Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

wow pěkné propojení seriálú, jen jediné co mi trochu kazilo dojem bylo neustále se opakující

uchechtl se/uchechtla se

ale jinak vážně moooc pěkný

Mac: no ještě řekni, že nevíš o co jde

jinak tenhle díl se mi líbil, jen abysme nakonec šmouly neměli i na Atlantis

nevím ...

jinak tenhle díl se mi líbil, jen abysme nakonec šmouly neměli i na Atlantis

Toto je spoiler!!!:

ehm, ehm

bindina: a co teprve ten další díl ...ale zkusím s tím něco udělat

Děkuji za SGU crossover. A mám otázku. Kolik dílů zbývá do konce?

DAVE!: 180 - 177 = 3 ... pokračování tohohle a pak závěrečný dvojdíl

Dobré a držím palce pri ukončovaní série.
Vymýšľaš už niečo nové?

puk: ne tak úplně nové, ale jo, něco bych měla ...jinak závěrečný dvojdíl je už dva týdny dopsaný

Tak potom SEM s ním.

Beeezva díl

Mac: trápíš čím asi Psychouš

Mac: podobnost... nooo taky je to hodí někam kam nepatří a nakonec tam všichni chípnou aby zabránili tomu aby je to potkalo. Až na mitchela / mackenzie, kteří se dostanou někam(tady se to liší) odkud tomu zabrání.

Mac 177. -> Super, supe a super jak už jsem psal... Jen mám pocit že kameny jdou vypnout stisknutím přepínače na stran tý jejich homemade bedničky .

Mac T-3 <- to bude umecnení depky z konce prázdnin Máš v plánu nějakou další takovouhle aktivitu? // kuokam že na další straně seo tom mluví :d

ešus : To, že se ty kameny daj vypnout, je sice pravda, ale řekni mi, chceš mít na nepřátelský lodi radši dva více než zkušený vojáky SG, nebo radši podrazáckýho vědce a civilistku (z pohledu Younga )

No práve že young tam vystupouju jako extra zodpovednej a snaží se je vykopat prič přece

ešus:JJ
Mackenzie:Tak co je s dalším dílem, už je to týden.

