Ono jde především o to, jak se ta smrt a obecně dopady natočí. I v SG existují velmi působivé odstřelení hlavních postav - doktorka Freiserová byla perfektní (Heroes je
velmi nedoceněný dvoudíl), Beckett taky ušel (bohužel to zpětně sundali po jeho návratu), Jackson v 5. řadě byl taky kvalitní (ale opět jako s Beckettec...). Tady ale vůbec nejde o to, že umírají vedlejší postavy v BSG. Ty umírají i v SGA a SG-1. Tak proč to je v BSG o tolik působivější navzdory tomu, že tam žádná (opakuji žádná) hlavní postava nezemřela?
(a nemluvte o Thrace, na ty tři díly se to ani nepočítá)
1) Více vedlejších postav, které se objevují pravidelně, mají velký prostor a vývoj. Dualla v BSG má větší osobnost, než Teyla v SGA, a to je to vedlejší postava. Jistě, Rodin v SGA byl taky to "odstřelení" v zájmu zachování hrozby (na diváka), ale i jeho smrt byla heroická. Pokud v BSG dojde k tomu, že zemře jedna vedlejší postava při shánění léků pro druhou vedlejší - a ta druhá vedlejší pak stejně zemře, tak to je prostě daleko méně heroické ( = tragičtější), než když vám postava zemře při úspěšném deaktivování atomovky a záchraně miliardy lidí.
Pokud máte více prokreslených vedlejších postav (které mají na plátně často stejně času jako ty hlavní) pak si můžete dovolit více smrti a tím i větší věrohodnost. Pokud v SG-1 zemře nějaký SG tým, který vidíte poprvé, tak to zákonitě nemá tentýž dopad, i když papírově je v obou seriálech třeba mrtvých stejně.
2) Není vůbec třeba hlavní postavy zabít, stačí jím dát nějaký negativní vývoj - i když se z toho po nějaké době dostanou, tak když se kvůli stresu/špatné události/smrti vedlejší postavy zhroutí či pohádají nebo na pár dílů rezignují, tak to prostě má emocionální dopad na diváky. Musí to ale být součást většího storyarcu, nemůže se to vyřešit během jedné episody, jinak to nemá smysl (viz. episoda Return v SGA, to byl snad nejzbytečnější drahý díl všech dob).
Pokud Starbuck po událostech na Nové Caprice strvá několik episod, než se dostane do starých kolejí - a během těch episod se pohádá s Adamou a vede tribunály smrti - pak to opět má zákonitě silnější efekt, než když v dalším díle po smrti Fraiserové nikdo o ni neřekne ani ťuk a všichni na to asi zapomněli.
3) Ono to zase není o tom, že by SG-1 a SGA byly (zcela) dementní, měly prostě jiný formát, nebyly tak kontinuální a temné a IMO se prostě ani nesmažily o to, aby tam ty smrti byly uvěřitelné. Nemůžu Road Runnerovi vyčítat, že se nepokouší existenciální vykreslení problémů hladového osamělého kojota, stejně jako nemůžu 2001: Space Odyssey vyčítat málo situačního humoru a ironických dialogů.
IMO mohla být SG-1 a SGA temnější a kontinuálnější, ale scénáristi evidentně tehdy nechtěli. Ono se to zase s tou temnotou nemůže přehnat, jinak dopadnete jako Torchwood. V SGU se o to evidentně snaží, přijít s trochu jiným stylem, takže IMO nějaké další debaty o BSG vs. SGU nemají až do vysílání smysl...
Jinak abych nebyl úplně jen na té vlně, musím dodat, že ve webové hře SGWG, na jejímž vývoji jsem se několik let podílel, vypadaly (mnou navrhnuté) antické lodě podobně jako Destiny

