Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Já ti nevim Mac, podle mě je dnes Sobota a ta obvykle následuje po Pátku, a kde nic tu nic, nikde žádný díl

OMLOUVÁM SE

Havárie

„Jseš si tím jistý, že?“ujišťovala se Mac a zahnula za roh.
„Myslíš, že bych ti lhal?“pousmál se Delroy a otevřel dveře.
„To nejspíš ne, ale už se párkrát stalo, že jsi mi neřekl celou pravdu.“maličko se nafoukla.
„Ale vždycky to dobře dopadlo, ne?“pousmál se. Mac jenom něco zamručela. Delroy otevřel další dveře a ocitli se v malé zasedací místnosti. Uprostřed byl obdélníkový průhledný stůl a několik židlí, na kterých seděli muži.
„Pánové, tohle je plukovník Blacková.“představil ji. Většina z přítomných se zamračila.
„Je mu podobná.“uchechtl se jeden z nich.
„Víc, než si myslíš, Atone.“přikývl Delroy. Mac jenom stála u dveří a všechny pozorně sledovala. Necítila se mezi nimi moc dobře. Na Delroye si už celkem zvykla, ale nebyla ráda v přítomnosti ostatních. „Posaď se.“nabídl jí židli.
„Díky.“hlesla a sedla si co nejdál od ostatních Eagerů. Na poslední židli. Delroy se posadil do čela stolu. Naproti ní. „Tak povídej. Co jste našli tak úchvatného.“ Delroy přejel rukou nad malým výstupkem uprostřed stolu a nahoru vyjel hologramový pergamen s nějakými nápisy.
„Tohle.“pousmál se. Mac si se zaujetím stoupla a pozorovala hologram.
„Kde jste to našli?“vydechla, jakmile přeletěla nápisy.
„Tajemství.“pousmál se.
„Víš, co to je?“vyhrkla.
„Matně tuším.“přikývl a stále se usmíval.
„To je jedna ze dvou částí toho svitku!“vyjekla.
„Já vím.“přikývl.
„To znamená…“
„Já vím, Pallas.“usmál se.
„Potřebujeme ale ještě i ten druhý.“zamračila se.
„Našli jsme to na jedné z pustých planet. Bylo to ukryté pod zemí. V jedné z laboratoří, které byly dávno zrušené.“
„Jasně. Stačí najít jenom další podobnou planetu.“povzdechla si. „Neznáme ani Janusův systém. Nemáme ponětí, kde by to mohlo být. Mohl vybrat kteroukoliv opuštěnou a nehostinnou planetu.“
„Ale máme první část.“namítl.
„Přeložím to. Máš někde originál?“
„Překládají ho mí lidé, ale jde to pomalu.“
„Budu to mít rychleji.“namítla.
„No tak. Nebudeš.“rýpl si. „Jsi vytížená osoba.“
„Sklapni. Tak mi udělej aspoň kopii.“
„To bych mohl.“přikývl.
„Nebylo u toho nic dalšího?“zajímala se.
„Ne.“zavrtěl hlavou.
„Fajn.“
„Delroyi, volají z Atlantis.“strčil hlavu do dveří nějaký mladý Eager.
„Co chtějí?“zamračil se.
„Mluvit se mnou.“ozvala se Mac. „Dovedeš mě na můstek, prosím?“otočila se na Delroye. Jenom přikývnul a pokynul ke dveřím. Vyšla na chodbu následovaná Delroyem. Skoro po paměti šla na můstek. Jeden z techniků zapnul vysílačku.
„Blacková.“
„Kde se couráš? Neřekl jsem ti do desíti doma?“ozvalo se.
„Tati?“dělala, že hádá a zároveň zkoumala planetu pod nimi. Většinu povrchu pokrývala pevnina. Žádné moře nebo větší jezera neviděla.
„Jak to jde?“zajímal se Sheppard.
„Hm…“zamyslela se a hledala správný výraz. „Zajímavě.“
„Zajímavě? Řekneš mi, o co šlo?“
„Zatím ne.“pousmála se.
„Tohle mi nedělej.“zakňučel.
„Není to nic světoborného.“
„Aha. No tak si to tam užij.“povzdechl si. „Atlantis konec.“
„Zněl trošku unaveně.“poznamenal Delroy.
„Sarah asi nespala.“ušklíbla se Mac. „Ne že bych mu to přála, ale…“pousmála se.
„Chápu…musí to být vyčerpávající.“přikývl vážně.
„Nejsi ty náhodou sjetý?“pobaveně se zamračila. „Nějak není zvykem, aby ses ke mně takhle choval. Nebo jsi prošel kurzy etikety a slušného chování?“hádala s úsměvem.
„Jsme blízko zničení Bohů, Pallas. Musím si užít poslední momenty vstřícného zacházení k tobě.“pousmál se.
„Jakmile to skončí, nedokážeš mi ublížit.“ušklíbla se a protáhla se kolem něho. Celkem natěsno. V očích jí pobaveně jiskřilo. Na to Delroy neřekl ani slovo. Na můstku se najednou rozblikaly všechny možné i nemožné přístroje.
„Pane, nějaká loď právě vyskočila z hyperprostoru.“oznámil nějaký Eager.
„Identifikace?“zeptal se Delroy. Mac zvážněla a zpozorněla.
„Nic.“zavrtěl hlavou. „Nabíjí zbraně!“
„Štíty na maximum a opětujte palbu.“rozkázal. Loď se najednou začala otřásat.
„Střílejí po nás!“
„Vidím!“zavrčel Delroy.
„Jsou to Bohové!“křikla Mac.
„Pojď!“potáhl ji z ničeho nic Delroy za ruku.
„Co…?“vyvalila oči a bezmocně plápolala za ním. „Kam jdeme?“křikla, když ji protáhl několika chodbami.
„Tahle kocábka to dlouho nevydrží! Dostanu tě odsud i s tím zpropadeným kusem svitku!“ vysvětlil a zabočil za další roh. Oni jediní běželi tím směrem. Zbytek utíkal přesně opačným. Na můstek, do hangárů, do zbrojnice. Vyběhli po schodech a Delroy ji šťouchl do jedněch dveří. V místnosti bylo plno regálů a uprostřed jedna konzole.
„No tak, kde jsi?“vrčel si Delroy pro sebe a bezradně přejížděl očima po srolovaných pergamenech, které byly uloženy v regálech. Loď se otřásala v pravidelných intervalech čím dál intenzivněji. „Tady!“vyhrkl a maličko musel vyskočit, aby na svitek dosáhl. Hodil ho po ní. Chytla ho. „Musíme jít! Přenesu tě na planetu. Už jsme vyslali nouzový signál! Tak pohni sebou!“pobídl ji nervózně a znova ji táhl za ruku pryč.
„Co když zničili transporter?“zeptala se Mac.
„Neboj, dolů tě dostanu!“štěkl. Chodby teď byly dokonale prázdné. Seběhli stejnou cestou, jako přišli, ale místo, aby zabočili doleva, zabočili doprava. Loď se znova pořádně otřásla a oba nechtěně skončili o patro níž, když se skutáleli po schodech.
„Jsi v pořádku?“staral se Delroy a pomohl jí na nohy.
„Připadám si placatější.“hlesla.
„Tu ránu na hlavě ti u vás spraví, teď pohni!“ Doběhli do menší, modře osvícené místnosti. „Zůstaň stát, kde jsi!“křikl Delroy a odběhl zpátky ke stěně. Mac jenom sklonila hlavu a podívala, kde že to stojí. Okolo ní se rozblikal oranžový kruh. Podívala se zpátky na Delroye, který v tu chvíli zmizel. Ocitla se na planetě pod nimi. Přesněji na jednom kopci.
„Sakra!“ naštvaně kopla do země. V tu chvíli se z nebe začala řítit ohnivá koule. Teda aspoň podle ní to tak vypadalo. Rozutíkala se k bráně. Nedaleko od ní dopadl nějaký kus. Jenom se na něho vyjeveně podívala a utíkala dál. Ztratila přehled o tom, jestli běží správným směrem. Upřímně doufala, že ano. Konečně uviděla mezi stromy bránu. Maličko zrychlila a teprve teď si uvědomila, jak pevně svírá starý svitek. Byla jenom ráda, že je v průhledném obale. Rychle vytočila adresu domů a vyslala kód.

