Portál 1x07 - Ztracení bratři (part II.)

Děkuju, pokusím se nezklamat. Taky jsem přidal na první stranu seznam epizod 1.řady, v plánu mám celkem 3-4 řady.

Jackson D.: Pěkné zakončení dílu. Už se nemohu dočkat pokračování a nových dobrodružstvích

A že těch dobrodružství ještě bude . Doufám že moc neprozradím, když napíšu že

Toto je spoiler!!!:

1.řada bude průzkumnická, 2. spíš zaměřená na boj a 3. bude zaměřená na politiku a filosofování.

Jackson D. : Teď jen prozraď kolik dílu bude mít každá řada

Tak sem dávám další díl, boužel kvůli maturitě o hodně déle než jsem chtěl.
Snad se vám bude líbit.

Portál – 1x04 Ozvěny Minulosti:

Lodní deník 10.2.2212 9:45 UST, zápis provádí kapitán Jevgenij Aripov:
Je to již týden co jsme nedobrovolně opustili Proximu a následně se střetli s neznámou nepřátelskou lodí. Nakonec jsme byli donuceni opustit soustavu, kde ke střetu došlo.Od té doby jsme v této soustavě, kde provádíme drobné opravy poškození z boje a dokončujeme některé systémy, které nebyli v době našeho odletu připraveny k provozu.
Hned první den jsem pověřil majora Fedorova přibližným výpočtem doby po kterou nám vydrží zásoby vodíku pro hlavní reaktor a zároveň jsem přikázal plukovníku Chengovi zjistit jak dlouho vydrží zásoby potravin, léků a dalších nutností. Před dvěma dny mě plukovník informoval, že zásoby vydrží asi na 6-8 měsíců. Měli jsme totiž štěstí v neštěstí že jsme zrovna převáželi zásoby a personál na vědeckou stanici v systému Tau Ceti. Boužel to ale pro posádku znamená se poněkud uskrovnit, protože máme na palubě o 150 lidí více než na kolik je loď stavěná. Naštěstí podle majora Fedorova sytém podpory života tuto zátěž zvládá.Včera jsem pověřil majora Redonga průzkumem blízkého pásu asteroidů, zdali se tam nevyskytují materiály, které bychom mohli nějak využít.

Pás planetek, 10.2.2212 10:55 UST:
Thomas s raketoplánem přelétával od jedné planetky ke druhé a zjišťoval jejich složení.Měl sebou několik geologů, mezi nimiž byla i Katie Larsenová.
„Zajímalo by mě jak dlouho se tu ještě zdržíme?“ Zauvažoval nahlas Thomas.
„Proč tě to zajímá?“Zeptala se ho Katie.
„No, upřímě řečeno bych už rád z týhle soustavy vypadl. Kromě pár planetek s čistým železem, jedné terestrické planety bez atmosféry a 5ti plyných obrů tu není nic co by nám mohlo v naší situaci významnějš pomoct.Měli by jsme se spíš snažit najít cestu domů, než abychom tu jen prozkoumávali šutry.“
„Ehmmm ... Majore!“ Řekla Katie a podívala se významně na Thomase.
„Ah, promiň mi Katie neuvědomil jsem si. Samozřejmě že mi tvá práce nepřipadá zbytečná, jen jsem chtěl říct, že tady nejspíš cestu domů nenajdem.“
„Chápu. Já taky nejsem ráda být dlouho na jednom místě.“
Náhle se z Katiny konzole ozval upozorňující tón.
„Senzory zachytili stopy armondia, pozice 20;31,2;32.“ Četla Katie údaje z konzole.
„Mám to. Tím směrem se zvyšuje hustota pásu, tak se držte, možná to bude trochu házet.“ Řekl Thomas a změnil směr letu.
Jak se blížili k cíli, rozpomínal se Thomas na svoje první řízení raketoplánu v pásu planetek. Bylo to asi 4 roky před jeho nástupem na akademii. Letěl tehdy se svým dědečkem z matčiny strany na kolonii na jupiterově měsíci Europě. Cestou se odchýlili z hlavní letové trasy a dostali se do shluku několika planetek, které byli velmi blízko k sobě a než se stihli vrátit tak je zasáhla vlna z trochu silnější sluneční erupce a poškodila jim jednu z palivových nádrží pro iontové motory. Thomasův dědeček musel provést opravy a tak mu předal řízení. Nebylo to zrovna snadné, protože díky úniku paliva nefungoval správně levý motor, ale nakonec se z toho dostali v jednom kuse. Tuhle zkušenost Thomas později zužitkoval na akademii na konci druhého ročníku, kde během závěrečných zkoušek dostali kadeti za úkol proletět trasu v soustavě Epsilon Eridani, která byla plná velkých i menších těles a prachových částic, které se náhodně pohybovali, navíc byli na některých planetkách instalovány laserové baterie, které na zkoušeného začali střílet hned jak se přibížil. Cílem zkoušky bylo proletět trasu s minimálním poškozením za určitou dobu. Thomas tehdy uspěl jentaktak, hlavně díky tomu že mu instruktoři zvýšili obtížnost. Od svého nástupu na akademii se totiž Thomas potýkal s nepřátelstvím ze strany některých vyučujících a spolužáků, způsobeným minulostí jeho rodiny. Nakonec to došlo tak daleko, že právě při této konkrétní zkoušce připravil jeden z instruktorů trať tak, aby ji Thomas nemohl absolvovat. Jenže Thomas ji dokázal proleťet, ikdyž už mnoho nezbývalo a mohl při testu i zemřít. V polovině trati, jeho raketoplánu totiž začali selhávat štíty a jedna z baterií, navzdory bezpečnostním pojistkám, které brání v zásahu životně důležitých systémů, mu poškodila systém polarizace trupu, takže raketoplán byl nechráněný proti rychle letícím prachovím částicím a dalšímu „kosmickému smetí“ a hrozilo proražení trupu a následná rychlá dekomprese. Po tomto incidentu Thomas okamžitě poslal stížnost na vedení akademie a kupodivu mu bylo vyhověno, incident byl přezkoumán a několik instruktorů vyhozeno z akademie. Poté se již Thomasova situace zlepšila a do konce studia již s nikým neměl vážnější konflikt.

