.
V čele jednotek Phoenixu, který přistál v parku uprostřed hlavního města, vyběhl Davis ve svém brnění. Na jeho zádech byl připevněn upravený batoh se vším potřebným a subprostorovým vysílačem pro komunikaci s flotilou na orbitě. Město a přilehlé oblasti byly, před necelými dvaceti minutami, zasaženy silným zemětřesením, a více jak dvě třetiny budov se zhroutily. Místní vojáci a záchranáři již vyprošťovali koho mohli a v celém městě bylo slyšet sirény.
U východu z parku na Alianční jednotky již čekal pluk místních vojáků s namířenými ručními zbraněmi a několika obdobami tanku. Jack se před ně postavil ve svém brnění a jasným hlasem, který nepřipouštěl odpor řekl „Vezměte mě k vašemu vůdci.“
Velitel přítomného pluku odpověděl.
„To si myslíte, že vás jenom tak vezmu k vůdcům našeho národa a ohrozím jejich bezpečnost?!“
„Věřte mi, že kdybych vám chtěl ublížit, už jste všichni mrtví.“ Řekl Davis veliteli a poté pokračoval do vysílačky.
„Petrove, potřebujeme vaší pomoc, zaměřte nějaké prázdné pole a palte...“
Pár vteřin na to mraky prorazil gigantický, jasně modrý paprsek, který zasáhnul pole za městem a lehký otřes dorazil až do parku. Jack pokračoval.
„Tak co? Můžete mi věřit, že kdybych vaše vůdce chtěl zabít, už tu nejsou. Vím velice dobře, kde je jejich bunkr a můžu si za nimi dojít sám, tohle berte jenom jako slušnost...“
Velitel pokynul Davisovi ať jej následuje a rozkázal dvaceti vojákům, ať jdou s nimi.
Mezi tím byly v okolí Victory, které stály na povrchu, postaveny provizorní evakuační zóny a vojáci očekávali rozkazy svého admirála.
Davise dovedli zničeným městem k jedné z hlavních budov, v jejímž podzemí se nacházel rozsáhlý systém chodeb, kterými prošli až do velké místnosti, ve které byla dvacítka lidí, z nichž většina měla na uniformách insignie. Jack sebevědomě vešel do středu místnosti, kde na něj všichni viděli, odklopil svou helmu a představil se.
„Admirál Jack Davis, zástupce Aliance čtyř ras.“
Když přítomní viděli lidskou tvář, tak se uklidnili, že nejde o nějakého netvora, ale než stihl někdo promluvit, nějaký vědec rozrazil dveře.
„Člověk, řekněte mi, že je to člověk!“
Davis se k němu otočil.
„A vy jste kdo?“
„Prováděl jsem výzkum pro vládu, ale když jsem za nimi přišel s tím, že mimozemšťané existují a vypadají jako my, nevěřili mi...“
Jeden z armádních představitelů jej okřikl
„Teď s tím neotravujte!“
Davis se však vědce zastal a požádal ho, ať mluví dál. Toho nebylo třeba pobízet.
„Našel jsem důkazy, že planeta byla kdysi zotročena neznámou rasou, která z neznámého důvodu odešla a vzala si svou ‘nebeskou cestu‘ sebou. Můj tým také našel zmínky o ostatních planetách, na kterých by měla existovat lidská populace...“
Davis pokýval hlavou
„Plus, mínus to máte dobře. Celkem chápu, proč civilizace na téhle úrovni nepřijala takovou teorii...“
V místnosti se rozhostilo ticho, někteří si mysleli, že jde o nepovedený vtip, jiní byli v šoku. Hrobové ticho přerušil opět Jack.
„Lekce historie si necháme na později, teď bych se rád dostal k tomu, proč jsme tady... Vašim lidem hrozí větší nebezpečí než si dokážete představit.“
„Myslíte, že jsme tak zaostalí, že si nedokážeme poradit s pár zemětřeseními a bouřkami?“
Jack naprosto ignoroval jeho otázku.
