SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

No název Babylonu z téhle povídky nemám. Bylo na výběr mezi několika starodávnými městy a Babylon pasuje nejvíce, takže je to čistě shoda náhod.
EDIT: A co se příštího dílu týče, tak tady je první věta, nebo spíš podnadpis z nadcházejícího dílu

Toto je spoiler!!!:

Halla, před patnácti tisíci lety

Kurňa chlape ty napínáš jsme mistří tak jeeeeeeeeeď honeeeem další díl

Tak tady máte další díl, který vám dá odpověď na to, kdo jsou naši noví zlí pánové. Snad se bude líbit, musel jsem v něm dělat hodně úprav aby byl čitelný

Sin to the Heaven


Halla, před patnácti tisíci lety

Vysoký mladě vypadající muž šel temnou chodbou ke světlému východu. Na svém svalnatém těle měl oblečené lehké brnění ze stříbřitého kovu, na zádech připevněn meč, přes který mu visely světlé vlasy stažené v copu a u pasu se mu pohupovalo válečné kladivo plné ornamentů.
Došel na konec chodby a ocitl se v obrovské kruhové aréně, kde už na něj čekal černovlasý muž s vytasenými meči. Chvíli se na sebe dívali a poté světlovlasý suverénně pronesl „Poslední šance se vzdát Jotunne!“
Černovlasý muž zavrčel „To by se ti tak líbilo...“ a vrhnul se proti svému protivníkovi.
Blonďák obrovskou rychlostí vytasil svůj meč a zastavil obě Jotunnovy čepele, které s jasným zvoněním odskočily. Jotunn kroužil kolem svého protivníka jako šelma, připraven zaútočit. Ten proti němu zahájil prudký výpad svým mečem, Jotunn jej jednou čepelí zastavil a druhou sekl po jeho hlavě.
Druhý muž se prudce sehnul a při klesání se otočil kolem své osy při čemž vytasil kladivo a zaútočil na Jotunnovy nohy, který hbitě odskočil a dal tak svému oponentovi čas vstát. Když se sbíral ze země, tak spojil rukojeti obou zbraní a vytvořil jakousi bojovou tyč, na jednom konci meč a na druhém kladivo, kterou roztočil a prudkým úderem shora napadl Jotunna. Tomu se pod obrovskou silou jeho protivníka podlomily kolena.
Boj takto pokračoval více než deset minut. Protivníci byli vyrovnaní, Jotunn byl sice drobnější než jeho oponent, ale za to byl mrštnější a hojně toho využíval. Pro člověka by byl zápas naprosto nesledovatelný díky vysoké rychlosti s jakou se oba pohybovali. Jotunn začal získávat převahu a tlačil na svého protivníka čím dál tím více. Jeden výpad mu však naprosto nevyšel, světlovlasý muž se kolem něj otočil, rozpojil své zbraně a mečem ho sekl do pravé nohy, při zásahu se objevil modrý záblesk. Následně se dostal za Jotunnova záda a zapřáhl se kladivem.
Jotunn se však stihl otočit a strčit do rány meč, který mu však byl siným úderem vyražen z ruky. Světlovlasý muž využil okamžité výhody a zahájil sérii výpadů na trup svého oponenta, který s jednou zbraní a zraněn neměl šanci vykrýt všechny údery. Jotunn dostával zásahy od pasu nahoru dokud se mu nepodlomily nohy vysílením.
Druhý muž se postavil vedle něj, zvedl své kladivo a jedním prudkým úderem do hrudníku Jotunna odhodil několik metrů a tím ukončil zápas. „Vítězem se stává Thooooooor!“ Ozvalo se po aréně a v publiku mu tleskali Antici,Asgardé i mírumilovní Noxové, jen Furlingové byli ticho, protože jejich šampión prohrál. K Jotunnovi už dobíhali ošetřovatelé a nakládali ho na lehátko.
Do arény vstoupila delegace v jejímž čele šel menší postarší muž. Došli až k čekajícímu Thorovi a muž mu se slovy „Thor se stává nejmladším vítězem Turnaje Cti v historii!“ předal trofej.
Thor ji zvedl do vzduchu a dostalo se mu dalšího jásotu. Menší muž pokračoval „Doufám, že stejné schopnosti jako na bojišti projevíš i při velení naší první armádě.“
Thor, který byl právě povýšen s úctou poklekl„Děkuji Ódine, ujišťuji vás, že jsem se poučil z každé bitvy za posledních dvě stě let.“ Ódin přikývnul a odešel i s delegací. Thor se chvíli nato vydal na opačnou stranu a byl vyprovozen mocným potleskem.

