Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

ešus: a co hroznýho si představuješ?
sgcatlantis: mno možná nad tím pouvažuju...to není špatný nápad

sgcatlantis To je chytrý argument.

Mackenzie Jen uvažuj.

jakop:na uvažování je pozdě ....teď budu uvažovat na Silvestru a Vánocích ... ale tak já nevím, co děsivého by měli provést...momentálně konečně po 2 týdnech dokončuju povídku

No, taky mám podle školního MENSA IQ tesu IQ mezi 120 a 125

I když si nejsem jistej, jestli je ten test spolehlivej.
Jelikož jeden spolužák, kterej v hodinách buďto spí, nebo nedává pozor má podle tohohle testu IQ vyšší než 130 a může si údajně podat přihlášku i do MENSY

sgcatlantis: maličko mi unikla souvislost

To sem si jen vzpoměl v souvislosti s tím, jak jakop podotkl, že to byl chytrý argument

křičím pro Vánoční povídku

vánoční povídku 100% ( sakra zase ty blbý procenta ja je nesnáším )

Co další díl

tak jsem tady s další povídkou

Rodinné záležitosti, part 1

„Stůj!“zavolala Jennifer, jakmile uviděla Mac mizet za rohem. Mackenzie se o kousek vrátila.
„Ahoj.“pousmála se a shrnula si vlasy víc do čela.
„Co to tam máš?“zeptala se a vlasy jí odhrnula. Na čele měla modřinu. Tázavě se na ní podívala.
„Ne, neptej se.“zavrtěla hlavou a na tváři jí rostl úsměv.
„Povídej, jsem zvědavá.“
„Ne, tady.“zavrtěla hlavou Mac. Kellerová ji zatáhla do jednoho výklenku.
„Mno, takže včera večer s Johnem jsme malinko víc popili…oba jsme se dlouho smáli a povídali si – sice netuším o čem, ale bylo to fajn. Pak jsme nějak skončili v posteli. Do půl těla nazí. Já si na něho…sedla a…no podrobnosti zas tak moc vědět nemusíš... líbali jsme se a já omylem kolenem zajela mezi…no víš kam….no a ono to asi bolelo a jak se ohnal, tak já sletěla na zem a cestou jsem se praštila o noční stolek. Asi to byla pořádná šleha, protože hned vypadal střízlivěji a staral se, jestli mi něco není. A já se jenom začala strašně smát.“vysvětlila s úsměvem.
„A netočí se ti hlava nebo…“
„Jenny, já ti řeknu, že si málem zmrzačím přítele a ty se staráš jenom o to, jestli se mi netočí hlava?“rozesmála se.
„Promiň. Nemoc z povolání.“omluvila se s úsměvem. „Jak to nakonec dopadlo?“
„Zkus hádat.“pousmála se Mac.
„Večer sis evidentně užila.“poznamenala doktorka.
„Ale jo.“rozesmála se. „Šlo to. Sice kdybych se nešvihla, tak by to bylo ještě lepší, ale tak…“
„Dneska pokračování?“
„Dneska jdu spát.“zavrtěla hlavou. „Když nad tím tak uvažuju, tak bych se už mohla chystat.“zívla si. „Jsem strašně nevyspaná. Poslední dobou nemůžu usnout.“povzdechla si.
„Vím, jaký máš názor na prášky na spaní, ale jednou se nic nestane.“podotkla Kellerová.
„John má noční. Co když Sarah bude něco potřebovat?“starala se, ale vypadalo to, že o tom uvažuje.
„Mno, jak myslíš.“
„Uvidím. Když nebudu moct dlouho usnout, tak přijdu.“slíbila.
„Jasně. Už budu muset jít. Zatím.“rozloučila se.
„Uvidíme se zítra.“pousmála se Mac a pokračovala v cestě. Potřebovala ještě zajít do archivu. Teda ne archivu v pravém slova smyslu. Byla to jedna z větších nepoužívaných místností, která se čas od času zaplnila bednami s hlášeními, rozpisy služeb, neplatnými jídelníčky a různými dalšími papíry. Čas od času se tyhle bedny posílaly na Zemi. Většinou je vzal domů Daedalos. Mac našla krabice s hlášením jednoho z týmů a založila tam složku. Protáhla se a těšila se do postele. Pomaličku se vydala k bráně, kde si George se Sarah kopal s balónem. Ta se smála na celé kolo. Mac se k ní přiblížila a drapla ji do náručí a otočila se s ní. Sarah vypískla a rozesmála se.
„Tak co, beruško, půjdeme spinkat?“zeptala se a dala jí pusu.
„Ne.“
„Ale já myslím, že jo.“pousmála se a dala jí další pusu. „Jdeme spinkat, pojď.“ Sára se k ní přitulila a opřela si hlavu o její rameno.
„Jdeš taky spát?“zeptal se John.
„Jo, jsem nějaká utahaná.“přikývla. Jakmile se na něho podívala, vzpomněla si na předchozí noc. Začalo se jí chtít smát. Malý moment se s Johnem na sebe dívali, než se rozesmáli.
„Co je?“nechápal George.
„Nic.“zavrtěla hlavou Mac s úsměvem. „To neřešte.“mávla rukou. Sheppard mezitím seběhl dolů a dal jí i Sarah pusu.
„Hezky se vyspěte.“popřál jim.
„Ty taky.“pousmála se.
„Dobrou, madam.“křikl George. „Ahoj, Sáro.“
„Ahoooj.“zamávala.
„Zatím.“rozloučila se Mac a i se Sarah odešly okolo brány.

Mackenzie se dlouho převalovala a nemohla usnout na rozdíl od Sarah, která usnula během chviličky. Pomyslela si, že Jennifer měla pravdu. Povzdechla si a vylezla z postele. Přetáhla přes sebe župan, šla se podívat, jestli Sára spí a pak se vydala na ošetřovnu.

„Ahoj.“pozdravila, když našla Jennifer u jednoho stolku. Ta jenom překvapeně zvedla hlavu.
„Na procházce?“pousmála se.
„Tak trošku. Nemůžu spát.“povzdechla si.
„Už zase?“
„Jo, poslední dva týdny mi trvá hodně dlouho, než usnu.“
„Málo práce.“usmála se doktorka.
„No, to bude tím, no.“rozesmála se Mac. Obě teď měly práce nad hlavu a ani jedna nevěděla, kam dřív skočit. „Včera jsem usnula normálně, ale bylo to díky tomu, že jsem byla maličko připitá.“pousmála se.
„Vem si tohle.“zalovila ve skříňce s léky a hodila jí dva maličké zabalené prášky. „Jeden si vezmi, jak půjdeš do postele a druhý, kdyby náhodou ten první do hodiny nezabral, dobře?“
„Jasně, chápu. Díky moc.“přikývla.
„Máš zítra službu?“
„Teoreticky ne, ale prakticky musím zkontrolovat hlášení, založit je, pomalu se pustit do rozpisu misí a služeb a možná si najdu čas i na oběd.“pokrčila rameny.
„Nepůjdem spolu?“
„Jo, můžeme. Stavím se pak pro tebe.“
„Tak zítra.“
„Dobrou noc.“rozloučila se Mac a odplížila se do postele. Nešla přímo, vzala to hodně velkou oklikou. Venku byla nádherná noc a všechny tři měsíce svítily jinou barvou. Na nebi bylo plno hvězd. Sem tam vyšla na jednu z teras a chvilku celou oblohu jenom pozorovala. Asi po půl hodině se dostala do pokoje a vzala si jeden ze dvou prášků, který zapila nějakým džusem, co našla v ledničce. Zalezla si do postele a zavřela oči. Dlouho nemohla usnout, a když už se zdálo, že by možná i usnula, někde v patře nad ní se ozvala rána, která ji vzbudila. Vztekle zavrčela a podívala se na budík. Byla skoro půlnoc. Dřímala asi půl hodiny. Což znamenalo, že si první prášek vzala skoro před hodinou. Natáhla se pro druhý a znova ho zapila. Uvelebila se pohodlněji a zabořila hlavu do polštáře. Za pár minut konečně usnula.

