Doufám, že se bude líbit...
Těžko na cvičišti...
V zasedací místnosti seděl Thor, Teal'c, Jacob, Davis a O’Neill, který si pobaveně prohlížel noviny „Pěkná fotka Davisi!“ rýpnul do Jacka sedícího na druhé straně stolu. Dveře se otevřely a vešel Westwood, schůze mohla začít.
„Pánové, náš původní plán se nemění, až na malou drobnost... Asgardé se zapojí do boje. Čímž se naše šance zlepší nad úroveň sebevraždy.“ Řekl Westwood sotva vešel.
Thor si vzal slovo „Furlingové patřili mezi nejlepší válečníky své doby, čest pro ně byla vším, tedy až do té zrady... Vypadají téměř jako lidé, na dálku není poznat rozdíl, liší se jenom v jednom... sdílí své vzpomínky. Dá se říct, že jde o nižší verzi kolektivního vědomí, takže si na nás budou pamatovat velice dobře. Jediné, co vám o nich nemohu říct je, kam se poděli. Patnáct tisíc let jsme o nich neměli ani jednu zprávu. Dá se jenom předpokládat, že utekli někam daleko a až teď se k nim doneslo, že Antici jsou pryč...“
Poté začali rozebírat taktiku boje a plány bitvy. Základ bylo dobití Babylonu, jeho štíty napájeny čtyřmi ZPM by byly i pro Phoenix těžko zdolatelné. Proto byl v plánu “pozemní“ útok přes bránu. Podle Thora Furlingové s oblibou vyhledávali kontaktní boj, tudíž úderná síla bude muset být vycvičená v boji na blízku. Všechny okamžitě napadli Jaffové, samozřejmě doplnění o jednotky Země.
Thor vydal zvuk, který by se dal pokládat za povzdech „ Je škoda, že se s nimi nemohu utkat jako za mlada...“
O’Neill zvedl obě obočí „Co prosím? To chcete říct, že jste nebyli vždycky malí, velkohlaví a šediví?“ Thor zamítavě zavrtěl hlavou, ale dále nevysvětloval. Po této malé vložce pokračovali s plánováním úderu a s pomocí Jacoba se snažili zakomponovat do plánu jejich překvapení.
Po několika hodinách bylo vše dohodnuto. Davis bude velet invazi na Babylon a pokusí se jej obsadit, Jaffové mu poskytnou dostatečný počet pěšáků a Země je doplní o speciální jednotky. Phoenix povede spojeneckou flotilu Jaffů, Tok’krů a v té době dokončených lodí Země a k nim se připojí Asgardská první flotila vedena Thorem. Přes sto lodí třídy Mjollnir, nezanedbatelná síla na bojišti. Do provedení plánu měli ještě tři týdny čas, vše záleželo na správné pozici Furlingské flotily a načasování.
Když se začali rozcházet, tak Thor zavolal Davise „Pokud budete velet pozemní armádě Aliance, tak podle toho musíte taky vypadat. Furlingové vás budou mít za primární terč a dlouho by jste nepřežil. Pokud nemáte nic proti, tak vás vezmu na mou loď.“
Davis přikývnul, zvědav, co tím Thor myslí.
Zhmotnili se na palubě Thorovy vlajkové lodi a stáli přímo před něčím, co by se dalo nazvat trezor. Mohutné dveře bez jediné škvíry měly na svém leštěném povrchu pouze prostor na otisk asgardské dlaně. Thor přiložil ruku a trezor se bez jediného zvuku otevřel. Davisovu pozornost okamžitě upoutalo masivní krátké kladivo pověšené na zdi. „Můžu?“
Thor přikývnul „Můžete to zkusit...“
Davis došel ke zbrani, chytil ji za rukojeť a potáhnul, kladivo se však ani nehnulo. Davis to zkusil oběma rukama, ale kladivo stále drželo na místě, jako by bylo součástí zdi.
