Díl 8: V obležení
„Okamžitě zapojte ZPM a nahoďte štíty,“ štěkl rozkaz do vysílačky Sokol už za běhu k transportéru. Za několik minut už byl ve velícím centru města.
„Jaký je stav té lodi? A proč na ni sakra nereagují satelity?“ ptal se ve spěchu Sokol.
„Loď je na sestupné dráze, pane. Pokud bude pokračovat v tomto kurzu, narazí přímo na náš štít!“ ohlásil seržant Collins.
„Doktore Zelenko, vydrží to štít? Řekne mi už někdo, proč na ni nezareagovaly satelity a proč ještě nevysíláme drony?" ptal se Sokol trochu podrážděně.
Zelenka nacvakal něco na nejbližším tabletu a podal plukovníkovi vysvětlení:
„Podle všeho štít vydrží bez problémů, a u ovládacího křesla došlo ke zkratu ve vedení, momentálně je úplně bez energie a nedaří se problém odstranit. A program satelitů pravděpodobně tyto lodě nezná nebo je nepovažuje za hrozbu, proto na ně nereagují.“
„Fajn, připravte jumpery do obrané formace kolem centra města, ale ať všichni zůstanou pod štítem. Štít rozšiřte tak ať pokryje všechny budovy i mimo město!“ rozdával plukovník rozkazy.
„Pane, vypadá to, že ta loď se rozděluje na několik menších. Senzory hlásí přes 100 kontaktů. A mění trajektorii, podle všeho přistanou několik metrů za severním okrajem štítu.“ podal nové hlášení seržant Collins.
„Přesuňte polovinu jednotek k obraně ze severní strany a zbytek rozmístěte po celém městě, ochranka ať je v pohotovosti,“ vydal nové rozkazy Sokol a dál sledoval na monitoru pohyb neznámých lodí.
„Pane, polovina lodí právě dosedla a podle hlášení se dál rozdělují na menší, senzory je nedokážou zachytit. Druhá polovina lodí se shromáždila 20 kilometrů nad městem a nabíjí zbraně.“ podával seržant hlášení plukovníkovi, který mezitím přešel k oknu, aby se podíval, jak vlastně nepřítel vypadá.
Za několik okamžiků už do štítu narážely střely nepřítele a vytvářely na obrovské kupoli štítu nádhernou ale velice nebezpečnou scenérii hrající nejrůznějšími barvami.
„Seržante, jak je na tom štít?“ zeptal se plukovník.
„Štít drží, ale je pod obrovskou zátěží. Doktor Lee provedl měření, podle kterých máme energii asi na 67 hodin, potom štít zkolabuje.“
Plukovník se na chvíli zamyslel a potom začal vydávat nové rozkazy:
„Jumpery ať přepnou maskování na štíty a pokusí se zničit lodě nad námi. Pěchota zaútočí na nepřátelské pozemní jednotky, ale za žádnou cenu nesmí opustit štít.“
Po obdržení nových rozkazů všech 16 Jumperů aktivovalo své štíty a vydali se proti přesile nepřátel nad nimi. Ve formacích po čtyřech opustily štít a začali stoupat. Nepřítel je zatím nepovažoval za hrozbu a dál se věnoval bombardování městského štítu. Když se Jumpery dostaly na pozice, vypustily všechny drony které měly, každý 12 kusů zářivých střel které se o několik okamžiků později zahryzli do nepřítele. Jedné letce Jumperů se podařilo zničit část jedné nepřátelské lodě, která ztratila stabilitu a v neřízeném pádu se roztříštila o městský štít na jednotlivé segmenty. Další nepřátelské lodě na to reagovali přerušením bombardování a začali se věnovat Jumperům. Všechny jumpery rozpustily formace a rychle zamířily do bezpečí pod silný štít antického města. Všichni měli štěstí a vrátili se do hangáru pro nové drony, aby se mohli pokusit o zničení dalších nepřátelských lodí, které se zatím vrátily ke svému snažení o rozbombardování štítu.
Mezitím se nepřátelské pěší jednotky snažili o proražení štítu po svém, ale mohutný antický štít nepropustí nic, co dovnitř nepatří.
„Plukovníku, zaznamenávám podivné energetické výkyvy. Na některých místech hrozí výpadky štítu." oznámil neradostnou zprávu doktor Lee. A jak řekl tak se i stalo. Na několik vteřin se ve štítu ne severní straně města udělala díra veliká několik desítek metrů a umožnila jim tak postup k městu. Několik set mechanických pavouků se dostalo dovnitř štítu a rozpoutali malé peklo pro vojáky bránící tuto část města. Vzduchem létali tisíce projektilů, ty které zasáhli cíl, tak z něj doslova vyrvaly několik segmentů a po té se nepřítel rozpadl na několik set dílků. Během několika minut skvěle vycvičení vojáci Země hrozbu zažehnali a znovu jen v klidu sledovali nepřítele za štítem.
