Tak jsem tu s dalším dílem, doufám že se bude líbit.
Portál 1x05 - Navrácená svoboda
Part II
Raketoplán 4, 24.2.2212 15:50 UST:
Raketoplán se pomalu bížil k planetě. Cesta mu trvala déle než by trvalal Magellanu, protože letěli pouze setrvačností rychlostí přibližně 1/4c. Thomas totiž nařídil vypnutí větiny systémů, včetně motorů a štítů, aby se zmenšila šance na odhalení.
„Za 10 minut tam budeme, připravte se.“ Řekl Thomas ostatním
„Pasivní senzory zatím nezachytili na této straně planety žádná plavidla, ale to neznamená že tam nejsou.“ Informoval Thomase nadporučík Reed, sledující údaje ze senzorů. Thomas jen přikývl že rozumí. Dobře věděl že přesnost pasivních senzorů je nižší než těch aktivních. Údaje u nich mohou být zkresleny mnoha jevy, jako jsou například magnetické bouře, silný solární vítr, sluneční erupce atd. Protože tedy nebylo jasné zda jsou na oběžné dráze planety nějaké lodě, rozhodl se po chvíli zpomalit na 100 km/s, aby na seznorech vypadali jako malá planetka.
Když už se přibížili těsně k horním vrstvám atmosféry, informoval Thomas všechny o svém plánu jak proletět atmosférou a přistát.
„Dobře jsme tu. Teď přejdu do zdánlivě nekontrolovaného sestupu, aby nás považovali za meteor, jakmile klesnem do troposféry, zapnu na okamžik brzdé motory, abych nás zpomalil a najdu místo k přistání.“
„Ale majore raketoplán přece nekontrolovaný sestup nevydží.“ Řekl lingvista, doktor Nelson.
„Právě proto jsem řekl ZDÁNLIVĚ nekontrolovaný, doktore. Nebojte dostanu nás dolů v jednom kuse.“
„To doufám majore.“
„Poručíku Nicolsne převeďte na můj povel všechnu energii do štítů.“ Přikázal Thomas.
„Rozkaz pane.“
„Fajn držte se jdeme na to.“ Řekl Thomas všem na palubě.
Raketoplán vevelké rychlosti vstoupil do atmosféry. Kolem jeho trupu se vlivem tření vzduch rozžhavil do ruda. Raketoplán se začal otřásat.
„Teplota trupu je 800 °C a stoupá.“ Informoval Thomase nadporučík Reed.
Thomas se zadíval na monitor po své pravé ruce, kde byli zobrazeny údaje o teplotě trupu.
„Nicolsne zapněte štíty a převeďte do nich energii .................... Teď!“ Přikázal major Redong hned jak teplota trupu dosáhla 1000°C.
„Zapínám štíty a převádím energii. Hotovo pane.“ Odpověděl mu poručík Nicolson.
Otřesy raketoplánu se zmírnili a teplota trupu klesla na 500 °C. Přesto na palubě panovalo napětí.
„Vstupujeme do troposféry, pane.“ Informoval nadpor.Reed majora po nekonečných 10 vteřinách.
„Ok. Zapínám brzdné motory....Teď.“ Řekl Thomas.
Jen okamžik po zažehnutí brzdných motorů začal raketoplán prudce zpomalovat. Zároveň s tím se ho snažil Thomas vyrovnat s povrchem. To se mu podařilo několik desítek metrů nad zemí.
„Fajn tak teď najdeme místo k přistání. Nadporučíku zapněte na chvíli aktivní senzory a zjistěte jestli poblíž nejsou nějaké osady, města nebo jinný druh osídlení.“
„Hledám, pane. Asi 20km nalevo od nás je středně velká osada, pravděpodobně město.“
Dobře poletíme tam. Přistanu asi 5km před tím městem, aby nás neodhalili.“ Oznámil všem Thomas.
Thomas vybral pro přistání malou mítinu v lese plném podivných stromů, vzdálenou od města asi 5km. Následně všem přikázal vzít si krom obleků skenerů a dalšího nezbytného vybavení i zásoby jídla a vody pro případ že by nebylo možné se vrátit k raketoplánu. Poté vyrazili pěšky směrem k městu.
