2. řada, díl 5.: První střet
7. leden 2021, M4R-984, Galaxie Pegasus.
Jakási travnatá louka kdesi v hlubinách Pegasu. A na ní stojí dvacet mužů v zářivých kovových zbrojích. Přilby na hlavě, meč na opasku, tyčová zbraň v ruce. Stojí vyrovnáni v řadě. A za nimi další řada, a další. Dvacet řad po dvaceti, dokonalý čtverec z vojáků stojících v ukázkovém pozoru. Všichni mají v obličeji vepsánu hrdost a odhodlání. Za nimi a vedle nich další formace vojáků. Celkem jsou jich tisíce, možná desetitisíce. V pozoru, bez pohybu a bez vydání jediného hlásku čekají. A za nimi se tyčí mohutné přídě dokujících těžkých křižníků, které jakoby svrchu shlížejí na své posádky.
A kolem pak tisíce zvědavých vesničanů, bez jakýchkoliv zbraní, zbrojí či uniforem. Pouze se přišli rozloučit se svými muži, syny, otci. Se všemi, kdo znovu vyráží na Svatou výpravu. Výpravu, která osvobodila jejich světy od zla, útlaku a poslů smrti. Výpravu, která nyní osvobodí i další světy a dopřeje jim možnost uctívat jediné pravé bohy, kteří se věrně starají o své ovečky. Ori.
Před nastoupenými řadami prochází skupina převorů. Projdou po celé jejich délce a pak se hlavní z převorů postaví na malé návrší. V ruce se mu objeví kniha Počátku, ze které přečte několik slov. Pak požehná Svaté armádě. Dav vesničanů začne provolávat slávu a jásat, zatímco se oddíly vojáků jeden za druhým dávají do pochodu a naloďují se na paluby bojových křižníků.
Celý dav ještě několik hodin jásá a oslavy se po celé planetě brzy přesunují do vesnických hospod a na náměstí. Avšak jeden člověk není s ostatními. Stojí sám uprostřed lesa a v ruce mu jemně probleskuje jakýsi kulatý předmět. V něm je vidět rozmazaná tvář čehosi, patrně humanoida.
„Právě vyrazili na cestu. Svatá výprava započala.“
Prohodí stručně a vypne a zařízení.
O deset hodin později se na zapadlé planetě v Mléčné dráze aktivuje hvězdná brána. Nedaleká vesnice není tímto aktem nijak rozrušena. Místní jsou zvyklí na skupiny obchodníků, cestujících branou. Proto nevěnují její aktivaci žádnou pozornost. Dále obdělávají pole, starají se o zvěř. Jenom trojice svobodných Jaffů se postaví o krok blíže k bráně.
Okamžik na to vystoupí ze zářícího kruhu postava oděná v šedém plášti, s kápí na hlavě. A ihned za ní následuje oddíl ozbrojených vojáků. Jaffové okamžitě couvnou a namíří na nově příchozí své zbraně.
„Vstoupili jste na území Jaffské republiky, pokud máte zlé úmysly, pak opusťte naši planetu.“
Oznámí jaffský velitel převorovi.
Ten si pouze sundá z hlavy kápi a promluví k davu, který se již shromáždil kolem.
„Přicházíme v míru, jsme vyslanci pravých bohů, kteří mají zájem na spasení vašich duší. Dosud jste kráčeli temnotou. Obraťte se ke světlu, dokud máte čas. Přijměte Ori, a budete spaseni. Odmítněte a zemřete.“
Jaffovi došlo, s kým má tu čest teprve tehdy, když převor vyslovil jméno svých bohů. Bylo to již několik let, co o Ori nikdo neslyšel a Jaffa převora nikdy předtím nepatřil. Slyšel pouze mýty od starších a zkušenějších mistrů, kteří měli tu čest setkat se v boji s převorem. Podle jejich historek s nimi nešlo bojovat, dokázali rozdrtit člověka pouhou myšlenkou, aniž by se ho vůbec dotkli. Tyčové zbraně je nezraňovaly, jejich střely se od převorů neškodně odrážely, nebo dokonce mizely.
