Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

Dříve než zapomenu, tak děkuji Jakopovi za korekci.

Díl 2: Povinnosti

Městem se ozýval křik a nářek, ale také pokyny zdravotníků a záchranářů. Všechny neupevněné věci se při vstupu do hyperprostoru rozletěli po místnostech a naneštěstí zranily mnoho lidí.

Na ošetřovně bylo přecpáno a do toho zmatku se připletl Rodney, který hledal svoji přítelkyni.

„Jennifer!“ Řval a razil si cestu skrz skupiny lidí. Po chvíli pátrání ji konečně našel, jak leží na lůžku v rohu místnosti.

„Ahoj lásko, jak je ti?“ Zeptal se ihned.
„Ujde to, naštěstí se nám nic nestalo při tom otřesu. Chtěla bych ti někoho představit.“ Řekla Jennifer a natáhla se pro vozík, který byl asi metr od jejího lůžka.
„To jsou naše dvojčátka.“ Řekla Jennifer a sledovala reakci novopečeného tatínka.
„No páni, já myslel, že má být pouze jeden, ale rozhodně jsou krásní.“ Řekl překvapivě klidně.
„Spíše jsou krásné. Jsou to děvčátka, tak doufám, že jméno Bob jim dávat nebudeme.“ Zavtipkovala Jennifer.
„To teda ne. Chtěl jsem vědět, že jsi pořádku, ale musím obhlédnout škody a zjistit, co se vlastně stalo.“ Řekl Rodney.
„Jasně, musíš jít a vyřešit to.“ Odpověděla Jennifer. Rodney se ještě jednou podíval na své dcerky, prohmatal si kapsy a našel malou kameru. Rychle si je natočil, ale poté políbil Jennifer a odešel.

Rodney proběhl chodbou směrem k transportéru. Jakmile tam došel, nechal se přenést do centrální věže a na patro s řídící místností.

„Běž do mého pokoje!“ Řval na mladíka Pospíšil.
„Ne, je tu spousta raněných lidí a já chci pomoct.“ Odpověděl mladík, otočil se a pokyny ignoroval.
„Tak, ale dávej na sebe pozor. Snadno se tady ztratíš a každá věc, na kterou sáhneš, může způsobit katastrofu.“ Svolil Pospíšil.

Jakmile rozhovor skončil, připojil se inženýr k Rodneymu a oba si to namířili do kontrolní místnosti.

„Co to bylo za kluka?“ Zeptal se Rodney.
„To byl můj syn. Nějak se vytrhl své matce a chtěl by pomoct.“ Odpověděl Pospíšil.
„Jen ať se snaží. Dívej, taky jsem otec, mám dvě holky.“ Řekl Rodney a ukázal mu obrázky dvojčat.
„Jsou nádherné a mají nos po Jennifer.“ Odpověděl Pospíšil.

„Kdo má nos po Jennifer?“ Zeptal se Zelenka, který už pracoval v řídící místnosti.
„Moje dcerky, dívej se.“ Řekl Rodney a podal mu kameru.
„Povedli se, gratuluji ti.“ Řekl Radek, rychle pohlédl na kameru a poté se opět věnoval své práci.
„Díky, tak jaké jsou škody?“ Změnil téma Rodney.
„To kdybychom věděli. John mi říkal o té umělé inteligenci, ale od té doby, co jsme se probrali, se s námi nespojila.“ Podal hlášení Radek.

Rodney se pouze zhluboka nadechl a začal vydávat všeobecné pokyny, které by od něj málokdo čekal. Zdá se, že od té doby, co je otcem, tak dostal nával zodpovědnosti.

