Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

co? ...jakých 1319 povídek? ...jsem mimo

podívej se na číslo povídky nahoře v názvu tématu

ups

dobrý bug co?
Tak jsem to přelouskal.... super.
A nápady:
Pařba(ooo jak originální, neni to už použitý?)
Naromitr
Oslava(asi už je)
Na panáka

Moc hezký těším se na vánoční povídku

Pěkná povídka. Moc se mi libíla.

Už se těším, co udělá "inspekce".

Jinak návrch na jméno:
* Oslava narozenin
* Johnovi narozeniny

Mackenzie: Byla by jsi tak hodnám a mohla bys znovu nahodit povídku v DOC a PDF? Nějak mi nejdou stáhnout.

Tak jsem si přečetla poslední dvě povídky... řeknu jenom že prostě nemám žádné připomínky moc pěkný líbila se mi část kdy byla Mac uvězněna v tom kráteru-když si to představíš vypadá to moc zajímavě

Toto je spoiler!!!:

tak mně napadá nebude ta dívenka náhodou Harmony?

tak a další část...

„Vítej zpátky.“zavolal John z jednoho z ochozů, když se Mac vynořila z brány. Jenom se maličko pousmála. Sheppard přiběhl za ní. „Konečně.“vydechl a objal ji. Okamžitě ucukla a maličko sykla. John se odtáhl a pořádně si ji prohlídl. „Cos dělala?“zašeptal zděšeně, když dokončil prohlídku. Na levé ruce měla po loket sádru a na levé straně hlavy obrovskou modřinu. Znova se trošku pousmála a vzala ho za ruku. Beze slova došli na jeden balkon. Teprve teď se k němu otočila.
„Tohle byl můj nejhorší víkend na Zemi.“povzdechla si, ale usmála se.
„Mně to moc zábavné nepřipadá.“zamračil se její přítel.
„Ale no tak.“pohladila ho po tváři. „Ta sádra je na levé ruce. K papírování potřebuju pravou.“
„Mac…“zakňučel.
„No dobře.“přikývla. „Ta ruka je z koně a hlava z auta. Stačí?“usmála se.
„Ne.“zavrtěl hlavou.
„Fajn.“povzdechla si. „Takže to si takhle jedu pěkně v poklídku v pátek po takové té prašné cestě. Horko je, ptáčci zpívají, za mnou se jenom práší. Najednou uslyším dvě prasknutí a točím se. Pak rána a klakson. Otevřu dveře a vypadnu z auta. Potom, co jsem ze sebe dostala snad všechny známé nadávky, jsem se postavila a šla se podívat, co se stalo. Obcházím auto a co nevidím? Obě zadní pneumatiky jsou v tahu a čumák zaseklý ve stromě. Byl to ten třicet let starý tátův pick up, který se každý týden opravoval. Měla jsem štěstí, že asi za půl hodiny jel kolem Alex. Hodil mě i s tou plechovkou domů.“vychrlila ze sebe. „Táta měl podobný pohled co ty.“dodala s úsměvem. „Ale jednu výhodu to mělo. Auto už je na šrotišti.“ušklíbla se.
„No to je skvělé.“zahučel. „A co ta ruka?“zajímal se.
„Táta dostal k výcviku nového divokého koně. Už ho má celkem dlouhou dobu a zvykl si na postroj. Takže jsem k němu přišla a připla jsem mu lonž. Celou dobu krásně běžel. Zpomaloval a zrychloval podle pokynů. Táta říkal, že by chtěl už se na něho zkusit posadit a jet, protože si zatím troufl jenom na to sezení. Tak jsem si na milého koníčka vylezla.“
„A on tě shodil, ne?“tipoval John. Mac jenom zakroutila hlavou.
„Ještě ne. Koníček si pěkně v klidu stál. Tak jsem ho pohladila a jemně pobídla.“
„Tak tady.“
„Ne.“rozesmála se. „V kroku byl dokonalý. Objeli jsme pár koleček a pak jsem se rozhodla jemně ho pobídnout do klusu. A koníček nerad klus. V tu chvíli se zjančil a začal skákat po celé ohradě. Bylo to jako na rodeu. Snažil se mě prostě setřást. Vydržela jsem dlouho. Teda do doby, než se vzepjal a začal skákat po zadních. Za uzdu jsem se moc držet nemohla, aby se nepřevrátil, a s nohama to taky nebylo nejlepší. Pak znova chvilku poskakoval, párkrát najel na ohradu a pak se znova vzepjal, já uslyšela jenom jak Nett vykřikl a já sletěla dolů. Na ohradu. Moc toho pak nevím. Jenom jsem slyšela nějaké hlasy. Nettův a tátův. Snažili se toho koně dostat pryč, aby na mě k vrcholu všeho nešlápl.“
„Tebe někam pustit samotnou.“zakroutil hlavou John.
„Hm. To zápěstí mám naštípnuté a na žebrech ohromnou modřinu. Jdou tam vidět prkna z ohrady.“usmála se. „Tu sádru budu mít 14 dní, pak se prý uvidí.“
„Tebe bych měl zavřít do nějaké místnosti, kde se nemáš o co zranit.“
„Zakopla bych a praštila se do stěny.“rozesmála se a prohlížela si sádru. „Namaluj mi na ni něco.“poprosila.
„Neumím kreslit.“
„Tak půjdu za Lornem. Na sádru určitě ještě nemaloval.“vyhrkla.
„To asi ne.“připustil John.
„Jo jinak, táta si koupil nový pick up. Toyotu Hilux.“křikla ještě a zmizela za rohem. Sheppard jenom zakroutil hlavou.

„Majore!“zavolala na něho Mac po večeři, když mizel zrovna za rohem jedné chodby.
„Ano?“zastavil se a otočil.
„Můžu mít prosbu?“zeptala se. Jenom unaveně přikývl. „Mohl byste mi něco nakreslit na sádru?“pousmála se.
„Dneska?“špitl a zívl si.
„Ne, stačí zítra.“zavrtěla hlavou.
„Dobře. Máte fixy?“
„Sára má.“
„Co byste tam ráda?“
„Já nevím.“pokrčila rameny.
„Tak si to do zítřka rozmyslete. Půjdu spát. Mám po misi. V deset u brány?“
„Jasně a dobrou noc.“rozloučila se.

„Dobré ráno.“pozdravil Evan, když našel Mac čekat u brány. Zvedla oči od nějaké složky.
„Dobré.“usmála se. „Vzala jsem fixy.“ukázala.
„Super. Nepůjdeme ven?“navrhl Lorne.
„Jasně. Proč ne.“pokrčila rameny. „Vydržte.“ Vyběhla po schodech nahoru, kde Chuckovi vrátila složku, někam se podepsala a zavolala na Sáru, která si hrála s plyšákem. Přicupitkala k ní. Major mezitím vyšel na terasu. Bylo nádherné letní ráno. Sluníčko svítilo, oceán byl klidný a nikde se nehnul ani lísteček. Všichni tři se posadili na zem.
„Tak povídejte, co byste tam ráda?“pousmál se.
„Šmoulíka.“navrhla potichoučku Sára.
„Tak Šmoulíka.“souhlasil major a vzal do ruky černý fix. Po chviličce se začaly rýsovat obrysy čepičky a hlavičky Šmouly. „Woolsey asi nemá radost, co?“prohodil.
„No nadšený není. Stejně jako Jennifer. Ta málem vyletěla z kůže.“přiznala Mac potichu a odkutálela balónek zase zpátky k Sáře.
„Slyšel jsem, jak se doktorka s někým baví, že máte složku skoro tlustší než McKay.“
„To není pravda. Jsem třetí v pořadí. Přede mnou je Rodney a ještě jeden vědec.“ušklíbla se a sledovala, jak Šmoulovi rostou ručičky.
„P 90, nebo Thomphson?“zeptal se najednou Lorne.
„Cože?“
„Co má mít v ruce?“kývl k rozkreslenému obrázku.
„Jsem pilot, ne Rambo.“
„Jo, pilot, který střílí skoro stejně dobře jak někteří mariňáci.“uchechtl se.
„Fajn, tak ať má zat.“
„Nebude to porušení....“
„Ne, sádru si nechám sundat od Jennifer.“zavrtěla hlavou. Evan se pousmál a pokračoval v malování.
„Všiml jsem si, že jste vypsala nějak méně misí.“poznamenal po chvilce a soustředil se na nakreslení nožky.
„Hm. IOA chce šetřit. A do toho se bohužel zahrnují i mise.“povzdechla si. „Možná kdyby přestali na svoje schůzky létat soukromými letadly…“
„Ne.“nevěřil major.
„Slyšela jsem to.“pokrčila Mac rameny.
„Nedivil bych se, kdyby to byla pravda.“poznamenal a začal kreslit šmoulí domeček – muchomůrku. Jakmile měl černé obrysy nakreslené, začal obrázek vybarvovat. Za pár minut se na sádře vyjímal Šmoulík se zakňaktelem v ruce stojící před svým domeček. Kolem něho byl les a tráva.
„Je to dokonalé.“rozesmála se Mac. „Děkuju.“
„Nemáte zač.“pousmál se.
„Za tohle si vezmu jednu vaši noční.“
„To nemusíte. Mám dneska volno a stejně jsem chtěl malovat. Tohle bylo takové cvičení.“ mávl rukou.
„Dobře, ale díky moc.“usmála se a vstala. „Já se musím jít zase prokousat nějakou hordou papírů.“
„Užijte si to.“pousmál se.
„Jo.“povzdechla si a i se Sarah vešly zpátky do kontrolní místnosti.
„Madam!“zavolal na ni Chuck.
„Ano?“otočila se.
„Mám tady nějaké papíry k podepsání.“zamával složkou.
„Příště si radši nechám zdemolovat pravou ruku.“zavrčela a přešla k němu. Ukázal jí místo pro podpisy. „Co jsem to právě podepsala?“zajímala se a složku zavřela.
„Nic důležitého.“pousmál se. Jenom přikývla a sešla se Sarah ze schodů.
„Jejda. Botička. Počkej, zavážu ti ji.“všimla si, že má Sára rozvázanou jednu tkaničku. Klekla si a znova ji zavázala. Najednou se rozezněl alarm a vytvořila se červí díra. Chuck okamžitě zapnul štít. Mac se posunula před Sarah a držela ji za sebou. „Máme něco?“
„Ne.“zavrtěl hlavou a dál sledoval počítač. Najednou se barvu štítu změnila na světle zelenou. Bezpečnostní tým naběhl dřív, než ho Mac stačila zavolat. Štít se najednou zachvěl a na Atlantis se vkutálela nějaká věc. Všichni na ni chviličku hleděli, než začala vydávat hlasitý vysoký zvuk. Sarah se rozplakala. Mac jí rukama zacpala uši a přitiskla ji k sobě. Nevěděla, jak dlouho ten zvuk trval, ale když přestal, tak jí ještě hodně dlouho zvonilo v uších.
„Přišli jsme o štít!“zakřičel Chuck. Mac se podívala na bránu. Právě jí prošlo několik zahalených lidí, kteří začali okamžitě střílet. Bezpečnostní tým palbu opětoval. Mac strhla Sarah na zem. Podle zvuků okolo rozeznala, že přiběhli další vojáci. Potom ucítila, jak se něco teplého prohnalo kolem. Maličko nadzvedla hlavu. Jenom vztekle zavrčela, ale zůstala ležet nad Sárou.
„Chyťte ji!“ozval se výkřik a najednou bylo ticho.
„Dobrý?“staral se John, když se zvedala. Jenom přikývla. „Krvácíš!“vyhrkl a ukázal na flek na uniformě.
„To není moje krev.“zavrtěla hlavou, ale pak zbledla a sáhla na krvavou skvrnu na tričku. Vyděšeně se podívala na Johna a pak hned na Sarah, která pořád ležela na zemi. „SÁRO!“vykřikla a zatřásla s ní. Zůstala ležet se zavřenýma očima. Mac se snažila zastavit krev, která tekla z rány na boku.
„Potřebujeme doktora!“zakřičel John, ale pohnout se nedokázal. Během chvilky dorazila Jennifer se svým týmem. Okamžitě zamířila k nim.
„Mac, běž…potřebuju místo.“hlesla a snažila se ji odstrčit. Jenom zakroutila hlavou. „Mac… jinak jí nepomůžu. Musíš uhnout.“řekla jasněji. John se konečně rozhodl k pohybu a odtáhl Mac pryč. Objal ji, protože se celá třásla.
„Tak jdeme!“křikla doktorka.
„Jennifer?!“vyhrkla Mac.
„Nic moc nevím. Musí pod skener.“zavrtěla hlavou a odběhla. Mackenzie jenom chvilku hleděla do země, než vyběhla nahoru k Chuckovi.
„Sežeňte mi všechny vojáky, co tady jsou!“zavrčela. Jenom přikývl. Během chviličky se u brány shromáždila celá její jednotka. „Chci, abyste ji našli! Chci, abyste našli moji matku. A až ji najedete, tak ji zabijete! Je někde ve městě a vy ji najdete!“řekla nekompromisně. „Běžte!“
„Ano, madam.“ozvalo se sborově.
„Půjdu taky.“špitl John. „Teď tam stejně nebudu nic platný, tak aspoň přijdu na jiné myšlenky.“
„Ale buď opatrný.“přikývla Mac a odběhla pryč.