Jack se otočil na Thora „Co to sakra?!“ I když to na Thorovi nebylo poznat, tak se bavil. „Řekněme, že je to bezpečnostní pojistka... nikdo kromě mě s ním nedokázal pohnout.“
Davis sice věděl, že Asgardé degenerují klonováním, ale... „To mi chcete říct, že jste byl někdy schopný s tímhle máchat?“
Thor přikývnul „Ano, ještě před deseti tisíci lety jsem byl vyšší a mnohonásobně silnější než vy. Ovšem časem se klonování projevilo a já byl nucen vytvořit několik pomůcek, které mi umožnily dále používat mé vybavení... Zkuste si nasadit ty rukavice.“
Davis zvedl z poličky pár rukavic, z černého ohebného materiálu, s hřbety ruky krytými tenkými kovovými proužky a nasadil si je. Sotva se dotkl kladiva, tak cítil zvláštní sílu, která mu ho jakoby přitiskla do ruky, zkusil potáhnout a kladivo se zvedlo. Připadalo mu až neuvěřitelně lehké. Když s ním pokusně máchal, tak se v jeho středu roztočil kruh pokrytý ornamenty a začal zářit. Davis si toho všiml a zvedl kladivo, aby se podíval, co to je, omylem zavadil o tlačítko na rukojeti a z vrcholku kladiva vyšel výboj, který naštěstí zasáhl strop. Davis chvíli vyjeveně koukal na hlavici kladiva a potom se otočil k Thorovi, který jeho počínaní sledoval s nejvyšším zájmem.
„Takže Thorovo kladivo a rukavice z pověstí jsou pravdivé?!“
Thor opět přikývnul „A ne jenom ty...“ pravou rukou ukázal na zbytek vybavení „...Opasek také odpovídá bájím. Samozřejmě, že jejich opravdový efekt byl zkomolen. Ve skutečnosti kladivo a rukavice manipulují gravitací a opasek je ovládací prvkem celého systému, nese i záložní zdroj. Kladivo se nabíjí každým pohybem a je schopno zpracovat téměř jakýkoliv zdroj energie, jak už jste viděl je to i efektivní střelná zbraň... A abych nezapomněl, dokáže se transportovat zpátky do ruky poté, co jej odhodíte, ale jeho zásoby energie jsou tím téměř vyčerpány. Jediné o čem se nikde nedočtete je brnění. Je vyrobeno z nejlehčí a nejpevnější slitiny jakou je naše rasa schopna vyrobit, pokud se podíváte dobře, tak na hrudi je vidět generátor štítu.“
Davis ovšem pořád nechápal „Proč mi to vlastně všechno ukazujete?“
Thor několikrát mrknul „Protože vám ho chci dát, myslel jsem, že je to jasné...“
Davis zalapal po dechu „To nemůžu přijmout, je to váš znak, všichni ví kdo takové věci nosí.“
Thor přecházel ke kontrolnímu panelu „Všichni věděli, teď je to jen připomínka dávné minulosti. Slavné, ale zapomenuté...“
Došel k panelu a začal posouvat ovládací kameny, po pár vteřinách rozkázal „Nehýbejte se.“ Davisovo tělo naskenoval počítač a brnění zmizelo v jasném záblesku, po necelé minutě se vrátilo zpět.
„Upravil jsem jeho velikost, bude vám pasovat jako ulité. Doufám, že jej využijete dobře a ukážete těm parchantům, že tady nemají co dělat.“
Davis samozřejmě vše odkýval a začal se oblékat do brnění. Musel shodit veškeré oblečení až na trenýrky, natáhl na sebe černý přilnavý oblek a na něj připojoval ostatní části brnění. Od krytí holení, přes hrudní část až po nárameníky. Nasadil si rukavice a začal v brnění poskakovat. I když vypadal jako moderní verze křižáka, tak se cítil lehce. Zkusil pár boxerských úderů do prázdna a zjistil, že ho brnění neomezuje v žádném směru.
Když vzal do ruky kladivo, tak se cítil naprosto skvěle, téměř nezničitelně. Thor spokojeně pokýval hlavou „Teď už jen výcvik.“
Posunul kamenem a před Davisem se zhmotnil betonový sloup. „Prorazte ho“ řekl s naprostým klidem Thor.
Davis se zakoktal „C- c- co prosím?“
Thor zopakoval „Prostě ho prorazte, doporučuji kladivem, rukou by to mohlo bez pořádného tréninku bolet...“
Davis zvedl kladivo a oběma rukama se zapřáhl. Vší silou praštil do boku sloupu a ten se lehce naštípnul.
„Znova!“ zvolal Thor a Davis zase praštil, tentokrát se už beton začal drolit.
„Použijte kinetickou energii, brnění vám ji pomůže využít na maximum, dejte do toho pohyb celého těla.“
Jack udělal dva kroky zpátky a přidal k úderu částečnou otočku. Sloup se v půlce rozdrolil a vyvrátil. Thor Davise pochválil a vyvolal druhý sloup „A teď napoprvé...“
Davis se vydýchal a zaútočil na sloup, který praskl o něco více než první.
„Znovu!“....