Babylon, půl roku po finále

Flotila více než stovky asgardských lodí stála kolem města Antického designu vznášejícího se na oběžné dráze obrovské planety. Bylo velice podobné Atlantis, ale mělo čtyři hlavní a čtyři vedlejší mola, na kterých byly doky, přístavy a obrovské budovy. Thor stál v řídící místnosti a čekal až bude přijat radou Aliance. Dveře do místnosti rady se otevřely, ostrým krokem vyšli tři naštvaní Furlingové a Thor zaslechl jenom úryvek jejich rozhovoru „...ještě, že už od tohohle budeme mít brzy klid....“ neměl čas přemýšlet, co tím mysleli, protože byl zavolán Radou, aby podal hlášení.
Jako velitel první flotily si vydobyl úcty mezi Asgardy a byl respektován i ostatními rasami. Vypadalo to, že neexistuje bitva nebo válka Aliance, ve které by nebyl. A kdekoliv byl, tam vítězil... slovo prohra mu nic neříkalo. V místnosti strávil více než hodinu a probíral potyčky na hranicích Aliance.
Zasedání bylo nečekaně přerušeno alarmem, jenž se rozezněl po celém městě. Thor vyskočil a vyběhl do řídící místnosti, kde sedělo několik Antiků a začal zjišťovat, co se děje. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Furlingy už asi přestalo bavit být ve stínu Antiků a rozhodli se vesmíru ukázat, že oni jsou ti nejmocnější. Stovky furlingských lodí útočily na desítky planet ve třech galaxiích. V podstatě všechny lodě Antiků a Asgardů byly zapojeny do bitvy. Všechny až na první flotilu. Thor vyrazil k transportní místnosti, aby mohl vést své lodě do boje proti zrádnému nepříteli.
Ale cesta nebyla tak jednoduchá. Na Babylonu se otevřela hvězdná brána a začali procházet pěšáci furlingů, kteří zabíjeli všechny na potkání. Thor zuřil, jeho obličej zkameněl a doslova z něj zářila nenávist a vztek. Antici, kteří stáli opodál, raději zašli do nejbližší místnosti. Thor vytasil své kladivo, jehož střed se rozzářil jasnou modří, a po jeho hranách přejely výboje, zapnul emitor štítu umístěný na jeho předloktí a vrhnul se do víru bitvy. Pobíhal chodbami a snažil se zachránit koho mohl. Potkal několik Antických vojáků, kterým rozkázal hlídat transportní místnost.
Rozběhl se do místnosti Rady a po cestě drtil furlingy, kteří se mu připletli do cesty. I když měli střelné zbraně, tak byli proti Thorovi téměř bezbranní. Vždy se kryl za svým energetickým štítem, který připomínal klasický rytířský, a když se dostal až k nim, tak už se na nic nezmohli.
Jeho mocná ruka třímala kladivo, které drtilo kosti a trhalo svaly jediným úderem. Když doběhl do místnosti Rady, tak již bylo pozdě. Kolem stolu leželo několik mrtvol a na křesle v čele seděl Jotunn. Když zpozoroval Thora, tak vyskočil na stůl a se svými dvěmi meči se proti němu rozběhl. Thor pozvedl své kladivo, namířil na běžícího Jotunna a se slovy „Tohle není hra!“ vypálil výboj energie, kterým zasáhl jeho hruď a na místě Jotunna usmrtil.
Cesta zpět k transportní místnosti trvala přibližně osmdesát pěšáků a jedno zranění na ruce. Thor se přenesl na palubu své vlajkové lodi a okamžitě rozkázal, ať všechny lodě skočí do hyperprostoru směr Halla.
První flotila se vynořila nad Hallou. Její obrana byla zdecimována a lodě Furlingů bombardovaly povrch biologickými zbraněmi. Thor na nic nečekal a jeho flotila okamžitě napadla nepřítele. Furlingská flotila byla v početní nevýhodě a po boji, který jim způsobil těžké ztráty, ustoupila do hyperprostoru. Podobně se bitvy vyvíjely i všude jinde. Furlingové dobili planetu, vybombardovali ji a byli zahnáni flotilou Aliance. Úvodní útok stál životy miliardy civilních obyvatel Aliance a stovky aliančních lodí. Když se Thorova flotila dostavila k domovskému světu Furlingů, tak už byl prázdný. Celá planeta byla evakuována neznámo kam. Tak začala občanská válka Aliance...
Furlingové věděli, že se nemůžou rovnat alianční flotile a jejich útoky byly vždy typu udeř a uteč. Babylon, který ukořistili první den války, jim sloužil jako pohyblivá základna. Tři roky bojovali s Aliancí, stovky milionů životů byly ztraceny na obou stranách a Furlingové, kdysi čestní válečníci, páchali neuvěřitelná zvěrstva. Po třech letech nepřetržitých bojů, které rozervaly Alianci, Furlingové prostě zmizeli. Ze dne na den po nich nebylo ani stopy a i když Aliance očekávala jejich úder a byla vždy připravena bránit své světy, tak se patnáct tisíc let neukázali v našich končinách vesmíru. Až do teď...

