SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Díl nebyl špatný, ale...
Něco mi tam chybělo. Možná větší rozpracování závěru, možná ukázání efektu vypálených atomovek, možná něco úplně jiného. Ne že by se mi díl nelíbil, ale něco tomu prostě chybí. Tak to aspoň vidím já, namlsanec z předchozích dílů...

Patas25: Kde se píše o třicítce ASG lodí nad Sochou svobody??

Toto je spoiler!!!:

S konce je patrné, že k NY miří jen Phoenix a Thorova loď.

Kocourr: Pokud jde o ATL na Zemi, koukni se do 05. Díl : Nečekaná odhalení.

O’Neill a Sheppard si chvíli něco šeptali a když Adria nevypadala, že se zapojí do diskuze tak John vysvětlit, že na jejich straně bylo pár bodů rozdílných.
„Například Goa´uldi nebyli poraženi, všichni jsou sjednoceni pod Anubisovým vedením, jeho síla je tak obrovská, že se mu ostatní neodváží postavit. Atlantis jsme objevili taky ale brána na ní nebyla schopná vytáčet. V ZPM bylo dost energie na cestu k Zemi, takže jsme si dali cestu na otočku. Daniel a Vala také omylem kontaktovali Ori, protože si Daniel myslel, že můžeme požádat o pomoc nepovznesené Antiky. Poté se při prvním pokusu o postavení superbrány oba obětovali, zničili ji a skončili v galaxii Ori kde byl Daniel zabit.“

Veľmi, veľmi dobre napísaná časť.
O prítomnosti Atlantis a ostatných veciach je to vysvetlené.
Mne ostáva čakať na pokračovanie.

jakop: jop, díky za info, asi sem to nějak přehlíd , to ale jen potvrzuje, že povídce není moc co vytknout.
Btw, kdy se můžeme těšit na další kousek?

Vzhledem k tomu, že díly se průměrně pohybují mezi 2-3 A4 tak je můžu dávat relativně často další díl odhaduju na neděli, max pondělí
A jinak díky za pochvaly

St0rm: Jen je trap a dej to až v Pondělí.
Moc si čtenáře rozmazluješ, musíš být na ně tvrdý.

[Patas25]

Ho neposlouchej!!

Žiadne zdržovačky a šup sem s ďalšou časťou.

povidku sem precetl jednim dechem musim rict skvela prace neco takd dobreho sem dlouho necetl ale at te ani nenapadne davat mezi jednotluivima dilama mic vlky casovy rozestupy bo to bych musel byt hodne zlí

Další nový čtenář, který mi napsal pod díl... Nic neudělá větší radost a nezvedne víc náladu, než reakce čtenářů pod nový díl i kdyby záporné, člověk aspoň ví, že to někdo čte

Tak si dáme poslední díl z bitvy o Zemi, doufám, že se bude líbit jako ostatní, i když už je bez vesmírných bitev