no když tak pěkně prosíte

Nevěděl, jak dlouho byl mimo, ale vzbudily ho nějaké rány. Mžouravě se kolem sebe rozhlédl a vykulil oči. Mac právě mlátila do skla nádoby nějakou trubkou. Jenže ono ne a ne prasknout. Několikrát do něho i vztekle kopla. George neváhal a snažil se kopat do stejného místa jako ona. Ozvalo se skoro neslyšné praskání a na skle se vytvořila jemná pavučina. Mac se ještě párkrát rozpřáhla a praštila do toho místa. Sklo se vysypalo a George to vymetlo ven. Jenom sebou chvilku plácal ve snaze nějak korigovat ten ne zrovna příjemný pád. Jakmile zůstal v klidu na zemi, strhl si okamžitě masku i další hadičky, které vedly do obleku, co měl na sobě.
„Jak jsi to hergot udělala?“zalapal po dechu.
„Naštvala jsem se a tak dlouho do toho skla kopala, až povolilo.“pokrčila rameny. „Pak vyrvala tu trubku,“ ukázala na stěnu, „ a mlátila do tvého bazénku, dokud nerupl…jak sis mohl všimnout.“
„Jsi cvok.“uchechtl se.
„Jo, to mám i lékařsky potvrzené.“ušklíbla se. Jenom do ní šťouchl a zálibně sledoval kus tyčky v její ruce.
„Dostanu taky nějakou?“udělal smutné očka.
„Zbylo jich tu dost.“rozhodila rukama kolem a šla ke konzoli. Mezitím zamknula dveře.
„Nemachruj, pochybuju, že to přečteš.“rýpl si.
„Chm…“zamručela a zamračila se. „Maličko to vypadá jako antičtina Jsou tu podobné znaky.“
„Takže to přečteš?“
„Čemu to přirovnat?“podrbala se na hlavě. „Pamatuješ na tu menší přednášku kdysi od Radka? O českém jazyce, slovenštině a polštině?“
„Jo.“přikývl váhavě.
„Při jeho přirovnání bych to viděla jako češtinu a slovenštinu. Místy možná polštinu.“ pousmála se. „Chápeš? Je to podobné, ne stejné.“
„Jo, ty tomu tady rozumíš, tak nás odsud dostaň. Já,“ promáchl trubkou, „zatím budu hlídat.“ Mac se pousmála a začetla se.
„Špatné…to je špatné…“bručela. „Tohle je jenom výzkumná konzole. Odsud se dozvíme jenom věci o nás.“povzdechla si.
„Jo, to se rovná špatné. Nedokážeš aspoň najít mapu lodi?“zamručel. Pokrčila rameny a znova něco naťukala.
„Jůůů. Mám mapu.“zaradovala se, párkrát vyskočila do vzduchu a zatleskala. George jí jenom nakukoval přes rameno a sledoval mapu. Podle něho to byla jenom nějaká změť čar a různých symbolů. Mac se netvářila o nic chápavěji.
„Moje sebevědomí právě hluboko kleslo.“knikl.
„Nápodobně.“přitakala. „A já myslela, že číst z mapy umím.“
„Jsi ženská. Žádná ženská to neumí.“šťouchl do ní.
„Ty jsi chlap a taky se v tom nevyznáš.“koukla na něho. „A já projela s Abigail celou jižní Evropu jenom s mapou v autě.“vyplázla na něho jazyk.
„Se nechlub. To bych taky zvládl.“zamručel.
„A nikdy se neptat na cestu?“
„Samozřejmě.“nafoukl se. Oba na sebe chvilku jenom koukali, ale pak se potichu rozesmáli. Jakmile se trošku uklidnili, zase se zadívali na konzoli a na plánek. Mac se snažila přeluštit nápisy.
„Mám to.“vyjekla. „Teda…ehm…částečně.“podrbala se na hlavě a ukázala na nějakou čtvereček. „Něco jako ‚zde stojíte‘.“
„Skvěle. Víme, kde jsme.“zahučel. „Jak se v tom můžou vyznat?“zavrtěl hlavou. „Vždyť je to nepřehlednější než mapa s vrstevnicemi, každou řekou a horou, turistickou trasou a jinou značkou, která snad existuje.“ Mac jenom přikyvovala.
„Je to horší, než jakákoliv letecká mapa, meteorologická mapa a je to horší než plány, které vymýšlel podplukovník Jones.“ George se v tu chvíli rozesmál.
„Jo, Jones…ten neměl chybu.“broukl. Mac se jenom pousmála.
„Pamatuješ na Irák?“ozvala se po chvilce a pořád zkoumala mapu. „Na to městečko…no… Kifri.“ konečně si vzpomněla. George se znova rozesmál.
„Jak by ne.“uchechtl se. „Ty malé děti byly roztomilé, jak se nám snažili pomoct.“
„Jo, vrtulník na čtyři části a ony nám chtěly přinést lepidlo.“rozesmála se.

