Mikeyho krátké povídky: Antareský incident (11.12.09)

Děkuji, děkuji, jsem rád že se líbila..

P.S., ta povídka už nebude mít pokračování, byla to jen krátká dvoudílná, takže někdy příště zase s jiným tématem..

Tak jsem si konečně přečetl tuto krátkou povídku a moc se mil líbila.

Měla pěkný nápad a provedení a už se nemohu dočkat dalších podobných povídek.

Díky jakope. Asi bych mohl začít vymýšlet další..

mikey píše:

Díky jakope. Asi bych mohl začít vymýšlet další..

Ne asi, ale rozhodně začni vymýšlet.

Když to říkáš takhle..

mikey Snad jsem to nenapsal moc hrubě?

Nene, jen je to nanejvýš povzbuzující..

EDIT: myšleno v tom nejlepším smyslu..

EDIT 2: Už mám i nápad. Ještě čas to sepsat..

Měl jsem takový nápad, dodat k Trie ještě pár dílů z dějin lidstva, postupně se to bude posunovat stále více do minulosti. Akorát časové intervaly mezi vydáním jednotlivých dílů budou trochu delší a poněkud náhodné..

Antareský incident

Pozemský rok 4204, Mléčná dráha.

Galaxie ten den prožívala zcela normální, ničím nevýrazný, rutinní pracovní den. Na Citadele se uzavíraly meziplanetární, mezikorporátní obchody, ovlivňující desetitisíce zaměstnanců, někdy dokonce celé kolonie. Na Sigmě 3 probíhaly těžební práce. Stejně tak jako posledních deset měsíců se obří těžební stroje nořily do hlubokých tunelů a z jiných vyjížděly s plným nákladem drahocenné rudy. Na Dakaře se jako ostatně skoro každý den vedly meditace a učené rozhovory mezi nejvýznamnějšími mysliteli jaffské republiky. Na zapadlé retranslační stanici v mlhovině Tau-31 svačil jeden z operátorů u své konzole výborný chlebíček s krabí pomazánkou. Ostatně jako každý den touhle dobou. Zrovna uvažoval nad tím, jak je možné, že svačí krabí pomazánku, když krabi se vyskytují jen na Zemi. Nedávno o tom viděl dokument a pochyboval, že by si tu svačinu mohl dovolit, kdyby za ním letěla celou cestu až ze Země. Z těchto úvah ho vytrhla varovně blikající a pískající kontrolka na jeho panelu.
„Co to k čertu…“
Zaklel, když si přečetl zprávu na obrazovce.
Okamžitě zavolal velitele stanice. Ten si zprávu přečetl, a ihned ji odeslal dál. Jak se zpráva šířila dál, vzala rutina běžného dne za své. Retranslační stanice se sice používaly spíše pro přenosy civilních spojení, protože Flotila měla na svých lodích dostatečně silné vysílače, ale přesto nesměly podle firemního protokolu žádné informace uniknout na veřejnost. Faktem však bylo, že kde jsou zajímavé informace, tam je i vůle prodat je. Netrvalo dlouho, a o zprávě bylo kromě velení Flotily informováno i několik různých televizních kanálů.
Brzy již reportéři na skoro všech kanálech vzrušeně citovali onu zprávu. Na stanici Milky Way 3 ji reportérka podala tímto způsobem:
„Právě jsme získali exkluzivní zprávu od zaručeného zdroje. Výletní loď Antares Queen, která slouží turistům k výletům do soustavy Antares, kde je možno shlédnout rzpínající se slunce na konci své životní dráhy, obsadily jednotky pirátů, které přemohly bezpečnostní službu a drží všechny na palubě jako rukojmí. Z informací, které jsme získali je na palubě přibližně dvanáct stovek cestujících, z nichž velká část jsou význační hodnostáři důležitých soustav a planet. Dosud se nám nepodařilo upřesnit přesnou částku, ale předpokládáme, že požadované výkupné bude dosahovat alespoň několika miliard kreditů. Ozveme se vám, jakmile budeme mít nové informace. Jane Stoleová, Milky Way 3.“
Zatímco už většina galaxie věděla o dramatu na palubě Antares Queen a televizní štáby vyrážely na poslední známé souřadnice lodi, radilo se vedení Aliance a Flotily o postupu proti únoscům.
