Stargate : Ejection 1
12/24/10 ; 15:00 ZULU; Groom Lake; Nevada; USA
„Tak co Rodney? Sedí se ti dobře?“ ptal se Sheppard McKaye.
„Celkem ano, ale musím opět podotknout, že se mi to opravdu nelíbí.“ stěžoval si opět Rodney.
„To už sme si snad vyříkali, ne? Jestli nechceš před svou holkou vypadat jako posera, tak to zvládneš. Uvidíš. Ještě se ti to zalíbí.“
„Jo. Jasně“ sklesle ukončil rozhovor Rodney.
„Nezapomeň se řídit podle všeho, co ti řeknu, přesně tak, jak sem ti to říkal na briefingu.“
„OK.“
„Tak jdeme na to Rodney.“ „Hotelu Shadow, tady Spaceman 2-1, žádám o odbavení a závěrečný účet.“
„Spaceman 2-1, tady Hotel Shadow, postupujte k východu, máte zaplaceno, šťastnou cestu, konec.“
„Rozumím, Hotel Shadow, Spaceman 2-1 postupuje k východu a okamžitě odchází, sbohem a konec.“
Po ukončení tohoto rozhovoru chytil Sheppard páku plynové přípusti motorů a jemně jí posunul vpřed. Na to se stroj dal do pohybu. Po asi minutě jízdy a kličkování se Sheppard s Rodneym dostali do bodu pro jejich cestu označeného jako „Alfa“.
„Nasadit masky Rodney.“ poručil McKayovi Sheppard a sám udělal totéž. Nato Sheppard opět chytil páku přípusti motorů a jemně ji posunul vpřed až na doraz. Pomalu se rozjeli po asfaltové runwayi a při rychlosti V1, tedy 195 Km/h, Sheppard zaklonil joystickový knipl směrem k sobě.
Po chvilce začali pomalu v malém úhlu stoupat. Ve výšce 200 metrů nad zemí zatáhl Sheppard podvozek a pokračoval přímo do bodu „Beta“, tedy do začátku jim stanovené letové hladiny. Tu měli stanovenou ve výšce 6 Km nad zemí. Po dosažení letové hladiny Sheppard srovnal výšku a rychlost, načež nastavil kurs k bodu „Charlie“, který se nacházel přesně nad středem Los Angeles.
„Tak jo, Rodney. Jsme v letové hladině. Už si můžeš sundat tu masku a kochat se pohledem na ranní Las Vegas hluboko pod námi.“
Jak Sheppard přikázal, tak se taky stalo. Rodney si na jedné straně své přilby odepnul kyslíkovou masku a nechal ji volně viset na popruhu, načež se podíval z levé strany okna kokpitu ven pod sebe, kde spatřil 6 Km pod nimi se rozprostírající světové město hazardu, Las Vegas.
„Páni. To je teda výška, když vidíš pod sebou Zemi. Ve vesmíru si to ani nepředstavuješ, tam je to jen vzdálená planeta. Ale tohle je lepší.“
„Jo, je to pěkný, ale mnohem lepší by to bylo v noci, ty světla pak vypadaj moc pěkně. Ale ještě lepší by bylo stavit se v jednom z kasin a pěkně to rozjet u pokeru.“
„Jo, to seš celej ty. Za jak dlouho budeme nad L. A.?“
„Proč, tobě se tu snad nelíbí?
„No to ne, ale asi dostávám strach z výšek, tak bych to už chtěl mýt rychle za sebou.“
„No můžeme tam být za pár minut, jestli chceš, ale slíbil jsem Jennifer, že nepoletíme moc rychle, aby sis cestu užil. Máme trasu naplánovanou až do večera.“
„No to je sice hezký, ale tady stejně není nic než poušť a pak jen samý pole. Co tedy takhle trochu poposkočit? Vynahradíme si to nad Evropou, co říkáš?“
„No, to je vlastně pravda. Proč ne. Je to tvůj dárek. Ale musím to nahlásit na vedení, tak vydrž.“
Mezitím, co Sheppard na velení ohlašoval změnu v letovém plánu, se Rodney na zadním sedadle, dalo by se říci modlil, aby to měl co nejdříve za sebou.
„Ok, Rodney, máme povolení. Tak se drž, L. A. nás čeká. Nasadit masky.“ uchechtl se Sheppard a společně s Rodneym si nasadil zpět na obličej kyslíkovou masku.