„Mackenzie! Vzbuď se!“zatřásl s ní někdo. Neochotně zamručela a otevřela oči.
„Co je?“
„Kde je Sarah?“zeptal se John a znělo to trošku vyděšeně.
„V pokoji, kde jinde by byla?“zamručela a posadila se.
„Tam není.“
„COŽE?“vyjekla a vyskočila z postele. Musela zůstat jenom chviličku stát. Promnula si čelo, protože ji začala bolet hlava. „Já…vzala jsem si prášky na spaní, protože jsem nemohla usnout.“hlesla a maličko nejistě se snažila přejít ke dveřím do Sářina pokoje. Musela se chytit futer, aby se nevyvrátila. Sarah v posteli nebyla a hračky, které zůstaly u dveří, byly rozšlapané. „Nikdo nesmí bránou sem ani ven a … a nesmí odletět žádný jumper. A … já si musím sednout…“hlesla.
„Mac…musíme ji najít.“zatřásl s ní.
„Johne, já nemůžu. Nedojdu sama ani ke dveřím.“
„Zavolám Jennifer.“přikývl a zapnul vysílačku.
„Potřebujeme zjistit, kde je…podle těch hraček neodešla sama…a ven se od hlavních dveří nedostane, protože panel je vysoko. A ty hračky…“řekla se zavřenýma očima a maličko mávla rukou na místo, kde byly hračky. Chtělo se jí zvracet.
„Jasně, někoho seženu.“znova přikývl.
„Co tady vůbec děláš?“zeptala se.
„Šel jsem pro karty.“odpověděl nervózně a podal jí sklenku vody. Jenom zavrtěla hlavou a mátožně vstala. „Kam jdeš?“ Jenom ukázala ke dveřím koupelky. Sheppard ji chytl pod paži a pomohl jí. Mac zapadla do koupelny a pustila si na hlavu studenou vodu. Za chvíli vyšla ven s mokrými vlasy a vypadalo to, že se maličko probrala. Svázala si vlasy do copku. Mezitím už dorazilo plno lidí a John je stihl informovat, co se stalo.
„Pojď ke mně.“potáhla ji Jennifer, a než si Mac stihla uvědomit, co se děje, něco jí píchla.
„Co?...Jsem maličko mimo…“nechápala.
„No právě. Mělo by to pomoct.“pokrčila rameny.
„Madam, co je to?“vylezl se Sářina pokoje jeden voják a v ruce držel nějakou kartu.
„Vím já?“pokrčila rameny. „Z karet vykládat neumím.“
„Je to tarot. Znamení smrti.“odpověděla Kellerová. Mac maličko vytuhla.
„To je blbost.“mávla rukou. „Musíme Sáru najít. A to rychle. Věděla jsem, že si ty prášky nemám brát.“
„Ale nemohla jsi tušit, že se stane zrovna tohle.“povzdechla si.
„Měla... měla jsem.“bezmocně máchla rukou. „Víš, co je nejhorší? Že se nezmůžu ani na telepatii.“povzdechla si. „Rayi, po…“chtěla zavolat, ale když se otočila ke košíku, kde by měl být, svého psa tam neviděla. „Rayi! Kde sakra jsi?“zavolala. „Skvělé, nemám ani psa, ani dceru.“zavrčela. „Jdu pro Auroru.“
„Ona umí stopovat?“
„Ne, ale Raye vždycky spolehlivě našla.“odvětila Mac a odešla.

„Hledej Raye, Rory, no hledej.“křikla Mac, jakmile se jí podařilo Auroru ze sebe shodit. Ta jenom štěkla a rozběhla se pryč.
„Jsi si jistá, že nejde jenom za kusem salámu?“zapochyboval John.
„Nejsem.“povzdechla si. „Ona nikdy nestopovala, ale k Rayovi si cestičku vždycky našla. A jinou možnost nemáme.“
„Rodney už upravuje vnitřní senzory.“zafuněl a držel se jí v patách. Aurora je vedla do neobydlených částí města. Zastavila se až u vchodu do ventilační šachty. „Myslíš, že bude tam?“zašeptal Sheppard. Mac jenom pokrčila rameny.
„Otevřu to.“hlesla. „Na tři.“ Odpočítala to a otevřela. V ten moment se ven vyřítila tmavá postava a srazila Johna, který mířil dovnitř, na zem. mac jenom kousek uhnula, zjistila, jestli její přítel žije a rozběhla se za postavou. Zatáčky brala skoro smykem. V podstatě ani nevěděla, za kým se to žene, dokud po ní někdo nevypálil něco jako energy kouli. Mac v poslední vteřině uhla. Uslyšela Sarah jak pláče.
„Sáro!“zavolala a znova se rozběhla za neznámým. Teprve teď si uvědomila, že neznámý držel její dceru v náručí. Jakmile zaběhla za roh, ztratila je z dohledu. Proběhla do další uličky, kde taky nikoho neobjevila. Zoufale se otočila a všemi smysly se snažila soustředit. Moc jí to nešlo, protože prášky na spaní pořád dělaly svoje. V jednu chvíli za sebou uslyšela zvuk a prudce se otočila. Jenom stěží a s veškerým momentálním soustředěním si dokázala vytvořit slaboučký štít, který střelu neodvrátil, ale zasáhl ji do nohy. Skončila na zemi a tiskla si krvácející ránu. Postava se blížila k ní. Snažila se odplazit co nejdál. Postava v jedné ruce držela Sarah překrytou nějakou látkou a v druhé zbraň.
„Snaha byla.“ušklíbla se postava.
„Hermes.“vydechla Mac zčásti překvapením a zčásti bolestí. „Už zase?“
„Povýšil jsem.“pochlubil se.
„Vrať mi moji dceru.“zavrčela.
„Nebo co? Nic mi nemůžeš udělat. Jsi zraněná a slabá.“uchechtl se.
„Vrať mi ji.“hlesla a skoro to vypadalo, že prosí.
„Ne, můj šéf by byl velice nerad.“
„A kdo to je?“
„Někdo tobě hodně blízký.“ušklíbl se a nabil svoji zbraň.
„Už jdou!“vydechla. „Odsud se nedostaneš.“
„To se uvidí.“vyhrkl, a aniž by si jí všímal, rozběhl se pryč.
„Vrať se!“zakřičela a snažila se postavit. Uklouzla zpátky.
„Mac…!“vykřikl John, jakmile ji uviděl sedět opřenou o stěnu.
„Běžte dál! Utíkal tamtudy!“křikla a ukázala směr. Vojáci jenom přikývli a odběhli.
„Co se stalo?“zajímal se a obvazoval ji nohu provizorním obvazem.
„V jednu chvíli se mi ztratil a pak se najednou objevil a…tohle je výsledek.“ukázala rukou k noze.
„To nevadí…“zašeptal.
„Měl Sáru, Johne. A říkal něco o tom, že ji má někomu dát.“hlesla a utřela si slzy.
„Neplač, odsud se nedostane. Brána i hangáry jsou zabezpečené. Najdeme je dřív.“
„Byla ode mě malinký kousíček. Skoro jsem ji měla.“
„Kdo to teda byl?“
„Hermes.“
„Parchant.“zavrčel. „Pojď, vezmu tě na ošetřovnu.“ Opatrně ji vzal do náručí. Maličko zasténala. Přitiskl si ji k sobě pevněji.

„Máš to skoro zhojené.“poznamenala Jennifer, jakmile jí ránu na stehně prohlídla.
„Ale bolí to.“povzdechla si Mac a maličko se zavrtěla.
„Nejradši bych si tě tady nechala.“
„Na to ani nemysli.“zavrčela. „Jenom to zavaž, nebo zalep a žádné ležení. Ten pošuk má Sarah a já ji chci zpátky.“
„Dobře. Pořádně ti to zalepím. To je taky vše, co můžu udělat.“
„Díky.“přikývla. Za pár minut odpadala pryč.

