21V galaxii OriTo, co se událo mezi Termofilem a Adrií, se šířilo po celé galaxii neskutečnou rychlostí. Vzniklo mnoho teorií o tom, co se mohlo stát, ale nikdo tu svojí neventiloval veřejně. Věřící se báli odboje a odboj se bál věřících. Zdálo se, že jsou všichni v patové situaci.
Zatímco smrtelníci odhadovali, co se stalo, tak Adria a Termofil bojovali v nekonečném boji. Oba byli bojem natolik zaneprázdnění, že si nevšímali přihlížejících Antiků, kteří se připravovali zasáhnout v případě nutnosti.
Termofil totiž na sebe během útoku ze strany Adrie vzal svou pravou podobu, podobu povzneseného, přičemž porušil svůj vlastní závazek, že nebude zneužívat lidi. On sám totiž přešel na stranu Ori a začal čerpat veškerou energii z lidí obdobně jako Adria, která byla nyní nucena se o tuto energii dělit se svým soupeřem.
V galaxii Mléčná dráhaZatímco se vůdci světa dohadovali o budoucnosti planety, tak se personál v SGC připravoval na všechny možné rozkazy od nečinnosti po rozsáhlý útok či obranu. Ale SGC nebyla jediná, která se připravovala.
Po celé Zemi několik základen začalo provádět mohutnou přípravu a kontrolu vybavení.
Na druhé straně galaxie mezitím jedna nicotná planetka patřící Lucianské Alianci sváděla svůj boj o přežití.
Replikátorské lodě již přistály a přetransformovaly se do několika druhů mechanických brouků.
Střelba planetární obrany ustala, ale o to více se začala ozývat střelba z menších zbraní. Dokonce i křiku ubylo. Vojáci si totiž nechávali poslední kulku. Kulku, která byla pro ně, aby nemuseli snášet obrovské bolesti.
Nicméně brouci se dál šířili a začínali se již i množit. Přibývali rychleji, nežli je mohl kdokoliv ničit, dokonce ani neustálé letecké bombardování a odstřelování celých broučích zástupů příliš nepomáhalo.
Jediné, co veškerým obyvatelům planety zbývalo, byla naděje, že posily přiletí včas a broučí postup zastaví.
Již sama přítomnost jejich nejvyššího velitele Maseka jim dávala naději a víru, která je držela na nohou.
V galaxii PegasusNikdo již otázku Forda neřešil. Rada se rozhodla mu ponechat cestu s jedinou překážkou. Zveřejnila totiž to, k čemu se sám Ford přiznal.
To ale jen málokoho odradilo, ba naopak, díky tomuto se hlásilo víc a víc lidí. Čirých šílenců. Přesně takové reakce Ford ale potřeboval. On sám se chtěl dostat domů a osud této galaxie mu již byl naprosto ukraden.
V galaxii Mléčná dráhaVe zdánlivě prázdném vesmírném prostoru se vznášel značně poničený Hatak.
Tato loď neustále vysílala na jedné a téže frekvenci stejný signál, který byl zvlášť kódovaný tak, aby ho zachytil a rozluštil jen ten, pro koho je určen.
Loď se již v prázdném prostoru vznášela bezmála hodiny, než se konečně něco změnilo.
Z hyperprostoru vyletěla náhle malá nákladní loď. Chvíli se obě lodě vznášely ve vesmírném prázdnu, ale posléze nákladní loď opět zmizela v hyperprostorovém okně. Chvíli se nic nedělo, ale posléze to přišlo.
Celý prostor v jednu chvíli zaplnily nejrůznější lodě Goa'uldského designu.
Jedna z nově příchozích lodí náhle otevřela komunikační kanál, jak audio, tak i video.
„Já jsem Kentůrin. Vůdce pravých Jaffů,“ pronesl Jaffa a přitom svou levou rukou dodal všemu na důrazu a na konci s ní udeřil o svou hruď.
Na druhé straně komunikačního kanálu se objevila tvář jiného Jaffy, který se poklonil a pronesl
„Je nám všem velkou ctí, že jste se po dlouhé době ozvali právě vy.“
Kentůrinovi očividně chování Jaffy zalichotilo. Sám povstal a povýšeným hlasem pokračoval.
„Ticho! A raději nám povězte, jak jste se dostali k našemu kódu a co chcete, nebo vás všechny zničíme!“
Jaffa na druhé lodi nevypadal příliš mohutně a statně, ale i on se postavil a podíval se přes obrazovku Kentůrinovi do očí.