Můstek Magellana, 10.2.2212, 11:00 UST:
Na můstku panoval klid. Byl zde jen pilot, senzorový důstojník, komunikační důstojník a zastupující velitel, kterým byl pluk. Cheng. Ten právě dohlížel na stav oprav a před pár minutami mu major Redong oznámil, že změnil kurs více ke středu pásu planetek. Pulkovník Cheng se již chystal kontaktovat majora Fedorova, jak postoupili opravy jedné z obraných laserových baterií, která byla poškozena během boje, jenže ho vyrušil podporučík Lino Niung, který byl podřízeným poručíka Karinova, jenž byl zrovna mimo službu.
„Pane mám tu neobvyklé údaje o magnetickém a grvitačním poli hvězdy.“
„Jaké údaje?“
„Za poslední 4 hodiny došlo k nárůstu intenzity magnetického pole o 40% a posledních 15 minut zaznamenávám odchylky v jejím gravitačním poli.“
„Ukažte, podívám se na to.“ Řekl plukovník, zvedl se z vlitelského křesla a přešel k podporučíkovi. Nedal to sice najevo, ale tušil co se asi děje a moc nadšený z toho nebyl.
„Za poslední 2 dny se zvýšil počet slunečních skvrn o skoro 15%, ve fotosféře se objevuje mnoho protuberancí. Nárůst intenzity magnetického pole se zvyšuje.“ Četl plukovník údaje z displeje na senzorovém stanovišti.Boužel se jeho obavy potvrdili.
Podporučík si všiml plukovníkova výrazu a zeptal se ho:
„Vy víte co se děje, pane?“
„Naneštěstí ano. Myslím že to je začátek obrovské erupce na té hvězdě. Okamžitě informujte všechny venkovní týmy ať se hned vrátí a zavolejte na můstek kapitána.“
Plukovník dobře věděl co přijde, sám totiž něco podobného před 6-ti lety zažil. Sloužil tehdy jako 2.důstojník na lehkém křižníku Britania v soustavě Ross 248. Na centrální hvězdě v systému docházelo vždy jednou za několik let až desetiletí k velmi silným erpcím, které byli mnohonásobně silnější než na Slunci. V ten den měli za úkol zajistit, aby se všechny lodě stáhli z vnějších oblastí soustavy stáhli k portálu, umístěném u 5. planety a do loděnic na orbitě 4. planety. Jak loděnice tak portál totiž měli dostatečně silné štíty aby dokázali plavidla a jejich posádky ochránit před blížící se erupcí, která měla nastat během několika hodin, maximálně 2 dnů. Mise se již chýlila ke konci, když dostali zprávu od posledního nákladního konvoje, převážejícího horníky z důlí kolonie na měsíci 6. planety, že dvěma lodím selhali motory. Samořejmě, že se jim hned vydali na pomoc, ale i při maximální rychlosti by se k nim dostali až za nejméně hodinu, čímž by pak na záchranou akci nezbývalo mnoho času.
K oběma lodím dorazili za hodinu a 20 minut, zrovna ve chvíli, kdy došlo na centrální hvězdě k erupci. Na záchranu tak zbývalo jen něco přes 2 hodiny, než by je zasáhla první vlna radiace a silného solárního větru z erupce. Vzhledem k poměrně malé přepravní kapacitě Britanie nebylo možné naložit posádky obou lodí, navícBritania neměla dostatečně velký hangár aby bylo možné tuto akci provést rychle. Naštěstí dostal plukovník (tehdy ještě major) Cheng nápad. Britania měla několik kotevních portů, přes které bylo možné během zakotvení u stanice či v loděnici nakládad a vykládat zásoby a personál. Obě nákladní lodě tyto porty neměli. Britania ale byla schopná se k jedné z nich připojit tak, že nákladní loď pootevřela vrata nákladového prostoru a Britania do vzniklé mezery vsunula kotevní port, kterým byla následně přemístěna posádka poškozené lodi. Pro posádku 2. lodi již na Britanii nebylo místo, podpora života už tak dostávala dost zabrat, a tak ji vzala Britania do vleku pomocí vlečných lan a maximální možnou rychlostí se vydala k portálu. Dorazili tam v poslední chvíli. Následně byl major Cheng vyznamenán za svůj nápad, který zachránil životy stovek lidí a následně za několik měsíců povýšen na podplukovníka.