„Co se stalo?“vyhrkl John, když ji uviděl a seběhl po schodech dolů.
„Byli tam Bohové a nejspíš je sestřelili. Teda asi určitě, protože ta loď padala z nebe dolů.“vysoukala ze sebe. Mezitím dorazil lékařský tým. Jennifer ji odvedla na schody a donutila ji, si sednout.
„Co to máš v ruce?“zajímal se John a sledoval, jak jí doktorka sešívá ránu na hlavě.
„Důvod, proč jsem si poklábosila s Delroyem.“odpověděla a podala mu srolovaný svitek. „Opatrně.“sykla.
„Neboj, tak co to je?“zeptal se a celkem hrubě ho rozmotal.
„Řekla jsem opatrně!!“vykřikla a vyskočila na nohy. „Au!“vyjekla. Nějak si neuvědomila, že pořád měla v hlavě nit, kterou jí Jennifer zašívala ránu.
„Sedni si a seď!“zavrčela doktorka a zatlačila ji zpátky.
„Promiň, promiň!“vyhrkl John a tentokrát opatrněji chytl rohy pergamenu. Přeletěl obsah. „Zajímavé. Ovšem kdybych uměl řecky.“ušklíbl se.
„Je to půlka toho svitku…teda jeho první část.“vysvětlila. „Hele, teoreticky bychom se měli vrátit na tu planetu a prohledat trosky, jestli někdo nepřežil. Náhodou.“špitla Mac nejistě.
„Ty ses do té hlavy praštila pořádně, co?“uchechtl se Sheppard.
„Ani ne, ale Delroy mě dostal z té lodi pryč.“
„Nedlužíš mu absolutně nic!“řekl přísně.
„Tak jinak.“povzdechla si. „Sežeň polní inženýry, jumpery a nějaké volné lidi. A je to rozkaz.“dodala rozhodně.
„Nepotřebuješ Woolseyho povolení?“zamračil se.
„Pokud jde o záchrannou misi, tak ne.“zavrtěla hlavou. „Krom toho jsou to spojenci a Woolsey si prosadil, že se jim bude pomáhat stejně jako našim. Přeber si to.“pousmála se.
„Zařídím to, madam.“řekl posměšně.
„Ty nikam nejdeš!“zavrčela doktorka.
„Proč?“zamračila se.
„Nebyla jsi pod skenerem, nemám výsledky testů, nemám nic.“
„Je mi fajn.“
„Mému strejdovi taky bylo fajn a dva dny na to umřel.“
„Nechystám se umřít, Jenny. Na tu planetu půjdu, ať se ti to líbí, nebo ne.“
„Fajn.“rezignovala Kellerová, ale tvářila se uraženě. Ustřihla nit a ránu ještě přelepila. „Běž.“
„Díky.“pousmála se. „Pohlídáš, prosím, Sarah?“
„Samozřejmě.“přikývla.
„Jsi zlato.“pousmála se. „Jo a tohle předej prosím Rodneymu.“podala jí už zpátky zabalený svitek. „Opatrně.“

