SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Jak myslíš "vlastními silami" ?
A jinakn apsaná je možná trošku jinak, než předešlé, nevím ...

[Dragon]

překlad tak jak jsem já pochopil:
Vlastními silami znamená odhodit oblek a jít na férovku

přesně jak píše dragon.. ale díl opět výtečný už aby tady byl další díl s huge bitkou na obloze

Omlouvám se, že už ti píšu jen minimum příspěvků, ale není co kritizovat takže nemám co psát . Opravdu ses "vypsal", nevidím v těch posledních dílech žádné logické ani gramatické chyby, navíc jsou moc pěkné, takže poklona

Já se snad budu červenat Na vesmírnou bitvu si budete muset bohužel počkat... Další díl bude zítra, aby nebyla nuda při pátku. Uzavřeme záchrannou operaci

[Patas25]

Je fakt, že Storm má perfekte sepsané díly. Ale já se musím pochlubit, že sem sním udělal fér obchod něco za něco. Něco málo poslal a je to supr.

Sry musel sem se pochlubit, že vím o trošičku víc než oni, ale víc ze mě nedostanou ani párem hataků.

To nevadí, pochlubit se klidně můžeš... Jenom si dávej bacha, aby na tebe nevytáhli Aurory

proč ne rovnou atlantidu???

[Patas25]

Jak se neobjeví phoenix tak to ustojím. Naštěstí už je troska tak nic neřeknu. A když jej opraví, už bude pozdě.

Tak dle slibu další díl Enjoy.

To the rescue, díl 2.