„V prvé řadě. Pospíšil sestaví týmy a zkontroluje integritu města. Radek si vezme několik vědců a zkontroluje městské vedení. Máme málo energie, a pokud někde uniká, musíme to zacelit. Chuck a major Lorne se postarají o koordinaci záchranářů a sečtou všechny zraněné lidi a Jaffy. Já se podívám na systémy města, zkusím zjistit, kam letíme, jak dlouho letíme a podobné drobnosti.“

„Souhlasím, jděte na to.“ Řekla Sam, která právě přišla do místnosti.
„Jak je na tom generál O´Neill? Slyšel jsem, že si ošklivě zranil nohu.“ Začal rozhovor Rodney.
„To ano. Doktoři jej stabilizovali a za chvíli jej budou operovat.“ Řekla Sam.
„Aha, dívej se na moje holky.“ Řekl a ukázal jí kameru.
„Pěkné, ale teďka nato není čas. Já sestavím týmy a sečteme zdravotnické materiály a zásoby jídla.“ Řekla Sam, ukončila hovor a zamířila si to k východu.
„Pravda. Někdo to musí také udělat.“ Křikl za ní Rodney.

V příštích pěti hodinách byly ošetřeny všechny zraněné osoby. Jaffové si neoficiálně zabrali jedno z mol, na kterém přistály trosky dvou ha´taků.
Cestovatelé se neoddělili od pozemšťanů a při výběru pokojů nerozlišovali, zda budou mít za souseda svého bratra, nebo úplně neznámé lidi.

Když už to byla šestá hodina od probuzení, tak se v řídící místnosti sešli opět vedoucí, aby si podali hlášení a projednali další kroky.

„Na palubě města je jedenáct tisíc lidí a šest tisíc Jaffů.“ Řekl major Lorne.
„Jak pokračují záchranářské operace?“ Zeptal se Sheppard, který se nyní připojil, když mu dobře ošetřili zranění.
„Po celém městě jsme ve větších halách a jídelnách vytvořili provizorní ošetřovny. Jaffové se starají o své zraněné sami, Teal‘c a Bra‘tac nyní pomáhají zraněným a k nám se připojí později.“ Podal hlášení Lorne.
„Dobrá. Pospíšile, jak je na tom naše město?“ Zeptal se inženýra John.
„Struktura věží je z 70% pevná zbývající věže jsou poškozeny, a když bezpečně přistaneme navrhoval bych jejich demolici a poté jejich rekonstrukci.
„A co celková integrita města?“ Zeptal se Rodney.
„To je ta horší stránka. Po celém městě jsme objevili praskliny. Při podrobném skenu jsme odhalili, že se táhnou přes půl města. Bojím se, že tu cestu hyperprostorem nemusíme vydržet.“ Řekl Pospíšil.
„Sakra, to je špatná zpráva. Jakmile tato porada skončí, tak se zaměřte na možnou opravu a vezměte si tolik lidí, kolik bude třeba.“ Vydal pokyn Sheppard.
„Hlavní vedení města je relativně pořádku. Ale na jednom z mol je na konci poškozené. Vezmu si pět lidí a zařídím vypnutí nepotřebných systému a opravím to.“ Podal hlášení Zelenka a všichni na něj mlčky kývli.

Nakonec byla na řadě plukovník Carterová, která se ihned chopila slova.
„Zásoby léků máme dostatečné, ale jídlo nám vydrží pouze na dva týdny. Mám, ale nápad, který nám může pomoci. Jak všichni ví, je ve městě asgardské jádro. Díky jeho databázi jsem schopna vytvořit transportní technologii úplně od nuly, a pak rychlou modifikací můžeme vytvářet jídla dostatek, stejně jako stavebního materiálu a zdravotnických potřeb.“ Řekla Sam.

Wow,a rychle další díl
tento se ti fakt povedl

Zatim musim říct že je to opravdu poutavý příběh jen tak dál

Zatiaľ dobré, ale skáče sa z miesta na miesto. Asi naozaj budú dosť poškodení. Snaž sa ich čo najviac opraviť, aby sa nerozpadli pri prvom výstrele nepriateľov.
Ešte jedno: Nakoľko sú tak ďaleko, asi im budú musieť vystačiť tie ZPM čo majú u seba.

Výbornej díl , už aby byl další

[Patas25]

Korekci prováděl kdo jiný než ten všem známý Jakop a já opět musím psát díky.