„Rozkažte vaším vojákům plnou spolupráci s mými jednotkami při záchranných operacích. Mí muži již zřídili několik evakuačních středisek, kde vašim lidem můžeme poskytnout pomoc.“
„Proč si sakra myslíte, že o ni stojíme?!“ Zvolal muž ve středu obloukového stolu.
Davis se k němu otočil.
„Protože během tří dní bude tahle planeta neobyvatelný kus kamene a jsme vaše jediná šance na přežití!“
„To chcete evakuovat celou planetu?“
„Vy nevíte, co se stalo, že? Druhá polovina planety, tři kontinenty, jsou mrtvé, zničené, vyhlazené. Tenhle je poslední obyvatelný...“
Muž se zakoktal.
„Jak... co... kdo?“
„Vaše planeta byla napadena agresivní rasou, naše jednotky je zastavily, ale při ústupu vás jejich lodě vybombardovaly.“
„Proč?! Nikdy jsme jim nic neudělali...“
„To je složité... můžeme to vyřešit později, teď potřebuji vaši spolupráci při evakuaci lidí.“
Vůdce národa kapituloval.
„Dobrá, naše jednotky s vámi budou spolupracovat... Poslední, co mě zajímá je, kam chcete evakuaci provést? Náš národ má přes sto miliónů obyvatel a v okolních státech je dalších padesát miliónů...“
„Na oběžné dráze máme město a letadlovou loď, nebude to pohodlné, ale na dvě cesty vás dostaneme pryč... Počítače právě hledají vhodnou planetu pro osídlení.“
„Počítače?“ zeptal se nechápavě vědec, který byl stále v místnosti a se zájmem si prohlížel Davisovo brnění.
„Názorně ukážu...“ odpověděl Jack.
Z místnosti vyšel jeden z armádních představitelů, aby předal rozkazy týkající se spolupráce a Jack si ze zad sundal batoh, který postavil na zem. Odepnul horní část, čímž odhalil menší stříbrný přístroj na kterém ležel tablet připojený několika dráty. Jack ho vzal, začal něco ťukat na displeji a vědec mu s vyvalenýma očima zíral přes rameno. Jack se konečně spojil se svými jednotkami.
„Tady admirál Davis, místní vláda odsouhlasila spolupráci, zahajte evakuaci...“
Když Jack zavřel batoh a vědec se chtěl vyptávat, jak přístroj funguje, zatřásla se země. Zemětřesení ještě větší, než to první, zasáhlo celou oblast a dorazilo zbývající budovy. Bunkr, poškozený prvním, už druhé nevydržel a zhroutil se. Vypadly generátory, ve vládní místnosti zhasla světla a ze stropu spadlo několik betonových bloků a kovových nosníků.
Jack se probudil po pár minutách bezvědomí na podlaze a okamžitě pohodil hlavou, aby se mu sklopilo hledí. V naprosté tmě nebylo nic vidět a helma se přepnula na infravizi. Postavil se, rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že polovina přítomných je mrtvá a zavalená sutinami. Našel svůj batoh, ze kterého vytáhnul malou lampu, která se rozzářila a helma zase přešla do normálního snímání.
V šeru a prachu zahlédl na podlaze kousek od něj dlouhý nosník, který ležel na noze vědci. Jack k němu došel a lehce ho proplesknul. Vědec se probudil a leknutím vykřiknul, když nad sebou uviděl černou siluetu a zlověstnou masku. Lehce zkresleným hlasem se z helmy ozvalo.
„Klid, dostanu vás ven.“
Vědec se podíval na několika tunový nosník, který mu ležel na noze.
„Vykašlete se na to... ven mě nedostanete a i kdyby ano, stejně to nepřežiji.“
„Ani o jedno se bát nemusíte...“ odpověděl Jack, protáhnul si ruce a dvakrát poskočil. Pak vsunul ruce pod nosník a vší silou potáhnul nahoru. Čím výš nosník byl, tím víc Jack řval, aby se povzbudil a po chvíli se k němu s řevem přidal i vědec, kterému se do nohy vrátil cit a teď ho nesnesitelně bolela.
Nosník skřípěl, jak ho Jack na konci nadzvedával a lehce ohýbal, ze stropu se začal sypat beton. Jack se ohlédnul za sebe a na jednoho z vojáků zařval.