Bitva o přežití, part III

„Běž, běž, běž!“ řval seržant na svou jednotku, když dobíhali ke zdi. Vykouknul za roh, potom se otočil k jednotce a dával příkazy „Poběžíme támhle do těch dveří a potom po schodech nahoru, mělo by tam být čisto. Na ulici nezastavujte jinak jste mrtví!.. Připraveni? Jedem,jedem!“ Jednotka se dala opět do pohybu a rychlým během překonala opuštěnou ulici, na které stálo pár ohořelých aut.
Když vybíhali schody, rozezněla se seržantova vysílačka „Fox one, Fox one, ozvěte se Fox one...“ udýchaný seržant za běhu odpověděl „Co se děje Fox hole? Právě se přesouváme na pozici.“ „Dávejte pozor na nepřátelský pohyb. Ve vašem okolí byli spatřeni jaffové, třicet až čtyřicet.“ „Rozumím Fox hole, Powers konec.“ Když konečně jednotka vyběhla na střechu, tak se nad nimi prohnaly nejdříve tři kluzáky a pár vteřin na to letka F-22. Začali ustavovat minomet do středu střechy a na okraj připevnili těžký kulomet. Seržant vytáhl dalekohled a kontroloval okolí. Ostatní budovy byly o několik pater nižší, na severu byl břeh jezera a na jihu park takže viděl, jak po celém městě hoří budovy a doutnají trosky. Nedaleko, na druhé straně cesty, která vede k mostu, byla přichystána další jednotka. Byli zakopáni, teď už jenom čekat.
„Seržo! Ulice pod námi, jaffský oddíl.“ Zavolal desátník Heffron a zamířil s těžkým kulometem. Seržant se naklonil opatrně přes okraj „Zaměřte to minometem, Heffe, jak dopadne první, tak spusť palbu, ostatní nachystat na okraj budovy a podpořte to.“ Uprostřed jaffů explodoval granát, hned na to je začal ostřelovat Heffron a zbytek čety na sebe nenechal dlouho čekat. Jaffové toho moc nenadělali a během pár chvil leželi na asfaltu cesty. „Fox one, Fox one! Už se k vám blíží, počet neznámý. Pokuste se je zastavit, zbytek jednotek je na cestě. Fox hole konec!“ Powers vytáhl dalekohled a zadíval se na most, po kterém pochodovalo několik stovek jaffů. „Chlapi, tenhle břeh neobsadí, jasné?! Tohle je náš břeh! Naše země! Naše planeta!“ Jeho muži odpověděli mohutným „Whoooa!“
Vojáci byli připraveni na vše, stejný proslov měl pravděpodobně i seržant u druhé jednotky. Jakmile se dostali jaffové na dostřel začal minomet bombardovat jejich řady, jak nejrychleji dokázal. Heffron spustil palbu z těžkého kulometu a stejně se zachovala i druhá jednotka. Jaffové opětovali palbu a postupovali kupředu i přes obrovské ztráty.
„Vběhli do našich dveří, vy dva běžte jim přichystat překvapení!“ křikl seržant na dva desátníky nejblíže dveřím na střechu. Ti sebrali pár náloží a seběhli o dvě patra dolů, kde zaminovali několik průchodů a chodeb. Zároveň s mostem letěly dva kluzáky, každý na jednu z pozic lidských jednotek. Seržant zvedl ze země STINGER, zamířil a stiskl spoušť. Přímým zásahem vyřadil blížící se kluzák, ale druhá jednotka neměla takové štěstí. Kluzák zasáhnul střechu a ta se zhroutila o dvě patra níže, jediným kladem bylo, že kluzák následně havaroval a nebyl tedy již hrozbou. Z nižších pater se ozvaly tlumené výbuchy nastražených náloží...
„To by je mělo na chvíli zdržet“ poznamenal seržant a překontroloval situaci dole na ulici ležely stovky mrtvých jaffů, ale přes most se blížili stále další a další. Minomet se přehřál a nemohl střílet a k tomu docházely náboje.
Seržant stiskl čudlík rádia „Fox hole? Žádám o okamžitou leteckou podporu, odstřelte ten most.“ Ve vysílačce bylo chvíli ticho „Zamítá se seržante, držte pozici. Posily jsou pár ulic od vás, Fox hole konec.“ Minomet mezi tím částečně zchladnul a bylo možné obnovit palbu. Jaffové, kteří již sešli z mostu nabíhali do budov v okolí a už i ze dveří vedoucích k jednotce se ozývaly jejich hlasy.