Kajuta poručíka Richtra, 24.2.2212 16:00 UST:
Znovu tam byl. Na palubě starodávné plachetnice kdesi uprostřed oceánu. V tomu mu zezadu na rameno položí ruku nějaký muž. Poručík se otočí a po chvíli v muži pozná kapitána Ferdinanda Magellana, prvního člověka jenž obeplul Zemi.
„Chceš vědět co je za obzorem.“ Poví mu kapitán Magellan.
„Ano to chci, abych nás na to mohl připravit.“Odpoví mu poručík.
„Na to se nejde připravit. Ale pokud to teď musíš znát, tak se otoč.“ Odpoví mu Magellan.
Poručík uposlechne a v dáli uvidí ostrov. Kapitán mu podá dalekohled.Poručík se skrz něj zadívá na ten ostrov. Na pobřeží stojí velká socha. Nelze poznat co nebo koho představuje, poručík rozeznává jen její siluetu.
„Co je to?“ Zeptá se.
„Památník těch co tu byli před námi. Jednou to bude i náš památník, pokud ho ochráníte.“
„Před kým?“
Kapitán Magellan jen ukáže na levobok. Tam pluje skupina lodí.
„Před nimi.“ Řekne kapitán.
Náhle se celá scéna změní. Už není na starodávné plachetnici, ale v rozvalinách nějaké lidské kolonie. Nad ním přeletí skupina podivných letounů. Poručík se podívá směrem odkud přiletěli a zahlédne jasný záblesk jaderné exploze.
„To ne, to ne.Jak se to mohlo stát?“ Řekne se slzami v očích.
Pohled se znovu změní. Teď sleduje vesmírnou bitvu zastavenou v jediném okamžiku. Pohled mu padne na masivní bitevní loď pozemské konstrukce, jak je trhána na kusy množstvím laserů a plasmových střel. Kousek od ní je další loď, třídy Magellan. Její trup je právě zasažen několika plasmovými střelami. Další změna. Tentokrát vidí znovu ten ostrov se sochou, trochu více zblízka, ale stále nejde poznat co socha znázorňuje. Kolem ní je ale schromážděno velké množství lidí. Před nimi stojí na podstavci sochy 10 lidí. Poručík mezi nimi rozezná majora Redonga, majora Fedorova, plukovníka Chenga, doktorku Larsenovou a kapitána Aripova. Je vidět že je lidé stojící okolo sochy oslavují. Najednou přistoupí jeden z dalších lidí stojících na podstavci ke kapitánovi Aripovovi a probodne ho zezadu nožem. Kapitán se sklátí na zem do kaluže krve. Poté ta samá osoba jenž ho probodla rozsype na většinu lidí jakýsi prach. Ti ho hned začnou vzívat a klanět se mu. Major Redong se pokusí ho zastavit, ale je také zasažen tím prachem a Přikáže davu zničt sochu. Zbytek lidí jenž nebyli zasaženi se jim v tom pokusí zabránit, ale jsou brzy přemoženi. Doktorka Larsenová se pokusí zastavit majora redonga, ale ten ji odstrčí a vysměje se jí. Doktorka s pláčem klesne na kolena. Následně dav sochu poboří a vydá se do nitra ostrova zničit vše co najdou.
„Ne, ne, ne! To není pravda! Takoví přece nejsme. On není jedním z nás.“ Řekne poručík s velmi vyděšeným výrazem ve tváři.
V tom sen skončí a poručík se s leknutím probudí celý spocený ve své kajutě. Několik minut pak seděl roztřesený na posteli a snažil se pochopit co právě ve snu viděl. Tenhle sen se mu zdál i včera. Tehdy a ani teď neví co znamená. S majorem Redongem se poznal až tady na Magellanu, stejnětak i s doktorkou Larsenovou. Tak proč se mu o nich zdá? Co má znamenat ta socha? Nebo ty trosky kolonie? Nevěděl. Budu muset zajít za lodní psycholožkolu, snad přijde na to proč se mi zdají tak podivné sny. Pomyslel si. Vtom zapípal interkom. Poručík vstal, přešel k němu a přijal hovor.