„Zatím nic nemáme.“oznámil okamžitě Chuck, jakmile Mac přikulhala k bráně.
„Hledejte dál.“křikla.
„Máme senzory na nejcitlivější nastavení.“
„Hledejte dál.“zavrčela nebezpečně.
„Ginny, přestaň.“sykl Sheppard. Vrhla po něm zlostný pohled. Byla naštvaná na všechny i na všechno. Na sebe, protože nedokázala uhlídat Sarah a na ostatní, protože podle ní pracovali hodně pomalu.
„Našel už někdo mého psa?“křikla.
„Ano, madam. Než jste došla, tak volal major Winterson. Našli ho v jedné chodbě.“
„A je v pořádku?“ptala se.
„Vede ho sem.“ Mac nervózně přešlápla a přešla k zábradlí. Soustředila se, aby našla Sarah, ale nic necítila. Vztekle nakopla sloup, vedle kterého stála. Ve dveřích se objevil George a za ním se pomaličku šoural Ray.
„Chlupáčku.“zašeptala Mac a klekla si. „Pojď ke mně.“ Položil jí hlavu do klína a ona tu svoji zabořila do jeho srsti a začala ho drbat. „Co ti to udělal?“zašeptala. Ray jí jenom oblízal obličej a strčil čumák do její kapsy. Vyndala ven pár piškotů, které okamžitě sežral. První známka toho, že je v pořádku.
„Tak aspoň něco.“oddechla si a namáhavě vstala. Protřela si oči.
„Bude v pořádku. Potřebuje se odtud dostat živý a to se nestane, když nebude mít Sarah.“snažil se ji utěšit John a objal ji.
„Kdybych aspoň věděla, co chce?“povzdechla si. Než stačil Sheppard odpovědět, brána se otevřela.
„Kód SGC. Přichází zpráva, že pplk. Sheppard má hovor.“oznámil Chuck. Podplukovník přikývl a zapnul vysílačku.
„Sheppard.“
„Dobré ráno, Johne.“ozvalo se. John jenom protočil oči.
„Moje matka.“zašeptal k Mac. Ta se jenom zamračila. „Co bys ráda, mami?“
„To ti ani nemůžu zavolat, jak se máš?“
„To můžeš, ale teď se to moc nehodí.“
„Ale no tak. Přece neděláš nic tak důležitého, aby sis neudělal chvilku času na svoji matku, ne?“
„Mami, teď vážně ne. Klidně se o víkendu stavíme na oběd, ale…“
„Stavíme?“vyjela na něho.
„Ano, my. Já, Sarah a Mac.“ Chvilku bylo ticho.
„Hm.“
„Tak buď všichni tři, nebo nikdo.“
„Doufám, že jí mořské plody.“
„Nejí, mami, a ty to moc dobře víš.“prskl.
„Tak vymyslím něco jiného.“povzdechla si.
„Udělej kuře.“
„Uvidím.“
„Mami, fakt už musím jít. Uvidíme se o víkendu.“ukončil telefonát a otočil se k Mac.
„Nikam nejdu!“prskla okamžitě.
„Nemusíš. Řeknu, že jsi měla službu a nemohla sis ji přehodit. Jdeme hledat dál.“
„On je tady.“vydechla.
„Cože? Kde?“vyhrkl a rozhlédl se kolem.
„Já nevím.“zakroutila hlavou a zavřela oči. „Zapněte AERO.“
„Myslíš, že to bude fungovat?“
„Zkusme to.“pokrčila rameny. Rodney zapnul přístroj. Na jednom z ochozů se objevil Hermes i se Sarah v náručí. Do místnosti s bránou okamžitě naběhl bezpečnostní tým a rozmístil se po celém obvodu. Mackenzie okamžitě vyrazila za ním. On seběhl dolů po schodech a Mac to vzala jiným schodištěm. Zastavila ho štítem, který se jí podařilo vytvořit. On se otočil a dal Sarah k hlavě zbraň.
„Nedělej to!!“vykřikla Mac, kterou to vyděsilo. „Nedělej to, prosím.“
„Neublížím jí, když půjdeš se mnou.“křikl.
„Dobře, jenom ji pusť.“hlesla.
„Ať položí zbraně.“kývl k ochrance.
„Položte je.“přikývla.
„Madam?“hlesl jeden poručík.
„POLOŽTE JE! HNED!“přikázala. Muži pomalu zbraně pokládali na zem. Sheppard sklonil svoji devítku. „Teď ji pusť.“ Hermes Sáru dal na zem a ta se rozběhla k mámě. Jakmile byla daleko, dala Mackenzie povel ke střelbě a vrhla se k Sáře. Vojáci se okamžitě sehli pro zbraně, které pořád ležely na zemi. Vyrazili vpřed a začali střílet. Hermes si vytvořil štít. Situace byla chvilku hodně nepřehledná. Najednou vojáci proletěli vzduchem a narazili do zdí. Hermes se nějakým záhadným způsobem okamžitě dostal k Mac, která byla se Sarah otočená zády ke střelbě. Jakmile se k nim dostal, strhl Mac za vlasy a dal k hlavě pistoli pro změnu jí. Druhou rukou držel Sarah.
„Která?“uchechtl se a otočil se k Johnovi.
„Co která?“nechápal Sheppard.
„Kterou mám zabít? Rozhodni.“ Všichni v okolí ztichli. Sheppard jenom pootevřel pusu.
„Mně.“zašeptala Mac a po tváři jí stekly slzy.
„Tvoje přítelkyně má jasno.“ušklíbl se.
„Nedělej to.“
„Pokud si nevybereš, zabiju obě.“usmál se.
„Ne…“
„VYBER SI!“křikl a nabil zbraň.
„Řekni to!“křikla Mac.
„Mac…“hlesl.
„Neslyšel jsem tě. Řekni to a pěkně nahlas a celou větou.“ušklíbl se zlomyslně.
„Zabij…zabij Mac.“řekl a třásl se od hlavy k patě.
„Výborně.“pousmál se a pustil Sarah, která hned odběhla k tátovi. Mac jenom zavřela oči. Hermes ji vytáhl na nohy. „Přineste mi nějaký provaz.“ Jeden z vojáků mu hodil něco, co provaz připomínalo. Svázal Mac ruce za zády. Netušila, co chce dělat. Provazy se jí zařízly do zápěstí. „Otevřete bránu.“
„Kam?“hlesl Rodney.
„Kamkoliv.“odsekl. Brána se otevřela a on ji protáhl skrz.

tak teď si hlavně vzpomenout na všechno, co jsem tu chtěla napsat

sgcatlantis: no tak další díl jsem chtěla dát už včera, ale jaksi jsme slavili narozky od kámošky ...a já na to nějak zapomněla ...

bindina: procenta si užij, bude hůř, protože procenta se dají spočítat na všech kalkulačkách

jinak právě pracuju na te vánoční a už má pět stran a při troše štěstí a času bude hotová zítra

a pokračování bude zase za týden ...nejspíš

a teď jenom doufám, že jsem napsala všechno

jedním slovem krása

Moc pěkný jen se trochu divím že to John zvládl říct

zabij nějakou hlavní postavu...nadobro. Nezlob se na mě , ale přijde mi to pořád to samý dokola. Bohužel mám takový tušení, že to opět dopadne dobře

Hermes měl malý Sáře zlámat vaz a Mac odtáhnout bránou.

tak povídku dávám dneska, protože zítra se vrátím kdo ví kdy a v sobotu asi nebudu mít nějak myšlenky ...

Rodinné záležitosti, part 2

„Okamžitě zjisti, kam šel!“křikl Sheppard s plačící Sarah v náručí. Trošku se ještě třásl.
„Je to planeta, se kterou obchodujeme.“odpověděl McKay.
„Pošlete tam mariňáky.“
„Už budou jinde.“namítl Rodney.
„Dělej!“zavrčel. McKay si jenom povzdechl a začal zadávat adresu planety. „Pošleme tam MALP.“
„Dobře.“přešlápl John a pořád pevně držel plačící Sarah.

„Zrychli!“prskl Hermes a táhl Mac za sebou.
„Víš, co mi můžeš?“vyštěkla a zastavila se. Po tom, co prošli bránou na další planetu, se ocitli v lesíku. Mac byla pořád v oblečení, ve kterém běžně spí a to nějak nezahrnovalo žádné boty, takže se jí různé větvičky, jehličí a kamínky zarývaly do spodu nohou. „Nehnu se už ani na krok. Bolí mě nohy.“zabručela. Hermes ji potáhl za provaz a ona sebou cukla. „Kam to jdeme?“
„Ještě to bude chvilku trvat, ale jestli nezavřeš hubu, tak ti ji osobně zavřu, a když ani tohle nepomůže, tak tě zastřelím.“pohrozil.
„Já už nemůžu.“zamručela protivně. Rozhodla se, že si jednou zahraje na hodně nepříjemnou. Cestu mu nehodlala usnadnit.
„A to si říkáš voják, jo?“uchechtl se posměšně.
„Jsem pilot, letec. Tohle nemám v popisu práce.“povzdechla si.
„Nepovídej, ale jindy ti to nevadí.“podrbal se na hlavě.
„Ale teď jo.“řekla nafučeně a sedla si na zem. „Mám žízeň.“
„Nemám tady žádnou vodu.“
„Jdeš do nějaké pustiny a nemáš pití?“vyvalila oči nevěřícně. „Ale já mám žízeň.“
„Tak si vykopej studnu.“odsekl.
„Ale to budu mít mozoly.“zakňučela.
„Probůh, ženská! Ty mě přivedeš do hrobu!“
„A vykopeš si ho sám?“zeptala se zvědavě. Hermes jenom zoufale zaskučel.
„Vstaň, dělej!“štěkl a vytáhl ji na nohy. Jenom sykla, když se jí provazy zaryly do kůže.
„Ale já nechci nikam jít.“zahučela.
„Jestli se okamžitě nerozejdeš, tak ti ten provaz přivážu ke krku.“pohrozil. Konečně teda vstala a poslušně se rozešla za ním.
„Máte tak vyspělou technologii a my musíme šlapat pěšky.“mručela. Hermes to ignoroval. Nic jiného mu vlastně ani nezbývalo.

