Omlouvám se za spoždění a za chyby. (To víte škola). A jinak díl je o něco kratší, chtěl jsem napětí do dalšího dílu.

Díl 22: Plánovaná aktivace
Na Terra Pegasus byla klidná noc. Mezi věžemi Atlantidy se proháněl příjemný vánek, který Johnovi rozcuchával jeho černé vlasy, teda pokud to ještě více šlo. John se opíral o zábradlí a pozoroval nádhernou panoramu Atlantidy.
„Plukovníku, je čas.“ Řekl Chuck, který za Johnem přišel na zábradlí.
„Já vím. Začněte zadávat adresu.“ Odpověděl mu John a poté vešel do centra řídící věže.
Plukovník sešel po schodech k bráně, která se právě vytáčela. U brány již stál McKay a zbytek Johnova týmu. Všichni byli oblečeni v černých uniformách, ale už neměli s sebou P90. Byli pouze ozbrojeni zaty, stunnery a Ronon měl stále svou oblíbenou zbraň. Jakmile se brána otevřela, John jako první prošel skrz následován zbytkem svého týmu.
Červí díra končila na planetě s Janusovou základnou. Ta už nebyla maskována, ale místo toho byla obklopená vojáky. U brány stála pětice mariňáky, další dvojice byla u vchodu do základny. Střecha základny rozhodně nepostrádala aktivitu, jelikož na ní bylo patnáct vojáků s nejmodernější výbavou. John se krátce rozhlédl po hlídkách, pozdravil majora, který zasalutoval, a poté se vydal ke vchodu do základny. Celý tým jej následoval v naprosté tichosti, dokud Rodney nezakopl a nespadl do bláta. Všichni v okolí se krátce zasmáli a příštích pět minut pozorovali, jak se Rodney čistil kapesníčky.
„Na Atlantidě byla taková krásná noc, ale tady to nebude až tak hezký.“ Řekl, když se otíral.
„Vypadá to na bouřku. Je tu tma jak v pytli a to má být odpoledne.“ Odpověděla mu Teyla a podala mu poslední kapesník.
„Pane, to otírání nemá smysl. Na základně je umývárna se sprchou, kterou můžete použít.“ Řekl major, který až do teď jen mlčky přihlížel.
„No to bude nejlepší, do spuštění máme asi půl hodiny, to se stihnu osprchovat. Mám to bahno až za slipy.“ Odpověděl mu Rodney a vydal se do základny.
O dvacet minut později
„Bezpečností pole.“ Zeptal se Zelenka.
„V pořádku.“ Odpověděl mu technik.
„Ovládací panel.“ Znovu se zeptal Zelenka.
„Zapojené a v pořádku.“
„Napájení přístroje.“
„Běží na sto procent.“
„Mstitel 2.3“ Zeptal se Zelenka.
„Připraven ke vložení do operačního systému brány.“ Odpověděl mu technik.
Zelenka se zvedl od panelu a chopil se vysílačky.
„Plukovníku, žádám o povolení ke vložení viru do databáze.“
„Přijímáme potvrzení z Atlantidy, máte povolení ke vložení.“ Odpověděla velitelka z Phoenixu.
„Dobře, běžte jej tam vložit.“ Řekl Zelenka technikovi, který se ihned počítače a zamířil k transportéru. Pár vteřin po jeho odchodu se transportér znovu aktivoval a z něj vystoupil John a za ním Rodney. Ten měl ještě mokré vlasy a na sobě měl náhradní triko, které bylo zde na základně. Triko bylo růžové barva a pyšnil se na něm nápis: I LOVE NEW YORK.
„Hezké triko Rodney. Dělají je i v pánských velikostech?“ Neodpustil si žert Zelenka.
„Ty si fakt vtipný, místo těch řečí raději pracuj.“ Odbyl ho Rodney a stoupl si ke konzole. Naštěstí hádku přerušila vysílačka, ve které se ozval vědec.