Tak díl pěkný, ale...
Na to, že vycházíš z Dragonových povídek tak si docela pohráváš s "fakty"(argument že je to alternativní realita vyřaď). Podle Dragonových povídek leží Furlingský domovský svět mimo tento Vesmír, jsou technologicky mnohem vyspělejší než ostatní členové Aliance a po smrti se automaticky povznáší. Z toho důvodu by asi těžko ustupovali, nechávali si pozabijet pěšáky atd. Ne, tím že je to alternativní realita to prosím neokecávej, je nemožné, aby se Furlingové vyvinuli jako stejný druh jen na jiné planetě, se slabší technologií, a zároveň se stali členy stejné aliance atd.
Jako samostatný vesmír je to v pohodě, ale tím že vycházíš z Dragona tak to nesedí...

Potom ještě něco - pokud by se tohle všechno stalo, jaká je pravděpodobnost, že by se vše až na Anubise a Adriu vyvíjelo stejně jako podle seriálu(nález Brány, válka s Goauldy, kontakt s Ori,atd)? Teoreticky stačí v minulosti něco změnit jen trošku a současnost může být úplně odlišná. Ty tu překopáváš historii v podstatě od základů, ale současnost je těmi změnami ovlivněná jen drobně. Je to takové zvláštní...

Koukám, že to vyznívá dost útočně, tak mě radši ignoruj a piš dál

Pravda v tomhle se od Dragona hodně, hodně liším... on to byl taky cíl. Původně měl být Phoenix v Dragonově vesmíru, ale vzhledem k tomu, že to je dost nepraktické, byl přesunut do alternativní reality Vím, že to nesedí na jeho povídku, pasuje jen začátek a možné konec, ale to chceš číst podruhé to samé, akorát napsané jiným stylem? Mám ti tam dát nezničitelné Furlingy, město velké jako Francie, Danniela jako starce? Nevím jak ostatní, ale mě by nebavilo to číst znovu.
Moje verze Furlingů svým způsobem taky vysvětluje, proč je nikdy nenašli. Dragon jede na můj vkus příliš "ve velkém" , tudíž sem provedl úpravy. PV byl použit jenom jako základ, na kterém se dobře pracuje.
A těch pár detailů (Adria, Anubis, Asgardi, Furlingové) docela řádně mění vesmír jako celek. Země taky není tam, kde byla touhle dobou v seriálu. (kdyby nepřiletěl phoenix, tak už Země ani není.)