Díl 3: Oprava jako sešívačkou

„To je nepřijatelné, to vám nemůžu dovolit.“ Řval jeden Jaffa na Pospíšila.
„Vy to nechápete, vaše lodě již nejsou letu schopné a tak potřebujeme součástky.“ Hájil své názory pozemský inženýr.
„Ty lodě jsou jediné, co nám zbylo po naší civilizaci. Jsou to symboly minulosti!“ Opět rozčileně křičel Jaffa.
„Cestovatelé obětovali své lodě, protože ví, co je v sázce.“ Řekl Pospíšil.

K hádající dvojici přišla postava v typické Jaffské róbě a po chvíli poslouchání se rozhodl zasáhnout.

„Mýlíš se bratře, zůstaly nám holé životy a naši přátelé se nás ujali a nabídli nám místo ve svém městě. Všude jinde by náš národ čekala jistá smrt.“ Řekla osoba a sundala si kápi. Nebyl to nikdo jiný než mistr Bra´tac.

„Dobrý den Bra´tacu, je mi potěšením se s vámi opět setkat.“ Uvítal jej Pospíšil.
„Těší mě, ale osvěžte starému bojovníkovi paměť, nevzpomínám si na vás.“ Omluvil se Bra´tac.
„My jsme se často nevídali. Mé jméno je Pavel Pospíšil a jsem hlavním inženýrem a spadala pode mne veškerá výroba lodí.“ Představil se.
„Aha, již si vzpomínám, pocházíte z Čech a Teal´c si velmi oblíbil vaše tradiční recepty.“ Řekl Bra´tac.
„Ano, je to sice tvrďák, ale v poslední době si celkem často oblíbil smažení bramboráčků.“ Zavtipkoval Pavel.
„To ano, ale teďka konec vtipkování. Co potřebujete?“ Zeptal se Bra´tac.
„Město je poškozené a musíme to co nejrychleji opravit. A k tomu potřebujeme součástky. Když vám pošlu vybavení a plány, co konkrétně potřebuji, dokázal byste se svými muži rozebrat Ha´taky?“ Vysvětlil požadavky inženýr.
„Ano, to je maličkost, jsme vám vděčný za pomoc a alespoň vám to tak oplatíme.“ Řekl Jaffský mistr a poté si nasadil kapuci a odešel od inženýra.

Odběhlo dvanáct hodin od probuzení a Zelenkovi se konečně podařilo vypnout sekundární systémy na konci mola a dokonale zacelit trhlinu v rozvodu. Plukovník Carterová a její tým úspěšně vytvořil transportní systém a nyní se soustředili na její modifikaci.
Sheppard a Ronon se snažili uklidnit vznikající paniku a případné nepokoje. Na Daniele padl vůbec ten nejtěžší úkol, se kterým mu pomáhal Chuck a další desítka lidí.
Jeho úkolem bylo každému člověku přidělit pokoj, případně rodinám přidělit pokoj s více lůžky.

Příští dva týdny se lidé soustředili na opravu města. Puklina se za tu dobu ještě trochu víc zvětšila a praskliny byly vidět i z oken. Ovšem přes praskliny byly vidět také velké kovové skoby a další se právě stavěly. Tyto skoby byly jednoduché na výrobu a instalaci a bylo to nejrychlejší řešení.

Většina zraněných osob byla propuštěna z ošetřoven a odpočívali na svých pokojích. Tím pádem se uvolnily velké haly a sklady a pro to místo se našlo jiné uplatnění. Plukovník Carterová během té doby dostatečně rychle zprovoznila asgardský tvořič hmoty a ty prázdné prostory brzo zaplnily bedny sušených potravin, barely pitné vody, ale i stavební materiál na budoucí základny.

„Sam, tak jak jsme na tom se zásobami?“ Zeptal se Sheppard, který dostal dočasné velení nad městem, než se generál O´Neill úplně zotaví.
„Máme dva asgardské tvořiče hmoty. V jednom vytváříme vodu a jídlo a v druhém připravujeme stavební materiál.“ Odpověděla Sam.
„A na jak dlouho nám to vystačí?“ Zeptal se konkrétně John.
„Jídlo a voda pro celou populaci vydrží asi na dva měsíce. Samozřejmě, pokud budou zavedeny příděly. A stavební materiál nám umožní ubytovat přibližně 60% populace.“ Vysvětlila Sam.
„Dobrá tedy. Mám, ale pro tebe úkol. Kdybychom museli opustit město ještě na orbitě planety chci, abys vyrobila nějaké větší moduly, které pošlou veškeré suroviny na planetu.“ Zadal jí úkol John.
„Já vím, také mě to napadlo a Pospíšil už pracuje na nějakých návrzích.“ Vysvětlila Sam.
„Dobře, jste rychlejší než já a to se mi líbí.“ Řekl John.

