Láska
Oběžná dráha ZeměNa Excalibru se rozezněl alarm a z letadlové lodi začaly na autopilota startovat první F-303, jejichž piloti teprve dobíhali do řídící místnosti. Všechny křižníky Abyss se seřadily kolem Excalibru a očekávaly přílet nepřítele.
Nedaleko Měsíčního prstence se otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěl těžký křižník Ori. Jeho štíty byly vypnuty, zbraně se nenabíjely a pokračoval směrem k Zemi čistě setrvačností. Na vzdálenost přibližně dvou set tisíc kilometrů se přes klasické rádiové vlny ozvalo volání, přes šum a výpadky bylo slyšet Jackův hlas.
„... mirál Davis, nestřílejte. Opaku... admirál Davis, nestří....“
Alianční flotila vypnula zbraně a většina stíhačů se začala stahovat zpět do hangárů. Jedna F-303 udržovala vzdálenost na půl cesty mezi flotilou a křižníkem, její systémy byly použity jako přenosová stanice a signál se vyčistil. Jack otestoval spojení a pokračoval v komunikaci.
„Petrove budete nás muset zastavit, Adria ztratila vědomí a já s řízením nepohnu...“
„Rozumím admirále.“
Dva křižníky se přiblížily k lodi Ori. Jeden se zlehka opřel o přední část trupu, zatímco druhý tlačil na spodní oblouk a začali těžký křižník brzdit a upravovat jeho směr. Trojice plavidel již téměř stála a z letadlové lodi vyletělo několik desítek robotických sond, které se přichytily na trup lodi Ori a svými motory ho dovedly na oběžnou dráhu vedle Babylonu.
Jack s Adriou byli přeneseni do nemocnice na Babylonu a doktoři je začali kontrolovat. Davis měl zlomenou ruku a po celém těle se mu táhly podlitiny a modřiny, i přes tato zranění a velkou únavu byl však stále vzhůru. Adria byla pravý opak, její tělo neneslo jediné zranění, ale byla mimo již tři hodiny. Doktoři došli po několika vyšetření k tomu, že je jen extrémně unavená a prostě spí. Oba byli přijati do nemocnice na pozorování po dobu dvaceti čtyř hodin.
Poslední dva vojáci, kteří přežili obsazení křižníku, byli Adriou uzavřeni přepážkami než vypustila atmosféru a byli nezraněni. Několik vědců ve skafandrech se pohybovalo po můstku lodi Ori a během půl hodiny nahodili podporu života a základní systémy.
Když byla loď zase napuštěna atmosférou, mohli se po palubě všude možně pohybovat vědci a technici. Časem se jim povedlo ‘otevřít‘ přitavené přepážky za pomoci malých náloží. Pohled, který se jim naskytl vyrážel dech. V prostoru, kde byla původně křižovatka, byl teď kulovitý prostor se spálenými stěnami a zatuhlými kalužemi a hroudami roztaveného kovu na zemi, vypadalo to jako po termojaderném výbuchu.
Obrázky a rozbor materiálů ze zničeného prostoru se dostaly na stůl Thompsona, který okamžitě po prohlédnutí zprávy vyrazil za Davisem do nemocnice. Jack už byl vzhůru, když Tommy došel do jeho pokoje a se slovy:
„Co se to tam sakra dělo?“ mu ukázal fotky. Davis naprázdno polknul.
„To udělali převoři... Snažili se mě zastavit.“
„To mi chceš říct, že ta tvoje hračka vydržela takový žár? Z toho, co bylo ve zprávě tam teklo tritium, které se taví při čtyřech tisících...“
„No jak je vidět, tak ne docela.“ A ukázal Tommymu jeho popálené zápěstí.
„Co se stalo s ní?“ kývnul směrem k Adrii.
„Nevím... asi je vysílená. Pomáhala mi telepatií v boji, čtyřicet převorů na ni muselo být moc...“
Thompson ho poklepal po rameni a spokojen s odpověďmi nechal Jacka ať může dále odpočívat. Davis se díval jak odchází. Nebyl rád, že mu musí lhát, ale pravdu o Adrii mu říct nemohl, zvlášť když ji sám neznal. S bolestivým syknutím si sednul a s rukou v ortéze se postavil, do pravé ruky vzal hůlku a vyrazil směrem k pokoji kde ležela Adria.
Dokulhal dovnitř, zavřel dveře a posadil se na kraj postele, čímž ji probudil. Podívala se mu do očí a nepotřebovala telepatii, aby věděla proč přišel. Chvíli přemýšlela jak začít.
„Je to složité...“
„Že by to bylo jednoduché ani nečekám.“
„Když mě Ori vytvořili dali mi veškerou moc, kterou může lidské tělo unést...“
Jack ji skočil do řeči.
„Ale říkala jsi, že jsi se ji vzdala... tak, co to bylo na té lodi?“
Adria přikývla.
„Ano, vzdala jsem se ji, ale není to tak jednoduché ,jak to vypadá... Abych dosáhla oddělení mých vlastností a zbavila se jejich pokušení, vytvořila jsem druhé já, které dostalo všechny záporné vlastnosti.“
„Takže jsi ze sebe udělala schizofrenika?“
„Částečně... povedlo se mi mé druhé já vymazat, alespoň jsem si to myslela. Před nějakým časem se zase objevilo, tedy objevila a od té doby chce ven.“
Jack se vážným a lehce smutným hlasem zeptal.
„Jak dlouho?“
„Jacku.... prosím.“
„Jak dlouho?!“
Adria nervózním hlasem odpověděla:
„Přes osm měsíců...“
Davis si položil obličej do dlaní a mlčel. Adria se na něj s obavami dívala a když nevypadal, že bude reagovat pokračovala.
„Nemůže mě ovládat, nikoho neohrožuje, je pod zámkem...“
„Pod zámkem? A na té lodi to bylo co?! Nedokážu si představit, co by se dělo, kdybych tě nezastavil... Máš vůbec tušení, co si tam prováděla?! “ Jack začal zvyšovat hlas a v jejich očích se objevily slzy.
„Pustila jsem ji, nemohla jsem tě nechat umřít. Nebyla jsem to já...“
„Ale ano, byla... jiné já, nebo ne... Byla jsi to ty!“ Davis se postavil, nechal o postel opřenou hůlku a vykulhal ven z pokoje. Adria, která již nepokrytě plakala za ním zavolala:
„Jacku...!“ , ale ten se ani nezastavil a pokračoval v cestě pryč.
Plačící Adria se na posteli zkroutila do klubíčka, když se vedle ní na židli objevilo její druhé já a s naprostým klidem proneslo.
„Láska...“