Rada Aliance nehodlala nic riskovat a požadovala vyplacení výkupného. Mezi VIP na palubě bylo množství hodnostářů a známých lidí, jejichž smrt by vyvolala zděšení a nevoli vůči nynějšímu vedení. Flotila oproti tomu požadovala ústy admirála Robertse okamžitou akci s použitím smrtící síly. Jelikož však šlo o civilní loď, měla podle pozemského práva přednost rada. Tedy, měla přednost do doby, než se k Robertsovi doneslo, že na palubě je i poradce pro bezpečnost, který zná strategické informace o Flotile a má přístupové kódy k tajným projektům a objektům. Když se Roberts vrátil po přestávce do jednacího sálu, bylo už vlastně rozhodnuto.
„Takže, po tajném hlasování rada dospěla k jednomyslnému rozhodnutí. Vyplatíme únoscům výkupné a…“
Na to neměla Flotila čas.
„Se vší úctou k radě. Právě jsem se dozvěděl, že na palubě je poradce pro bezpečnost, který má strategické informace. Flotila nemůže riskovat, že byl kompromitován a informace předal únoscům. Odteď je celá situace podle článku osmdesát dva zakládací listiny Aliance v pravomoci Flotily. Budu vás informovat o průběhu operace.“
Oznámil admirál zmatené radě a vyrazil na velitelství flotily.
O necelé dvě hodiny později již v systému Antares panoval poměrně obstojný chaos. Policejní lodě z okolních systémů dorazily do několika desítek minut. Nyní to tedy vypadalo tak, že uprostřed toho všeho stála Antares Queen, nedaleko od ní byl pirátský křižník a kolem poletovalo několik menších pirátských fregat a množství letek stíhačů. Pak následoval poměrně velký prázdný kruh, na jehož obvodu byly policejní lodě z desítky přilehlých sektorů. Za nimi pak následovalo množství civilních lodí všech druhů a velikostí. Zkrátka a jednoduše, čumilové.
Mezi jednou z prvních lodí, které dorazily, byla i lehká korveta Aliance Constellation. Její kapitán se ujal dočasného velení a nařídil policistům zajistit perimetr. Hned poté se s ním spojil velmi arogantně jednající velitel pirátů, který požadoval dvacet miliard kreditů a to do několika hodin, jinak začne popravovat rukojmí. Kapitán Constellation mu suše oznámil, že nemá žádné pravomoci k tomu, aby s ním vyjednával, takže bude muset počkat, až dorazí někdo s vyšší hodností.
Když někdo s vyšší hodností o dvě hodiny později opravdu dorazil, byl již pirátský velitel nanejvýš vytočen. Pomalu se připravoval na to, že nechá zabít prvních pár rukojmí a pošle je v únikovém modulu mezi policejní lodě, ať vidí, že to myslí vážně. Jeho myšlenky však přetrhl teatrální přílet bitevníku Flotily. Obří trup se vynořil z hyperprostoru až za ochranným kruhem policejních jednotek a to bez jakéhokoliv pokusu brzdit, než vstoupí do normálního prostoru. Rukojmí na palubě Antares Queen byli shromážděni na prosklené vyhlídkové palubě, která se táhla po celém hřbetu lodi. Když šedý trup bitevníku prolétal několik desítek metrů od oken jejich lodi, zhroutilo se několik slabších povah na podlahu. Loď aliance provedla půlobrat a stanula přímo proti pirátskému křižníku.
Komunikační jednotka na pirátském křižníku oznámila příchozí zprávu a na obrazovce se objevil muž v uniformě admirála Flotily. Velitel pirátů se po několika hodinách konečně zatvářil spokojeně.
„Admirál Spark z paluby bitevní lodi Aliance Irresistible. Předpokládám, že vy velíte té pirátské bandě.“
Pirátského velitele se to ani moc nedotklo. Nečekal, že by admirál Flotily projevil respekt.
„Ano, velím. Předpokládám, že když poslali samotného admirála, tak víte, kdo všechno je na palubě. Mé požadavky znáte, máte hodinu na převedení kreditů na můj účet. Pokud to nestačíte, začnu popravovat rukojmí.“
S tím ukončil spojení. Cítil, že je mu konečně věnována pozornost, jakou si zaslouží, když má v moci dvanáct stovek významných hodnostářů z celé galaxie. Neviděl žádnou možnost, jak by se Flotila mohla zmocnit Antares Queen dříve, než by ji jeho lodě rozstřílely na prach. Proto předpokládal, že zaplatí.