Čtyři jumpery proletěly bránou. Obletěli nejbližší okolí. V lese i okolo bylo plno trosek, ze kterých se čoudilo.
„Jseš si jistá, že to mohl někdo přežít?“zapochyboval John a obletěl to znova.
„Detektor zaznamenává asi dvacet známek života.“ukázala na obrazovku. Zapnula vysílačku. „Fajn, lidi, přistaňte a prohledejte trosky tam, kde se ukazují známky života. Pokud najdete přeživší, vemte je na Atlantis.“
„Co tě k tomu vede?“zajímal se Sheppard během přistávacího manévru.
„K čemu?“zamračila se.
„Pomáhat jim. Uvědomuješ, nebo teda spíš pamatuješ si na to, jak tě mučili? Jak tě ten hajzl odřízl ze skály a tys spadla dolů?“připomněl jí.
„Pamatuju.“přikývla potichu.
„Tak mi řekni, co tady děláme?“
„Je to ve smlouvě, kterou vymyslel Woolsey. Poslal by nás stejně. Takhle jsem ho předběhla a připsala si plusové body. Krom toho, potřebujeme zjistit, kde našli tu první část svitku. Z toho bychom možná mohli vyvodit, kde bude zbytek.“povzdechla si a vylezla z jumperu. Zamířili k nejbližší hromadě trosek. Ray, který byl s nimi, proběhl kolem a začal pročmuchávat trosky.
„Vypadá to na můstek.“křikla Mac, když se prohrabala vrchní vrstvou suti. V ruce držela nějaký ohořelý kus. „Má to tvar jako nějaká z řídících konzolí.“zamračila se a odhodila ji bokem.
„Asi půl metru od tebe a dva metry dolů je známka života!“křikl Sheppard. „Tak tam moc neskač.“ Mac přikývla a detektor známek života podržela před sebou. Svítila tam jedna červená tečka. Klekla si na kolena a začala odhrabávat trosky. Jakmile se k ní Sheppard dostal, začal hrabat s ní. Za chvilku uviděli čísi nohu. Společně zvedli jeden plech. V hromadě špíny a prachu ležel Delroy. Mac se dostala do jedné z mezer a obkročmo se nad něho postavila, aby udržela rovnováhu. Zohla se k němu a zkontrolovala jeho základní životní funkce.
„Žije. Nemám tušení, co mu je, ale zatím je naživu.“hekla a snažila se odskočit zpátky na pevnou zem. John k ní natáhl ruku a pomohl jí. Winterson mezitím dorazil s nosítky. Delroye na ně naložili a dali do jednoho z jumperů, který vzápětí odletěl.
„Další známka života právě zhasla.“řekl jí John, když se vrátili.
„Všimla jsem si.“přikývla. Postupně vyhrabali další zraněné. Ostatní týmy postupně hlásili, koho našli. Zraněné posílali bránou na Atlantis. Poslední tým právě nahlásil vytaženého zraněného.
„Sakra! Káplo na mě.“prskl George a přejel si rukou přes hlavu.
„Abyste se nám nerozpustil, majore.“ušklíbla se Mac, která právě zavazovala ránu nějakému Eagerovi. Během chvilky to vypadalo, jako by na ně někdo cákal z hadice. Rychle vyhrabali z batohů krásně khaki zelené pláštěnky. Moc jim sice nepomohly, ale aspoň pár minut navíc byli v suchu. Každou chvíli pršelo víc a víc.
„Myslíš, že jsme našli všechny?“křikl John tak, aby přehlušil hrom a zároveň déšť.
„Odkdy tě to zajímá?“pousmála se.
„Když už jsme tu strávili tak krásný den…“ušklíbl se.
„Myslím, že je to vše.“přikývla. „Tak se vracíme zpátky.“ Vběhli do jumperu a shodili ze sebe pláštěnky. Kluci si jenom prohrábli vlasy, ale Mac vypadala jak zmoklá slepice. Stočila si vlasy do drdolu a pořádně je vykroutila.
„Chm.“zamručela a sedla si vedle Johna.

