Stargate Absurdium

Toto je (bude) sbírka volných, nenavazujících povídek ze světa Hvězdné brány.

K mé další tvorbě se dostanete přes Navigační panel.

All the Dummies...

Bylo nebylo, jednou pod čejenskou horou seděl v kanceláři generál Hammond a nudil se. A tak zavolal svou sekretářku, seržanta Waltera, a povídá mu: "Waltere, já se nudím."
Walter se zamyslel a dostal nápad. Skvělý, úžasný nápad, jako když nebeský posel sestoupí na Zem a hlásá příchod dalšího Páně.
"Už vím, jak zaženete nudu, generálku můj!" Hammond tázavě zdvihl obočí a Walter pokračoval: "Dáte dohromady tým a budete mu přikazovat, aby probíhal tam a zpátky tím velkým šedým kruhem, který nevíme, k čemu slouží. A aby bylo veselo, já ten kruh ještě roztočím, abychom měli správnou atmosféru."
Hammondovi se ten nápad líbil.
O dva dny, dvacet jedna hodin, čtyřicet sedm minut a jedenáct vteřin později stáli v Hammondově kanceláři čtyři osoby. Plukovníkáč O'Neill, který nedávno odešel do důchodu, protože se jeho syn zastřelil jeho zbraní, ale plukovníkáč i přesto stále trousil samé vtípky. Kapitánka Carterová, holka z vojenské rodiny, co se nemohla rozhodnout, zda má být chytrá, drsná nebo pěkná, tak byla vším zároveň. Doktůrek Danny Jackson - nevlastní bratr slavného popového zpěváka - který byl tak vymindrákovaný bratrovým úspěchem, že se mu snažil vyrovnat a kudy chodil, tudy trousil nesmysly o mimozemšťanech, dveřích do nebe a svítících očích. A nakonec Jaffík Teal'c, ten sem přišel Hvězdnou bránou, o které nikdo netušil, k čemu slouží a jak funguje, a Teal'c byl tak zamlklý, že to z něj nemohli dostat.
Generálek přikývl a ukázal oknem na velký šedý kruh.
"Máte zelenou."
Tým už chtěl vypadnout, ale O'Neill je zarazil a tázavě se na generálka podíval. "Jen aby nedošlo k nedorozumění, pane, jakou mají oni?"
Hammond se zamračil. Dobrá otázka. Jakou barvu mají oni? A kdo jsou oni? Na tu druhou otázku se sice plukovníkáč neptal, ale Hammonda by odpověď zajímala stejně. Generálek však nemohl dát před svými lidmi najevo nejistotu. Kdyby si toho plukovníkáč všiml, okamžitě by se chopil příležitosti a podle pradávné klingonské tradice by Hammonda vyzval na souboj o vedení smečky... tedy hory.
"Oni mají žlutou," prohlásil nakonec. "A teď už padejte."
Tým vypadl z kanceláře a následující tři dny, po které měla jejich mise trvat, pobíhali ti čtyři Hvězdnou bránu tam a zpátky, doufajíc, že se někdy zapne a oni projdou na jinou planetu.

Pěkná recese , klidně ještě pokračuj v "rozpracované příběhové linii" mile rád si to přečtu

Tak tohle nemá chybu tohle by mohla být dost dobrá komedie jen tak dál pokračuj

dost drsný

docela me to rozsekalo

Tak kdy bude pokračování??? šup šup, ať už je to tady!

Máte štěstí, mám v šuplíku ještě jednu... Jak jsem upozornil, je to cyklus volných, nenavazujících povídek.

