SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Děkuji, díky Sám s těmi díly nejsem spokojený, ale budu věřit

Trošku si si ma podplatil (touto časťou).
Ono sa to pekne číta (pokiaľ nefandíš Anubisovi), že prásk sem, prásk tam, trošku si zabehnem a medzi tým sa postarám, že je o niekoľko nepriateľov menej.
Zatiaľ si počkám s čím na nás vyrukuješ nabudúce.

Vzhledem k tomu, že zítra Mickey vydává nový díl své povídky, tak vám dávám svůj dnes, ať se nekřížíme
Doufám, že si užijete druhý díl záchranné operace

Švýcarsko

Scenérie pod nákladní lodí připomínala spíše katastrofický film, než skutečnost. V New Yorku nestála žádná budova vyšší než deset pater, na všech cestách hořela auta, sem tam bylo na zemi havarované letadlo a na moři plály lodě. Evropa na tom nebyla o nic lépe. Eiffelovka ležela vyvrácená v parku, v areálu Louvre bylo zřícené letadlo a celé město hořelo. Na obzoru už se tyčily Alpy, Jack do sebe lil čtvrtou plechovku RedBullu a jedl asi desátou tyčinku a dojídal balíček chipsů.
Přistál na louce asi tři sta metrů od Adriina domu a v záři zapadajícího slunce se opatrně vydal na průzkum. Prošel kolem stojícího Rols-Royce, který měl otevřené dveře a pokračoval po schodech k hlavnímu vchodu. Zlehka stiskl kliku a s tichým vrznutím dveře otevřel. V hale bylo šero a ticho, až moc ticho...
Z horního poschodí zaslechnul cinknutí něčeho kovového o podlahu. Opatrně vyšel po schodech a následoval zdroj zvuku, načež rozrazil dveře do jedné z místností. Někdo na něj skočil a pokusil se jej bodnout kuchyňským nožem do břicha. O brnění se noži ulomila špička a Jack útočníka relativně bezbolestně zpacifikoval.
Mladý muž se snažil dostat z pod Davisovy nohy, ale marně. Jack si ho chvíli prohlížel a rozhodl se, že pokud mu bude něco platný v hledání Adrie, tak ho nechá jít i když tady kradl...
„Kde je slečna Mal Doran?“ zeptal se slušně Jack.
„To myslíš tu kočku, co tady bydlela? Tu odvedli ti chlápci v brněních...“
„Kam?! A byl s nimi někdo?“
„Vedl je takovej divnej chlápek. Měl černé vlasy, oči i oblečení a zkreslený hlas. Naložili ji do jedné z těch jejich lodí a odletěli směrem na jihovýchod. Říkali něco o přistávací zóně...“
Jack ho pustil a rychle vyrazil po chodbě ke schodům. Zlodějíček za ním křiknul.
„Hej! Nemohl by jsi pomoct dostat lidi z pracovního tábora ve městě? Hledal jsem tady nějaké zbraně, žil tu s ní jeden voják...“
„Já jsem ten voják.“ Řekl Jack a nadzvednul si helmu. „Samozřejmě, že pomůžu... Ale musí to být rychle.“
„Já jsem Garry a tohle je asi tvoje...“ podal Davisovi armádní nůž.
Jack ho dovedl ke své lodi, ze které byl Garry při nejmenším v šoku. Odstartovali a Davis doletěl na místo, které mu zloděj popsal. V ohrazené části města byli zavřeni lidé a kousek dál káceli stromy pod dozorem jaffů. Davis loď dovedl na nenápadné přistání nedaleko okraje lesa, rozkázal Garrymu, aby zůstal a na nic nesahal a vyrazil v houstnoucí tmě k táboru. Garry mu sice nabízel pomoc jeho přátel, ale Jack ji odmítnul... sám a v brnění měl větší šanci na úspěch než s několika amatéry.
Pohyboval se mezi kmeny stromů jako stín, postupoval opatrně a jen občas bylo slyšet, jak pod ním praskají větvičky. Byl necelé dva metry od prvních jaffů a hned za nimi tři zajatci osekávali strom. Proplížil se za jeden z krajních stromů a rukou zlomil silnější větev. Jeden z Jaffů to slyšel a pomalu se šel podívat, co to bylo. Když zašel do lesa, tak ho Jack kolem stromu obešel a přikrčený doběhl ke druhému strážnému, kterému skočil na záda a přeřízl tepny na krku. Mezitím se vracel druhý jaffa, ale Jack už na něj čekal u jednoho ze stromů a potkal ho stejný osud jako prvního. Zajatci to celé pozorovali a Jack na ně syknul ať utečou do lesa. Počkal až je nebylo vidět a po okraji stromů došel ke druhé takové skupince, kde postup zopakoval.
