Tady máte odpověď na to, kdo jsou ti nově příchozí.
2. řada, díl 10.: Lovec kořistí, kořist lovcem
Kdesi uprostřed ničeho, galaxie Mléčná Dráha:
Paluba pozemské lodi se lehce otřásla. A hned poté znovu, o poznání silněji. Kapitánovou první myšlenkou bylo, že nepřátelské lodě zahájily palbu. Ale to by s lodí neotřáslo takto lehce. Snad ani kdyby útočili stíhačkami. Spíš by to celou posádku srazilo na zem a následně proměnilo v prach plující vesmírem. Znovu se podíval na senzorový panel, na kterém se již začaly zostřovat obrazy nově příchozích. A najednou mu došlo, že tento tvar už viděl.
„Seržante, identifikujte ty nové lodě!“
Téměř zařval do vysílačky.
Seržant, dosud stále stojící na trupu raněného bitevníku, nyní zasněně pozoroval přibližující se trup masivního plavidla.
Chopil se vysílačky a odpověděl.
„Chtěl jsem vám to říct hned, pane. Nejsou to Ori, pokud si dobře pamatuju hlášení a briefing, tak tohle jsou wraithské lodě…“
Kapitán vyslechl podrobný popis trojice lodí a z něho usoudil, že jsou opravdu a jednoznačně wraithského původu. Seděl v křesle, pozoroval trojici wraithských hive a děkoval Bohu za záchranu na poslední chvíli.
Přílet wraithských lodí sice orijský křižník naprosto překvapil, ale jeho velitel se vzpamatoval velmi rychle. Jeho cíl, pozemská loď, která mu nemohla uniknout a kterou již měl na dosah ruky, nyní mizel v podélné štěrbině wraithské hive. S tím se ale nehodlal smířit.
Výsadkové čluny, které mířily k pozemskému bitevníku, se daly pokládat za ztracené. Hangáry wraithských lodi již chrlily eskadry velmi nepřátelsky naladěných dartů a pomalé transportní lodě neměly šanci uniknout do bezpečí. Orijský křižník zahájil palbu. Sekundární zbraně zkrápěly povrch nejbližší hive a na jejím trupu vykvétaly ohnivé kotouče po zásazích. Orijská loď se směrovala do palebné pozice primární zbraně. Wraithové ale na nic nečekali a opětovali palbu. Modré pulsy větší než stíhače zasypávaly zářící štít lehkého křižníku. Ten však odolával.
Pak ale nepřítel nasadil silnější a již několikráte prověřenou zbraň. Jakmile přestaly z hangárů vylétávat stíhačky, vyrazily ven wraithské drony. Malé, obratné, a ohromnou ničivou silou disponující bezpilotní letouny. Wraithští důstojníci v útrobách lodi jako jeden muž navedli své zbraně proti cíli, který nemohli minout. Bodová obrana křižníku ani pokus o přehradnou palbu sekundárními zbraněmi neměly šanci uspět. Některé drony byly sestřeleny, ale zbytek s obdivuhodnou rychlostí a elegancí prokličkoval skrz a narazil do štítu orijského plavidla. To na chvíli zcela zmizelo pod záblesky z výbuchů wraithských dronů.
Když výbuchy odezněly, byla orijská loď téměř bez štítu. Několik salv z hlavních baterií wraithských hive a štíty problikly a zmizely. Na běloskvoucím trupu se objevily první zčernalé šrámy. Stíhače, dosud nečinně kroužící kolem, se jako supi vrhly na svou kořist. Salva za salvou likvidovaly komunikační systémy, antény senzorů a motory. A velitel orijské lodi se ocitl ve stejné situaci, v jaké byl před tím kapitán pozemského plavidla. Očekával poslední ránu, která ukončí jeho existenci, ale ta nepřicházela. Místo toho nastalo pouze zlověstné ticho.
Ale ani pozemský bitevník nebyl zcela mimo nebezpečí. Palba orijského křižníku sice ustala a loď byla pod ochranou trojice hive, ale v hangáru na levoboku se stále nacházela trojice výsadkových lodí plných křižáků. První skupina konečně prorazila dveře vedoucí do lodi a s řevem se vrhla kupředu. Na druhém konci však byly připraveny pozemské bezpečnostní jednotky. Vojáci okamžitě spustili palbu z automatických zbraní a první řady křižáků se bezvládně hroutily k zemi. Několik vojáků bylo zasaženo, ale většinou pouze lehce. Neprůstřelné vesty nové generace, které již standardně používaly téměř všechny pozemské jednotky, dokázaly zastavit i výstřel z tyčové zbraně.