„Přijít na ten váš směšný kód nebylo nic těžkého.“ Odpověděl Jaffa a obličej mu již cukal do mírného zlomyslného výrazu, který se smíchal s prožitkem radosti.
S Kentůrinem to ale příliš nehnulo a již se chystal ke svému rozkazu, ale Jaffa pokračoval.
„Ještě jsi se ptal, co chceme?“ Chvíli byl na obou stranách klid, který symbolicky přerušil až Kentůrin svým kývnutím hlavy, což si neznámý Jaffa vyložil, že má pokračovat.
„Chceme tebe a ty tvoje poskoky!“
http://www.youtube.com/watch?v=_lYwcaJKiBA&feature=related
Sám Kentůrin nemusel vydávat žádný rozkaz a všechny lodě v okolí neznámý Hatak okamžitě zasypaly plnou palbou. Ale ve spojení mezi loděmi se nic nestalo. Neznámý Jaffa byl stále na obrazovce a začal se ledově smát. Jeho temný a ledový smích nahnal strach všem. Dokonce i Kentůrina polil ledový pot.
Všechny lodě dál střílely na neznámý Hatak, ale on stále setrvával na své pozici.
Kentůrin se již chtěl ptát, ale jiný Jaffa na jeho můstku byl rychlejší.
„Veliteli! Nepřátelská loď odolává naší palbě!“
„Nemožné!“ odpověděl nevděk Kentůrin „Okamžitě stáhněte všechny lodě!“
„Pane, všechny lodě hlásí problém s hyperprostorovými generátory!“ odpověděl pohotově již vystrašený jaffa.
Jaffa na neznámé lodi, který stále držel otevřené spojení náhle promluvil.
„Zničili jste naší loď a nyní je řada na vás….jdeme si pro vás!“ po těchto slovech jaffa na okamžik sklopil hlavu, ale když jí opět narovnal, tak se již Kentůrin nedíval do tváře Jaffy. Stála před ním postava, která byla oděna do zvláštních materiálů a v očích se jí zrcadlila čirá nenávist, s jakou se ještě nikdy on sám nesetkal.
Chvíli si koukaly do očí, až nakonec neznámá postava nesmírnou rychlostí vytasila jakýsi dlouhý meč, který okamžitě zvedla nad svoi hlavu. Hned poté se spojení přerušilo.
Během okamžiku Hatak, na který Jaffové doteď stříleli, náhle zmizel, místo do lodi náhle jejich střely létaly do prázdna a mnohem dál.
Místo Hataku se ale jen kousek od jeho pozice objevila další loď, která měla ovšem do Goa'uldského designu hodně daleko. Na povrchu nové neznámé lodě se dokonale zrcadlil jakýsi odraz zbytkového světla, které se v těchto místech vesmíru nacházelo. Onen odraz netvořil samozřejmě nic jiného než obraz lodí Jaffů.
Všechny lodě okamžitě přesunuly svou palbu na neznámou loď, ale dříve, než se nějaké střely přiblížily k jejímu povrchu, tak se kolem celé flotily Pravých Jaffů objevila odnikud další dvacítka neznámých lodí podobného designu jako první neznámá loď.
Když se první jaffské střely dotkly štítu jedné z lodí, tak veškeré lodě jako na rozkaz okamžitě započaly vlastní destruktivní palbu.
Střely neznámých měly obrovskou sílu a se štíty jaffů si hrály jako by byly jen z papíru, ale to nebyla jejich jediná zbraň.
Z několika lodí neznámých vylétly jakési žluté střely, které si to velkým obloukem směřovaly k těm největším lodím flotily. Tyto střely prošly skrze štít jakoby tam nebyl a s absolutní přesností zasáhly svůj cíl.
Zasažené lodě okamžitě přestaly se svou palbou a do prostoru vypouštěly vzduch.
Zatímco velké lodě byly jen vyřazeny z boje, tak menší lodě, jako Alkeshe a Hataky byly bez milosti likvidovány.
Pokud nějaká loď neznámých byla více ohrožena, tak jednoduše zmizela. Během minut byly, ale veškeré menší lodě jaffů zneškodněny. Zbyly jen tři velké lodě.
Jedna loď neznámých náhle otevřela komunikační kanál ke svým spřízněným lodím.