Když to zkoušel potřetí byl překvapen hlídkou, která chodila kolem tábora a vyvolala poplach. Davis je už s plnou parádou zlikvidoval kladivem, utajení skončilo.
Přeběhl asi patnáct metrů do vykáceného prostoru, kde se sklouznul po zemi za vyvrácený strom. Chvíli využíval jeho krytí a střílel po jaffech, kteří se sbíhali ze všech stran. Střely z tyčových zbraní dopadaly všude kolem něj a on opětoval palbu z kladiva. Už vedl deset ku jedné na zásahy, ale jaffů neubývalo. A aby toho nebylo málo tak začali zahánět zajatce zpět do tábora. Davis zhájil postup kupředu i za cenu toho, že dostane zásah. Tlačil jaffy k ústupu, protože se za každou cenu snažili vyhnout se střetu na blízko.
Jaffové už stáli u brány do tábora a procházeli dovnitř. Jack se jim zrovna ztratil ze zorného pole, vyběhl po hromadě klád naskládaných několik metrů před vraty a z jejich vrcholku skočil přímo do středu skupinky jaffů. Prvního zabil dopadem, druhému uštědřil ránu kladivem do obličeje, třetí se s chroptěním skácel k zemi s přeseknutými žílami... Jack se mezi nimi točil a rozdával údery jako bezchybný válečný stroj. Dva supervojáci kteří stáli opodál zahájili palbu i když ještě žilo několik jaffů. To Jack nečekal a dostal dva zásahy do ruky, z toho jeden se částečně trefil mezi pláty. S obličejem zkřiveným bolestí se otočil za posledního stojícího jaffu, nadzvednul ho a použil jako štít, když se běžel skrýt za rohem domu.
Překontroloval si ruku a zjistil, že brnění není poškozené, očividně ho spálil jen výboj ze střely, který prošel skrz. Vykouknul kolem rohu a vystřelil z kladiva na supervojáka. Toho to sice zastavilo, ale po vteřině pokračoval v pohybu. Jack se podíval nad sebe, ke střeše to byly jen dva metry a ve zdi bylo okno. Zlehka se vyhoupnul přes okenní římsu a chytil se okraje střechy. Přeběhl přes dům na druhou stranu a spustil se supervojákům do zad. Dostal další zásah od jednoho z nich, ale více toho už nezvládli a oba se skáceli s ošklivými zvuky k zemi. Postupoval ulicemi a ze všech oken ho vystrašeně pozorovali lidé, kteří čekali, co se bude dít.
Po ulici se přihnala další desítka jaffů. Jack po nich hodil kladivo a skočil do uličky mezi domy. Po vteřině se ozval výbuch a po další vteřině se kladivo objevilo v jeho ruce. Na konci cesty bylo náměstí a podle vzhledu na něm stálo velitelství tábora. Davis zapadnul do jednoho z krajních domů a za ním našel malou trafostanici.
Sundal z ní kryt, zavřel oči a vrazil do ní kladivo. Celé město začalo poblikávat a po kladivu přejížděly elektrické výboje, které nakonec přešly i na zbytek brnění. Po chvíli kladivo vytrhnul ven. Generátor štítu byl plně nabit a střed kladiva zářil jasnou modří, byl připraven na závěrečný úder. Vnitřkem domů se dostal jak nejblíže k náměstí mohl a vběhl přímo do systému stanů, které tam stály. Jaffové na něj již čekali a výstřely z tyčí trefovaly vše kolem a občas i Jacka. Rozdával rány kladivem jako zběsilý a uháněl od stanu ke stanu, aby vyčistil celý prostor.
Když dokončoval poslední trojici jaffů, tak se nad táborem odmaskoval al’kesh a jeho podvěšený kanón na Jacka okamžitě vystřelil. Ten uskočil a rázovou vlnu zachytil štít. Ukryl se za kašnou a přenastavil na kladivu pár segmentů. Uskočil od kašny, protože ji al’kesh právě rozstřelil, zapřáhl se a se slovy
„V simulátoru to vypadalo míň nebezpečně.“