Křižáci vyzkoušeli i granáty a další podobné taktiky, ale chodbou se jim proniknout nepodařilo. Měli technologickou nevýhodu proti bránícím se vojákům, kteří navíc zaujali dobrou obrannou pozici. K tomu ještě byli v početní nevýhodě, jelikož posily, které měly pomoci, byly rozprášeny wraithskými darty.
Lodí, která se dosud jen mírně otřásla, projelo najednou mohutné zaskřípění a silný otřes. Potom ale jako kdyby se zcela zastavila. Pozorovatel na trupu viděl, že loď je nyní přesně v podélné štěrbině, která prochází každou hive. Z boku této štěrbiny se nyní vysunoval jakýsi organický tunel, který se sápal k trupu pozemského plavidla.
Seržant se chopil vysílačky.
„Ehm, pane, vypadá to že Wraithové se chtějí nalodit. Vysunují nějaký tunel a směřují k airlocku 3 na levoboku.“
Kapitán si nebyl zcela jistý, co si o tom myslet. Byl si vědom toho, že Wraithové a lidé jsou nyní spojenci, ale zároveň věděl, jak krutou a nelítostnou válku spolu předtím vedli. Netušil, jestli jen nechtějí využít této neopakovatelné šance zmocnit se pozemské technologie.
„Záložní bezpečnostní týmy k airlocku 3. Pálit pouze na můj výslovný rozkaz.“
Slovo výslovný ještě zdůraznil. Za žádných okolností nechtěl být tím, kdo rozpoutá další wraithsko-pozemskou válku.
Kvůli nefunkční komunikaci neměl možnost spojit se s wraithskou lodí. Rozhodl se, že vyrazí osobně k airlocku, ale ještě než se stačil s námahou zvednout z křesla, ozvala se poručík Silviová ze strojovny.
„Pane, komunikace by měla být funkční, alespoň na takto krátkou vzdálenost.“
Kapitán se s bolestí v noze zhroutil zpět a chopil se sluchátek s mikrofonem.
„Wraithským lodím, tady EFS Andrea Doria, prosím sdělte své úmysly…“
Chvíli slyšel pouze praskavý zvuk, vyvolávaný energetickým rušením, které vydávaly všechny hive. Pak ale zaslechl hlas.
„Pozemské lodi, jsem Todd, velitel wraithské flotily. Zachránili jsme vás a nemíníme vám ublížit, ale něco od vás potřebujeme. Nechte prosím vstoupit mé inženýry na palubu, osobně vám vysvětlím, o co se jedná.“
Pak se wraithská hive odmlčela.
[img][./images/thumbs/wraith_hive_scale_1277624348.jpg]http://www.sg-soc.com/Images/Wraith_Hive_scale.jpg[/img]
O pár minut později vkročil Todd na pochroumaný můstek bitevníku. Svou výškou a vzezřením jednoznačně budil respekt. Za ním stála dvojice důstojníků, nepochybně osobní ochranka. Neměli sice žádné viditelné zbraně, ale bezpochyby by dokázali napáchat slušnou paseku i holýma rukama. Ještě za nimi byla jednotka palubní bezpečnosti. Automatické pušky měli v ruce, ale i přes nedůvěřivý výraz v jejich tvářích, mířily hlavně pušek k zemi.
Todd okamžitě identifikoval velitele lodi a rychle rozpoznal i frčky na jeho ramenou. V pozemských zvycích se očividně vyznal.
„Kapitáne. Já jsem Todd.“
Potřásl stále ještě užaslému otřesenému kapitánovi rukou a pokračoval.
„Nemáme času nazbyt. Vaše loď nám poskytuje jedinečnou příležitost k zajmutí orijského plavidla. Vím, že všechna vaše plavidla mají silné transportní paprsky. Žádám vás o svolení k jejich použití, nic víc.“
Kapitán se poměrně rychle vzpamatoval.
„Rádi bychom vám pomohli, ale transportéry jsou nefunkční, stejně jako většina lodi.“
To se však pro Todda nezdálo být problémem.
„Máme na palubě schopné inženýry, pomohou uvést zařízení do provozu.“
Za okamžik již dvacítka Wraithů s šedivými vlasy a černými plášti kráčela chodbou do strojovny. Poručík Silviová osobně přivítala Todda a nevybíravě mu oznámila, že pokud budou obvody ve stavu, v jakém jsou, tak transportéry nezprovozní ani omylem, což Todd překvapivě kvitoval s výrazem, který by se dal považovat za úsměv.