„Vy tři kryjte dveře, Heffrone kašli na cestu a hlídej okolní střechy, vy ostatní, oči na stopkách. V podstatě zároveň začala střelba do dveří, Heffronova palba na protější budovu a zbytku jednotky po čemkoliv, co se pohnulo. „Seržo, dochází munice, poslední dva zásobníky na chlapa!“ seržant přikývnul, že ví. Dole na ulici se ozval výstřel z tanku, dorazily posily... takže ještě byla naděje.
Dva Abramsy a asi čtyřicet vojáků postupovalo ulicí směrem k obklíčené jednotce. Přes zběsilou palbu bylo slyšet jenom vojáky jak řvou, že jim došly náboje. Okamžitě vytáhli pistole a pokračovali ve střelbě. Jaffové se však očividně poučili a nenabíhali jako tupé stádo. Pod střechou, na které byla jednotka zakopána, se ozvalo několik výbuchů, které roztrhly obvodové zdi a celá střecha se zhroutila. Explozi nikdo nepřežil... V dálce za mostem proříznul vzduch několik metrů tlustý modrý paprsek a zničil přistávací zónu nepřítele. Ze sutin domu, na kterém byla jednotka ‘fox one‘, bylo přes tlumený zvuk střelby slyšet šumící rádio „Fox one, Fox one, ozvěte se Fox one. Dorazil Phoenix, vyhráli jsme!“
Phoenix sestoupil z oběžné dráhy přímo nad Manhattan a Thorova loď kroužila nad ostatními čtvrtěmi. Obě lodi pomocí transportní technologie odstraňovaly z ulic vraky aut a pozůstatky leteckých soubojů. Všude ve městě houkala hasičská a policejní auta. Někteří lidé využili toho, že policie má plné ruce práce a začali rabovat.
Phoenix zachytil vysílání na policejních frekvencích a vyslal do ulic každého vojáka, kterého mohl postrádat. Všichni měli ve zbraních gumové náboje, aby nebyla zbytečně prolita krev. To samé se dělo i v ostatních napadených městech po celé planetě. Asgardské lodě křižovaly nebe a čistily ulice od trosek. Lidé vycházeli z bunkrů a sklepů. Teď nadešla nejhorší část každé bitvy, sčítání ztrát. Předběžné odhady mluvily o pěti miliónech mrtvých civilistů, nehlásilo se přes deset tisíc vojáků a pět set letadel bylo sestřeleno. Lidská flotila byla zničena, Asgardé ztratili celkově, v obou bitvách, dvaasedmdesát křižníků a jenom polovina posádek byla zálohována. Phoenix i přes těžké škody ztratil pouze třicet členů posádky, což se dalo jako jediné považovat za částečný úspěch.
Přibližně po třech dnech už byla planeta celkem v klidu, menší města si žila svým běžným životem, jakoby se nic nestalo a metropole se pomalu vracely do zaběhnutých kolejí. Jedině spálená země na místech, kde stávalo Marseille připomínalo nedávnou bitvu. Většina Asgardů se stáhla zpět do své galaxie, ale výměnou za plány projektilových zbraní a disruptoru ponechali u Země šest svých lodí pod přímým velením plukovníka Westwooda, jediného právoplatného zástupce Aliance v Mléčné Dráze.
„Plukovníku mohl by jste se dostavit do Pentagonu? Štáb by rád věděl, co je ta vaše Aliance zač a jaké je naše postavení vůči ní.“ Ptal se zrovna O’Neill na obrazovce
„Samozřejmě plukovníku, Země je prozatím v bezpečí a někteří členové posádky potřebují dovolenou. Během čtyř hodin vám budu k dispozici.
V SGC se roztočila brána a iris se okamžitě zavřela. Sotva se ustálil horizont událostí, tak se opět otevřela, aniž by jí dal někdo v řídící místnosti povel. Horizont se zavlnil a z brány vystoupil převor. Vojáci okamžitě zahájili palbu, ale kulky zastavovaly několik centimetrů před převorovým tělem. „Přináším poselství obyvatelům této planety!“ z rozhlasu se rozezněl hlas generála Landryho „ Můžu vás ujistit, že vaše poselství nikdo neuslyší a neopustíte prostor téhle základny. Poslední výzva... Vzdejte se!“ Převor nereagoval na varování a vydal se klidným krokem směrem k výtahu. Vojáci se ho snažili zastavit, ale nic nezmohli.
Když byl převor u výtahu a škrtil obsluhu, aby ho vyvezla na povrch, tak ho pohltilo jasné světlo. Objevil se na palubě Phoenixe a díval se do hlavně berety. Thompson se na něj podíval a se slovy „poselství přijato“ zmáčknul kohoutek. Převor byl bezbranný a spadnul na podlahu s dírou v hlavě.

