SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

[Patas25]

No jak sem Stormovi včera na icq slíbil, tak sem to musel dodržet. Teďka k povídce: Není špatný námět, a rozhodně ti musím říct, ať pokračuješ. A co se týče obrázků, tak jsou rozhodně povedené.

Jen tak dál!

Zvažuju, jestli sem hodit pokračování dnes a další díl v neděli. Nebo až zítra a pokračování v pondělí

Nieje o čom. Dnes ďalší diel a zajtra ďalší a pozajtra tieš.

[Patas25]

Safra porte až tedka sem si všiml, že tu je třetí díl a rozhodně sem dej další díl co nejdříe... jinak obrázky zase super... (Taky sem to v tom programu zkoušel, ale kvůli nedostatku času sem to zatím pořádně nepochopil. Jen chci říct ostatním, že něco takového vytvořit je náročné... at si toho taky cení )

Nakoľko som sa včera zapirátoval tak som na pokračovanie prišiel až dnes ( ).
Ďalšia časť Ti vyšla z môjho pohľadu na 1* .
Pridávaj pokračovania ako vládzeš. (tzn. - čo ťuk na klávesnicu, šup s tým na fórum.)

(A idem pirátiť ďalej .)

Tak jo, po rozhovoru s mými poradci tady je 2. díl a 3. bude v neděli doufám, že si ho užijete jako předchozí.
A malý spoiler

Toto je spoiler!!!:

V 3. a 4. díle se dostaneme k "hlavní zápletce"