Adria pobíhala po domě sem a tam. Tady něco urovnala a támhle pootočila. Připravovala ho na Jackův návrat. Chtěla, aby bylo vše dokonalé až mu řekne, že je těhotná. Sice nevěděla, jak zareaguje, ale dalo se předpokládat, že to vezme dobře... Adria sama byl šťastná, šťastnější než si mohla vzpomenout. Už měla i nachystána jména. Pro holku Amanda a pro kluka Theodor, klučicí sice znělo zvláštně, ale ona z něj měla dobrý pocit.
Konečně vše nachystala, došla do knihovny, mezi spoustou cizojazyčných knih si jednu vybrala a šla si sednout na verandu. V jedné ruce držela frappé a ve druhé knížku na jejímž obalu stálo Le Comte de Monte-Cristo, očividně po otci podědila zálibu v lingvistice.
Byl krásný den, stoupající slunce prohřívalo okolí a na nebi nebylo ani mráčku. Strávila venku na verandě začtená několik hodin a nevnímala ani mobilní telefon, který nechala v domě. Po další hodině čtení se krajinou rozlehnula ohlušující rána, supersonický třesk, a Adria zvedla oči od knížky. Na modrém nebi bylo vidět černou kouřovou stopu, kterou vytvářel hořící vrak, jenž se právě lámal na menší kusy, které dopadly na úpatí hor. Po pár vteřinách bylo vidět obrovský výbuch a přes Adriu se přehnala tlaková vlna. Něco bylo špatně...
Vběhla do domu a ze stolku vzala mobilní telefon, na jehož displeji byl zmeškaný hovor od Siera Gold Charlie. Okamžitě volala zpět, a po minutě otravného zvonění to konečně na druhé straně někdo zvedl. Adria se dozvěděla pouze to, že Země je pod útokem Anubise a brána je blokována. Doporučili ji se někam schovat než bitva skončí. Přejela si rukou po čele a odrhnula vlasy, které ji padaly do tváře. Vytočila další číslo a zavolala svého řidiče, který žil v nedalekém městečku.
Vběhla do ložnice a začala do kufru házet oblečení a pár osobních věcí se kterými se nemohla rozloučit. Pořád při balení kontrolovala hodiny až konečně před domem uslyšela motor auta. Vyrazila z místnosti a řidič na ni čekal v hale. Když se chystali vyjít ven, prohnal se přes budovu stín a bylo slyšet zvuk přistávající lodě. Adria ukázala svému řidiči ať se schová v šatně v hale a sama zaběhla do protějších dveří.
Hlavním vchodem prošel Ba’al a s ním dvacet jaffů, kteří okamžitě začali prohledávat dům. Řidič klíčovou dírkou pozoroval dění v hale a zrovna, když se jeho směrem vydal jeden z jaffů, tak se na druhé straně haly ozval výkřik a vytáhli Adriu. Už už chystal, že se ji pokusí osvobodit, ale v hlavě mu zaznělo
„Zůstaň tam...“ Poznal slečnin hlas a i když si nebyl jistý, jak je to možné, si zase sedl.
Venku Adriu naložili do nákladní lodi a odstartovali. Celou dobu ji vedli dva jaffové v brnění, ale na palubě ji poutal ruce jaffa bez rukavic a dotknul se její kůže holou rukou. Zlomek vteřiny na to se postavil, vytrhnul strážnému tyčovou zbraň a zabil dva jaffy než ho ostatní zastřelili. Ve zmatku jeden z jaffů spadl na Adriu a celá scéna se opakovala. Tentokrát zabil tři své kolegy a až poté zemřel. Ba’al to celé pozoroval z rohu, došel k Adrii a rukou v černé kožené rukavici ji dal facku
„Zkus to ještě jednou a uvidíš!“ Adria se na něj vzpurně podívala.
„Zkus to bez ruk...“ větu však nedořekla, protože dostala druhou ránu. Ba’al vytáhl z krabičky stříkačku a vpravil Adrii do žíly čirou tekutinu. Chvíli na to se jí zamotala hlava a ztratila vědomí...
