Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
SG : Furlingské války - 16 - Nynější svět
V tuto chvíli vzbouřená asgardská flotila letěla v řadě za sebou, v menších rozestupech, modravým hyperprostorem. Sterndaal si mimoděk znovu vzpomněl na sektu, co ho uctívala. Věřili, že hyperprostor je domovem vyšších bytostí, a nikdo nemá právo je obtěžovat.
Povzdychl si. Pořád šlo o více méně neškodné hlupáky, což se nedá říct o Wyrnaddově spiknutí. Nebo Tallerkově? Ne. Ten na tenhle podnik nemá dost moci nebo odvahy, aby to provedl sám. Uzavřel dozajista výhodné dohody s Raem, s tou rasou zatracených zmetků, odpadů přírody.
Odpad, co se měl vyhladit z vesmírného prostoru.
„Navigátore Rennere – rychlost?“ zeptá se Sterndaal na můstku, co se začal povážlivě otřásat
„Jsme na hranici možností hypermotorů. Ještě tři jednotky, a budeme za hranicí pevnosti zářičů vyrovnávajících náš gravitační tok.“
„Spěcháme, ale nehodlám přetěžovat pohonné jednotky. Vydávám rozkaz ke krátké zastávce a prověrce hypermotorů.“ otočí se ke komunikačnímu důstojníkovi „Proveďte“.
Čistě technicky by takové věci mohl provádět sám. Navigace, komunikace, taktika. Věděl však dobře, že živí podřízení budou mít vždy větší přednosti než zdánlivá samostatnost díky strojům.
„Veliteli? Přijímáme subprostorové poznávácí sekvence Aliance…je to od Antiků!“ zahlásil komunikační důstojník, a navigátor ani nestačil upozornit na čtveřici křižníků, opouštějících hyperprostor. Přímo před nimi.
Křižníky třídy Aurora nevypadaly v dvakrát nejlepším stavu.
Dvěma zely hrozivé díry v trupech, narychlo zaletované, aby byly letuschopné, třetí měla palbou vyrvané hangáry. Jenom poslední se zdála více méně nepoškozená, až na pár zčernalých trhlin po stranách.
„Potřebujete pomoct,“ řekl Antický velitel „tak jsme zde.“
„Vy si potřebujete spíš sami pomoct. A my nemáme čas vás eskortovat…“
„Stáhli jsme se do Pegasu. Ale pořád víme, co se tu děje. A proč jste udělal, co jste udělal, Sterndaale.“
Asgardský velící mlčel. Antik pokračoval.
„S vašimi informacemi jistě dosáhnete toho, že se většina Asgardů zachová správně. Budou na vás však pálit ze všech lodí, hned jak se tam objevíte. Velká přesila vašich, nemluvě o Goa’uldských...“
„Goa...cože?“ podivil se Sterndaal
„Tak si začali říkat. Svým…poddaným vnucují, aby je vzývali jako bohy.“ vysvětlí Antik ledabyle. Hlas neměl plný lhostejnosti ani arogance, kterou by neznalý čekal, a toho si Asgard všiml. Přesnější by bylo – smíření s osudem?
„To je koneckonců jedno. I v našem, řekněme, neúplném stavu, vám pomůžeme. Za jistou cenu. Garanci.“
„Jakou garanci byste mohli žádat vy ode mě?“ upřímně se podivil Sterndaal „Co vám já můžu nabídnout za oplátku? Tedy pokud to vůbec přežiji.“
„Záruka bezpečnosti jedné okrajové kolonie. Nejsme si jistí jejím…zajištěním. Je blízko sektoru, kde operují ti agresivní parazité.“
„Smím se zeptat, proč…“ Sterndaal chtěl vysvětlení, ale Antik mu neodpověděl. Poslal mu na velitelskou konzoli soubor s texty a obrázky. Po přečtení se sám zakódoval a smazal.
Velké černé oči si s ještě větší mírou překvapení prohlédla tvář Antika. Byla nehybná. Strohá.