„Noxové! Nadešel okamžik naší odplaty jako za starých časů!“ tato krátká zpráva dorazila ke všem lodím Noxů. Sám autor oné zprávy po vypnutí komunikačního kanálu ještě pronesl
„Víte, co máte dělat“Mezitím na ZemiJiž se rozhodlo. Země měla přejít od řečí k činům.
Celá SGC se připravovala na mohutné proudění vojáků a techniky.
Několik třistatrojek dokonce do svých hangárů a skladovacích prostor, ale i do větších chodeb, začalo přenášet nejrůznější techniku a vybavení. Jejich poslání bylo jasné, dopravit náklad na planetu označovanou jako Mauley, odkud bude probíhat lidský útok na vybranou planetu přes hvězdnou bránu.
Zatímco se vojáci a technika nejrůznějšími způsoby přenášeli do cílových destinací, tak v SGC probíhalo sdělování plánu jedinému spojenci. Jaffům s Bra'tacem v čele.
„Naši vůdci rozhodli, Země bude bojovat.“ Oznámil generál Landry Bra’tacovi.
„Meg Loungen, velitel naší flotily, navrhl jako cíl Chulak.“ Pokračovala přítomná Carterová
„Zasáhneme nepřítele tam, kde to ucítí.“ Pronesl uznale Bra’tac a přitom kýval souhlasně hlavou. „naši špióni zjistili, že brána na Chulaku slouží jako most mezi galaxiemi.“
„Ano, a to, že Ori na orbitě planety podle posledních zpráv od Tok’rů mají stále formace a bez podmětu se z ní nehnou, nám hraje do karet.“ Pokračoval dál Landry.
„Po vás se očekává toto…“ začal Mitchell „…skočíte jejich lodím u planety za záda a soustředěnou střelbou na povrch a do jejich lodí jim rozhodíte obranu. Ori budou nuceni otočit své lodě proti vám. Jak se to povede, tak všechny vaše lodě skočí na orbitu Země, kde případně pomohou s její obranou, naše lodě se mezitím vynoří u Chulaku a započnou boj. Naše lodě provedou výsadek, který vyčistí okolí brány…“ Mitchell se ale zarazil, jeho pohled totiž sklouznul na tvář Bra’taca. „…něco se vám nelíbí?“ zeptal se Mitchell.
„Žádný jaffa nenechá za sebe bojovat někoho jiného.“
„Hele, my vás potřebujeme zde. Naše obrana je sice hotová, ale bez podpory lodí je k ničemu.“ Pokusil se mu to vymluvit Mitchell, ale marně.
„A co Asgardé? Ti už vám tu nepomáhají? Hmm?!“oponoval Bra’tac
„Právě jsem je požádal, aby opustili naši soustavu!“ to se ozval všem velmi známý hlas, který se k nim do zasedačky blížil po schodech. Však dříve, než někdo plnohodnotně stačil reagovat, tak se ještě zpod schodů ozvalo.
„Pohov.“ A až poté se na schodech objevil O’Neill.
Teal’c pozvedl nechápavě jedno obočí a jako ostatní očekával nějaké vysvětlení.
„Bylo rozhodnuto, že jestli se má Země postavit na vlastní nohy, tak se vší parádou.“ Oznámil jen jako na okraj Jack.
„Budiž.“ Odpověděl Bra’tac a chystal se odejít.
„Bra’tacu, ty vaše lodě moc nevydrží, tak žádné velké riskování!“ houknul na odcházejícího Jaffu ještě Mitchell.
„Ou, to je další změna plánu.“ Oznámil O’Neill a přitom si sednul. Na to se ovšem všichni i sám Bra’tac na něj otočili a on směrem k Bra’tacovi pokračoval.
„Vaše lodě by naše planeta ráda vylepšila.“ Při těchto slovech si Jack začal mnout koleno.
„Jak?“ zeptala se pohotově Vala, která tomu příliš nechtěla věřit.
„Energie, štíty, zbraně a tak“ odpověděl O’Neill, jako by to byla samozřejmost a svým pohledem utkvěl na hlavě Teal’ca.
„Myslel jsem, že jsi říkal, že to shodíš?“
Teal’c ale jen povytáhl obočí a šel doprovodit Bra’taca k hvězdné bráně.
mezitím na planetě Luciánské Aliance http://www.youtube.com/watch?v=oyFOISoKbTA&feature=related
Na celé planetě pomalu utichávaly všechny zvuky až na jeden , který dál a dál sílil.