Phoenix falling

„Podejte mi skalpel a dejte mu narkózu“ a oslepující bílé světlo bylo jediné, co vnímal. Tedy pokud pomineme tupou bolest v boku. Proti ostrému světlu viděl, jak mu něco nasazují přes hlavu a ozval se příjemný dívčí hlas „Dýchejte. Jedna- - - dvě---.......“
S prudkým posazením se probudil z hlubokého spánku, ale ostré škubnutí v boku ho zase položilo. Rozhlédl se kolem a zjistil, že jasné světlo je pryč a už neslyší žádné hlasy, tedy až na otravné a všudypřítomné pípání... Kde už ten zvuk slyšel... když byl na operaci se slepým střevem, to je ono! Takže je v nemocnici... Počkat... v nemocnici kde? Poslední co si pamatoval bylo, že klečel na tanku schovaný za věží, kryl civilisty běžící do lesa... a... a když se podíval, za co se mu zahákla uniforma, tak ji měl celou od krve. Asi ho postřelili, ale to pořád není odpověď na to „kde sakra je?!“ Doktoři mluvili anglicky, aspoň není v zajetí, přinejmenším neměl ten pocit... S tímhle závěrem se spokojil a vysílením zase usnul. Tentokrát bylo probuzení pomalejší a už se raději nepokoušel posadit. Když se podíval doprava tak nad ním stála nějaká osoba v uniformě, které řekla jenom „Jak se máš Tommy?“. „Promiňte, ale my se známe?“ odpověděl. Jackovi stojícímu u jeho postele zmrznul úsměv na rtech. Chvíli nevěděl, co má říct a když už se nadechoval k odpovědi tak z Tommyho vypadlo „Klid ty cvoku, dělám si srandu!“ Kapitán si oddechl, přijít o Tommyho vážně nepotřeboval, ne potom co ztratil tolik lidí na planetě... „Mohl by si mi doplnit informace v tom, co se stalo po evakuaci?“ zeptal se Tommy a lehce se na posteli pootočil. Jack jenom přikývnul a začal mu vyprávět, jak se evakuace odvíjela z jeho pohledu. Když se dostal k autodestrukci základny tak se odmlčel, pořád viděl všechny ty zraněné, které musel zabít. Tommy sice poznal, že je něco špatně, ale přešel to bez poznámky. „No a potom jsem vydal jediný možný rozkaz... směr stanoviště Omega. V ten okamžik se ozvalo bzučení, všude se rozlilo bílé světlo a jediné, co mě napadlo bylo, že nepřítel obnovil bombardování a dostali jsme zásah. Potom se ale světlo rozplynulo a my stáli v nějakém poloprázdném hangáru, byly tam s námi i všechny naše tanky. Lidi začali panikařit, tak jsem se je snažil uklidnit, ne že by to bylo jednoduché... A potom se ze všech stran začali sbíhat vojáci, doktoři a všemožný jiný personál, okamžitě začali odnášet zraněné, těžké případy řezali přímo na podlaze. Byl tam takový šrumec, že nikdo neměl čas mi říct, co se to sakra děje... asi až po dvaceti minutách, co sem pomáhal, kde se dalo, vidím, jak na mě něco gestikuluje důstojník v uniformě letectva, tak sem nechal na zemi ležet zakrvavenou výstroj, doběhl k němu a on mě odvedl na můstek...“ Přes Tommyho obličej se začal šířit výraz pochopení „... tam mě uvítal kapitán lodi, plukovník Westwood, a velice slušně a s podivným respektem mě požádal o hlášení o dění na planetě... Později jsem se doslechl, že díky němu jsme přežili, postavil tuhle kocábku mezi planetu a nepřítele, jenom aby nám koupil čas...“ Tommy už zavíral oči „Jak to tak vypadá, tak je v porovnání s našim Napoleonem úplný beránek“ a uchichtl se. „Tak se zase prospi“ řekl Jack a poklepal Thompsona po rameni, ten jenom přikývnul a uvolnil tělo... „Počkej ještě“ vystartoval „Jak se to tady jmenuje?“ Jack se ve dveřích otočil „Phoenix, uvidíme jestli umí taky vstát z popela.“ Tommy spokojeně přikývnul, uvelebil se na posteli a do minuty zase nevěděl o světě.
Loď přišla v bitvě o většinu obvodů, hypermotor byl pochroumaný a nedodával ani pětinu výkonu, takže se teď doslova plazili k nejbližším asteroidům už dva dny v kuse. Podle toho taky vypadal můstek, když na něj Jack vstoupil. Posádka se lenivě pohybovala mezi stanovišti, v Antickém křesle se vrtal nějaký technik a na místě kapitána lodi seděl major Goméz a unaveně pozoroval modrou záři na obrazovce. „Á kapitáne, plukovník s vámi chtěl mluvit. Támhle ty dveře vedou do jeho kajuty“ ukázal Goméz a pokračoval ve své namáhavé činnosti.
Kapitán stiskl tlačítko zvonku a hned na to se mu dostalo pozvání dovnitř. Plukovník seděl za dubovým stolem a zrovna zavíral nějakou složku. „ Posaďte se kapitáne.“ Davis si sednul a plukovník pokračoval „Vaše hlášení je při nejmenším zajímavé... velení průzkumným týmům jste zvládl výborně, taktický plán dobití základny byl chladnokrevným výpočtem a nebál jste se zariskovat, samozřejmě v rozumném měřítku. Bitva proti technicky vyspělému nepříteli s početní převahou není nikdy jednoduchá, ale vy a vaši muži jste ji zvládli výborně.“ Davis se nervózně posunul na židli „ Pane, při vší úctě... ztratil jsem přes padesát mužů z průzkumných jednotek a potom jsem aktivoval autodestrukci základny i když jsem věděl, že na bojišti zůstali naši ranění... přes tři tisíce mrtvých...