„Pane, virus je nahrán v bráně a právě se spustila automatická aktualizace. Nyní musíme několik hodin počkat, než se nákaza rozšíří do celého systému bran.“ Řekl vědec.
„Ano Thomasi děkuji.“ Odpověděl mu Zelenka.
„Lidi kdo si zahraje, mám tu karty!“ Vyzval je John a sedl si ke stolu.
„Ještě spustím diagnostiku a ihned se přidám.“ Odpověděl mu Zelenka.
„No já si zahraju.“ Řekl Rodney a ustoupil od konzole.
„No ty máš panenky v tašce tamhle v rohu.“ Řekl John a ukázal na tašku.
„Ty si fakt snědl vtipnou kaši.“ Řekl a sedl si ke stolu.
John mistrně rozdal karty a několik vědců se k němu přidalo. Všichni hráli poker a peníze se v jednom kuse točili.
O čtyři hodiny později
„Podle všeho, je systém bran mimo provoz.“ Řekl vědec, který stál u konzole.
„Ukažte.“ Odpověděl Rodney, vstal a podíval se na konzoly.
„Ano, má pravdu. Všichni na svá místa, budeme zapínat!“ Vykřikl Rodney a v celé místnosti zavládl ruch a zmatek. Všichni vědci ihned vyskočili od karet a každý mířil na své místo. Pouze John zůstal v klidu a místo toho se ihned podíval, co ostatní měli za karty.
„Zelenko, systémy jsou v pohodě. Připravit na vložení krystalu do antény.“ Rozkázal Rodney.
„Dobře, s tím nám pomohou Asgardi.“ Odpověděl mu Zelenka a poté pokračoval.
„Thore, byl byste tak laskav a vložil krystal do antény?“
Jakmile se Zelenka zeptal, všichni v místnosti netrpělivě čekali.
„Thore, slyšíte nás.“ Zeptal se John, který se zapojil do hovoru.
Chvíli počkali, ale pořád se ve vysílačce nikdo neozýval.
„Víte, kde by měl být?“ Zeptal se John všech vědců.
„Ano, říkal mi, že v místnosti poblíž hangáru.“ Odpověděl jeden z nich.
„A proč tam vlastně ten krystal nevložíme sami?“ Znovu se zeptal John.
„No, na prvním prototypu byla v místnosti radiace ihned po spuštění. Ovšem IOA dbá na to, ať to dovnitř vloží někdo v asgardské obleku, a zůstane uvnitř, kdyby bylo nutné krystal vyjmout.“ Vysvětlil mu Rodney.
„Dobře, tak jdeme najít Thora!“ Přikázal John a zamířil k transportéru.
Během příštích deseti minut lidé prohledávali základnu a hledali zatoulaného Asgarda. Nakonec se podařilo a John našel robotický oblek v malé místnosti. Myslel by si, že je prázdný, kdyby se z obleku neozývaly podezřele zvuky. John se chvíli zaposlouchal a nakonec mu vše došlo. Neváhal ani chvíli a ihned zabušil na helmu. Celý oblek se zatřásl, jako by ožil, a nakonec se z něj ozval počítačem pozměněný hlas.
„Plukovníku, co se děje?“ Zeptal se Thor.
„Tady si nám někdo usnul. Doufám, že jsou ty obleky pohodlné!“ Zavtipkoval si John a poté pokračoval.
„Potřebujeme vás, abyste vložil krystal do Antény.“ Vysvětlil a poté se chopil vysílačky.
„Tady Sheppard. Našel jsem zatoulaného Thora a míříme do laboratoře.“
Jakmile domluvil, oba se otočil a zamířili pryč.
O deset minut později
„Kde jste byl, Thore? Přístroj měl být už být zpuštěný, ale kvůli vám to nešlo.“ Vybouchl Rodney.
„Omlouvám se, ale byl jsem zaneprázdněn jistými povinnostmi.“ Odpověděl Thor.