„Řekli mi, co se stalo. Jak to vypadá?“zeptal se George, když vyběhl nahoru po schodech do místnosti nad operační sál.
„Já nevím.“zašeptala Mac a koukala dolů.
„Zvládne to. Je jako ty.“maličko se pousmál a pevně objal.
„Vyléčila bych ji, jenže nevím, jestli to na ni nebude působit stejně jako na mě. Nechci to riskovat.“špitla a setřela si slzy.
„Víte, kdo to byl?“
„Vypadali jako Ninjové.“
„Ninjové?“
„Ovládali Kung Pao, nebo jak se jmenuje to bojové umění.“ Winterson se jenom pousmál. „Nemáte být ještě na misi, majore?“
„Vědci to zabalili dřív.“mávl rukou a pustil ji.
„Běžte se převléct a odpočinout si.“pobídla ho, když sjela pohledem jeho oblečení. Měl na sobě stále výstroj z mise.
„Ano, madam.“ Popleskal ji po rameni a odešel. Znova se zahleděla dolů. Jennifer si právě sundala rukavice a podívala se nahoru. Pak maličko přikývla. Mac si jenom složila hlavu do dlaní a svezla se po stěně dolů.
„Napij se.“ozvalo se nad ní. Zvedla hlavu. Nad ní stála doktorka s kelímkem vody v ruce.
„Co Sarah?“vyhrkla a vstala.
„Je stabilizovaná. Střela naštěstí nezasáhla žádný orgán. Za pár týdnů by měla být v pořádku. Teda pokud nenastanou komplikace.“pousmála se Jennifer.
„Děkuju.“vydechla.
„Nemáš zač. Ta střela byla hodně podobná pozemské.“
„Nakonec prošla moje matka. Žila na Zemi, zná naši technologii. Dokázala ji jenom zdokonalit.“promnula si čelo. „Můžu za Sarah?“
„Jistě. Ale ještě spí.“pousmála se. Mac jenom přikývla a seběhla po schodech. Jakmile došla k posteli, kde spala její dcera, přisunula si židli. Pohladila ji po hlavě a oddělala jí z obličeje vlásky. Znova jí po tvářích začaly stékat slzy. Vzala ji za ruku.
„Jsem tady, maličká.“zašeptala a pohladila ji po tváři. Sára se maličko zavrtěla. „Sárinko.“zašeptala a znova ji pohladila.
„Bolí mě bříško.“špitla.
„Já vím. Řeknu Jenny, aby ti píchla včeličku, ano?“
„Chci Fufíka.“rozplakala se.
„Donesu ti ho. Vydrž chviličku, ano. A neplakej, bude to dobrý.“hladila ji po hlavičce. „Lež, ano.“ Zapnula vysílačku. „Jenny, potřebuju tě tady. Sára se vzbudila.“
„Už běžím.“ozvalo se. Za chviličku byla u nich.
„Říkala, že ji to bolí.“
„Něco jí píchnu.“přikývla doktorka.
„Chci Fufíka.“
„Zajdu ti pro něho.“pohladila ji Mac po hlavě. „Jenny?“
„Běž. Zůstanu tady s ní.“pousmála se. Mac se na Sáru nejistě podívala, ale pak odběhla.

Mac brala zatáčky skoro smykem. Jakmile byla u svého pokoje, zarazila se. Zpoza rohu viděla přicházet nějakou postavu.
„TY?!“zakřičela. Postava se zastavila. Mac po ní hodila ohnivou kouli. Postava se jenom rozesmála, když koule proletěla okolo. „Ksakru práce.“zaklela a zapnula vysílačku. „Tady Blacková. Mám ji. Je před mým pokojem.“
„Nic nedělej, dokud nepřijdeme.“ozval se John.
„Tos uhod!“prskla a vypálila další energy kouli. „Odsud se nedostaneš!“křikla na postavu.
„Myslíš?!“opáčila její matka.
„Vím.“
„Tak sleduj!“rozesmála se a máchla rukou. Mac odletěla na druhou stranu chodby, kde narazila do zdi a zůstala ležet na zemi. Slyšela jenom, jak se její matka směje. Nakonec ji uviděla mizet za rohem.
„Utíká směrem na jih.“křikla do vysílačky.
„Rozumím.“přikývl Sheppard. „Co Sára?“
„Už se vzbudila.“
„To je dobře.“oddechl si. Mac vstala a otevřela dveře. Prošla do Sářiného pokoje a vzala z postele fialového sloníka. Zamířila zpátky na ošetřovnu.

„Nesu ti Fufíka.“pousmála se a Sáře dala plyšáka do ruky. Ta se k němu přitulila.
„Dostala něco proti bolesti.“informovala ji doktorka. „Měla by se teď v klidu vyspat.“
„Zůstanu tady, dokud neusne. Pak půjdu pomoct ostatním.“přikývla Mac. „Děkuju.“
„Nemáš zač.“
„Lehneš si ke mně?“špitla Sarah.
„Ne. Nejde to.“
„A ploč?“
„Protože by se ti do té rány mohl dostat bacil a to by bylo hodně špatné. Sice to může udělat i Fufík, ale toho Jennifer povolila. Ale budu tady, dokud neusneš.“pohladila ji po tváři. Sarah jí ruku chytla a nepustila. Přitulila se k ní a k Fufíkovi a za chviličku usnula. Mac se snažila ruku opatrně vykroutit, aby ji nevzbudila. Za pár minut se jí to povedlo. Dala jí pusu na čelo, pohladila ji po vlasech a potichoučku odešla.

„Ženeš se někam?“křikla Mac z ochozu, když se Salimitr objevila u brány. Mac už předtím vydala rozkaz, aby ji nechali projít. Skoro na celém ochozu byli připraveni vojáci se zbraněmi v ruce, a jakmile se Salimitr objevila, okamžitě ji obklíčili další.
„Ty si nedáš pokoj, že?“uchechtla se.
„Střelila jsi moji dceru.“zavrčela Mac.
„Já? Ne.“
„Ale tví lidé ano. A vzhledem k tomu, že jsou mrtví, jsi za to momentálně zodpovědná ty.“ pousmála se a pomaličku scházela ze schodů.
„Nezastavíš mě.“prskla Salimitr a vytvořila červí díru.
„Plukovníku, nejde zavřít!“křikl Chuck.
„To nevadí.“mávla rukou Mac a postavila se naproti ní. John, který stál na ochozu, ji musel obdivovat. Stála naproti svojí matky naprosto klidně a uvolněně. Chviličku na sebe jenom zíraly. Najednou skoro ve stejnou chvíli vypálily koule. Mac ohnivou a její matka nějakou fialovou. Obě se zastavily ve vzduchu přesně mezi nimi. Ani jedna se nepohnula blíž k jedné z žen. Mac se maličko zamračila a její koule se posunula trošku k její matce. Obě koule najednou odletěly pryč a narazily do zdi, kde zanechaly černý flek. Salimitr se vrhla na Mac, které se podařily vykrýt příchozí rány. Její matka znova zaútočila. Mac ránu nohou vykryla a praštila ji levou rukou, na které měla sádru.
„AU, SAKRA!“vyhrkla a chytla si ruku. „Sakra, sakra, sakra!“skákala na místě. Její matka se právě zvedla. Mac, aby měla víc času, po ní hodila ohnivou kouli. Ta se okamžitě odrazila zpátky. Mackenzie sotva uhnula. Obě se na sebe zase vrhli. Vypadalo to, že jsou vyrovnané. Ani jedna nebyla rychlejší. Jenom sem tam se ozval nějaký výkřik. Žádný voják se neodvážil vystřelit. V jednu chvíli se Mac dostala za Salimitr, kterou srazila do kleku a chytla ji pod krkem. Její matka se kroutila, ale Mac nepovolila. Najednou vykřikla a skončila na zádech před ní. Pomaličku se překulila a vstala. Stačila jenom postřehnout, že se na ni Salimitr vrhla. Rychle vstala a vyhnula se jí. Kopla ji pod kolena. Její matka ji chytila za paži a otočila. Mac se jí snažila podkopnout nohy. Nepovedlo se jí to. Salimitr ji potáhla a obě skončily v bráně.

Mac se rychle zvedla a rozutíkala se za mizející ženou. Salimitr mířila do lesa. Chvílemi jí mizela mezi stromy. Pronásledovala ji až do jedné z četných jeskyní. Salimitr na ni co chvíli vypálila energy kouli. Ze stropu jeskyně se zřítilo pár krápníků. Mac se přitiskla na stěnu. Vyběhla, až když krápníky spadly na zem.
„Chceš nás obě zabít!“křikla.
„Tak mě nech jít!“
„To určitě!“prskla a vypálila oproti její energy kouli svoji ohnivou. Obě se od sebe odrazily a narazily do zdí. Vše okolo se začalo třást a ze stropu začaly padat kameny. Mac se vrhla do jednoho výklenku, kde se skrčila. Jakmile vše utichlo, zvedla hlavu a rozhlídla se. Chodba, kterou sem přiběhly, byla zasypaná, všude byl prach a zbytek chodby byl zatarasený hromadou kamenů. Nikde neviděla svoji matku. Naštěstí. Udělala jeden váhavý krok. Jeskyně se znova zatřásla a spadlo několik dalších kamenů. Mac spadla na zem. stočila se do klubíčka a rukama si jenom chránila hlavu.