“ Kapitán se odmlčel a plukovník využil chvíle ticha, aby pokračoval. „Moc dobře vím, co se tam dělo, vaše hlášení není jediné, které jsem četl. Můžu Vás ujistit, že jste zvolil pokaždé správně a žádný mrtvý není mrtvý kvůli Vaší chybě, hrál proti Vám mocný nepřítel... náhoda, tu jenom tak porazit nejde.“ Davis neměl co říct a tak čekal, jestli bude plukovník pokračovat. „Doktoři mi před chvílí oznámili, že major de Lyon je těžce zraněná, její krev musí okysličovat přístroj a neví jestli bude vůbec někdy chodit. Vaši lidé budou potřebovat velení a preferoval bych ať jim velí někdo koho znají. Z toho důvodu jsem se rozhodl využít mých pravomocí a povýšit vás v poli na majora.“ Davis jenom nevěřícně zíral. Po chvíli mu došlo, že by měl nějak reagovat. Postavil se, zasalutoval a se slovy „Děkuji pane!“ vyrazil ven z kajuty. „Davisi, něco jste tu zapomněl“ zavolal za ním plukovník. Jack se zastavil až téměř u vchodu do transportu. Plukovník ho doběhl, odepnul z Davisových výložek kapitánské proužky a připnul mu na každé rameno jeden zlatý list, potom udělal krok zpátky, zavelel a s celým můstkem zasalutoval novému majorovi. Davis s hlasitým polknutím opětoval pozdrav, otočil se a vstoupil do transportu. Plukovník se ještě chvíli spokojeně díval tam, kde Davis zmizel a s úsměvem si pomyslel „Tak to by bylo...“
Loď konečně vystoupila z hyperprostoru u pásu asteroidů, v dálce bylo vidět hořící supernovu. Loď začala prolétat skrz pás a skenovat jednotlivé asteroidy a planetky. Většina byla z kamene a ledu, když našli pár objektů, které se skládaly z různých kovů, tak se Phoenix zastavil a začal pomocí transportních systémů těžit. Automatizovaný systém vždy přenesl kus asteroidu do skladu, kde ho replikační zařízení zpracovalo, vyrobilo náhradní díly, které si technici rozebrali a začali opravovat přepálené systémy. Jako finální byly vyrobeny nové kusy plátování spálené v poslední bitvě. Kolem lodi poletovaly automatické sondy, které z hangáru nosily náhradní pláty a upevňovaly je na poškozená místa trupu.
Thompsona probudily zvuky oprav, které se šířily skrz konstrukci lodi a byly slyšet až na ošetřovně. Dveře se otevřely a vstoupil Davis. Nešel k Thompsonovi, ale někam do rohu ošetřovny k jednotce intenzivní péče. Asi po pěti minutách přišel za Tommym, který si okamžitě všimnul zlatých lístků na Jackových ramenech. „Pane!“ zasalutoval poručík a obličej se mu zkřivil bolestí. Jack s úsměvem zasalutoval. „Co je to za zvuky?“ zeptal se Thompson. Jack si sednul „Opravují loď. Když nás zachraňovali tak dostala pořádnou nakládačku a pořád nevědí od koho... Máme asi hodinu čas, než to tady smete exploze supernovy...“ Tommy se pootočil tak, aby viděl na Jacka „Už jsem ti říkal, že mě včera ta sestřička...?“
Mezitím na můstku dokončovali potřebné výpočty pro cestu zpátky k Městu. Tisíce procesorů v počítačovém jádru prováděly simulace všech možností a scénářů. Manévr, který se snažily propočítat, byl v podstatě řízený hyperprostorový surfing. Díky moderním senzorům a navigaci měli k dispozici přibližný směr letu Terrus Atlantis. Plán byl prostý... dohnat pravděpodobně nejrychlejší loď ve vesmíru. Na můstku se konečně objevila projekce manévru, který byl při nejmenším odvážný. Plukovník sedící v křesle si chvíli prohlížel projekci a poslouchal hlášení několika důstojníků, které bylo zakončeno Gomézem „Máme něco kolem deseti minut, než k nám dorazí vlna. Opravy téměř hotovy, sondy dokončují kontroly svarů. Hypermotor i štíty zpátky na maximu, generátory po kontrole.“ Plukovník ještě chvíli zvažoval manévr a když ho vzal za přijatelný, tak zavelel ať se loď přesune na souřadnice.
Stěna žhavého plynu se hnala obrovskou rychlostí přímo na loď, která už čekala na pozici mírně natočená bokem. Když byla stěna několik vteřin od lodi tak Phoenix vyrazil pod předem daným úhlem plnou rychlostí od blížícího se pekla. V okamžiku kdy ho stěna dohnala se do ní štít částečně ponořil. Loď se začala otřásat, nabírat rychlost a nechávala za sebou rýhu ve žhavém plynu jako surfař ve vlně. Na lodi už začala být patrná dilatace času z rostoucí rychlosti. Po dosažení bodu, který simulace určila, se před lodí objevilo hyperprostorové okno a Phoenix do něj vletěl s plátováním na pravoboku rozžhavenými do ruda. Zavírající se okno vytrhnulo obrovské množství plynů a způsobilo sekundární explozi. Phoenix se hnal neuvěřitelnou rychlostí a okolní hyperprostor byla jenom rozmazaná modrá šmouha. Na třesoucím se můstku zazněl varovný signál... „Pane! Hyperprostorový tunel se hroutí!“ vykřikl Goméz. Plukovník zprudka zavelel „Vytáhněte nás ven!“ , ale již bylo pozdě. Hyperprostor kolem rudě zablikal a zmizel, loď sebou škubla jako by narazila do zdi a ....
Korektor: Jakop