„Udělám, co budu moci, až bude po všem. Máte mé slovo šlechtice a důstojníka. Ještě jedna otázka…“
„Poslouchám.“
„Nechcete mi říct, s kým jste se to střetli?“
„Uhodl jste. Nechceme.“
Cimmerie, základna a místo bitev pro už snad tucet dávných druhů, i těch, co zpustošili galaxii dávno před příchodem Antiků, byla už dávno symbolem. Legenedárním místem. Magicky přitahujícím každého, kdo věděl o této soustavě zlomek údajů.
Bitva, k níž nadešlo, neměla být poslední. Jen další z mnoha co byly, jsou a budou.
Sterndaalovy lodě musely od začátku držet linie pod silnou palbou. Komunikační konzoly byly přeplněné řečmi o zradě, a likvidace odpadlíků.
Zatímco se děla bratrovražedná řež, velitelské plavidlo se dostávalo skrz rušení Wyrnaddových křižníků.
A každý velitel na jakékoli pozici, na můstcích či palpostech kasemat, si byl nucen vyslechnout, co potkalo Furlingy. O tajných rozkazech. Jak měly být tuhé boje krytím pro genocidu nejen Furlingů, a postupné obsazování planet pro pozdější asgardskou kolonizaci.
Předem rozdělené sektory mezi Raem a Wyrnaddem. Transfér technologií pro Goa‘uldy výměnou za podporu převratu v Idě.
Sterndaal si tyhle věci docela přesně domýšlel, většinu mu potvrdili Antikové. Jejich poslední loď se právě obětovala, aby proudem dronů zneškodnila nebezpečnou mateřskou loď s Raovou strašlivou zbraní na ničení světů.
Asgardské mateřské lodě přestaly střílet, a pak obrátily palbu na Goa’uldy. Ti moudře ustoupili. Ra dostal strach. Možná by zvítězili. Asgardi se mezi sebou silně oslabili, ale bylo by to tak nebo tak draze zaplacené vítězství.
Pozdější příměří však způsobilo, že si Ra vydechl – Asgardský stát zažil příliš strašné materiální a početní ztráty, než aby se namáhal s dalším tuhým protivníkem.
Tím se přirozeně neuklidnil – ještě mnoho staletí čekal, že bude muset dát dohromady svou starou superzbraň, a zmobilizovat své vzpurné následovníky proti Asgardům.
Ti se však nikdy nevrátili.
Vyhnali posledního panovníka, Wyrnadda, do Pegasu, kde docházelo k prudkým bojům. Antikové odmítali jak pomoc, tak vydat jedinou informaci, co se tam děje.
Velezrádce s bývalým velkoknížetem tam vyhnali na smrt. Jejich jména měla být navždy zapomenuta. Měli odejít na věčnost, padlí v neznámé válce.
Tyto detaily se nikdo z obyčejných Asgardů nikdy nedozvěděl. Ti, co si po tisíciletích pamatovali, co se stalo, mlčeli, a nikdo a nic je nedotilo promluvit. Byla to uzavřená kapitola, která zůstala v jejich duších jako mokvající rána, o níž nikdo z mladých nesmí vědět.
Také to, že jistý velitel, který zachránil čest asgardské rasy, byl úkladně zavražděn. Že jeho katani nebyli nikdy vypátráni. Že ho museli zahubit zbabělci v pozadí, co se obávali, že je jejich koncem.
Mrzká zrada a vražda.
To musí být zapomenuto.
„Tak proto po mě Sterndaal chtěl, abych to držela v tajnosti.“ pomyslela si. Až dosud se podivovala, co by na tomhle světě chtěli Antikové ochránit. Nijak zvlášť tropické podnebí, žádná města ani důležité stavby, dokonce ani stopový výskyt kovů, nutných pro vysokou technologickou úroveň. Ani částečka neutronia nebo trinia, zavrtěla hlavou.
Přistála proto s modulem do tropického pásu jednoho z jižněji umístěných kontinentů.
Několik šípů se jí roztříštilo o bojovou zbroj. Něco v něm zahájilo odpočet, a než se stačila rozhodnout, objevil se nový záznam. Holografická postava mrtvého přítele.