„Slyším.“ Ohlásil se.
„Poručíku potřebujeme vás ve strojovně. Ihned přijďte.“ Řekl hlas na druhé straně.
„Jsem na cestě.“ Odpověděl mu poručík.
Planeta, okraj mimozemského města, 24.2.2212, 16:35 UST:
Thomas s týmem dorazil k městu. Díky oblekům jenž krom ochrany svého nositele také zvyšují jeho sílu a výdrž, byli schopni zvládnout cestu od raketoplánu v poměrně krátkém čase. Všichni se schovali za jakýmisi keři a pozorně se rozhlédli kolem. Město vypadalo dost podivně. Jeho architektura byla hodně nesourodá, stejně tak i technologická vyspělost jednotlivých budov. Na okraji města byli jen primitivní chatrče ze dřeva, zatímco ve středu byli majestátně a vyspěle vyhlížející mrakodrapy. Asi dva kilometry na levo od pozice týmu směrem k horám, se nalézá jakési důlní zařízení. M.L.D. (Mobile Life Detektor = Mobilní detektor života) zjistilo, že ve městě i v dole jsou dva velmi odlišné mimozemské druhy. V celé oblasti se podařilo zjistit alespoň 4 miliony známek života. Thomas rozhodl rozdělit se na dvě skupiny. Jedena se vydá do města, pokusí se najít nějaké správní budovy a zjistit co nejvíce strategických informací. Tento tým povede Thomas. Druhý tým vedený nadporučíkem Reedem má za cíl zjistit co přesně se těží v tom dole. Thomas si do týmu vzal lingvistu, nadpor. Reedovi přidělil exobiologa. Poté se oba tými vydali na cestu. Thomasovu týmu se podařilo nepozorovaně proklouznout do ulic města. Snažili se být co nejméně nápadní. Šli postraními uličkami a vyhýbali se zalidněným místům. Cestou si lépe prohlédli obyvatele. Byli mezi nimi jak ti mimozemšťané s nimiž se již setkali, ale i ten další druh. Ti vypadali velmi odlišně od těch prvních. Více se podobali lidem, ale neměli žádné vlasy ani další tělesné ochlupení. Barva jejich kůže byla narůžovělá. Jejich výška byla přibižně 2 metry, ale tým zahlédl i jedince menšího vzrůstu. V obličeji se od lidí lišili jen rozdvojeným nosem a jejich oči byli dále od sebe. Týmu se také podařilo zaslechnout řeč obou druhů mimozemšťanů. Doktror Nelson se s pomocí překladače pokusil rozluštit jejich řeč, ale bez většího úspěchu. Potřeboval vybavení na Magellanu, aby mohl správně naprogramovat překladač. Nicméně se mu podařilo některým výrazům porozumět a tak mohl upřesnit ve kterých budovách by mohli být užitečné informace. Tým se pomalu blížil k budově jenž jak doktor Nelson zjistil by měla být nějakým řídícím střediskem pro přilétající a odlétající lodě. I přesto že byli velmi opatrní a co nejvíce nenápadní neunikli pozornosti jednoho z mimozemšťanů. Ten patřil k druhu s narůžovělou pletí. Nenápadně je několik bloků sledoval. Tým se nakonec zastavil v uličce těsně před řídícím střediskem.
„Jak se tam dostaneme?“ Zeptal se poručík Nicolson.
„Přestrojíme se. Pár ulic zpátky jsem viděl na jednom malém dvorku se sušit nějaké oblečení.“ Odpověděl mu Thomas a pokynul všem aby ho následovali. Náhle zaslechl šramot. Rukou všem naznačil ať stojí a sám se šel opatrně podívat do uličky ze které zvuk vycházel. Našel tam toho mimozemšťana. Ten se pokusil utéci, ale Thomas ho zneškodnil omračovací pistolí. Ta dokáže cíl zneškodnit až na vzdálenost 5ti metrů elektrickým výbojem.