„Hej, nespi.“zatřásl s ní někdo. Maličko pootevřela oči. „Nespi, jestli usneš, už se nevzbudíš.“
„Gabrieli?“zamrkala a posadila se. Stále byla v jeskyni. „To je od tebe milé.“ Muž jenom nervózně přešlápl a sledoval její obličej a sem tam se podíval na její sádru. „Jo no. Měla jsem špatný víkend.“pokrčila rameny, když si všimla jeho pohledu.
„Ehm…omlouvám se.“špitl. „Je to moje vina.“zašeptal.
„Ano?“povytáhla obočí.
„My no…“
„Posaď se.“nabídla mu. Sedl si vedle ní.
„Slavili jsme odchod…vy tomu říkáte penze…jednoho z nejstarších andělů. Měl mě zastupovat jeden poslíček. Dávat na tebe pozor. Ale našel jsem ho sjetého pod památníkem.“
„Sjetého?“pousmála se.
„Jo, roste u nás jeden strom. Když se lístky zapálí, jsme z toho maličko mimo. Věřil jsem mu. A tak to dopadlo.“
„Mohlo to dopadnout i hůř.“mávla rukou.
„Můžu to spravit.“pokynul hlavou k její ruce. Tázavě se na něho zadívala.
„Aniž by mi to ublížilo?“zeptala se.
„Myslím, že ano. Jsem přece tvůj strážný anděl. Krom toho, takhle napravím svou chybu.“ pokrčil rameny.
„Bude sice skvělé, že to bude v pohodě, ale pořád tu sádru budu mít na ruce.“povzdechla si. „Ale je trošku nakřaplá, tak kdybys mi pomohl, tak bychom ji snad sundali.“zkonstatovala, když si ji pořádně prohlídla.
„Máš nůž?“
„Ne, promiň. Ten jsem nechala ve svém červeném spodním prádle.“zavrtěla hlavou. „Na sobě mám černé.“ Gabe maličko zčervenal a rozhlédl se kolem. „Jak je na tom moje drahá maminka?“zajímala se.
„Žije.“zamručel a něco hledal na podlaze.
„Smutné. Mimo jiné mi to maličko komplikuje situaci.“ Gabriel se pro něco zohnul.
„Jo, to by šlo.“zkonstatoval a podíval se na ostrý kousek skály. Mac jenom maličko vyvalila oči.
„Šlo by co?“špitla.
„Rozřezat tu věc, co máš na ruce.“
„Tím?! Zapomeň!“vyhrkla a odsunula se co nejdál.
„Je to ostré. Nůž to nahradí snadno. Na konci je to stejně prasklé.“
„Sádra se většinou stříhá. Už tím nožem by to byla pitomina!“prskla.
„Tak si ji tam nech.“pokrčil rameny.
„A zahojíš to úplně?“zeptala se potichu.
„Myslím, že jo.“přikývl.
„Fajn.“rezignovala a natáhla k němu ruku. „Zkus se trefit.“požádala ho. Gabriel se jenom pousmál a sádru nařízl ještě víc. Maličko to zapraskalo. Odhodil kámen a obě prasklé části odlomil rukama.
„Teď s rukou moc nehýbej.“řekl a vzal její dlaň jemně do svojí. Druhou ruku položil nahoru. Mezi nimi se objevila bílá zář. „Dobrý?“staral se.
„Zatím jo.“přikývla. Zář za pár okamžiků zmizela. Mac zkusila s rukou zahýbat. „Díky.“ usmála se, když zahýbala s rukou a zjistila, že vůbec nebolí. „Fajn, teď odsud ven.“rychle se vysoukala na nohy a s nadějí se rozhlédla kolem. „No tak dobře, tak rychle to nepůjde.“ zamračila se. „Jak jsi říkal, že je na tom moje matka?“zajímala se.
„Žije.“
„Je nějak potichu.“poznamenala Mac.
„Asi na ni napadaly ty šutry. Ona mě nezajímá.“
„Ale mohl by ses jít juknout, ne?“
„Mohl.“pokrčil rameny a zmizel. Mackenzie se rozhlédla kolem sebe. Směrem k východu byla stěna ze sesypaných kamenů. Začala telekinezí i ručně některé odklízet. „Strašně nadává.“ozval se za ní Gabriel s radostným výrazem ve tváři.
„Tak to je mi líto.“ušklíbla se Mac.
„Musíš se odsud dostat sama. S tímhle ti už pomoct nemůžu.“podotkl.
„Udělala jsem hovadinu, že jsem za ní běžela.“zavrčela. „Ale já se prostě nedokázala udržet.“ vztekle kopla do jednoho šutru.
„Tví lidé tě budou hledat.“
„Ale najdou? Signál z vysílače nepronikne skálou. Teda aspoň ne tady. Jsme moc daleko.“
„Měl bych jít. Už tak jsem ti pomohl až moc.“řekl po chvilce.
„Utíkej.“
„Budu na tebe dávat pozor.“
„Dobře. Zatím.“rozloučila se. Gabe jí jenom zamával a zmizel. Mac si jenom odfrkla a zahrabala nohou v zemi. Najednou se ze strany, kde byla uvězněná Salimitr, sesypala hromada kamení. „Stále naživu?!“křikla Mac.
„A ty?“prskla její matka.
„V plné kráse.“zazněla odpověď.
„Zabiju tě, až se k tobě prohrabu.“
„Nikdy jsem si nemyslela, že máš za příbuzné krtky! Z té díry se nedostaneš! To si uvědom. Protože jakmile se prohrabeš, budeš muset přejít přese mě a já tě projít nenechám!“
„Ty nemáš na to, abys mě porazila.“uchechtla se.
„Co ty o mně víš?“prskla Mac. „Nevíš o mně nic od mých deseti!“
„Kdo by se tebou zabýval? Nejsi nic!“
„Nepovídej?“zavrčela Mac. „Mně to tak nepřijde!“
„Velíš bandě idiotů!“
„Velím elitě. Oni nemůžou za to, že tě nechytli. Kdybys nepoužívala svoje schopnosti, mají tě! Jsem jediná, která tě může zastavit.“
„Ty to nikdy nedokážeš! Tehdy jsi nestiskla spoušť, když jsi měla možnost!“
„Byla to chvilková slabost.“hlesla Mac. „Dodnes toho lituju. Tak bych totiž měla pokoj.“
„Záchrana!“vykřikla Salimitr.
„Ty ses pořádně švihla do hlavy, co?“ušklíbla se.
„Mí lidé jsou v jeskyni.“uchechtla se.
„Ti, co vypadali, jako by šlohli bednu šaratice?!“
„Jsou nejlepší.“namítla její matka.
„Fakt? Mně to tak nepřišlo. Většina z nich leží na pitevně.“
„Jsi bohužel na ráně!“zakřičela potěšeně. Mac hodila malý kamínek naproti skále a usadila se pohodlněji. Malý plamínek osvětloval jenom prostor okolo ní. Chviličku ho jenom pozorovala.
„Dám ti otázku a chci, abys mi na ni odpověděla popravdě. Zajímala jsem tě někdy?!“
„Ne.“zazněla odpověď. Mackenzie jenom pokývala hlavou. Tuhle odpověď čekala.
„Fajn.“hlesla.

„Jsi si jistý, že odsud nevychází žádný signál.“povzdechl si Sheppard, když znova proletěli nad planetou.
„Naprosto.“přikývl Rodney a sledoval údaje na obrazovce před sebou. Zrovna přelétávali nad nějakou horou, když se McKayovi na monitoru objevila červená tečka, která se vzápětí ztratila. „Počkej! Obleť to znovu!“vykřikl. John poslechl. „Je to slabý signál. Nerozliším, co to je.“
„Bude to Ginny.“prohlásil přesvědčeně.
„To nemůžeš vědět jistě.“namítl Rodney.
„Tak proč je tam dole tolik lidí?“ukázal na skupinku černě oděných lidí pod nimi.
„Dobře, něco tam bude. Jsou to ti, co byli u nás.“přiznal doktor. Sheppard s jumperem přistál na louce opodál. Zamířili k jeskyni. Jakmile se přiblížili na dohled, zjistili situaci. U vchodu dovnitř viděli dva zahalené muže.
„Majore, běžte s Rodneym na druhou stranu. Vezmete si toho vpravo.“zašeptal Sheppard. Lorne kývl a odběhl i s Rodneym v patách. „Wintersone, vy zůstanete.“ Major Lorne po chvilce oznámil, že jsou na dané pozici. Sheppard dal povel ke střelbě. Oba muži padli k zemi mrtví.

„Slyšíš?“křikla Mac. „To nejsou tví lidé, ale mí!“ vyskočila na nohy.
„Jsou tady. I mí. Tví lidé neprojdou!“
„Vsaď se!“prskla Mackenzie a poslouchala zvuky boje. Slyšela střelbu, nějaké výkřiky a doufala, že nebyly jejích lidí. Střelba trvala několik minut podle toho, co mohla odhadnout.
„Gino!“
„Kde jste sakra byli?“zakřičela nazpět.
„Zdržení. Dej nám chvilku. Odstraníme ty kameny!“
„Hlavně v klidu.“řekla. „Říkala jsem ti to!“zavolala na svoji matku.
„Oni jsou neporazitelní. Nesmrtelní.“rozesmála se.
„Johne, prý ti ninjové jsou nesmrtelní!“
„Ale kulový, vždyť tu leží jak placky!“zazněla odpověď. Mac jenom pokrčila rameny a sledovala plamínek. Najednou se znova ozvala střelba. Mackenzie jenom strnula. Po chvíli vše utichlo.
„Jsi u závalu?“zakřičel John.
„Jistě, kde jinde bych měla být?“křikla nazpět, ale oddechla si.
„Tak uhni!“
„A kam asi? Počkej…co chceš dělat?!!“
„C4 to jistí.“
„Fakt?“podivila se Mac na jedné straně a zároveň Rodney na straně druhé.
„Zabiješ ji.“špitl McKay. Sheppard se na něho podíval a podrbal se na hlavě.
„Kolik máš kolem sebe prostoru?“křikl.
„Tak dva metry na dva a půl.“odpověděla.
„Hm…nějaký výklenek?“
„A takhle bazén bys nechtěl?“prskla.
„Vytvoř si štít. Odpálím to.“
„Johnathane! Spadne to celé a zasype to i vás!“zavrčela.
„Jenom malý kousek.“
„Zastavte ho proboha někdo!“zavolala Mac.
„Vyjde to.“trval na svém John.
„Opravdu?“ušklíbl se Evan.
„Souhlasím, taky se mi to moc nezdá.“ozval se nejistě Rodney.
„Půjdeme ven a já to odpálím.“
„Ale co já ksakru!“zavrčela Mac.
„Ty máš štít.“odbyl ji a připleskl kousek C4 na jeden z kamenů. „Připrav se.“ Mac jenom zoufale zakňučela a skrčila se u jedné ze stěn. Kolem sebe si vytvořila štít. Skryla si hlavu do dlaní. Za chviličku se ozval výbuch. Strop se otřásl a spadlo několik dalších kamenů. Mac cítila, jak jí tlaková vlna tlačila na zeď, o kterou se opírala. Po chvilce vše ustalo. Někdo ji vzal za paži a postavil.
„Dobrý?“staral se John.
„Blázne.“praštila ho do hrudi.
„Taky tě mám rád.“pousmál se. „Kde máš Šmoulíky?“
„Pomohl mi Gabriel.“pokrčila rameny a rozešla se ven.
„Co tvoje matka?“zajímal se. Mac se zarazila a otočila se ke stěně. Chviličku ji jenom pozorovala. Potom sklouzla očima k jejím vojákům, kteří leželi na zemi.
„Pokud jsou opravdu nesmrtelní, dostanou ji ven.“řekla nekompromisně a vyšla ven. Po pár krocích se ale zarazila. „Máte tady někdo C4?“
„Trochu. Proč?“zamračil se George.
„Dejte mi to.“natáhla ruku.
„Mac…“hlesl John.
„Hned!“zavrčela. George vyndal balíček z kapsy u vesty a neochotně jí to podal. Mac balíček vzala a připleskla ho na stěnu jeskyně. „Kolik má dosah detonátor?“
„Sleduj zelenou.“zabručel Sheppard. Jenom přikývla a rozešla se. Od brány nálož odpálila.

„A už spinkej, sluníčko.“pousmála se Mac a zavřela knížku, ze které četla Sáře pohádky. Pohladila jí po hlavě a dala pusu. Sára se zavrtala pohodlněji do peřin a objala plyšáčka. Její máma ji hladila po hlavě, dokud neusnula. Potom jí dala pusu na čelo a odešla z ošetřovny potichoučku pryč. Zamířila rovnou k sobě do pokoje. John tam ještě nebyl, a tak vyšla na terasu se sklenkou pití v ruce. Ani neslyšela, že se po chvilce otevřely dveře.
„Jsi v pořádku?“staral se John. Jenom přikývla.
„Říkám si, jestli jsem to kdysi neměla jednodušší.“povzdechla si. „Čím víc věcí se dozvídám, tím víc ji nenávidím.“
„Já myslím, že ona tebe taky.“pousmál se John a objal ji.
„Chtěla bych vrátit čas a být zase třeba na Hawaii.“zamručela. „V tu chvíli jsem si připadala jako… normální člověk. Jako miliony jiných. Bylo to, jako bychom byli obyčejní lidé.“
„Pojedeme v zimě na hory. A tentokrát i se Sárou. Slibuju.“ Otočil si ji k sobě a políbil.
„Ale vyberu já, kam pojedeme.“
„Samozřejmě.“

zase jednou bez názvu...tak kdybyste opět měli nějaké návrhy...

jinak jakopovi děkuji za povídky v PDF a DOC a název předchozí povídky

a další povídka bude ve čtvrtek ... jenom si řekněte, jestli ji chcete ráno (pro mě je ráno tak okolo desáté až půl jedenácté ...to jenom aby se předešlo reptání ), anebo odpoledne, popřípadě večer

užasný pro mě by to bylo vyhovující ráno přece jenom bude štědrý den a bude doma hodně práce
(já se budu samozřejmě ulejvat a dopisovat matematickou olimpiádu možná)
těším se na další díl

Moc dobrý Mac, ale já bych k tý části,kdy vojákům říká, aby její mámu zabily,přidal něco jako:Kdo mi přinese její hlavu, má u mě povýšení a roční dovolenou!!!
To by se pak výc snažili

sgcatlantis: hele, Mac je holka...praktická...přece neudělá na Atlantis bordel, který taková uříznutá hlava udělá (stačí si představit jenom kapra, když už máme ty Vánoce )

bindina: matematickou olympiádu? ...odstup, Satane ...my dneska naší třídní, matikářce a chemikářce v jedné osobě zazpívali radši koledy, protože jsme měli psát ...zabralo to, nepsali jsme

super povídka nejvíc mě dostalo "Kung Pao" a jo, naše třídní byla tak dojatá, že si na nějakou písemku raději ani nevzpomněla a dokonce nám dovolila taháááák nebo něco v tom stylu
jinak se těším na vánoční a raději někdy ráno (teda spíš skoro v poledne )

Pěkný díl. Moc se mi to líbilo. Jen mi tam chyběl nějaký ten výsledek z té přepadové inspekce.

No už se těším na Vánoční a jsem rozhodně pro to ranní (dopolední) vydání.

Jinak chydil by se název:
Chci jí mrtvou

mooc pěkná povídka...jinak přidávám hlas do ankety pro ranní přidání Vánoční povídky

Kung Pao 4ever
No a v pátek je štedrý den leda tak v anglo-germánských zemích.
Mě to stačí od cca 18:00 tobudu teprv doma.
//Jo vona bude extra ve čtvrtek co tak kolem oběda to se odtrhnu od TV

Dobré ráno ...přidávám slíbenou vánoční povídku

Jingle bells, jingle bells...