Otevřela oči, ale nemohla zaostřit, její vidění bylo rozmazané. Zkusila se pohnout a zjistila, že je připoutána na nějakém lůžku. Během deseti minut se rozkoukala a zjistila, že v místnosti je velké množství léků, nástrojů a zkumavek. Dveře se otevřely a vstoupili dva muži, podle hlasu goa’uldi. Jeden z nich vzal injekční stříkačku a vzal Adrii krev. Snažila se bránit, ale nemělo to smysl... Vytáhl jí z žíly deci krve a zkumavku strčil do stroje na stole, který ji začal filtrovat. Než procedura skončila, tak ji k hlavě připevnili několik čidel a pozorovali obrazovku, na níž bylo několik jasných klikatých čar. Vědec se chvíli díval na výstup rozboru krve, zadíval se do zrcadla na stěně a řekl někomu na druhé straně.
„Je těhotná...“
Za zrcadlem se ozvalo „Vynikající.“
Jeden z vědců vytáhl injekci s nazelenalou tekutinou a píchnul ji Adrii do krční tepny. Cítila, jak se jí zrychluje tep a dech. Poté vzal skalpel a odříznul čtvereček kůže z předloktí a pramen vlasů.
Druhý vzal obrovskou stříkačku a vrazil ji do její nohy, chtěl odebrat vzorek kostní dřeně. Adria sebou začala škubat bolestí a po tváři ji stékaly slzy. Najednou se v ní cosi zlomilo. Oči jí vzplály jasnou bílou, graf mozkové aktivity vystřelil mimo obrazovku a v bolestné agónii hodila jedním z vědců o stěnu. Druhý vědec ji do krku píchnul další injekci a Adria se uklidnila, nemohla ovládat jediný sval v těle a jenom pozorovala ,co se děje kolem.
Vědec, kterým mrštila o stěnu se pomalu zvedal z podlahy a v očích se mu zablesklo. Opět zvedl velkou stříkačku a zopakoval pokus o odebrání kostní dřeně, tentokrát úspěšně. Adria nemohla křičet, ale po nehybné tváři ji stékaly další slzy.
Po dokončení procedur se na chvíli ztratili ve dveřích a Adria měla pár minut na uklidnění. Když se vrátili našli ji ležet nehybně na lehátku, jen její zvedající se hrudník naznačoval, že ještě žije. Jeden z nich vzal další injekci a zlehka ji zasunul do jejího podbřišku, kam vpravil pár mililitrů světle červené tekutiny. Druhý mezitím vzal do ruky malé kulaté zařízení s displejem a přiložil ho na její břicho. Byla to příruční verze ultrazvuku a oba se dívali, jak embryo reaguje na chemikálii. Po pár minutách zopakovali postup, ale tentokrát byla tekutina čirá.
Její mozková aktivita začala zase stoupat nad běžné limity, ale tak pomalu, že si toho vědci nevšimli. Když byla na desetinásobku normální úrovně, tak jí jeden z vědců zrovna bral další krev, která v ampulce bíle zasvětélkovala. Nechápavě se podíval na Adriin nehybný obličej a poté zvedl oči ke grafu jejího mozku. Než stihl cokoliv říct, tak mu Adria zlomila vaz jedním prudkým škubnutím. Druhý se pokusil ji uklidnit další dávkou léku, ale ke stříkačce se nedostal. Přitlačila ho ke zdi, zmáčkla mu hrdlo a do krční tepny zarazila stříkačku se zelenou tekutinou. Zavřela oči, lehátko se začalo otřásat a s ním i vše kolem. Už, už byla volná, ale místnost se začala plnit plynem. Snažila se neusnout, ale toxin byl silnější a po pár vteřinách ztratila vědomí.
„Vydrž to Adri. Neztrácej naději.“ Říkal Dannielův hlas kdesi ve tmě.
Probudila ji nesnesitelná bolest. Stále se nemohla pohnout a z hrdla ji vyšel němý výkřik. Nový vědec ji přes břicho do těla zarazil nějaký přístroj, jehož konec připomínal chobotnici a začal s ním prozkoumávat vnitřnosti. Už to nemohla vydržet, měla pocit, že se zblázní a ke svým silám se nemohla dostat. Její tělo zablikalo a na zlomek vteřiny se rozplynulo v bílé mlze, načež se zase zhmotnilo.
Vědec na chvíli s překvapením přestal a když se rozhodl pokračovat rozezněl se lodní alarm. Za zrcadlem se ozval zkreslený hlas „Zmiz odtud!“