„Plukovníku, zaznamenáváme 3 nové kontakty v hyperprostoru, budou tu do pěti minut. Jsou velice rychlí a míří k nám ze stejného směru, jako přiletěli tihle pavouci!“ oznámil dr. Zelenka, který zaujal místo u senzorů a snažil se je překalibrovat aby zachytávali i malé nepřátelské jednotky.
„Rozumím, doktore, víme co je to za lodě?“ položil otázku Plukovník Sokol.
„Nevím plukovníku, ještě jsem nic takového neviděl. Ale rozhodně to nejsou tihle,“ ukázal Zelenka směrem ven.
„Pane, právě zachytáváme vysílání z těch lodí v hyperprostoru. Je to audio i video.“ oznámil člověk, co měl na starosti komunikaci.
„Pusťte to na obrazovku!" řekl se zájmem plukovník Sokol.
Obrazovka předním zazrnila a po chvíli se na ní objevil malý šedý tvor a začal komunikovat:
„Zdravím, já jsem velitel Thor, z asgardské republiky.“
Překvapený plukovník se nenechal vyvést z míry a zdvořile odpověděl:
„Také vás zdravím, já jsem Plukovník Sokol, velitel základny Teonás.“
Thor se chvíli zamyslel a potom řekl:
„Hm Teonás, to jméno jsem již dlouho neslyšel. Ale k věci, pokud víme tak se k vám dostal strašný nepřítel, se kterým bojujeme již více než sto let. Přišli jsme vám pomoct, pokud bude chtít.“
Plukovník neváhal ani chviličku a rychle odpověděl:
„Jistě Thore, budeme vám vděční.“
Na se Thor pousmál tak, jak mu to jeho malé tělíčko dovolilo a řekl:
„Dobrá tedy, za dvě vaše minuty budeme u vaší planety a pokusíme se vám pomoci, mezitím pokud jste to již neudělali, převeďte všechnu energii, kterou máte do generátoru štítu.“
Komunikační kanál se uzavřel a pro osazenstvo základny Teonás začali dvě dlouhé minuty čekání na pomoc.
Když Thorova skupina lodí vystoupila z hyperprostoru, na nic nečekali, proletěla kolem jednoho ze satelitů a zaujala místo na orbitě přímo nad městem. Chvíli tam zdánlivě jen tak visela, v tomto čase však jejich palubní počítače nastavovaly a zaměřovaly zbraně na nepřítele. Všechny tři asgardské lodě zahájili palbu. Vystřelovaly krátké modré střely, které přesně zasahovaly své cíle. Střely dopadaly těsně vedle městského štítu, kde zničily všechny mechanické pavouky. Obrovská teplota střel nepřítele doslova zapekla do země. Lodě bombardující město chtěly utéct, ale nepovedlo se jim to. Asgardé je z orbity rozstříleli, a to co z nich zbylo, se neškodně rozbilo o štít města Teonás.
Po tomto malém triumfu se sešli zástupci města s Thorem a několika dalšími asgardy v zasedací místnosti. Mluvili dlouho, a dozvěděli se o sobě navzájem mnoho. Asgardé lidem pověděli o jejich nepříteli, replikátorech a stručně popsali válku s nimi a také že až doposud se jim dařilo je udržet
pouze ve své galaxii. Také pochválili účinnost lidských zbraní proti replikátorům. Lidé asgardům pověděli, co se dozvěděli o městě a o Anticích, ale to pro Asgardy nebylo nic nového. A naopak Asgardi, řekli lidem jací Antikové byli a co všechno dokázali. Řekli jim i o alianci Čtyř ras, a že Asgardé jsou spolu s Noxy poslední dvě rasy, které ještě existují a ctí pravidla aliance. Postupně se promluvili až k podepsání smlouvy, která je vázala vzájemnou pomocí proti společným nepřátelům. Lidé se také zavázali, že poskytnou Asgardům projektilové zbraně a několika jejich vědcům umožní pohyb a práci ve městě. Asgardé na oplátku poskytli lidem svoji technologii štítů a hyperpohonu, tedy nezbytné komponenty pro dokončení první lidské vesmírné lodi schopné cestovat rychleji než světlo.