„Měli bychom tam zajet, Meggy.“zabručel John a zahnul za roh.
„Ne že bych nějak Vánoce prožívala, Johne, ale opravdu si je nedovedu představit u tvojí matky.“zavrčela. „Florida je fajn, Miami taky, ale leda tak na vyvalení se na pláž a chození po obchodech. Pokud chceš, jeď. Ale já zůstávám. Teda původně jsem chtěla k tátovi, ale tak někdo tu zůstat musí. A zasněžená Atlantis má svoje kouzlo.“
„Víš dobře, že bez vás nepojedu.“povzdechl si.
„No tak tam zajedeš za pár dní. Johne,“zastavila se a otočila se k němu, „víš, že pro tebe udělám cokoliv, ale tohle po mně nechtěj. Klidně jeď i se Sárou, ale já nejedu.“
„Dobře.“přikývl, chytl ji za ruku a maličko se k ní naklonil.
„Nevíš, kolik je hodin?“ucukla.
„Za deset deset.“odpověděl.
„Tak rychle do uniformy. Šup. Ať to máme za sebou.“pobídla ho a rozeběhla se pryč. Johna táhla za sebou.

Přesně v deset oba dorazili k bráně. Mac se zastavila na schodech a John seběhl dolů, kde byla vzorně nastoupená celá vojenská část. Většina lidí měla u sebe už sbalené kufry. Místnost s bránou byla změněna skoro k nepoznání. Na bráně samotné byly různé červenobílé ozdoby a světýlka, které se rozsvítily v okamžiku, kdy se brána aktivovala, na zábradlí u Woolseyho kanceláře byl pověšený Santa s pytlem a vypadalo to, jako by se chtěl k Woolseymu vloupat. V podstatě žádné zábradlí neuniklo omotání nějakým vánočním řetězem. Na jednom z mol bylo osvětlené sobí spřežení se sáněmi. Po celé Atlantis na nejzákeřnějších místech bylo pověšené jmelí. Mac ještě jednou pohledem přeletěla lidi pod sebou.
„Chtěla bych vám poděkovat, že jste mě neposlali do háje, když jsem po vás chtěla, abyste mi věnovali ještě chviličku ze svého drahého času a zůstali tady o pár minut déle. A taky jsem ráda, že jste si vzali parádní uniformu, takže než se mi všichni rozprchnete do všech koutů světa,“pousmála se, „chtěla bych dvěma z vás dát takový menší vánoční dárek.“dořekla větu a chviličku mlčela. Nikdo ani nehlesl, a tak pokračovala. „Prezident byl tak ochotný a souhlasil s jednou věcí.“pousmála se Mac. „Jako hlavní vojenský velitel téhle základny mám tu čest, abych oznámila, že major Evan Lorne a major George Winterson byli s okamžitou platností povýšeni na podplukovníka Vzdušných Sil Spojených států Amerických. Podplukovníku Lorne.“ pokynula mu. Naprosto užaslý Evan k ní došel. „Zvedněte prosím pravou ruku a opakujte po mě.“požádala ho. Lorne zvedl pravou ruku.
„Já, vložte své jméno.“řekla Mac a postavila se naproti němu.
„Já, Evan Lorne, příslušník Vzdušných sil Spojených států Amerických, slavnostně přísahám, že budu podporovat a bránit Spojené státy Americké proti všem nepřátelům.“
„Budu poslouchat rozkazy…“
„Budu poslouchat rozkazy Prezidenta Spojených států Amerických a rozkazy důstojníků vyšší hodnosti než mé. Budu se chovat v souladu s civilními předpisy i s předpisy vojenského práva. K tomu mi dopomáhej Bůh.“odříkal přísahu. Potom se postavil kousíček na stranu a uvolnil místo Georgovi.
„Zvedněte pravou ruku a opakujte po mě.“požádala ho Mac. George se jenom pousmál a udělal, co chtěla.
„Já, vložte své jméno.“
„Já, George Winterson, příslušník Vzdušných sil Spojených států Amerických.“
„Slavnostně přísahám, že budu…“
„Slavnostně přísahám, že budu podporovat a bránit Spojené státy Americké proti všem nepřátelům. Budu poslouchat rozkazy Prezidenta Spojených států Amerických a rozkazy důstojníků vyšší hodnosti než mé.“
„Budu se chovat v souladu s civilními předpisy…“
„Budu se chovat v souladu s civilními předpisy i s předpisy vojenského práva. K tomu mi dopomáhej Bůh.“
„Jak jistě oba víte, pánové, s vyšší hodností přichází větší zodpovědnost, vyšší plat a nové parkovací místo blíže vchodu, aby naše důstojnické nožičky tak moc netrpěly zbytečnou chůzí.“otočila se k nim. V místnosti to zašumělo smíchem. „Chci jenom říct, že jsem pyšná na to, že jsem to mohla být zrovna já, která vám připnula další frčky.“usmála se a zasalutovala jim. Celá vojenská část se postavila do pozoru. Winterson i Lorne se pyšně napřímili a zasalutovali. „Pohov. Můžete jít a užijte si Vánoce.“popřála jim. V tu chvíli se brána otevřela a několik desítek lidí prošlo skrz po rozloučení se s těmi, kteří zůstávali na Atlantis.
„Můžu vám dát pusu?“vyjekl George.
„Jo, ale někde v soukromí.“usmála se. „Gratuluju.“poplácala je.
„Dík, madam.“
„Ale tím jste skončili. Plukovník tady bude jenom jeden.“mrkla na ně.
„Jistě, madam.“rozesmáli se.
„Tak jdeme slavit, ne?“pobídla je.
„No to si pište. Ale až zítra večer.“usmál se George.
„Jak chcete.“pokrčila rameny. „Zůstáváte?“
„Jako každý rok.“přikývl Winterson. „Naši jeli za nějakými příbuznými do Buenos Aires.“
„Buenos Aires?“podivila se. „No teda.“
„Jo, mamčin brácha se tam odstěhoval.“přikývl.
„No a moje sestra chce být zase s rodinou.“řekl Evan. „Pojedu tam až za čtyři dny. To se vždycky scházíme. My ale mysleli, že vy se nám zdekujete na ranč.“
„Původně to tak mělo být.“povzdechla si. „Ale tak nemůžu vás tady nechat bez dozoru, no ne?“usmála se.
„Jasně, nejdete se s námi koulovat?“zeptal se George.
„Jo, máme speciální systém. Nastříkali jsme půlku východního mola na červeno a půlku na modro. Máme tam takovou arénu. Přijďte i se Sheppardem a Sárou.“
„Prohrajete, pánové.“usmála se.
„Uvidíme. Tak ve čtyři na mole?“
„To už je skoro tma. Ve tři.“usmála se.
„Tak ve tři tam.“usmáli se.

„Musíš se pořádně oblíknout, ať ti není zima.“pousmála se Mac a natáhla Sáře zelenou bundu.
„Vyhlajeme.“zasmála se Sarah.
„No to teda doufám.“ Posadila si ji na klín a začala jí plést copánek.
„Kde se flákáte, baby jedny?“strčil do dveří hlavu John.
„Ono to není jen tak.“odvětila Mac. „Upaluj.“ Sarah seskočila a začala se obouvat. Mac si stoupla před zrcadlo a snažila se zaplést si cop.
„Ukaž.“pobídl ji Sheppard a přistoupil za ni. Mac spustila ruce dolů. John jí vzal jemně vlasy do dlaní a rozdělil je na tři části. Za chvilku je měla spletené.
„No teda.“vydechla Mac. „Tak jdeme.“pobídla je.

„Vy nemáte týmové barvy?“podivil se Evan, který měl na hlavě santovskou čepičku stejně jako George a Chuck.
„Hej! Vy jste tři.“zaprotestovala Mac.
„Však vy taky!“uchechtl se George.
„Nás je dva a půl.“namítla.
„Ale sem tam můžete použít telekinezi.“povolil Lorne.
„Fajn.“přikývla a rozhlédla se po mole. Okolo celého obvodu byla postavená sněhová bariéra a půlka sněhu byla nastříkaná na modro a druhá na červeno.
„Tak kterou chcete?“zajímal se Winterson a rozhlédl se po „aréně“.
„Střihneme si?“navrhl Sheppard.
„Já…Já!“skákala Sarah. Mac ji vzala do náruče a natočila ji k Georgovi.
„A žádné podvody!“zavrčel Winterson.
„Jistě.“ušklíbla se Mac.
„Čelvenou.“vybrala si Sarah, když dala kámen a George nůžky.
„Fajn! Deset vteřin na útěk a přípravu!“zakřičel Lorne. „Teď!!“ Oba týmy se rozběhly na svoji obarvenou část mola. John vzal Sarah do náručí a schoval se s ní za hromadu sněhu. Mac tam doběhla o chvilku později.
„Házím. Vy dělejte koule!“křikl Sheppard a hodil zrovna jednu kouli.
„Jasně.“přikývla Mac a i se Sarah se schovaly za hroudu a začaly dělat koule, které Johnovi skládaly na hromadu. Za chviličku byly v červeném sněhu modré fleky a v modrém červené. Boj to byl vskutku nelítostný. Obě strany se snažily zvítězit i lstí.
„Jé hele!“zakřičel Chuck, když se otevřely dveře. „Váš otec, madam!“ukázal. Mac se otočila a spadla jí brada.
„Tatíí!“vypískla, vstala a rozběhla se k němu. Skočila mu kolem krku, až spadli na zem. „Co tady děláš?“
„No, když ty nemůžeš k nám, já můžu k tobě.“usmál se a objal. „Slez ze mě. Ten bílý sajrajt mi zalezl do kalhot.“pobídl ji. Dala mu pusu na nos a vstala. Tuhle chvíli využil George, který
vyběhl, nepozorovaně se proplížil až k červenému zákopu a vrhl se na Mac. Ta vystrašeně vypískla, ale stejně skončila ve sněhu. Winterson ji nešetřil a sníh ji nasypal snad skoro všude.
„Mohli bychom z toho udělat tradici. Každé Vánoce vás vymáchat ve sněhu.“rozesmál se George, když se snažila vyhrabat ze závěje. Mac jenom prskala a snažila se setřepat sníh ze sebe.
„Z-z-zima.“zadrkotala zubama a začala poskakovat.
„Ahoj, princezno.“usmál se Chris a vzal smějící se Sáru do náručí. Ta se k němu přitulila. John chvilku těkal pohledem z Mac na jejího tátu a z jejího táty zpátky. Potom Mac rychle strhl zpátky do sněhu. Rozepnul jí bundu a za tričko jí nacpal hroudy sněhu. Mackenzie jenom pískala a snažila se zpod něho dostat.
„Pomozte mi někdo!“houkl.
„To si děláš prdel?“vydechla.
„Vydrž, Sáro.“postavil ji dědeček na zem a vrhl se na svoji dceru.
„Já vás nenávidím!!“zapištěla a snažila se dostat pryč. Jenže oproti pěti chlapům neměla šanci. George s Chrisem jí drželi ruce. Evan s Chuckem jí seděli na nohou a John jí cpal sníh všude, kam mohl. No a Sarah se jenom smála. Po chvilce jí pustili. Rychle vyskočila na nohy.
„Pojď ke mně, beruško.“usmál se John a roztáhl ruce.
„Jdi do háje!“zadrkotala zuby.
„To bylo chytré.“uznal George.
„No tak, jenom tě chci zahřát.“pobídl ji jemně a objal ji.
„No jo, Sheppard vás chce jenom zahřát. Ale to byste museli jinde.“rýpl si Lorne.
„Pojď ke mně.“zašeptal jí do ucha a hladil ji po zádech. Třásla se jak osika.
„P-půjdu rozmrznout do v-vany.“vysoukala ze sebe.
„Pojďme už všichni. Je zima.“pobídl je Chris.
„Zítra si to zopakujeme.“křikl Chuck na křižovatce cest.
„No to určitě.“prskla Mac a začala poskakovat na místě.
„Mějte se.“rozloučil se George a zahnul doprava.