Vědec jí píchnul koňskou dávku relaxantu a zmizel druhými dveřmi. Adria pomalu upadala do šoku, jedna z posledních věcí, které slyšela byl zvuk výstřelů přede dveřmi.
Jack rozrazil dveře do její cely a pokusil se ji probudit, ale marně. Když viděl podlitou tvář, klepající se ruce, vpichy po injekcích, uřezanou kůži a zvláštní barvu jejich žil, tak se v něm začala vařit krev. Nedokázal si ani představit, co s ní prováděli, nebyl si jist jestli vůbec chce...
Odtrhnul pouta, která ji držela na lůžku a překontroloval životní funkce. Poté nadzvedl jeden z plátů na hrudi a z brnění vytáhnul generátor štítu, který připevnil na Adriinu hruď. Generátor se sám přichytil a její tělo obklopilo světle modré pole.
Co nejšetrněji si ji přehodil přes rameno a levou rukou ji přidržoval. Do pravé vzal kladivo a vyrazil z místnosti. Šel jak nejrychleji mohl a stále kontroloval Adriu, jestli se nezhoršuje, nebo se neprobudila. Na křižovatce potkal dvě skupiny strážných, které se ho snažily najít. Ladným obloučkem hodil Adriu na dva jaffy. Její silové pole zpomalilo pád a oba jaffy bolestivě koplo. Jack se mezitím vrhnul na další dva, kteří na něj namířili tyčové zbraně. Hlavu jedné zbraně chytil, namířil do stropu a vlastníka kopnul do břicha, otočil tyč kolem a trefil ho do prsou. Mezitím kladivem v pravé ruce zpřelámal druhému jaffovi téměř všechna žebra. Druzí dva leželi na zemi omráčení Adriiným štítem a Jack je na zemi bez milosti dorazil.
Zvedl ji z podlahy a zase si ji přehodil přes rameno. Po chvíli došel k místnosti s kruhy, ale projít s Adriou přes celý tábor bylo naprosto nemožné. Vrátil se kousek zpátky a položil ji do místnosti, dal vedle ní kladivo a uzamknul dveře. Jeho plán byl tak šílený, že sám nevěřil tomu, že ho vůbec zvažuje, ale neměl na výběr... Bez štítu a kladiva vyrazil směr můstek.
Probíhal chodby a podle přibližných plánů hledal cestu k velínu. Na každém rohu se díval na všechny strany, aby nebyl překvapen ze zálohy. Potkal jen dvě čtyřčlenné skupinky jaffů, které se snažily bránit, ale neměly proti zuřícímu Davisovi šanci. Konečně našel dveře na můstek, které však byly zamčeny. Urovnal si plátování na rukavicích, udělal dva kroky zpátky a vrhnul se proti dveřím.
První ranou prohnul pláty a každá další prohlubovala prohnutí a zvětšovala trhlinu. Jeho zápěstí bylo pravděpodobně naštípnuté a cítil tupou bolest, to ho však nezastavilo. Strčil dovnitř ruku, škubnutím otevřel dveře a v ten samý okamžik dostal několik zásahů z tyčových zbraní z nichž jeden trefil prostor mezi pláty na hrudi a výboj ho spálil. S obličejem staženým bolestí se vrhnul kotrmelcem do místnosti a schoval se za jedním panelem. Můstek byl velice podobný těm na Auroře, tedy až na to, že jeho okno nebylo kopulovité, ale rovné a u středu zadní stěny stál trůn.
Vyskočil zpoza panelu a rychle se přesunul za vedlejší, přičemž dostal další zásah, tentokrát do boku. Oběhnul zadní ovládací konzoly a u jejich konce přeskočil horem na prvního jaffu. Pár údery do těla ho rozhodil a ranou loktem do obličeje ho omráčil. Nadzvedl jeho brzvládné tělo a použil ho místo štítu, když se hnal na tři jaffy, jenž stáli u sebe. Po jednom z nich hodil mrtvolu za kterou se kryl, druhému vytrhnul tyčovou zbraň, rukou mu zlomil vaz a zastřelil třetího.
Můstek byl konečně prázdný a Jack se dvěma průstřely v brnění a pochroumanou rukou ohnul zpátky roztrhnuté dveře, aby si koupil čas. Sednul si do pilotova křesla a chvíli si prohlížel všechny kontrolky a ovládání. Bylo sice v goa’uldštině, ale logickým postupem přišel na to, co který knoflík dělá. Nastartoval motory ha’taku, zapnul štíty a pomalu začal zvedat loď z písečných dun. Další dva ha’taky zahájily palbu a štíty Jackovy lodi pohltily střely.