„Promiň, že jsem ti detaily nemohl sdělit přesněji a ihned. Při letu k Cimmerii mi Antikové vyjevili tajemství, co se s nimi děje – skutečně vymírají, a nemohou s tím nic dělat. Našli jen jediný způsob – znovu vytvořit podobu jejich předků na primitivní úrovni, co by se snad postupně vyvinuli v ně samotné. Experiment učinili zde na Terře, umístěná na okraji galaxie v opuštěném sektoru. Na planetě vytvořili přesné ideální podmínky. Mysleli, že hrstka z nich vytrvá, aby bránili planetu. Ne všichni s tím však souhlasí, a v Pegasu se schyluje k válce, která může znamenat konec zbylé antické civilizace.
Dal jsem slib. Proto, jestli jsi mi někdy věřila, věř mi teď – až nebude Antiků, musíme tento svět ochránit. Víš, co jim dlužíme, a víš, proč se na tento dluh snaží Senát i velkokníže zapomenout. Už ani desetina Asgardů nechápe, že bez nich bychom se vyvraždili nedlouho po kolonizaci Othally.
Pamatujme na to. Pamatuj na mě.
Sterndaal.“
Sotva se světelná silueta rozplynula, senzory z lodi hlásily přílet mateřské lodi. Typ…
Předešlé události nezůstaly bez odezvy. Novým nejvyšším velitelem se stal Thor. Velkokníže a jeho věrní byli posláni do věčného vyhnanství. Překvapivě byli přijati Antiky v Pegasu, odkud přicházely všelijaké zprávy.
Senátu byla kvůli korupci výrazně sníženy pravomoci.
Asgardské radě velitelů byla přenechána většina významných funkcí.
Obludné, že tak málo osob si uvědomilo, že tímto kopírují furlingské totalitní elitářství.
„Je to vážně poutavá historie. Ale nesouhlasím s Vámi velitelko, že je nějak zvlášť nutné zasahovat. Antikové nevymizeli, a vládnou pořád své vlastní, jedné galaxii.“ odpověděl Thor věcně „Nic na tom nemění ani fakt, že Terru obsadil Ra. Podle tajného dodatku mírové smlouvy z Cimmerie nesmíme nijak zasahovat do dění v jejich galaxii.“
„Každá smlouva se dá obejít.“ namítla Viekette, snažíc se zakrýt rozhořčení v hlase.
„To jistě dá. A máte mé slovo, že jednou, až budou příhodnější okolnosti, zasáhneme. Už jsme uvažovali, že je můžeme donutit vytvořit nějaké zóny pod naší ochranou.“
„Kdy?“
„Dejte tomu čas, velitelko.
„Je mi líto, nejvyšší veliteli Thore, ale tohle nehodlám akceptovat. Terra je bez obrany už teď. Pokud se tam vůbec nějaký Antik vrátí, proti masivní invazi těch parazitů nezmůžou zhola nic.“ začala, a nadechla se „Je mi znám váš subjektivní názor na Antiky, pane. Ale nechráníme přece je, nýbrž rasu bezbranných, myslících bytostí.“
„To na věci stále nic nemění, velitelko. Uznávám zásluhy našich nejstarších spojenců na dlouhých tisícíletích míru. I nám velmi pomohli. Na druhou stranu, nejsme jejich služebníci, a už vůbec jim nejsme povinováni riskovat osud všech Asgardů na zoufalé snaze zachránit antický druh.
Jestli vás to uspokojí, ve smlouvě je i dodatek zabraňující úplně vyhladit jakýkoli druh pod hrozbou okamžitého vyhlášení války. Tento dialog je u konce, velitelko.“
Viekette se hořce zasmála.
„Vám ke spokojenosti stačí dost málo, Thore. Dobrá. Jednejte, jak myslíte. Já se svému svědomí nepostavím.“
„Na to máte plné právo.“ přisvědčí nejvyšší velitel „Jedno mi ale povězte – proč jste vy a Sterndaal udělali pro ty lidi tolik? Víme, kdo Antiky varoval před furligskými nájezdy na Terru. Považujete je skutečně za tak důležité? Myslíte, že je dobře, abychom se o ně vůbec starali? O rasu z níž vzejdou ti povýšení a arogantní…“
„Asgardi?“ doplní ho velitelka, a rychle odkráčí ze sálu
Kód: Vybrat vše
úvodní melodie: http://www.youtube.com/watch?v=4h5rKHIcPDoV tuto chvíli vzbouřená asgardská flotila letěla v řadě za sebou, v menších rozestupech, modravým hyperprostorem. Sterndaal si mimoděk znovu vzpomněl na sektu, co ho uctívala. Věřili, že hyperprostor je domovem vyšších bytostí, a nikdo nemá právo je obtěžovat.