Radujte se, St0rm mě neposlechnul.

Co říci k dílu.

Toto je spoiler!!!:

Jako vždy pěkný s humornou scénkou na konci.

Je bezva, když autor dokáže i do klasického(vážného) děje zakomponovat humor. A tobě se to daří!
Dílu tentokrát nemám co vytknout

Výborné. Naozaj vydarená časť a vôbec nevadí ak na určitú dobu nebudú vesmírne bitky. Ono v dobrej poviedke stačí kvalitný dej a pútavý príbeh v ktorom sa človek nestráca. (Samozrejme vesmírna bitka poteší a nemusí byť len vesmírna.)
Držím palce a teším na pokračovanie.

No jsem rád, že se líbilo teď se to zase uklidní a budeme mít pauzu od bojů

Snail: To jo, jen mi St0rm na ICQ napsal:

to nein humorna scena borce popravi, naprosto bezbranneho a pry humorna

Mě osobně se to líbilo a musel jsem se tomu usmát

„poselství přijato“ a pak B U M

Vše přečteno a je spokojenost. chválit nebudu, kritizovat snad taky ne, jen prosím o trošku lepší členění. Občas v tom mam fakt hokej kdo co říká, když je na jednom řádku několik uvozovek
A také mě velmi pobavila představa jak se vojáci zakopávají na střeše domů Jsem myslel že zakopat se dá jen někde na louce kde je hlína

Pod střechou, na které byla jednotka zakopána.....

pardon, špatný obrat já to automaticky použil jako synonymum pro "umístěná" a vůbec mi nedošlo, že na střeše se těžko kope

[Patas25]

Chudák obsluha...

Ice: Tak St0rm myslel pod slovem "zakopat" to, že se tam opevnili, aby měli krytí před střelbou, ale mohli i v pohodě střílet

Však on to určitě pochopil jenom to musel připomenout no

Ano správně, pochopil jsem to, ale nedalo mi to a musel jsem na to upozornit. Prostě mě smíchy bolelo celé tělo, když jsem si představil vojáka, jak je na střeše a velitel mu dá rozkaz zakopat se. On jen vyvalí oči a řekne si rozkaz je rozkaz, vytáhne lopatku a začne kutat betonovou střechu aby si udělal zákop