Hodil svou zbraň po plavidlu. Když ho kladivo zasáhlo tak se, díky elektromagnetismu, přilepilo na trup. Jack vydal povel a byl přenesen ke kladivu na trup al’keshe, který okamžitě začal otáčet pryč a Davis měl co dělat,aby se udržel.
Visel přímo nad dveřmi, tak se začal na kladivu houpat a kopat do nich,aby se dostal dovnitř, ale dveře ne a ne povolit. Odlepil kladivo od trupu a sklouznul po boku, načež se levou rukou zachytil výstupku pod dveřmi. Přitáhl se a začal kladivem rozbíjet dveře. Ty po pár ranách povolily a Jack skočil dovnitř, kde už na něj čekali čtyři jaffové. Všechny složil a konečně se mohl na chvíli zastavit a popadnout dech.
Prohledal celou loď a na konec došel do kabiny, kde odstranil posledního z jaffů. Loď začala bez pilota padat a Davis skočil k řízení. Vyrovnal al’kesh necelých deset metrů nad zemí a ladným obloučkem ho položil na stany, které byly na náměstí. Vystoupil z lodi, změnil nastavení helmy, začal mluvit a jeho hlas se díky zesílení nesl přes celý tábor.
„Vezměte si věci, které nutně potřebujete a dojděte na náměstí. Není se čeho bát všichni jaffové jsou mrtví! Dostanu vás do bezpečí. Máte pět minut.“
Z okolních domů se začaly scházet celé rodiny. Nejprve ostýchavě a s viditelným strachem z neznámého, ale když viděli, že pod zvednutou helmou má lidskou tvář, tak se začali hrnout dovnitř lodi. Po pěti minutách byli všichni uvnitř a k lodi se blížil poslední stařík, který se belhal s hůlkami. Jack k němu doběhl, zvednul ho v náručí jako pírko a během vteřin byl zpátky v lodi. Bylo v ní na dvě stě lidí, takže stáli všude. V nákladním prostoru, chodbách a několik i na můstku. Jack si sednul k řízení a potáhnul za kouli. Loď se začala klepat, ale nakonec se zvedla ze země a zamířila k místu, kde nechal zaparkovanou nákladní loď.
Přistál vedle ní a vystoupil. Uvnitř už na něj netrpělivě čekal Garry i se svými třemi kamarády a Jack je dovedl k al’keshi. Vzal je dovnitř, vylezl na bednu, aby ho všichni v nákladovém prostoru slyšeli a viděli a spustil“
„Tahle loď by vám měla dát šanci přežít a schovat se před goa’uldy. Je tady nějaký voják?“ V davu se zvedlo asi deset rukou.
„Výborně. Pojďte semnou, vysvětlím vám řízení lodi, je to jednoduché. A co se týká jídla a zbraní, tak ve městě je jich dost, odhaduji, že budete mít čas do rána než se dostaví další jaffové, tak toho využijte...“
Seskočil z bedny a s vojáky došel do kokpitu. Během deseti minut vysvětlil ovládání lodi a zbraní. Řekl jim, kde jsou motory a které krystaly jdou nahradit kterými. Několik z nich si dělalo poznámky ať nezapomenou na nic důležitého. Když Jack skončil se školením, tak vyrazil k východu. Při průchodu nákladním prostorem mu dav tleskal a provolával díky v několika jazycích. Okolní lidé ho poplácávali po zádech a několik dětí ho přiběhnulo obejmout i když vypadal strašidelně. Ve dveřích se ještě otočil.
„Neztrácejte naději... Nejste sami...“ a zmizel ve tmě.
Chystal se nasednout do nákladní lodi, když zaslechnul teskné zakňučení. Obešel loď a na cestě kousek z kopečka uviděl mrtvého psa, v téhle zkáze nic zvláštního, ale vedle něj se třepalo malé štěně a šťouchalo do mrtvoly čumákem. Jack k němu pomalu došel a zvednul ho.
„Přece tě tady nenechám“ řekl a pohladil štěně po zádech. Donesl ho dovnitř, vysypal z batohu jídlo a pití a položil do něj štěně, které v teple usnulo. Jack si sednul do křesla, odstartoval a začal přemýšlet...
„Přistávací zóna... jak mám sakra najít přistávací zónu. Jihovýchod je široký pojem...“ Ani si nebyl jistý, jak něco takového vypadá. Potom ho to z ničeho nic trklo
„No jasně, přistávací zóna! Na co stavět novou, když tady jedna je už deset tisíc let?“ Pousmál se spokojen sám se sebou a nastavil kurz Egypt.

