PrůzkumF-303 vystoupila z hyperprostoru ve stínu Marsu, okamžitě se zamaskovala a vyrazila k Zemi na průzkum. Její podvěšené systémy pořizovaly fotky, skenovaly okolí a zaznamenávaly hlídkovací vzorce nepřítele. Ze Země se stala jedna z nejlépe střežených planet Anubisova impéria. Díky obrovské industriální síti vybudované lidmi, z ní byla hlavní loděnice. Nad planetou se vznášelo přes čtyřicet nově postavených ha’taků, v loděnicích na oběžné dráze stálo dalších deset rozestavěných, na povrchu se v továrnách stavěly stíhače a bombardéry a nad severním pólem stála Anubisova mateřská loď.
Pilot sledoval záznam pohybu nepřátelských plavidel a stále se přibližoval k Zemi. Díky malým rozměrům jeho stroje byl prakticky nezachytitelný a šance, že by do něj někdo narazil byla mizivá. K planetě neustále přilétaly konvoje se surovinami na stavbu nových lodí, prázdné odlétaly a celou soustavu křižovaly ha’taky. Stíhač byl zrovna nad Pacifikem a jeho optické systémy fotily prostor, kde původně stála Atlantis, aby ověřil zprávy od generála Landryho, který si nebyl jistý. Optika konečně zaostřila a začala z oběžné dráhy pořizovat snímky pobřeží, na kterém ležely vyplavené obrovské kusy trosek, na první pohled se jednalo o část mola Atlantis.
F-303 pokračovala v obíhání planety, otočená čumákem k ní a její kamery pořizovaly snímky jako zběsilé. Většina metropolí byla zničena bombardováním z orbity a lidé žili na venkově, v menších městech, nebo táborech. Anubis je využíval jako otroky a jaffové na ně dohlíželi. Během necelých tří měsíců byla Země zlomena, její obyvatelé utlačováni za pomoci násilí a strachu. Trest za jakýkoliv zločin byla poprava.
V kabině zapípala kontrolka hned vedle odpočtu času. Jeden budík ukazoval minutu do konce odpočtu a druhý šest hodin, než bude generátor natolik vybitý, že ho nedostane na místo srazu s Diem. Přesunul se na souřadnice kdesi nad vnitrozemím severní Ameriky a čekal. Přesně dle domluvy se v okamžiku, kdy vypršel čas na prvním z budíků, ozvalo příchozí volání. Jednalo se o směrovaný signál, naprosto nezachytitelný mimo paprsek, kterým byl přenášen. Pilot zmáčkl několik čudlíků a ozval se:
„Tady kapitán Johnson, s kým mluvím?“
Přes nekvalitní zvukové spojení se z druhé strany ozval mužský hlas.
„Kapitáne, ani nevíte jak jsme rádi, že vás slyšíme... Volací znak Černý...“
„...Rytíř.“ doplnil heslo Johnson.
„Když už jsme si ověřili, že si můžeme věřit kapitáne, jak to u vás vypadá?“
„Nemůžu prozradit žádné přesné informace, ale během tří měsíců by mělo dojít k prolomení. Tedy pokud se vám povede nachystat Anubisovu mateřskou loď...“
„Tři měsíce jsou dlouhá doba kapitáne... A co se příprav týče, s těmi jsme již začali. Naši jaffští spojenci po malých částech nosí na palubu dárečky.“
„Výborně, pokud máte plány a počty lidí, kteří se připojí k útoku tak je pošlete, musíme vědět kam vysadit naše lidi a kam přenést zásoby zbraní.“
Kapitán přijal datové soubory a z rádia se ozvalo.
„Ještě než půjdete, vyřiďte Černé Spáse, že mu naši lidé děkují za záchranu...“
„Vyřídím, byl to admirál Da...“
Pilot byl přerušen uprostřed věty, právě prolétajícími stíhačkami, které ho velice těsně minuly. Když chtěl pokračovat ve větě, tak se otevřelo obrovské hyperprostorové okno a z něj vyletělo dalších devadesát nových ha’taků a v jejich středu se nacházela, dle vzhledu, nová Anubisova mateřská loď. Pilot vytáhl svůj stroj z oběžné dráhy a proletěl středem flotily, přímo kolem nové lodi, aby si pořídil snímky a pořádně ji proskenoval. Podle gigantických rozměrů a jejího stíhacího doprovodu musela nést několik stovek stíhačů.