Ze spadlého vrtulníku vycházel kouř. Z kokpitu se právě hrabaly dvě osoby. Žena a muž.
„Jsi v pořádku?“křikl muž.
„Ne, nejsem!“zavrčela žena. „Moje ego právě utrpělo sakra velkou ránu.“naštvaně se snažila si sundat přilbu. Stáhla si ji z hlavy a práskla s ní na zem. Prohrábla si vlasy. Rozhlédla se po okolí. „Jo, jasně, pane, v pohodě, uděláme oblet! Ještě jednou budu dobrovolník!“prskala naštvaně. „Zničila jsem další letoun! Za chvilku mi to začnou strhávat z platu!“rozčilovala se. „Takové krámy! Kdo to vyrábí?! Číňani?!“
„Klid.“broukl George a šel k ženě. „Máš rozbitou hlavu, ukaž mi to.“pobídl ji a jemně ji posadil. „Zůstaň.“zahučel a rozhlédl se. V dálce bylo nějaké městečko, možná vesnička, ale všude kolem byl jen písek a poušť. Jejich vrtulník byl rozbitý na čtyři části. Ocas byl přelomený na dvakrát, za ním v zemi rýha, jak ocasní rotor při pádu ještě fungoval. Další část byl kokpit a trup vrtulníku a poslední byla hlavní vrtule. George jenom zalezl do trupu stroje a přehrabával se ve věcech. Po chvilce vytáhl malý batůžek a nesl ho k ženě. Otevřel ho a vytáhl nějaký obvaz. Přiložil ho na čelo ženy, vzal její ruku a připlácl jí ji na čelo. „Drž.“
„No jo věčně.“houkla Mac a držela.
„Jdu zkusit vysílačku.“zamručel George a vlezl do kokpitu. Mac se jenom rozhlížela kolem. V dálce viděla, jak se k nim blíží několik postav. Hodila po Georgovi dezinfekci v tubičce a potichu ukázala směr. George jenom přikývl a vytáhl zpoza pasu pistoli. Napodobila ho a přesunula se tak, aby ji nebylo vidět. „Přátelé, nebo nepřátelé?“knikl muž.
„Uvidíme, jakmile se přiblíží. Ke vši smůle bychom mohli spadnout k nějaké vesničce s radikály.“ fňukla.
„Takovou smůlu mít nemůžeme. Dost na tom, že nás sejmuli z oblohy.“mávl rukou. Mac na to nic neřekla. Po chvilce slyšeli, jak se někdo přehrabuje v troskách. Koukli na sebe a pak kývli. Vyskočili zpoza rohu s vytaženými zbraněmi.
„Polož to!“zakřičel George na nějakého klučinu, který zkoumal nějakou část plechu. Ten jenom vyděšeně vypískl a upustil to.
„Jsou to jenom děti.“zamručela Mac a zbraň trošku sklonila.
„Jo, ale i ty na sobě můžou mít pár dynamitů.“namítl a zbraň držel v pohotovostní poloze. Mac si k nim dřepla.
„Salam.“pozdravila Mac. Kloučci se na ni nedůvěřivě koukali.
„Marhaban.“knikl jeden nesměle. Mac se na ně pousmála.
„Ismi Mac.“natáhla k nim ruku. „Ma esmouk?“(A ty?)
„Abbas.“broukl klouček.
„Motasharefatun bema'refatek.“(Těší mě.) pousmála se.
„Men ayna anti?“(Odkud jste?) zajímal se zvědavě.
„Ana men amreeka.“(Jsem z Ameriky.)broukla.
„Hej, mohli byste mě přestat ignorovat!“zamručel George. „Cítím se…odstrčený.“
„Omlouvám se.“zahučela. „Jenom jsem se jim představila a řekla, odkud jsem. Čili jsme.“ odpověděla. „Hal tatakallamu alloghah alenjleziah?“(Mluvíte anglicky?) zeptala se chlapců.
„Trošku.“broukl Abbas. „Co se vám stalo?“zajímal se zvědavě.
„Spadli jsme.“zamručel George.
„Nemáte ve vesnici rádio?“zeptala se Mac. Jenom zavrtěli hlavou.
„Ale máme lepidlo.“vyhrkl jeden.
„Kam howa umruk?“(Kolik ti je?) pousmála se žena.
„Umri thamania sanah.“(Je mi osm.) řekl hrdě.
„Tééda. Už jsi velký kluk.“podrbala ho po hlavě. „Nevíš vážně o nikom, kdo by měl rádio? Chtěli bychom domů.“
„Můj táta má!“řekl nesměle jeden z dalších.
„My to zkusíme ještě nějak spravit.“broukl George a kopl do toho. Mac se jenom usmála.
„Nemáte vodu?“zeptala se žena.
„Studna je kousek.“ukázal klučina.
„A mohli byste nám přinést?“požádala je a podala jim svoji přilbu.