Povzdychl si. Pořád šlo o více méně neškodné hlupáky, což se nedá říct o Wyrnaddově spiknutí. Nebo Tallerkově? Ne. Ten na tenhle podnik nemá dost moci nebo odvahy, aby to provedl sám. Uzavřel dozajista výhodné dohody s Raem, s tou rasou zatracených zmetků, odpadů přírody.
Odpad, co se měl vyhladit z vesmírného prostoru.
„Navigátore Rennere – rychlost?“ zeptá se Sterndaal na můstku, co se začal povážlivě otřásat
„Jsme na hranici možností hypermotorů. Ještě tři jednotky, a budeme za hranicí pevnosti zářičů vyrovnávajících náš gravitační tok.“
„Spěcháme, ale nehodlám přetěžovat pohonné jednotky. Vydávám rozkaz ke krátké zastávce a prověrce hypermotorů.“ otočí se ke komunikačnímu důstojníkovi „Proveďte“.
Čistě technicky by takové věci mohl provádět sám. Navigace, komunikace, taktika. Věděl však dobře, že živí podřízení budou mít vždy větší přednosti než zdánlivá samostatnost díky strojům.
„Veliteli? Přijímáme subprostorové poznávácí sekvence Aliance…je to od Antiků!“ zahlásil komunikační důstojník, a navigátor ani nestačil upozornit na čtveřici křižníků, opouštějících hyperprostor. Přímo před nimi.
Křižníky třídy Aurora nevypadaly v dvakrát nejlepším stavu.
Dvěma zely hrozivé díry v trupech, narychlo zaletované, aby byly letuschopné, třetí měla palbou vyrvané hangáry. Jenom poslední se zdála více méně nepoškozená, až na pár zčernalých trhlin po stranách.
„Potřebujete pomoct,“ řekl Antický velitel „tak jsme zde.“
„Vy si potřebujete spíš sami pomoct. A my nemáme čas vás eskortovat…“
„Stáhli jsme se do Pegasu. Ale pořád víme, co se tu děje. A proč jste udělal, co jste udělal, Sterndaale.“
Asgardský velící mlčel. Antik pokračoval.
„S vašimi informacemi jistě dosáhnete toho, že se většina Asgardů zachová správně. Budou na vás však pálit ze všech lodí, hned jak se tam objevíte. Velká přesila vašich, nemluvě o Goa’uldských...“
„Goa...cože?“ podivil se Sterndaal
„Tak si začali říkat. Svým…poddaným vnucují, aby je vzývali jako bohy.“ vysvětlí Antik ledabyle. Hlas neměl plný lhostejnosti ani arogance, kterou by neznalý čekal, a toho si Asgard všiml. Přesnější by bylo – smíření s osudem?
„To je koneckonců jedno. I v našem, řekněme, neúplném stavu, vám pomůžeme. Za jistou cenu. Garanci.“
„Jakou garanci byste mohli žádat vy ode mě?“ upřímně se podivil Sterndaal „Co vám já můžu nabídnout za oplátku? Tedy pokud to vůbec přežiji.“
„Záruka bezpečnosti jedné okrajové kolonie. Nejsme si jistí jejím…zajištěním. Je blízko sektoru, kde operují ti agresivní parazité.“
„Smím se zeptat, proč…“ Sterndaal chtěl vysvětlení, ale Antik mu neodpověděl. Poslal mu na velitelskou konzoli soubor s texty a obrázky. Po přečtení se sám zakódoval a smazal.
Velké černé oči si s ještě větší mírou překvapení prohlédla tvář Antika. Byla nehybná. Strohá.
„Udělám, co budu moci, až bude po všem. Máte mé slovo šlechtice a důstojníka. Ještě jedna otázka…“
„Poslouchám.“
„Nechcete mi říct, s kým jste se to střetli?“
„Uhodl jste. Nechceme.“
Cimmerie, základna a místo bitev pro už snad tucet dávných druhů, i těch, co zpustošili galaxii dávno před příchodem Antiků, byla už dávno symbolem. Legenedárním místem. Magicky přitahujícím každého, kdo věděl o této soustavě zlomek údajů.