V průběhu dneška sem asi šoupnu další díl, ještě uvidíme jak to stihnu

A jak slíbeno, další díl. Je to velice, velice velká oddechovka

Dovolená

Phoenix se hnal maximální rychlostí skrz pás asteroidů a pilot měl co dělat, aby stíhal manévrovat mezi většími objekty. „Palte!“ vykřikl Davis a z Phoenixe vyletělo šest modrých paprsků, každý zasáhl cíl. „Střílejte v kratších dávkách! Nemáme čas!“ Z Phoenixe látaly modrá záblesky jako zběsilé a ničily jeden cíl za druhým, střelci při míření velice vypomáhal počítač, který vyrovnával prudké pohyby lodi. Zrovna v jednom prudkém úhybném manévru, když loď v rychlosti překračující třista kilometrů za vteřinu stála na boku a cpala se mezi dva velké asteroidy, ztratil střelec přehled a minul několik cílů. Davis okamžitě reagoval, nemohl si dovolit vracet se zpátky... „Vypněte hlavní motory, plný tah trysek na přídí! Otočte nás...“ Pilot sice vyvalil oči, jestli to myslí vážně, ale uposlechl rozkaz. Čumák lodi se zvedl a Phoenix se horem otočil dozadu. Loď dále pokračovala v původním kurzu díky setrvačnosti a pilot měl co dělat, aby pozpátku stíhal manévrovat. „Palte!“ vykřikl Davis a minuté cíle dostaly plný zásah. Loď se otáčela čelem zpátky do kurzu a opustila pás. „Slušná práce Davisi... dvě minuty dvacet vteřin, pěkný čas na nováčka“ pronesl Westwood stojící v rohu můstku se stopkami v ruce a s úsměvem pokračoval „Pokud budete takhle pokračovat, už se nebudu bát vám svěřit loď.“ Davis poděkoval, předal velení na můstku a odešel do své kajuty. Westwood se usadil „Vezměte nás k Zemi, jednání a dovolená čeká...“
Phoenix se vznášel v mírumilovném tichu na oběžné dráze a plukovník Westwood byl zrovna ve Washingtonu na jednání, což nechalo loď pod velením Davise, který už se taky chystal opustit palubu, ale měl ještě jeden poslední úkol. Před ním se objevil bílý záblesk a sotva pohasl, ozvalo se příjemné „Jacku, konečně...“ mladá žena ho zlehka objala. Davis objetí oplatil a naznačil rukou kudy jít.
Když dorazili na ošetřovnu, tak Adria došla k major de Lyon, která stále ležela na jednotce intenzivní péče připojené na přístroje. Adria jí položila ruku na břicho a zavřela oči, v ten samý okamžik se přístroje mohly zbláznit. Ukazatel srdečního tepu si ne a ne rozmyslet jestli srdce stojí nebo tluče, mozková aktivita byla naprosto mimo. „Co to sakra děláte?“ vykřikl doktor a vrhnul se k Adrii. Davis se mu postavil do cesty a dal Adrii dost času na dokončení. Major se začala klepat a s prudkým škubnutím a hlubokým nádechem se na posteli posadila. „Co...? Kde....? Jak....?!“ vykoktala a spadla zpátky na postel. Davis pustil doktora, který okamžitě začal kontrolovat její funkce a uklidnil se až když zjistil, že je major v pořádku, v lepším než kdy byla.
Adria se zlehka zapotácela a Davis ji pomohl k židli, na které si odpočinula. „ Pohlídejte majorův zdravotní stav a jak se probere, tak jí ukažte kajutu a seznamte s děním v posledních dnech prosím...“ řekl Davis doktorovi. Nabídnul Adrii rámě na podepření a odešli z ošetřovny.
„Připraven na výlet?“ řekla Adria Jackovi s úsměvem.
Ten se na ni podíval „Takže ty mi neřekneš kam jedeme?“ od Adrie se mu dostalo pobaveného zavrtění hlavou „No dobře... skočím si pro tašku a můžeme vyrazit.“
Došli do jeho kajuty, kde vzal ze země sportovní tašku a dorazili na můstek. Adria došla k Petrovovi, který zastupoval velitele „Prosím, transportujte nás na tyto souřadnice...“
Petrov se podíval na Davise, který dal přikývnutím najevo souhlas, pár vteřin nato je pohltilo bíle světlo.
Když se objevili na souřadnicích byla všude kolem tma „Hups“ vypadlo z Adrie, která zrovna o něco zakopla a otevřela dveře, za kterými bylo světlo „Asi chybka ve výpočtech souřadnic...“
Davis zrovna vycházel ze skříně „Kapku...“ Jack se zastavil a rozhlédl se kolem, nebyl si zrovna jistý, kde jsou.
Stáli ve velké hale s dvojitým schodištěm a podlahou z mramoru, Davis došel k velkým dřevěným dveřím a otevřel je, hned věděl kde je... „Švýcarsko?!“ zvolal a otočil se zpátky k Adrii.
„Ano, Švýcarsko... Po mém přijetí na Zemi jsem si mohla vybrat, kde budu žít a krásnější oblast jsem nenašla.“ Poznamenala Adria.
Jack chvíli koukal ven ze dveří „To ti dali hned po propuštění z vězení takovýhle dům? Asi se nechám taky zabásnout.“
Adria zavrtěla hlavou „Nejdříve jsem žila v malém bytě, časem se ze mně stala, jak tady říkají, celebrita a vláda měla pocit, že bych měla reprezentovat na úrovni, tak mi zařídili tohle.“ Poslední slova doprovodila rozmáchlým gestem.