Moc pěkný!
Zaujalo mě spojení hořící supernova...řekněme, že není úplně běžné.
Mám pro tebe jen lehké doporučení: uškrť korektora . Takovejch chyb. Máš štěstí, že umíš dobře vtáhnout do děje, jinak nevím nevím jak by to dopadlo...

Korektor nebyl... bohužel. Opravoval sem to po sobě sám a pravděpodobně mi toho hodně uniklo, svoje chyby člověk nevidí. Můj korektor je dnes čert ví kde
EDIT: A jinak díky za pochvalu

Výborne. Ťukaj do klávesnice aj naďalej. Je tam síce niekoľko chýb, ale pokiaľ niesu veľké tak mi to ani veľmi nevadí.
Pokračuj vo svojej nanajvýš užitočnej činnosti.

St0rm: Omlouvám se, že si mě tu nezastihl.
Holt jsem uvíznul na hodinu a půl ve vaně s vytištěnou povídkou Sedm stran, kterou si znova čtu.

Neboj, korekci dílu 2 udělám spolu s dílem 3. Jak jsem na to zběžně koukal, tak chyba je tradičně v čárkách, ale to odstraním

Tak díl byl opraven už by v něm neměly být chyby. Snad... A jsem rád, že se díl líbil.

From darkness

... loď ztratila veškerou energii. Asi po minutě naprosté tmy a beztíže se povedlo automatickým systémům nahodit záložní generátor a většina posádky, která se vznášela, tvrdě dopadla na podlahu. Davis měl pořádnou smůlu a hlavou nabral hranu stolu, která ho odrovnala...

„Jacku!.... Jacku!“ Major otevřel oči, ale tohle rozhodně nebyla jeho kajuta, byl si naprosto jistý, že to nebyla žádná část lodi. „Jacku!“ Jack se otočil kolem, aby zjistil odkud hlas vychází a přitom si prohlédl okolí. Počkat... tohle místo přece zná, v tomhle parku už kdysi byl. Najednou se na nedalekých houpačkách objevil rozesmátý chlapec s tmavě hnědými vlasy a jeho oříškové oči přímo zářily, když ho jeho otec houpal výš a výš. Na cestě zastavil stařičký Ford a mladá žena zamávala na oba dovádějící. Hned jak ji chlapec uviděl seskočil z houpačky a rozběhl se k ní. Žena si klekla a se slovy „ Jakpak jsi se dneska měl Jacku?“ ho objala. Major zavřel oči...