John po skončení rozhovoru zamířil rovnou do řídící místnosti, kdežto Sam do další haly, kde měla zprovoznit třetí tvořič hmoty.

Trvalo asi deset minut, než došel do místnosti a tam neseděl nikdo jiný než Rodney divoce bušící do klávesnice.

„Na co jsi přišel?“ Zeptal se.
„Že ten hologram Atlantidy je kočka.“ Řekl Rodney.
„Kroť se taťko, a jak vlastně o ní víš, ukázala se ti?“ Položil další otázku John.
„No ano, ale nezjevuje se moc často, kvůli nárokům na energii. Ale teďka k tomu, na co se chceš zeptat. Podle nových propočtů proletíme okolo planety a zůstane nám trochu energie. Právě propočítávám, zda se nám podaří přistát na povrchu, nebo budeme nuceni město opustit.“ Odpověděl Rodney.
„Aha, tak to tě nebudu rušit. Jinak by s tebou chtěla mluvit Jennifer, říkala něco o jménech.“ Předal vzkaz John.
„Aha, musíme pojmenovat holky, ještě jsme nevybrali, jak se budou jmenovat.“ Vysvětlil Rodney.
„No tak zkuste Johnastázie.“ Plácl jméno John.
„Vtipné.“ Poznamenal vědec a věnoval se dál svojí práci.

opět velmi kvlitní díl doufm že brzy přibide další díl jelikož ej moc moc těším

johnastázie mě dostala.. velice hezké jméno pro holku...stejně jak oRonon je holčičí jméno...xD.. díl jako vždy super.

Snad jen je ten poslední díl až řekl bych extrémně krátký.

[Patas25]

Je to možné, ale můžu ujistit, že se to brzy změní více akce = delší díly.

Nechcem byť "rejpal", ale vytvor výrobnú linku hlavne na ZPM, Alebo modifikuj Atlantis na získanie energie z hviezd, ako má Destiny. Na Atlantis musí byť riešenie, ktoré sa používalo v minulosti Antikov a dá sa použiť na získavanie energie aj teraz.

Velice povedený díl, hlavně mě dostal rozhovor mezi Bra'tacem a Pospíšilem.

„Ano, je to sice tvrďák, ale v poslední době si celkem často oblíbil smažení bramboráčků.“ Zavtipkoval Pavel.

Ja . Nenapísal som, že aj táto časť bola veľmi pekne podaná.

[Patas25]

Díky Jakopovi za korekci.

Díl 4: Nový domov na dohled
Poslední týden na Atlantidě byl celkem rutinní. John měl stále velení a po poradě s vědci se rozhodl, že veškeré zásoby budou pečlivě zabaleny a připraveny k přesunu na planetu. Podle veškerých výpočtů, vycházelo, že město nebude mít dostatek energie, aby mohlo vstoupit do atmosféry planety.

„Co nějak posílit štít?“ Zeptal se jeden z mladých vědců, který byl členem Zelenkova týmu.
„Nemáme dostatečný zdroj energie, který by mohl napájet štít při vstupu do takhle husté atmosféry.“ Vysvětlil Zelenka.
„Máme, ale ten asgardský tvořič hmot, proč si sním, nevyrobíme ZPM?“ Navrhl znovu mladík.
„Vy si říkáte vědec? Kdybyste trochu zapojil mozek, tak víte, že bychom vytvořili pouze prázdnou schránku.“ Vysvětlil Zelenka.

Zatímco vědci se snažili dodat městu trochu energie, tak inženýři stavěli provizorní transportní lodě, které by přenesly náklad a posádku města na povrch planety. Podle prvotních náčrtů by loď měla být 400 metrů dlouhá a 250 metrů široká. Dost na transport tisíců lidí a převezení několika tun zásob.