„Volali jste?“zajímala se Mac asi o hodinu později a snažila si vysušit vlasy ručníkem. Před chvilkou ji z vany vytáhlo volání o aktivaci brány.
„Ano, madam.“přikývl Chuck. Mac se podívala a k bráně a v tu chvíli jí úsměv ztuhl a zarazila se v půlce pohybu.
„To je snad vtip.“zavrčela.
„Oh, pořád tady?!“zeptala se opovržlivě Gladys a vyšla po schodech.
„Zase tady?“opáčila Mac na oplátku. Gladys uraženě našpulila pusu.
„Ukázala byste mi můj pokoj?“zavrčela.
„Jistě.“sladce se pousmála Mac a nahnula se přes zábradlí. „Poručíku! Mohli byste tady dámě ukázat prosím, kde bude spát?! Zkuste to v západní věži! Mělo by tam být volno!“
„Ano, madam.“přikývl mladý muž.
„Běžte prosím za ním.“usmála se a pokynula rukou. Gladys se uraženě otočila a následovala vojáka. John s omluvným výrazem vyběhl po schodech za ní.
„Promiň, zlato.“objal ji. „Já to netušil.“dal jí pusu na čelo. Mac se o něho jenom opřela.
„Jak se sem dostala?“hlesla.
„Prý věnovala určitý dar. Peněžní.“ozval se Woolsey.
„Ať žije podplácení.“zamručela.
„Pojď, jdeme spát. Kašli na ni.“

„Dobré ráno.“pozdravil George, když došel do jídelny a zívl si.
„Dobré.“usmála se Mac a utřela Sáře pusu.
„Kde máte zbytek?“zajímal se. „Můžu?“pokynul na židli.
„Jasně. Zbytek?“opáčila. „Tam.“ukázala znechuceně do rohu jídelny, kde seděl John se svou matkou, která mu právě něco důležitého říkala.
„Aha. Můžu ji někde zavřít.“nabídl se. Mac se rozesmála.
„Ne, ale jestli mě bude moc štvát, shodím ji z balkonu.“
„Ano. Slyšel jsem, že Vánoce jsou svátky klidu a míru.“ušklíbl se.
„Však by to proběhlo v klidu.“pousmála se.
„Slíbila jsem Sáře, že se zajdeme projít po Atlantis.“řekla a vstala. Pak se zadívala k Johnovi a pousmála se. „Sáry, počkej u dveří, ano?“dala jí pusu. „Maminka zajde pro taťuldu.“ Sarah poslušně odcupitala ke dveřím a Mac se vydala pro Johna. Winterson to všechno se zájmem sledoval.
„Dobré ráno, miláčku.“usmála se Mac a zezadu Johna objal. Dala mu pusu na krk. „Jdeš s náma na procházku?“zašeptala mu do ucha. Gladys jenom uraženě poposedla.
„No to si piš.“přikývl. „Jenom to dojím.“ukázal na svoji snídani, ze které mu zbyl ještě jeden chleba se salámem.
„Zatím se oblíknem.“řekla potichu a dala mu pusu na tvář. Cestou zabloudila pohledem ke Gladys. Ta jenom zbledla. „Spěchej.“zašeptala znova a odběhla k Sáře. Winterson se jenom pobaveně usmíval. Mac se ve dveřích skoro srazila s Lornem.
„Dobré ráno, madam.“usmál se.
„Dobré, podplukovníku.“ Evan jenom maličko zamrkal, ale pak mu to došlo. „Jak se vám spalo?“
„Skvěle. Jenom ten podplukovník je takový nezvyklý.“přiznal.
„To časem přijde.“poplácala ho po rameni a se Sárou odešly.

„Jůůůů! Santa!“vykřikla Sára, když uviděla velkou figurínu baculatého Santy, který byl zavěšený na něčím okně. Některé okna byly ještě navíc ozdobené různými blikavými světýlky.
„A tam jsou sobi!“ukázala Mac na molo a zároveň si přitáhla bundu víc k tělu.
„Jůůůů!“vyjekla. John si dal Sarah za krk a Mac chytl za ruku.
„Víš, co mě teď napadlo?“zeptal se. Mackenzie se na něho jenom pobaveně podívala. „Jasně.“pochopil. „Můžeš to vědět.“usmál se. „Ale teď vážně.“
„Nemám tušení, co tě napadlo.“odpověděla.
„No, že v podstatě jsi doma. Ty a tvůj táta jste Antikové…“
„Táta technicky vzato není a já jsem….já vlastně ani nevím, co jsem.“smutně se pousmála.
„Ale když to vezmeš kolem a kolem, vy dva máte na tohle město největší nárok. Tvůj otec rozhodně ano. Žil tady, když my lezli po stromech.“
„Ne, my právě obrousili první šutry a sejmuli tím první prase.“opravila ho.
„Myslím, že to prase nebylo, mohl to být jelen.“
„Anebo veverka.“
„Anebo koroptev.“
„Nebo zajíc!“přidala se Sarah.
„Jo.“pohoupal jí Sheppard.
„Pořád nechápu pointu toho, cos chtěl říct.“podrbala se na hlavě.
„Nic, jenom mě to tak napadlo.“pokrčil rameny s úsměvem.
„Nepůjdeme už dovnitř? Mám celkem hlad.“navrhla Mac.
„Můžeme. Ale slíbil jsem Radkovi, že mu seženu kapra.“řekl Sheppard a zamířil doprostřed mola.
„A jak to chceš udělat?“zajímala se.
„Sleduj.“usmál se, dal ji Sáru a z kapsy vytáhl granát.
„Ó můj bože!“vyhrkla a se Sárou odběhla blíž k městu. „Víš, já toho z biologie sice moc nevím, ale nežije kapr jenom ve sladké vodě a ještě nejlíp v rybníku?!“zakřičela na něho.
„Kdo řekl, že to musí být zrovna kapr? Když to bude usmažené, tak nikdo nic nepozná! Krom toho…minulý rok jsi to udělala taky!“křikl nazpět.
„No to si teda piš, že pozná!“odvětila. Sheppard pokrčil rameny a vytrhl pojistku. Odhodil granát do dálky. Za pár minut z vody vytryskl gejzír a s městem to trošku hodilo.
„Plukovníku.“ozvalo se jí skoro okamžitě z vysílačky. „Zaznamenali jsme otřesy.“
„Jo, to jsme byli my…teda podplukovník Sheppard loví ryby.“odpověděla. Ozvalo se lehké vyprsknutí smíchy.
„Rozumím, madam.“
„Nic tu není.“zamručel zklamaně Sheppard, když se nahnul přes okraj mola a neviděl nikde nic plavat.
„Já ti to říkala.“hlesla potichu Mac a pohupovala se Sarah. Sára se rozesmála. „Hele, zlato, co kdybys toho nechal, než si ublížíš a přestal plýtvat vzácným armádním vybavením?!“křikla na něho. Sarah vedle ní hýkala smíchy.
„Ty v tom sněhu chceš skončit znova, viď?“odvětil a cestou ke dveřím jí za krk strčil sněhovou kouli.
„Ty zvíře!“vypískla a položila Sarah na zem. Svlíkla si svůj šedý kabátek a vytřepala z něho sníh. Pak si ho oblíkla zpátky. Pošoupla Sarah směrem k městu.
„Pšt.“dala si prst na pusu. Sára jenom přikývla. Mac udělala sněhovou kouli a rozběhla se s ní za Johnem. Skočila mu na záda a sníh mu skončil v obličeji. John ale ztratil rovnováhu a spadl na zem. Okamžitě Mac převrátil pod sebe.
„Co si myslíš, že děláš?!“zavrčel na oko výhružně. Mac se nekontrolovatelně rozesmála. „Sáry, mamka se ti zbláznila, ale neboj. Maličko ji zchladíme.“ušklíbl se a nabral hrst sněhu.
„Opovaž se, nebo je ze Sarah poloviční sirotek!!“vykřikla zděšeně. Při představě, že by měla být zase zmrzlá úplně všude, ji brala hrůza. Rychle sebou švihla a shodila ho ze sebe. Najednou odněkud přiletěla kupa sněhu. Oba se zarazili a rozhlídli se. Sarah po nich hodila další kupu. Oba se na ni vrhli. Sára jenom vypískla a rozběhla se do města. John byl rychlejší a chytl ji. Otočil s ní ve vzduchu.
„Mérry Christmas, ho ho ho hó!“rozchechtal se oběšený Santa.
„Proč mu to dělají?“zajímala se Sarah v tátově náručí a ukázala na zakulaceného chlapíka. „Vždyť nic nedostanou.“
„Jenom si dělají srandu.“usmál se John a dal jí pusu. „Obdivuju tě.“pousmál se směrem k Mac.
„Proč?“nechápala.
„Nechápu, jak můžeš utíkat na osmicentových podpatcích.“kývl směrem k jejím kozačkám.
„Hele, aspoň párkrát do měsíce nechci vypadat jako velitel téhle hromady testosteronu.“ usmála se.
„Pokud záleží na mém osobním názoru, schvaluju ti to. Sluší ti to.“
„Dík.“usmála se. „Tak kdo má hlad?“
„Já!“přihlásila se okamžitě Sarah.

Zbytek dne se všichni jenom tak flákali. George potají ojídal stromeček postavený u brány a Lorne mu v tom vydatně pomáhal. Teda ne že by konzumovali přímo urostlý smrček, ale uždibovali z něho vánoční čokoládky a bonbony. Chris se procházel společně se Sam a malým Jacobem po Atlantis a o každé části jí vyprávěl vše, co si pamatoval. Gladys se marně snažila najít svého syna a Chuck hrál u brány nějakou vánoční střílečku na tabletu. Nikdo se ani nestačil vzpamatovat ze sladkého ni nedělání a už se zase chystali k večeři.
„Mac! Mac?!“zavolal bezradně John.
„Ano?“vystrčila hlavu z koupelky.
„Kde mám košili?“
„Ve skříni.“odpověděla. John otevřel skříň a zamyšleně se do ní podíval.
„Kterou?“
„Probůh, není to jedno?“opáčila a vylezla z koupelky a zamířila do skříně. „Je to jenom večeře.“usmála se a vytáhla mu žlutou košili s jemnými proužky. „Tuhle.“
„Dík.“usmál se. „Co si bereš ty?“
„Ať si vezmu cokoli, tvojí matce to stejně bude jedno.“povzdechla si.
„Trápí tě to?“
„Kvůli tobě.“přikývla. „Chci jenom, aby věčně přestala dorážet. Já jí nic neudělala.“
„Jsi jiná.“pokrčil rameny. „A ona to nemá ráda.“
„To vidím.“povzdechla si.
„Vem si tyhle.“hodil po ní jedny černé. „Jennifer a Rodney jsou na Zemi, že?“
„Jo. Jennifer chtěla navštívit svého tátu a Rodney sestru a neteř. Tak vybrali Vánoce. Sáro, už jsi oblečená?“
„Jo.“vyběhla ze svého pokoje v modrých šatičkách.
„Tak jdeme.“