Johnson s tím, že už dokončil svou misi, stočil třistatrojku do prázdna vesmíru a vyrazil pryč. Jedna ze stíhaček, která hlídkovala kolem obrovské lodi se vychýlila ze své trasy a křídlem narazila do maskovaného stroje. Kapitán věděl, že teď půjde do tuhého, jeho maskování sice ještě fungovalo, ale nepřítel věděl, že je tady.
Obranné baterie ha’taků spustily křížovou palbu do prázdna a snažily se jej trefit. Johnson se asi půl minuty úspěšně proplétal střelami, ale jedna ho nakonec částečně zasáhla a maskování vypadlo. V kokpitu začaly blikat snad všechny kontrolky a pilot neváhal ani vteřinu. Odklopil krytku na jednom z panelů a zmáčkl čudlík pod ní. Přídavné zařízení se odpojilo a vyrazilo pryč. Kapitán otočil svůj stroj přímo proti pronásledujícím kluzákům a vypálil dvě “sršní hnízda“, aby koupil čas. Rakety vletěly do tří desítek stíhaček, kde se rozpadly na množství menších náloží a jejich exploze potrhala na kusy více než dvacet strojů. Hned na to dostala F-303 přímý zásah z baterií blízkého ha’taku, který ji prakticky vypařil a přídavné zařízení na poslední chvíli skočilo do hyperprostoru.
Mezitím u planety Serakkinů Davis uzavíral smlouvu s jejich vládou. V podstatě se jednalo o vzájemné vojenské pomoci. Davis jim dal k dispozici zařízení, kterým budou moci kontaktovat lodě Aliance a Serakkini na oplátku slíbili pomoc při osvobození Země všemi dostupnými prostředky. Zeus zažehnul své motory, proletěl kolem několika Serakkinských lodí, které nebyly ani čtvrtinové a zmizel v hyperprostoru směrem k bodu srazu.
Když se po třiceti minutách zase vynořili do normálního prostoru, tak už na ně F-303 čekala, tedy alespoň to co z ní zbylo. Přídavný modul se vznášel prázdnem a na svých datových krystalech nesl záznamy mise i černou skříňku s nahrávkou hrdinského činu kapitána Johnsona. Davis ji nechal přenést do jednoho ze skladů a hned na to se Zeus vydal k Babylonu.
Jack si v průběhu cesty prohlížel data, která byla získána u Země a přemýšlel nad strategickými body a výhodami. Pokud nevyjde sabotáž, tak je Země ztracena... S hnutím odporu celé osvobození stojí, nebo padá.
Na můstku měl zobrazenou 3D projekci okolí Země, postavení všech lodí, vyznačené hlídkovací vzorce a zaznamenány časy příletů a odletů dalších lodí. Přímo před ním byl v prostoru promítán pás fotek, které si různými gesty posouval, přibližoval a podrobněji zkoumal.
Dvě hodiny cesty k Babylonu mu při téhle práci utekly jako voda, sem tam kolem něj prošel McKay, který stále do něčeho vrtal a snažil se vylepšit již tak silnou loď. Dyjovo hyperprostorové okno se sotva zavřelo a Davis už volal velení Babylonu.
„Poručíku, sežeňte majora Thompsona, generála Shepparda a Thora. Ať jsou připraveni k transportu během třiceti minut, je čas na taktickou poradu.“
Poručík odpověděl, že rozumí a ukončil spojení. Davis ještě zavolal Adrii, že bude do dvou hodin volný a sedl si do svého křesla. Na obrazovce byly záběry ze spodních kamer Dia. Letadlová loď ještě ověšená lešením a mohutnými lany připoutaná k molu Babylonu právě prováděla svůj první testovací start a vznášela se necelých sto metrů nad zemí. Jack se díval, jak zase klesá zpátky k molu a pomyslel si:
„Zatím se to vyvíjí dobře...“