Kapitánova kajuta, 10.2.2212, 10:48 UST:
Kapitán Aripov se před 2 hodinami vzbudil a právě vykonával ranní hygienu. Kapitán sám byl překvapen, že spal tak dlouho, více než 8 hodin, protože se mu v posledních dnech vrací ve snech vzpomínky na ten osudný den před 50-ti lety kdy ztratil všechny své blízké, stejně jako mnozí jiní. Skoro každou noc se mu zdá stejný sen. Letí vesmírem ve stíhačce směrem k Zemi, v patách má několik nepřátelských strojů a najednou zahlédne na povrchu planety někde v evropské části Ruska jasný záblesk. V zápětí další na pyrenejském poloostrově následovaný zábleskem na britských ostrovech. Ve vysílačce zaslechne množství zpráv z planety. „Zasáhli St. Peterburg, Madrid a Glasgow, blíží se k New Jersy-Yorku, Torrontu a Honkongu!“ Zní jedna z nich. Kapitán si při tom vždy vybaví obrovský strach o své blízké a zoufalství, které v tu chvíli cítil. Následně se většinou probudí a po zbytek noci již neusne. Kapitán myslel že se s tím jž vyrovnal, ale evidentně opak je pravdou. Již s těmi sny zašel za psycholožkou doktorkou Mary Brownovou, která byla jedním z vědců převážených Magellanem na Tau Ceti. Doktorka Brownová si myslela, že důvodem může být přítomnost majora Redonga, jenž znovu kapitánovi připoměla ten den . Kapitán to nejdříve odmítal, ale nakonec si uvědomil, že to tak může být.
Kapitán dokončil ranní hygienu a chystal se k odchodu do jídelny na snídani. Náhle zapípal interkom a ozval se z něj hlas podporučíka Niunga.
„Promiňte že vás ruším pane, ale potřebujeme vás na můstku.“
„Co se děje? Jde o něco vážného?“ Odpověděl mu kapitán.
„Bude lepší když to uvidíte sám, pane.“
„Dobře, hned jsem tam.“
Kapitán se rychle oblékl a vyrazil na můstek.

Strojovna Magellana, 10.2.2212, 10:55 UST:
Ve strojovně bylo poměrně rušno, když sem dorazil nadporučík Nikl jemuž právě začínala služba. Major Fedorov si ho hned všiml a zaúkoloval ho. Většina techniků se právě soustředila na dokončení některých sekundárních rozvodů energie, jenž nebyli hotové v době jejich odletu, opravu poškozené laserové baterie a zprovoznění 2 pomocných studenofůzních reaktorů. Major Fedorov ale zároveň potřeboval dokončit pro kapitána zprávu o zásobách vodíku pro hlavní reaktor a tak tím pověřil naporučíka Nikla. Sám se soustředil na spuštění pomocných reaktorů. Asi 15 minut poté ho kapitán zavolal na můstek, kde potřebovali jeho pomoc. Major tiše zanadával co je to na můstku za neschopný idioty, včera ho na můstek třikrát odvolali kvůli poruchám s kterými by si poradil i technik-nováček a vyrazil. Cestou si v duchu připravoval ne zrovna slušný proslov k osazentsvu můstku jestli zas pujde o nějakou prkotinu.
Major Alexander Fedorov vyrůstal na Zemi v Moskvě. Jeho otec pracoval v továrně na výrobu vznášedel, kde dělal návrhy nových modelů. Alexander za ním jako dítě často do zaměstnání chodila hodně ho to ovlivnilo. Rozhodl se, že se také stane inženýrem, ale chtěl toho dosáhnout více než jeho otec. Proto se již v 16ti letech přihlásil na akademii flotili. Během svého studia na ní se spíše zařadil ke snaživcům, kteří myslí jen na studium a na nic jiného. Díky tomu byl sice oblíbený mezi instruktory a profesory, ale mezi jeho spolužáky tomu bylo naopak. Ti ho měli, ikdyž na to vůbec nevypadal, spíše za „šprta“. Vše se změnilo, když se zamiloval do jedné spolužačky, která patřila do kategorie studentů kteří si se studiem naopak hlavu moc nelámali(něco jako James T. Kirk v ST:XI). Po několika měsících, kdy se neodvážil své city projevit se nakonec odhodlal a navázal s ní vztah. Jasmine, jak se jmenovala, ho překvapivě neodmítla a dokonce přiznala, že se jí Alexander již nějakou dobu líbí. Nakonec oba toho druhého ovlivnili natolik, že se Alexander přestal tolik soustředit na školu a začal se zapojovat do společenského života svých spolužáků a Jasmine se zase víc soustředila na studium než dříve. Sice se nakonec rozešli, ale i přesto zůstali dobrými přáteli.