Adria seděla na verandě a popíjela čaj. Uprostřed stolu stála velká mísa a v ní nachystané steaky na grilování. V rohu verandy už žhnulo dřevěné uhlí a osvětlovalo okolí, které bylo zahaleno v lehkém příšeří. Když se asi po osmé podívala na hodiny, tak se konečně dočkala.
V hale se ozval zvuk transportu a do dveří pomalu vešel Jack. „Jdeš pozdě...“ poznamenala. Jack jenom pokýval hlavou, lehl si na obrubu bazénu a namočil si nohy. Adria ho chvíli pozorovala a čekala, co z něj vypadne...
„Takovýhle trénink jsem nezažil ani u speciálních jednotek“ vydechl nakonec, zavřel oči a pokračoval „Thor mě vytáhl na svou loď a navlíkl mě do své výzbroje, potom po mě chtěl ať rozlomím sloup, když se mi to konečně povedlo prvním úderem, tak mě dotáhl na holografickou palubu, kde mě učil prorážet dveře od dřevěných po vyztuženou ocel. Když už jsem to měl konečně za sebou, tak mi řekl jenom, že to nebyl žádný zázrak a zítra budeme pokračovat... Co tím sakra myslí žádný zázrak? Právě jsem rozbil ocelové dveře a on řekne žádný zázrak... chtěl bych vidět jeho.“
Adria si sedla za něj a položila si jeho hlavu do klína. Jack chvíli spokojeně oddechoval a nakonec usnul.
Uprostřed noci ho probudil hlad, protřel si oči, vstal z podlahy a vyrazil do kuchyně. Když míjel dveře ložnice tak slyšel Adriu, jak potichu mluví. Strčil dovnitř hlavu, šeptnul „Pozdrav Daniela“ a došel do kuchyně. Snědl, co mu přišlo pod ruku a vrátil se do ložnice, kde se vyvrátil na postel a za Adriina lehkého zpěvu usnul jako zabitý.
Když ráno otevřel oči, tak nad ním stál malý šedivý mužíček. Jack se lekl, vykřiknul a spadl z postele. Adria, které zrovna procházela se chichotala a sledovala Jacka, jak se hrabe zpátky na nohy. „Sakra Thore, tohle mi už nedělejte!“
„Omlouvám se, ale máte zpoždění a vaše přítelkyně mě pozvala sem dokud se neprobudíte“
„Už vstávám, už jdu... Co máme na programu dnes?“
„Poté, co zopakujete včerejší úkony si můžete vybrat... střelba, hod, nebo boj na blízku.“
Jack se už v koupelně převlékal a Adria, která nenápadně nakukovala dovnitř se vložila do konverzace „Zkus boj na blízku, podle Thorova popisu jsou Furlingové na blízku nejnebezpečnější...“
Jack odkýval a naznačil Thorovi, že je připraven na transport. Adria ještě doběhla k Jackovi a políbila ho, potom se rozloučila s Thorem a oba se transportovali pryč.
Davis měl zase pár problému s prorážením dveří, ale většinou na druhou, případně třetí ránu povolily. Když byl po hodině opakování Thor konečně spokojen, tak přešli k boji samotnému. Vytvářel pro Davise různé nepřátele od sedláků s vidlemi, přes rytíře a moderní pěchotu až po převory. Davis pobíhal od hologramu k hologramu, učil se krýt a nabírat kinetickou energii. Thor mu dával tipy na údery a úhly, přesně mu popisoval různé série úderů a učil ho vše o brnění, aby věděl kam až smí zajít.
Po necelých šesti hodinách, ve kterých byla jen krátká pauza byl Davis vysílený a Thor do něj cpal další a další vědomosti, hlavní a nejdůležitější, kterou opakoval při každé mezeře v boji „Využívej síly brnění, když se budeš správně pohybovat, tak ti ušetří spousty námahy.“
Davis se rozdýchával a nemohl si odpustit rýpnutí „ Chtěl bych vidět, jak bojujete vy...“ Thor se vydal k ovládacímu systému v rohu místnosti, usadil se do křesla a řekl pouze „Zařídím.“
Před Davisem se objevil hologram svalnatého světlovlasého muže, který měl při nejmenším dva metry dvacet a na sobě stejné brnění jako Jack, jen místo kladiva používal meče.
„Tohle jste vy?!“
Thorův hologram přikývnul a vytasil zbraně. Jack vytáhl kladivo a postavil se do bojové pozice. Thor ho napadl velice rychle a oběma meči útočil na Jackovo tělo. Ten vydržel tempo asi deset vteřin a potom jeho pozornost a rychlost začaly kolísat. Thor byl na něj příliš rychlý. Točil se a poskakoval kolem Davise a neustále do něj sekal. Jack se pokusil o protiútok, ale Thor se mu vyhnul a oběma čepelemi ho srazil k zemi.