Tak som to prečítal takmer jedným dychom a musím povedať, že aj táto časť sa mi páčila.

„V simulátoru to vypadalo míň nebezpečně.“

Bylo v ní na dvě stě lidí, takže stáli všude.

Neviem či sa tam zmestí 200 ľudí, ale noooo dobre.
A aj to s tým šteňaťom bolo pekné.
Teším sa na pokračovanie.

povídka fajn

to Puk: viděl si někdy nacpaný metro?...to je přes 200 lidí...

Pěkné, pěkné.
I když by se dalo dloubat do různých věcí, já si vyberu jen jedno: umístění štěněte. V alkeshi s těmi lidmi by o něj přeci bylo lépe postaráno.

Vzhledem k tomu, že příští týden jedu do Švýcarska tak doufám, že to tam bude vypadat o něco lépe než v tomhle dílu

A na závěr dotaz: budeš vydávat díly i přes léto?

V mém počítači již spinká finální díl povídky takže budu vydávat stále a bez přestávky
Nemusíte se bát, do konce to je ještě daaaaleko, já jenom psal jednu dobu jako šílený

V mém počítači již spinká finální díl povídky

Len dúfam, že to máš zazálohované.

Snail: Já si dovolím použit větu Lost scénaristů: "Všechno má svůj důvod a zapadá do příběhu"
Jinak Puk zálohu nemám, jsi rád?

alkesh je velká nákladní loď takže se tam naskládá i víc jak 200 lidí...díl dobrej už se těším na další...a na další vesmírný boje...

Daedalos304: Zopakuj si děj SG-1. Alkesh je bombardér a ne nákladní loď.

St0rm: Jak to že nemáš? Záloha jsem já a Dragon

Oba máme přece všechny tvoje díly.

[Patas25]

Díl super, akorát mě mile překvapilo to dobíjení brnění. Sem původně myslel, že chce vyřadit proud ve městě, ale nějak se mu to zvrtlo a ne že se chce dobít.

A jinak ke komentářům. Velikost Alkeshe v seriálu strašně kolísala, jednou byl o trochu větší než nákladní loď a jindy se do něj vlezla i brána.

A ktomu psovi... já bych ho lidem nedával. V té době byl jistě chaos a nedostatek jídla. Určitě by se tam našel někdo...

Jsem rád,za kladné ohlasy Patas co se toho psa týče, napadlo mě úplně to samé a co se al'keshe týče, bral jsem jeho velikost z jediného dílu, co si pamatuju -> jak na něm měli bránu.

[Dragon]

Mno nebo taky jak naše matička Vala unesla Promethea a celou jeho posádku i s generálem narvala do Alkeshe ...jen si nevzpomenu proč tam nenarvala i Daniela???? (asi se na to podívám zas) nebo v dalším díle je velký jako kluzák a v jiném jak nákladní loď, která v jednom díle je gigantická v dalším do ní dají vesmírnou minu a v dalším by ses do ní pomalu ani nevlezl...prostě univerzální velikosti.... když nad tím tak přemýšlím...nedělají náhodou tyhle lodě jako auta? (kombi, kupé, sedan... )

Podle mě je vyrábějí za pomoci "Time Lord science" Kdo neví o co jde, tak google

Tak si dáme další díl. Tentokrát odpočinek od Jackovy záchranné mise a podíváme se na Babylon. Užijte si to