Můstek Magellana, 10.2.2212, 11:05 UST:
Hned jak dorazil na můstek, zeptal se kapitán plukovníka Chenga co se děje. Plukovník mu rychle vysvětlil situaci, která se před minutou ještě více zkomplikovala. Nešlo totiž navázat spojení s raketoplánem majora Redonga.
„ Nejsou dále než by měli být? Pak by přece odpověď přišla s delší časovou prodlevou.“ Zeptal se kapitán.
„Ne pane jsem si jistý, že by jsme již měli dostat od nich odpověď. Pravděpodobně jsou v tom pásu asteroidů EM pole, která ruší signál.“ Odpověděl mu komunikační důstojník.
„Můžete signál zesílit aby prošel přes to rušení?“ Zeptal ho se kpt. Aripov.
„Ano pane, ale major redong nám stejně nebude schopen odpovědět, protože vysílač v raketoplánu není tak výkoný.“
„Rozumím, stejně to udělejte. Musíme je aspoň varovat.“ Přikázal mu kapitán.
„Plukovníku, za jak dlouho se vrátí ostatní raketoplány?“ Položil kapitán otázku svému prvnímu důstojníkovi.
„Přibližně za 30 – 45 minut, některé jsou kvůli průzkumu hodně daleko.“
„Dobře, podporučíku Niungu, kdy ta erupce zasáhne člun majora Redonga?“
„Asi za 1 – 1,5 hodiny, kapitáne.“
„Takže na záchranu nemusíme mít moc času. Zavolejte prosím na můstek majora Fedorova.“
Kapitán se posadil do svého křesla a nervózně a zamyšleně koukal ven přes výhledové okno. Přestal vnímat ruch kolem sebe a v myšlenkách se vrátil ke svým nedávným snům a ke dni který mu připomínali.
Hned poté co uviděl ty záblesky jenž každý znamenal jeden jaderný výbuch a statisíce až miliony zmařených životů, zasáhlo jeho stroj několik střel z nepřátelských stíhačů a vyřadili mu motory a poškodili komunikační systémy spolu s podoporou života. Naštěstí zbraně zůstaly funkční a tak se Jevgenijmu podařilo své pronásledovatele zničit. Boužel s nefunkčními pohonými systémy nemohl nijak zpomalit a tak se řítil k Zemi rychlostí přes 500 km/s navíc čím byl k Zemi blíže tím byla jeho rychost vlivem gravitace vyšší. Bez vysílačky navíc nebyl schopen zavolat pomoc. Ikdyž v situaci panující na Zemi těsně po útoku stejně nebylo pravděpodobné rychlé vyslání záchrané lodě neboť většina plavidel a pozemního personálu flotili byla zaneprázdněna záchranou těch co ve zničených městech přežili. Nakonec se přecejen na majora Aripova usmálo štěstí. V cestě jim stála malá zásobovací stanice jejíž senzory zachytili majorův letoun. Následně byl spolu se svým kopilotem zachráněn zásobovací lodí jenž zrovna u stanice kotvila.
„Tak co je tak naléhavé že jsem musel nechat přípravu zprávy o stavu lodi pro kapitána?“Vytrhl kapitána z přemýšlení hlas majora Fedorova, který právě dorazil na můstek. Kapitán se pousmál a zvedl se z křesla. Popošel k Fedorovovi a vysvětlil mu situaci. Následně mu přikázal, aby poslal techniky kvůli blížící se erupci posílit štíty a pokusit se přijít na způsob jak upravit vysílač raketoplánu aby s ním bylo možné komunikovat. Major se ještě zajímal proč mu to kapitán neřekl přes interkom a zavolal si ho na můstek.
„Potřebuji vás tady pro monitorování té erupce, studoval jste přeci před několika lety během mise v soustavě Vega procesy ve fotosféře a koróně?“
„To ano pane.“ Přitakal major a přešel k senzorovému stanovišti.