Stoupal pryč z atmosféry, druhý nový ha’tak ho následoval, ale starý šel, po pár desítkách metrech, zpátky k zemi. V jeho generátoru explodovaly Jackem nastražené naquadahové ampulky. S celou lodí škubnul výbuch a dopadla zpátky na Cheopsovu pyramidu s mohutným výbuchem, který smetl celé ležení.
Jack vypnul štíty lodi a nastavil kolizní kurz zpátky do atmosféry. Vydal povel a během vteřiny se zhmotnil vedle Adriina bezvládného těla. Zvedl ji do náruči, vběhl do místnosti s kruhy, kde zmáčkl pár čudlíků a doběhl do středu. Byli přeneseni z explodujícího ha’taku na palubu nákladní lodi, kde se štěkotem štěně dožadovalo propuštění z kokpitu. Odhrnul kontejnery z lavičky a položil na ně Adriu.
Doběhl do kabiny a zvednul nákladní loď do vzduchu směr oběžná dráha, kde otevřel hyperprostorové okno ke stanovišti Alfa. Vrátil se k ní do nákladového prostoru, kde už pobíhalo štěně a kontrolovalo nově příchozí. Na potrhaných Adriiných šatech se ve spodní části začala objevovat krvavá skvrna a rychle rostla. Jackovi přejela po zádech husí kůže, vzal ze země Thorovo kladivo a vyrazil k jádru motorů. Vysunul několik panelů, nahlas si opakoval, co který dělá a snažil se vzpomenout na technický výcvik. Začal přehazovat krystaly mezi panely a poslední nechal vytažený. Do jeho slotu strčil dva dráty, které připevnil na kladivo a loď začala zrychlovat.
Po půl hodině letu vystoupili z hyperprostoru nad Alfou, ale něco bylo špatně. Nikde neviděl Babylon ani jinou Alianční loď. Adria začínala chladnout a její dech byl mělký, Jack věděl, že nemá čas. Namířil si to na povrch přímo k základně. Když klesnul pod mraky, tak bylo jasné, proč nikde není známka po Alianci... letištní plocha byla zničená, tábor vybombardovaný a tunel do základny zasypaný.
Nákladní loď přistála padesát metrů od tunelu a Jack z ní vyběhnul k zátarasu. Začal odhazovat kameny a snažil se prokopat holýma rukama skrz několik tun trosek. Odházel na bok pár menších kousků, ale teď mu v cestě stály obrovské kusy železobetonu a pokroucených vrat, se kterými nemohl pohnout. Zkusil je rozbít údery kladivem, ale ani ty nepomáhaly. Začínal být zoufalý a mlátil do obrovských kusů betonu pěstmi, při poslední ráně cítil jak mu křuplo v pravém zápěstí, ostrá bolest projela jeho ramenem a Jack zařval. Postavil se a začal přecházet sem a tam. Po pár otočkách se zastavil, zvedl ze země kladivo a vypnul na něm všechny bezpečnostní pojistky. Spustil systém nabíjení, který se běžně spouští při hodu, zarazil ho do hromady betonu a rychle utekl za roh.
Kladivo se přetížilo a jeho autodestrukce rozdrolila betonový násep. Ze stropu tunelu sice vypadly další kusy, ale už byla dost široká cesta pro průchod. Sprintoval do nákladní lodi, kde do batohu naložil psa, vzal Adriu do náručí a běžel s jejím bezvládným tělem do základny. V půlce cesty její srdce začalo nepravidelně bít a dech zpomalil ještě víc. Se slzami v očích skočil k bráně a začal ručně otáčet vnitřním kruhem. Vytáčení trvalo věčnost, první chevron, druhý, třetí.... osm, devět! Z nakloněné brány vyrazil nestabilní vír a Jack doběhl pro Adriu, která ležela pár metrů bokem. Zvedl ji do náruči a helma hlásila, že se jí zastavilo srdce. Proběhl bránou a sotva se objevil na druhé straně zařval:
„DOKTOR!!!“

