Díl 20: Nabídka která se neodmítáWraithská hive se poklidně vznášela nad zapadlou poklidnou planetou. Kolem poletovaly stovky dartů, tvořících eskortu mateřské lodi, tolik typickou právě pro wraithy. Z bočního hangáru vyrazila skupina transportů a zamířila na planetu pod sebou. Po cestě se k nim připojilo ještě několik desítek dartů, tvořících jejich ochranku.
O deset minut později již u brány pobíhali wraithští pěšáci. Za okamžik jeden z wraithů vytočil adresu a skupina deseti lidí prošla skrz.
Na Ori ovládané planetě se aktivovala brána. Křižáci kolem zaujali bojová postavení, jakmile se začaly zadávat souřadnice. Z brány ale vyšlo pouze několik lidí, oblečených v podobných potrhaných hadrech, jaké nosila drtivá většina chudých zemědělců této galaxie. Když se brána deaktivovala, křižáci mírně sklopili své zbraně. Jeden z nich vyšel neznámým vstříc.
„Kdo jste a co žádáte na planetě chráněné mocí Ori?“Otázal se obezřetně.
Nově příchozí vypadali vyděšeně a nejistě. Nakonec ale jeden z nich odpověděl na jeho otázku.
„Přicházíme z planety Asnaya. Jsme chudí zemědělci, nikdy jsme nechtěli víc než mír a klid na práci. Před několika dny se ale zatměla obloha nad naší vesnicí a z temných mraků začaly vylétat hučící stroje, které napadli vesnici. Většina obyvatel zmizela v těch strojích, zbytek zabily modré blesky, které vyšlehly z mraků a spálily půdu, vesnici i lidi. Prosím, hledáme jen útočiště, nemáme kam se vrátit.“Dokončil smutný příběh jeden z vesničanů.
Křižákovi bylo již z vyprávění jasné, co se těmto lidem stalo, ale měl jasné rozkazy. Nikoho nepustit dál, dokud neověří, že mluví pravdu. A to se dalo provést jediným způsobem.
„Jak je to dlouho, co k tomu došlo?“Vesničan neuvažoval ani tři vteřiny.
„Jsou to dva západy slunce. Ukryli jsme se v jeskyních. Když jsme se vrátili, všechno a všichni byli pryč.“Křižák přikývl a odvedl vesničana k ovládacímu panelu brány.
„Zadejte adresu vaší vesnice.“Pak se otočil na některé přihlížející vojáky.
„Vy čtyři ověřte situaci. Wraithové by měli být dávno pryč.“Brána se za několik okamžiků vytočila a křižáci prošli opatrně skrz. Na druhé straně je ale čekal typický obraz planety navštívené wraithy.
Po několika stech metrech došli až do vesnice. Přesněji do toho, co bývalo vesnicí. Ohořelé základy domů, kolem spálená políčka. Za vesnicí bylo navíc několik čerstvých hrobů, kam zřejmě zakopali mrtvé, které tu wraithové zanechali. To jako důkaz stačilo, křižáci se vrátili zpět.

O několik hodin později již byli nově příchozí ubytování v jedné z nových vesnic, které po celé chráněné planetě stále vznikaly, a zařadili se tak do zástupu tisíců a tisíců věřících, kteří vyhledali útočiště u Ori.
Vzhledem k četnosti takovýchto situací jí nikdo nevěnoval přílišnou pozornost a za několik dní již i sami vojáci u brány zapomněli, že k tomu došlo.
O několik dní později však nastala nečekaná a děsivá událost. Během ranní modlitby v jednom z větších měst na planetě, kterou vedl osobně převor a které se zúčastnilo několik tisíc lidí, došlo k nečekané věci. Jakmile převor pozvedl svou hůl, která zazářila nad davem, a věřící poklekli před poslem jediných pravých bohů, zvedla se jedna žena na nohy, zařvala cosi nesrozumitelného a pak přišla jen oslepující záře. Náměstí i celé jeho okolí se rozzářilo pronikavým světlem a přes půl města se prohnaly žhnoucí plameny, které ihned spálily každého v okolí sta metrů a dalším, co stáli dál, způsobily velmi vážné popáleniny. Navíc zapálily domy s doškovými střechami a dřevěným bedněním. Ty se vzňaly a ve městě se okamžitě rozhořel požár.