V následující třičtvrtě hodině se na Magellana, který se sám zatím pohyboval směrem k raketoplánu majora Redonga, vrátili všechny ostatní raketoplány. Na Magellanu bohužel nebyli schopní zjistit stav majorova raketoplánu, protože sílící výkyvy magnetického pole centrální hvězdy a elektromanetické rušení v pásu planetek bránilo získání přesnějších údajů. Erupce mezitím propukla naplno a v celé soustavě pomalu začala narůstat úroveň radiace. Štíty zatím Magellana účině chránili, ale u raketoplánu to nebylo tak jisté. Asi 10 minut poté co se vrátil poslední raketoplán, zaznamenaly senzory raketoplán s Thomasem a geologickým týmem. Magellan zrychlil k raketoplánu, následně ho rychle naložil a zamířil směrem k portálu. Kapitán nechtěl nic riskovat a tak nařídil odlet ze soustavy. Během letu k portálu přišel na můstek Thomas s Katie Larsenovou.
„Majore Redongu, doktorko Larsenová jsem rád že jste v pořádku. Nemáte být na ošetřovně?“
„To ano kapitáne, ale chtěli jsme vás o něco nejdříve požádat.“ Odpověděl Thomas.
„O co?“
„Neodlétejte prosím z téhle soustavy.“ Požádala kapitána Katie.
„Cože? Jestli jste si nevšimli, tak nám tu tak trochu roste záření, nemluvě o tom až nás zasáhne sluneční vítr z té erupce. To nebude větřík na který jste zvyklí ze Sluneční soustavy, ale pořádná vychřice, která nás tu všechny ugriluje!“ Řekl zvýšeným hlasem kapitán.
„Prosím kapitáne v tom pásu jsme zjistili něco neuvěřitelného.“ Apelovala na kapitána Katie.
„Jenže to určitě nestojí za riskování celé lodi a životů všech na palubě.“
„Možná ano, pane. Zjistili jsme že ten pás je ve skutečnosti rozpadlá planeta.“ Odvětil Thomas kapitánovi.
„No a? Takových už přece bylo objeveno několik co je na tom tak vyjímečného?“
„Protože nedošlo k jejímu rozpadu přirozeně, ale byla pravděpodobně zničena nějakým zařízením!“ Vysvětlila Katie důležitost jejich nálezu.
„Chcete říct, že někdo tu planetu zničil? “
„Ano, pane.“ Potvrdil Thomas.
„Jak jste na to přišli.?“
„Zjistili jsme u středu pásu stopy armondia. Při bližším průzkumu jsme zjistili, že se to armondium více podobá průmyslovému než přírodnímu a tak jsme pátrali po příčině čímž jsme nakonec zjistili, že celý pás byla původně planeta. Následně jsme porvedli simulaci, která to potvrdila a navíc ukázala, že ke zničení té planety nedošlo v důsledku srážky ale protože vybuchla.“ Vysvětlila Katie.
„Což jak víte pane není zrovna obvyklé.“ Doplnil ji Thomas.
„Proto jsme detailně prozkoumali planetky pocházející z jádra té planety a zjistili jsme v nich množství deuteria a z některých vycházela silná pozitronová radiace jenž částečně vytvářela to rušení blokující komunikaci.“
„Kam tím míříte doktorko?“Zeptal se kapitán.
„Nejsem si úplně jistá, simulace to zcela nepotvrdili, ale myslím že tu planetu zničila zbraň s velmi silnou hlavicí tvořenou antivodíkem, pravděpodobně antideuteriem.“
„Pořád vám nerozumím.“
„Doktorka říká, pane, že tu planetu zničila zbraň používající antihmotu.“Upřesnil Thomas.
„Antihmotu?“ Podivil se kapitán.
„Ano kapitáne.“
„Tak si to shrňme. Planeta údajně zničená zbraní využívající antihmotu? To mi přijde jen jako divoké spekulace navíc když ani podle vašich slov to není potvrzené.“
„Proto tu musíme zůstat kapitáne. Při delším průzkumu bychom to mohli určit přesně.“ Prosila Katie kapitána.
„Pane, jsme u portálu.“ Ohlásil major McBrien.
„Dobře vyberte nějaké souřadnice a zadejte je. Je mi líto doktorko, nemohu ohrozit celou loď kvůli nepodloženým spekulacím.“
„Ale kapitáne...“ Snažila se ještě Katie jenže kapitán byl neoblomný. Jakmile byla vytvořena červí díra nařídil do ní vletět. Magellan tak v soustavě za sebou zanechal záhadu jejíž vysvětlení mohlo velmi změnit pohled lidstva na Galaxii možná i celý vesmír. Mezi planetkami se totiž nacházelo něco co Thomas, Katie a zbytek geologického týmu přehlédli. Malý zdánlivě nečinný objekt ve tvaru ragbiového míče dlouhý přibližně jako raketoplán tedy cca 6m. Ten ihned poté co Magllan odletěl ožil a opustil pás. Následně se kolem něj začal zvláštně zakřivovat prostor načež objekt zmizel.

Konec 4. dílu

Aj keď neskoro ale predsa.
UF. Dobrá poviedka, ale nemusíš vyrábať ďalšie problémy. Najprv sabotáž, potom dosť silný nepriatelia, medzitým planéta zničená (pravdepodobne) antihmotou + slnečná erupcia a na koniec aj neznáma loď.
Len píš ďalej.

Puk:
Děkuji za pochvalu a povzbuzení.
Aby jsi věděl tak nevytvářim další problémy, jen si vytvářim podkad pro další díly.

K příštímu dílu vám prozradím že bude nabitý dějem, akcí, humorem a možná i dramatem. Vlastně si na něm tak trochu otestuju své spisovatelské schopnosti před velkými dvojdíli

Toto je spoiler!!!:

Památník část1, památník část2 a Návrat část1, návrat část2

Veď ja nič, ja muzikant.

Jackson D.: Moc pěkný díl. A už se těším, až nějak, vysvětlíš ten konec s lodí

Ale ako to vyzerá s pokračovaním?

Pracuje se na něm. Vzhledem k plánované délce dalšího dílu ho rozdělím na asi 4 části. Už mám napsanou cca 1/3 první části, takže asi koncem týdne bych ji měl mít hotovou.

Tak přidávám další díl, přesněji jeho první část.