„La moshkelah.“(Bez problému.) vyjekli kluci a rozběhli se k městečku.
„Obdivuju tě.“uchechtl se George. „Je to strašný jazyk.“
„Je to úžasný jazyk.“namítla a zalehla pod rádio. Oddělala panel a vytáhla dráty. „Jsou vcelku.“
„Bude to v anténě. Odvysílali jsme poslední polohu?“
„Myslím, že ano.“přikývla. „Jenže anténa je,“ vykoukla z kokpitu, „oh, támhle.“ukázala k druhé části ulomeného ocasu. „Záhada nefungující vysílačky vyřešena.“uchechtla se.
„Ta rána do hlavy musela být pořádná.“zamručel s úšklebkem.
„Sprosťáku. Už se s tebou nikdy nerozdělím o skvělé, z pytlíku dělané, chemicky upravované a steroidy nahoněné vajíčka.“nafoukla se. George jenom vyděšeně zalapal po dechu a padl na kolena. Objal jí nohy.
„Ne, prosím ne. Odpusť mi, má paní. Jenom mi prosím neber ty vajíčka.“ Mac to nevydržela a rozesmála se. To už se ale vraceli chlapci s přilbou plnou vody.
„Shokran jazeelan.“poděkovala Mac s úsměvem a přilbu si vzala.
„Al’afw.“mávl rukou Abbas. „Efis běžel pro tátu. Pro tu vysílačku.“zamručel.
„Jayed.“(Dobře.) přikývla a trochu se napila vody.
„Doufám, že máme léky proti průjmu a parazitům.“zamručel George, když mu Mac přilbu podávala.
„Radši se po…po to no, než tu padnout vedrem.“zahučela. Muž se trošku napil a zašklebil.
„Cítím v tom…“zamlaskal. „Bože…hnůj.“zašklebil se.
„Není to degustace vína.“zavrtěla Mac hlavou s úsměvem.
„Hele, taťka jde.“ukázal George místo odpovědi k městečku. Mířil k nim druhý klučina a muž v černém typicky arabském oděvu.
„Marhaban.“pozdravil a díval se na George.
„Aslema.“přikývla Mac. Muž ji ale ignoroval. Jenom si povzdechla.
„Lughati al arabic laisat kama yajib.“(Moje arabština není dobrá.) knikl George.
„Hal tatakallamu alloghah alenjleziah?“ (Mluvíte anglicky?) broukla Mac.
„Hal tatakallamu alloghah alenjleziah?“zopakoval to George, když na ni muž nereagoval.
„Ano, mluvím.“přikývl konečně a Mac okázale ignoroval.
„Potřebovali bychom vysílačku, máte?“broukl George.
„Ano, ale co za to?“uchechtl se muž.
„Necháme vám tady to éro.“zamručela Mac nevrle.
„A co já tu s ním?!“obořil se na ni.
„Dejte to do šrotu, postavte si z toho solární panely, je mi to fuk.“pokrčila rameny, ale v tu ránu od muže dostala facku. Jenom se chytla za tvář a chtěla se na muže vrhnout. George ji jenom zachytil za pas.
„Klidni hormon.“prskl a strčil ji za sebe. „Co byste si představoval?“zeptal se muže.
„Co máte v té helikoptéře?“
„To, co bych ti s radostí narvala do prdele.“zahučela potichu Mac. George se snažil nerozesmát.
„Většinou vojenské vybavení. Převážně. Ale americké letectvo nebude nadšené, když to budem rozdávat.“
„V tom případě vám asi nepomůžu.“pokrčil muž rameny a odcházel k vesnici.
„Tak se tím třeba udav!“zasyčela Mac. Jeden z kloučků ji tahal za rukáv.
„Khod.“podával jí nějakou tubičku. Přečetla si název a usmála se.
„Lepidlo.“řekla na vysvětlenou Georgovi. Ten jenom chlapci rozcuchal vlasy. „Shokran.“ poděkovala s úsměvem. Abbas se jenom zatvářil potěšeně.
„Stmívá se. Měli byste jít domů.“zahučel George.
„Tasbhalakir.“rozloučili se kluci a utíkali k městečku.
„Jo, dobrou.“pousmála se. „Doufám, že nás hledají.“zahučela.
„Určitě.“usmál se George, sedl si a opřel se o trup vrtulníku. „Běž si zdřímnout. Budu hlídat.“ Mac jenom přikývla a zahrabala ještě v kokpitu. Podala mu signální pistoli a svoji malou vysílačku.
„Snad aspoň jedna funguje.“hlesla.
„Určitě. Dobrou noc.“popřál jí.
„Dobrou.“broukla a schoulila se do klubíčka.