Lidé totiž přišli na to, že pokud chtějí přežít, tak musí vyčkávat, ale na všechny se chystala zrada nehorázných rozměrů.
„Pane, záchranný tým dorazil!“ řval jakýsi člověk, který běžel za Masekem,
„Záchranný?“ podivil se Masek „Já čekal naši plnou sílu na obranu této planety!“
„Okamžitě mě spojte s loděmi na orbitě!“ rozkázal rozzuřený Masek.
„Ale pane, to, to, to zachytí.“ Snažil se mu oponovat jakýsi člověk, který měl zřejmě na starosti komunikace.
„To je mi jedno!“ zařval Masek.
Obsluze tedy nezbylo nic jiného než kanál otevřít.
„Mohli jsme tuhle planetu evakuovat už dávno! Ale všichni jsme se shodli na tom, že nesmíme couvnout a teď děláte co?!“
Masekovi se dostalo okamžité odpovědi.
„Jediné místo, odkud můžeme pomoc s evakuací, je v okolí Singenu.“
„Na to vám kašlu!! Osobně jsem se zavázal k záchraně co nejvíce lidí a k osvobození této planety!!“
„Pane, uklidněte se a jednejte rychle. Podle našich senzorů se k vaší pozici přibližuje velké množství…..“ ale než stačil dokončit větu, tak si Masek opět vzal slovo.
„Jak si mě můžete dovolit POUČOVAT! Okamžitě zahajte palbu na nepřátelské jednotky, nebo jestli toto přežiji, tak vás osobně nechám popravit!!!“ odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Je mi líto pane, máme své rozkazy.“
„CO?!! …“ Začal řvát Masek
„Pane, ukončili spojení.“ Oznámila obsluha komunikace. Masek na dotyčného hodil až vražedné pohledy a začal vyřvávat.
„Okamžitě na ty zrádné psy zaměřte všechny zbraně, které máme!!“
Jak rozkázal, tak se i stalo. Z okolí Singenu začala znít mohutná palba. Projektily z baterií si razily cestu skrze naprosto zničenou orbitální obranu až k lodím Luciánské Aliance.
Posádka lodí, která to nečekala, okamžitě reagovala přehodnocením situace.
Velitel jejich uskupení ke konečnému rozkazu ještě přidal rozkaz ke krytí jeho lodi.
Ze všech lodí Luciánské Aliance, které se v prostoru nacházely okamžitě začaly vylétávat rychlé a smrtící střely.
Střelba z obou směrů byla vyrovnaná, ale přesto téměř bezvýznamná. Nicméně střelba lodí pomohla k dokončení úkolu.
Jedna z jejich lodí se totiž přiblížila ke slunci a vrhla do něj hvězdnou bránu.
Poté okamžitě všechny lodě opustily soustavu. Netrvalo dlouho a hvězdná brána učinila své dílo.
Slunce se během chvíle začalo nesmírnou rychlostí rozpínat a stávat více a více nestabilním.
Již se přiblížilo k prvním planetám. Na všech planetách ohromnou rychlostí začalo přibývat na teplotě.
Ty nejbližší se dokonce začaly měnit v rudé koule na obloze. Posléze se ale slunce velmi prudce stáhlo zpět a následně explodovalo.
Během sekund přestaly existovat celé planety.
V galaxii PegasusFord se náhle objevil na shromaždišti deset. Sám byl celý v černém brnění a oběšen nejrůznějšími zbraněmi…sám dokonce skrze hvězdnou bránu táhnul jakýsi vozík, který byl pln nejrůznějších zbraní a jiných vymožeností.
„Dar od velkého archiváře a centra výzkumu!“ zařval Ford, když ho začal obklopovat dav lidí, kteří se ho chystali podpořit a oplatit mu tak jeho snažení.
Ford všechny zbraně až na jednu rozdělil mezi lidmi, kteří stáli za svým a chtěli ho podpořit přímo na planetě.
Těchto lidí bylo samozřejmě mnohem více, nežli zbraní, ale nikomu to zdánlivě nevadilo. Spousta lidí by se k němu přidala i s prázdnýma rukama už jen z principů, které chápal málokdo, nehledě pak na to, že on sám osobně zachránil mnoho lidí před jistou smrtí. Většina těchto zachráněných byla a je spřízněná rodinným poutem s některým z vojáků.