Portál 1x05 – Navrácená svoboda:
part I.
Orbita neznámé planety, Magellan, chodba před hangárem 2, 19.2.2212 13:15 UST:
V hangáru 2 a v přilehlých chodbách bylo velmi rušno. Všude byla spousta lidí, kteří přenášeli nejrůznější nástroje, přístroje a další vybavení. K tomu mezi se nimi ještě proplétali další lidé s nákladními vozíky jenž převáželi kusy hornin a rud, vytěžených na planetě pod Magellanem. Krátce po příletu do této soustavy se podařilo nalézt na čtvrté planetě velké množství ložisek rud, které se daly použít na výrobu většiny potřebných náhradních součástek pro případné opravy lodě. Magellan sice není vybaven na důlní operace, ale inženýři ve spojení s geology a dalšími vědci na palubě byli schopni rychle upravit zbraňové systémy několika raketoplánů, aby se dali použít k těžbě.Z hangáru právě vyšla Katie s několika geology. Před chvílí prováděla se svými lidmi na planetě průzkum dalších ložišek a Katie právě mířila ke kapitánovi s výsledky. Cestou narazila na nadporučíka Nikla.
„Dobrý den, doktorko.“ Pozdravil ji.
„Zdravím, nadporučíku.“ Oplatila mu pozdrav.
„Jdete za kapitánem?“ Zajímal se nadpor. Nikl.
„Ano, nesu mu výsledky geologického průzkumu. Vy k němu jdete také?“
„Ano, budu kapitánovi vysvětlovat spolu s majorem Zangem a majorem Fedorovem naše „objevy“ ohledně navigačního systému z těch mimozemských portálů.“
„Vážně? Jaké objevy to jsou?“ Zeptala se Katie.
„No je to trochu delší a složitější na vysvětlení, počkejte si až budeme u kapitána. Zatím vám jen řeknu, že jsme získali určitou naději na návrat domů.“ Řekl s mírným úsměvem nadporučík.

Paluba 14, bar číslo 1, 19.2.2212 13:16 UST:
Bar číslo 1 na levoboku na palubě 14 je jedním z celkových čtyř barů na Magellanu a zároveň je i největším z nich. Doposud neby žádný z barů příliš využíván, kvůli vytíženosti posádky nejrůznějšími úkoly. Tak tomu bylo i teď kdy sem dorazil major Redong, kterému právě skončila služba. Major se nejdříve rozhlédl po místnosti. Vlevo od vchodu se nacházel barový pult a u něj 6 barových židlí uprostřed místnosti je 13 stolů každý pro čtyři lidi a vpravo od nich je menší pódium zanímž se nachází velká ve stěně vestavěná obrazovka. Ta spolu s pódiem slouží k pobavení hostů. Každý večer se pouští nějaký film, většinou historický.
Major zamířil přímo k baru uasdil se na jednu ze židlí a objednal si sklenici piva. Následně chvíli popíjel a pozoroval dění v baru, ikdyž toho k vidění moc nebylo. U stolů sedělo celkem 6 lidí, většina osamoceně, byli tu jen dva milenecké páry, které se více než objednanému pití věnovali sobě navzájem. Asi za 15 minut přišlo do baru několik techniků, mezi nimi i podporučík Hansenová. Všichni vypadali velmi unaveně a zřejmě proto si nevšimli Thomase a řádně ho nepozdravili. Jen si sedli ke stolu a objednali pití. Thomas dopil pivo, zvolna postavil sklenici na pult a pomalu se k technikům otočil.
„Víte je zvykem zdravit nadřízeného.“ Řekl zdánlivě výhružně.
„Ah promiňte pane, moc se omlováme.“Omluvila se podporučík Hansenová jenž měla z techniků nejvyšší hodnost.
„V pořádku podporučíku, nic se nestalo.“ Řekl s úsměvem Thomas načež si k technikům přisedl.
Chvíli spolu hovořili. Thomas se s některými z techniků znal již z dřívějška, včetně podporučíka Hansenové. Thomas s ní sloužil před 3 lety na USF Grenoble, ale přesto se moc neznali. Thomas byl v průzkumných jednotkách a moc často se s techniky ze strojovny nesetkával. Asi po půl hodině se Thomas s techniky rozloučil a šel se trochu prospat po brzké ranní službě do své kajuty. Ve dveřích se srazil s dalším technikem ze strojovny, poručíkem Richtrem. Ten majora pozdravil a přidal se ke svým kolegům.