Nato natáhl ruku k jednomu z panelů na palubní desce, zvedl kryt z jedné páčky a přestavil ji do horní polohy do pozice ON, načež ji pomocí kruhové dírky v krytce v této pozici zajistil. Pak chytil páku přípusti a prudce ji posunul na doraz dopředu. Po dosažení maximální rychlosti tryskových motorů, přepnul na pulzační systém a zmáčkl červené tlačítko pod krytkou na páce přípusti. Nato se vzadu aktivoval hlavní raketový motor a jejich F-302-ka si to začala hnát kupředu k bodu „Charlie“ rychlostí Mach 15.
Toto nenadálé a prudké zrychlení si vyžádalo svou daň na posádce kabiny letounu. Jelikož inerciální tlumiče byly efektivní jen z 95%. Tato extrémní změna rychlosti zatlačila oba dva do sedadel silou 2G, tudíž oba vážili dvojnásobek své váhy.
„Doufám, že tu není hlídka. Nechci přijít o řidičák.“ zavtipkoval Sheppard.
„Hele Johne, tak moc na to zase nespěchám. Nechceš trochu ubrat?“
„Ani ne. Mně se to celkem líbí. Zpomalím až před L. A.“
„Že sem se ptal.“
Sheppard s McKayem pokračovali ve své F-302-ce v letu rychlostí Mach 15 k bodu „Charlie“, který následoval bod „Delta“ „Echo“ a tak dál… Celá jejich trasa vedla přes několik největší měst a míst s turistickým významem. Alespoň tak si to myslel Sheppard, jelikož trasu mu zadávala Jennifer.
Jejich výlet byl dlouhý asi 41 600 Km a začínal a končil v Nevadě na základně amerického letectva v Groom Lake, přezdívané „Oblast 51“.
Trasa protínala místa: Las Vegas, Los Angeles, Hawai, Sydney, Vánoční ostrov, Peking, Moskvu, Prahu, Paříž, Madrid, Washington D. C., New York a pak se vracela zpět do „Oblasti 51“, kam měli dorazit večer místního času. Takto dlouhou trasu měli uletět tak rychle, jelikož měli povoleno používat vysoké rychlosti jejich stroje, který dosahoval v atmosféře rychlosti i Mach 20,5, ale oni měli dovolenou maximální rychlost Mach 15.
12/24/10 ; 21:00 ZULU; Moskva; Rusko
Po asi šesti hodinách letu měli za sebou už polovinu své trasy a právě opouštěli vzdušný prostor Moskvy.
„Tak co Rodney, jak se ti to líbí?“
„Musím se přiznat, že mi to celkem přišlo k chuti, ale jen tak lítat mě obvykle nebaví, už teď se cítím, jako bych k tý sedačce přirost.“
„Jo, já se cítím stejně. Co takhle pár výkrutů a bojových manévrů, co?“
„Pokud chceš mít na sobě můj oběd, tak si posluž, jinak ne.“
„OK, tak zase nic. Jedeme dál.“
12/24/10 ; 21:15 ZULU; HomeWorld Security; Pentagon; Washington D. C.; USA
Generál O´Neill seděl ve své kanceláři a podepisoval několik papírů a formulářů. Běžná denní rutina, na kterou už si poměrně zvykl, ale po dnešku mu papíry lezly už i ušima. Při podepisování jednoho formuláře se zastavil, jelikož jeden stejný podpisoval už dnes ráno, avšak tento měl jednu zásadní změnu. Zvedl se ze židle a i s ním odešel do místnosti kousek vedle. Zde sedělo několik techniků a analytiků pod vedením seržanta Waltra Herrimena. O´Neill k němu přistoupil a řekl:
„Waltře, co je tohle?“ řekl a podal mu onu složku.
„To je změna v letové trase Spacemana 2-1, pane.“
„No to vidím, ale kdo to povolil.“
„No přece vy, pane.“
„Ne, to sem nepovolil.“
„Ale ano, povolil, pane.“
„Ne, to tedy nepovolil.“
„Ale ano, pane, povolil jste podplukovníku Sheppardovi změny v letové trase, je to v papírech.“ řekl a ukázal na odstavec ve složce, kterou držel.
„Já myslel, že se to týká jen změn časového rozvrhu?“
„Ne pane, i trasy. Vidíte, je to tady napsáno tím malým písmem.“
„Tak tím se to vysvětluje, tohle já totiž obvykle nečtu.“ přiznal se O´Neill.
S Waltrem to ani nehlo, protože znal generála už příliš dlouho.
„Ale stejně, přes tohle město by letět neměli. Ta země má, pokud vím, technologii, která dokáže F-302-ky odhalit, nebo ne?“
„Když nad tím teď tak přemýšlím, pane, tak myslím, že máte pravdu.“
„Dobře, tak je kontaktujte, ať se jejich vzdušnému prostoru radši vyhnou.“
„Pane, myslím, že už je pozdě, podle jejich nového časového harmonogramu, o který ráno požádali, by už nad tím městem měli brzo být. Takže už rozhodně vstoupili do jejich vzdušného prostoru.“
„Ksakru! To zas bude malér. A zase to bude na mě.“ zaklel generál.
