Alfel: Děkuju. Ano, Antikové utekli do MW, aby se zde spojili se svými "bratry"..
A jak jsem slíbil, tady je první díl druhé řady. Jde tak trochu o pohled do minulosti, jelikož když porovnáte událost se shrnutím, tak se odehrává v době, kdy se Mléčná dráha hemžila orijskými jednotkami a Wraithové byli neomezenými pány Pegasu. Snad se bude líbit..
Druhá řada, část 1.: Odhalení
27.3.2011, Brusel, Belgie.
Summit několika nejvýznamnějších států světa se chýlí ke konci. Novináři dychtivě a nedočkavě čekají v konferenčním sále, kde se snad konečně doví, proč se představitelé právě těchto států sešli a proč byly k jednání přizvány v globálním hledisku nepříliš významné země, jako Řecko, Polsko či Česká Republika.
Dveře se konečně otevírají a po přehnaně velké skupině agentů a bodyguardů vchází do sálu představitelé všech zúčastněných zemí. Sálem to hučí jako ve včelím úlu. Teprve když se americký prezident postaví před pultík s mikrofonem, rozhostí se v sále ticho.
„Dámy a pánové, drazí obyvatelé této krásné planety. Dnes k Vám nemluvím pouze jako prezident Spojených Států Amerických, ale jako jeden z představitelů projektu brány.“
Nikdo z přítomných netušil, co je projekt brány, proto pečlivě vnímali prezidentova slova.
„Celý tento projev je právě teď přenášen do všech televizních a rozhlasových sítí. Země, které zde dnes mají své zástupce, jsou členy takzvané Gate Aliance Treaty. Pro pochopení o co se jedná, Vám musím vysvětlit, co brána je. Před více než patnácti lety bylo letectvem spojených států uvedeno do provozu starobylé mimozemské zařízení zvané hvězdná brána.“
Při slově mimozemské to sálem zašumělo. Přímý přenos mezitím putoval do většiny světových televizních stanic, které měly nařízeno přerušit program a vysílat právě toto.
„Od té doby ti nejlepší z nejlepších pomocí tohoto zařízení cestují na jiné planety, dokonce i do jiných galaxií. Zajisté se ptáte, proč jsme projekt celých dvacet let tajili. Neměli jsme tehdy tušení, co může na druhé straně čekat. Nyní můžeme s čistým svědomím říci, že s určitostí víme, co na nás čeká.“
Lidé po světě nevěřícně sledovali televizi a uvažovali, jestli je něco takového vůbec možné.
„Můžeme říci, že vesmír tam venku je nehostinný. Množství jiných ras je nepřátelských a s některými jsme se dostali do konfliktu. Do konfliktu, vůči kterému vypadají momentální problémy zde na naší planetě naprosto malicherné. Ale také jsme potkali přátele a spojence. Země již nestojí osamocena stranou. Nyní je na nás všech, abychom si vydobyli své místo v galaxii.“
Doprava na mnoha místech se zastavila, jak řidiči automobilů poslouchali projev z rádií a nevnímali situaci kolem.
„Nyní Vás žádáme, zachovejte klid. V tomto momentě se pro Vás nic nemění, pouze vědomí, že nejste ve vesmíru sami. Vlády jednotlivých států dohlédnou, aby se k jejich občanům dostaly veškeré informace, které budeme postupně zveřejňovat. Ještě jednou ale všechny žádáme, zachovejte klid a vyvarujte se výtržností a demonstrací. Předpokládáme, že situace bude nyní napjatá, ale doufáme, že se vše co nejdříve uklidní.“
S tím prezident ukončil svůj projev. Ještě více než hodinu kladli novináři své otázky.
Jako demonstrace pravdivosti jeho slov se nad budovou, ve které probíhala konference, zjevila pozemská loď, BC-304, nesoucí na pravém hangáru hrdé označení USS George Hammond. Nehybně a bez jakékoliv akce se zde vznášela více jak dvě hodiny. Ti, co ji spatřili na vlastní oči, již nepochybovali, že za tím musí stát mimozemské technologie a že projekt brány opravdu existuje.
Brzy na to propukly ve větších městech nepokoje. Skupiny lidí začaly s rabováním, výtržnostmi, podpalováním automobilů. Bezpečnostní složky ale byly připraveny. Jen co demonstrace překročily tolerovatelnou úroveň, zasáhly ozbrojené jednotky. Národní garda, armáda, policie. To jenom přidalo další záminky výtržníkům a okamžitě došlo ke střetům. Tentokrát se ale bezpečnostní složky nerozpakovaly střílet. Státy byly dobře připraveny a přesně takové problémy se očekávaly. Proto byly policisté a vojáci vybaveni omračujícími pistolemi a puškami. To bylo mnohem účinnější než vodní děla a obušky. Když první řady demonstrantů padly nehybně k zemi, tak se zbytek většinou rychle rozptýlil.
Příkladem mohla být některá z „demonstrací“ v New Yorku, kdy skupina o přibližně dvou stech výtržnících napadla obchody na desáté avenue. Proti nim se postavila pořádková jednotka dvaceti vojáků s jedním armádním Hummerem. V domnění, že nedojde ke střelbě, napadli protestující vojenskou jednotku. Jakmile se proti nim s řevem vrhli, vypálil velitel několik varovných ran do vzduchu. Běsnící dav ale nedbal výstřelů a ozbrojen všemožnými tyčemi, noži a boxery se řítil proti vojákům. Vojáci neváhali. Ozvala se střelba z automatických pušek a první řady rozzuřeného davu se bezvládně zřítily k zemi. Protestující zakolísali. Než se však stačili dát na útěk, spustili vojáci další salvu. Těch pár, kteří utekli, mělo o čem vyprávět. Nikdo z nich však nezaregistroval mala červená světla na zásobnících pušek, které odlišovaly ostré střely od omračující munice. Podobně probíhaly střety i v ostatních ulicích, městech i státech.