Samozřejmě že nechci abys kopíroval "Drogonův vesmír" ale s tím, že prezentuješ jak z něj vycházíš, tak věci vůbec nesedí na ten základ...

Z hlediska změn historie - vysvětluje to, proč Furlingy nenašli, vysvětluje to proč třeba Atlantis měla energii. Na druhou stranu nemusela Atlantis vůbec vzniknout, lidstvo se nemuselo vyvinout a tak lze pokračovat...(Dobrá, beru na vědomí, že sice nemusely, ale nakonec se ty věci staly. Koneckonců, jsi pánem svého vesmíru)

[Dragon]

St0rm:
ano pravda jen jsem rád že jsi se zastavil a v tom jmenování jsi nepokračoval a to "příliš ve velkém" má své kouzlo a otvírá hodně možností, ale o tom se tu nebudu rozepisovat

Snail:
a já to zrovna okecám tím jak ty nechceš
Pokud s každým rozhodnutím vznikne další realita (už jen z toho jak píšu tuhle zprávu by vznikly milióny ) a tyto reality tvoří další reality...tak je velmi možné i to že někde sedí mé vlastní já a dokonce ví i o čem tu píšu, zatím co mi za zády sedí Furling, Antik, Nox a Asgard, přičemž hrají karty a místo peněz sází celé hvězdné systémy
je velmi možné že někde opravdu existuje realita, tak jak nám jí prezentují v SG a děje se tam vše do posledního detailu a i "postavy" vypadají stejně...prostě do posledního detailu

btw: ale mezi námi já to St0rmovi taky říkal

///edit: během mého psaní přibyli dva posty a už to fakt přepisovat nebudu

Dragon: Aby sis ty šťourale nepřiložil svoje polínko.

Hlavně, že jsi stejně jako já závislý na povídce a klepeš se na každý díl

Pasuje, alebo nepasuje je mi naozaj jedno. Mne ide o príbeh a jeho dej (čitateľnosť). Aj preto radšej nevŕtam do podrobností.
Táto (samozrejme aj predchádzajúce) ma naplnila spokojnosťou.
Dej nechávam na autoroch. Väčšinou sa sťažujem na kúskovanie príbehu, ale nie na obsah (až na výnimky.)
Pridávaj pokračovania ako vládzeš.

ALL: Co říkáte na novou jednotku času?

Toto je spoiler!!!:

Cesta zpět k transportní místnosti trvala přibližně osmdesát pěšáků a jedno zranění na ruce.

jak velky je furling? at vime kolik to je

odhadem deset metrů, až tři minuty

Toto beriem , ale prepočítavať to určite nemám v pláne. (Možno hrubý odhad.)

Škoda, docela by mě to zajímalo... Ale taky se mi to nechce počítat

tak to usel 800m a trvalo mu to 4 hodiny to se docela prosel

jakop: Tak nová jednotka času byla jedna z nejlepších hlášek v celé povídce

Jinak k té dějové nesrovnalosti...no doufal jsem, že to autor lépe okecá, ale na druhou stranu seriáloví scenaristi mají v seriálu taky pěkný boty a nesrovnalosti a pořád je to jeden z nej seriálů vůbec, takže proč bychom to Stormovi neodpustili, že

Mas pravdu, neodpustímemu to !

rigix: já to myslel tak, že bychom mu to odpustit měly, povídka je kvalitní a malá nesrovnalost v ději ji zase tolik neubírá

A dnes dostanou díl jen zodpovědní voliči!

St0rm: Sakra, já dnes volit nebudu, ale mám to v plánu zítra.