„Gino, vstávej!“třásl s ní George. Jenom zamručela. Slyšela nějaký otravný monotónní zvuk nad hlavou. Jako by tam přelítal vrtulník. VRTULNÍK! Jakmile si to uvědomila, okamžitě byla vzhůru. Prostor okolo ozařovalo světlo z vrtulníku a po laně se spouštěli lidé.

„Jo, lepidlo.“zamručel a uchechtl se George.
„Mám to. Vím, kudy do hangárů.“vyhrkla.
„A co pak?“
„Pak si dáme Deli. Ale teď jdeme pro nějakou loď.“potáhla ho za ruku.
„Ty jsi šéf.“pokrčil rameny a chytl trubku pevněji. Mac na prstech odpočítala tři a otevřela dveře. Opatrně nakoukli do chodby. K jejich štěstí byla prázdná. Oddechli si a vydali se směrem k hangárům. Před každou zatáčkou se zastavili a opatrně nahlíželi za roh. Pár rohů před hangárem, když zase opatrně nahlíželi, na ně vykoukl obyvatel lodi. Mac jenom vyjekla a odskočila dozadu. Narazila do George a oba spadli na zem. Ten ji rychle odstrčil stranou a rozmáchl se po mimozemšťanovi. Praštil ho někam, kde tušil kolena. Neznámý spadl na zem. Mac se mezitím natáhla pro svoji trubku a praštila ufona po hlavě. George ho mezitím mlátil do zad a všude jinde. Nakonec se přestal hýbat.
„Si myslíš, že jsi frajer, co?“kopl do něho Winterson.
„Vypadá jako Šmoula.“broukla Mac.
„Šmoula? Spíše jako by ho někdy dusil a dlouho nepustil.“prskl a ještě jednou ho praštil po hlavě. Vytékala z něho nějaká žlutá tekutina. „Jdeme!“potáhl ji za ruku a rozběhl se. Mac jenom zamrkala a bezmocně plápolala za ním. Ještě před chvilkou měla dojem, že velí ona. Stačila jedna zatáčka a objevili se ve velké místnosti, kde bylo několik lodí. „Dámy první.“ pokynul George.
„Kterou?“broukla Mac. Nemohla se rozhodnout, když jich tu viděla pět.
„En ten týky, dva špalíky…“začal rozpočítávat se zavřenýma očima.
„Tuhle!“přerušila ho a potáhla ho k nejbližší. Jenom pokrčil rameny a vběhl za ní. „Ajaj.“ knikla, když viděla ovládání lodě. „To bude ještě zajímavé.“podrbala se na hlavě a zkoumala to. Najednou se zarazila a zmateně se rozhlédla kolem sebe.
„Mac?“broukl George. Jenom se na něho podívala.

„No a tady máme tělocvičnu.“pousmál se John a nakoukl do místnosti. Potom koukl na Chloe. Ta se jenom zaraženě dívala na něho.
„Johne?“hlesla.
„Mac?“broukl opatrně. Pak jenom zatřepala hlavou.
„Asi jsme právě vystoupili z FTL. A oni mají nejspíš problémy.“hlesla Chloe.