„Dostaňte ho ven dokud to dokážu udržet!“
Muž přiskočil k vědci a vytáhnul ho ven, Jack mu hodil první pomoc a mezi tím, co voják vědci ošetřoval nohu, vyrazil Jack překontrolovat zbytek lidí v místnosti. Našel celkem šest živých lidí, z nichž většina byla jen v šoku, bez fyzických zranění. Hodil na záda batoh, překontroloval provizorní dlahu na vědcově noze a potom se otočil k ostatním lidem-
„Můžeme vyrazit?“
Jeden z přítomných mu odpověděl.
„Nemáme jak... Dveře je otevírají číselným kódem a bez proudu je neotevřeme.“
„Chcete se vsadit?“ Řekl Jack, přičemž sáhl na záda a vytasil jeden z mečů, který se ve světle lucerny zablesknul. Podal svítilnu jednomu z lidí, ať svítí na cestu a došel ke dveřím. Davis se na ně chvíli jen díval, helma se přepínala přes všechny módy až našel ten správný bod, kde byly nejslabší. Namířil špičku meče přímo na prasklinu a bodnul. Meč, s nepříjemných zaskřípěním, projel třicet centimetrů tlustými dveřmi a přerazil vnitřní mechanismus. Roztáhnul kovové dveře a podržel je, dokud ostatní neprošli skrz. Poté se k nim připojil a vyrazili tunely na povrch.
Místní vojáci začali spolupracovat s Aliancí na vyprošťování civilistů a přesouvali je do evakuačních zón. Místní dopravní sít svážela lidi ze všech koutů k lodím Victory, které je začaly odvážet na Babylon. Lidé byli sice vyděšení, docházelo k nepokojům, ale ujištěni jejich vojáky, nevzdorovali při přesunu.
V budově vlády právě probíhaly záchranné operace, když se začalo ozývat hlasité bouchání za jedním násypem. Vojáci a záchranáři začali odstraňovat kusy betonu, aby pomohli lidem na druhé straně. Z poloviny zasypané dveře se s dalším hlasitým bouchnutím ohnuly v horní části a z tmavé díry se vynořila postava v zaprášeném černém brnění.
„Admirále! Jste v pořádku?“ zvolal jeden z přítomných vojáků.
„Nic mi není, mám sebou několik lidí, postarejte se o ně...“
„Ano, pane!“
Jack pomohl vytáhnout všechny lidi, kteří s ním byli zasypáni v tunelu a poté si vzal bokem muže, se kterým se před tím bavil, pravděpodobně jejich obdoba prezidenta.
„Pojďte se mnou, zařídím vám odvoz na naší základnu, všechno vám tam vysvětlí. Vezměte si sebou armádní velitele, pokud uznáte za vhodné.“
Prezident přikývnul, zavolal dva muže v uniformách a stále s lehkou nedůvěrou, se vydal za Jackem. Dovedl je na palubu Phoenixu, v jehož útrobách se již krčila tisícovka uprchlíků. Dovedl tři muže na můstek, kde ho uvítal velitel lodi v pozoru a prezident s doprovodem nevěřil svým očím. Pro civilizaci, která nedávno objevila proudový motor, byla tahle technologie nepochopitelná.
„Plukovníku, odvezte naše hosty na Babylon a kontaktujte Adriu, ať se o ně postará. Jestli jim to někdo dokáže vysvětlit, tak ona...“
„Ano, pane.“ Odpověděl velitel lodi a Jack opustil palubu. Phoenix se odlepil od země, začal prudce stoupat a při průletu hustými bouřkovými mraky se loď lehce otřásala. Ve výšce šesti set kilometrů Phoenix přenesl pomocí transportní technologie uprchlíky do určených prostor a prezidenta s doprovodem do velína Babylonu. Hned poté se loď opět stočila dolů a vracela se pro další várku lidí. Když prolétli mraky, začala nad oblastí obrovská bouře, blesky způsobily několik požárů a prudký déšť začínal vytvářet laguny na polích a zvedat hladiny řek.