Bitva, k níž nadešlo, neměla být poslední. Jen další z mnoha co byly, jsou a budou.
Sterndaalovy lodě musely od začátku držet linie pod silnou palbou. Komunikační konzoly byly přeplněné řečmi o zradě, a likvidace odpadlíků.
Zatímco se děla bratrovražedná řež, velitelské plavidlo se dostávalo skrz rušení Wyrnaddových křižníků.
A každý velitel na jakékoli pozici, na můstcích či palpostech kasemat, si byl nucen vyslechnout, co potkalo Furlingy. O tajných rozkazech. Jak měly být tuhé boje krytím pro genocidu nejen Furlingů, a postupné obsazování planet pro pozdější asgardskou kolonizaci.
Předem rozdělené sektory mezi Raem a Wyrnaddem. Transfér technologií pro Goa‘uldy výměnou za podporu převratu v Idě.
Sterndaal si tyhle věci docela přesně domýšlel, většinu mu potvrdili Antikové. Jejich poslední loď se právě obětovala, aby proudem dronů zneškodnila nebezpečnou mateřskou loď s Raovou strašlivou zbraní na ničení světů.
Asgardské mateřské lodě přestaly střílet, a pak obrátily palbu na Goa’uldy. Ti moudře ustoupili. Ra dostal strach. Možná by zvítězili. Asgardi se mezi sebou silně oslabili, ale bylo by to tak nebo tak draze zaplacené vítězství.
Pozdější příměří však způsobilo, že si Ra vydechl – Asgardský stát zažil příliš strašné materiální a početní ztráty, než aby se namáhal s dalším tuhým protivníkem.
Tím se přirozeně neuklidnil – ještě mnoho staletí čekal, že bude muset dát dohromady svou starou superzbraň, a zmobilizovat své vzpurné následovníky proti Asgardům.
Ti se však nikdy nevrátili.
Vyhnali posledního panovníka, Wyrnadda, do Pegasu, kde docházelo k prudkým bojům. Antikové odmítali jak pomoc, tak vydat jedinou informaci, co se tam děje.
Velezrádce s bývalým velkoknížetem tam vyhnali na smrt. Jejich jména měla být navždy zapomenuta. Měli odejít na věčnost, padlí v neznámé válce.
Tyto detaily se nikdo z obyčejných Asgardů nikdy nedozvěděl. Ti, co si po tisíciletích pamatovali, co se stalo, mlčeli, a nikdo a nic je nedotilo promluvit. Byla to uzavřená kapitola, která zůstala v jejich duších jako mokvající rána, o níž nikdo z mladých nesmí vědět.
Také to, že jistý velitel, který zachránil čest asgardské rasy, byl úkladně zavražděn. Že jeho katani nebyli nikdy vypátráni. Že ho museli zahubit zbabělci v pozadí, co se obávali, že je jejich koncem.
Mrzká zrada a vražda.
To musí být zapomenuto.
„Tak proto po mě Sterndaal chtěl, abych to držela v tajnosti.“ pomyslela si. Až dosud se podivovala, co by na tomhle světě chtěli Antikové ochránit. Nijak zvlášť tropické podnebí, žádná města ani důležité stavby, dokonce ani stopový výskyt kovů, nutných pro vysokou technologickou úroveň. Ani částečka neutronia nebo trinia, zavrtěla hlavou.
Přistála proto s modulem do tropického pásu jednoho z jižněji umístěných kontinentů.
Několik šípů se jí roztříštilo o bojovou zbroj. Něco v něm zahájilo odpočet, a než se stačila rozhodnout, objevil se nový záznam. Holografická postava mrtvého přítele.