„Mac, no tak!“zatřásl s ní George.
„Co? Jo.“broukla. „Byla jsem na chvilku zpátky na Atlantis.“zahučela.
„Jak je to možné?“zajímal se.
„Nevím, ale Young mi říkal, že se to stává při výstupu z FTL.“pokrčila rameny.
„Takže Destiny stojí?“ Jenom nejistě přikývla a spustila systémy. Na malé obrazovce v palubovce se objevila nějaká mapa. A na ní blikala červená tečka. Kousek dál byla tečka zelená a od ní vedle žlutá čára k červené tečce.
„To bude Destiny a tohle,“ukázala na žlutou čáru a přejela po ní prstem, „kurz k ní.“
„Takže jenom počkáme, než tam dorazíme, ne?“pousmál se.
„Pokud nás nenajdou.“přikývla a sedla si do křesla a hodila si nohy nahoru.
„Nechtělas bys radši zkoumat, co za poklady tohle skrývá?“houkl George. Mac na něho koukla. Jenom něco namačkala na displeji. Objevila se nějaká databáze. „Takže si mám hodit šlofíčka?“broukl, když viděl, jak se do toho zakoukala.
„Hmhm.“přikývla a očka jí těkala z jedné strany na druhou. George se jenom uchechtl a pohodlně se v křesle uvelebil. Však ona se zabaví sama. Tentokrát mohl nerušeně pochrupovat, když si byl jistý, že provedli všechny bezpečnostní opatření, které byly možné. Příchodové dveře zabarikádovali, ostatní lodě pozavírali tak, aby nebylo poznat, ve které jsou, a pro jistotu v té oblasti vyřadili vnitřní senzory rozstřílením každého panelu, který našli. Pomalinku se propadal do jednoho ze svých bláznivých snů.

Netušil, jak dlouho spal, ale někdo do něho šťouchal, kroutil mu nosem a uchem, lechtal ho a něco mu říkal. Několikrát se ohnal, ale pak otevřel oči a chystal se tomu někomu vynadat.
„No konečně, spíš tvrději jak já.“zahučela Mac. „Jsme v kelu.“oznámila mu.
„A kdy nejsme?“uchechtl se a protáhl.
„Pravda.“protáhla pomalu. „Ale…víš jak jsem říkala, že míříme k Destiny?“ Jenom přikývl. „No tak už nemíříme. Změnili jsme směr.“
„Aha.“knikl. „To je…špatné.“zkonstatoval.
„Maličko.“souhlasila a zkoumala mapku. „Vypadá to, že nabrali kurz směr nějaká planeta.“ zamručela.
„Má bránu?“
„To já nevím.“houkla. „Zjistíme to za pochodu.“protáhla se.
„Pořád na nás nepřišli?“zajímal se.
„Asi ví, že jim nemáme kam utéct.“pousmála se. „V tom mají bohužel pravdu.“zamručela.
„Dobře, když nabereme směr planeta, tam taky zastaví a čirou náhodou tam bude brána, dostaneme se na Destiny?“podrbal se na hlavě.
„Adresu známe a loď zjistí, jestli jsme v dosahu.“pokrčila rameny. „Je to buď anebo.“
„Skvěle, takové akce jsou nejlepší.“broukl. Jenom přikývla.