„Povinnostmi? Rodney on tam vlastně chrápal!“ Doplnil jeho tvrzení John a v jeho hlase byla slyšet radost.
„On usnul?“ Zeptal se Zelenka a i jemu se na tváři objevil úsměv.
„Od té doby, co jste nám vytvořili nová těla, náš metabolismus potřebuje delší spánek. A já osobně na to ještě zvyklí nejsem a tak mnohdy provádím výzkumy a vůbec si neuvědomuji potřebu spánku.“ Vysvětlil Thor.
„Časem si na to zvyknete, ale nyní máme práci!“ Řekl jako první Zelenka a Rodney jen souhlasně přikývl.
„Všechny systémy stále v pořádku.“ Řekl nahlas jeden z vědců.
„Dobře, nyní vložíme krystal. Jen by mě zajímalo, kde si dám nobelovku.“ Řekl Rodney a pracoval na počítači.
„Za co bys měl dostat nobelovku? Tvé starší objevy jsou sice v nominaci, nebo máš něco nového? Jinak nevím, proč se kvůli tomu tak raduješ.“ Řekl Zelenka.
„A co Janusův přístroj. Za to bych měl dostat taky ocenění!“ Odpověděl mu Rodney.
„Ty dostat ocenění?“ Začal se divit Zelenka. „Podívej se, si dobrý vědec, ale tohle jsi přehnal. Woolsey ti dával na výběr a ty ses rozhodl pracovat na antickém křižníku. Já jsem byl převelen zde, pracoval dnem i nocí na nových bezpečnostních programech a na samotném viru do bran. Také jsem tě dobrovolně pozval na spuštění, jelikož je mi jasné, že bys chtěl být u toho a ty sotva stoupneš k počítači, už za to chceš uznání. No nezlob se na mě, ale to by zvládl i Sheppard.“ Vyštěkl Zelenka.
„Hej Radku…“ Začal namítat John, ale byl přerušen Rodneym.
„No, když se to tak vezme, máš pravdu. A být tebou Johne,…“ Otočil se na něj. „… jsem radši zticha, jelikož ty o počítačích a antických programech nevíš nic. Když jsi zkoušel propojit svůj notebook s hlavním komunikačním systémem města, zaviroval jsi půlku systému.“ Řekl Rodney.
„Já nevěděl, že ta instalačka od Call of Duty 2 je zavirovaná.“ Hájil se John.
„Ona sice nebyla zavirovaná, ale systém města ji bral jako vir. Ale neboj, to jsem vyřešil, můžeme to už hrát a dokonce samo město se může připojit do hry a bojovat téměř svobodnou vůlí. Nebude mít žádný scénář, jako v normální kampani.“ Vysvětlil Rodney a Zelenka jen s vykulenýma očima poslouchal, co se za jeho nepřítomnosti přihodilo ve městě.
Nakonec tuto hádku přerušil hlas Thora a následně i ohromné elektrické výboje z izolační místnosti.
„Mlčte už! Máme zde práci!“ Okřikl je do vysílačky Thor, který vložil do antény krystal.
„No jo, máte pravdu.“ Omluvil se Zelenka a přiskočil k počítači.
Přibližně deset minut se vědci motali okolo konzol a v izolační místnosti byly stále ohromné výboje, které donutili Thora k odchodu z místnosti.
„Zařízení běží na sto procent, všechno je v zeleném.“ Řekl Zelenka.
„Jste si jistý, že na sto procent? Tak mocná zbraň a jenom to chrčí jako moje stará lednička.“ Řekl John a díval se skrz bezpečností sklo do izolační místnosti.
„A co jsi jako čekal?“ Zeptal se Rodney.
„No rozhodně něco efektivnějšího, než jen pár blesků a nepříjemný zvuk.“ Odpověděl mu John.
„Kontaktujte Phoenix, ať se spojí s flotilou. Preventivní útok na Wraithy právě začal.“ Řekl John.