„Okamžitě zapojte ZPM a nahoďte štíty,“ štěkl rozkaz do vysílačky Sokol už za běhu k transportéru. Za několik minut už byl ve velícím centru města.
„Jaký je stav té lodi? A proč na ni sakra nereagují satelity?“ ptal se ve spěchu Sokol.
„Loď je na sestupné dráze, pane. Pokud bude pokračovat v tomto kurzu, narazí přímo na náš štít!“ ohlásil seržant Collins.
„Doktore Zelenko, vydrží to štít? Řekne mi už někdo, proč na ni nezareagovaly satelity a proč ještě nevysíláme drony?" ptal se Sokol trochu podrážděně.
Zelenka nacvakal něco na nejbližším tabletu a podal plukovníkovi vysvětlení:
„Podle všeho štít vydrží bez problémů, a u ovládacího křesla došlo ke zkratu ve vedení, momentálně je úplně bez energie a nedaří se problém odstranit. A program satelitů pravděpodobně tyto lodě nezná nebo je nepovažuje za hrozbu, proto na ně nereagují.“
„Fajn, připravte jumpery do obrané formace kolem centra města, ale ať všichni zůstanou pod štítem. Štít rozšiřte tak ať pokryje všechny budovy i mimo město!“ rozdával plukovník rozkazy.
„Pane, vypadá to, že ta loď se rozděluje na několik menších. Senzory hlásí přes 100 kontaktů. A mění trajektorii, podle všeho přistanou několik metrů za severním okrajem štítu.“ podal nové hlášení seržant Collins.
„Přesuňte polovinu jednotek k obraně ze severní strany a zbytek rozmístěte po celém městě, ochranka ať je v pohotovosti,“ vydal nové rozkazy Sokol a dál sledoval na monitoru pohyb neznámých lodí.
„Pane, polovina lodí právě dosedla a podle hlášení se dál rozdělují na menší, senzory je nedokážou zachytit. Druhá polovina lodí se shromáždila 20 kilometrů nad městem a nabíjí zbraně.“ podával seržant hlášení plukovníkovi, který mezitím přešel k oknu, aby se podíval, jak vlastně nepřítel vypadá.
Za několik okamžiků už do štítu narážely střely nepřítele a vytvářely na obrovské kupoli štítu nádhernou ale velice nebezpečnou scenérii hrající nejrůznějšími barvami.
„Seržante, jak je na tom štít?“ zeptal se plukovník.
„Štít drží, ale je pod obrovskou zátěží. Doktor Lee provedl měření, podle kterých máme energii asi na 67 hodin, potom štít zkolabuje.“
Plukovník se na chvíli zamyslel a potom začal vydávat nové rozkazy:
„Jumpery ať přepnou maskování na štíty a pokusí se zničit lodě nad námi. Pěchota zaútočí na nepřátelské pozemní jednotky, ale za žádnou cenu nesmí opustit štít.“
Po obdržení nových rozkazů všech 16 Jumperů aktivovalo své štíty a vydali se proti přesile nepřátel nad nimi. Ve formacích po čtyřech opustily štít a začali stoupat. Nepřítel je zatím nepovažoval za hrozbu a dál se věnoval bombardování městského štítu. Když se Jumpery dostaly na pozice, vypustily všechny drony které měly, každý 12 kusů zářivých střel které se o několik okamžiků později zahryzli do nepřítele. Jedné letce Jumperů se podařilo zničit část jedné nepřátelské lodě, která ztratila stabilitu a v neřízeném pádu se roztříštila o městský štít na jednotlivé segmenty. Další nepřátelské lodě na to reagovali přerušením bombardování a začali se věnovat Jumperům. Všechny jumpery rozpustily formace a rychle zamířily do bezpečí pod silný štít antického města. Všichni měli štěstí a vrátili se do hangáru pro nové drony, aby se mohli pokusit o zničení dalších nepřátelských lodí, které se zatím vrátily ke svému snažení o rozbombardování štítu.
Mezitím se nepřátelské pěší jednotky snažili o proražení štítu po svém, ale mohutný antický štít nepropustí nic, co dovnitř nepatří.
„Plukovníku, zaznamenávám podivné energetické výkyvy. Na některých místech hrozí výpadky štítu." oznámil neradostnou zprávu doktor Lee. A jak řekl tak se i stalo. Na několik vteřin se ve štítu ne severní straně města udělala díra veliká několik desítek metrů a umožnila jim tak postup k městu. Několik set mechanických pavouků se dostalo dovnitř štítu a rozpoutali malé peklo pro vojáky bránící tuto část města. Vzduchem létali tisíce projektilů, ty které zasáhli cíl, tak z něj doslova vyrvaly několik segmentů a po té se nepřítel rozpadl na několik set dílků. Během několika minut skvěle vycvičení vojáci Země hrozbu zažehnali a znovu jen v klidu sledovali nepřítele za štítem.