Jako vždy budu volit ZLODĚJE, LHÁŘE A PODVODNÍKY už si musím jen vybrat v které straně

Tak následující díl je pouze pro občany České Republiky starší osmnácti let, kteří se dostavili k volbám

Ne, teď už beze srandy, doufám, že se bude líbit, i když se tam nebojuje. "Vrátí" se nám jedna postava a i když vím, že se s tím opakuju.... Tento díl, jako všechny ostatní, ovlivňuje hlavní děj

prodigal son returns

Byla noc, Jack ležel v posteli a díval se ven z okna na stoupající měsíc. Adria nebyla v posteli, někam se ztratila a už hodinu ji neviděl. Po chvíli slyšel přes otevřené okno její hlas a šel se podívat, co dělá. Vytrčil hlavu z okna a viděl ji, jak sedí na zemi opřená o stěnu, hlavu nakloněnou na bok, jakoby ji měla položenou na něčím rameně a prozpěvovala si. Chvíli ji pozoroval a poté se zase vrátil do postele s tím, že ji nebude rušit, ať už dělá cokoliv.
Adria zvedla oči k oknu ložnice, kde před chvílí stál Jack a špitla „Tak co si o něm myslíš?“ k muži o jehož rameno měla opřenou hlavu.
„Řekl bych, že lépe jsi si vybrat nemohla, Adri.“
Adria se usmála a začala broukat další písničku, do které začal muž tiše prozpěvovat.
Když se ráno probudil, tak už vedle něj Adria spala a klidně oddechovala. Jack se potichu vyplížil z ložnice a když po patnácti minutách vyšel z koupelny, tak se rozhodl připravit snídani. Počítal s tím, že Adria se neprobudí příliš brzy, když strávila půl noci venku. Musel rozkopat polovinu kuchyně, ale našel všechny potřebné ingredience a začal kuchtit. Po půlhodině míchání, šlehání, krájení a smažení měl hotové lívance. Dal je na podnos, kde už čekal talířek s čerstvým ovocem, sklenice mléka, hrnek s čajem a dva druhy marmelády. Vyrazil zpátky do ložnice a nechal za sebou kuchyni, která vypadala jako bitevní pole.
Položil podnos na stolek, sedl si na kraj postele, lehce ji pohladil po vlasech a políbil na čelo. Adria otevřela oči a protáhla se. „Dobré ráno“ popřál ji Jack, vyklopil na podnosu nožičky a postavil jej na postel. Adria se na něj usmála a dala se do jídla. Jack sek ní po chvíli přidal a v tichu snědli snídani. Jack se původně chtěl ptát, co večer dělala venku, ale došel k závěru, že to není jeho věc.
Když byla Adria v koupelně, tak na něj do ložnice zavolala „Vím, že jsi mě včera viděl, cítila jsem tě.“ Davis si poposednul na posteli a čekal jestli bude sama pokračovat. „Mluvila jsem s tátou...“ řekla záhadně a Jack měl pocit, že asi něco zapomněl.
Pokud se pamatoval dobře, tak byl doktor Jackson mrtvý, sama to říkala... leda, že by se zase povznesl, ale to by ho nenechali zasahovat. A tak opatrně zkusil „Zlato, neříkala jsi, že Daniel zemřel?“
Adria věděla moc dobře, že vysvětlování bude složité.
„Je tady.“ Řekla a ukázala si na hlavu, protože Jack podle jeho výrazu vůbec nechápal, tak pokračovala „Můžu ti tady celý den vysvětlovat, jak to myslím, nebo ti to můžu ukázat.“ Jack přikývnul a Adria si k němu sedla na postel. Chytila ho prsty za spánky a podívala se mu do očí.
Stále seděli v té samé místnosti, nevypadalo to, že by se něco změnilo. Tedy až na malou drobnost
„Zdravím Jacku.“ Ozvalo se v jeho zádech. Se škubnutím se otočil a spatřil Daniela Jacksona v bílém roláku.
„Tak ty prý chodíš s mou dcerou“ řekl rázně.
Jack se zarazil „Ehmmm tak nějak...“
Po Danielovi tváři se rozlil úsměv a Jack se uklidnil, došlo mu, že ho jenom strašil. „Doktore Jacksone pokud se můžu zeptat... co tu děláte?“
Jackson se posadil na řidli v rohu místnosti a spustil „Tak zaprvé mi říkej Danieli. A odpověď na tvou otázku je poněkud složitější... Dá se říct, že Adri svými schopnostmi udržela mou mysl naživu, ale protože jsem neměl tělo a nemohl jsem se povznést, tak mi uvolnila místo v její mysli...“