Bydlela v obrovské vile s rozlehlým pozemkem sedící na úpatí Alp. Zasněžené vrcholky hor kontrastovaly se zelenými kopečky a údolími kolem vily. V dálce se krčila malá vesnička, ale jinak bylo celé okolí neposkvrněné civilizací.
Davis zavřel dveře „Pár otázek... zaprvé, kde mám pokoj? Zadruhé, co budeme dělat? A zatřetí, kdy půjdeme lyžovat?“ vyhrkl nadšeně.
Adria se tvářila pobaveně, když viděla zářící jiskřičky v jeho očích „Lyžovat můžeme jít rovnou, lyže si můžeš půjčit ve středisku a oblečení se tu na tebe nějaké najde. Skočím zařídit odvoz a ty si zajdi do pokoje, je tam zařízená šatna s tvými velikostmi, třetí patro šesté dveře vpravo...“ instruovala Jacka. Ten vyběhl po schodech do třetího patra a vydal se doprava podle instrukcí.
„Šesté dveře, šesté dveře... která strana chodby...?“ mumlal si.
Když se nemohl rozhodnout, tak prostě zkusil pravé dveře, ale to vypadalo na koupelnu s vanou, nebo spíše bazénem uprostřed. Zavřel za sebou, už na jistotu otevřel druhé a Vešel do svého pokoje. Luxusní zařízení z ušlechtilých kovů a dřeva krásně ladilo s červeným čalouněním a bílými závěsy, které vlály u otevřených oken. Chvíli zkoušel různé dveře, až konečně našel šatnu, ve které bylo opravdu všechno možné oblečení a vypadalo, že mu padne „... takový odhad velikostí bych chtěl mít taky...“ řekl si sám pro sebe a vybíral lyžařskou kombinézu.
Když se vrátil dolů čekala na něj Adria v lehké kombinéze. Vyšli spolu hlavními dveřmi, kde na ně čekal Rols- Royce Phantom s řidičem. Davis si připadal jako ve snu, když nasedal do auta, které nabízelo luxusu jako malý dům.
Po necelé půlhodině cesty vystupovali v lyžařském středisku, když vystupovali, tak Adria na Jacka mrkla „Moc se neunav, mám ještě nějaké plány.“
Ten okamžitě vyrazil za ní auta zjistit, co tím myslela, ale nedostal šanci se zeptat. Zarazila ho pozornost okolních lidí. Někteří z nich si Adriu fotografovali, jiní ji nadšeně zdravili, ona se tím však nenechala vyvést z míry a s úsměvem zdravila všechny okolo stojící lidi. Zařídili si půjčení lyží a vydali se na sjezdovku, kde strávili přibližně hodinu a okolní lidé reagovali pořád stejně.
Když se vrátili do vily, tak se již stmívalo a Jack si dával horkou sprchu. Adria mu pořád neřekla, co má v plánu, takže se těžko rozhodovalo co na sebe. Vyšel z koupelny a při sušení vlasů se začal prohrabávat šatníkem. Nakonec vytáhl lehký černý oblek z něčeho, co vypadalo jako hedvábí. Sešel po schodech a když Adriu nikde neviděl vyrazil automaticky před dům k autu.
Tam se již Adrie dočkal, měla na sobě šaty jednoduchého střihu, byly velice podobné těm bílým, ale neměly záda a byly ohnivě červené. Jack se zmohl pouze na „...nádherná...“
Adria se polichoceně usmála a nasedla s Jackem do auta. Dojeli do Curichu kde auto zastavilo před útulnou malou restaurací s nádherným dřevěným interiérem, působila velice intimně. Číšník je poznal hned, jak vstoupili a uvedl je k jejich stolu. Malý kulatý stolek v rohu restaurace, pěkně skrytý za zástěnou, aby nebyli rušeni, ale s velkým oknem které dávalo nádherný výhled na večerní Curich dole pod kopcem. Číšník jim nabídnul vinný lístek, ze kterého si vybrali Sauvignon Blanc.
Poté co jim jej nalil si beze slova, za to s hlubokým pohledem do očí, připili. V příjemné atmosféře byli oba uvolnění a začali si povídat o všem, co je napadlo, Jack se jenom taktně vyhýbal jeho verzi Adrie, aby tuto nerozrušil. Řešili dětství, život, výcvik, nepříjemné zážitky... zkrátka všechno a oba se příjemně bavili.
Někdy v pozdních hodinách před vilou zastavil Rols a oba vystoupili. Jack se držel s Adrií za ruku a něco si šeptali a smáli se. Davis jako správný gentleman doprovodil dámu ke dveřím pokoje, když ji chtěl popřát dobrou noc, tak mu zajela rukou do vlasů a políbila ho. Jack se samozřejmě nebránil a Adria ho za klopu zatáhla dovnitř, kde ho Adria zlehka žduchnula na postel...

Poděkování za PDF a korekci Jakopovi

http://leteckaposta.cz/152150069

Prej oddechovka!
Neber si to osobně, nemyslím to nijak špatně, ale tímhle jsi docela zparodoval celý námět
Při čtení jsem se musel bránit smíchu

Pár "chyb":
-

...když loď v rychlosti překračující třista kilometrů za vteřinu...

něco mi říká, že je to v podstatě rychlost světla, nevím, jestli je to zrovna dobrá rychlost pro let asteroidovým pásem
-kapitán lodi je mimo a jeho zástupce může loď jen tak opustit? myslím, že to není podle vojenských pravidel možné
-má vybavený pokoj, plnou skříň věcí atd atd a lyže si musí půjčovat?