„Jak to vypadá?“zajímal se John, jakmile dostali obraz z MALPu.
„Máme vizuální kontakt, ale v okolí dvou kilometrů nezaznamenávám žádné známky života.“
„Můžeme zjistit, kam potom šli?“
„Ne a pochybuju, že by byl Hermes tak tupý, aby zadal rovnou planetu, kam chtěl.“zavrtěl hlavou.
„Takže jak ji najdeme?“podrbal se na hlavě Sheppard.
„Podle jejího vysílače ji ne. Nemá takový dosah.“
„Takže?“zeptal se znova.
„Jedině vytáhnout poslední adresy z DHD.“
„Tak sežeň Radka a běžte. Jestli cestou potkáte Lorna, tak mu řekněte, že má jít s vámi.“

„Tak a dost! Už nejdu ani krok!“zaprotestovala Mac a znova se zastavila.
„Já tě varuju! Jestli se okamžitě nerozejdeš, tak tě tady nechám. A nějak si nemyslím, že bys celou cestu chtěla šlapat zpátky.“
„Vždyť ani nevím, kam jdeme.“zamručela.
„Ženská zatracená!“vyštěkl a namířil na ni zbraní. „Ještě slovo a přísahám, že ti ustřelím hlavu!“
„To by tvůj šéf asi neměl radost, že?“pousmála se. Hermes se zamračil a sklonil zbraň. Znova ji zatáhl a ona se neochotně rozešla. Po pár dalších kilometrech se ocitli na travnaté mýtině. „Přestávka?“zeptala se s úsměvem a úlevným výrazem ve tváři.
„Ne, konec.“ušklíbl se, namířil na ni zbraň a vystřelil. Vyšla fialová střela a Mac se sesula k zemi.

„Máme pár posledních adres.“oznámil Radek vysílačkou.
„Skvěle.“zaradoval se Sheppard.
„No ani ne, podplukovníku. Většina z nich nejde zadat.“
„Cože?“
„Nemůžeme je vytočit a další adresy nezůstaly v paměti celé.“
„Takže není způsob, jak ji najít?“
„Zatím ne, pane.“

Mackenzie se probrala v maličké tmavé místnosti, kde na jedné ze stěn byly mříže. Pomaličku se posadila. Pokud mohla konstatovat, že je jakž takž v pořádku. Jakmile se ale zapřela o levou ruku, maličko sykla bolestí. Podívala se, co se jí s ní stalo. Na paži měla něco jako náplast. Vlastně to vypadalo jako náplast ze Země. Maličko ji odlepila a uviděla na ruce ránu.
„Skvěle, vysílač.“povzdechla si a náplast přilepila zpátky. V duchu si shrnula situaci a zkonstatovala, že mohlo a může být i hůř. Dveře na konci chodby, kde byly zamřížované cely, se otevřely a dovnitř vešel Hermes.
„Už zas ty?“zamručela otráveně.
„Co tvoje nohy? Už nebolí?“staral se na oko.
„Co tvoje nohy? Už nebolí?“pitvořila se po něm vysokým hláskem. „Debile!“prskla. „To si mě sem táhl v takové tajnosti proč? Abys mě unavil a pak se starostlivě ptal, jestli mě bolí nohy?“
„Pokud jde o mě, nejradši bych tě zabil a předhodil tě…teda tvoje tělo…Diovi.“
„Nápodobně!“znova zaprskala. „Až na toho Dia.“
„Moje paní už čeká. Pojď.“ Odemknul celu a vytáhl ji za ruku ven.
„Paní?“zeptala se a tentokrát to znělo zvědavě.
„Ano…a prý ji hodně dobře znáš.“podotkl a byl rád, že tentokrát nemá žádnou poznámku, protože začala uvažovat, za kým ji to táhne. Jediná bohyně, která by připadala do úvahy by byla Pallas Athéna, ale tou si nebyla zrovna jistá. Nějak si ani nevšimla, že už dávno nejsou v cele, ale že ji vede nějakou starou kamennou chodbou. V duchu si vynadala, že nedávala větší pozor, kudy jdou. Došli do rozlehlé kamenné místnosti, ze které vedly další čtvery dveře. Hermes otevřel jedny z nich a vstrčil ji dovnitř. Rychle zavřel. Mac se rozhlédla po místnosti. V podstatě tam nic nebylo. Jen další dveře naproti těm, kterými přišli. Po chvilce se otevřely a dovnitř vešla postava. Mac podle silueta odhadovala, že to byla žena. Celou dobu ji sledovala. Postava se pomalým krokem blížila do pruhu světla, které vydávala jedna malá žárovka.
„Vítej, Mackenzie.“
„Ty.“vydechla naprosto překvapeně.

„Pane, máme tady příchozí červí díru. Ze Země.“ohlásila Amélie.
„Kdo je to?“
„Otec plukovníka Blackové.“
„Pusťte ho.“přikývl John a seběhl k bráně.
„Je tu Ginny?“zeptal se zadýchaně Christopher, jakmile prošel bránou.
„Ehm…ne.“
„A kdy se vrátí?“
„Ono…má ji Hermes.“hlesl John.
„Jdu pozdě.“zavrčel.
„Co se stalo?“
„Jde o její matku…chtěl jsem ji varovat.“povzdechl si. Sheppard se jenom maličko zamračil.

„Salimitr.“vydechla Mac.
„Takhle se chová ke svojí drahé matce?“zeptala se ironicky menší černovlasá žena, ne nepodobná Mackenzie. Mac si jenom odfrkla. „Věděla jsem, že jsi drzá, ale abys nepozdravila svoji matku.“zakroutila hlavou.
„Matku? Já se asi přeslechla.“vyprskla.
„Dala jsem ti život, Gino, můžu ti ho taky vzít.“řekla potichoučku a zase se blížila.
„Posluž si.“protočila oči a opřela se o stěnu. „Nebudu zastírat, že jsem maličko překvapená.“
„Oh, ano. Tvůj otec za mnou byl.“
„Ano?“zeptala se nezaujatě. Obě měly stejný tón. Prostě jako by se bavily někde u kafe o počasí.
„Teprve teď zjistil, kdo jsem. A to kvůli jedné jediné chybě. A ještě mě při tom napadl.“postěžovala si a ukázala jí modřinu na ruce.
„Táta? Nepovídej? Neublížil by ani mouše.“ušklíbla se Mac a hlavou jí projela vzpomínka na to, jak kdysi zabil jednoho Eagera. Prostě jen tak.
„Vycítil, kdo jsem. Stejně jako já kdysi cítila jeho. Ale to už bylo pozdě. Čekala jsem dítě. Tebe.“
„Dojemné.“zavrčela Mac, ale hořela zvědavostí.
„A teď přichází má nejoblíbenější část, ale bohužel se moc nevyvedla, protože ses narodila.“
„Smůla no.“pokrčila rameny.

„Jak to jde?“zajímal se John. Vyšel na balkon a ovanul ho chladný poryv větru. Christopher pozoroval oceán.
„Jako by se mi ztrácela. Dalo trošku práce ji najít. Teď už je to snazší, když vím, kde přibližně je.“
„A je v pořádku?“
„Zdá se.“přikývl. „Jenom se pořád k ní nemůžu dostat. Ne že by se bránila, ale… nevím, jak jí dát jemně vědět, že jsem to já. Aby to nebylo moc nápadné. Přece jenom nevíme, kde je.“

Mac celou dobu cítila, pro ni neobvyklý, malý tlak v hlavě. Pokaždé, když se její matka otočila, se snažila zatřepat hlavou. Bylo to, jako by kolem ní lítala nějaká otravná moucha, které se nedokázala zbavit. Svoji matku nějak moc nevnímala.
„Ginny.“ozvalo se jí v hlavě. Maličko sebou trhla a byla ráda, že Salimitr byla otočená zrovna zády a něco říkala. Uvědomila si, čí hlas to je.
„Ano?“pomyslela si.