Ovšem během týdne stihly vyrobit pouze tři lodě a předem je naložili zásobami.

Nakonec zbývala pouze půl hodina do opuštění hyperprostoru.

„Rodney říká, že budeme mít asi sedm hodin, kdy město proletí okolo planety.“ Řekl John.
„Vyložení potrvá asi půl hodiny, stejně tak i naložení. Něco málo odvezeme i v jumperech a Jaffové budou pomocí kluzáků taky něco přesouvat.“ Řekla Sam.
„Takže transportéry to stihnou přibližně šestkrát, když počítám i cestu. A kolik vůbec máme těch kluzáků?“ Zeptal se John.
„No, 128, ale do nich se moct nevejde.“ Oznámila Sam.
„Bereme tam kromě zásob také nějaké vymoženosti?“ Položil chytrou otázku John.
„ZPM budou téměř vybité, tak je necháme ve městu. V prvních zásilkách je také rozmontované asgardské jádro. Zabralo sice hodně místa, ale v poslední chvíli jsme to rozdělali a naložili. Také bereme sedm naquadahových generátorů.“ Řekla Sam.
„Dobrá zpráva, alespoň budeme mít to moderní jádro. Také jsem mluvil s umělou inteligencí. Podle vlastní úvahy zkomprimovala asi 11% databáze, která nám pomůže při začátcích.“ Řekl John.
„Zdá se, že jsme připraveni. Lidé chápou, že se musíme zorganizovat a dbají všech pokynů.“ Řekla Sam.
„Dobrá tedy. Zůstanu ve městě, co nejdéle a odejdu poslední. Takže ahoj na planetě a přejme si hodně štěstí.“ Řekl John, otočil se a vydal se za svými povinnostmi.

Jakmile město opustilo hyperprostor, tak ze dvou mol odstartovaly tři transportéry.





Uploaded with ImageShack.us

Ze zbylých mol postupně vzlétly jaffské kluzáky a zamířili si to k planetě. Jakmile se tyto lodě vzdálily, tak se otevřel hangár na centrální věži a také spodní hangár a město opustilo dvacet sedm jumperů, které také byly plně naloženy.

„Skenuji část planety, ke které míříme, a snažím se najít vhodné místo k přistání.“ Řekl Pospíšil a divoce mlátil do klávesnice. Byl na palubě z jednoho transportérů a seděl v křesle navigátora. Vedle něj pilotovala plukovník Carterová a snažila se udržet loď ve správném přistávacím úhlu.

„Dobrá, najděte nějakou rovnou louku na, které budu moct přistát s touto kocábkou.“ Řekla Sam a usilovně svírala knipl. Transportér byl postaven provizorně v rekordním čase. Inerciální tlumiče nebyly správně nastavené a loď neměla ideální aerodynamický tvar. Také nebyla určená k trvalejšímu používání. Lodě budou po přistání rozmontovány a její součástky použity na stavbu základny, nebo modernějších a dokonalejších lodí.

„Tady něco mám. Je to dokonalé místo. Velká louka, na kterou se vejde vybavení a veškerý personál. Severně je obklopen pohořím. Z jihu se táhne obrovské jezero a zbytek ohraničení je pokrytý hustým pásem lesa.
„To je štěstí v neštěstí. Míříme tam!“ Rozhodla Sam.
„Dobrá, odesílám souřadnice všem lodím a dokonce na Atlantis.“ Řekl Pospíšil a během okamžiku přeposlal data.

Mezitím John v řídící místnosti sledoval evakuaci na obrazovce. Rodney seděl u počítače a právě zadával data, aby zjistil, kam město bude letět setrvační rychlostí.