Běžný den

Thompson seděl za stolem a přes hromady papírů ho nebylo ani vidět. Země sice hořela v Anubisově moci, ale byrokracie žila dál. Žádost o ubytování, o příděl energie, o přístup k ZPM, o opravy, rezervace hangárů, přistávacích doků... Vždy si žádost přečetl, podepsal a povolil nebo zamítnul. Generál Sheppard měl samozřejmě výhrady proti tomu, aby Babylonu velel někdo koho během minuty povýšili z poručíka na majora, ale neměl nárok se do toho míchat. Thor se postavil za Davisovo rozhodnutí a tím končily všechny námitky. Před Tommyho stolem se v bílém záblesku objevil Thor
„Stanoviště Alfa by chtělo...“
„Já vím, já vím!“ skočil mu do řeči Thompson, ale Thor pokračoval ve větě
„..poslat nahoru techniky. Naši inženýři jsou již přítomni a povedlo se jim obnovit napětí v některých Phoenixových obvodech. Mají přístup k jádru a tím pádem k jeho plánům, opravy mohou začít.“
„Děkuji za ohlášení Thore. Chcete mi ještě něco?“
„Ne.“ Odpověděl a zase zmizel.
Thompson sotva dočetl druhou zprávu a rozezněla se jeho vysílačka
„Pane, můžete přijít do skladiště šest?“ Povzdechl si, odpověděl
„Ano“ a vyrazil ke skladišti.
Došel do haly a podíval se na její obsah. Strčil ruku do hromady něčeho, co vypadalo jako šedý stříbřitý písek a nechal ho prosypat mezi prsty
„Kvůli tomuhle jste mě volal? Co to sakra vůbec je?“ Vědec nejprve vypadal, že ho Thompsonův tón urazil, ale po vteřině spustil.
„To je Quantonium“ zvolal nadšeně, ale Tommyho pohled jasně říkal, že nemá páru o čem to vědec mluví, ten pokračoval.
„Je to speciální sloučenina, vyrobili ji Antici. Když se řádně upraví, tak má obrovskou pevnost a teploty do osmi milionů s ní nehnou. Vyrábí se z toho ZPM pane.“ Thompson pochopil vědcovo nadšení a znovu si prohlédnul hromady stříbrného prachu, muselo ho být aspoň padesát tun.
„Kolik jich můžeme...?“
Vědec něco naťukal do tabletu.
„Možná pětadvacet. Nemáme k dispozici přesné plány, alespoň zatím.“
„Dvacet pět? Z tohohle všeho dvacet pět?!“
„Ano pane... A spotřeba energie a materiálu bude gigantická. Dokud nebude Phoenix opraven, tak není šance, že by jsme vyrobili ZPM. Potřebujeme na to jeho MEM...“
Thompson odkýval a vyrazil zpátky nahoru do kanceláře. Alespoň nějaká dobrá zpráva... Procházel kolem jídelny a rozhodl se dát si něco menšího na svačinu. Už zařídili dodávky jídla a instalovalo se replikační zařízení, takže jídelna byla plná lidí. Vybral si jídlo, sednul si na kraj jednoho poloprázdného stolu a začal jíst. Nebyla mu však dopřána ani chvíle klidu, jeho vysílačka se opět ozvala
„Pane, Alfa hlásí, že je generál Landry informoval o situaci na Zemi. Vymazali všechny disky a zničili vybavení, takže Anubis neví, kde je naše stanoviště.“
„Děkuji poručíku... Sežeňte Thora a Zelenku s McKayem, pokud v téhle realitě teda žijí... za deset minut u mě v kanceláři.“
Po cestě byl ještě zastaven a musel vyřešit, co s mrtvými Furlingy. Nakonec byla jejich těla naskládána do jednoho z hangárů a vypuštěna do vesmíru. Když už byl u toho, rozdal rozkazy zařizující pohřeb padlých členů posádky a plukovníka Westwooda.
Když vstoupil do kanceláře, tak už na něj Thor čekal a Zelenka s McKayem doběhli chvíli poté, co se Tommy usadil. Prohlédl si všechny přítomné a spustil
„Naše flotila v podstatě neexistuje. S těmihle počty Zemi neosvobodíme... Před chvílí jsem byl informován, že máme možnost vyrobit ZPM, ale bez Phoenixe to nebude možné. Techniky jsem již poslal ať se na něho podívají a pustí se do práce. Místní loděnice jsou velice slušně vybavené a měly by poskytnout dostatečné zázemí. Teď přicházíte na řadu vy, doktoři. Po dokončení oprav hodlám zahájit stavbu nové flotily technologicky založené na Phoenixu. Ale budeme potřebovat více druhů lodí. Doktore McKay, vy si vezmete na starost těžký křižník a doktor Zelenka letadlovou loď, případně refit F-302jky. Chtěl bych požádat Thora, aby k vašim týmům přidělil Asgardské vědce, jejich pomoci vám bude více než potřeba. Nějaké otázky?“ ukončil svůj monolog.
McKay přesně na tenhle okamžik čekal a vyprskl:
„A proč má Zelenka větší loď?“ Thompson otočil oči, Rodney se snad v žádné realitě nelišil.
„Protože ho mám raději!“ odpověděl a uvolnil oba vědce.
Thor zůstal sedět a jak se za doktory zavřely dveře začal.
„I když budete mít lodě, kde chcete vzít posádku? Lidé ze Země budou potřebovat dozor, taková technologie jim nemůže být svěřena jen tak...“
„To vím veliteli, nebojte se... Základní plán je, že každá loď bude mít kapitána z posádky Phoenixe a s vaším svolením jednoho Asgarda, který se bude starat o technologie, se kterými se lidé zatím nesetkali.“
„Zařídím... A pokud se můžu zeptat. Kdo bude admirálem flotily? Vy?“
Tommy se usmál.
„To vážně ne... Navrhoval bych Davise. Sice nevím jak, nebo kdo ho povýší, ale to se vyřeší až se vratí... Pokud se vrátí.“
Thor už stál a mačkal ovládání transportu.
„Vrátí...“ načež zmizel.
McKay a Zelenka vzali zadaný úkol jako vždy. Každý měl v týmu dvacet inženýrů a vědců a dva Asgardy. Snažili se předběhnout jeden druhého a postavit, co nejlepší loď, lepší než druhý tým. Asgardé toto nadšení sice nechápali, ale pomáhali lidem s čím mohli. Přesně v tohle Tommy doufal.
Před odchodem z kanceláře zařídil ještě vyslání průzkumných lodí. Pro novou flotilu bude potřeba obrovské množství trinia a ostatních materiálů. Nákladní lodě a BC-304 vyrazily do všech stran a prohledávaly asteroidy, měsíce i planety. Tommy došel do své kajuty. Vysílením padnul na postel a usnul.