„Jak je mu?“zajímal se Sheppard, když našel Mac dívat se dolů na operační sál.
„Jsou tam už dlouho.“pokrčila rameny. „Chtěla bych vědět, kde ten svitek našel.“
„Další na stejné planetě už nebude. Sama jsi říkala, že Janus to schoval na dvě různé místa.“
„Já vím, ale kdybychom věděli, kde našel ten první…“
„Můžeme odvodit ty další.“doplnil ji. Jenom přikývla.
„Plukovníku?“ozvala se od schodů jedna ze sester.
„Ano?“
„Doktorka vzkazuje, že je po operaci, a když nenastanou komplikace, měl by být v pořádku.“
„Díky.“přikývla.
„Měla by ses jít prospat. Jak dlouho už jsi vzhůru?“
„Od osmi.“pousmála se. „A jsou tři ráno.“
„Pojď, jdeme. Já službu nemám a ty taky ne.“zkonstatoval, chytl ji za ruku a odtáhl pryč.

John se vzbudil, ale oči zatím nechal zavřené. Automaticky natáhl ruku k Mac. Nic ale nenahmatal. Otevřel oči a posadil se. Nikdo vedle něho nebyl. Postel sice byla ještě rozestlaná, ale Mac nikde. Zamračil se, ale pak padl zpátky a ještě si chvilku zdřímnul.

„Dobré ráno.“pousmála se Mac, jakmile došla na ošetřovnu a Delroye našla vzhůru.
„Milé, že ses na mě přišla podívat.“zašeptal. Mac ho přejela pohledem. Byl celý potlučený. Na nočním stolku měl snídani.
„Být tebou, tak si dám.“kývla směrem k tácu s jídlem. „Je to to nejlepší, co tady máme.“ dodala a vzala si jeden ze dvou koláčů.
„Nech mu to!“křikla Jennifer. „Zajdi si do jídelny.“
„Taky ti přeju krásné ráno.“ušklíbla se.
„Stejně nemám hlad.“ozval se Delroy.
„Vidíš.“pousmála se Mac.
„Hlavně mu to celé nesněz.“pokrčila rameny Jennifer a zase odešla.
„Víš, teď když jsem tě zachránila, bys mi možná mohl říct, kde jsi našel ten svitek.“
„Tu druhou půlku tam stejně nenajdeš, Pallas.“
„Já vím, ale chci to vědět. Jsem zvědavá.“
„Toho jsem si stačil všimnout.“ušklíbl se. „Dám ti tu adresu, ale moc od toho nečekej. Je to pustina. Hodně nehostinná.“
„No já tam nepůjdu. Vyšleme tam vědce.“pousmála se.
„Jsem rád, že to nedělám jenom já.“pousmál se.
„Co?“nechápala.
„Že si nevybírám nejatraktivnější místa.“
„Když si můžu vybrat.“pokrčila rameny. „Na to tady jsou nižší šarže.“
„Máte tady dobrý personál. Skvěle se starají.“
„Je to absolutní špička.“přikývla.
„Kolik mých lidí to přežilo?“najednou zvážněl.
„Asi 18. Co vím. Přesněji se zeptej Jennifer.“
„Ze dvou stovek jenom osmnáct. Za to zaplatí.“zavrčel.
„Být tebou, tak to nedělám. Potřebujeme co nejvíc ŽIVÝCH lidí.“zdůraznila. „Měl bys odpočívat. Já jdu sehnat tým na prozkoumání té planety. Jinak naši už studují ten svitek.“
„Budu doufat, že jsou tak dobří jako mí vědci.“
„To zjistíme.“