„Atlantis, máš trochu energie pro manipulování s podsvětelnými motory?“ Zeptal se Rodney umělé inteligence.
„Motory dokážou nepatrně změnit kurz. Ale nedovedou navést město na stabilní orbitu nebo zastavit v prázdném vesmíru. Na to nemám energii.“ Řekla umělá inteligence.
„No právě podle podrobnějších propočtů má město namířeno do místní hvězdy.“ Řekl novinku Rodney.
„Cože? A to si nevěděl předtím?“ Zeptal se John, který náhle odtrhl oči od obrazovky.
„Věděli jsme, že tu je hvězda, obyvatelná planeta, další tři neobyvatelné a gigantický pás asteroidů. Jenže jsme nevěděli, kde přesně budou.“ Řekl Rodney.
„To je smůla, co budeme dělat? Nechci nechat jen tak zničit město, které nám zachránilo život.“ Řekl John.
„Tak teoreticky by mě něco napadlo, prakticky si nejsem jistý, jestli to bude fungovat.“ Řekl Rodney a poté se podělil se svým nápadem.

Jakmile transportéry přistály na povrchu planety, tak zadní dveře se s obrovským rachotem otevřely. Velký ocelový jeřáb v zadní části začal vykládat bedny a z přední části začaly vysedat cestující. Vypadalo to tam jako v letadle se třetí třídou. Hlavní nebylo pohodlí, ale bezpečnost a kapacita. Pospíšil sešplhal z můstku po ocelovém žebříku a jako první vstoupil na novou planetu následován civilisty i vojskem.

„Čerství vánek dokáže potěšit, ale na piknik není čas.“ Řekl si pro sebe. Poté se otočil k davu za sebou a vykřikl.
„Nemáme dost času. Všichni pomůžou vyklidit transportéry a včera bylo pozdě.“

Do hovoru se dále zapojila Sam.
„Zbraně jsou v této první bedně. Pětadvacet vojáků se rozdělí po pěti, zajistí přilehlou oblast a zbytek se neloudá a začne vykládat.“

Táto časť sa mi páčila, ale som celkom napätý ako to sfixsluješ s Mestom.
Ak sa z neho stane "obežnica" okolo hviezdy, budú sa môcť k nemu vrátiť.
Tak

Další bezvadnej díl
Docela se bojím toho Rodneyho plánu, aby nakonec nevybuchlo jak město, tak místní slunce , ne bezva díl a už se těším na další.

Města by byla škoda tak jsem zvědavá co vymyslíš
šup sem další díl

bindina: vYmYslíš...a teď k povídce...dobrý to je.. teoreticky by se dalo pomocí generátorů ustálit město ale asi by je to všechny vybilo.. takže obrovská zvědavst co s tím uděláš

[Patas25]

No jediné co o osudu města prozradím je, že to spojím s mojím a Jakopovým nápadem.

Domove, sladký domove

Patas25: No taky záleží jak ty naše nápady spojíš a jak to zformuluješ. Nápad to je pěkný, jen se ti to musí povést i sepsat

[Patas25]

Doufám, že povede... a jinak si to ohlídáš ty, když mi děláš korekci.

All: Všem se omlovám bouřka mi usmažila router, tak jsem byl bez netu. Jinak nejpozději dneska k večeru sem dám další díl.

je to celkom dobré, tesím sa na další diel

bouřka mi usmažila router

nie si jediný, to sa stalo teraz aj mne

[Patas25]

Díl 5: První den

První transportér mizel z dohledu, druhý právě startoval a třetí byl právě vykládán. Jumpery neustále křižovali oblohu a převážely citlivější zařízení. Všechny kluzáky se vydaly na dlouhou cestu, aby již prozkoumaly přilehlou sluneční soustavu. Sice v ní byly další tři planety s několika měsíci, ale všechny planety byly hodně vzdálené od sebe a od gigantického slunce. Přílet ke slunci jumperem by trval týden a pět dní. Na nejbližší planetu by se letělo devět dní a k pásu asteroidů by let trval dva týdny a šest dní. Právě proto se místo pro druhého pilota naložilo jídlem a vodou. Jaffa poté vyletěl a v hluboké meditaci mířil za svým cílem.

„Spočítejte všechny zbraně. Podle mých instrukcí byly uloženy tamhle.“ Řekla Sam a ukázala skupince vojáků několik beden.
„Plukovníku. Vnitřní perimetr byl zajištěn. Civilisté stále vykládají náklad a ženy s dětmi jsme shromáždili na jednom místě.“ Podal hlášení poručík.