„Toto je organická hmota, která dokáže vést energii s podobnou efektivitou jakou vaše obvody. Pokud dovolíte, použijeme ji na jejich opravu.“
Pak se technici pustili do oprav. Nalezli poničená místa a aplikovali hmotu. Jakmile do ní začala proudit energie, začala se hmota rozpínat a spojovat poškozená a přerušená vedení. Červené body na obrazovce ve strojovně, kde byla donedávna zobrazena přerušená vedení, postupně mizely, a okruhy jeden za druhým měnily svou barvu na zelenou. Nakonec stačilo vyměnit pár přepálených krystalů a asgardské transportéry byly s tichým hučením uvedeny do provozu.
Wraithové se mezitím připravovali k nalodění. Po zkušenostech z posledního pokusu o zajetí orijské lodi nehodlali nic riskovat. Ve velké místnosti, kde byly normálně drženy zásoby živé potravy, se nyní shromažďovali pěšáci i elitní důstojníci. Navíc sem dotlačili podivné kulové objekty o velikosti menšího automobilu. Todd řídil celou operaci z můstku pozemské lodi.
Na jeho povel zmizelo rušící záření hive a transportéry přenesly ony podivné objekty do Toddem určených míst na nepřátelském křižníku. Pouze z velké blízkosti by šlo spatřit záblesky jasného světla v oknech křižníku. K tomu však neměl nikdo příležitost.
Ihned poté následovaly wraithské jednotky. První skupina se transportovala přímo do strojovny. Pěšáci se vrhli ke dveřím, aby bránili místnost před křižáky, ale nikdo nepřicházel. Na zemi však leželo mnoho křižáků i jejich techniků. Leželi v nepřirozených pozicích, jako kdyby z nich naráz vyprchal život a oni pouze klesli k zemi, ale ve skutečnosti byli pouze omráčeni vysoce výkonnými omračujícími bombami.
Na celé lodi zbylo pouze několik jedinců, kteří zůstali při vědomí. A jedním z nich byl převor. Wraithská skupina, jejímž cílem byl můstek, se téměř okamžitě dostala do potíží. Převorova hůl jasně zářila, když s pěšáky pohazoval ode zdi ke zdi, nedbaje energetických výbojů, kterými po něm pálili hlava nehlava. Důstojník se proti němu pustil s dlouhým zahnutým nožem, ale ani wraithská síla mu nepomohla. Převor ho odmrštil až na konec chodby, kde se zhroutil k zemi. Poslední wraith stačil oznámit, že na palubě je převor. Pak komunikace s touto jednotkou ustala.
Kapitán pozemské lodi, který se dosud třikrát neúspěšně pokoušel přesvědčit Todda, že by měl vyslat i nějaké jeho lidi, se znovu chopil šance.
„Todde, pošlete tam mojí jednotku. Naši lidé jsou na převory vybavení a vědí jak si s nimi poradit.“
Todd chvíli váhal, ale nakonec svolil. Ostatně, neměl nic, co by si s převorem poradilo.
Okamžik poté se na křižník transportovala jednotka mariňáků. Desítka vojáků okamžitě zaujala bojové postavení a velitel vytáhl z kapsy zařízení velmi podobné detektorům života, které používaly týmy na Atlantis. Pomalu se otočil a pak gestem naznačil směr. Na to se tým vydal pomalu a ostražitě kupředu.
Ve třetím záhybu chodby narazili na převora. Klidně kráčel kupředu, jako kdyby vojáci byli pouze otravný hmyz. Poté se zastavil, a jak bylo u převorů zvykem, pronesl pár svých moudrých vět.
„Ori přináší světlo do vašeho světa. Naději a spásu. Ještě není pozdě, obraťte se ke světlu a zavrhněte temnotu ve vašich srdcích.“
Vojáci nehodlali čekat, až převor dokončí řeč a všechny je pozabíjí. Jeden z nich aktivoval zařízení podobné velkému talíři. Několik diod na jeho povrchu se rozzářilo a poté rozblikalo, signalizujíc úspěšné spuštění.
„Nevěřící zhynou. Blahoslaveni budiž Ori.“
Dokončil převor a chystal se k útoku, ale jeho hůl jako kdyby ho najednou neposlouchala. Jeho schopnosti, jako kdyby najednou zmizely. Pokusil se spojit s ostatními převory, ale ani to mu nešlo. V jeho výrazu by se dalo přečíst čiré překvapení, kdyby nebyla jeho tvář natolik kamenná. Velitel pozdvihl pušku a zacílil.
„Palte!“