A zase, podle slibu po čtyřiadvaceti hodinách další, tentokrát poslední část prvního dílu. Na konci povídky jsou uvedeny vysvětlivky k výrazům jako MEM...
Let Fénixe (3.díl)
Terrus Atlantis, dva měsíce zpátky
„Co to ten dědek plesnivá dělá?!“ začal řvát plukovník Westwood v řídící místnosti Atlantis, když se město stočilo od planety a skočilo do hyperprostoru „vždyť tam nechal čtyři tisíce lidí!“ Plukovník byl na cestě ke Starci, aby si to s ním vyříkal, ale generál Landry už vycházel z místnosti ve které byl Stařec. „Generále, co to sakra dělá?“ vypadlo ze zadýchaného plukovníka. „Pořád mele dokola něco o zlu, širším dobru a podobných ptákovinách a co si budeme povídat, naše donucovací prostředky na něj fungovat nebudou...“ Plukovník se nenechal odbýt „Nemůžeme tam naše lidi jenom tak nechat! To ho mám jít vyřídit sám!?“ A už odepínal pouzdro své berety. „Plukovníku klid! Nikdy jsme naše lidi nenechali na holičkách a nehodlám s tím začínat teď. Už jsem zařídil všechno potřebné, Phoenix startuje za hodinu a vy...“ ukázal na plukovníka „...budete jeho velitel“ Westwoodovi to očividně stačilo, uklidnil se, zasalutoval generálovi a vydal se ke svému pokoji, aby se zbalil a zjistil něco o Phoenixu. Před dveřmi jeho pokoje už čekal desátník, který mu bezeslova předal zapečeťenou složku a odešel. Plukovník za sebou zavřel dveře a otevřel složku. Byl v ní jediný papír a na něm osmi místný kód a pod ním malým písmem úroveň prověření 6 . „Tak to vysvětluje, proč jsem o Phoenixu neslylšel dříve“ pomyslel si plukovník, usedl k počítačí a začal studovat technické parametry jeho nové lodi. A bylo se na co dívat.
Phoenix byl vrcholem současné techniky. Asgardské paprsky, Antické drony, dvě vrstvy štítů, taktické nosiče Horizont, obranné věže (jak plazmové tak projektilové), malý hangár pro výsadky, nejnovější naquadriové generátory, tři MEM 3.generace, malá replikační továrna na doplňování potřebných surovin a to všechno zabaleno do krásného a slušivého kabátu z trojitého triniového plátování.
Plukovník ještě chvíli nevěřícně zíral na monitor... Z údivu byl vytržen zapípáním vysílačky. „ Plukovníku, tady major Goméz, byl jsem přidělen na Phoenix jako váš zástupce. Jenom jsem vám chtěl oznámit, že naloďování probíhá podle plánu, sklady jsou plné zásob a munice, všechny systémy otestovány. Technici už jenom dolaďují nějaké drobnosti na Asgardském jádru a budeme připraveni vyrazit. Čas do odletu třicet minut.“
„Děkuji majore“
„Goméz konec.“
Plukovník na rychlo naházel své osobní věci do dvou sportovních tašek a nakonec do nich uložil dvě fotky v rámečcích. Rozhlédl se po pokoji, který byl teď téměř holý, vyšel ze dveří a vyrazil k Phoenixu. Když došel do hangáru a pohlédl na svou novou loď tak se mu oči rozsvítily jako malému klukovi když vidí novou hračku. Phoenix byl už na pohled impozantní loď, která vzbuzovala respekt a plukovník si ani nedokázal představit, že by mohl existovat cíl, který by tahle loď nesplnila.
