A máme tady další díl. Vím, že to do vás cpu rychle, ale když jsou ty prázdniny a díly jsou tak krátké, tak to snad nevadí. Stačí říct a zpomalím
Křest
Zelenka mluví česky
Adria otevřela oči a zlehka se protáhla. Jack ještě spal a tak opatrně nadzvedla jeho ruku, která ji ležela na boku a vyklouznula z postele. Bylo to zvláštní, ale kdykoliv spala u něj, její noční můra se neobjevila a celou noc spokojeně prospala. Takový odpočinek se jí více než hodil, vzhledem k tomu, že byla nejvýše postavený civilista mimo Zemi, spadalo na ní ‘vládnutí‘ civilnímu obyvatelstvu. Většinou to byly malichernosti, stížnosti vědců a jiného personálu, ale jejich vyšetření zabíralo obrovské množství času.
Vyšla z kajuty a s podivnou směsicí smutku a naděje přes okno přímo před dveřmi pozorovala rostoucí armádu. Na pěti molech se stavěly křižníky Abyss, nad šestým visela letadlová loď stále připoutána, ale z venku již hotová a kolem města hlídkovaly tři lodě třídy Victory. Nikdy nepodporovala zbrojení více než musela, bylo ji jasné, že v určitém bodě je již násilí nevyhnutelné, ale tak mocná flotila, jaká se budovala zde mohla být zneužita, její síla byla příliš velká.
Zatímco se jí hlavou honily tyto myšlenky, došla do jídelny. Sotva si vybrala snídani a usedla ke stolu, už na ni volal jeden z vědců. Došel k ní a začal se vyptávat, jestli už se dívala na jeho žádost...
Jacka probudilo pípání vysílačky.
„Pane, dorazil Thor a chtěl by s vámi mluvit.“
„Vyřiďte, že jsem na cestě.“ Zabručel rozespale a začal se hrabat z postele. Během deseti minut byl už na cestě ze dveří, ale sotva se za ním zavřely byl transportován. Otočil se kolem a zahlédl Thora za ovládacím panelem, jak posouvá kameny.
„No aspoň, že už mě nechodíte strašit do ložnice...“ řekl pobaveně Davis a otočil hlavu směrem, kam Thor ukázal. Na jakémsi stole ležely dva meče a vedle nich opravené brnění.
Jack ho zvednul a prohlédnul si jeho, na první pohled patrný, nový vzhled. Thor mu pár větami vysvětlil, že brnění za pomocí databáze Babylonu a Phoenixe vylepšil.
Plátování jako takové zmizelo, na jeho místě teď byly černé, tvrdé, ale ohebné pláty, které se chovaly jako hrubá látka.
„Plátování je vypěstováno, jestli se tomu tak dá říkat. Částečně živá tkáň, částečně stroj... mělo by vás ochránit stejně dobře jako první verze. A celkový vzhled brnění byl upraven, aby vypadal jako alianční uniformy, tudíž jej můžete nosit pořád, pohodlné je na to dost.“
Jack Thora poslouchal a zároveň na sebe natahoval brnění. Když se oblék, tak vzal do ruky dva meče a zkusil s nimi pár máchnutí na prázdno. Oba v sobě měly generátor podobný kladivu a nabíjely se rotací. Thor je přenesl na holografickou palubu a vytvořil stěnu, za níž byl voják.
„Střelba zbraní se změnila... můžete stále střílet jedním mečem, tak jako dříve kladivem, ale s menším účinkem. Síla výstřelu se dá znásobit tím, že spojíte čepele dohromady a energii doslova hodíte.“
Jack chvíli přemýšlel, jak to Thor myslel, potom se postavil před zeď a zkřížil ostří obou mečů až u rukojetí. Mezi zbraněmi přejel viditelný náboj. Namířil na stěnu a meči škubnul od sebe, přičemž stále tlačil čepele proti sobě. V rozšiřujícím se prostoru mezi nimi se objevil energetický oblouk, který se stále zvětšoval a když se meče rozdělily, tak vyletěl ke svému cíli, prorazil zeď a vojáka zabil.
„Jo tohle půjde.“
Zhodnotil Davis zbraně.
O dva týdny později
Adria otevřela oči a zlehka se protáhla, Jack ještě spal a tak opatrně nadzvedla jeho ruku, která ji ležela na boku a vyklouznula z postele. Trávila u něj každou noc, aby se vyhnula svým nočním můrám, které se stávaly více a více nesnesitelné.
Zašla do koupelny a vlezla do koutu, aby si dala ranní sprchu. Když už neměla v hlavě Daniela, tak si o nich neměla s kým povídat. Jackovi o nich říkat nechtěla, zbytečně by se bál... A Teddymu o nich může vyprávět jak chce, ale odpovědi se nedočká.
I přesto, že vzpomínky na svůj únos potlačila, znovu se vynořily na povrch a než je Adria stihla zastavit, tak se jí začaly promítat doslova před očima. Radost z těhotenství, únos a bolest při pokusech a to vše zakončené tím zvláštním pocitem. Tím divným prázdnem, které cítila, když se probudila v nemocnici na Babylonu. Všechno to na ni dopadlo jako rána do hlavy a sesypala se. Seděla na zemi ve sprchovém koutu, voda ji stékala po zádech a měla zarudlé oči od pláče.
Za skleněnou zástěnou se odnikud vyrýsoval stín lidské postavy a dveře do sprchového koutu se odsunuly. Adria zvedla oči právě v čas, aby viděla štíhlou nohu, na které právě pohasly plameny, jak došlapuje na podlahu koutu a voda kolem ní se vypařila. Nad její hlavou se ozval povědomý hlas.