Dva dny v kuse zuřila nad kontinentem bouře, teploty klesly k nule, místy již mrzlo, a v údolích a nížinách byly obrovské záplavy. Ze spálené části planety vítr donesl zplodiny a sopečný popílek začal padat na zem. Evakuace stále probíhala na plné obrátky a obyvatelé začali panikařit, teď už věřili tomu, že jejich planeta je odsouzena k záhubě. Kde nebyly povodně a prudký vítr, zuřil požár, případně další malá zemětřesení. Evakuace již probíhala i v okolních státech, které nebyl problém přesvědčit. Viděli, že Aliance pomáhá jejich sousedům a výběr mezi vyhlazením a záchranou mimozemšťany, byl jednoduchý.
Babylon se vrátil od planety, na kterou přemístil obyvatele a okamžitě na něj začali přepravovat další uprchlíky. Na povrchu vojáci již museli používat kyslíkové masky, ale protože jich nebylo dost i pro místní armádu a jejich nebyly dostatečně účinné, ztenčoval se počet záchranných jednotek každou minutu. Do okamžiku, kdy bude ovzduší nedýchatelné, zbývaly hodiny a na planetě stále bylo několik milionů lidí. Jack pomáhal, kde mohl, jeho brnění z něj dělalo velice užitečný nástroj a když na to přišlo, mohl působit jako kapesní beranidlo. Nad evakuačními zónami se tyčilo silové pole, vytvořené narychlo zkonstruovanými mobilními generátory, které udržovaly dýchatelné ovzduší a sucho.
Mohutný požár, který vznikl při bombardování, se blížil k jedné z evakuačních zón i přes prudký déšť. Jack po taktickém rozhovoru s Thompsonem rozkázal vojákům majáčky označit prostor mezi požárem a zónou. Chvíli po vyklizení označeného prostoru, se z oběžné dráhy přihnaly modré asgardské paprsky. Pálily všechny baterie tohoto typu na Babylonu i na Diovi. Jejich mohutná síla začala hloubit široký příkop, který měl koupit čas na evakuaci oblasti. Déšť ho okamžitě začal zaplňovat, stékaly se do něj rozsáhlé laguny a pár dobře mířených dronů prorazilo břeh řeky, jejíž voda se také nahrnula do příkopu.
Hodiny ubývaly, vzduch byl již téměř nedýchatelný, všude na zemi leželo několik centimetrů popela, přes husté mraky nepronikl jediný sluneční paprsek a světlo poskytovaly pouze rozsáhlé požáry. Záchranné jednotky byly unavené, držela je už jen morálka, a stále bylo koho evakuovat. Victory létaly nahoru a dolů nonstop už tři dny. Na oběžnou dráhu vozily uprchlíky a zpátky dolů snášely zásoby a nové směny záchranářů.
Nad planetou se otevřelo hyperprostorové okno, ze kterého vystoupilo padesát nových ha’taků v čele s Ba’alovou mateřskou lodí. Zeus se okamžitě postavil před Excaliber, aby ho kryl tělem, a zahájil palbu. Babylon se otočil motory k planetě a jeho budovy trčely proti nepříteli. Věže na jeho molech zamířily na přilétající flotilu a zahájily palbu. Tisíce hlavní rozsetých po celém městě střílely svou smrtící munici. Představitelé evakuovaných států, kteří byli stále ve městě, si přáli vidět bitvu a i když to nebylo zrovna bezpečné, byli doprovozeni Adriou na vyhlídkovou palubu.
Pozorovali, jak goa’uldská flotila zahájila palbu a na neprostupném štítu města vykvetly první obrazce. Přidané Asgardské generátory se rozjely na maximum a jejich hukot se šířil městem, zároveň s tím odstartovaly všechny F-303, pro které byli piloti. Více, jak tisíc stíhaček se hnal na ha’taky a v půli cesty se potkaly s kluzáky. Třistatrojky je uvítaly mohutnou salvou raket a poté se s kluzáky promíchaly a začal boj „muže proti muži.“
Babylon stál pevně na své pozici a jeho věže, pálící na několik cílů, přetěžovaly nepřátelské štíty. Victory stále prováděly evakuaci a nemohly se zapojit do boje, jediná další podpora pro Babylon, byl Zeus, který se vydal na okružní cestu, kolem bitevního pole. Ostřeloval všechno, co se mu dostalo do zaměřovače. Pod obrovskou zátěží zkolabovaly štíty dvou ha’taků a ostatní se, hned poté, rozprostřely do všech směrů. Ba’alova mateřská loď se opřela do Dia. Byla očividně založena na nejmodernější technologii a Diovy štíty dostávaly pořádně zabrat. Všechny jeho věže střílely na mateřskou loď, stejně tak jako ona pálila vším na Dia.