Jack se cítil trošičku zvláštně „Takže vy jste celou dobu u ní v hlavě?“
Adria, která doteď mlčky seděla bokem promluvila „Nemusíš se bát, nemůže ovládat mé tělo. Má možnost používat mé smysly, pokud si to přeje a já mu to umožním, ale jinak je v podstatě živá vzpomínka v mé hlavě.“
Jack se díval z jednoho na druhého a zvažoval, co říct. „Takže on nemůže vidět, co jsme...“
Adria se usmála „Ne...“
Daniel sedící na židli se očividně bavil Jackovým zmatením „Abych pravdu řekl Jacku, připomínáte mi O’Neilla za mlada.“
Jack vstal z postele, došel k Danielovi a podal mu ruku „Sice nevím, jestli jste to myslel jako lichotku, ale to je jedno... Bylo mi ctí, snad se ještě někdy uvidíme.“
Daniel ho ujistil krátkým pokýváním a rozplynul se. Když se Jack otočil, tak za ním stála Adria a usmívala se. Davis si sice nebyl jistý, že to chce udělat, ale řekl „Když už jsme tady, pokud chceš vidět moje vzpomínky, tak můžeš...“
Adria přistoupila ještě o krok blíže, její šaty se rozzářily a bíle zářící energie je pomalu obklopila. Jack viděl Adriiny vzpomínky z dětství, viděl jak ji Daniel vychovával a hrál si s ní. Působil jako ideální otec. Mezitím Adria bloudila v jeho hlavě, kde nebylo moc pěkných vzpomínek, většinou šly od špatných ještě k horším.
Po smrti rodičů vychováván babičkou, které také zemřela v sedmdesáti letech na infarkt, potom skončil v dětském domově, kde nepatřil mezi moc oblíbené děti. Na střední škole zažil tvrdou šikanu a seznámil se s Thompsonem, který ho zachránil před staršími dětmi, které ho bily. Po škole spolu nastoupili k armádě, prošli spolu výcvikem i Afghánistánem, ale i tuhle vzpomínku kalili všichni ti mrtví, noční deprese, strach...
Potom byl Jack vybrán pro jednotky Seal a splnil několik ne příliš oficiálních misí. Nezabíjel, když nemusel, ale i tak kvůli krvi na svých rukou nemohl pořádně spát. Adria se rychle přesunula dále, ale moc si nepomohla, narazila totiž na vzpomínky na ni. Tedy na ni z Jackovy reality.
Sledovala své rudě hořící dvojče, jak se baví zabíjením milionů nevinných, ničící planety, solární systémy a nakonec zabíjí i Antiky samotné. Adria s prudkým trhnutím přerušila spojení a se slzami v očích se otočila k Davisovi zády. Nebyl si jistý, co viděla, ale měl slušnou představu...
„Jak se na mě můžeš vůbec podívat?“ řekla s pláčem a neustále se otáčela k Jackovi zády. Ten ji nakonec chytil za boky a silou ji otočil čelem k sobě.
„Protože to si nebyla ty. Tam tu mrchu nenávidím až za hrob, ale tebe... tebe miluju.“
Adria se konečně přestala bránit, cítila Jackovy myšlenky a myslel to naprosto vážně... musela ho obdivovat za to, že se vyrovnal s tolika problémy v životě a stále rozlišuje zlo a dobro, nenávist a lásku, tu Mrchu a ji. Natáhla ruce kolem jeho krku, políbila ho a špitla „Já tebe taky.“
Těžko říct, jak dlouho tam tak stáli, ale vyrušil je až zvonící telefon. Adria ho zvedla a odpověděla pouze „Nebojte, pamatuji se.“ Otřela si slzy z tváří a podívala se na Jacka „Šel by jsi semnou na jednu společenskou akci?“
Jack bez váhání přikývnul, byl rád za každou minutu s ní a byl zvědavý, co myslí společenskou akcí. „Budeme muset do Spojených států, letadlo letí za hodinu.“ Řekla ještě Adria, když odhopkala do šatny.
Jack se zamyslel „V tom případě máme ještě asi osm hodin čas.“ Adria vystrčila hlavu ze dveří s nechápavým výrazem.
„To myslíš, že když jsem zástupce velitele na Phoenixu, tak nemám žádné výhody?“ řekl a mrkl. Adria se zase vrátila do ložnice, dlouze Davise políbila, moc dobře věděl, kam tím míří a začal ji něžně hladit po šíji.