Jídelna byla úžasně vyzdobená. Stejně jako minulý rok byl v každém rohu vánoční stromek a ze stropu visely různé punčochy, baňky a ozdoby. V rohu místnosti bylo rádio, ze kterého hrály vánoční koledy. Uprostřed jídelny bylo několik spojených stolů. Zbytek byl naskládaný okolo stěny. Na stole byl červeně lemovaný bílý ubrus se soby, stromečky a malýma baculatýma Santíkama. Všechny spojené stoly se prohýbaly pod hromadou jídla. Krocani, saláty, kapříci, dorty, zmrzliny, ovoce a jiné dobroty.
„Sluší ti to.“usmál se Chris, když se Mac s Johnem a se Sarah objevili v jídelně, a přisunul jí židli.
„Dík.“usmála se a sedla si. Po její levé ruce se uvelebil Ray a vedle něho si sedla Aurora. Oba měli na hlavách santovské červenobílé čepičky s bambulkami.
„Proč Abby vlastně nepřijela?“zeptal se potichu John.
„Vzala let do D.C.“odpověděla mu Mac a nalila sobě i Sáře pití. „Pak prý zůstane u Jacka.“ John se na ni významně podíval. „Tak na to zapomeň!“vyhrkla, když ten pohled pochopila.
„Proč? Vždyť je pěkná mladá holka a Jack je…sám.“
„Johne,“pousmála se, „Abby Jacka odjakživa brala jako…svého náhradního tátu.“
„Fakt?“podivil se.
„I když na to nevypadám, zlato, já fakt neměla moc chlapů. Jack byl…“
„Slíbil ti večeři a skončili jste spolu. Teď jste přátelé, chápu.“usmál se.
„Pane Woolsey.“usmála se Mac, když dorazil.
„Dobrý večer.“sedl si na židli a podrbal Rory za ušima. Ta jenom štěkla. Naproti Mac se posadil George s Evanem a vedle nich si sedla Gladys. Naproti ní seděl Chris, Sam a malý Jacob. Naproti Woolsemu se posadil Radek. U ostatních stolů se tak různě trousily skupinky lidí. Richard se po chvilce postavil a odkašlal si. Vzal do ruky skleničku s vínem.
„No nebudu vás tady zdržovat zbytečnými řečmi, protože někteří mají evidentně velký hlad,“podíval se směrem k Sáře a Jacobovi, „a chci vám popřát veselé Vánoce.“ Pozvedl skleničku s vínem.
„Já bych to ještě něčím doplnila.“vstala Mac. „Vzhledem k tomu, že mám hlad jako vlk, tak to taky nebudu natahovat. Jenom bych znova ráda pogratulovala k povýšení podplukovníkovi Lornovi a Wintersonovi. Zasloužíte si to, pánové.“usmála se.
„Dík, madam.“poděkovali najednou. Potom se už pustili do jídla.
„Nevíš, jak se má Dave, mami?“zajímal se John mezi sousty.
„Jeli na Vánoce na Bali.“odpověděla Gladys a vrhla zamračený pohled směrem k Mac a Sáře.
„Mamí, to nejde.“zakňučela Sarah a snažila se rozkrojit kus masa.
„Ukaž.“pobídla ji a vzala si k sobě její talíř, kde jí nakrájela maso. „Teď už to zvládneš?“
„Jo….anebo ne.“usmála se.
„Ty, ale já mám taky hlad.“namítla.
„Ne.“rozesmála se.
„To skoro ve dvou letech neumí jíst sama?“ozvala se Gladys. Mac jenom zavřela oči a mlčela.
„Mami.“zavrčel John. „Nech toho.“
„Jistě.“přikývla jeho matka a dala se do jídla.
„Jak se sem hergot dostala?“zavrčela Mac potichu k Johnovi. K jejímu překvapení jí odpověděl Woolsey.
„Zná se s Coolidgem. Už delší dobu. Slyšel jsem, že jeden čas dokonce….“nechal větu nedokončenou. Ozval se cinkot příboru, který spadl na zem. John ho právě sbíral ze země.
„Takže protekce?“zabručel John.
„Peněžní dar.“zavrtěl hlavou Woolsey.
„Korupce.“uchechtla se Mac. „Auroře jsem něco přinesla. Rok jí sice byl asi dva měsíce zpátky, ale tak jsou Vánoce a i Ray dostane dáreček.“podala mu balíček a pak se natáhla pro zmrzlinu.
„Budeme zpívat!“navrhl Evan.
„My?“opáčila Mac.
„Jo, my.“přikývl a položil příbor.
„Zapomeňte. Já ještě nedojedla.“zavrtěla hlavou a vzala si další zmrzlinu.
„Nemáte tady salátovou vidličku?“ozvala se Gladys.
„Salátovou co?“opáčil Chris.
„Vidličku. Salátovou vidličku.“
„Madam, tady nejste v pětihvězdičkové restauraci. Nevaří tady Jamie Oliver, ale armádní kuchař. Mimochodem máme stále prvního. Zatím jsme ho zastřelit nemuseli. I když za to kafe by si to někdy zasloužil.“řekl Evan a maličko se pousmál. „Chtěl jsem tím říct,“dodal, když viděl, jak se na něho Gladys nechápavě dívá, „že si budete muset vystačit s touhle univerzální vidličkou.“
„Aha.“zamračila se a napíchla na vidličku kus rajčete.
„Já vím, že dárky by se měli dávat až zítra ráno,“ozval se Christopher, „a tohle by sice mohlo počkat, ale já chci, aby to Ginny věděla už dneska.“usmál se. „Vím, že jsme si nic dávat nechtěli, ale tohle je dárek pro nás oba.“podával jí obálku. Mac si ji zaraženě vzala a trošku nedočkavě ji rozlepila. Vytáhla ven papír a rychle ho přeletěla.
„TO SI DĚLÁŠ SRANDU?!“vykřikla a pevně tátu objala a dala mu pusu.
„Co to je?“zajímal se John.
„Neeves, tátův ranč, dostal status oficiálního trenérského ranče.“vysvětlila. „Snažíme se o to…jak dlouho?“otočila se na tátu.
„Asi pět let.“odpověděl. Jenom přikývla.
„Pět let…Než jsem přešla k programu Hvězdné brány, sloužila jsem na Sea Hawku. Když se tam objevil Jack, zbývaly mi do konce dva týdny a pak jsem se měla vrátit domů. V té době jsem byla rozhodnuta, že odejdu od letectva a nahlásím se jenom do zálohy. Chtěla jsem zůstat na ranči a trénovat koně. Chtěli jsme získat trenérský status, ale těm byrokratům se na tom pořád něco nezdálo. Nesměli jsme mít trénování v hlavní náplni. Teď můžeme.“ vysvětlila.
„Asi bych měl Jackovi poděkovat.“usmál se John.
„Asi.“přikývla. „Přemluvil mě ale táta.“
„Tak v tom případě díky i vám.“otočil se na něho Sheppard.
„Není zač. Říkal jsem jí, že za pokus nic nedá.“pokrčil rameny Chris.
„Divím se, že vás poslechla.“uchechtla se Gladys.
„Ignoruj to.“zavrčela Mac.
„Snažím se, ale není to dneska poprvé.“odvětil potichu Chris.
Mám nápad.“řekla mu Mac pomocí telepatie.
„Nepřijde při tom o život žádný tvor, že ne?“ujišťoval se.
„Věř mi.“maličko se pousmála. V tu chvíli se zmrzlina Gladys vzňala. Ta jenom překvapeně vyjekla. „Být váma, nechám toho. Nebo by se to nemuselo stát jenom té zmrzlině.“pousmála se Mac. Z poháru vyskočili malí ohnivý sobíci táhnoucí sáně a zamířili přes stůl k Sáře. Ta jenom zatleskala a rozesmála se. S ní i většina ostatních.
„Je pozdě. Měli bychom jít spát.“poznamenal Woolsey, když se podíval na hodinky.
„Souhlasím.“zívl George a protáhl se. „To byla mňamka.“oblízl se. „Mělo by to být každý den.“ Lorne jenom souhlasně zamručel.
„Mac, zůstaneš prosím ještě chvilku.“hlesl potichu její táta a najednou se tvářil hrozně nervózně. Zbytek se zatím pomalu vydal ke dveřím.
„Počkám tě venku.“zašeptal jí John. Jenom přikývla.
„O co jde?“zajímala se. Její otec vytáhl z kapsy malou krabičku a otevřel ji.
„Nevím, jestli…“
„Kolik že ti je?“opáčila.
„Co to s tím má společného? Myslíš, že jsem na ni moc starý?“zeptal se nejistě.
„Probůh, tati. Běž za ní. Rychle. Chci to vidět.“pobídla ho. Jenom se pousmál a odběhl.
„Sam, počkej!“zavolal. Sam se zastavila a počkala, než ji doběhne. Vzal jí Jacoba z náruče a podal ho Georgovi.
„Jenom na moment.“řekl. Pak se otočil k Samanthě a klekl si před ni. Sheppard mezitím ucítil, jak ho Mac chytla za ruku. Jenom se na ni pousmál. „Já…chci se tě delší dobu na něco zeptat.“vysoukal ze sebe Chris.
„Ano?“opáčila.
„Jo.“odkašlal si. „Vezmeš si mě?“ Všichni přítomní zašuměli úžasem. Sam jenom vyvalila překvapeně oči. Chris se nervózně zavrtěl.
„Ano. Ano a strašně ráda.“vydechla a sklonila se k němu. Políbila ho. Ostatní začali hlasitě tleskat a sem tam se ozvalo i zahvízdání.
„Gratuluju.“vyjekla Mac a tátu objala.
„Dík.“zašeptal.
„Já ráda.“řekla mu potichu. Pak objala i Sam.
„Nejspíš budeš jediná svobodná vojanda široko daleko.“řekla jí.
„Jo, asi jo.“přikývla Mac a zadívala se na Johna. „Ale já ještě nejsem připravená se tady toho všeho vzdát.“usmála se a přenechala místo dalším gratulantům.
„Stojíme pod jmelím.“podotkl Sheppard.
„Závidíš jim?“pousmála se.
„Trošku.“přiznal. Mac se jenom usmála a vzala jeho hlavu jemně do dlaní.
„Není co.“znovu se usmála a políbila ho.
„Pravda.“přikývl a chytl ji za ruku.

„Johne, vstávej.“zatřásla s ním jemně Mac.
„Mhmmmhhhm.“zamručel nesouhlasně.
„No tak.“zašeptala mu do ucha. „Vstávej.“
„Co je?“otevřel jedno oko.
„Pojď ven.“sundala z něho peřinu.
„Co blbneš?“zavrčel a podíval se na hodinky. „Je půl druhé ráno.“
„Bude sněžit. Pojď.“pobídla ho už netrpělivěji a natáhla na sebe bundu. „Johne.“
„Bereš práci rosničky?“zabručel a znechuceně se posadil. Divil se, že ona tahá z postele jeho. Vždycky to je naopak. Nahmatal nějakou bundu a vyšel za ní na balkon. „Nic. Nesněží.“zívl.
„Ale bude.“trvala na svém. Za pár minut se z nebe snesly první vločky. John jenom svoji přítelkyni objal zezadu, protože se třásl zimou. Hned mu bylo tepleji.
„Jaks to věděla?“zadrkotal zuby.
„Vím to. Vždycky jsem to věděla.“usmála se.
„Měli bychom to sníst.“kývl směrem k sušenkám na talířku na zemi.
„Ještě že není tak chytrá a nechce dávat sobům místo keksů seno, nebo co to žerou.“ povzdechla si a zakousla se do jednoho z nich. „Ty si vem druhý.“
„Pak půjdem zpátky do postýlky, že?“zabručel.
„Jo.“pousmála se.

„Dobré ráno všem!“vykřikl George, jakmile se objevil v jídelně.
„Dobré.“usmála se Mac a podala Sarah namazaný rohlík s máslem a marmeládou.
„Díky za tu flašku.“
„Nemáte zač.“přikývla. „Já ráda.“
„Co jste dostala vy?“zajímal se.
„Halenku, nějaké…spodní prádlo…a tak.“pousmála se a maličko zčervenala. Ve dveřích se právě objevil John v kovbojském klobouku a v těsném závěsu za ním, k nelibosti Mac, jeho matka.
„Cos dostal, Johne?“zajímala se právě. „Teda pokud si něco vůbec dostal.“
„No tenhle klobouk. Dobré ráno.“pousmál se, když uviděl Mac a dal jí pusu. Sarah pohladil po hlavě. „No pak jsem dostal…boty, kalhoty a košili.“řekl.
„Hm.“zamračila se.
„Jsou to potřebné věci.“zavrčel a posadil se k Mac a Sarah.
„Jistě, že jsou.“usmála se Mackenzie. „Žiješ s dcerou rančera. Tyhle věci potřebuješ.“ pousmála se a otočila se ke Gladys. „Jsou to totiž věci na koně.“
„Aha. Skvěle.“hlesla. „Můžu.“pokynula k židli.
„Ano.“přikývla Mac. Gladys se posadila a vzala si housku a kávu.
„To je hnus!“skoro vyprskla, když se napila kávy.
„Aspoň na tomhle se shodnem.“přikývla Mac.
„Dobré ráno.“křikl ode dveří Chris a zamířili se Sam ke stolu. „Ahoj, holčičko.“pozdravil Mac. Ta po něm hodila jenom nesouhlasný pohled. „Promiň. Ahoj, Ginny. Lepší?“
„Jo.“usmála se. „Díky.“
„Nemáš zač.“přikývl a rozstřapatil jí vlasy. Jenom se po něm ohnala. Chris se jenom rozesmál a Mac usmála. Za pár minut dorazil i Radek, Woolsey a Evan.
„Co budete kdo dneska dělat?“zajímal se Evan a zakousl se do sendviče.
„Jdeme se koulovat!“navrhl George.
„Jó!“souhlasila okamžitě Sarah.
„Já bych nerada skončila zase v hromadě sněhu.“namítla Mac.
„Tak si uděláme kino?“navrhl Evan.
„Nebo celý den proležet v posteli.“
„Postavit největšího sněhuláka.“
„Nebo sněhuláčici!“
Každý měl nějaký návrh, ale nakonec to dopadlo tak, že dělali chvilku od každého něco. Začali stavěním sněhuláka. V případě kluků to byla sněhuláčíce, jak se patří. A aby sněhulákům nebylo smutno, tak jim postavili i dva tučňáky. Potom se přesunuli na oběd a jakmile se dostatečně najedli, šli jídlo vytrávit k obrovské plazmové televizi a skoro celé odpoledne prolenošili. Pak si až do noci povídali u obrovské hromady chipsů, popkornu a zbytků krocana a jiných dobrot, co zbyly z minulého večera.