„Pouze když s námi byli bojovníci z Tauri, pak byli převorové najednou zranitelní a jako bez schopností. Jejich hole přestávaly zářit a naše zbraně začínaly fungovat.“
Tak to říkal jeden mistr, se kterým se před lety setkal na Dakaře.
Nyní mohl pouze litovat, že tu s ním nejsou válečníci z Tauri. Ale za žádných okolností se nehodlal vzdát bez boje. Nikdy nepřijme falešné bohy, pod nimi již vytrpěl dost. Raději čestně zemře v boji, a co více, zemře svobodný! Bez jediného slova či pohledu zahájili jaffové palbu. Paprsky z tyčových zbraní zmizely před převorem dříve, než ho mohly zasáhnout. Přesně jak mistr vyprávěl. Vesničané se rozběhli do všech stran a křižáci za převorem zamířili své zbraně. Jedna salva a bylo po všem.
Když o den později dorazil kupec z jiné jaffské planety, našel pouze doutnající trosky do základu vypálených domů. Mrtví Jaffové byli ponecháni tam kde padli, vesničané tam, kde byli střeleni do zad při marném útěku. Půl dne strávili kopáním hrobů a pohřbíváním svých druhů, aniž by zjistili, kdo měl jejich smrt na svědomí.
Na jiné planetě Mléčné dráhy sestoupil převor z kamenného podstavce, na kterém stála hvězdná brána. Již od okamžiku její aktivace se k ní sbíhaly hloučky místních domorodců. Nebyli vyspělí, ani natolik jako malá jaffská vesnice, kterou vypálil předcházející den. Jejich usedlost tvořilo pouze několik desítek chatrčí, napůl zapuštěných do země. Živili se lovem, ani zemědělství nebylo pořádně rozvinuté. Kolem vesničky se nacházelo pouze pár malých políček.
Přes to zde převora vítali mnohem vřeleji, než na vyspělejších planetách a převor se zde cítil mnohem lépe. Pozvedl ruce a pronesl několik slov z knihy Počátku. Domorodci viseli očima na každém jeho slově, každé jeho větě.
Pak vyrazil do vesnice, obklopen jejími zvědavými, ale bojácnými obyvateli. Prohlédl si bídu, ve které žijí. A pak zahlédl zraněného, ležícího na lůžku v jedné z chýší. Jeho zranění očividně pocházelo z boje, zřejmě s nějakým místním dravcem. Nebožák se nebyl schopen ani posadit, ba ani pohlédnout na převora. Zjevně jím zmítala vysoká horečka. Převor se nikoho netázal a vstoupil dovnitř. Sklopil hlavu a jeho hůl zazářila v temné chýši. A pak k úžasu všech zraněný otevřel oči. Zlehka se pokusil pohnout, jako kdyby sám nevěřil, že je toho schopen. Pak se postavil na nohy a vzápětí padl na kolena před převorem. Ostatní domorodci dosud zmateně pozorovali celou scénu. Nyní se také oni klaněli před převorem.
„Přijali jste Ori jako své jediné a pravé bohy. Budou vás ochraňovat před temnotou, dokud vy v ně budete věřit. Kráčejte po cestě Počátku a dojdete povznesení.“
S těmito slovy převor opustil planetu a zanechal za sebou bandu zmatených, ale velmi vděčných domorodců.
Oddíl o stovce křižáků stál seřazen před pegasuskou hvězdnou bránou. Před ovládacím panelem stál převor a vytáčel adresu. Zářivé symboly jeden za druhým zapadaly a poté se aktivoval nestabilní vír červí díry. Převor chvíli vyčkal a přidržel ruku nad ovládacím panelem. Hvězdné brány byly vybaveny mnoha systémy a podsystémy, o kterých málokdo věděl. Brána tak například dokázala zjistit, zda je průchod skrz bezpečný. Pokud se něco nacházelo v těsné blízkosti horizontu událostí, převor by to věděl.