Toto je spoiler!!!:

Je to více jak měsíc, co jsem tenhle díl napsal a když jsem ho teď pročítal, tak mě docela dostal... Snad se vám bude líbit jako mě.

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Jak se mi tvoje povídka libí, tak po tomhle díle jsem tě nenáviděl.

Promin A prosím vás, pokud budete mít nějaké odhady, dohady nebo připomínky, tak do spoilerů...

Toto je spoiler!!!:

"Konečne" poviedka kde nieje Supermanom, ale "obyčajným" naštvaným a zároveň utrápeným človekom. Ja viem, že pokiaľ je v brnení tak proste musí byť ako Superman.

ale je načase aby začal "bojovať vlastnými silami"

Asi takto som si to predstavoval.
Teším sa na najbližšiu časť.

mno ani nemám slov...toto bylo fakt strhující drama.. škoda že není oscar za literární díla....

Jsem rád, že se líbilo, opravdu moc Oscar nemusí být, třeba přístí rok vyhraju nějakou kategorii povídek na fóru
Jenom zajímavé, že se nikdo nebojíte o Adriu :O

Trochu, ale veľmi nie. Asi vieš aké by ťa čakalo peklo.

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Snad neřeknu moc, ale to co jsi udělal Adrii se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo.

Ale tak nebreč mi tu! Život je svině.

Storme nechtěj abych byl zlej....jestli to bude něco hnusnýho tak uvidíš...

Uuuu vy mě nebudete mít rádi

už tě nemám rád teď ale další díl bys sem už mohl hodit co myslíš??

No já osobně bch to viděl na neděli, možná pondělí

Uuuu vy mě nebudete mít rádi

Ale tak nebreč mi tu! Život je svině.

: A nie len život vie byť svině!
P.S.: No neviem, či po týchto vslovách dostaneš môj hlas.
Howgh.

Do pondělí jsem to nevydržel, takže tady máte další díl...