Planeta, důlní zařízení, 24. 2. 2212, 16:50 UST:
Reedův tým právě dorazil k dolu. Vystoupali na vyvýšené místo, aby měli přehled nad celým komplexem. Nadporučík si pak vzal dalekohled a obhlédl oblast, exobiolog, doktor Landorf, mezitím pomocí M.D.L zjistil počet mimozemšťanů v zařízení. Napočítal stovku plazům podobných mimozemšťanů (viz 3.díl) a více než 1200 narůžovělých. Nadporučík obhlédnutím oblasti zjistil, že ti plazovití pravděpodobně používají narůžovělé jako pracovní sílu či otroky. Následně se rozhodl blíže prozkoumat zařízení. Protože byli v týmu i s doktorem Landorfem jen tři rozhodl se jít sám a nechat doktora, jenž neměl žádný výcvik, na místě se svým zástupcem. Poručíkovi se podařilo dostat během několika minut do blízkosti budovy jenž vypadala na řídící centrum celého zařízení. Když se ujistil, že v bezprostředním okolí nikdo není, rozběhl se přikrčený směrem k postranímu vchodu do budovy. Jenže asi 2 metry před vchodem náhle zpípalo M.U.S. (Mobile Universal Scaner. = Mobiliní universální skener.) zabudované na pravé ruce do jeho obleku. Nadporučík sklonil hlavu aby se podíval co zachytilo. Vzhledem k faktu že byl v otevřeném terénu, musel to udělat v běhu. Ovšem než stihl pořádně z M.U.S. přečíst údaje narazil na silové pole jenž ho omráčilo a on upadl do bezvědomí. Nadporučíkův zástupce a doktor Landorf pak už jen uslyšeli jak se v celém zařízení rozezněl poplach.
Mimozemské město , 24.2.2212, 16:55 UST:
Mimozemšťan se po deseti minutách začal pomalu probírat z omráčení. Thomase to dost překvapilo, neboť oběť normálně po zásahu byla nejméně 20 minut v bezvědomí. Mimozemšťan koukal na všechny tři hodně překvapeně a vystrašeně. Thomas přikázal doktoru Nicolsnovi ať s ním promluví a zkusí ho uklidnit. Doktor se tedy pokusil s mimozemšťanem komunikovat, ale kvůli velmi omezené slovní zásobě bez většího úspěchu.
„Co s ním uděláme, pane?“ Zeptal se poručík Nicolson.
„Pustit ho nemůžeme, to je jasné. Mohl by nás prozradit. A sebou ho taky nemůžeme vzít. Nejspíš ho budeme muset.....“ Náhle se Thomas zarazil. Několik vteřin se upřeně díval na mimozemšťana a vypadal, jako kdyby vůbec nevnímal okolí.
„Pane je vám něco?“ Zeptal se poručík. Po 5ti vteřinách sebou najednou Thomas trhl a zadíval se na poručíka.
„Říkal jste něco, poručíku?“
„Jste v pořádku pane? Chvíli jste vypadal, že jste mimo.“
„Nevím poručíku najednou jsem měl pocit jako kdybych měl něco v hlavě.“ Řekl Thomas.
„Omlouvám se vám za to, to jsem byl já.“ Promluvil náhle mimozemšťan.
„C..c...co? Jakto že mluvíte naší řečí?“ Zeptal se ho překvapeně Thomas.
„Naučil jsem se jí z vaší mysli.“ Odpověděl mu.
„O čem to mluvíte?“ Ptal se ho znovu Thomas.
„Já jsem....Nejspíše by jste mě nazvali telepatem.“
Thomas na mimozemšťana pohlédl ještě více nevěřícně a překvapeně a ohlédl se na zbytek týmu co si o tom myslí oni. Slov nebylo potřeba. Z výrazů nadporučíka a doktora bylo jasné že jsou stejně překvapeni jako Thomas.
„Já se vám omlovám, že jsem vás sledoval a četl vám myšlenky. Bylo to nutné.“ Promluvil znovu mimozemšťan.
„Proč?“ Zeptal se ho Thomas.
„Protože potřebuji vaši pomoc!“