Tady je další díl druhé řady. Jak jsme se domluvili, příště vydám místo normálního dílu přehled několika důležitých typů lodí pozemské flotily. Bohužel však nevyjde příští víkend, jelikož odjíždím na hory, takže ho vydám až za čtrnáct dní. Na oplátku si ale dám opravdu záležet..
2. řada, díl 3.: Staří známí
13. říjen 2020, Stanoviště Avalon, Mléčná dráha:
13. říjen 2020, poklidný toť den na velitelství sedmé flotily, umístěném na pozemské základně ve vnějším okraji sektoru 13 – alfa, též známé pod výmluvným názvem stanoviště Avalon. Avalon byla jedna z největších pozemských základen nacházejících se mimo matičku Zemi. Personál čítal pomalu deset tisíc mužů a žen, navíc bez připočítání posádek lodí, které se neustále nacházely na orbitě. Jelikož byl Avalon velitelstvím sedmé flotily, panoval zde vždy čilý cestovní ruch. Pokud to zrovna nebyly fregaty nebo průzkumné letouny, které přilétaly a odlétaly ze stanoviště, pak to byly zásobovací konvoje, či dokonce civilní lodě.
Od doby, kdy byl projekt brány odhalen široké veřejnosti, se vesmír kolem lidmi osídlených planet začínal stávat poněkud přeplněným. Brány dokázaly zajistit dopravu jen omezenému počtu cestovatelů, takže muselo nevyhnutelně dojít k rozvoji civilní dopravy.
Poklidný den se však rychle změnil v bojovou pohotovost celé flotily. Již před několika hodinami ztratilo stanoviště kontakt s jedním z SG týmů. Suchozemské krysy však Flotilu nikdy příliš nevzrušovaly. Nyní ale přišlo kódované hlášení z EFS Interceptor, která po zmizelém týmu pátrala. A jak si ono hlášení razilo cestu skrz hierarchii velení až k admirálu Sandersovi, vyvolávalo všude překvapení a zděšení.
Admirál Sanders chvíli zadumaně pročítal informace, které dorazily spolu s hlášením.
„Okamžitě připravte flotilu, vyrážíme za patnáct minut v plné bojové pohotovosti. Za deset minut chci poradu s veliteli lodí. Teď jdu informovat generála, proveďte rozkazy.“
Sdělil po chvíli okolostojícím důstojníkům a odešel za velitelem stanoviště, generálem Rollensem.
Původně měl v plánu ho pouze informovat o faktu, že sedmá flotila vyráží za Interceptorem. Generál ale trval na tom, že nejdříve musí kontaktovat Zemi. Admirálovi tedy nakonec nezbylo nic jiného, než několik minut vysvětlovat nejvyššímu velení EF, co že to Interceptor objevil. K jeho uspokojení mu velitelé dali za pravdu a schválili okamžitý zásah sedmé flotily.
Když se konečně nechal transportovat na můstek EFS Dreadnought, své vlajkové lodi, měl již trochu zpoždění. O necelou minutu později již však stál před holografickým projektorem a domlouval svou strategii s veliteli ostatních plavidel. A za deset minut již lodě sedmé flotily vstupovaly do hyperprostoru.
EFS Interceptor stále pomalu kroužila kolem P2X-715. Pro jistotu se vzdálila od flotily cizích lodí a vyčkávala v dosahu senzorů. Několik hodin poté, co kapitán odeslal své hlášení flotile, se nad planetou rozevřelo velké hyperprostorové okno. Nepřátelské lodě okamžitě zareagovaly a vyrazily vstříc nově příchozím. Proti nim však nyní stál více než rovnocenný protivník.
Sedmá flotila možná nebyla vlajkovým uskupením, jako slavná první flotila se stanovištěm na Zemi. Neznamenalo to však, že by měla o poznání horší lodě. Hlavní opěrnou silou celého uskupení byly dvě válečné lodě třídy Dreadnought, samotný EFS Dreadnought a EFS Richelieu. Tyto dva bitevníky samy o sobě dokázaly bez problému odradit i početnějšího nepřítele. Po jejich boku se pohybovaly dvě lodi třídy BC-305 a trojice BC-304 mark III. Tyto lodě zajišťovaly částečné krytí proti nepřátelským stíhačům, hlavně ale proti menším plavidlům. Byly vybaveny dostatečným zbraňovým arzenálem, který si dokázal hravě poradit s nepřátelskou lodí o podobné velikosti a síle.
Pak zde bylo pět lodí třídy Pandora. Ty sloužily jako ochrana proti stíhačkám a také jako palebná podpora. Tři z nich totiž byly upraveny na variantu „raketový křižník“. Salva tříštivých raket od těchto lodí dokázala velmi rychle redukovat počet nepřátelských stíhaček, či poškádlit mateřské lodě soupeře.
Nakonec zde byly dvě fregaty. K Flotile jich spadalo více, ale většina z nich momentálně plnila průzkumné a jiné samostatné mise. Fregaty se se svou slabší výzbrojí do boje příliš nezapojovaly. Spíše poskytovaly technickou podporu celé flotile. Jejich senzorové systémy předčily i ty na bitevnících a dokázaly odhalit i maskované lodě. Pokud by byla nějaká loď ztracena v boji, posádka by měla možnost využít záchranných modulů. Pak bylo úkolem fregaty vyzvednout tyto moduly dříve, než je zničí nepřítel. Ne každý nepřítel měl totiž tolik cti, aby ušetřil bezbrannou posádku zničené lodi. V neposlední řadě byly také fregaty využívány k přepravě pozemních jednotek, a to hlavně těžkých zbraní, které neprošly branou.