[img][./images/thumbs/phoenixzverejneni01_1271346760.jpg]http://img21.imageshack.us/img21/1513/phoenixzverejneni01.jpg[/img]
U sklopené nákladní rampy na něj čekal jeho zástupce, aby mu ukázal cestu na můstek a k jeho kajutám. Cesta trvala asi dvacet vteřin díky antickým transportům rozmístěným po lodi. Major ho provedl po okraji můstku a ukázal na chodbu na jejímž konci byly jediné dveře vedoucí do kapitánovy kajuty. Plukovník do ní vstoupil a nemohl uvěřit, že něco takového je na bitevním křižníku. Kajuta měla přinejmenším šedesát metrů čtverečních, hned u vstupních dveří byla luxusně vybavená pracovna, za ní ložnice (ve které byla obrovská obrazovka nahrazující okno) a v rohu ložnice dveře do koupelny. Plukovník tam jenom pohodil tašky a vrátil se na můstek. Teprve teď měl čas si ho prohlédnout. Kruhová místnost s jednoduchým vojenským designem, navržená pro co nejvyšší výkon. Po obvodu byly různé počítačové panely, uprosřed křeslo kapitána a předním trojrozměrná projekce dění okolo lodi. Na stěne ještě více před křeslem byla velká obrazovka, která nahradila okna na můstku známe z BC-304. Poslední perličkou na dortu bylo Antické křeslo hned v zadní části můstku, bylo zde v podstatě jen kvůli palbě dronů, ale v případě nouze mohlo převzít kontrolu nad celou lodí. Plukovník vydechl, rozhlédl se po svých důstojnících, které v životě neviděl, usedl do křesla a čekal na povolení ke startu. Na obrazovce se oběvila hlava generála Landryho v nadživotní velikosti. „ Plukovníku, nedaří se nám vystoupit z hyperprostoru... budete muset startovat tak říkajíc natvrdo.“ Westwood se na chvíli zarazil „ Pane, nebyly náhodou pokusy s těmihle manévery neúspěšné?“ Generál svižně odpověděl „ Ano, až do nedávna. Antická a Asgardská technologie nám pomohla vyřešit problémy. Možná to bude trošku cukat, ale Phoenix zůstane nedotčen. Máte zelenou plukovníku, postarejte se o naše lidi! Landry konec.“ Generál zmizel z obrazovky, plukovník se otočil na svého kormidelníka a dal svůj první rozkaz „startujeme!“
Střešní hangárová vrata se otevřela a Phoenix začal pomalu stoupat k modravé záři hyperprostoru. Když byli dost vysoko, tak to kormidelník otočil přímo proti štítu města a podíval se na plukovníka, ten pouze kývnul a Phoenix se plnou rychlostí rozletěl ven. Loď se začala otřásat, když opouštěla hyperprostorovou bublinu města, potom přišlo jedno silnější škubnutí a vypadli do normálního prostoru. Důstojník od senzorů se ozval „ Nechali jsme za sebou poněkud delší trhlinu v prostoru než je obvyklé, ale už se zavírá. Mapuji naši polohu... Pane, ke stanovišti Alfa poletíme přibližně dva měsíce.“ Plukovník se škubnutím otočil „Dva měsíce?! Vždyť jsme odletěli před dvěma hodinama!“ Důstojník pokrčil rameny „ Město musí mít o hodně silnější motory než my, jinak si to nedovedu vysvětlit...“ Plukovník pouze rezignovaně vydal rozkaz ke vstupu do hyperprostoru směr stanoviště Alfa, předal velení Gomézovi a vydal se do kajuty aby si mohl vybalit a nastudovat posádku a loď.
Phoenix, den D
Westwood zrovna snídal, když se mu z vysílačky ozvalo „ pane, zachytili jsme subprostorové vysílání, původ neznámý...“ Plukovník vstal od jídla, vešel do prvního transportu a objevil se na můstku kde se z reproduktorů ozývalo „tu-tu-tu---tů-tů-tů---tu-tu-tu“ a chvíli poslouchal... „vždyť to je S.O.S.! A pochybuju, že někdo jiný ve vesmíru používá naše volání o pomoc... Poručíku kopněte do vrtule! Je mi jedno jestli roztavíte motory, ale u stanoviště Alfa chci být do hodiny!“ a hned pokračoval hlášením pro celou loď „Stanoviště Alfa vysílá S.O.S., nevíme co se tam děje, ale nezbývá než očekávat nejhorší. Všichni se dostavte na svá stanoviště, překontrolujte všechny systémy a pokud jste ve službě déle než osm hodin, tak vzbuďte druhou směnu. Kapitán Petrov na můstek!“ V průběhu plukovníkova proslovu potemněla světla na celé lodi a většina transportů byla odstavena. Jejich energie byla převedena do jádra motorů a po můstku se rozlehlo sílící hučení, jak loď nabírala rychlost.