Tak já vám přeju příjemné prožití vánočních svátků, hodně dárků pod stromečkem a málo zaskočených kostí (pro ty, co jí ryby , pro ty, co ne, tak si dávejte bacha na hrášek v bramborovém salátu - on je to mrška zelená zákeřná )

jinak další povídka bude silvestrovská a bude za týden (nečekaně, když je silvestr, že? )

wow, moc hezký těším se na silvestrovskou povídky sama jsem včera vánoční povídku dopsala

Velmi příjemná Vánoční povídka, takže gratuluji k tomuto mistrovskému dílu a zároveň bych tímto také všem, kteří si toto přečtou popřál Veselé Vánoce, bohatého ježíška a svátky plné klidu a pohody.
Šťastné a Veselé

Akorát jsem dočetl vánoční povídku a je prostě úžasná.

Toto je spoiler!!!:

Moc se mi libíli ti Sobíci se sánkami v jídelně, jen mohli místo ze zmrzliny vyskočit s vlasů "čarodějnice" (kdo četl, tak pochopí). Taky se nemohu dočkat, kdy už bude nějaká ta svatba. Protože zásnubení teď bylo, tak už je svatba naspadnutí.

Moc děkuji za Vánoční povídku. byla krásná dlouhá, super směsice povídek pohádek a pověr.
Zvedla mi náladu. Pěkné svátky.

Moc krásná povídka Přeji taky všem krásné prožití svátků... už se nemůžu dočkat silvstrovské

Tak přidávám silvestrovskou povídku, když máme ten Silvestr ....dneska trošku dřív (tak nějak jsem doufám, že si to někteří jedinci přečtou přečtou třeba dčív, než už nebudou schopni vůbec ničeho )

Silvestr

„Milý deníčku,
ráno jsem se probudil s velkou bolestí hlavy. Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního. Po propité noci a pořádném slavení nového roku se to dá čekat. Nejzajímavější bylo, kde jsem se probudil. Tomu bys neuvěřil. Když jsem otevřel oči, ležel jsem na stole obsypaný feferonkami. Teď mám vedle sebe láhev s vodou a v ní aspiriny a snažím se vzpomenout, co se odehrávalo předtím.“

„Takže bude párty?“zajásal George.
„No to si pište.“pousmála se Mac. „Jenom čekáme, až nám z SGC pošlou zásilky. Jinak budeme o vodě.“
„To by nebylo pěkné.“zavrtěl hlavou.
„To nebylo.“souhlasila a nedočkavě pozorovala bránu. „Co na povýšení řekli rodiče?“ zajímala se.
„Byli nadšení.“usmál se Winterson. „Prý to vůbec nečekali.“ Mac se jenom pousmála.
„Snažila jsem se dát dohromady skupinku lidí, kteří tady zůstávají. Někam ty lidi zařadit. Co je vede k tomu, aby tady zůstali.“
„A povedlo se?“zajímal se.
„Ne.“zavrtěla hlavou. „Ale já tu ostatně zůstávám taky, že?“pousmála se.
„Jste velící, madam. Proto tu zůstáváte.“
„To je fakt.“přikývla. „Je mi smutno po Sáře.“
„Tak proč jela na Zemi?“
„Táta ji chtěl.“pokrčila rameny. „Ale má to výhodu.“
„Ano?“
„Jistě. Můžu pít.“usmála se. „A hodlám si to užít.“
„Nedivím se.“poplácal ji po rameni. Brána se konečně otevřela. Mac jenom zasvítily oči.
„A je to tady.“zajásala a seběhla dolů. „Teď jenom doufat, že to neprojelo cenzurou.“ uchechtla se a poplácala bednu. „Pánové!“křikla. K bráně přiběhli čtyři vojáci. „Do jídelny, prosím.“pousmála se.
„S radostí.“přikývli a chopili se bedny.
„Jak to vypadá s jídelnou?“zajímal se George.
„Nemám tušení, ale můžem se jít podívat.“pousmála se.
„Proč ne.“pokrčil rameny a vydal se za ní.
„Mají to na starosti někteří vojáci, tak doufám, že je nenajdu pod stolem.“ušklíbla se.
„Sheppard šel na Zem se Sárou?“
„Jo, vrátí se,“podívala se na hodinky, „co nevidět.“pousmála se. „Táta říkal, že by ji rád měl na chvíli zase u sebe.“
„RÓLNIČKÝÝÝ, ROLNIČKÝÝÝ…KDOPAK…škyt….VÁM DAL HLAS…škyt!“ozvalo se v chodbě, do které zatáčeli. Oba se na sebe podívali a nakoukli tam. Na zemi seděli dva muži a vedle sebe flašky s vodkou.
„Amatéři.“uchechtla se Mac.
„Ne, vědci.“podotkl George a oba se znova rozesmáli.
„Hnus.“otřepala se. „Být na mol už ve čtyry odpoledne. Co budou dělat večer?“
„Spát. Přijdou o největší švandu. Budete zase zpívat?“
„Ne.“vyhrkla. „Ne, to fakt ne. Teda aspoň ne plánovitě.“ Georgovi po poslední větě jenom zazářily očka.
„Kolik potřebujete k tomu, abyste vyskočila na stůl a něco zazpívala?“
„Tak flašku vodky.“rozesmála se. „Ne, hodlám být relativně střízlivá.“
„Znáááme.“uchechtl se. V tu chvíli dostal pleskanec. „Jauvajs!“
„Sprosťáku. Kde je úcta k nadřízenému?“zabručela.
„Za dveřma.“zasmál se.
„Ale no tak, podplukovníku!“
„Omlouvám se, madam.“řekl s vážnou tváří. Mac se jenom usmála a zatočila do jídelny.
„Madam!“křikl na ni nějaký muž na žebříku a zamával jí.
„Hlavně nesleťte.“křikla v odpověď a mávla mu zpátky. Rozhlídla se po místnosti a zamířila k muži. „Je to fajn. Povedlo se vám to. Jenom bych přehodila tohle,“ukázala na jmelí uprostřed místnosti, „za tohle.“mávla rukou k Santovi u dveří. „Je to nesmysl mít jmelí nad stolem.“pousmála se.
„Jistě.“zasalutoval a mávl na někoho jiného. „Snažíme se dostat do té bedny.“kývl na předmět uprostřed místnosti.
„Jdem pomoct.“potáhl ji Winterson za ruku. Jakmile se dostali k bedně, vzal do ruky páčidlo. Několikrát ho zarazil do prostoru mezi dvěma prkny. Ozvalo se zakřupání a víko povolilo.
„Pojďte k taťkovi.“usmál se a nakoukl dovnitř. Pak se tam nahnul víc a málem tam spadl.
„Kampak?“pousmála se Mac.
„Vidíte to?“vydechl blaženě.
„Hmhm.“přikývla a společnými silami oddělali další tři části. Na světlo se dostalo několik beden. Jejich obsah byl různý. V jedné byly chipsy, v další buráky, v některých hotové jídlo, v dalších pití. Nealkoholické džusy a limonády, energy drinky, několik balíků plechovek s pivem a nemohl samozřejmě chybět alkohol. Bedny s whisky, vodkou, pálenkou, tequillou, rumem. Těch tam bylo asi nejvíc. Dále tam byly balíky s ubrousky, plastovými příbory, kelímky a talířky. Byli tam taky nějaké papírové čepičky, konfety a dvě velké láhve šampaňského.
„Nemůžu se dočkat večera.“skoro nadskakoval.
„Pyrotechnici se snaží na molu zapojit ohňostroj a nějak to načasovat, či co mi to říkali. Ale dost často se odtamtud ozývá nadávání.“uchechtla se.
„Třeba tuhle noc přežijeme. Kdo vybíral hudbu?“
„Všichni. Proto jel ten oběžník. Každý měl možnost napsat pět svých neoblíbenějších skladeb.“
„No jo!“vzpomněl si. Městem se ozval alarm.
„Asi se mi vrací přítel!“nadskočila Mac nadšeně. „Za chvilku se vrátím!“křikla ještě ode dveří a vyběhla ven. Rychle běžela chodbami a snažila se do nikoho nevrazit. Doběhla do kontrolní místnosti a seběhla po schodech k bráně, kterou právě prošel John.
„Ahoj.“křikla a skočila mu kolem krku. Jenom ji objal a dal jí pusu. „Cos mi přinesl?“ zeptala se zvědavě.
„Nic.“pousmál se.
„Nic?“posmutněla. „Vždycky něco máš.“usmála se.
„Slez.“pobídl ji.
„Próč?“
„Něco přece jenom mám.“pohladil ji. „Slez.“ Poslechla a nedočkavě mu nakukovala přes rameno. Chvilku štrachal v tašce. „Zavři oči.“pobídl ji. Okamžitě je měla zavřené. „Nastav ruku.“ Poslechla. „Můžeš.“pousmál se. Otevřela oči.
„Jů. Čokoládka.“objala ho. „Dík.“dala mu pusu na tvář.
„Nemáš zač.“pohladil ji a strčil jí neposedný pramen vlasů za ucho. „Jak to jde s přípravami?“zajímal se.
„Až moc dobře.“pousmála se a chytla ho za ruku. „Pojď.“pobídla ho. „Co Sarah?“zajímala se, když procházeli jednou chodbou.
„V pohodě. Tvůj táta vzkazuje, že se nemáme moc rozjet.“pousmál se.
„Jasně.“přikývla s úsměvem. „On je ten pravý. Na poslední oslavě, co si s ním pamatuju, předváděl Elvise Presleyho a Michaela Jacksona.“
„Co?“rozesmál se John.
„No fakt! Začal tam cosik zpívat a vrtět nohou jak Presley a jak noc postupovala, tak se měnil v Jacksona. A ke konci to byl myslím Bill Clinton. Ale to už si taky moc nepamatuju.“usmála se.
„Budeme si dnešní noc pamatovat, nebo ne.“zajímal se.
„Dle situace. Ani jeden z nás nemá službu. Na bráně bude štít a město bude taky chráněno štítem. A lidé, co budou mít službu, musí být schopni vyjmenovat rychle za sebou deset předem zadaných věcí.“pousmála se. „Je to zajištěné a většinou mají službu Rusové. Ti pijou a nic jim není.“uchechtla se. Za hovoru došli k jídelně. Většina výzdoby už byla pověšená a lidé teď jenom pobíhali okolo stolů a dolaďovali poslední detaily. V jednom rohu byl udělaný bar a kousek od něho byl stůl, kde byly naskládány láhve s pitím. Uprostřed jídelny byly spojené stoly a na nich papírové ubrusy a kelímky, sem tam ladně poházené konfety a frkačky.
„Hezkýý.“usmál se John.
„Dík.“pousmála se. „Můj návrh. Ale jejich práce,“mávla rukou k lidem.
„Samé dobrotky jak to tak vidím.“usmál se a objal ji kolem pasu.
„Samozřejmě. Ještě tady budou nějaké mňamky, jako jednotlamky…“
„Jednotlamky?“
„Jednohubky. Chlebíčky a tak.“
„Co si vezmeš večer na sebe?“zajímal se. „Nějaké pěkné, kraťoučké,“pohladil ji po noze, „šatičky?“
„Chtěl bys?“usmála se na něho.
„Já určitě.“uchechtl se za nimi George.
„Jo. To věřím.“podotkl John.