Pohlédl na své křižáky a vyrazil skrz. Oddíl za ním se dal do pochodu a za okamžik již byli všichni na cestě do Mléčné dráhy. Na druhé straně se ocitli na menší mýtině uprostřed poměrně hustého lesa. Vyrazili po vyšlapané pěšině. Nikde nebylo ani známky po jakékoliv civilizaci. Alespoň do doby, než se před nimi zjevila poměrně nová cedule oznamující:
„Tato planeta je majetkem EF, nepovolané osoby nechť neprodleně opustí planetu.“
Pod anglickým nápisem bylo ještě několik dalších v různých galaktických jazycích.
Převor ničeho nedbal a i s křižáky vyrazil dál. Věděl, že za první války zde bylo malé stanoviště pozemských jednotek. Neměli tu tehdy více než dvacet vojáků na výzvědné stanici, která monitorovala poměrně frekventovaný provoz v přilehlých sektorech. Plánem bylo zasít mezi nevěřící strach, ještě než dorazí útočná flotila. Proto stovky převorů a tisíce křižáků vyrazily do Mléčné dráhy a nyní vypalovaly a vraždily ve vesnicích a državách, které patřily nepřátelům Ori. Jeho cílem byla právě tato zapadlá základna.
Co však netušil, byla skutečnost, že místní malá retranslační stanice byla během uplynulých let přeměněna ve cvičiště jednotek EF. Převor, s křižáky v zádech, pochodoval po cestě směrem ke stanici. Jejich pohyb však neušel pozornosti pohybových čidel, kterými bylo okolí cesty prošpikováno. Veliteli stanice stačil jediný pohled na jednu ze skrytých bezpečnostních kamer a bylo mu zcela jasné, co se proti němu chystá. Zpravit o tom trénující vojáky bylo otázkou několika vteřin.
Převor a jeho muži se pomalu přibližovali k základně. Nikdo z nich však nezaznamenal sotva patrný pohyb v okolním lese. Jednotky EF nepozorovaně obklíčily křižáky. Pak spustily palbu. Kulky se, jak bylo zvykem, neškodně zastavovaly ještě před svými cíli a neškodně dopadaly na zem. Křižáci se okamžitě semkli kolem převora a zahájili zběsilou palbu do okolního porostu, zatímco převor nad nimi držel neviditelných ochranný štít.
Pak se však z dálky ozval pro křižáky zcela neznámý zvuk, který se stále blížil. Nezaměnitelný řev turbínového motoru, ženoucího více než šedesáti tunový kolos úctyhodnou rychlostí čtyřiceti kilometrů za hodinu. Když převor zahlédl řítící se tank, bylo již pozdě. Převor udeřil svou holí o zem s cílem odhodit blížící se vozidlo. Ale jeho hůl přestala zářit a jeho schopnosti byly ty tam. Několik křižáků se zhroutilo k zemi, když je zasáhly kulky, které se dosud jen neškodně zastavovali před svými terči.
Zařízení proti mentálním schopnostem převorů si mezitím neznatelně a spokojeně hučelo mezi ostatními vylepšeními, které byly do tanku namontovány. Křižáci zahájili palbu po tanku, ale jejich střely bezmocně a bez jakéhokoliv efektu dopadaly na pancíř vozidla. Pak se tank zastavil a kulomet na věži spustil palbu. Když se z jeho hlavně konečně přestaly sypat kulky, bylo již po všem. Křižáci i s převorem leželi bezvládně na zemi po nezvládnutém pokusu o útok na „bezbrannou“ pozemskou stanici.
A zatímco se další a další planety ocitaly pod útokem orijských jednotek, vyhodnocovalo speciální oddělení hluboko v podzemí Pentagonu poslední informace od Wraithských zvědů. Více než dvě stovky křižníků prokazatelně opustily svá stanoviště v Pegasu a vyrazily proti Mléčné dráze. Statisíce, možná i miliony křižáků byly připraveny padnout za Počátek a za jeho rozšíření do temných oblastí, kde jsou lidé dosud ovládáni temnotou a falešnými bohy. Svatá výprava započala.
PDF verze od jakopa, kterému za ni děkuji:
http://www.ulozto.cz/4387129/svata-vyprava-part-28-.pdf