díl jako vždy super...je fajn že budou nový lodě doufám že budou i obrázky.. a ZPM není co dodat jen už ať j Phoenix co nejdřív "na nohou" ať to rychle vyhrajem

Jsem rád, že se líbilo, i když to byl takový vsunutý dílek

Doufám že bude phoenix furt favorit a číslo 1

Už ma to unavuje zas a znova chváliť tvoju poviedku, ale musím strašne nerád pripustiť, že aj táto časť sa ti vydarila.

St0rm: Moc pěkný díl, už se těším na pokračování. I když ho znám.

[Patas25]

Dobré díly.. ale nevím proč, ale Phoenix mi už nepříjde jako nejnamakanější loď. Byste měli vidět tu moji, kterou právě vyzbrojuji, jediný, kdo o ní trochu ví je Jakop, a ten beztak také valil oči, co ponese za výzbroj xDDD.

Tak si dáme další díl a vracíme se zpět k Jackovi a jeho křížové výpravě )

To the rescue, part I

Mezi dunami se promáčkl písek a v prázdnu se otevřely dveře, ze kterých vystoupil Jack. Protáhnul se, byla stále noc a on, až na třiceti minutový šlofík, nespal třicet šest hodin, z nichž většinu strávil bojem. Během letu do sebe nalil další energy drinky, snědl několik tyčinek a v nákladním prostoru našel vodu, kterou nalil do rozpůlené plechovky a nechal ji pro štěně, kdyby se probudilo.
Překontroloval okolí a zkusil se napojit na GPS navigaci, ale bez úspěchu. Anubis musel vyčistit orbitu od satelitů. Vyšplhal se na jednu z dun a kilometr před ním byly velké pyramidy v Gíze. Na jedné z nich stál ha’tak staré konstrukce a opodál ležely dva nové v dunách. Všude kolem svítila světla a mezi stany se pohybovaly stovky jaffů. Jediné logické místo, kde by mohla Adria být je jedna z lodí. Po chvíli přemýšlení a pozorování ležení, si vybral ten starší a vyrazil.
Dostat se k hraně tábora bylo jednoduché, jen se musel vyhnout dvěma hlídkám a postupoval pomalu, protože zametal stopy v písku. U prvního stanu se přikrčil a prořezal v jeho stěně díru. Uvnitř nikdo nebyl a Jack nenápadně vystrčil hlavu ze vchodu. Když nikdo nešel ani z jedné strany, tak přeběhl do stanu naproti a ladným kotrmelcem proletěl jeho vchodem. Na posteli spal jaffa, který se však už nikdy neprobudil. Opět naříznul stěnu stanu a překontroloval prostor venku. Zrovna kolem prošla hlídka a Jack jim za zády proběhl přes cestu. Dále pokračoval úzkým prostorem mezi stany a dával si pozor, aby ho někdo neviděl škvírami, nebo díky stínu, který vrhal.
Zadní stěnou vlezl do dalšího stanu, který byl opět prázdný, působilo to, jako by jaffové žili jenom v noci. Zase vystrčil hlavu ven a přímo před sebou uviděl vchod do pyramidy. Překontroloval obě strany, jaffové se pohybovali jen v dálce. Postavil se a pomalým rázným krokem vyrazil ke vchodu doufajíc, že si ho jaffové spletou na tu vzdálenost se supervojákem. Plán vyšel a Jack se bez vyrušení dostal dovnitř. Hned v první chodbě však potkal dva jaffy, které musel chtě nechtě zabít. Chytil mrtvolu každého z nich za jednu ruku a odtáhl je do jedné z mnoha místnůstek.