„Funguje to!“zaradoval se Christopher. „Ale nevím, jak dlouho to vydržíme.“
„Hlavně, ať vám řekne, kde je.“vyhrkl John.

„Nemám nejmenší ponětí.“odpověděla Mac v duchu na otázku. „Přešli jsme na jinou planetu, ale neznám symboly. Je mi líto.“
„Popiš tu planetu, kde jsi.“
„Má stromy, šli jsme přes les a pak už nevím. Vždyť každá planety vypadá stejně.“
„Ginny, musíme tě najít. Ona je šílená.“
„Nepovídej? Netušil si to náhodou, že ne?“
„Přísahám.“
„Víš co? Zkus najít ji. Můžu ti pomoct.“
„Nedělej to. Zvládnu to sám.“
„Fajn.“rezignovala. „Teď mi dej chvilku pokoj, ať z ní můžu dostat to, co chci.“ Po chvilce cítila, jak se z její mysli stáhl.
„Co ty na to?“zajímala se její matka. Zjevně jí před chvílí něco vykládala, ale Mac to nějak nezaregistrovala.
„Co? Neposlouchala jsem.“pousmála se. Salimitr se jenom zamračila. „Teď dovol, abych pár otázek položila já. Co jsi vlastně zač?“
„Tys to ještě pořád nepochopila?“vyvalila oči. Mac jenom pokrčila rameny. „Jsem Eager. Stejně jako tvůj otec.“
„Skvěle. Vysvětlení, že moje schopnosti nejsou tak silné jako jeho, teda padá. Vždycky jsem myslela, že jsi jenom člověk. Teda strašně zvrácený, ale pořád člověk. V tom případě přichází další otázka. Proč sakra nemám ty samé schopnosti, co Eagerové?“
„Chtěla jsem se tě zbavit.“sykla její matka.
„Zbavit?“zopakovala po ní Mac.
„Ano…dělala jsem, co jsem mohla, abych se tě zbavila. Ale když jsem to zjistila, bylo už hodně pozdě.“
„Předpokládám, že před 38 lety jsi mohla jít na potrat, ne?“odfrkla si znechuceně.
„No to nejspíš ano, ale dovedeš si představit, jak těžko bych jim vysvětlovala výsledky krevních testů?“ušklíbla se.
„Ale no tak. Vždycky jsi měla plno výmluv.“vyjela na ni Mac. Nějak se jí v hlavě začaly spojovat určité věci. „Zůstala jsi na Zemi celých deset tisíc let, nebo ses povznesla a pak se vrátila?“
„Vrátila jsem se už před desítkami let.“
„Já pořád tvrdila, že jsi zažila i první koňskou železnici.“ušklíbla se.
„Tak dávno to zas nebylo.“ohradila se.
„Ale vypadáš na to.“pousmála se Mac. „Neříkej mi, že ses nepoznala, že táta je jako…že je Eager.“
„Nepoznala, teda ne hned, ale on to evidentně zjistil až teď. Chtěla jsem dokonalého člověka. Dokonalou bytost, která by byla schopna ovládnout společně se mnou Zemi. Jakmile jsem ale přišla na to, že tvůj otec je ten zrádce, chtěla jsem se tě zbavit.“
„Tak proč si mě neutopila? Nebo nezakopala někde v nějakém záhonku?“
„Nějak jsem nemohla.“hlesla. „Ale postupem času jsem tě začala nenávidět.“
„Nepovídej.“
„Myslela jsem, že budeš jako já, ale nejsi. Jsi stejná jako tvůj otec.“
„Beru to jako poklonu.“pousmála se Mac a v jejím hlase bylo trošku hrdosti.
„Ty nemáš tušení, co je zač.“
„Co byl.“opravila ji. „O něčem vím, ale to je jeho minulost.“
„Tss. Nemáš tušení, co je.“
„Vrah?“odtušila chladně. „Mám přibližnou představu, kolik lidí zabil. Ale já můžu jenom podotknout tohle. Šílenou rychlostí se k jeho přibližným číslům blížím. A víš ty co? Nevadí mi to a už vůbec mi to nedělá problém. A ještě ke všemu mě za to celkem slušně platí.“ pousmála se. „Vlastně bych ti teoreticky měla poděkovat.“
„Za co?“
„Za to, co jsem. Za to, kdo jsem. Kdyby ses na mě nevykašlala, tak bych tohle nikdy neudělala a nikdy bych neměla svůj život, který bych za nic na světě neměnila.“

„Mám to!“vyhrkl Christopher a otevřel oči.
„No??“zajímal se nedočkavě John.
„Mám souřadnice. Zadám je do vašeho počítače. Mělo mě to napadnout dřív.“pleskl se do čela.
„Co?“
„Pak vám to vysvětlím.“

„Sakra!!“vykřikla. „Ten parchant mě našel!“ Mac se na ni jenom zvědavě podívala.
„Fajn. Tak to můžu jít, ne?“
„To teda nemůžeš!“vyprskla. „Řekněme, že z tebe udělám exemplární příklad toho, co se stane, když se mi někdo postaví!“
„Chceš tuhle galaxii? Tak to se postav do řady.“uchechtla se Mac.
„Jdeme? Tví lidé pro tebe za chvíli přijdou.“řekla. Než se Mac stačila vzpamatovat, měla okolo zápěstí zase omotaný provaz. Salimitr ji vzala pod paži a vyvedla dveřmi, kterými sama přišla. Kráčeli chodbou a za pár minut se dostali do malé kruhové místnosti. Její matka přejela rukou po nějaké stěně a obě pohltila záře.

„Zaznamenávám dvě známky života.“zamračil se Rodney. „Ještě před chvilkou tam ale nebyly.“dodal. Jumper právě proletěl na souřadnice.
„Kde?“zajímal se Sheppard.
„Asi osm kilometrů odsud.“
„Fajn. Jdeme se tam podívat.“

„Víš, tohle je úžasné místo.“pousmála se Salimitr a koukala z útesu dolů.
„Hm.“zabručela Mac.
„Umírat není tak hrozné, věř mi.“
„Vím, umřela jsem už asi čtyřikrát. Nějak jsem ztratila přehled.“ušklíbla se, rychle se otočila a praštila ji. Její matka jenom vykřikla a obrovskou rychlostí ji chytla a strkala ji k útesu. Mac ji od sebe telekinezí odhodila a rozběhla se cestou, kterou přišly, pryč. Salimitr ji ale dohnala a podrazila jí nohy, takže se obě kutálely z kopce dolů, kde zůstaly ležet. Mac se převalila se zasténáním na záda. Když viděla, že její matka leží na zemi, vstala, co nejrychleji mohla a rozběhla se do lesa. Cestou se pyrokinezí zbavila provazů. Jehličí jí píchalo do noh, ale musela se dostat k bráně. Najednou jedna ze střel sejmula malý stromeček, kolem kterého probíhalo.
„Ksakru práce!“zavrčela, ale běžela dál. Netušila, kolik už uběhla, ale cestu jí najednou zastoupili dva muži. Skoro do nich vrazila. Stačila si ještě vytvořit v ruce oheň a mrštit ho po nich. Oba byli okamžitě mrtví. Vzala zbraň jednoho z nich a rozběhla se dál. Cítila, jak jí ze spodu noh začíná téct krev. Najednou z ničeho nic skončila na zemi. Postavila se. Před ní stála její matka.
„Telekineze. Teď si říkám, jestli jsem neudělala chybu.“pousmála se. Mac vytáhla zpoza pasu zbraň a namířila. Normálně by už dávno vystřelila, ale teď nějak nedokázala stisknout spoušť. „Neříkej mi, že to nedokážeš.“snažila se ji vyhecovat. Pořád nic.
„MAC, K ZEMI!“vykřikl John, který se i s týmem vyběhl zpoza zatáčky a začal střílet. Na nic nečekala a zalehla. Nějakým způsobem se dostala za strom a zůstala tam. Neměla odvahu vyhlédnout. Teprve teď si uvědomila, jak se s vestou cítí jistěji, i když na ni často nadává. Slyšela jenom střelbu a výkřiky. Najednou cítila, jak kolem prolétlo něco horkého.
„Nech ji být!“slyšela svého tátu. Maličko vykoukla.
„To snad ne.“zašeptala a s hrůzou sledovala, co se bude dít. Oba její rodiče stáli naproti sobě a v jejich tvářích se zračila nenávist. První vyrazila Salimitr. Vypálila ohromnou energy kouli. Christopher si vytvořil štít a odrazil útok. Energy koule vpálila do stromu, za kterým byla schovaná Mac. Ta jenom vykřikla a schovala se. Zvuky střelby pomalu ustávaly.
„Mac.“zašeptal John.
„Jsem v pohodě.“přikývla. „Teda myslím. Musím ji zastavit, jinak mi ho zabije!“vyhrkla.
„Uklidni se.“
„Ne, ty to nechápeš…“zavrtěla hlavou. „Prostě musím!“ Vyběhla zpoza stromu, ignorovala bolest v chodidlech a vytvořila mezi nimi neviditelnou stěnu. Okamžitě potom vypálila ohnivou kouli, která zasáhla její matku. Ta ji stihla jen tak tak odrazit. Rozpřáhla ruce nad hlavu. Zvedl se prach, jehličí, větvičky a malé kamínky, které ležely na zemi. Všechno se točilo ve vzduchu. Mac a její táta vytvořili štít okolo Rodneyho, George a Johna. Jakmile vše spadlo zpátky, Salimitr nikde nebyla. Mac se podlomily kolena a skončila na zemi.
„Hej, dobrý?“staral se John a klekl si k ní.
„Já nevím.“hlesla a prohrábla si vlasy.
„Tvoje nohy.“zašeptal zděšeně, když si prohlédl její chodidla. Měla je sedřené a krev se mísila s prachem a jehličím.
„Cos čekal, když nemám boty.“zavrčela a otřela si slzy, které jí tekly po tvářích.
„Vezmu tě, chceš?“nabídl se. Jenom přikývla.
„Chci vysvětlení, tati.“dodala potichu. Christopher ji jenom pohladil a dal jí pusu na čelo.