Trvalo pár hodin, než se objevili nad planetou. Mac okamžitě spustila systémy lodi a vypálila střelu. Vrata hangáru se roztříštila.
„Umíš s tím lítat?“houkl George.
„Ne, asi ne.“zavrtěla hlavou a maličko s loďkou vyletěla do vzduchu. Pomalu ji otočila a snažila se vylítnout ven. Cestou trošku šťouchla do lodi vpravo, potom do lodi vlevo, nakonec další loď pošťouchla dokonce o několik metrů dopředu a pak úspěšně vyletěla.
„Jsi si jistá, že to přežijeme?“kuňkl George.
„Ne.“ďábelsky se zachechtala.
„Jsi blázen. Fakt magor.“zavrtěl hlavou a pevně se chytl. Loď vyletěla ven a snažila se předstírat, že letí rovně. „Mac, moc tě prosím, nech mě přistát.“knikl.
„Posero.“uchechtla se a namířila si to na planetu. „Vem to na chvilku za mě a já zjistím, jak jsme na tom s dosahem.“ George přikývl a převzal řízení. Mac začala naťukávat něco na obrazovečce. „Pokud tomuhle rozumím a je to spolehlivé, brána na té planetě je.“houkla po chvilce.
„Dokonalé. A jak zadáme adresu?“houkl.
„Mno to…nevím.“kuňkla a zběsile něco ťukala. Pak do palubovky třískla pěstí. „Tohle je pomalejší než můj utopený notebook!“zavrčela vztekle a znova začala něco ťukat. „Ha, mám DHD.“zajásala.
„Skvěle, tak si to řízení zase vem.“uchechtl se. „Zlatý jumper.“ Mac se jenom uchechtla. Najednou začalo červeně všechno blikat.
„Dvě lodě za náma!“křikl George, který tohle rozeznal na obrazovce. Loď se zatřásla a oba sebou cukli dopředu. „Střílejí.“houkl.
„Ale. Nepovídej.“uchechtla se.
„No já jenom, kdyby sis nevšimla.“ušklíbl se.
„Vstupujeme do atmosféry.“houkla a jeho poznámku radši ignorovala.
„A lodě pořád za náma.“informoval ji. Jenom přikývla. „Zkusíš přistát blízko brány, že?“
„Jistě. Třeba nás ani nesežere nějaký strašný dinosaurus.“
„Snad ne.“mávl rukou a koukal na malou mapku povrchu, kterou loď vytvořila. „Leť ještě asi 100 km a měla by tam být planinka, kde přistaneme. Brána je nedaleko.“
„Specifikuj nedaleko.“houkla.
„Tak…pět kilometrů?“ Mac jenom zoufale zakňučela, ale snažila se z lodě dostat větší rychlost.
„Jak necháme bránu otevřenou?“
„Nevím. Nemám nejmenší tušení. Když budou vysílat z Destiny?“
„Se ptáš mě?“vyjekla. „Vždyť já se v tomhle nevyznám!“
„Mám nápad, ale nezaručuju, že to přežijeme.“broukl.
„Aha, poslouchám. Tady totiž na výběr moc nemáme.“
„Dokážeš tohle zpomalit?“
„Tuhle plechovku? Georgi, já si sotva uměla rozletět.“knikla.
„Nevadí, zvládneš to.“mávl rukou.
„Aha, dobře.“pokrčila rameny. Když to řekl.
„Zpomalíš, sletíš tak nízko, že budeš dřít břichem skoro o zem a vyskočíme.“dořekl svůj plán. Mac se na něho podívala a pak se šíleně rozesmála.
„A pak…a pak komu tady šplouchá na maják.“řehtala se.
„No tak máš snad jiný nápad?“zavrčel.
„No, jistěže…nemám.“přiznala.
„Skvěle. Tak sleť dolů.“broukl, když měli bránu před nosem. Mac zadala adresu.
„Jsou tu stromy!“
„No a? Naše těla to nejsou!“uchechtl se. Mac se zarazila a koukla na něho.
„Chm. Pravda.“přitakala a slítla dolů ke stromům. Klidně by to mohla vzít za nějakou motorovou pilu. Vršku nebohých stromečků odlétávaly pryč. K bráně chybělo několik desítek metrů. George vběhl dozadu a otevřel zadní dveře. Okamžitě musel uskočit, protože do lodě narazila střela. Mac sletěla ještě kousek níž a nechala řízení řízením. Vběhla k Georgovi a koukla dolů.
„Zabijem se. Zabijem sebe i jejich těla!“vyknikla.
„Nemel a skákej!“pobídl ji, chytl ji za ruku a skočil. Strhl ji sebou. Loď ještě chvilku letěla, než narazila do skal. Dva lidé mezitím padali skrze stromy, větve a jehličí směrem k zemi. S žuchnutím dopadli. „Au!“hekl George.
„Říkala…říkala jsem ti to!“hrabala se na nohy Mac a vytáhla ho na nohy. Brána byla skoro nadosah. Udělali pár dlouhých skoků a proběhli.