„Plukovníku, zaznamenáváme 3 nové kontakty v hyperprostoru, budou tu do pěti minut. Jsou velice rychlí a míří k nám ze stejného směru, jako přiletěli tihle pavouci!“ oznámil dr. Zelenka, který zaujal místo u senzorů a snažil se je překalibrovat aby zachytávali i malé nepřátelské jednotky.
„Rozumím, doktore, víme co je to za lodě?“ položil otázku Plukovník Sokol.
„Nevím plukovníku, ještě jsem nic takového neviděl. Ale rozhodně to nejsou tihle,“ ukázal Zelenka směrem ven.
„Pane, právě zachytáváme vysílání z těch lodí v hyperprostoru. Je to audio i video.“ oznámil člověk, co měl na starosti komunikaci.
„Pusťte to na obrazovku!" řekl se zájmem plukovník Sokol.
Obrazovka předním zazrnila a po chvíli se na ní objevil malý šedý tvor a začal komunikovat:
„Zdravím, já jsem velitel Thor, z asgardské republiky.“
Překvapený plukovník se nenechal vyvést z míry a zdvořile odpověděl:
„Také vás zdravím, já jsem Plukovník Sokol, velitel základny Teonás.“
Thor se chvíli zamyslel a potom řekl:
„Hm Teonás, to jméno jsem již dlouho neslyšel. Ale k věci, pokud víme tak se k vám dostal strašný nepřítel, se kterým bojujeme již více než sto let. Přišli jsme vám pomoct, pokud bude chtít.“
Plukovník neváhal ani chviličku a rychle odpověděl:
„Jistě Thore, budeme vám vděční.“
Na se Thor pousmál tak, jak mu to jeho malé tělíčko dovolilo a řekl:
„Dobrá tedy, za dvě vaše minuty budeme u vaší planety a pokusíme se vám pomoci, mezitím pokud jste to již neudělali, převeďte všechnu energii, kterou máte do generátoru štítu.“
Komunikační kanál se uzavřel a pro osazenstvo základny Teonás začali dvě dlouhé minuty čekání na pomoc.
Když Thorova skupina lodí vystoupila z hyperprostoru, na nic nečekali, proletěla kolem jednoho ze satelitů a zaujala místo na orbitě přímo nad městem. Chvíli tam zdánlivě jen tak visela, v tomto čase však jejich palubní počítače nastavovaly a zaměřovaly zbraně na nepřítele. Všechny tři asgardské lodě zahájili palbu. Vystřelovaly krátké modré střely, které přesně zasahovaly své cíle. Střely dopadaly těsně vedle městského štítu, kde zničily všechny mechanické pavouky. Obrovská teplota střel nepřítele doslova zapekla do země. Lodě bombardující město chtěly utéct, ale nepovedlo se jim to. Asgardé je z orbity rozstříleli, a to co z nich zbylo, se neškodně rozbilo o štít města Teonás.
Po tomto malém triumfu se sešli zástupci města s Thorem a několika dalšími asgardy v zasedací místnosti. Mluvili dlouho, a dozvěděli se o sobě navzájem mnoho. Asgardé lidem pověděli o jejich nepříteli, replikátorech a stručně popsali válku s nimi a také že až doposud se jim dařilo je udržet
pouze ve své galaxii. Také pochválili účinnost lidských zbraní proti replikátorům. Lidé asgardům pověděli, co se dozvěděli o městě a o Anticích, ale to pro Asgardy nebylo nic nového. A naopak Asgardi, řekli lidem jací Antikové byli a co všechno dokázali. Řekli jim i o alianci Čtyř ras, a že Asgardé jsou spolu s Noxy poslední dvě rasy, které ještě existují a ctí pravidla aliance. Postupně se promluvili až k podepsání smlouvy, která je vázala vzájemnou pomocí proti společným nepřátelům. Lidé se také zavázali, že poskytnou Asgardům projektilové zbraně a několika jejich vědcům umožní pohyb a práci ve městě. Asgardé na oplátku poskytli lidem svoji technologii štítů a hyperpohonu, tedy nezbytné komponenty pro dokončení první lidské vesmírné lodi schopné cestovat rychleji než světlo.


ale je to tvoje povídka takže


...co nejdřív další díl