„Jak je ti?“zajímal se John o pár hodin později, když svoji přítelkyni našel na jedné z teras.
„Jsem v pohodě. Co Sarah?“mávla rukou.
„Taky. Je po tobě.“pousmál se a zkoumavě se na ni zadíval. Moc v pohodě, jak tvrdila, nebyla. Vypadala hodně ztrhaně a unaveně. „Nevěřím ti ani slovo.“
„Jsem v pořádku, Johne.“
„Vyhýbáš se odpovědi.“podotkl. „Víš dobře, že mi to můžeš říct. Krom toho Jennifer říkala, že bys neměla moc chodit.“
„Nechodím, stojím.“opravila ho. „Připadám si jako….“povzdechla si.
„Jako?“
„Jako hybrid, mutant, kříženec…nebo něco takového.“
„Proč?“
„Než jsi přišel, byl tady táta. Chvilku jsme si povídali. A sama mi něco řekla.“
„Ale no tak. Vždyť nemáš ocásek, růžky, nejsi zelená a scvrklá. Máš správný počet částí těla. Co víc bys chtěla?“
„Víš, proč ty moje schopnosti nefungujou, jak by měly?“ Sheppard jenom zakroutil hlavou. „Snažila se mě zbavit. Ještě než jsem se narodila. Některým chybí ruka, jiným noha a já ty schopnosti prostě nedokážu používat tak, aby mi to neublížilo.“povzdechla si.
„Hele, ty moje malá obludo, mám tě rád takovou, jaká jsi.“usmál se a objal ji.
„Máme ale problém navíc. Mohla jsem ji zabít. Mířila jsem na ni a nedokázala vystřelit.“
„Je to tvoje matka. Divil bych se, kdybys ji dokázala jenom tak zabít.“
„Ale ona se mnou kromě DNA nemá společného absolutně nic. A chtěla zabít Sáru.“
„Pokud ji chceš zabít, budeš ještě určitě mít příležitost. Jdeme do postele.“usmál se a vzal ji do náručí. Odnesl ji do pokoje a položil do postele. „A teď už spi, princezno.“pohladil ji a dal jí pusu. Jenom s úsměvem přikývla a zachumlala se do peřiny.

g.o.d. ano, k tvé smůle to zase dopadlo dobře, co? ....já prostě nedokážu zabít žádnou hlavní postavu...
jo, asi to je furt to samé, ale já se tím bavím, takže pokud se ti to nelíbí, tak to nečti ...jinak ti pomoct skutečně nedokážu, ale jinak tvůj názor beru v potaz...ostatně jako každý jiný

a další povídka bude...chvilka složité matematiky... ... no buď ve středu nebo ve čtvrtek

jinak vánoční povídka dopsaná... (když tak vidím toho soba, tak jsem si vzpomněla na dnešní hodinu dějepisu ...brali jsme Rudolfa II. a pokaždé, když profesorka řekla slovo RUDOLF, já málem dostala záchvat smíchu, protože jsem si představila soba s červeným frňákem ...to jenom taková mimo vsuvka....pardon )

Páni tak že by tam mohla být Salimitr mně vůbec nenapadlo... jinak úplně malinko souhlasím s g.o.dem nemusíš hlavní postavy zabíjet ale já nwm aby třeba někdo odešels trvalým zraněním nebo třeba aby někoho zadržely na delší dobu (třeba aby byl vězněn pár měsíců nebo něco podobného) moc se ,mi líbí jak píšeš trochu mi to připomíná můj vlastní styl ale někdy by to chtělo i něco tvrdšího

Opravdu skvělá povídka, vždy sem věděl ža Salimitr je hrozná mrcha, ale to že je to hrozná EAGERSKÁ mrcha sem opravdu nečekal

Jinak se už nemůžu dočkat dalšího dílu a hlavně Vánočního a Silvestrovského speciálu

Tak jsem si přečetl 2 díly za sebou. A docela mě šokovalo, jakou má Mac rodinku .

No už se těším na další díl.

další povídka?

Já ti nevim Mac, ale podle mě je dneska už Pátek

já vím...omlouvám se

Střelba do vlastních

„Identifikační kód plukovníka Blackové.“křikl seržant od brány. „Hlásí, že potřebují lékařský tým.“
„Pusťte je.“přikývl John a seběhl k bráně. Na Atlantis proběhla skupina lidí. „Co se stalo?“ zajímal se.
„Kde je ten doktor?!“křikla Mac a rukou silně tlačila na krvácející ránu na břiše majora Wintersona. Lékařský tým se právě objevil ve dveřích. Mac uhla stranou a projela si rukou vlasy.
„No tak, co se stalo?“pobídl ji John.
„Střelila jsem ho.“hlesla a otřela si slzy.
„Cože?“
„Střelila…prostě….on tam najednou byl…a pak ležel na zemi….a…“chrlila ze sebe.
„Uklidni se. Pojď si sednout.“pomohl jí na schody a pevně ji objal. „Neplač, bude to dobrý. Teď mi řekni, co se přesně stalo.“
„Přišli,“nadechla se, „přišli jsme na tu planetu….všechno probíhalo, jak mělo, ale když jsme se vraceli k bráně, odněkud na nás začali střílet.“
„Bohové?“
„Nejspíš.“přikývla a znova si setřela slzy. „Zaklekli jsme a palbu opětovali, ale …. Já nevím, jak se to stalo, ale George byl najednou přede mnou a pak byl na zemi.“
„Nemůžeš si být jistá, že jsi to byla ty.“
„Byla jsem to já. Ta kulka prošla skrz. Jako kdyby pod paží. Je tam takové to nechráněné místo.“
„Vím, co myslíš.“přikývl a objal ji pevněji, protože se celá třásla. „Měla by sis zajít na ošetřovnu.“
„Je mi fajn.“
„Je to protokol.“připomněl jí. Maličko zmateně se na něho podívala, než si to uvědomila.
„Jo, jasně.“

„Tak co?“zajímal se John, když Mac našel u skleněné části, odkud se dívala na operační sál.
„Pořád ho operujou.“hlesla a začala zase přecházet tam a zpátky.
„A co ty?“
„Jsem v pořádku.“odpověděla rychle.
„Třeseš se.“poznamenal a objal ji.
„Je to moje vina, Johne. Kdybych si dávala lepší pozor….“
„Tohle se může stát každému.“
„Ale ne mě. Jsem…“
„Velící, jasně, ale jsi především jenom člověk.“
„Díky.“šeptla.
„Za co?“
„Za toho člověka.“pousmála se.
„Řekneš mi konečně, co ti tvoje matka a Chris řekli?“
„Teď ne.“zavrtěla hlavou. Po schodech nahoru se právě vyřítila majorova přítelkyně Chelsea. Mac se jenom zatvářila překvapeně a sklopila oči.
„Jak se opovažujete tady být?“zavrčela Chelsea.
„Jsem jeho velící. Musím vědět, co s ním je.“odpověděla Mac tak klidně, jak mohla.
„Ale čí je to vina, že je tady, co?“vyprskla. Najednou se ozval pleskanec a Mac se chytla za tvář. „Jestli umře, zastřelím vás.“pohrozila Chelsea a odešla.
„Ta má ránu.“hlesla Mac a masírovala si zarudlé místo.
„Ukaž mi to.“ Sheppard jí jemně natočil hlavu do světla. „Nic tam nemáš.“
„Jdu do sprchy, kdyby něco.“oznámila, vytrhla se mu a zmizela.