Kapitánova pracovna, 19.2.2212 14:35 UST:
Porada u kapitána právě končila. Doktorka Larsenová při ní oznámila kapitánovi výsledky geologického průzkumu. Na planetě se podařilo najít dalších pět velkých ložisek titanu, wolframu, olova a železa. Všechny tyto prvky se používají do slitin používaných na stavbu trupů lodí, takže to byla celkem dobrá zpráva. Mnohem důležitější ale byla prezentace majora Fedorova, při níž kapitánovi vysvětlil možnost převodu souřadnic v navigačním systému mimozemských portálů na souřadnice v lidském navigačním systému. Majorovi se spolu s nadporučíkem Niklem a majorem Zangem podařilo zjistit jak v mimozemském systému zobrazit a uložit souřadnice cílové soustavy a k tomu dokázali propojit astrografické navigační senzory s navigačním systémem pro lidské portály. Díky tomu bude možné zobrazit současnou pozici v portálových souřadnicích a porovnat je se souřadnicemi z mimozemského systému. Následně při nasbírání dostatečného množství dat by mělo být možné vytvořit program pro převod souřadnic mezi oběma systémy. Aby toto bylo možné uskutečnit bude třeba proletět co nejvíce soustav. Kapitánovi se moc nelíbilo pouštět se někam dál do hlubin Galaxie, kde na ně mohou čekat nejrůznější nebezpečí a vzhledem k faktu že mají na palubě spoustu civilistů byli jeho obavy ještě větší. Vždyť to byli jen dva týdny co se střetli s tou neznámou lodí, kterou se štěstím zničili. Chvíli to trvalo, ale nakonec se oběma majorům a nadporučíkovi podařilo kapitána přesvědčit. Ten naplánoval odlet z této soustavy za 5 dní. Během této doby měli týmy na planetě vytěžit co nejvíce materiálů jenž by se v budoucnu mohli hodit.
„Dobře děkuji za prezentaci majore. Máte pro mě ještě něco?“ Zeptal se kapitán.
„Ano pane. Chtěl jsem si s vámi promluvit o našich zásobách deuteria.“
„Co je s nimi?“
„No pane, měli bychom začít pracovat na způsobu jejich doplňování. Sice nám vydrží asi 6 měsíců, ale nemáme je zatím jak doplňovat.“
„Ale vždyť přece plnící systém máme, majore.“ Vložila se do toho Katie.
„To sice ano doktorko, ale ten se používá jen k doplňování deuteria u stanice, nelze ho použít k extrakci z přírodních zdrojů jako jsou plynní obři a mlhoviny. Jinný zdroj deuteria asi v naší situaci neseženeme.“ Vysvětli jí.
„A máte nějaké řešení majore?“ Zeptal se kapitán.
„Možná pane. Pokusíme se upravit stávající systém pro tento účel, ale zatím nemáme potřebné součástky.“
„Zatím, majore? Chcete říct že je můžete vyrobit.“
„Ano pane. Pokud budete souhlasit, upravíme transportéry ve skladišti 3 tak aby sloužili jako výrobní linka.“
„Výrobní linka? Vysvětlete.“
„Naprogramujeme transportéry aby uměli přeskupit hmotu na úrovni atomů, díky čemuž budou schopny přeměnit jakoukoliv látku na využitelné součástky. V podstatě budou vyrábět během vteřiny nejrůznější součástky, díly nebo i jídlo a vodu ze surových materiálů.“ Vysvětlil za majora nadporučík Nikl.
„Děkuji za vysvětlení nadporučíku.“
Kapitán následně vstal z křesla, poděkoval všem za jejich účast a ukončil poradu.


Můstek Magellana, 24.2.2212 15:00 UST:
Kapitán vešel na můstek v doprovodu plukovníka Chenga. Major Redong již seděl na svém místě připraven podat hlášení.
„Jak jsme na tom majore Redongu?“ Zeptal se kapitán.
„Poslední tým se právě vrací z planety, měli by tu být za 5 minut. Všechny systémy pracují normálně a celá posádka hlásí připravenost.“ Oznámil Thomas.
„Dobře, hned jak dorazí ten tým přibližte se k portálu a zadejte další souřadnice.“ Rozkázal kapitán.
Za několik minut se vrátil poslední raketoplán a Magellan se vydal směrem k portálu.
„Jsme na místě pane.“Ohlásil pilot.
„V pořádku, zadejte souřadnice.“ Přikázal kapitán.
„Rozkaz pane.“ Potvrdil komunikační důstojník.
„Červí díra vytvořena.“ Oznámil o chvilku později poručík Karinov.
„Leťte tam, rychlost 0,8.“ Přikázal kapitán pilotovi.
Magellan se dal do pohybu. Během okamžiku zrychlil na rychlost blízkou rychlosti světla a vstoupil do portálu.

