Překvapení
Díval se do jejích očí a málem mu upadla čelist. Nakonec vykoktal.
„Ehm.. eah... Co prosím?“
„Vezmeš si mě?“ zopakovala opět Adria a když se Jack stále nezmohl na slovo, pokračovala.
„Takhle se to přece na Zemi dělá... Když si chce jeden druhého vzít, tak se zeptá, ne?“
Jack se konečně rozkoukal.
„No to ano, ale většinou se ptá muž...“ A s úsměvem dodal.
„No aspoň jsi mi usnadnila práci.“
Chvíli seděli v naprostém tichu a Davis zadumaně zíral do vesmíru, až si všimnul jejího tázavého pohledu a došlo mu, že pořád neodpověděl. Se slovy:
„Ano, vezmu si tě.“ Ji pohladil po tváři a políbil. Adria ze svého prstu stáhnula prsten, jehož ornamenty při doteku slabě zazářily a otočila jednu polovinu proti směru hodinových ručiček, čímž ji oddělila. Jednu část nasadila na Jackův prsteníček, druhou vrátila na ten svůj a opět jej políbila.
Jack se, se zamyšleným pohledem, odtáhnul.
„Kolik ti vlastně je?“
„Copak nevíš, že na takové věci je nezdvořilé se ptát?“ odpověděla s chichotem.
„To ty si tady začala bourat tradice, tak se mi teď nevymlouvej...“
„Ach jo... Jestli dobře počítám, tak tři...“
„...cet?“ Skočil ji Jack do řeči.
„Třicet?! Necelé tři roky.“
Davisovi to až teď došlo.
„S genetickou manipulací asi zákony nepočítaly... A tak trošku si připadám jako úchyl.“ Když zachytil Adriin pohled pokračoval.
„Teda ne, že by si nebyla krásné batole...“
Adria ho šťouchla do žeber.
„Vtipné... Však se nemusíme brát na Zemi, Aliance má určitě nějakou obdobu svatby, ne?“
„Tak to neutuším. S tímhle bude potřeba jít za Thorem.“ Jack se na chvíli odmlčel a pak pokračoval.
„Adri co to je vlastně za prsten?“ Zeptal na Jack na věc, která mu vrtala v hlavě.
„Já ani nevím, koupila jsem ho v jednom starožitnictví pří návštěvě Egypta. To, že se dá rozdělit, jsem zjistila na jedné nudné poradě, když jsem si s ním hrála a půlka prstenu spadla na zem.
Mezi tím, zasedací místnost Babylonu
Generál O’Neill zrovna chodil kolem stolu.
„Takže, když nám ty dvě svítící chobotničky nepomůžou, co budeme dělat?“
Thomspon okamžitě odpověděl.
„Neříkali, že nám nepomůžou... jenom kdyby šlo hodně do tuhého, tak nám dají varování předem...“
„Tomu já říkám nepomůžou, majore.“ O’Neill začal máchat rukama.
„Jak nezničí pár planet, nebo třeba nějakou flotilu, tak nepomáhají.“
Tommy kapituloval.
„No dobře, tak nepomáhají, ale tak jako tak jsme slušně zajištění i bez nich. Země zbrojí jako posedlá, Asgardé nám poskytují další a další generátory a přestavba Babylonu je už téměř hotová... Nemluvě o stavbě lodí na všech volných prostorech.“
„Jak vlastně dopadla ta rychlá akce na pomoc Ti?“
„Dobře, velice dobře. Naše lodě se vrátily bez ztrát, Ti přežil a Ba’al dostal na frak.“
„A co je v plánu dál, smím-li se ptát? Vím jen, že část Druhé flotily je teď na další podobné misi...“
Thompson pokrčil rameny.
„Nemám tušení, tohle je Davisova parketa, já velím jen městu.“
„A pana admirála máme kde? Jeho účast by přišla docela vhod.“
„Nemyslím, že se dnes dostaví... Adria si u mě zařizovala uzamčení vyhlídkové paluby na vrcholu věže.“ Tommy doprovodil poslední větu ukázáním prstem někam nad strop.
O’Neill zpozorněl.
„Nemáte tušení k čemu?“
„To sice netuším, ale naposledy když jsem ji viděl, měla náruč plnou květin a mířila na vyhlídku. Jenom vím, že Jack nemá tenhle měsíc narozeniny, ani žádný jiný důvod k oslavě...“
„Nemyslíte, že by ho... třeba...?“
„Třeba co?“
O’Neill pokrčil rameny.
„Třeba požádala o ruku?“
„No Adria na to je temperamentní dost... Raději bych počkal, až nám to pan admirál potvrdí.“ Uzavřel Thompson téma a přesunuli se k taktickým plánům obrany planety.
Kdesi v Mléčné dráze
Nad malou načervenalou planetou právě explodoval jeden z posledních ha’taků a kolem jeho vybuchujícího trupu se prohnala Victory, které okamžitě pokračovala ve střelbě na druhou nepřátelskou loď. Z dálky bitvu podporovala palbou Atlanta a její stíhače se, jako roj sršňů, vrhaly na nepřítele.
V prostoru mezi planetou a bitvou se pohybovalo deset vraků goa’uldských lodí a poslední dvě funkční byly pod palbou Druhé flotily. Boční věže Atlanty ostřelovaly štít stejného ha’taku, na který střílela Victory, ten zatížení nevydržel a zkolaboval. Střely coilgunů a Asgardské paprsky projely jeho trupem, následná exploze jej roztrhnula zevnitř. Chvíli na to se poslední ha’tak na senzorech modře rozzářil a v jeho blízkosti se odmaskovala F-303, která poslala skrz štít svůj náklad. Cílová loď zrovna otevřela hyperprostorové okno, ale už do něj nevletěla. Mohutný výbuch prorazil trup, vypnul štíty a přesný zásah asgardským paprskem ha’tak dorazil.
Na můstku Atlanty se ozval pilot.
„Plukovníku, zachytáváme volání Druhé úderné skupiny od další planety systému, žádají o okamžitou podporu!“
„Vezměte nás k nim poručíku.“
Dvě Victory se zařadily k Atlantě a tři lodě zmizely v hyperprostoru. Po necelých deseti vteřinách letu vystoupili u mnohem větší planety, která připomínala Zemi. Na její oběžné dráze se pohybovaly trosky několika desítek ha’taků a mezi nimi se odehrával další boj. Jeden Abyss a dvě Victory odolávaly náletům nepřátelských stíhačů, ze střední vzdálenosti je ostřelovaly čtyři křižníky a v dáli bylo vidět mohutnou letadlovou loď. Atlanta okamžitě začala vypouštět stíhače, ale nepřítel na nic nečekal. Útočící lodě se stočily a skočily do hyperprostoru hned, jak zaznamenaly Alianční posily na senzorech. Než však poslední křižník zmizel, vypálil na planetu dvacet velkých, rudě zářících střel.
F-303 se za nimi okamžitě vrhly, trvalo však několik vteřin, než se dostaly na dostřel a mezi tím střely vstoupily do horních vrstev atmosféry. Stíhačky zahájily palbu a stihly zničit patnáct z dvaceti střel. Zbývajících pět jasně zazářilo a explodovalo. Z oběžné dráhy bylo jasně vidět, jak se z pěti epicenter šíří ohnivá vlna. Po dvou minutách bylo po všem a polovina povrchu byla nenávratně zničena a druhá odsouzená k záhubě.
Na Atlantě se plukovník otočil ke svému zástupci.
„Pošlete zprávu na Babylon... Máme tady přeživší Furlingy.“