[img][./images/thumbs/foc_frigate_1260542505.jpg]http://www.theforce.net/swtc/Pix/cg/eaW/foc_frigate.jpg[/img]

Antares Queen

Netušil však, že Irresistible zcela záměrně proletěla pouhých několik metrů od Antares Queen. Když totiž míjela její trup, provedlo několik desítek členů speciálních jednotek výsadek v nulové gravitaci. Pouze s malými tryskovými batohy a ve speciálních brněních se s pomocí setrvačnosti dostali bez problémů na trup civilní lodi, se kterým okamžitě splynuli. Během několika málo minut již vnikli na palubu přetlakovými komorami. A to zcela nepozorovaně. Panely na můstku sice oznámily otevření komor, ale přinejmenším polovina všech kontrolek také výstražně blikala, protože těsný přelet bitevníku rozhodil všechny možné bezpečnostní senzory.
Komanda se rozdělila na pětičlenné týmy a vyrazila za svými cíly. Admirál Spark sledoval jejich postup na můstku bitevníku. Jednotlivé obrazovky přenášely obraz z kamery, kterou měl každý člen jednotky umístěnou ve své helmě, která byla mimo to vybavena dalšími užitečnými nástroji, jako zabudovaný komlink na spojení s každým členem týmu i s jednotlivými komandy a nakonec i s bitevní lodí. Dále bylo nezbytností noční vidění, infra vidění, taktické vidění, které dokázalo rozpoznat zbraň a barevně označit jejího držitele, dále pak nebyl problém vyvolat si mapu s momentální pozicí, případně jakékoliv informace z databáze. Navíc byla vybavena detektorem známek života, takže tým viděl vlastně i za roh, což umožňovalo vyhnout se kontaktu s nepřítelem.
Velká čelní obrazovka můstku zobrazovala plány Antares Queen a jednotlivé týmy, jak se pohybovaly sekcemi lodi. Během dvaceti minut dosáhly týmy jedna až sedm promenády, neboli horní prosklené paluby, kde piráti zadržovali rukojmí. Detektor bohužel nedokázal rozlišit piráta a rukojmí, takže nebylo jisté, kolik únosců se může na palubě nacházet.
Pár okamžiků poté dosáhla skupina osm a devět strojovny, skupina deset můstku, skupina jedenáct jádra hyperpohonu a dvanáctá skupina hangáru. Admirál nařídil všem jednotkám útok. Jedním dechem nařídil černý kód a nechal si zavolat velitele pirátů.
Komando na palubě Antares Queen vtrhlo na můstek. Poměrně rozlehlá, ale dobře přehledná místnost byla obsazena dvacítkou pirátů. Většina však ani neměla v ruce zbraně, místo toho obsluhovali lodní systémy. Speciální jednotky na nic nečekaly. Dvě rány do hlavy pro každého z pirátů spolehlivě ukončili jejich okupaci můstku. Rychlé a efektivní zneškodnění některých mimozemských druhů se ukázalo být v minulosti trochu problém, protože měly rozlišné uspořádání vnitřních orgánů, takže se mohlo stát, že rána tam, kde je u člověka srdce, dotyčnému ublížila asi jako rána do ruky. Nejspolehlivější tedy bylo střílet na hlavu, protože většina inteligentních bytostí tam měla mozek.
Ve stejný okamžik vtrhly jednotky do strojovny, jádra hyperpohonu a hangáru. Odpor v těchto místech byl slabý, jelikož většina nepřátelských jednotek byla soustředěna na promenádě.
Jednotky se rozptýlily po celém obvodu promenády, než vtrhly dovnitř. Různé balkóny, lóže a rychlovýtahy umožňovaly bezchybný útok. Únosci měli několik sniperů umístěných na visutých terasách, ze kterých měli perfektní přehled. Pro speciální jednotky to ale nebyl žádný velký problém. Dokázali se pohybovat nepřirozeně rychle a zároveň naprosto tiše. Brzy tak místo pirátských ostřelovačů zaujali členové komanda.
Pak spustily jednotky akci. Do místnosti vletěla desítka šokových granátů. Ve stejný okamžik se několik pirátů zřítilo bezvládně na palubu s čistým zásahem do hlavy. Několik šťastnějších únosců mělo lepší přilby, které dokázaly odstínit šokové granáty. Jelikož nepřítele nezpozorovali, zahájili bezhlavě palbu kolem sebe. To samozřejmě mělo za následek několik ztrát na straně rukojmí, ale také to přilákalo pozornost sniperů. V ten okamžik do místnosti vtrhl i zbytek speciálních jednotek a zahájil palbu na pomalu se vzpamatovávající piráty. Chvíli poté dovnitř vpadly nepřátelské jednotky, které dosud hlídaly okolní chodby. Než však rozpoznaly nepřítele od vlastních lidí, byla již většina z nich vyřazena z boje. Zpočátku měli sice únosci početní převahu, a to přibližně deset ku jedné, ale během dvou minut již všichni bezvládně leželi na zemi. Několik členů speciálních jednotek bylo postřeleno, ale jejich obleky dokázaly pohltit většinu zásahů, takže žádné ze zranění nebylo fatální. Jednotka na můstku mezitím pracovala na zprovoznění hyperpohonu. Pořád totiž hrozilo, že je piráti sestřelí spolu s celou lodí.