„Dobře, dobře... chápu. Na vás prostě nemám.“ Skuhral Jack na podlaze.
Hologram se rozplynul a Thor Davisovi podal malý disk „Tady máte záznam vašeho výcviku, podívejte se na závěrečný souboj a studujte mé a vaše pohyby.“
Davis ležící stále na zemi všechno odkýval.
Thor šel opět k panelu a dodal „Zítra v ten samý čas...“ načež Jacka přenesl zpátky k Adrii a sebe na můstek odkud zavolal Westwooda.
„Váš zástupce není špatný student plukovníku, na člověka má překvapivou výdrž...“ Westwood spokojeně pokýval hlavou a Thor pokračoval „Chtěl jsem s vámi mluvit o urychlení stavby pozemských lodí. Trvá jim to příliš dlouho...“
O necelé dva týdny později
Asgardé dotáhli na oběžnou dráhu Země doky a za pomoci replikačních zařízení urychlili stavbu pozemských lodí, jak jen to šlo. Během dvou týdnů se na oběžné dráze pohybovalo šest BC-304 s plnou posádkou. Každou volnou chvíli Davis trávil na Thorové lodi a trénoval používání jeho výzbroje. Co dva dny se utkal s Thorovým hologramem a pokaždé prohrál, ale jeho výdrž byla lepší a lepší.
Mezitím na stanovišti Alfa shromažďovali všechny svobodné Jaffy, kteří se chtěli připojit k útoku. Teal’c byl velice dobrý řečník a přiváděl posily v desítkách až stovkách. Bránou ze Země proudila výzbroj, zásoby a pozemské jednotky, ke kterým se připojili i členové Phoenixovy posádky. Všichni se připravovali na útok a sehrávali se s jaffy, jejichž technika boje se velice lišila.
Chvíli poté co Thompson s jednotkou uložili zásoby do skladu se otevřela brána. Z rozhlasu se ozvalo „Kód SGC“ a Iris se rozvinula. Po chvíli prošel skrz bránu Thor a hned za ním Davis v brnění. Tommy si ho chvíli prohlížel „Co to do hajzlu je...?“
Thor zamrkal „To je, do hajzlu, mé brnění.“
Davis za ním vyprsknul smíchy a aby odvedl pozornost oznámil, že se přisel seznámit se svými jednotkami... „A Thor si myslel, že by nebylo špatné zkusit souboj s živým protivníkem.“
Thompson suverénně prohlásil „Co třeba já?“ Jack sice chápal, proč se hlásí, ale nechtěl ho omylem přizabít.
Na venkovním cvičišti se mu přihlásilo osm jaffů jako dobrovolníci a postavili se kolem Davise v kruhu. Thór vyšel na malý kopeček, kde stál Thompson, aby viděl přes dav, který se kolem skupinky utvořil. Jack odložil kladivo, postavil se do základní pozice a vyzval jaffy aby zaútočili. Začali na něj nabíhat a útočili tyčemi i běžnými údery.
Jack se mezi jejich končetinami a zbraněmi proplétal jako had. Prvního jaffu, který se ho pokusil kopnout do hlavy, chytil za nohu, zvednul do vzduchu a hodil s ním o zem, což publikum ohodnotilo hlasitým „oooooou.“
Jeho ruce byly neuvěřitelné rychlé, vykrýval údery i od tří bojovníků najednou a přitom likvidoval nohou dalšího. Použil jednoho jaffu jako živý štít, hodil ho na druhého a pustil se do třetího.
Když už stáli poslední dva jaffové, tak se za Jackem ozvalo „Proč nebojuješ s někým stejně velkým?“
Davis z otočky kopnul předposledního jaffu a podíval se za sebe na Teal’ca, který svíral cvičnou tyčovou zbraň. Jack se mu uklonil a nohou si podal ze země tyč.
Chvíli kolem sebe kroužili za doprovodu skandování davu. Jack udělal výpad, kterému Teal’c uhnul a pokusil se Jacka praštit do zad, ten však do rány dal svou tyč.‘T‘ byl i bez symbionta velice rychlý a silný, silnější než většina jaffů a tak se Jack konečně zapotil.
Jejich hole se srážely v rytmickém a prudkém tempu, jakse snažili jeden druhého zasáhnout. Davis se pokusil ukončit boj jediným úderem. Vyskočil do vzduchu a otočil se kolem osy. Cítil, jak brnění kumuluje energii a soustředil se ať přejde do rukou. Když dopadl na zem a dokončil otočku, tak svou tyčí z boku narazil do Teal’covy. Obě se v bodě nárazu roztříštily. To však ani jednoho nezastavilo a pokračovali v boji s tyčemi zlomenými napůl. Když měl Jack zrovna obě ruce zvednuté nad hlavou, tak ho Teal’c kopnul do břicha.