„Promiň, že jsem ti detaily nemohl sdělit přesněji a ihned. Při letu k Cimmerii mi Antikové vyjevili tajemství, co se s nimi děje – skutečně vymírají, a nemohou s tím nic dělat. Našli jen jediný způsob – znovu vytvořit podobu jejich předků na primitivní úrovni, co by se snad postupně vyvinuli v ně samotné. Experiment učinili zde na Terře, umístěná na okraji galaxie v opuštěném sektoru. Na planetě vytvořili přesné ideální podmínky. Mysleli, že hrstka z nich vytrvá, aby bránili planetu. Ne všichni s tím však souhlasí, a v Pegasu se schyluje k válce, která může znamenat konec zbylé antické civilizace.
Dal jsem slib. Proto, jestli jsi mi někdy věřila, věř mi teď – až nebude Antiků, musíme tento svět ochránit. Víš, co jim dlužíme, a víš, proč se na tento dluh snaží Senát i velkokníže zapomenout. Už ani desetina Asgardů nechápe, že bez nich bychom se vyvraždili nedlouho po kolonizaci Othally.
Pamatujme na to. Pamatuj na mě.
Sterndaal.“
Sotva se světelná silueta rozplynula, senzory z lodi hlásily přílet mateřské lodi. Typ…
Předešlé události nezůstaly bez odezvy. Novým nejvyšším velitelem se stal Thor. Velkokníže a jeho věrní byli posláni do věčného vyhnanství. Překvapivě byli přijati Antiky v Pegasu, odkud přicházely všelijaké zprávy.
Senátu byla kvůli korupci výrazně sníženy pravomoci.
Asgardské radě velitelů byla přenechána většina významných funkcí.
Obludné, že tak málo osob si uvědomilo, že tímto kopírují furlingské totalitní elitářství.
„Je to vážně poutavá historie. Ale nesouhlasím s Vámi velitelko, že je nějak zvlášť nutné zasahovat. Antikové nevymizeli, a vládnou pořád své vlastní, jedné galaxii.“ odpověděl Thor věcně „Nic na tom nemění ani fakt, že Terru obsadil Ra. Podle tajného dodatku mírové smlouvy z Cimmerie nesmíme nijak zasahovat do dění v jejich galaxii.“
„Každá smlouva se dá obejít.“ namítla Viekette, snažíc se zakrýt rozhořčení v hlase.
„To jistě dá. A máte mé slovo, že jednou, až budou příhodnější okolnosti, zasáhneme. Už jsme uvažovali, že je můžeme donutit vytvořit nějaké zóny pod naší ochranou.“
„Kdy?“
„Dejte tomu čas, velitelko.
„Je mi líto, nejvyšší veliteli Thore, ale tohle nehodlám akceptovat. Terra je bez obrany už teď. Pokud se tam vůbec nějaký Antik vrátí, proti masivní invazi těch parazitů nezmůžou zhola nic.“ začala, a nadechla se „Je mi znám váš subjektivní názor na Antiky, pane. Ale nechráníme přece je, nýbrž rasu bezbranných, myslících bytostí.“
„To na věci stále nic nemění, velitelko. Uznávám zásluhy našich nejstarších spojenců na dlouhých tisícíletích míru. I nám velmi pomohli. Na druhou stranu, nejsme jejich služebníci, a už vůbec jim nejsme povinováni riskovat osud všech Asgardů na zoufalé snaze zachránit antický druh.
Jestli vás to uspokojí, ve smlouvě je i dodatek zabraňující úplně vyhladit jakýkoli druh pod hrozbou okamžitého vyhlášení války. Tento dialog je u konce, velitelko.“
Viekette se hořce zasmála.
„Vám ke spokojenosti stačí dost málo, Thore. Dobrá. Jednejte, jak myslíte. Já se svému svědomí nepostavím.“
„Na to máte plné právo.“ přisvědčí nejvyšší velitel „Jedno mi ale povězte – proč jste vy a Sterndaal udělali pro ty lidi tolik? Víme, kdo Antiky varoval před furligskými nájezdy na Terru. Považujete je skutečně za tak důležité? Myslíte, že je dobře, abychom se o ně vůbec starali? O rasu z níž vzejdou ti povýšení a arogantní…“
„Asgardi?“ doplní ho velitelka, a rychle odkráčí ze sálu
dufam ze 
este viac takych
? 
. V závěru si pěkně navázal a vysvětlil změny v galaktickém uspořádání, tak jak ho známe z nedávné minulosti. Celkově hodnotím kladně 