Mezitím admirál Spark krátce rozmlouval s velitelem pirátů.
„Už dorazily kredity, admirále? Nebo budu muset popravit rukojmí, aby bylo vidět, že to myslíme vážně!“
Kasal se pirátský velitel.
„Myslím, že to nebude nutné. Právě dorazily nejnovější rozkazy. Máte minutu na to, abyste se vy i vaše jednotky vzdali. Všichni budete zatčeni a souzeni za únos, vydírání, pirátství a pravděpodobně i za několik vražd. Ale možná dostanete jen doživotí. Čekám na vaše rozhodnutí.“
Admirál se odmlčel.
Velitel pirátů si nebyl jistý, jestli blafuje a o co mu vlastně jde. Rozhodl se, že bude muset opravdu popravit nějaká ta rukojmí. Chtěl vydat rozkaz, ale spojení s jednotkami na Antares Queen se nepodařilo navázat. Pak mu teprve došlo, že Flotila se musela nějakým způsobem lodi zmocnit.
„Zaměřte Queen a palte ze všech zbraní, miřte na hyperpohon!“
Zařval velitel na své podřízené piráty.
Avšak v okamžiku, kdy se zbraně pirátského křižníku probraly k životu, zmizela Antares Queen se zábleskem jasného světla v hyperprostoru. Nyní se velitel teprve uvědomil, že toto jsou zřejmě jeho poslední chvilky.
„Všem lodím, ústup!“
Zařval ještě do komunikačního kanálu mezi loděmi, než do prostoru vstoupila další bitevní loď.
Bitevní loď Aliance Idefatigable vletěla přímo mezi piráty a spustila svůj generátor gravitační studně. Ten byl standardně namontován na všech aliančních bitevních lodích a spolehlivě dokázal zabránit všem lodím kolem ve vstupu do hyperprostoru. Pirátské jednotky se zoufale pokusily o ústup, ale před zraky miliard lidí, které sledovaly ono drama na svých obrazovkách, byly všechny větší lodě pirátů rozprášeny palbou z aliančních bitevníků.
Pirátský křižník byl sice poměrně úctyhodnou lodí, která jistě budila respekt u drtivé většiny civilistů, ale na bitevní loď neměl ani omylem. Natož na dvě naráz. Během minuty jej rychlopalné baterie bitevníků přeměnily v hromadu pokrouceného kovu.
Stíhačky pirátů, vržené do chaosu ztrátou svých mateřských lodí, se pokusily prolomit blokádu policejních lodí. Než se však vůbec dostaly na dostřel, dohnaly je rychlé bezpilotní stíhače Flotily. Díky úspoře místa na kabině pilota byly oproti svým pirátským protějškům sotva poloviční a jejich rychlost byla několikrát vyšší. Navíc mohly startovat z bitevníků přibližně stejnou rychlostí a ve stejném počtu, jako opouští projektily hlaveň zbraně. Boj byl rychlý a tvrdý. Piráti se snažili seč mohli, ale proti výkonnějším strojům a lépe vycvičeným pilotům flotily neměli šanci. Zanedlouho již byli všichni piráti v sektoru eliminováni.
Několik následujících dní pak média v jednom kuse přemílala takzvaný antareský incident, který se obešel skoro beze ztrát na životech rukojmí – zabito bylo pouze patnáct a dalších třicet dva bylo zraněno. Oproti tomu pirát neunikl ani jeden. Nakonec se ukázalo, že poradce pro bezpečnost, kvůli kterému byla celá operace spuštěna, nebyl ten den vůbec na palubě, protože mu uletěl raketoplán. To však nic neměnilo na tom, že celá operace byla velkým úspěchem Flotily.

Pěkná povídka, jen tak dál.

Díky jakope..

Hele, když jsi skončil se Svatou výpravou co pokračovat v téhle povídce je moc dobrá

Svatá výprava pořád pokračuje 2 řadou
A tahle povídka je jednodílná a uzavřená

sgcatlantis: nesouhlasím ani s jedním. Přečti si začátek tohoto tématu - mikey chtěl pokračovat dále do minulosti. A co se týče Sv. výpravy tak sám uznal, že už není jak navázat.

Jinak se také přidávám k prosbě o další část.

Díky.
Momentálně je to tak, že druhá série Svaté výpravy je ukončená, ale jisté pokračování by být mohlo. Zároveň nehodlám pokračovat s tímto do minulosti, jak jsem psal, alespoň ne v tom smyslu, ve kterém jsem to původně plánoval.
Jinak řečeno, nebojte se, nad něčím už uvažuji, akorát to budu muset domyslet a realizovat. Tudíž žádám o strpení.

Pěkný a hodně zajímaví