„Jacku!.... Jacku!“ Když je znovu otevřel, tak ležel na podlaze a Pavlov se kterým se seznámil po evakuaci na něj volal a už se chystal ho proplesknout. „Jo, už jsem při vědomí. Jenom mě šíleně bolí hlava.“ Přejel si rukou po čele a když byl u levého spánku, tak ji se syknutím dal zase dolů. Ošklivá tržná rána se mu táhla přes celý spánek až po linii vlasů. Při pokusu postavit se ztratil rovnováhu a Pavlov ho musel chytit, aby se neposkládal zpátky k zemi. Chytil ho pod rameny a celou cestu potemnělou lodí mu dělal oporu. Když došli na ošetřovnu, tak se místností rozléhal nepříjemný nepřetržitý tón. „Skalpel a rozvěrák“ štěkl doktor, který zrovna odložil defibrilátor. Jack si sedl ke zdi vedle Thompsonovy postele, který spal jako by se nechumelilo a začal opět ztrácet vědomí. Než odpadl úplně, tak ještě stihl zaslechnout sestřičku „Máme puls.“

„Jacku!....Jacku!“ ozval se znovu hlas, tentokrát už zněl určitěji, téměř žensky. Rozhlédl se a zjistil, že je v nákupním středisku, vypadalo jako všechny ostatní, tedy až na malého hnědovlasého chlapce s rodiči. Chlapec proběhl přímo skrz něj, zastavil se u dveří do samoobsluhy, při pohledu na rodiče se šibalsky usmál a vběhl dovnitř. Jeho otec neváhal ani vteřinu a vběhl dovnitř za ním. Když se za nimi major otočil spatřil na rohu pohasínající bílé světlo, které sem evidentně nepatřilo. Došel na roh, ale zdroj světla neodhalil. Místo toho záře mizela ve vchodu do obchodu s oblečením. Když dobíhal do obchodu, tak se mu zdálo, že viděl postavu v bílém zajít do kabinky. Lehkým klusem k ní dorazil, nadechl se a otevřel dveře. Záře ho doslova oslepila a kvůli slzení očí musel mrknout...

„Vypadá to na otřes mozku“ řekl doktor, který nad ním klečel a svítil mu do očí malou baterkou. Z vedlejší postele se ozvalo „Nesimuluj, tady jsem zraněný já“. Jack se otočil a uviděl Tomyho, jak se na něj směje a ten hned pokračoval „ Tady Pavlov mi říkal, že si nemohl ani chodit... jedna rána do hlavy a jsi neschopný pohybu. To mi řekni, co to jsi za vojáka...“ dorážel. Jack se sice necítil na vtipkování, ale přece se nenechá jenom tak vyšachovat „Alespoň sem dostal zásah do hlavy, tobě trefí ledvinu bez které můžeš klidně fungovat dál a hned musíš do nemocnice.“ Thompson se už nadechoval k odpovědi, ale byl přerušen doktorem, který právě dokončil obvazování majorovy hlavy. „Dám vám nějaké prášky proti bolesti, běžte do kajuty a vyspěte se. Doporučuji alespoň dvacetčtyři hodin klidu.“ Pavlov ho zase podepřel a vyrazili směr ubikace, když byli ve dveřích bylo ještě slyšet Tomyho, jak volá „sralbotko!“ Pavlov ho dovedl až k posteli, kde se Jack svalil, ze stolku vzal sklenici s vodou, hodil do sebe dva prášky, zamumlal „ Díky Alexi“ a odpadnul.
V ten samý okamžik se ozval lodní rozhlas „Kapitán Pavlov na můstek, kapitán Pavlov...“ Alex potichu vyšel z kajuty a už měl namířeno do nejbližšího transportu, než mu došlo, že na záložním generátoru nefungují. Když se asi po pěti minutách dostavil na můstek, tak už po něm pobíhala přibližně stejně velká armáda techniků jako u generátorů a snažila se nahodit zpátky všechny systémy. „Už víte, co to způsobilo?“ ptal se plukovník dvou vědců. „Bohužel ne, z doby těsně před nehodou máme obrovské množství dat ze senzorů, ale s nouzovým napájením je počítačové jádro téměř nepoužitelné. To už by jsme mohli použít nějaký laptop a bylo by to rychlejší. Jediné co zatím víme je, že jsme dostali zásah velice silnou vlnou radiace neznámého původu.“ Plukovník se otočil k Pavlovovi, ukázal na antické křeslo a vybídl ho, ať s jeho pomocí zkusí nahodit alespoň jeden generátor. Pavlov se usadil a křeslo se jako vždy pootočilo a sklopilo. Po chvíli soustředění se v křesle napřímil a oznámil plukovníkovi, že ani jeden z šesti naquadriových generátorů nemá fůzní materiál a všechny tři MEM jsou na nule a bude trvat několik hodin než se dostatečně nabijí, aby byly schopné dodat energii replikačním systémům.