Mac se snažila z rukou smýt majorovu krev. Ať je drhla jakkoliv, krev tam pořád byla.
„Ginny!“zavolal zpoza dveří John.
„Co?“křikla zpátky.
„Jsi v pořádku?“staral se.
„Proč by ne?“
„Už jsi tam přes půl hodiny.“odpověděl. Žádné odpovědi se mu nedostalo. „Mac?“ Když mu ani tentokrát neodpověděla, otevřel dveře. Seděla na okraji vany a nějakým kartáčem si drhla dlaň. „Co to děláš?“
„Nejde to dolů.“hlesla. „Ta krev nejde smýt.“
„Ukaž.“vzal její dlaň do svojí. „Dej mi ten kartáč. Už tam nic nemáš. Máš to zarudlé od toho drhnutí.“poznamenal. V tu chvíli ho pevně objala a rozvzlykala se. „No tak…ššt….bude to dobrý.“hladil ji po vlasech. „Winterson to nevzdá. Dostane se z toho.“
„Ale střelila jsem ho já.“špitla.
„Poslouchej, je pozdě, co kdyby sis zalezla do postele a trošku se prospala.“navrhl John.
„Woolsey chtěl se mnou ještě mluvit. Měla bych za ním zajít.“
„Bude chtít vědět, co se stalo. Jestli se na to necítíš, řeknu mu, že jsi usnula.“
„To je dobrý.“mávla rukou.
„A zajdi za Jennifer, ať ti to znova přelepí.“kývl směrem k její ruce. Na vnější straně její dlaně se táhla asi pět centimetrů dlouhá rána. Jenom přikývla. Mýdlo ji tam právě začalo nesnesitelně štípat.

„Chtěl jste se mnou mluvit, pane?“zaklepala na dveře Woolseyho kanceláře.
„Ano, pojďte.“přikývl velitel a zvedl hlavu od nějakých složek. „Posaďte se.“ Mac si sedla.
„O co jde?“
„Doktorka mi právě oznámila, že úspěšně dokončila operaci majora Wintersona. Kulka, kterou našla…“
„Byla moje.“přikývla Mac. „Bude v pořádku?“
„Za pár dnů. Jistě víte, co by mělo následovat.“
„Vím.“znova přikývla. „Musíte to nahlásit.“
„Ano, plukovníku. Už o tom bohužel ví i IOA. Dorazí zítra. Potřebují vaši výpověď. Prozatím to hodnotí jako střelbu do vlastních řad.“
„Chcete moji zbraň?“zeptala se.
„Ne, Mac, já věřím, že to byla nehoda. Ale podle protokolu vás musím postavit mimo aktivní službu.“
„Chápu. Měla jsem pozítří letět do Washingtonu.“
„Věřte mi, že se to vyřídí i bez vás. Teda spíš vaši žádost zamítnou. Mimochodem, viděla jste noviny ze středy?“zeptal se. Zakroutila hlavou. Vytáhl ze šuplíka noviny a hodil je na stůl. Titulek hlásal: „Zakázaný poměr v armádě! Generál svedl mladou pilotku!“
„To je snad vtip.“povzdechla si a zírala na obrázek, kde sedí s Jackem v parku. A pak vylízají mokří z kašny. „Bulvár.“ prskla.

„Idioti jedni pitomý.“zavrčela Mac a společně s Jackem odcházela po chodníku vedoucího od krásně osvětleného Pentagonu. „Sobě si zvýší plat a to tam jenom sedí a popíjí drahou balenou vodu. A co my? Sakra! Vždyť ten plat je i tak trošku mizerný…teda za to, co děláme. A oni nám to o 1000 dolarů zase srazí.“
„Ale i tak to je dost.“namítl Jack.
„No to ano, ale ta práce by mohla být lépe hodnocená. Vždyť normální piloti nemají o moc míň než my.“
„Já vím, Mac. Ale co mám dělat.“
„Pomoct mi. Víš, jaká ta práce je.“
„Snažím se, ale oni ty peníze nepustí.“povzdechl si. Za nimi se ozývalo zběsilé cvakání fotoaparátů. Právě vycházeli ostatní účastníci diskuze.
„Měl by ses jít taky vyfotit.“ušklíbla se.
„Sklapněte, plukovníku.“usmál se. „Máš hlad?“
„Celkem.“přikývla a podívala se na hodinky. „Už šest hodin jsem jídlo ani neviděla. A to je jedna ráno.“
„Napravíme to. Kousek odsud je jeden fast food.“
„Mňami.“oblízla se.

„Je to dobrý, budu si tu muset něco dávat častěji.“zamručela Mac a utřela si ruce do ubrousku.
„Tohle bývá většinou můj oběd.“
„Jo, jo, zdravá strava.“rozesmála se.
„Sedneme si?“pokynul k lavičce s výhledem na Pentagon a zároveň na Arlingtonský hřbitov.
„Jistě.“usmála se a sedla si na lavičku. „Bože, tohle je skvělé.“mlsně se oblízla, když se znova zakousla do gyrosu v pita chlebu.
„Ty mi něco říkej o zdravém životním stylu.“uchechtl se Jack. „Ládovat se v jednu ránu tímhle jídlem.“
„Ale no tak.“rozesmála se. Během noční svačinky se vesele bavili o všem možném i nemožném. „Jsem unavená.“zamručela a položila mu hlavu na rameno.
„Doprovodím tě do hotelu.“pousmál se a pohladil ji po hlavě.
„Vždyť je jenom tady kousek.“mávla rukou.
„To nevadí. Potřebuju vychodit to jídlo. Měl bych totiž něco zhubnout.“
„Přestal jsi utíkat, a tak to dopadá.“rozesmála se. V mezidobí došli až k hotelu, před kterým byla tryskající fontána. Mac si sundala lodičky, vlezla na okraj a párkrát projela nohou přes vodu. „Studí.“otřásla se. „No tak, generále, uvolni se trošku.“pobídla ho a vytáhla ho na okraj.
„Přestaň blbnout.“zamručel.
„No šup, dělej! Vyzouvej boty a nohy do vody. Je to úžasně osvěžující!“pobízela ho a šťouchala ho k vodě. Najednou ztratil rovnováhu a stáhl ji sebou do vody. S vypísknutím tam skončila. Jakmile se vynořila, strašně se rozesmála.
„Jak budeme vypadat?“staral se Jack.
„Jako dva mokří unavení vojáci?“odhadovala a vylezla ven. Mokří přešli přes parkoviště a rovnou do hotelové haly, která byla skoro prázdná. Zamířili si to k recepci.
„Pokoj?“zeptal se recepční.
„Sto dvacet osm a dvě stě osmdesát tři.“řekla Mac a do levé ruky si vzala kartu od svého pokoje, protože v pravé ruce měla lodičky. Recepční si je zvědavě prohlížel. „No co? Venku prší?“usmála se na něho a zamířila s Jackem k výtahům. Recepční vykoukl ven, kde svítil měsíc. Jenom zakroutil hlavou.
„Zítra ráno se pro tebe stavím.“rozloučil se Jack a pokračoval do dalšího patra.
„Dobrou noc.“usmála se a zapadla do pokoje.