Science Duel

"Dámy a pánové, všichni víte, proč jsme tady," řekla doktorka Weirová na úvod. Šepot a šrumot davu shromážděného před odpojenou Hvězdnou bránou v tu ránu utichl.
Přihlížející tvořili nepravidelný půlkruh, v jehož středu proti sobě stáli dva protivníci. Šampión a vyzyvatel. Vůdce smečky a mladý, ambiciózní samec. Mistr a učedník.
Rodney a Radek.
Weirová pokračovala: "Cílem tohoto souboje bude s definitivní platnosti určit největší mozek v naší expedici, nejchytřejšího vědce mezi námi, nejgeniálnějšího z lidí v galaxii Pegasus."
Rodney a Radek na sebe upřeně hleděli, ani jeden z nich byť jen na okamžik neodvrátil zrak, ani jeden z nich nemrkl. Tento souboj vůlí bude pro výsledek stejně důležitý, jako samotný duel.
"Vítěz budiž navěky považován za toho nejlepšího z nás. Poražený, pokud přežije, odejde do doživotního vyhnanství na wraithské pastviny."
V prostoru brány se znovu rozlehlo šumění, tentokrát znepokojené. I kdyby poražený nějakým zázrakem souboj přežil, tohle by pro něj znamenalo jistou smrt.
"Poslední dva týdny personál expedice podával návrhy, jakou podobu by tento boj o moc měl mít. Naše odborná komise z nich vybrala dvanáct, z kterých se nyní jeden vylosuje." Weirová pokynula na Chucka. "Seržante, buďte tak laskav."
Chuck přistoupil k osudí s tuctem papírků a zalovil v něm. Vylovený pak podal Weirové. Ta ho rozbalila a přečetla.
"Rodney, Radku..." Následovala chvíle odmlky. "Budete soupeřit o to, kdo z vás dříve vyhodí město do vzduchu." Další vlna nervózního mumlání. "Všechen nepotřebný personál opustí Atlantidu a přesune se na stanoviště Alfa. Zůstanete pouze vy dva a dozorčí komise." Když byla znovu zapojena brána a nepotřebný personál opustil město, Weirová pokračovala. „Nejprve oba sepíšete své návrhy, jak byste co nejrychleji vyhodili město do vzduchu, písemně, a odevzdáte je komisi. Poté se postavíte na namalované značky v prostoru brány a vyčkáte na zahajovací signál. Jakmile souboj odstartujeme, čas poběží a ten z vás, kdo dříve Atlantidu zničí, se stane vítězem a nejgeniálnějším člověkem v galaxii Pegasus.“
Rodney a Radek naškrábali na své papíry několik vět a odevzdali je. Ještě než je Weirová poslala k bráně, letmo je přečetla a řekla: „Radku, musíte to napsat anglicky, česky to nepřečtu.“ Radek zabručel cosi pro anglicky mluvícího člověka nesrozumitelného, vzal si nový papír, technický slovník a po půl hodině přelouskal svůj návrh do angličtiny. Pak se konečně mohlo pokračovat.
„Tohle bude zajímavé,“ prohodila Weirová k Chuckovi, když už oba vědátoři čekali u brány. „Dobrá seržante, můžeme začít souboj. Aktivujte zahajovací signál.“
„Ano, madam,“ přikývl Chuck a aktivoval bránu. Rodney a Radek, kteří stáli nachystaní na namalovaných značkách v prostoru brány, byli v tu ránu pohlceni modrým výtryskem nestabilní energie.
Weirová, Chuck a zbytek dozorčí komise stáli na ochozu jako opaření. Jako první se na slovo zmohl Richard Woolsey, který v dozorčí komisi zastupoval IOA. „Myslím, doktorko Weirová, že pokračovat nadále v souboji o nejgeniálnějšího člověka v galaxii Pegasus nemá smysl.“ Weirová jen tiše přikývla a Woolsey pokračoval: „Po této události nemůže být pochyb, že jsem to já.“

tak to nemá chybu..sice sem doufal že vyhraje radek ale nevadí....rozhodně sem hoď další..má to vtip a celkově je to hezky napsaný..

tak to bylo dost dobrý určitě pokračuj je dobré se po náročném sni zasmát

moc dobrý, tenhle systém krátkých na sebe nanavyzujících "událostí" mi sedí a ještě se pěkně pobavím, budu hltat každou novou miniepizodu