„Měl bych si tě hlídat.“poznamenal John, když Mac vyšla z koupelny v bílých šatech s celkem slušně velkým výstřihem. Šaty jí končily nad koleny.
„To bys měl.“přikývla a dala mu pusu. „Taky bych tě neměla pouštět z dohledu.“prohlídla si ho. Musela uznat, že s khaki kalhotami a žluté košili vypadá k nakousnutí. Teda jako ostatně vždy podle jejího názoru. Jenom ji chytl za ruku a oba vyšli do chodeb. Čas od času potkali nějakého motajícího se člověka, který jim přál krásný Halloween a přišlo mu to strášně směšné. Venku zase začalo sněžit. Zastavovali se skoro u každého okna a pozorovali, jak sněhové vločky padají na zem a zasněžují odhrabané části. K jídelně šli skoro dvakrát tak delší dobu než obvykle.
„Vypadá to luxusně.“vydechl Sheppard, když se objevili ve dveřích jídelny. Hrála hlasitá hudba a několik lidí už bylo na parketu a tancovali. „Pojď.“potáhl ji za ruku.
„Ne, ještě nejsem připitá.“pousmála se a chytla ho pevně za ruku. „Jdem k baru.“zabručela a potáhla ho na druhou stranu.
„Madam!“usmál se mladý voják za barovým pultem. „Co to bude?“
„2x whisky.“řekl za oba John. Mac jenom přikývla. Muž hodil do skleniček led a nalil tam pití. Dal jim je na stůl.
„Dík.“pousmála se Mac a s Johnem odešli k nějakému volnému stolku. Jídelna byla čím dál plnější a taky čím dál hlučnější.
„Už jsi připitá?“zajímal se John.
„Trošku. Ale ještě jsem něco slíbila.“křikla nazpět a dopila panáka. Pak se postavila a vydala se k menšímu pódiu. Chvilku mluvila s Chuckem. Ten jí pak podal mikrofon. Mac si vyhoupla nahoru. Musela opatrně, aby šaty neukázaly víc, než by chtěla. „Mohli byste mi prosím věnovat chvilku pozornosti. Místností se ozval jásot. „Ne, zpívat nebudu….zatím.“ uchechtla se. Další jásot a pískot. Mac se jenom usmála. „Chtěla bych ještě jednou pogratulovat dvěma lidem. A to podplukovníku Wintersonovi a Lornovi, kteří byli nedávno povýšeni.“
„Whohooouuuu!“křikl George se sklenkou v ruce.
„Ano, podplukovníku, mluvím o vás.“rozesmála se. „Ještě jednou gratuluju.“kývla hlavou a seskočila dolů.
„Taky….taky bych chtěl něco říct!“vyhrkl ještě Rodney a vyškrábal se na stůl. „My dva s Jennifer… čekáme dítě. Jennifer je těhotná!“ zakřičel. V místnosti to zašumělo, ale pak se ozval jásot, pískot a potlesk.
„Tak na malého génia!“zakřičel někdo. Mac se jenom pousmála a zamířila k baru. John se k ní okamžitě přitočil.
"Jestli tu přísahu někdy zopakuju ještě jednou, tak začnu zvracet."prskla Mac a kopla do sebe jednoho panáka. Vzápětí si nalila dalšího z láhve, kterou jí tam nechal Chuck.
"Proč?" zamumlal John a taky si nalil.
"Celou tu pitomou slavnostní přísahu jsem opakovala za svůj život tak šestadvacetkrát." zabručela a skončil v ní další panák. Znova si nalila.
"Nestačilo ti to?" staral se podplukovník a přeměřil si ji pohledem.
"Ne."zavrtěla hlavou. "Mám pravidlo. Pokud dokážu vyjmenovat identifikační čísla stíhaček, ve kterých jsem lítala, jsem v pohodě."odpověděla a tentokrát se napila přímo z flašky.
"Pokud se nás snažíte přepít, tak to vzdejte.“ozvalo se za ní. Otočila se. Stála tam parta ruských vojáků.
"Ne, snažím se zapomenout tu přísahu."zavrtěla hlavou. "Ale pokud si chcete zahrát. Ráda skončím pod stolem." Vojáci se rozesmáli a opřeli se o stůl.
"Ne, nechce se mi hrát."zavrtěl hlavou jeden z nich.
"Fajn."přikývla Mac a znova se napila. "Potřebuju něco jiného. Tohle je na nic."zabručela a podívala se na vodku.
"Jo, poslužte si, ale není kvalitní," řekl znova muž. "Měla byste ochutnat, co destiluje strýček Váňa."
"Nemáte?"
"Trochu ještě jo, ale obávám se, že by vám to vypálilo mozek."
"A vám ne?"zamručela. "Jednoho panáka, prosím."zabručela. "Tohle je fakt na kulový."
"Já to piju od svých sedmi let," řekl s klidem a podal jí flašku, co měl v ruce.
"Jo, dezinfekce je důležitá."poznamenala Mac a postavila se. Na chviličku se jí všechno rozkomíhalo, ale ani ne za vteřinu to bylo v pohodě. "No třeba to efekt má."poznamenala. Rus se jenom pousmál a nalil jí pití do sklenky.
"Na zdraví...a prvně jen ochutnejte." doporučil jí. Sám to do sebe kopl.
"Hm."zamračila se Mac a čuchla k tomu. "Hm."poznamenala znova a taky to do sebe nalila. Polkla a jenom maličko zamrkala. "Sakra."zachraptěla a snažila se popadnout dech. "No teda."vydechla a maličko se otřepala.
"Já vám to říkal." smál se jí. "Ale Winterson si pak musel sednout."
"Jo."hlesla. "Můžu dostat ještě jednu?"zaprosila. "Sice nevím, kde se pak ráno vzbudím, ale co."mávla rukou. "Je to fakt síla."souhlasila.
"Mně to přijde normální," zamračil se voják a koukl na sklenku. "Je pravda, že Vána za to seděl rok...mistr, pak už ho nikdy nechytli, dal si pozor komu co prodává." Nalil dalšího panáka oběma a podala ho Mac.
"Dík."hlesla a znova ho do sebe kopla. Muž se jen uchechtl a jako pravý Rus jí dolil. Sám se obsluhoval podle libosti. "Sakra, dneska mám nějakou výdrž."podotkla Mac a znova panáka vypila. Nechala si nalít další.
Dalšího však nedostala. "Myslím, že máte dost," podotkl Rus.
"Myslím, že ne."zavrtěla hlavou a maličko se zamračila. "Pořád dokážu vyjmenovat ty čísla. Ale co, seženu si něco jiného."pousmála se.
"Přeji hodně štěstí," řekl.
"Tak se zatím mějte. Jdu sehnat něco dalšího, protože si furt pamatuju ten pitomý proslov." zavrčela a rozhlédla se. Několik vojáků už leželo na stole a pod stoly, ale jí to bylo jedno.
„Mac! Tady jsi!“rozesmál se John a čapl ji za pas. „Tanec…hned!“chytl ji za ruku a táhl na parket.
„Motám se.“zachichotala se, ale přitulila se k němu.
„Já taky.“podotkl a chytl ji pevněji.
„Kolik je hodin?“zajímala se.
„Jedenáct.“
„Par…pardon, že ruším.“vyžbleptl George. „Nejdete hrát karty?“škytl. John se jenom podíval na Mac a ta přikývla. Znova ji vzal za ruku a táhl k jednomu ze stolů. Sedělo tam několik vojáků a v rukou měli karty.
„Sednout!“křikl jeden z nich a poklepal rukou do stolu. Oba poslechli a hned vyfasovali karty.
„Za každou prohru jeden panák.“vysvětlil Evan.
„Jasně.“kývla Mac a vzala karty do rukou.

„Bude půlnóóóóóc!“křikl Chuck do mikrofonu. V jídelně nastal jásot a všichni se tlačili do dveří.
„Jejej.“zachichotala se Mac, když vstala. John ji přidržel a přehodil přes ni svoje sako. Vzal ji kolem pasu a ruku v ruce vyšli na zasněžené molo. „Z-z-z-zima.“zadrkotala zuby, když šlápla v letních botičkách do sněhu.
„Vezmu tě.“nabídl se John, ale jakmile ji vzal do náručí, tak oba skončili na zemi, protože ani jeden neměl potřebnou stabilitu. Oba se rozesmáli, ale za chvilku je to přešlo, když je sníh začal studit. Rychle vyskočili a tiskli se k sobě. „Třeseš se.“rozesmál se John. Okamžitě dostal pleskanec. „Budu tě pak muset zahřát.“hladil ji po zádech.
„20….“
„To bys měl!“rozesmála se, ale přitulila se k němu ještě víc. Pevně ji objal a dal jí pusu do vlasů. Někde zepředu slyšeli George a ruské vojáky.
„10…“ Zadívali se na oblohu. „3, 2, 1…“ Po obloze se rozprsky rachejtle. Nad hlavou jim lítaly nejrůznější barvy a tvary. Něco vypadalo jako sprška z jisker, další jako barevné hvězdičky, čas od času něco jim něco prolétlo nad hlavou. Na protějším mole vytryskl oheň. Ten zaznamenal asi největší úspěch. I ti nejhlučnější se na chvíli utišili a jenom sledovali barevnou show nad hlavami. Asi za čtvrt hodiny bylo po všem. Pyrotechnici byli odměněni bouřlivým potleskem.
„Dovolte mi, abych pronesl na začátek nového roku pár slov.“ujal se slova Woolsey. „Jsem rád, že jsme tady všichni. A přeju vám do nového roku vše nejlepší.“pozvedl sklenku. Lidé, kteří už měli nalitý šampus, pozvedli skleničky a připili si.
„Plukovníku! Jdeme to dohrát!“křikl Mac do ucha George a potáhl ji.
„Nechci hrát.“zavrtěla hlavou a koukala, kam jí John mizí.
„Tak jenom projít.“pokrčil rameny a zamával jí flaškou před nosem. Pousmála se a šla za ním a ještě pár muži.

"A sakra."hlesla Mac a otevřela oči. Chtěla se překulit, ale zjistila, že nemá kam. Pod sebou nahmatala flašku. "Kde to ksakru jsem?"zabručela a sedla si. Ležela na jedné ze starých antických sedaček a pod sebou měla prázdnou láhev. "Skvěle."hlesla a postavila se. Šla k oknu, aby zjistila, kde je. Byla v severní části. Strašně ji bolela hlava. Pomaličku se vydala k sobě. Hlavně opatrně a nedělat prudké pohyby. Na chodbách skoro nikoho nebylo. A pokud jo, tak všichni šli se skloněnou hlavou. Nikdo nikoho nezdravil. Tedy až na blázny, jako byla ruská část, anebo jejich tajní příbuzní. Ty vyřvávali na celou chodbu a smáli se ostatním. Mac na veškeré pozdravy odpovídala s úsměvem a doufala, že to nejde moc poznat. Konečně došla do svého pokoje. Potichu si otevřela. Jenže našla tam stát Johna a vypadal naštvaně.
"Ahoj."pozdravila.
"Kdes byla?" zavrčel.
"Dobrá otázka."hlesla.
"Ty ses zase zřídila," zavrčel naštvaně.
"Zase?"podívala se na něho vyčítavě. "Jak zase?"
"A řekni, že ne... hledal jsem tě všude!"
"Jak zase?"chtěla vědět. "Vždyť...tohle bylo snad poprvé, co si teda pamatuju. Omlouvám se. Nějak jsem se zatoulala do severní části."
"Raděj si lehni," podotkl. "Musím do služby."
"Jsem v pohodě."pousmála se.
"Ne, to nejsi," donutil ji, aby si lehla.
"Jak to můžeš vědět?"zamračila se. "Fakt mi je fajn. Nepotřebuju ležet. Teda myslím."
"Ještě ses neviděla...vypadáš, jako by tě srazil parník, šup." Vysvlékl ji a převlékl do věcí na spaní.
"Až tak?"hlesla. "Tak to ten můj úsměv a pozdrav na Rusy asi nebyl tak věrohodný, jak jsem myslela."podotkla.
"To určitě ne, ti parchanti uměj pít."políbil ji. "Odpočiň si."
"Víš, že jsi dokonalý?"zašeptala. "K ránu ti přijde místo přítelkyně, o které jsi celou noc nevěděl, jenom troska a ty se ještě postaráš."usmála se.
"Co jinýho mám s tebou dělat?“usmál se.
"Mno jiný by mě sjeli." Vzpomněla si na tátu. "Miluju tě."
"Já vím." uchechtl se a potichu zmizel. Mac se dlouho převalovala. Nemohla usnout. Vyhrabala se z postele a zamířila k jedné skříňce. Vytáhla z šuplíku nějakou krabičku a vyndala z ní jeden prášek, který hodila do sklenky s vodou. Sledovala, jak se rozpouští. Potom se maličko učesala a i se sklenkou se vydala do města. Zamířila do kontrolní místnosti. Chuck seděl za jednou z konzolí jenom tak, aby se neřeklo, nějací technici se pohybovali pomaleji než obvykle a bezpečnostní tým seděl zničeně na schodech.
„Bré ráno.“pousmála se.
„Nespíš?“zamručel John.
„Tohle není fér.“podotkla. „Vypil si stejně jako já a jsi v pohodě.“zamručela.
„Nejsem. Jenom jsem to vypil dřív.“pousmál se a kývl ke sklence. „Ale stálo to za to.“ uchechtl se.
„Nepochybně.“souhlasila.

„Zbytek dne uběhl překvapivě rychle, deníčku. Ale musím ti říct jednu věc. Do háje s nějakým pitomým předsevzetím. Tenhle sloh mě stál víc námahy, než dopisování hlášení, takže žádné zapisování soukromých poznatků!
Tvůj George

Doufám zase, že se vám povídka líbila

Já vám přeju pěkné prožití dnešní noci a všechno nejlepší do roku 2010 (vynecháme moje sobecké přání, že bych byla ráda, kdybyste četli i nadále moje povídky ) a chtěla bych poděkovat za všechny komentáře a ohlasy, které jste mi v letošním roce napsali ...a i když to sem tam fakt tak nevypadá, tak se snažím vám vyhovět v tom, co byste rádi (až na určité výjimky )

...to byl výkon tohle napsat

jinak další povídka bude příští pátek a bude o té jedné milé dívence, co jsem psala už dříve...a můžu říct, že někdo z vás měl pravdu

moc hezký a jako obvykle se těším na pokračování

Super díl jako vždy.

Moc se mi to libílo, taková bezva oddechovka ze života