„Okamžitě je varujte a já zatím požádám prezidenta, ať se to pokusí jejich prezidentovi nějak vysvětlit. Vždyť je to přece spojenecká země.“
„To ano, pane, ale než se to dozví, tak na ně zaútočí jako na neznámého, potencionálně nebezpečného vetřelce v jejich teritoriu.“
„Ksakru. Rychle je varujte, ať odtamtaď rychle zdrhaj.“
„Rozkaz, pane!“
Po tomto si O´Neill běžel do kanceláře zavolat prezidentovi.
12/24/10 ; 21:15 ZULU; Lokace neznámá; Někde nad střední Evropou
„Hele Johne, kde to vlastně sme? V tý tmě se nějak nemůžu orientovat a můj panel tady vzadu je, nevím proč, odpojenej, takže nevidím GPS, nejsme náhodou ještě v Rusku?“
„Nevím, je to možný. Počkej, podivám se.“
Než to však stačil udělat, začal se kokpitem ozývat zvuk alarmu, ohlašující dva nepřátelské letouny s odjištěnými zbraněmi blížící se k jejich pozici zezadu.
„Prosím tě, Johne, řekni mi, že to není to, co si myslím.“
„Jestli myslíš na to, že nám teče do bot, tak myslíš správně.“
„Ksakru. Já myslel, že to má být klidný vyhlídkový let, ne? “
„Klidný asi nebude, ale vyhlídku si zřejmě ještě užiješ.“
„Tahle představa se mi ale vůbec nelíbí.“
„Tak jo, musíme je setřást, tohle totiž nejsou Migy, takže to ani nejsou rusové.“
„No skvělý. A kdo to teda vlastně je?“
„No to teda nevím, ale Migy to teda rozhodně nejsou. Takže ani Rusové, kteří o bráně vědí, ale někdo jiný. A jelikož nevíme kdo, tak nemůžeme riskovat, že nás uvidí. To by bylo to samý, jako začít prodávat vstupenky na výlet s Odysseou.“
„A proč by sme to nemohli risknout, na nás nemaj, budou si myslet, že jsme UFO, ne?“
„Řekl bych, že vzhledem k tomu, že na sobě máme nápisy USAF, USA a americkou vlajku, tak je to moc o tom, že sme UFO, nepřesvědčí, Rodney.“
„Jo, to je fakt, tak to mě nenapadlo. Ale co jim uletět, sme přece mnohem rychlejší a můžeme mnohem výš než oni.“
„To je fakt, to by mohlo vyjít.“ řekl Sheppard a začal na tom pracovat.
„Jo, to jo, je to přece můj nápad.“ chválil se Rodney.
„Nechci ti nic říkat, Rodney, ale zdá se, že tvůj plán má pár děr.“
„Jak to myslíš?“
„Máme už málo paliva a další tankovací letoun nás má čekat až ve Francii, takže palubní počítač nechce start hlavního motoru ani zrychlení nad Mach 1,5 povolit. Nezbylo by nám pak palivo na cestu k tankeru.“
„Skvělý, a co teď?“
„Asi si budeme muset zahrát na kočku a na myš.“
„Neříkej mi, že ta myš budeme my?“
„Bohužel ano, Rodney. Nasaď si masku a sklop si hledí. Čeká nás trochu prudší jízda.“
„Tohle se mi teda vůbec, ale vůbec nelíbí.“ stěžoval si Rodney, když plnil Sheppardovy rozkazy.
V tu chvíli se v kabině rozezněl další alarm.
„Bezva, co je to teď, Johne?“
„Teď, teď na nás vypálili dvě rakety.“
„Skvělý, vážně skvělý, tak tomu říkám vyhlídkový let.“ postěžoval si Rodney.
„Už se blíží, tak se drž.“
Nato Sheppard prudce stočil knipl doprava a hned doleva, načež 302 -ka udělala velmi prudký výkrut doleva, přičemž zároveň odpálila svá protiopatření, neboli „fléry“ (světlice).
Rakety, které proti nim byly vypáleny, si jich však ani nevšimly a pokračovaly ve své sebevražedné cestě za nimi. Nebyly to totiž teplem ani radarem naváděné střely, nýbrž střely naváděné odrazem laserového paprsku od jejich trupu, kterým na ně mířili jejich neznámí pronásledovatelé.