Do hovoru se zapojil Teal´c, mistr Bra´tac, plukovník Mitchell a opodál stála mlčky Ronon s Teylou.

„Jak velký je vnitřní perimetr?“ Zeptal se mistr Bra´tac, který právě přiletěl v jednom s jumperů.
„Pojďte, zamnou do jumperu, na obrazovce máme mapu přilehlého okolí.“ Řekla Sam a odvedla je do nedaleké antické lodi.
„Na jihu je obrovské jezero. Poslala jsem tam šest hlídek po pěti. Ze severu jsou vysoké hory, které zajistily další čtyři hlídky. Na první pohled se to dá nejbezpečnější, a proto tam pošlu civilisty, aby si postavili provizorní přístřešky. Jakmile tam budou, posílím jejich obranu o dalších pět hlídek.“ Začala popisovat situaci na planetě.
„Vyslal jsem své piloty, aby prozkoumali soustavu, podle doktory Zelenky to bude dlouhá cesta, a tak jsem je vybavil dostatkem zásob.“ Podal zprávu Teal´c.
„Všimla jsem si. Sice trochu předčasné, ale na leteckou podporu máme jumpery a ta stovka kluzáků by nám tu ze začátku překážela.“ Podotkla Sam.
„To je fakt. A co celková obrana?“ Zeptal se Mitchell.
„Rozdělena na východní a západní linii. Kolem celé zóny se táhne asi dvě stě metrů silný pás lesa. První obraná linie je v něm. Na každé straně je čtyřicet hlídek.“ Odpověděla Sam.
„To pro začátek bude stačit. Jakmile se vrátí Sheppard v posledním transportéru, začneme stavět skladiště, ošetřovnu, jídelnu, záchody a samozřejmě přístřešky pro civilisty.“ Oznámil Mitchell.
„Teylo, běžte s Rononem ke skalám a dohlédněte na nějaké provizorní přístřešky. Camerone, Teal´cu zajistěte východní les. Pošlu tam muže, aby začali kopat zákopy sto padesát metrů od kraje lesa. To samé na západní straně, dohlídne na to mistr Bra´tac a Daniel, teda pokud ho někde najdu.“ Řekla Sam a rozhlédla se po okolí.
„Zelenka a Pospíšil změří velikost a začnou už nyní se stavbou. Tato planina je veliká a přímo ideální pro sedmnáct tisíc uprchlíků.“ Řekla Sam a ukončila tuto rychlou poradu.

Pospíšil a Zelenka si sedli do jednoho jumperu, připojily k nim tablet a začali navrhovat rozmístění budov. Na chvíli je z přemýšlení vytrhl přílet posledních transportních lodí, které s obrovským rachotem přistály na volném prostranství.
Sam mezitím našla Daniela a poslala jej k druhé obranné linii. Poté zamířila k nejbližšímu transportéru a vešla dovnitř.
„Desátníku, toto je poslední let?“ Zeptala se plukovník.
„Ano, madam. Plukovník Sheppard s poslední posádkou města se vrátí ve dvou jumperech. Svolám muže, ať vyloží transportéry a poté je uvolním na stavbu základny.“ Řekl desátník.
„Dobrá, poté přeleťte s transportérem blíže k horám. Poslala jsem tam civilisty, aby se tam ukryly, než dostavíme základnu. Takhle alespoň můžeme využít úkryt, který nabízí trup lodi.“ Vysvětlila Sam.
„Dobrý nápad. Umístíme tam zraněné a ženy s nejmenšími dětmi.“ Řekl desátník, zasalutoval a odešel za svou prací.

Během následující hodiny byly poslední lodě vyloženy, přeparkovány a jejich prostor byl patřičně využit. Celý nákladový prostor jedné z lodí, byl poset zdravotními lůžky a tak vznikla polní nemocnice. Na jedné posteli ležel generál O´Neill a zotavoval se po náročné operaci. Ob jedno lůžko dál byla Jennifer a její dvojčátka.
Zbylé dvě lodě byly posety matracemi, na kterých přespávali ty nejmenší děti, nebo dokonce celé rodiny.

Zelenka udýchaně utíkal s nově vytištěnou mapou a v patách mu byl Pospíšil. Jakmile doběhli na volné prostranství, Zelenka rozdělal mapu a ukázal ji inženýrovi.