O osm hodin později

Adria měla dlouhé večerní šaty a Jack černý padnoucí oblek. „Tak kam to bude madam?“ zeptal se Jack a nabídl ji rámě. Když uslyšel odpověď byl trošku v šoku, ale zapnul vysílačku a vydal povel „Přeneste nás na letiště v Hollywoodu.
Na letišti již bylo šero a čekala na ně limuzína. Oba nasedli a auto se rozjelo. Jack už věděl, kam jedou a byl víc a víc nervózní. Když se blížili k cíli, tak všude kolem cesty stáli lidé, spousta z nich měla foťáky a cvakali s nimi jako šílení.
Limuzína zastavila u červeného koberce a Adria se k němu s úsměvem otočila „Připraven na křest ohněm?“
Jack nervózně přikývnul, načež Adria vystoupila z limuzíny a počkala na něj u dveří. Už když se objevila ona, tak fotografové nestíhali mačkat spoušť. Když však vystoupil Jack a Adria ho chytila za ruku, tak dav doslova explodoval. Všichni se na něco ptali a snažili se získat co nejlepší fotku. Adria se naklonila k Jackovi a špitla „Úsměv a mávat.“ Oba se vydali ke dveřím a mávali.
Druhý den se titulky po celém světě v podstatě nelišily. Všechny se nesly v duchu: „Všichni milují naše zachránce, Adria to však vzala doslova!“

Chlape, chlape...
Díl pěkný, ale ty tvoje hlášky jsou best
Doufám, že budeš pokračovat a dávat jich tam co nejvíc

to all: Navrhuji udělat hitparádu hlášek obsažených v této povídce. Tak já začnu. Bohužel nemám sílu rozhodnout se v jakém pořadí budou, akže je to náhodné...

„poselství přijato“
Cesta zpět k transportní místnosti trvala přibližně osmdesát pěšáků a jedno zranění na ruce.
„Úsměv a mávat.“ - tady za to asi může moje asociace na Madagaskar

PS: nediskriminuj nás nesvéprávné(nebo to bylo neplnoleté? )

St0rm: Co ti napsat k dílu , vše jsem ti říkal už na ICQ, takže říkám, jen tak dál pokračuj v dobré práci. (Samozřejmě, že já vím, že to děláš.)

Snail: A co toto, to se ti nelíbilo??

Všechny se nesly v duchu: „Všichni milují naše zachránce, Adria to však vzala doslova!“

líbilo, stejně jako ještě několik věcí, ale nemůžu do citací přepsat celou povídku

Snail chválí? Snail se baví? Snail nemá připomínky?
Tak to Storm čumí
Jinak jsem rád, že se hlášky líbí, jenom nevím jak je píšu, ony se tam totiž "dávájí samy"
Já si pišu hlavní příběhovou linku a nějaký vnitřní automatický systém mojeho mozku potí všechno kolem