Opatrně pokračoval chodbou a helmu měl přepnutou na infravizi, aby v husté tmě měl tušení kam jde. Na jedné Téčkové křižovatce zahlédl přes stěnu desítku jaffů směřující k němu. Skočil do škvíry mezi dvěmi bloky a doufal, že černé brnění splyne s tmou. Jaffové se do chodby sice podívali, ale Jacka neviděli a pokračovali v cestě. Ten se vysoukal ze škvíry a vyrazil směrem odkud přišli jaffové. Po chvíli bloudění katakombami, kdy sledoval jen nejasnou tepelnou stopu kdesi v dálce, došel do chodby, na jejímž konci byla osvětlená místnost a ozval se z ní nezaměnitelný zvuk kruhů. Jack vytáhl kladivo a vydal se dovnitř vyřídit čtyři strážné. Prvního chytil levačkou kolem krku a prudce škubnul, druhému uštědřil ránu kladivem do zad a třetího zásahl výbojem z kladiva. Čtvrtý po něm vystřelil, ale štít střelu zastavil, Jack k němu přiskočil a dvěmi údery ho zabil.
Zmáčkl pár čudlíků na panelu, postavil se do kruhu na podlaze a po pár vteřinách byl na palubě ha’taku. Místnost s kruhy byla prázdná a Jack se začal plížit chodbami lodi. Najít tady Adriu by bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Práci mu ovšem nechtěně zjednodušili dva goa’uldští vědci, kteří vyšli z laboratoře a bavili se o záznamech nějakých pokusů.
Davis počkal až zmizí a proběhl přes prázdnou chodbou do místnosti, kterou ti dva právě opustili. Bylo v ní několik terminálů a obrazovek. Jack k jedné přistoupil a začal prohledávat data. Po chvíli našel co potřeboval... Adria byla připoutána na zvláštním křesle a dva vědci do ní zapichovali jehly. Jack se snažil udržet v klidu a zachovat chladnou hlavu. Zatímco helma kopírovala záznam, tak Jack našel schémata ha’taku a podle označení kamery našel danou místnost. Vše nechal tak, jak to bylo a vyrazil zachránit svou přítelkyni.
Probíhal chodbami a hledal cestu na správné patro a ke správné místnosti. Občas potkal hlídku, ale dva jaffové nebyli problém. Vždy když je zabil, tak jejich mrtvoly uklidil ať o ně ostatní nezakopávají. Konečně došel na správné patro a nedočkavě se hnal ke dveřím Adriiny cely. Vytáhl kladivo a prvním úderem je rozrazil. Protáhl se pokrouceným plechem a prohlédl si místnost, ve které ležely jen krabice.
Jack zprvu nechápal, ale když si znovu přehrál záznam pokusů tak mu došlo, kde se stala chyba... jak mu to jen mohlo uniknout! Stěny místnosti byly stříbrno-černé a nebyly na nich hieroglyfy, musel to být jeden z nových ha’taků. Vzteky praštil do zdi, na které se zaduněním prohnul jeden plát. Ještě jednou se podíval na plány a zjistil, že nedaleko se nachází hlavní generátor. Doběhl k posledním jaffům, které zabil a z tyčových zbraní vytáhl ampulky s naquadahem. Zaběhl ke generátoru a začal si mumlat sám pro sebe, když prohlížel obvody.
„Tenhle by měl být od motorů...“ řekl sám sobě, připojil na něj obě ampulky a zadělal kryt.
Když se konečně přestal vztekat, tak vyrazil k nejbližším kruhům. Už začínal ztrácet trpělivost a tichý postup ho přestal zajímat. Pochodoval chodbami a zabíjel cokoliv mu přišlo pod ruku. U poslední hlídky, kterou potkal, jednoho jaffu zabil a druhého zmlátil tak, že byl rád, že dokáže mluvit. Dotáhl ho do místnosti s kruhy a zařval
„Jak se dostanu na další loď?!“