„Zde bych postavil velitelskou budovu a zbytek bych řídil podle plánu.“ Navrhl Pospíšil.
„Dobrá, ale jak dlouho myslíš, že budeme stavět?“ Zeptal se Radek.
„Pošlu sem muže, aby vykopali základy, a zabetonovali několik základních traverz. Chvíli potrvá než beton ztuhne. Tak za dvacet čtyři hodin bychom mohli pokračovat. Při pracovní síle, která se nám tu nabízí, bude většina budov na základně stát do 30 hodin. Montáž je jen otázkou sehranosti a tihle lidé byli na to vybráni již na zemi a byli seznámeni se stavebními postupy. Do 48 hodin bychom mohli mít budovy vybavené technologií a nábytkem. Jakmile splníme prioritu přístřeší, vrhnou se na nás desítky dalších úkolů.“ Řekl mu Pospíšil.)
„Dobrá, řeknu to plukovníku Carterové.“ Odpověděl Zelenka.
„Já informuji dělníky a podívám se na situaci okolo zákopů.“ Informoval Pospíšil a dvojice vědců se vydala svým směrem.

Zelenka chvátal za plukovníkem, aby ji informoval o postavení základny a jednotlivé rozmístění budov. Ve velitelském jumperu, ale potkal plukovníka Shepparda, který měl na sobě své oblíbené sluneční brýle.

„Plukovníku, vítejte na planetě.“ Řekl Radek.
„Děkuji Radku, předpokládám, že nám nesete plány základny.“ Řekl John.
„Ano, pojďte se podívat.“ Řekl Radek a rozložil plány na stůl.

Mezitím Pospíšil svolal několik stovek mužů, kteří začali kopat základy podle přiložených plánů. Jakmile viděl, že si poradí bez něj, šel se podívat na východní linii. Zákopy tam byly už vykopané a několik vojáků před ně natahovalo ostnaté dráty. Pospíšil vše zběžně obhlídl, zkontroloval podpěry a poté jeho pohled upoutal mladík, který pracoval v zákopu. Český inženýr rozhodným krokem vykročil k němu a pak zařval.

„Jane, co tady sakra děláš?“ Zařval na svého syna.
„No kopu tady zákop.“ Řekl mu a dále pracoval.
„Tohle je, ale v bojové zóně na neznámé planetě.“ Řekl Pospíšil a šlo vidět, že se o svého syna strachuje.
„No já vím. Mám výcvik, a kdyby něco Žanetka leží tady pár metrů ode mě.“ Odpověděl a ukázal na podlé kožené pouzdro.
„No, ale tady u lesa ti není moc platná. Zkusím zařídit, aby za zákopy postavili dřevěné věže.“ Řekl Pospíšil a odešel.

Během poledne byl slyšet rozčilený křik Rodneyho, který prý nebude dělat podřadnou práci a nebude sbírat vzorky půdy, vody. Nakonec to skončilo tak, že John ho musel udeřit.

A zase opět thx za korekci Jakopovi.

Toto je spoiler!!!:

Jinak tady udělám nabídku, která se na foru ještě nevyskytla. Kdo má zájem, může mi poslat nějaký životopis na SZ. Já se pak poradím s Jakopem a možná tu postavu dám do povídky. Ovšem to nesmí být, něco ve smyslu nesmrtelná bytost, která všechny pozabíjí a každou záhadu do půl minuty vyřeší.

Si stavbu města představuješ jak hurvínek válku, prej zabetonovat pár traverz . Pro tak velké město musíš udělat řád který bude město napájet vodou, eletrikcou rozvodnu aby se do všec hčástí dostával proud a hlavně vykopat obrovské odpadní šachty na odpad, ano lidé vylučují nepříjemné tekutiny obvzláště když jich je na jednom fleku 20 tisíc, asi by ti kýble a díra za městem nestačili . Nic méně taková stavba by i s takovou technikou trvala dobrý měsíc v kuse a to beru ze scifi pohledu,něco takového udělat v realnám čase je vlastně nemožné, proto se města utváří po staletí.