Cizí soustava, 24.2.2212 15:01 UST:
V soustavě kdesi v jednom z ramen Galaxie se aktivoval portál. Nekolik chvil se nic nedělo. Náhle se z něj vynořila loď. Byl to Magellan. Na jeho můstku panovalo napětí. Kapitán nařídil proskenovat nejbližší okolí.
„Zaznamenávám velký objekt na pravoboku. Vzdálenost 3000km.“ Oznámil poručík Karinov.
„Co je to za objekt?“ Zeptal se kapitán.
„Vypadá to na stanici pane.“
„Známky života?“
„Ano kapitáne, ale nelze určit přesný počet. Nicméně podle velikosti té stanice bych řekl že tam může být více než 4000 bytostí.“
„Rozumím. Komunikační, pokuste se je kontaktovat.“
„Rozkaz pane.“ Potvrdil komunikační důstojník.
„Pane nejsem si zcela jist, ale ta stanice by mohla patřit stejnému druhu jako ta neznámá loď co nás napadla.“ Ohlásil poručík Karinov.
„Co vás k té doměnce vede?“ Zeptal se kapitán.
„Její vyzařovaná energie má podobný průběh jako u té lodi, navíc se podobají i designem .“
„Pane nemohu navázat spojení.“ Sdělil komunikační důstojník kapitánovi.
„Zkoušejte to.“ Odpověděl mu kapitán.
„Zjišťuji v soustavě další tři loďe. Jsou na orbitě třetí planety a jejich energie se podobá té stanice.“ Informoval poručík Karinov.
„Pane ta stanice nabíjí zbraně.“ Ohlásil naléhavě nadporučík Benton.
„Poplach, štíty na maximum, nabít útočné lasery a plasmová děla.“ Přikázal ihned kapitán.
„Pane ty lodě se dali do pohybu smětem k nám.“ Sdělil poručík Karinov.
„Doporučuji co nejrychleji odletět. Podle senzorů je ta stanice těžce vyzbrojená a její štíty pravděpodobně neprorazíme.“ Řekl nadporučík Benton.
„Jak dlouho bude trvat zadání dalších souřadnic?“ Zeptal se kapitán.
„Asi 2 – 3 minuty.“ Odpověděl mu komunikační důstojník.
„Tolik času nemáme pane.“ Řekl naléhavě nadporučík Benton.
„Poručíku Karinove můžeme se v téhle soustavě někde schovat?“ Položil kapitán otázku senzorovému důstojníkovi.
„Ano pane.1,5 AU na levoboku od naší pozice je plynný obr. Rušení z jeho radiačních pásů by nás mohlo skrýt před jejich senzory.“
„Dobře leťte tam rychlost 0,87.“ Přkázal kapitán pilotovi.
Magellan se dal do pohybu a zamířil k plynému obru. Let mu trval několik desítek minut. Během nich provedl poručík Karinov podrobnější sken lodí jenž je pronásledovali. Zjistil že dvě z těch lodí mají stejné multifrekvenční štíty jako ta loď se kterou se již střetli a ty lodě se jí podobali i rozměry. Pravděpodobně jde o stejný typ. Štíty třetí lodi byli trochu jiné. Poručík zjistil že jde o vrstvené štíty, podobné štítům jenž měli být nainstalovány na Magellana. Jenže tyhle štíty měli oproti těm lidským mnohem více vrstev, každá pohlcovala podobně jako u lidských štítů jiné frekvenční pásmo, takže ve výsledku fungovali jako multifrekvenční štít, takže něměli slabinu jednovrstvích multifrekvenčních štítů jenž byli na ostatních dvou lodích. Ta spočívá v nižší účinosti pohlcování laserových střel oproti monofrekvenčním štítům.

Chvílí poté co Magellan dorazil k plynému obru provedl poručík Karinov důkladný senzorový průzkum celé soustavy. Nejvíce se soustředil na planetu na jejíž orbitě byli ty tři lodě.
„Podle senzorů je ta planeta obyvatelná. Atmosféru tvoří ze 69% dusík, 22% kyslík a zbylích 9% tvoří převážně CO2, vodní pára a vzácné plyny jako je argon, neon a helium. Ty jsou ale hlavně ve vyšších vrstvách. Gravitace je o něco vyšší než na Zemi.“ Oznámil poručík kapitánovi výsledky průzkumu.
„Je tam nějaký život?“ Zeptal se kapitán.
„Podle množství kyslíku nejspíše ano, mám na senzorech nějaké nejasné známky živých organismů, ale na tuto vzdálenost nemohu potvrdit existenci života na té planetě, kapitáne.“
„Rozumím.“
„Měli bychom se soustředit na odlet z této soustavy. Ty radiační pásy nás neskryjí na delší čas.“ Radil kapitánovi plukovník Cheng.
„Já vím plukovníku, ale na té planetě by ti mimozemšťané mohli mít základnu, takže bychom tam mohli i získat užitečné informace o nich jako například co je to vlastně za druh, proč jsou tak nepřátelští, či jak oklamat jejich senzory. Hlavně ta poslední informace by nám hodně pomohla.“
„Chápu vás pane.“
„Majore Redongu vezměte si 6ti člený tým a leťte raketoplánem k té planetě. Pokuste se zjistit co nejvíce informací o těch vetřelcích.“ Přikázal po krátké úvaze kapitán Thomasovi.
„Rozkaz.“ Řekl Thomas a opustil můstek.
„Ať celá loď přejde na pasivní maskování. Snižte výdej energie na minimum, vyjma štítů a vypněte všechny aktivní senzory.“ Rozkázal kapitán.
Mezitím se Thomas sešel se svým týmem v hangáru 1. Krom čtyř svých lidí si sebou vzal i jednoho lingvistu a jednoho exobiologa. Všem nařídil si vzít průzkumné obleky a lehké útočné laserové pušky. Následně všichni nastoupili do jednoho z raketoplánů jenž poté opustil hangár a vydal se ke svému cíli.

Jackson D.: Moc pěkné. Už se těším na další díl a pokračování děje.

Díky za pochvalu. Můžu tě ubezpečit, že se máš na co těšit nejen v tomhle díle ale i v dalších. A ikdyž riskuju že budu znít jako tvůrci jednoho nejmenovaného seriálu začínajícího na L, tak stejně řeknu že mám přípěh promyšlenej od začátku až do konce. Tedy přesněji kostru příběhu.

že mám přípěh promyšlenej od začátku až do konce. Tedy přesněji kostru příběhu.

Z môjho hľadiska som naozaj rád.
Príbeh ako taký je dosť prepracovaný a nevnímam tam žiadne protichodné informácie. Možno to ide až príliž hladko .
A teraz nieže začneš pokračovanie zauzľoať (komplikovať).

a