„Jacku!....Jacku!“ Davis otevřel oči a okamžitě začal hledat zdroj hlasu, ale nikoho neviděl. Rozhlédl se po okolí a byl si naprosto jistý, že tohle místo neznal, tady nikdy nebyl. Byla noc a on stál přímo pod pouliční lampou na kraji úzké asfaltové cesty mezi kukuřičnými poli. Naprosto zmatený si sednul na okraj silnice a čekal jestli se bude něco dít. Pokaždé, když už zavíral oči, ozvalo se „Jacku!“. Pokaždé se snažil najít zdroj hlasu, ale nikdy nic nenašel. Když se vracel z jednoho z hledání u kraje pole, tak se z pravé strany blížilo vozidlo, zatím bylo příliš daleko, ale vypadalo na náklaďák, nebo něco většího. Ve vzdálenosti asi pěti set metrů začal motor náklaďáku vydávat nepřirozený zvuk, jakoby řidič zapomněl zařadit. Když bylo ve vzdálenosti tří set metrů, tak začalo přejíždět do protisměru. V ten samý okamžik se na levé straně ze zatáčky vynořil starý Ford. Jack na prázdno polknul, už věděl, kde je... Rozběhl se přímo před nákladní auto. Mával, křičel, ale řidiče probudit nemohl. Náklaďák se prohnal přímo skrz něj a než stihl řidič Fordu zareagovat došlo ke srážce. Jack se zhroutil v slzách k zemi. Z hlubokého zármutku ho probudily až sirény blížících se hasičů. Vstal a s rudýma očima došel k místu srážky a pohlédl do srolovaného Fordu. Na zadní sedačce viděl malého chlapce s hnědými vlasy, který i přes těžká zranění dýchal. Nemusel kontrolovat rodiče, moc dobře věděl, co se s nimi stalo. Marta a Jeffrey Davisovi byli prohlášeni za mrtvé po půlhodinovém obživování...,když se otočil a chystal se odejít, tak se jeho paže dotkla cizí ruka. Po zádech mu přejela husí kůže a pomalu pohlédnul za sebe. Tělo jeho matky zářilo jasně bílou barvou, podívala se mu přímo do očí, pootevřela rty a s posledním dechem vypustila pouze tři slova, slova která by od ní nikdy nečekal. „Země... nebezpečí....pomoc!“ Jack nevěřícně zíral na tělo své matky která však jiiž nejevila žádné známky pohybu.