Necelou světelnou minutu od planety se otevřelo hyperprostorové okno a Phoenix z něj vyletěl jako žhavá šmouha. Nebrzdil a využil setrvačnost z hyperprostoru pro rychlejší přesun k cílí. „Pane, na oběžné dráze dva objekty, jsou nečinné... Oprava, zahájily palbu na planetu!“ Plukovník vyštěkl „Bojová stanoviště!“ osvětlení na můstku přešlo do tmavě modré, před plukovníkem se objevila holografická mapa okolí planety a v zadní části můstku se už kapitán Petrov usazoval v antickém křesle. Na holografické planetě blikal subprostorový vysílač, přímo nad ním stály dva rudé body a do jejich zad se maximální rychlostí blížila modrá tečka znázorňující Phoenixe. Jakékoliv pokusy o kontaktování planety i nepřítele selhaly a tak nezbývalo, než si cestu skrz probít. Na vzdálenost dvou světelných vteřin zahájily všechny asgardské zbraně na Phoenixu palbu. Šest modrých paprsků prořízlo vzduchoprázdno a bez větších škod se zastavily o štíty nepřítele. „Co to sakra bylo?!“ vykřikl plukovník, když na projekci před sebou viděl, že štíty nepřítele klesly jenom o šest procent. „Nemám tušení, ale nevypadá to dobře“ odpověděl Goméz. Nepřítel nečekal dlouho a opětoval palbu, která Phoenixu ‘‘prohnula‘‘ štíty, ale jejich výkon zůstal téměř nezměněn. „ No alespoň nějakou výhodu máme“ poznamenal plukovník „ Všechny baterie palte na cíl A1, Petrove připravte se! Kormidlo... vezměte nás mezi ně a planetu!“ Bitva zatím vypadala na remízu, stále se zmenšující vzdálenost mezi Phoenixem a nepřítelem křižovaly modré a zelené paprsky. Když se Phoenix prohnal mezi dvěmi plavidly nepřítele a prudce se stočil, aby kryl stanoviště Alfa tělem, tak nepřátelské lodě vypustily roj stíhačů a jedna z nich zahájila bombardování planety. „ Ať obrané věže vyčistí ten hmyz! Petrove nenechte pulzy proletět!“ Z Phoenixe začaly na všechny strany létat náboje coilgunů a žluté drony dávkované přesně podle počtu pulzů letících na planetu. Petrov měl očividně perfektní výcvik, vždy když dron dohnal pulz tak vedle něj explodoval, rozhodil jeho plazmu a ta se neškodně rozprostřela v prostoru. Jeden mu bohužel prošel, ale nezbývalo než doufat, že netrefí nic důležitého. Phoenix držel svou pozici a nehodlal ji jenom tak pustit i když měl nepřítel početní převahu na všech frontách. Stíhačů bylo minimálně dvacetkrát tolik co bodové obrany na trupu lodi a, i když nezpůsobovali žádné závažné škody, zatěžovali štít nepřetržitou palbou. Kolem křižníku už poletovalo obrovské množství trosek a další přibývaly. Všechny zbraňové systémy Phoenixe měly plno práce, takže se nepříteli povedlo procpat kolem výsadkovou skupinu, se kterou se budou muset poprat na planetě, tedy za předpokladu že tam dole ještě někdo žije... Jedna z lodí přestala střílet a začala se v ní hromadit energie. „Úhybné manévry, prudce doprava!