Na můstku vlajkové lodi bylo ztlumeno osvětlení. Celou místnost osvětlovaly modré zářivky bojového poplachu. Palební důstojníci seděli u svých konzolí, připraveni odpálit proti nepříteli vše, co měl Dreadnought na palubě. Sám admirál Sanders stál u svého křesla a vydával rozkazy zbytku flotily.
„Na můj povel zahajte palbu!“
Rozkázal admirál důstojníkům ovládajícím zbraňové systémy lodi.
Dříve než však stačil vydat rozkaz k palbě, ozval se komunikační důstojník.
„Příchozí zpráva od nepřátelské flotily.“
Oznámil důstojník a na jedné z obrazovek můstku se objevila nezaměnitelná tvář Wraitha.
„Pozemšťané, prosím, nestřílejte. Nechte mě vysvětlit situaci.“
Wraith prosící pozemskou loď aby nestřílela, to zde ještě nebylo. Wraithská flotila čítající pět hive a tucet křižníků byla připravena k boji. Senzory obou stran zcela jasně zaznamenávaly přesouvání energie do zbraní či štítů. Jedinou otázkou bylo, která ze stran vystřelí první. Admirál neodpověděl na zprávu. Počítal se střetem, ale nepočítal s vyjednáváním. Za okamžik se ale Wraith objevil na obrazovce znovu.
„Nehodláme zahájit palbu. Jenom vás žádáme, abyste nás vyslechli. Na výraz dobré vůle deaktivujeme zbraně.“
Admirál se podíval na panel se senzorovým obrazem nepřátelské flotily. A nepřátelské zbraně se opravdu deaktivovaly. Senzorová stopa nepřátelské flotily se zmenšovala, jak nepřítel vypínal bojové systémy. Zřejmě chtěli opravdu vyjednávat.
O méně než hodinu později se sešly delegace obou stran na mýtině u hvězdné brány. Velení EF trvalo na tom, že vyšle své vlastní vyjednavače, takže admirálu Sandersovi odpadla povinnost vyjednávat. Ne že by mu to příliš vadilo. Delegace ze Země očividně nevěřila Wraithům ani slovo. Nad prostorem, kde mělo jednání probíhat, se vznášela BC-305 Euryalus. Její railguny jistily vnější perimetr ze vzduchu, zatímco skupina tanků a několik desítek vojáků jistilo vnitřní perimetr ze země. Wraithská a pozemská flotila na orbitě na sebe mezitím bez přestání mířily. Wraithové sice deaktivovali zbraně, ale nikdo na palubě pozemských lodí nepochyboval, že je bez váhání znovu zapnou, pokud dojde ke komplikacím.
Ve smluvený čas se opravdu dostavila skupina Wraithů. Pod dohledem vojáků došli do provizorního stanu, kde mělo probíhat vyjednávání. Jakmile dovnitř vkročil vůdce wraithů, vyskočil generál Sheppard ze židle, ve které dosud podřimoval.
„Todde! To mě mohlo napadnout, že zrovna vy dovedete Wraithy do mléčné dráhy.“
Wraith se postavil proti němu.
„John Sheppard. Doufal jsem, že přijdete vy.“
Prohlásil s náznakem nadšení v hlase.
„Todde, to že jsem tu já, vám nijak nepomůže. Napadli jste naše lidi a navíc tady nemáte co dělat. Tady jste na naší půdě a v naší galaxii. Navíc jsme stále ve válce. Pamatujete? Wraithové nás chtěli sestřelit i s Atlantis, když jsme odlétali z Pegasu!“
Rozčílil se generál.
„Ano, je mi to líto. Snažil jsem se královnu zastavit, ale dorazil jsem pozdě. Našli jsme jen doutnající trosky.“
„Dejme tomu, že mluvíte pravdu. Ale nic se nemění na faktu, že…“
Nedořekl Sheppard větu.
Zvenku se totiž ozval pokřik vojáků, kteří na někoho výhružně křičeli. Sheppard přiskočil k východu a vyhlédl ven. Uviděl Dva wraithy, kteří očividně přivedli skupinu mužů v uniformách SG týmu. Oba Wraithové již leželi na zemi a vojáci hlídající delegaci na ně mířili, připraveni stisknout spoušť.
„To jsou ti muži, které jsme napadli. Omlouvám se, ale nevěděli jsme, že patří k vám. Při bližším pohledu zjistíte, že se jim nic nestalo.“
Oznámil Todd se svým charakteristickým klidem.
„Pokud jde o vaše další starosti, mohu vás uklidnit. Wraithů je málo a nespotřebujeme příliš živých bytostí. Díky pokroku našich vědců jsme na přísunu životní energii závislí mnohem méně. Moji vědci vám vysvětlí detaily, pokud bude třeba, ale jde o velmi složitý proces. A pokud jde o válku, Wraithové zde již nejsou Wraithové z Pegasu. Nyní velím já, ne královny a já chápu vaše obavy. Ale věřte, že Wraithové vám mají co nabídnout. Jediné co žádáme je vaše svolení, abychom mohli zůstat.“
Odpověděl Todd na Sheppardovy obavy.
„Todde, zatraceně, před chvílí bych neváhal zastřelit prvního Wraitha, kterého bych potkal, a vy mě nyní žádáte pomalu o spojenectví?“
Todd nasadil výraz, který by se dal pravděpodobně považovat za ekvivalent úsměvu.
„Nežádám o to jen tak. Dovolte, abych vám předvedl, co všechno za to nabízíme…“
PDF verze, za kterou děkuji jakopovi..
http://www.ulozto.cz/4119401/svata-vyprava-part-26-.pdf