Jaffa, ze kterého tekla krev a obličej se mu podlíval, cosi zamumlal a přitáhl se rukou k ovládacímu panelu. Zmáčkl několik knoflíků a kruhy se aktivovaly. Jack zvedl kladivo a než se kolem něj spustily obruče vystřelil na jaffu a zabil ho.
Jeho řádění však neuniklo pozornosti stráží a chvíli potom, co se objevil na palubě druhé lodi se spustil alarm. Venku našli jaffu usmrceného ve spánku a rozpáraný stan. Byla jen otázka času než ho podle mrtvol vystopují až do nového ha’taku.
Vyrazil jak nejrychleji mohl. Běžel chodbami a jaffské hlídky likvidoval střelbou z kladiva. Už byl na patře, kde by měla být Adria, ale při průběhu jednou zatáčkou ho překvapila dvacítka jaffů se třemi supervojáky, kteří na něj čekali. Za nimi stál Ba’al a s arogantním výrazem rozkázal střelbu. Jack se po kolenou svezl za jeden z nosníků a po cestě dostal dva zásahy, které štít pohltil.
Vytáhl kladivo a začal přestřelku s jaffy, kteří se rozprostřeli po chodbě. Po chvíli tři z nich zabil a jednoho těžce zranil. Překontroloval situaci a poslal k nim po svou zbraň. Po chvíli se s jasným zábleskem objevil přímo mezi nimi a začal jim rozdávat tvrdé údery mířené převážně na hlavu. Supervojáky nijak nezajímalo, že jaffové stále žijí a začali Davise kropit svými zápěstními zbraněmi. Jeho štít byl pod konstantním tlakem a blížilo se selhání. Chytil jednoho z jaffů, chvíli se za ním kryl a poté jej hodil na supervojáky. Zabil poslední dva jaffy a vrhnul se proti trubcům. Jednomu zarazil helmu do brnění hned prvním úderem. Druhému několika ranami rozmlátil náprsní krunýř a když se vrhnul na třetího dostali oba dva zásah ozbrojenou rukou a odletěli. Davisův štít selhal a on tvrdě proletěl zády přes potrubí, které prorazil. Sotva se začal sbírat z podlahy tak dostál druhý zásah, který s ním smýknul po podlaze dalších pět metrů a praštil s ním o zeď.
Jack se od stěny prudce odrazil a třetí vlna ho minula. Dojel po podlaze až k Ba’alovi, podrazil mu nohy, skočil na něj, uchopil jeho ozbrojenou ruku a škubnul tak silně, že mu vyhodil z kloubů rameno i loket zároveň. Když sahal po kladivu, aby toho hada dorazil, dostal do prsou několik zásahů posledního supervojáka. Jacka zásahy shodily z Ba’ala a ten měl dost času stisknout zápěstní ovladač a přenést se pryč.
S bolestí postavil a vrhnul se proti supervojákovi s holýma rukama. Chvíli zápasili tělo na tělo, ale Jack byl pohyblivější a když se dostal bokem vedle supervojáka, tak mu podrazil nohy. Ten spadnul na obličej, Jack mu kleknul na spodní část zad a oběmi pěstmi mu zasadil sérii úderů mezi lopatky čímž naprasknul brnění. Ve finále se zapřáhl, pravačkou prorazil skrz a zlomil vojákovi páteř.
S jednou rukou na prsou se zadýchaně zvednul a doklopýtal k cele. Přivolal si do ruky kladivo a začal mlátit do dveří, které se po šestém úderu protrhly. Jack do trhliny strčil ruce a roztáhnul otevírací mechanismus. Uvnitř ležela Adria v bezvědomí a její víčka se podivně klepala. Jack k ní přiskočil...

Táto časť sa mi zdá zaujímavo na písaná , ale je načase aby začal "bojovať vlastnými silami", totiž ukázať čo v ňom je a aj potvrdiť, či si "zaslúži Adriinu a najmä Thorovu pozornosť!