„Tak vidíš, kam tě ta láska dostala...“ Adria zvedla hlavu a už věděla, proč ji byl ten hlas povědomý... Nad plačící Adrii stála druhá, úplně stejná žena v černém oblečení.
„Co ty tu sakra děláš?“ zavrčela z podlahy a její dvojnice se pousmála
„Co myslíš? To jsi si vážně myslela, že se mě jenom tak zbavíš?“
„Necítila jsem tě... logický závěr byl, že jsi pryč...“
„Taky, že jsem byla... povedlo se ti mě doslova vymazat. Při nejmenším z mozku, ale svou DNA nezapřeš. Je v ní spousta zajímavých věcí, ale to ty nikdy nezjistíš... Když nás mučili, tak jsem nemohla jenom tak čekat a dívat se jak umíráš... Odkud myslíš, že se vzala ta telekineze? Nebyl to úžasný pocit? Ta moc, ta obrovská moc, které jsi se vzdala...“
„Vzdala jsem se ji, abych se zbavila tebe!“
„Pravda... ale udělala jsi sama ze sebe schizofrenika.“
Adria v černém se otočila ke dveřím vedoucím z koupelny a pobaveným hlasem pokračovala:
„On to neví, že?“
„Neví a vědět nebude... miluje mě takovou jaká jsem teď.“
„Láska... snažíš se hrát si na člově...?“ Byla přerušena hlukem z ložnice, obě otočily pohled ke dveřím a v okamžiku, kdy se otevřely žena v černém zmizela. Jack strčil do koupelny hlavu.
„Adri s kým to tady mluvíš?“
Adria si třela oči od slz a polkla, aby ji nepřeskočil hlas.
„S nikým, to se ti zdálo...“ Jack si byl sice jistý, že slyšel rozhovor, ale nechal to být.
„Nezapomeň, že dnes máme na programu křest lodi.“
„Neboj, pamatuji si to... Za pár minutek jsem venku.“
V centrální věži a všude kolem probíhaly poslední přípravy na slavnostní křest, před spuštěním letadlové lodi ‘na vodu.‘ Dokázali dát dohromady vojenskou kapelu, která se právě secvičovala zatímco všude kolem věšeli ozdoby.
Thompson měl už tak plné ruce práce s vedením města a teď mu ještě na hlavu hodili přípravy tohohle humbuku. Sice šlo o velice starou tradici, která měla přinést lodi štěstí, ale už toho na něj prostě bylo moc. I když většinu práce zastávali jeho podřízení, musel stále pobíhat tam a zpátky.
Po pár hodinách byla hala v jednom z nejvyšších pater Babylonu plná lidí. Na jedné straně stáli hosté a na druhé byli ve formaci nastoupeni členové posádky v nových uniformách. V jejich zádech bylo obrovské okno a za ním šlo vidět část trupu letadlové lodi, která se vznášela jen tři sta metrů od věže. Na ochozu nad oknem stála kapela a vedle nich Jack, Thor, Thompson, Sheppard a Adria. Za nimi byly dveře ven na balkón.
Thompson a Davis měli proslovy, jak se při takových akcích sluší a jejich slova byla doprovázena prolétávajícími třistatrojkami, které předváděly maximum ze svých manévrovacích schopností. Když domluvili, tak začala hrát kapela a Adria prošla dveřmi na venkovní balkón a uchopila do ruky nachystanou láhev šampaňského.
Kvůli rozměrům plavidla bylo potřeba v tomto bodě improvizovat. Letadlová loď visela tři sta metrů od balkónu a i tak zabírala většinu výhledu, v prostoru mezi věží a balkónem stála na místě F-303 a na jednom z jejich úchytů pro rakety bylo přivázáno lano, na jehož konci byla láhev. Adria láhev nadzvedla a se slovy:
„Křtím tě na Excalibur.“
ji nechala zhoupnout směrem k trupu. Láhev při tak dlouhém letu nabrala slušnou rychlost a po třech vteřinách cesty se roztříštila o trup lodi. Lidé v hale začali tleskat a vojáci se ve formaci otočili čelem k lodi a zasalutovali.
Všichni z balkónu scházeli dolů a přidali se k hostům a posádce v hale, kde bylo na stolech nachystáno občerstvení. Radek zrovna něco řešil s McKayem, ten se začal smát na celé kolo a než stihl Radek zareagovat, tak Rodney vyrazil zjišťovat, jestli na kuřeti, co právě snědl, nebyl citron.
Zelenka si začal mumlat sám pro sebe
„...jasně, že v té stupidní angličtině to zní směšně...“ postavil se jako by si na prázdno zkoušel proslov a spustil:
„...Excalibur, protože svou silou a technologií rozetne bojiště jako bájný mocný meč krále Artuše!“ odkašlal si a začal recitovat:
„Excalibur mocný byl,
svým ostřím všechno rozštípil.
Artuš mocnou rukou vládnul,
Se svým mečem v ruce padnul.
To však lodi nehrozí, s ...“
Uprostřed byl přerušen smíchem za jeho zády. Otočil se a spatřil Adriu, která drží za ruku Davise a očividně se Radkovým vystoupením velice bavila.
„Vás je pro vědu škoda Radku, dřímá ve vás básník!“ řekla mu a dále s pobaveně usmívala.
Jack je chvíli nechápavě pozoroval a potom se naklonil k Adrii a zvědavě ji špitnul do ucha:
„Co to bylo? Já se chci taky zasmát.“