Nemocnice

„DOKTOR!!!“
Zařval znovu Davis a vůbec si nevšímal deseti po zuby ozbrojených vojáků, kteří na něj míří. Chodbou se k nim hnala čtyřčlenná skupinka s lehátkem a vybavením nacpaným v taškách. Jack jim vyrazil naproti, položil Adriu na lehátko a sundal z ní štít. Doktoři okamžitě kontrolovali životní funkce, vytáhli defibrilátor a začali ji dávat šoky a umělé dýchání.
Davis stál zdrceně opodál a mezitím, co se snažili oživit Adriu, ze sebe vztekle trhal kusy brnění. Jeho ustaraný obličej se alespoň trošičku rozjasnil, když viděl, jak se její hrudník zvednul a začala sama dýchat. Jeden z doktorů vyskočil na lehátko a dával jí nějakou injekci zatímco je další tři tlačili na ošetřovnu. Jeden doktor došel k Davisovi, který měl do půl pasu sundané brnění a prohlížel si jeho spáleniny a nateklou ruku. Začal mu ošetřovat zlomené zápěstí, ale Jack mu ruku vytrhnul.
„Postarejte se o ni, mě je dobře... Je těhotná, hlavně se postarejte o ni.“ Doktor pokrčil rameny a vyrazil za Adriou.
„Nejpozději za hodinu ať jste na ošetřovně!“ zavolal ještě za Davisem a zmizel za rohem.
Štěně se dožadovalo Davisovi pozornosti a okusovalo botu jeho brnění.
„Já vím... taky mám hlad. Desátníku, kde tady najdu něco na oblečení? Případně jídelnu...“ Mladý voják u řídícího panelu mu ukázal cestu k jídelně a půjčil mu svou bundu. Jack vzal štěně pod paži a vyrazil do jídelny, kde se po čtyřiceti osmi hodinách vzhůru konečně najedl a pes, který na zemi z misky pil mléko, si taky nemohl stěžovat.
Když dojídali, tak je našel Thomspon.
„Slyšel jsem, že si se vrátil, ale musel jsem se jít přesvědčit na vlastní oči... Tady máš svoje frčky a klíč od pokoje. Dovolil jsem si přenést tam tvoje věci. Ještě jednou na mě takhle hodíš velení a asi tě zabiju...“
Jack polknul jídlo.
„Velení na Babylonu je i nadále tvoje Tommy... jak vidím, tak tady všechno funguje jak má, nevidím důvod, proč by jsi se toho měl vzdát.“
„No to ti teda děkuju... Jak budeš mít čas, tak se u mě zastav.“ Podrbal za uchem nového Jackova společníka a pokračoval po svých.
Jack dojedl a podle označení klíče našel svou kajutu, ve které ležely jeho věci z Phoenixe, na stole nový tablet, vedle něj vysílačka a ve skříni čisté uniformy. Sundal ze sebe zbytek brnění, položil ho do skříně a vlezl do sprchy. Štěně mezitím pobíhalo po pokoji a značkovalo si teritorium, když ho to přestalo bavit, tak se vyvrátilo vedle postele a sledovalo dveře koupelny. Davis vylezl ven v čisté uniformě a okamžitě ho do nosu praštil zápach ze značkování. Plácnul psa přes zadek a s tím, že ho nemůže nechat samotného vzal do ruky tablet, na rameno batoh se psem a odešel do nemocnice.
Adria ležela na pokoji připojená na neuvěřitelné množství přístrojů. Pozoroval ji přes otevřené dveře, když mu jeden z doktorů dával dlahu a kontroloval spáleniny.
„Jak je jí?“ zeptal se Jack.
„Na sále jsme ji museli překontrolovat břišní dutinu, měla perforované střevo a žaludek. Co se chemikálií týče nemáme tušení, co do ní napíchali za sajrajt, ale její tělo s ním má problémy... člověka by to asi zabilo.“
„Co tím myslíte člověka? Co je asi ona!?“
„No ať je cokoliv, tak rozhodně není člověk, její DNA má s naší společné jen to, že je to taky DNA.“
Jack sice nevěděl, jak může vypadat jako člověk a nebýt člověk, ale neřešil to, hlavou se mu honily jiné starosti.
„Co dítě? Přežije to?“
„V tomhle pro vás mám špatnou zprávu majore...“
Davis si zajel rukou do vlasů.
„Takže po... potratila? Kriste...“
„Je mi to líto...“ řekl ještě doktor a nechal Davis o samotě. Po chvíli sezení na židli se zvedl a odešel do jejího pokoje, kde si sedl opřený zády o zeď a vypustil psa z batohu. Neměl co zničit, všechny přístroje visely od stropu. Vytáhnul laptop a začal na něm psát hlášení z poslední “mise“. Nehodlal opustit Adriin pokoj, dokud se neprobudí, nemohl ji nechat samotnou a nechtěl být sám... V půlce hlášení už ale nevydržel, 51hodin vzhůru na něj bylo moc. Usnul a pomalu se vyvrátil bokem na podlahu.
Když se po dlouhých šestnácti hodinách probudil na studené podlaze, tak nikde v místnosti neviděl štěně. Posadil se a chtěl ho najít, kdy v tom si všiml, že Adria je vzhůru a drží ho v náručí. Hned se postavil k její posteli a spustil.
„Jak je ti, Adri?“
Její kůže byla bledá a vlasy ztratily lesk.
„Docela dobře... na to co mi prováděli a co se semnou dělo, docela dobře.“
„Zlato musím ti něco říct.“
„Já vím Jacku.“ Řekla smutným hlasem a pokračovala:
„Já vím... Když jsem se probudila, tak jsem necítila jeho přítomnost tak jako předtím.“
„Ty si ho mohla cítit?“
„Těžko se to vysvětluje... ale ano, mohla. Snažila jsem se ho vyléčit mými schopnostmi, ale nedokázala jsem rozlišit, kde končí mé tělo a začíná jeho, nedokázala jse....“ po tvářích jí ztékaly slzy.
Jack si k ní sednul na postel, přitulil ji k sobě a hladil ji po vlasech.
„To bude v pořádku, to zvládneme...“
„To samé mi říká i táta, vím, že bych vám měla věřit, ale...“
„Tak to ti budeme pomáhat už tři“ a pohladil po hlavě štěně, jenom nemá jméno.
„Theodor, říkám mu Teddy...“
„Tak ti tady Teddy určitě zvedne náladu.“ Políbil ji na čelo.
Adria raději změnila téma.
„Jak jsem se tady vlastně ocitla?“
Jack se zhluboka nadechl a začal vyprávět svůj neuvěřitelný příběh.

Prosím, nebíjte mě

Jaj ne ale jinak pěkný díl těším se na pokračování, a neboj být tě nebudem