Zeus, na vzdálenost sotva deseti tisíc kilometrů, vypálil z hlavní zbraně a uštědřil Ba’alovi tvrdý zásah. Hned poté se k němu stočil zády a vypálil několik desítek jaderných hlavic na skupinu ha’taků, která prolétala kolem. Mezi nepřátelskými loděmi se prakticky ve stejný okamžik, objevily záblesky explozí a pět ha’taků zmizelo v záři jaderných výbuchů, nezbyl po nich ani kousek trosek.
Zatímco Zeus vedl souboj s Ba’alem, Babylon odolával čtyřiceti ha’takům a kupoval čas evakuačním týmům na povrchu. Jeho štít byl ze všech stran pod neustálou palbou, věže střílely, jak nejrychleji mohly a všude po chodbách běhali inženýři a vědci, kteří se snažili udržet vše perfektně funkční. Babylon, který měl na palubě přes třicet milionů uprchlíků, nacpaných všude, kde bylo místo, měl problémy s energií. Podpora života jí spotřebovávala šílené množství a pro všechny zbraně a generátory štítů ji prostě nebylo dost.
Z planety se právě vznesl Phoenix, který na vyhlídkovou palubu přenesl Davise, jehož brnění bylo pokryté popelem a na několika místech roztržené. Zvedl si helmu a zadýchaný se otočil na představitele států
„Planeta je ztracena, vzduch už je nedýchatelný a skoro všechno buď hoří, mrzne, nebo je pod vodou.“
„Ale co zbytek lidí?!“ zvolal jeden z prezidentů.
„Podle odhadů zůstalo dole něco kolem dvou milionů obyvatel, ale bohužel se k nim už nemůžeme dostat, ne bez obrovských ztrát. Na palubě Babylonu a Excaliberu je dohromady čtyřicet milionů vašich lidí, nemůžeme riskovat jejich životy... Pokud jste si nevšimli, venku se vede bitva.“ Máchnul Jack rukou k oknům a pokračoval.
„Vím, že se vám to nebude líbit, ale musíme je tam nechat a ustoupit. Město nebylo navrženo pro podporu takového množství lidí a jeho energetické zásoby se tenčí.“
Prezidenti se začali hádat a vykřikovat jeden přes druhého, Davis však nehodlal čekat na jejich rozhodnutí. V dálce bylo vidět Dia v obklíčení ha’taků a Jack mu zavelel stáhnout se k městu. Excaliber se všemi Victory zmizel v hyperprostoru a Babylon letěl naproti Diovi, jehož hlavní štíty zkolabovaly a teď držel na záložních. Z města se vznesla salva dronů, které vyčistily cestu k Diovi, Babylon do něj narazil štítem, skrz který Zeus prošel, a hned na to město skočilo do hyperprostoru směrem k náhradní planetě. Až jasná záře hyperprostoru ukončila hádku mezi prezidenty, kteří si teprve teď všimnuli, že už nejsou u planety. Otočili své pohledy k Jackovi, který je však ignoroval, po desítkách hodin vyprošťování lidí neměl na byrokraty náladu. Odešel z vyhlídkové paluby směrem do svého pokoje a Adria, poté co se ujistila, že prezidenti trefí do svých pokojů, vyběhla za ním.
Celkom napínavá, ale aj odľahčená. 
, ale inak nemám sťažnosť. 
Našiel som to:
)
a opravdu nekecám... a ať se to bude či nebude líbit, tak reakce budou zajisté bohaté 