“ Loď se téměř na místě otočila hlavou dolů a začala zrychlovat směrem za druhou nepřátelskou loď aby ji použila jako štít, ale už bylo pozdě. Phoenix dostal zásah obrovským množstvím energie, které jim na okamžik vyřadilo hlavní štíty a záložní musely unést salvu z druhé nepřátelské lodi která je vyskratovala. Hlavní štíty naskočily zpátky na čtyřiceti procentech, ale zpětná vazba z přetížených záložních štítů usmažila polovinu emitorů a jejich energie padla o dalších deset procent. „Bludný holanďan“ zařval plukovník a loď na maximální výkon všech manévrovacích motorů náhodně měnila směr a do toho mizela a zase se objevovala díky maskovacímu zařízení. „Pane cíl A1 má štíty na minimu.“ V plukovníkově hlavě se už rodil plán, když v tom se na povrchu planety oběvil výbuch. „Základna musela aktivovat autodestrukci... A povedlo se nám zaměřit zdroj signálu, ještě pořád jsme rušeni, ale určite máme dole přeživší.“ Hlásil důstojník od senzorů. „ Zastavte manévry i maskování, otočte nás čelem k nepříteli, nabijte dva Horizonty, všechny baterie ukončit střelbu, zaměřte A1 a převeďte veškerou přebytečnou energii do štítů!“ Phoenix se vznášel na místě v relativním klidu, tedy pokud by jeho štít nekropily stovky střel. Na můstku rostlo napětí, nikdo nevěděl, co má plukovník v plánu nebo na co čeká... „Všechny baterie palte na A1! Kormidlo maximální rychlostí na cíl, Petrove pošlete jim vše co máme!“ poté jenom zavřel oči a vydal finální rozkaz „Horizonty pal!“ Nepříteli došlo až príliš pozdě o co jde. Phoenix vyrazil jako střela přímo proti oslabené lodi, jeho baterie pálily maximální silou na mateřskou loď a o čelní štít se rozbíjely desítky stíhaček, které nestihly uhnout. Horizonty schované v kupě dronů letěly jenom necelý kilometr před Phoenixem. Na můstku jako by se zastavil čas, když obrazovka ukázala, jak se horizonty rozdělily na samostatné hlavice a začaly jedna po druhé explodovat na nepřátelském štítu. Drony začaly štíty procházet a prorážet si svou cestu trupem, dílo skázy dokonaly asgardské paprsky, které, s chirurgickou přesností, zasáhly jeden bod na trupu. Mateřské loď se rozlomila, Phoenix dostal zásah od osmnácti jaderných výbuchů najednou a proletěl přímo skrz hroutící se trosky. „Štíty na pěti procentech, únik atmosféry na palubách A6 až A20! A máme čistý signál, povedlo se zaměřit vysílače našich lidí!“ hlásil Goméz držící se zábradlí, aby nespadl. „ Uzavřete proražené sekce a transportuje naše lidi na palubu!“ Důstojník přikývnul a během několika vteřin byli přeživší v hangáru. „Vemte nás do hyperprostoru!“
Pár doplňujících obrázků Phoenixe.
[img][./images/thumbs/phoenixzverejneni02_1271346593.jpg]http://img412.imageshack.us/img412/8577/phoenixzverejneni02.jpg[/img]
[img][./images/thumbs/phoenixzverejneni03_1271346599.jpg]http://img146.imageshack.us/img146/563/phoenixzverejneni03.jpg[/img]
[img][./images/thumbs/phoenixzverejneni04_1271346604.jpg]http://img175.imageshack.us/img175/6825/phoenixzverejneni04.jpg[/img]
A zde potřebné vysvětlivky. MEM, neboli Modul Energetického Maxima, je obdobou ZPM, nedisponuje jeho silou, ale má výhodu v "dobíjení", i když se MEM ocitne na nule může se v něm v rámci hodin obnovit výroba energie. Bližší info bude v technickém manuálu Phoenixe, který by tu měl být ještě dnes.
[img][./images/thumbs/phoenixzverejneni13_1271346609.jpg]http://img522.imageshack.us/img522/3908/phoenixzverejneni13.jpg[/img]
Korekci provedl Jakop, za což mu patří díky