pardon, moc se omlouvám... ...název zase nemám ...nečekaně
další povídka bude...někdy příští týden...

nezapomněla jsi nějak na Wintersonovo postřelení?

jinak je to fajn že jsi připomněla svitky a pěkná povídka

tak jsem se k tomu konečně dostala a zjistila, že jsem o 4 povídky pozadu ale právě jsem to dohnala, a co jiného říct, než že jsou jako vždy skvělé ale je fakt, že ten Winterson se někde ztratil v éteru ... nooo a čekám, jak to vykutí s těmi svitky

Jak sem říkal, postřelenej George nejak vyplul už v tech prvních dílech
Jinak super povídka.

Mackenzie Tak jsem si dočetl poslední 3 povídky a i mě překvapilo, že si tu Střelbu do vlastních, tak nějak vypustila. No snad to v další povídce napravíš, protože pochybuju, že by armáda přešla postřelení dustojníka jiným důstojníkem.

Jinak se mi povídky libíli a hlavně to, jak Mac měl projev před těmi "papaláši" ohledně rozpočtu .

No těším se, až sem konečně dáš odkaz na PDF . Posílám ti soubory po každém dílu a stále čekám. Slibuješ mi to už od dílu 136.

Toto je spoiler!!!:

sklerotičko

kdyz sem zacinal tohle cist tak sem si nemyslel ze to prectu za týden a že cely ten tyden nebudu delat nic jineho než číst,číst,číst a číst
povídky naprosto užasné
už se teším na další

Pacoz Jsem na tom podobně, když jsem to před rok (někdy v prosinci), tak Mac bylo tak u dílu 65 a já to přečetl asi za 3 dny. Od té doby musím čekat na nové díly.

Jsem rád, že Mac to sem občas dáva i v PDF, které si sám pro sebe dělám, protože v PDF se mi to lépe čte než na fóru (mám to vše pohromadě) a naučil jsem se to při čtení SGH a SGO .

jakop: jo, jo...jen se pochval, jak jsi úžasný, že to převádíš na PDF ...díly v PDF a DOC přidám při další povídce pod obsah dílů a budu to postupně aktualizovat ... jenom bych uvítala, kdybyste napsali, kam to mám hodit , kde vám to bude vyhovovat

pacoz: to jsem ráda

all: dobře, nějak jsem nemyslela, že toho Wintersona budete tak řešit...nějak mi nedošlo, že bych se tím měla víc zajímat...jsem to brala tak, že se uzdravil ...ale už je to k povídce dopsané

povídku dám zítra večer

už se těším na další povídku... páni nemůžu uvěřit tomu že se chovám jako bych čekala na šestou sérii atlantis

šestá série atlantis to snad ne. Já jsem byl rád, že to i skončilo

DAVE: no jo, čéče, tys byl možná rád, ale já se nemám na co dívat ...nepočítáme-li SGU, což se mi zatím moc nelíbí...ale tak uvidíme...ale to jsem hooodně OT

Mackenzie No mě se zatím SGU libí, mám rád zvláště mám rád Dr. Nicholase Rushe, u něj člověk nikdy neví na čem je.

Mac, nešlo by už přidat další díl, přeci jen za okny je už tma a já budu už muset brzo pryč, takže...

sgcatlantis No psala někdy příští týden a povídka vyšla 24.10.2009 22:22:33, tak Mac má ještě tak necelých 28 hodin čas . A jak jí znám, tak to nevydá ani o minutu dřív, spíš později, protože jak je známo Mac má špatnou pamět .