Davis se vyvracel dozadu, ale zahnul se, položil ruce na zem a udělal hvězdu zakončenou čistým saltem. Těžko říct, jestli se předváděl, nebo testoval brnění. Teal’c po něm hodil jednu z částí tyče, kterou Davis ve vzduchu chytil, udělal otočku a díky převodu kinetické energie ji po něm hodil zpátky. Tyč se Teal’covi zabodla vedle nohy a zajela celou svou délkou do země.
Oba bojující zastavili, jako by to bylo nějaké znamení, uklonili se a podali si ruce. Teal’c přistoupil k Davisovi se slovy „S vámi v čele máme šanci vyhrát.“
Davis přijal lichotku a ujistil Teal’ca, že bez něj by neměli šanci. Dav fandících se pomalu rozcházel a Jack vyběhl na kopec za Thórem a Tommym. Thór Jacka pochválil a Tommy, který si stále prohlížel brnění se zeptal „Co to ještě umí?“
Jack místo odpovědi položil ruce na zem, zvednul nohy a začal dělat kliky, když Tommy naznačil, že tohle jde i bez brnění, tak Jack roztáhnul nohy ať udrží balanc, dal jednu ruku za záda a pokračoval v klicích na jedné ruce. Až poté, co Jack pokácel asi dvacet centimetrů hrubý strom jedním úderem, ho Thompson zastavil a otočil se na Thóra „To máte tuhle legraci jenom jednu?“
„Ano... vždy bylo a vždy bude jenom jedno. Je to má vlastní výroba, neexistují na něj plány. Představte si armádu v mé zbroji... je příliš nebezpečné než aby se rozšířilo.“
„Škoda... taky bych jedno využil.“ Zkusil nenápadně Tommy, ale Thorův upřený pohled byl jasná odpověď.
Thompson vyrazil hledat svůj stan a Davis s Thórem se vydali zpátky k bráně.
„Thóre, proč jste si vybral mě, abych nesl vaši zbroj? Nebyl by Teal’c lepší?“
„Ve vás je vidět potenciál lidské rasy... a trochu mi připomínáte mě za mlada.“
„Co u vás znamená za mlada?“ zeptal se s úsměvem Jack.
„Sto, možná dvě stě let. Byl jsem stejně horkokrevný a nebezpečný jako vy teď... Máme poslední týden na trénink, pak vás čeká nejtěžší zkouška ze všech...“ Sotva Thor domluvil tak prošli bránou.
Mezitím u Země trénovaly nové BC-304 boj. V týmech po třech se snažily chytit Phoenix unikající v páse asteroidů. Phoenix samozřejmě letěl pomalu, aby ho byly křižníky schopny dohnat a “sestřelit.“ Jedna z BC-304 proletěla nebezpečně blízko před Phoenixovou přídí a Westwood si okamžitě nechal otevřít kanál a strhal jejího velitele jako psa. Uprostřed spílání veliteli ho vyrušil varovný signál. Senzory zachytily zamaskovaný objekt na hraně dostřelu, který nevysílal žádné signály. Phoenix se stočil jakoby se vracel k Zemi a BC-304 se seřadily za ním do formace. Když prolétali asi půl kilometru od zamaskované lodi tak phoenixova děla vypálila krátkou salvu, která vyřadila maskování a motory. Ze zasažené lodi začala unikat atmosféra a Westwood rozkázal přenést kohokoliv živého na palubě do cely. Za mřížemi se bíle zablesklo a když světlo pominulo, stál tam Furling, který se naivně pokusil prorazit mříže, ale bolestivě si poranil ruce o silové pole.
Jack už byl zpátky u Adrie a večeřeli, když se rozezněla jeho vysílačka „Majore, pokud by to slečně Mal Doran nevadilo, rád bych využil jejích schopností. Povedlo se nám zajmout Furlinga, ale odmítá nám cokoliv říct...“ vychrlil ze sebe Westwood.
Jack přetlumočil plukovníkovu žádost Adrii a ta přikývla, pod podmínkou, že tam bude Jack s ní. „Plukovníku za hodinu budeme připraveni. Davis konec.“
Z doků na oběžné dráze právě vylétala další BC-304 a z hyperprostoru se vynořila další desetičlenná skupina asgardských lodí.
Ticho před blížící se bouří.