Díky tomuto postupu nebyly jednotky vázány příliš dlouho na jednu oblast. Během několika dnů se podařilo eliminovat nejtvrdší jádra těchto událostí. Také byly urychleně zveřejňovány informace o projektu brány, a to především ty, které vyznívaly ve prospěch projektu.
Situace uvnitř států se sice brzy uklidnila, ale mezi jednotlivými státy naopak rostlo napětí. Gate Aliance Treaty podepsal pouze zlomek světa a zbytek se nyní cítil ochuzen a zrazen, že nebyl součástí projektu. I přes příslib rychlého uvolnění technologií a informací, získaných díky bráně, stupňovaly některé země své požadavky a svou agresivitu. Nakonec došlo k tomu, čeho se mnozí obávali.
Na blízkém východě došlo k potyčkám mezi dlouholetými rivaly, které brzy přerostly v regulérní válku. Africký kontinent nezůstal příliš pozadu a i zde propukly spory. Nyní se ale projevil užitek projektu, který si nikdo zprvu neuvědomoval. Rusko a Spojené Státy, odvěké protipóly, které se v názorech na blízký východ málokdy shodly, nyní našly poměrně rychle společnou řeč. Agresoři byli vyzváni, aby okamžitě složili zbraně, ale tuto reakci ani nikdo nečekal.
Nedlouho poté se muniční sklady, vojenské základny či ozbrojené konvoje těchto agresivních zemí staly terčem útoku, který přicházel zdánlivě z nebe. Jak to vždy přeživší svědkové popsali některému místnímu zpravodaji, nebe prořízl zářivý modrý paprsek a s ohromnou silou a naprostou přesností dopadl na svůj cíl. Následoval výbuch a cíl byl rozmetán všude po okolí. Po zdroji paprsku nebylo nikdy ani stopy, dotyční věděli, jen že přišel z nebe. Spojené Státy, Rusko a Čína přiznaly plnou odpovědnost za tyto útoky a navíc pohrozily dalšími, pokud se situace neuklidní. Tváří v tvář takové ničivé síle, jejíž zdroj nemohl být nijak zneškodněn, zanechaly války i ty nejradikálnější ze zúčastněných států.
Několik měsíců po uklidnění situace byla vytvořena nová organizace – EF (Earth Forces) – organizace, která má být společným velením pro ozbrojené složky všech členských států. Zakládajícími členy jsou státy, které podepsaly Gate Aliance Treaty, ale brzy poté se přidávají další, které se chtějí účastnit cestování po galaxii. Nedlouho poté je vytvořena i Flotila, která má kontrolu nad pozemskými loděmi a funguje na stejném principu jako EF.
Výpravy hvězdnou branou nabírají na intenzitě a během půl roku je v Rusku otevřeno evropské středisko pro přepravu branou. Stejně jako velitelství SGC je vybudováno jako podzemní pevnost. Jelikož je možné, aby byla aktivována pouze jedna hvězdná brána, je zajištěno nepřetržité spojení mezi oběma zařízeními. Díky programu vytvořenému doktorem McKayem a plukovníkem Carterovou mohou příchozí týmy dokonce zvolit, na kterou ze základen se chtějí vrátit. Umožňují to nová přenosná DHD o velikosti dálkového ovládání k televizi. K provozu potřebují sice normální DHD, v jehož bezprostřední blízkosti se musí uživatel nacházet, ale stejně se jedná o užitečnou novinku. Kromě samotné adresy umožňuje odeslat i bezpečnostní kód a případně i další parametry, například bránu, kterou chce zadávající použít.
Mimozemské základny se rozrůstají z únikových stanovišť a malých vědeckých zařízení na obří pevnosti. Například stanoviště Delta, nacházející se v zapadlém koutě Mléčné dráhy, se rozšiřuje na základnu o pěti tisících stálých pracovnících. Hlavní část je umístěna v útrobách hory a nezbytností je hangár se stovkou F-302, raketová sila s obranými hlavicemi proti lodím na orbitě, generátory štítů i veškeré možné vybavení, které by mohlo pomoci odrazit pozemní útok. Základna je domovem pěti SG týmů a hlavním opěrným bodem EF pro přilehlé sektory.
Díky odhalení projektu mohlo do vývoje a výroby nových zbraní a zařízení plynout mnohem větší množství prostředků než dosud. Velké pozemské loděnice se proto rychle přeorientovávaly na výrobu vesmírných plavidel. Během dvou let bylo do provozu uvedeno více jak čtyřicet lodí třídy Daedalus a Pandora, což byla upravená a vylepšená varianta stařičkého Promethea. Místo vysílání samotných lodí, jak bylo dosud zvykem, se nyní plavidla pohybovala spíše v nově utvořených bojových uskupeních. Lodí byl již dostatek, takže nebylo nutné, aby riskovaly osamocené.
Některé galaktické civilizace braly sílící Zemi jako hrozbu, která bude mít neblahý vliv na jejich dosavadní postavení. Obzvláště Jaffská republika, procházející v tuto dobu velmi těžkým obdobím, přihlížela sjednocení planety s velkou nevolí. Tváří v tvář orijským jednotkám, zaplavujícím Mléčnou dráhu, se však žádná civilizace neodvážila protestovat. Jedinou možností přežití totiž bylo držet pohromadě s ostatními. Nakonec se tedy odhalení projektu vyplatilo a Země vstoupila do galaktického dění jako jednotná a silnější než kdy dříve…
PDF verze od jakopa, kterému za ni děkuji:
http://www.ulozto.cz/3962598/svata-vyprava-part-24-.pdf