„To jsme my!“vykřikli oba najednou, když se objevili na Destiny a skoro doslova narazili do hlavní zbraní.
„Složte je a zavřete bránu!“křikl Young. Nějací muži okamžitě poslechli. „Jste v pořádku?“ staral se.
„Jo, byla to celkem sranda.“uchechtl se George. „Vaše galaxie je vzrušující.“ Všichni se na něho podívali. „Zapomeňte na to, co jsem právě řekl.“kuňkl.
„Jsme rádi, že vám nic není. Pojďte na ošetřovnu. TJ vás prohlédne.“pobídl je plukovník. Oba jenom přikývli a vydali se na ošetřovnu.

Uvítala je tam blondýnka a k překvapení Mac byla těhotná. Jenom se na ni pousmála.
„Jsem plukovník Blacková.“natáhla k ní ruku Mac. „A tohle je podplukovník Winterson.“ „Těší mě.“usmála se žena. „Jsem kapitán Tamara Johansenová.“jemně zasalutovala.
„Gratuluju.“kývla Mac k jejímu bříšku.
„Oh, ano, děkuju.“pohladila si ho TJ.
„Nemáte zač.“přikývla plukovník a vyhoupla se na postel. George ji napodobil a doktorka je začala prohlížet.
„Víte, když se tohle stalo naposledy, v doktoru Rushovi nechali nepřátelé vysílač.“ vysvětlovala doktorka.
„Jasně, prohlédněte nás, jak je potřeba.“přikývl George a poslušně čekal.

„No, myslím, že je na čase se vrátit.“pousmál se Young o pár hodin později a vedl je do místnosti s kameny.
„Taky myslím.“pousmála se Mac a i s Georgem šli za ním. „Bylo fajn být tady.“
„Maličko hektické.“broukl Young
„Trošku.“souhlasil George a zastavil se u stolku s kameny.
„Bylo mi ctí vás poznat.“pousmál se plukovník.
„Nápodobně, pane.“oplatila mu to Mac. Nemohla se dočkat toho, až bude doma.
„Sbohem.“rozloučil se Young. Mac i George se netrpělivě dotkli kamenů. Najednou koukali do stěn zasedačky na Atlantis. Rozhlídli se kolem a oba se usmáli. Mac okamžitě odběhla obejmout Johna, který stál u dveří.
„Bylo mi smutno.“pohladil ji.
„Nápodobně.“tiskla se k němu.
„Musíš mi všechno povykládat.“
„Určitě.“usmála se a dala mu pusu. „Ale až večer.“pohladila ho. „Nejdřív ale máme asi problém. Maličko jsme se nepohodli s místními mimozemšťany a oni nás chytli. Nějak moc je zajímala Atlantis.“houkla. Woolsey, který stál opodál, jen kývl.
„Hlášení podáte zítra. Teď si běžte oba odpočinout.“broukl. Mac koukla na George a usmála se. Ten jí úsměv oplatil. Konečně byli doma.

tak doufám, že se vám povídka líbila

ešus: no mně se právě Young jako postava líbí a tak jsem si říkala, že bych ho sem mohla vrazit (ale taky to bylo kvůli tomu, že jsem chtěla těch povídek skutečně 180 a 2 díly mi pořád chyběly )
ale musím říct, že podobnost s filmem je čistě náhodná ... nějak jsme nemyslely, že z toho vyleze tohle

Dobrá časť, aj to slovné prekáranie.
A lepidlo tiež nemalo chybu.

pěkný pěkný ... už se nemůžu dočkat dalšího dílu