Orijské jednotky byly naprosto překvapené a zaskočené, ale jejich instinkty zpracovaly bezchybně. Převor, kázající uprostřed náměstí spatřil záblesk jasného světla vycházejícího z oné ženy a setinu vteřiny před náporem ohnivé vlny vztyčil kolem sebe pomocí svých schopností ochranný štít, který plameny odrazil. Bohužel však nestihl zareagovat dostatečně rychle pro zbylou polovinu města.
Brzy po výbuchu dorazily první křižácké jednotky, které se okamžitě zapojili do záchranných prací. Evakuovali popálené, zachraňovali lidi z hořících domů a pomáhali s hašením. Během deseti minut, kdy už se oheň vymykal kontrole, dorazilo nad město několik orijských transportních lodí, jejichž nákladové prostory byly až po okraj naplněny vodou z nedalekých jezer. Proudy vody ze vzduchu oheň spolehlivě uhasily.
Sčítání mrtvých bylo obtížné, jelikož lidé na náměstí byli spečeni k nepoznání. Ale šlo alespoň o dva až tři tisíce nevinných věřících. A dalších alespoň pět tisíc mělo těžké popáleniny a hrozila jim bezprostřední smrt. Naštěstí však brzy dorazili převorové z přilehlých měst. Jejich schopnostem nečinilo problém vyléčit ani ty nejtěžší popáleniny a přivést umírající zpět k životu. Avšak nikdo netušil, kdo ani jak výbuch způsobil. Věděli, že to byla ona žena, ale nikdo nechápal proč.
První výbuch byl pro celou planetu šok. O to horší bylo, když se o dva dny později opakoval. Jiné město, stejná situace. Sebevrah se odpálil uprostřed motlitby. Nyní již bylo orijským jednotkám jasné, že mají co dočinění se sebevražednými atentátníky, kterým jde jen o to zabít co nejvíc lidí.
Když došlo k dalším dvěma výbuchům, začala se pomalu šířit panika a strach. Lidé se báli chodit na velké motlitby a místo toho se raději modlili v menších skupinkách, kde se navzájem znali. Důvěra v převory a samotné Ori však trochu stoupla, když se pokusil odpálit pátý atentátník, ale převor zareagoval s nečekanou rychlostí a sebevraha uzavřel do jakéhosi štítu. Ten odpálil kdesi schovanou výbušninu, ale ochranné pole odrazilo výbuch, žár i plameny zpět a následně je vyslalo přímo vzhůru, čímž zabránilo zranění věřících.
Orijské jednotky značně zpřísnily ochranu a početné oddíly spolu s převory pročesávaly jednotlivé vesnice. Nikdo z nich si nedělal iluze, že by dalšího teroristu poznali, ale byla zde šance, že pohled na převora a oddíl křižáků je natolik vyděsí, že se prozradí sami. Opravdu, několik lidí se pokusilo křižákům utéct, a také byli pohotově zneškodněni převorem nebo omračovací zbraní.
Při výslechu se ukázalo, že většina z nich utíkala, protože kradla, či se dopustila něčeho jiného, co se neslučuje s Počátkem. Jeden z chycených však byl podezřelý. Ani po několika hodinách výslechů neřekl ani slovo. Dokonce ani převor z něj nic nedostal, což rozhodně bylo neobvyklé. Nakonec přistoupili k radikálnímu řešení. Samotný Orici, kterého sebevražedné útoky nanejvýš znepokojovaly, se rozhodl vést osobně výslech.
Zajatec zřejmě neměl moc tušení, kdo to je. Nebo alespoň nedával nic najevo.
„Kdo jsi a proč jste záměrně způsobili smrt tisícům nevinných věřících?“Zeptal se klidně Orici.
Zajatec se na něj jen opovržlivě podíval, ale neřekl ani slovo.
„Dobrá, zkusíme to jinak.“Prohlásil Orici a předstoupil k vězni. Pohlédl mu do očí a vězeň se poprvé za celou dobu vyděsil. V očích Orici se objevily plamínky, když vstupoval do jeho mysli. Vězeň sebou najednou škubl a s trhnutím se zhroutil na stůl. Orici opustil klidně místnost a nechal stráž uzamknout dveře. Pak vyhledal nejbližšího převora.
„Ještě jsou čtyři. Najděte je.“Spolu s tím telepaticky předal tento rozkaz ostatním převorům na planetě. Navíc jej ještě doplnil obrazy tváří sebevrahů, které získal z vězňovy paměti.
„A jeho upalte na náměstí.“Dodal ještě k převorovi a odešel.