„No super, tohle ti jaksi nevyšlo, tak co teď?“ ptal se značně rozrušený Rodney.
„Navádí je na nás laserem, takže se jim musíme ztratit z dohledu. To znamená, drž se!“
Hned, jak to dořekl, Sheppard přitáhl knipl až k sobě a s tím také prudce strhl škrtící páku motorů k sobě a ubral tah skoro až na nulu. To stroj skoro zastavilo na místě v nesmírně ostré otáčce přes záda. Jakmile byl opět vodorovně s umělým horizontem, ale hlavou dolů, dal škrtící páku zpět na maximum, což je téměř okamžitě „katapultovalo“ opačným směrem. To na oba členy posádky zabralo tím stylem, že je nejdříve síla 3G zatlačila dovnitř a dolů do sedadel a při následném zrychlení silou 6G směrem dozadu.
Po tomto na obou stranách nastal údiv.
Na straně pronásledovatelů se nemohli nepodivit, jak to ten neznámý stroj, který ani jeden z obou pilotů nikdy neviděl, mohl dokázat, aniž by se nerozpadl na milion kousků a z jeho pilotů se nestaly dva mastné fleky v sedadlech.
Na straně Shepparda panoval údiv z toho, že tento manévr Rodney přestál bez ztráty vědomí, nebo bez p…… se strachy.
Následně 302 -ka proletěla nesmírně prudce mezi oběma raketami, aniž by je na sebe přilákala a následně i mezi oběma pronásledovateli. Bohužel tak rychle, že si Sheppard ani McKay nestačili všimnout, co je to za typ letadla, ani jakému státu patří. Následně Shedppard zaletěl do mraků, jelikož doufal, že tam se jim ztratí.
„V pořádku Rodney?“
„Jo, je to neuvěřitelný, ale ještě žiju.“
„Nemáš náhodou ponětí, jak nás našli? Já myslel, že nás chrání vlastní elektromagnetický pole, které stíní radary, nebo ne?“
„Jo, to jo. Taky na to teď nemůžu přijít. Ale můžeme se zeptat jejich šéfů, až se vrátíme na základnu.“
Nato se kabinou znovu rozezněl alarm.
„Co sakra zas?“ ptal se Rodney.
„Ty rakety sou zpátky, i ty stíhačky. Asi sme je nesetřásli. Drž se!“
Sheppard začal prudce manévrovat a snažil se jim opět ztratit.
„Mám nápad, zkusím přeprogramovat náš radarový štít k vyslání EM pulsu. Vyzkratuje to ty rakety a možná i ty stíhačky.“
„To beru. Ale dělej, dlouho už si je od těla neudržíme.“
„Dělám, jak nejrychleji můžu!“
„Tak dělej rychleji!“
„Už to skoro mám.“
„No ták, Rodney, dělej!“
„Mám to, mám to. Odpaluju.“
Hned nato z jejich 302 -ky vyšlehl proud elektromagnetické energie, který se rozšířil do všech směrů do vzdálenosti asi 3 kilometrů. Tento puls však nezasáhl obě stíhačky jejich pronásledovatelů, jelikož se nacházely těsně za touto hranicí, ale přeci jen za ní.
Ovšem na rakety nepřátel měl tento puls značně jiný účinek, než jaký Rodney předpokládal.
Raketám, které se v ten moment nacházely už asi jen 10-15 metrů za jejich ocasem, se po zasáhnutí tímto pulsem vyzkratoval detonační a naváděcí systém, což vyvolalo okamžitou detonaci jejich hlavic.
Následná tlaková vlna měla takovou sílu, že ještě stačila zasáhnout jejich F-302 -ku.
„Kruci, ty rakety vybouchly.“ oznámil jako vždy věci zřejmé Rodney.
„Neříkej!“
„Říkám.“
„Ten výbuch nám poškodil směrovky, motory vypadly, deme k zemi.“
„Do pytle, proč se tohle vždycky stává zrovna nám.“
„Musím porušit rádiový klid…„MAY-DAY, MAY-DAY, MAY-DAY, tady Spaceman 2-1, volám Siera Golf Charlie, byli sme napadeni neznámými bandity, detonace nepřátelských střel za zádí poškodila směrová kormidla a způsobila výpadek motorů. Stroj je neovladatelný, opakuji, stroj je neovladatelný. Vyhlašuji stav ohrožení, opakuji, vyhlašuji stav ohrožení, opouštíme stroj, opouštíme stroj, Spaceman 2-1 konec.“…slyšels mě Rodney. KATAPULT, KATAPULT, KATAPULT.
Po tomto rozkazu oba bezmyšlenkovitě zatáhli za záchranná katapultážní madla nad rameny za svými zády.