Po lodi se ozvalo prudké hučení a světla naběhla do své původní síly. Všechny klíčové systémy běžely a loď začala vyrábět v replikačním zařízení palivo pro generátory. Davis se s prudkým škubnutím posadil, strhnul si obvaz z hlavy, nahodil na sebe kalhoty uniformy a vyběhl z kajuty. Když se celý udýchaný vyřítil z transportu na můstku, tak se na něj polovina osazenstva otočila. „Plukovníku! Plukovníku! Musíme okamžitě k Zemi...“ vykřikl Davis. Westwood se na něj otočil, podíval se na ránu na majorově spánku a poznamenal „Země byla přece zničena.“ Davis se vydýchal „Já vím, ale věřte mi pane... před povýšením jste mě přesvědčil, že jsem dobrý velitel, že mám dobrý úsudek. Věřte mi i teď.“ Plukovník nebyl zrovna moc přesvědčen o majorově zdravotním stavu. Jeden z vědců se vložil do diskuze... „Pane podle senzorů jsme na okraji galaxie Andromeda, druhý pokus dohnat Terrus Atlantis nebudeme mít ještě dlouho a k Zemi by to netrvalo déle, jak čtyřiadvacet hodin. Plukovník rezignovaně svěsil hlavu a s tím, že nemá co ztratit odpověděl „Davisi doufám, že máte pádný důvod tahat nás po všech čertech. Kormidlo nastavte kurz k Zemi.“

Korekci provedl Jakop.
Tak a teď mě sežerte

[Patas25]

"HAM" ale počkat, nemůžeme tě sežrat, kdo by sem dal další díl?

St0rm: Jako vždy dobrý díl.

ALL: Při korekci máme takový malý spor.

Toto je spoiler!!!:

Pavlov ho zase podepřel a vyrazili směr ubikace, když byli ve dveřích bylo ještě slyšet Tomyho, jak volá „sralbotko!“ Já osobně bych tam dal "srábotko!"

Můžete nám pomoci tento spor pomoci vyřešit?

Zas kvalitná časť.
Ako už písal Patas25 schlamstnúť Ťa nemôžem.

P.S.: K tomu problému. Niesom odborník na tieto výrazy, ale skôr by som sa priklonil ku Sralbotkovi. (Akože mu TO stečie po nohách do topánok.)
((Ak budete chciť vedieť čo TO znamená, kľudne sa opýtajte.))

Přesně jak říká Puk... bylo mi teda vysvětleno, že je to otázka nářečí, ale u nás říká sralbotka, tak tam bude sralbotka

Díl nebyl špatný, ale předchozí byly lepší, aspoň myslím. Osobně moc nemusím, když se někde objevují takovéto záblesky minulosti/halucinace, ale když to bude mít přímý vliv na děj, tak proč ne...
Jinak ke korektorskému sporu: souhlasím s jakopem

No přímý vliv na děj to má, vzhledem k tomu, že to bylo

Toto je spoiler!!!:

volání o pomoc

do spoileru sem to dal, kdyby to někomu nedošlo

St0rm: Jako vždy pěkný a už se těším na nějaké nové obrázky.
Jinak ke sporu jsem řekl jen to, co si myslím, že je správně.

No však já ti to neberu
A co se dalšího dílu týče tak ho sem dám buď za osm nebo dva dny, můžete si vybrat
Můžu slíbit, že se bude střílet následujících pět dílu, až na jednu diplomatickou misi, v podstatě nonstop

že vůbec dáváš na výběr, samozřejmě že za 2 dny nebo klidne mužeš aji dřiv

Dávám vám na výběr, protože žijeme v demokratické společnosti

Za osm dní !!! Nestíhám číst Slíbil jsem jisté osobě, že si tuto povídku přečtu a vydám obsáhlou a velkou kritiku na toto dílo a autora, ale tempo tvého vydávání je o několik % vetší než tempo mého čtení

Díly jsou krátké, proto to tempo pravidelně se pohybují kolem dvou stran. Jenom první trojdíl je delší...

Určitě za 2 dny! Otázka ovšem je, od jakého data to vezmeš
Z hlediska čtení: Nevím, co na tom nestíháš, díl vychází jednou za několik dní. Díl přečteš za cca čtvrt hodiny a to ještě když se s tím budeš loudat...