O několik hodin později se již scházely davy lidí a pozorovaly, jak je atentátník upalován ve svatém kruhu. Zbytek jeho kompliců odhalili převorové o pouhých pár hodin později. Jeden se již chystal odpálit na modlitbě, když převor poznal jeho tvář a na místě ho zabil svými schopnostmi, ještě než se mu podařilo vyhodit se do vzduchu. Díky tomu získali i neporušené výbušné zařízení, očividně wraithského původu, což jen potvrzovalo to, co si přečetl Orici ve vězňových myšlenkách.
Byli to uctívači Wraithů, které sem vyslali jejich pánové, aby způsobili co nejvíce zkázy a strachu…
Několik dní poté na wraithy ovládané planetě usedal Todd k poradě se svými nejvěrnějšími veliteli. Jejich situace nebyla zrovna příznivá. Od začátku války s Ori se wraithské síly zmenšili přinejmenším na polovinu a navíc ztratili několik významných držav a základen. Na druhou stranu byli jednotní jako nikdy před tím. Ani za války s antiky se mezi wraithy neprojevilo takové bratrství, jako nyní. Pomalu začínal mít pocit, že wraithové ztrácí něco ze svého já, tím že přestali vysávat vlastní podřízené a navzájem se vraždit. Pomalu jako kdyby se přibližovali k lidem.
Jednání s veliteli bylo krátké. Neměli moc nových zpráv, jelikož wraithské lodě byly instruovány, aby se spíše vyhýbali bojům s orijskými loděmi, protože neměly ve střetu moc šancí a ztráty by byly zbytečné. Mezitím organické továrny na poslední opravdové wraithské državě chrlily jeden wraithský dron za druhým. Jejich použití v boji se více než osvědčilo a Todd chtěl být připraven. Očekával totiž, že i tuto kolonii Ori brzy objeví. Proto byla zařízena jako nedobytná pevnost, bašta posledního odporu této kdysi mocné rasy.
Technici zkoumající jádro a další systémy zajatého křižníku včera oznámili, že je neuvěřitelně komplikované a že nemají potuchy, jak ho zkopírovat, ani třeba částečně. Nicméně byli schopni z něj čerpat energii a podle slov hlavního z vědců se jádro jevilo pomalu jako nevyčerpatelné.
Původně Todd doufal, že bude moci nasadit nové lodě, s generátorem štítu jako mají Ori, s jejich jádrem a s jejich hlavní zbraní, ale to mu očividně nebylo přáno. Rozhodl se tedy k plánu B. Jádro bylo uloženo hluboko v podzemních katakombách planety a napojeno na rozvodné sítě, táhnoucí se až k pólům. Spolu s wraithskými generátory poskytlo neskutečné množství energie, v jaké ani on sám nedoufal.
Když Todd odcházel z jednací místnosti, cítil se poměrně spokojeně. Odebral se do svých komnat, kde se chystal vysát nějakého nebožáka. Díky výtažku z jisté rostliny, který nalezli wraithští biologové, se závislost wraithů na pravidelném krmení poměrně silně zkrátila. Sice stále potřebovali přísun živé potravy, ale již mnohem méně často.
Todd si zrovna chtěl nechat zavolat strážného, aby mu přivedl nějakého chutného vesničana, když vycítil, že ho někdo sleduje. Jeho reflexy se obvykle nepletly. Prudce se otočil a s dlouhým zahnutým nožem v ruce se vrhl na postavu za ním. Neměl tušení kdo to byl, neměl tušení jak se tam dostal, ale byl to člověk a on ho hodlal zabít. Skočil po neznámém, s nožem mířícím přímo na jeho hrdlo. Avšak místo toho, aby nůž dotyčného zabil, prošel skrz něj, stejně jako samotný Todd.
Postava se k němu s klidem obrátila.
„Nemůžeš zabít povzneseného.“S tím Todd tedy opravdu nepočítal. Slyšel už, že někteří antikové se povznesli a tak, ale předpokládal, že jsou to jen zkazky, protože jinak by wraithy dávno smetli svou nezměrnou mocí, kterou údajně vládli.
„Povzneseného. Kdo jsi a co tu chceš?“Odhodlal se Todd k reakci.
„Byl jsem antik, jmenoval jsem se Neus, pokud ti to pomůže. Povznesl jsem se během války s vámi. Přišel jsem ti dát nabídku.“Toddovi to moc nepomohlo, žádného Neuse neznal.
„Jakou nabídku máš?“Antik se pomalu usmál.
„Zničíme vašeho nepřítele, ale pod jednou podmínkou. Musíte opustit tuto galaxii…“