„Takhle to teda bylo?“ujišťoval se Woolsey.
„Proboha, vždyť mám přítele a dceru. A Jacka znám kdo ví, jak dlouho. Měli jsme za sebou oba těžký den a tohle byl jenom relax. Pozval mě na pozdní večeři, ale nic víc. Opravdu.“
„Věřte mi, že to pro IOA bude jenom bod navíc. Neměl bych vám to říkat, ale chtějí se vás zbavit.“
„Nepovídejte. Tohle je skvělá příležitost.“prskla.
„Já vím, a proto jim nedejte šanci nebo záminku, aby to udělali.“pousmál se.
„Budu se snažit.“přikývla. „Můžu jít.“
„Samozřejmě.“

Mac zamířila na ošetřovnu. Jednak chtěla zjistit, jak je na tom Winterson a za druhé si potřebovala nechat znova přelepit ruku. Vzala to nejdřív přes lůžkovou část. U George seděla Chelsea. Jakmile zmerčila Mac, vyskočila a zamířila k ní.
„Co tady děláte?“vyprskla.
„Tohle je veřejné místo.“ohradila se Mac.
„Nemáte…“zavrčela Chelsea a chytla ji za paži.
„Tohle je ošetřovna, mladá dámo.“ušklíbla se. „Chodí sem nemocní a zranění.“zvedla svoji poraněnou ruku. Přes náplast teď prosakovala krev. „To, že jsem šla tudy, je jenom náhoda, je to mnohem kratší.“
„Máte tu drzost sem ještě přijít.“
„Hele, jestli mi okamžitě nepustíte tu ruku, nechám vás vyvézt.“pohrozila. Chelsea ji pustila a naštvaně odešla. Mac si jenom povzdechla. Všimla si, že major je celou dobu vzhůru. „Jak je vám?“
„Žiju.“pousmál se.
„Strašně se omlouvám.“hlesla.
„Kolikrát jsem vám už řekl, že je to v pohodě?“zeptal se.
„Prostě….tohle…nemělo se to stát.“zašeptala.
„To nemělo. Ale všichni jsme relativně v pořádku.“
„Jsem mimo aktivní službu. IOA to chce vyšetřovat.“
„Jestli se bojíte toho, že vás potopím, tak se můžete spolehnout, že ne.“ujistil ji George.
„Díky moc. Teď to vypadá, že jsem přišla jenom kvůli tomu.“sklopila hlavu.
„Ale ne. Víte o tom, že vaše ruka krvácí, že?“změnil téma.
„Jo.“přikývla. „To je bod číslo dva, proč tu jsem. Měla bych už jít. Jinak už jsem řekla, že se strašně omlouvám?“
„Tuhle minutu ještě ne.“usmál se. „Koupíte mi za to flašku něčeho dobrého.“
„Cokoliv.“přikývla Mac.
„Od čeho máte tu modřinu?“zeptal se zvědavě a podíval se na modrající část čelisti.
„Vaše přítelkyně.“odpověděla. „Jsem ráda, že budete v pořádku.“
„To já taky. Zatím.“rozloučil se. Jenom se pousmála a zabočila za roh.
„Jenny.“
„Cos zase prováděla?“zeptala se přísně, když Mac zvedla ruku.
„Snažila se smýt krev.“odpověděla.
„Drž pevně.“poručila a na ránu jí dala nějakou hnědou břečku, která strašně štípala. Zároveň zjistila, že tu část a malíček necítí. Jennifer jí to znova sešila a zalepila. „Zkus s ní tak dvě hodiny nehýbat.“
„Je to pravá ruka, tu já potřebuju.“
„Nepotřebuješ, protože teď zalezeš do postele a pořádně se vyspíš. Máš strašné kruhy pod očima.“
„Jasně, ty jsi doktor. Tak dobrou noc.“pokrčila rameny a odešla. Tentokrát šla opravdu poslušně do postele. Měla co dělat, aby tam vůbec došla. Byla strašně unavená, a tak když lehla, okamžitě usnula.

„Jsou tady z IOA.“pohladil Mac po zádech John ráno u snídaně. Ta jenom polkla.
„Už jdu.“hlesla.
„Bude to v pohodě, Mac. George nebude proti tobě. Sám ti to řekl.“
„Ale oni čekají na každou mou chybu. Krouží kolem jako supi a čekají, že si budou moct kus mě odklovnout.“zaprskala a vztekle bodla do kousku rajčete. „A já udělala hodně velkou chybu.“
„Ale nemá následky.“
„Ale mohla mít.“namítla. „Já jdu. Drž mi palce.“
„Neboj.“objal ji. Otočila se k odchodu. „Hej, na něco jsi zapomněla.“křikl a chytl ji za ruku. Přitáhl si ji. „Takhle se odchází?“zeptal se a políbil ji.
„Ehm…jo…no…teda ne…“vysoukala ze sebe.
„Hodně štěstí.“popřál jí. Mac se jenom zmateně vypotácela z jídelny. Nevěděla jak, ale za chvilku se ocitla před zasedací místností.
„Plukovníku, posaďte se.“pokynul jí Parker.
„To je tak ušlechtilé, že si můžu sednout ve svém vlastním městě.“měla sto chutí říct, ale nakonec se udržela. Jenom kývla a sedla si.
„Takže začneme. Jste plukovník Mackenzie…“chopil se řeči Parker.
„Víte, já nemám tolik času, jak by se mohlo zdát a vzhledem k tomu, že mě znáte, tak bych tuhle část přeskočila.“přerušila ho netrpělivě.
„Dobrá, přejdeme k vaší výpovědi. Uvedla jste, že vás někdo napadl a vy jste opětovali střelbu. Je to tak?“
„Ano.“přikývla.
„Dále jste uvedla, že se majore George Winterson nějak dostal před vás a vy jste ho omylem střelila.“
„Ano.“znova přikývla.
„Potvrdí major vaši výpověď?“
„To se zeptejte jeho.“pokrčila rameny.
„To uděláme.“přikývl. „Proč jste ho střelila?“zeptal se rychle.
„Cože? Nebylo to schválně. Připletl se tam. Proč bych si střílela na vlastní lidi?“
„Vím, že jste měli určité rozepře.“
„Ale to není důvod, abych ho zastřelila.“
„Skvělá příležitost. Uhrát to na nehodu…“
„Vždyť je naživu.“vydechla nevěřícně. „Tak co z toho asi mám? Kdyby nepřežil, tak mám akorát hromadu papírování navíc.“prskla.
„Plukovníku, do konce vyšetřování jste postavena mimo službu.“rozhodl samosoudce Parker.
„Fajn.“přikývla Mac. „Je to vše?“
„Ano, plukovníku. Vyslechnu ještě zbytek vašeho týmu a náhodně pár lidí. Potom se rozhodnu.“
„Nemůžu se dočkat.“ušklíbla se, kývla směrem k Woosleymu, který seděl na okraji stolu. „Jestli vám to nebude vadit, pane, pojedu do Washingtonu.“
„Jistě. Je mi to líto, ale opravdu to musíte být vy. Já už mám schůzku s náčelníkem.“
„Chápu, pane.“přikývla a povzdechla si.
„Myslím, že jednu světlou stránku to má. Bude vás tam čekat i generál O´Neill.“

po téhle části budou následovat ještě další dvě...nebude se v nich jednat o žádnou akci

původně jsem chtěla dávat dva díly týdně, ale vzhledem k tomu, že jsem 14 dní nenapsala skoro ani řádku z určitých, bohužel ne zrovna šťastných důvodů, důvodů a taky se nějak nemůžu soustředit na vymyšlení nových dílů a tak vůbec, tak to zůstane při starém...to znamená, že další část bude zase za týden...anebo možná ve čtvrtek...uvidím

jakop: odkazy na stažení v PDF a DOC tady přidám příště, promiň

doufám, že se povídka aspoň rošku líbila

Pěkný díl.

Toto je spoiler!!!:

A to že je tam opět Parker je fakt neočekávaný. A i to s tím postřelením a s tím bulvárem mě překvapilo, ale já překvapění rád. Už se těším na další díly a na to, jak to celé dopadne.

Mackenzie Ty umíš věštit. Kvůli PDF bych ti psal , protože si ho slíbila už před týdnem.

supr

jedním slovem skvělé

a Mackenzie ať už je ten neveselý důvod jakýkoliv (nebudu šťourat) tak na kvalitu tvých povídek to nemá vliv

Toto je spoiler!!!:

ráda bych řekla je mi to líto nebo nic si z toho nedělej ale to se asi nehodí

Skvělé jako vždy
Co další díl, bude už dnes

super diel!! uz sa tesim na dalsi