Ford měl silné zastání, proti kterému ani samotná Rada nechtěla zasáhnout, jelikož se bála rozpadu celé aliance Pegaských světů.
V galaxii mléčná dráha http://www.youtube.com/watch?v=_hbx378ndsc&feature=related
Trojice lodí patřících Pravým Jaffům patřila ke třídě velkých mateřských lodí, ale ani fakt, že disponovaly ohromnou sílou a na začátku stály v čele velké flotily nemohl zastavit rasu Noxů. Rasu, který slova jako válka, pomsta a další chápe v celém rozsahu možností. To oni v temných časech velkého společenství nejčastěji používaly tato slova. Ne Antici, Asgardi či Furlingové, ale oni!
Na lodích Jaffů probíhalo hned několik úkonů.
V první řadě se každý, kdo mohl nějak pomoci, podílel na obnově nadsvětelných motorů, zbraní a štítů. Ostatní se připravovali na již jasný výsadek ze strany Noxů.
Z šesti vybraných lodí se měl onen výsadek rozběhnout. Těchto šest lodí vypustilo veškeré lodě, které měly. Jak výsadkové, tak podpůrné lodě.
Ostatní lodě, které nebyly vybrány, se mírně stáhly od lodí Jaffů a celé dění svou přítomností obklíčily.
Bezmocné lodě Jaffů jen bezmocně sledovaly, jak se k nim blíží smršť nejrůznějších strojů. Jen jeden velitel lodě, a to sám Kentůrin, nechal okamžitě vyprázdnit celý svůj hangár. Bohužel komunikace patřila mezi nefunkční systémy a nemohl tudíž vydat obšírnější rozkaz. Mohl jen doufat, že nebude jediný.
Stroje z jeho lodě okamžitě začaly napadat nejbližší lodě, které se k nim přibližovaly.
Stroje Noxů ale byly vybaveny štíty a jejich transportní lodě vybavené drony Noxů, ale překvapivě tyto zbraně dokonce ani štíty použity nebyly.
Doprovodná plavidla se okamžitě vrhla na kluzáky Jaffů k jejich likvidaci používaly výhradně energetické impulsy, které nebylo takřka vůbec vidět. Každý impuls se pohyboval ve spirále a šel vidět jen za jistých okolností.
To, že nešel vidět, ale ovšem nikterak nemělo vliv na jeho smrtící účinky.
Každý impuls byl sám o sobě velmi smrtící. Zasažený kluzák okamžitě explodoval na přetížení energetických jednotek.
Ovšem účinnost zbraně byla omezena schopností pilotů. Paprsek nešel nikterak zaměřit. Na trupu jejich stroje nebyla zbraň upevněna rovně, nýbrž šikmo směrem nahoru nad trup stroje, a jako by to nestačilo, tak na každém stroji byl úhel mezi zbraní a trupem jiný. Toto ovšem nebyla konstrukční chyba, ale cílené řešení. Každý stroj měl mimo tohoto paprsku ještě i jiné zbraně, které již měly i dokonalé zaměřování. Noxové měli téměř vždy nejlepší stíhače a dosáhli toho jen díky cvičení v akci právě touto zbraní, kterou bylo téměř nemožné přesně a cíleně zamířit. Jen cvičený pilot dokázal provést takto náročný úkon, při kterém musí pilot sám odhadnut vzdálenost a rychlost obou strojů a přitom i pozice ostatních, aby se nestalo, že při minutí ohrozí vlastní, což samozřejmě má vliv na počet výstřelů a tudíž i na dobu, jakou je pilot vystaven nebezpečí, tudíž musí lépe manévrovat a více pozorovat dění kolem sebe, nikoliv se spoléhat na titěrné obrazovky a ukazatele svého stroje. A tomuto všemu kraloval fakt, že veškeré stroje Noxů měly záměrně vypnuté štíty.
I přes tuto nevýhodu rychle Noxové získaly nadvládu prostoru a stíhači byli nuceni opustit bojiště. Na jejich pronásledování se již ale nikdo nevydal. Všichni je ponechali svému krátkém osudu, který nalezl konec jejich existencí v tomto prostoru již zanedlouho. Stíhači se dostali do rány několika mateřským lodím Noxů. Nikdo nesměl opustit bojiště.
Výsadkové lodě Noxů se bezpečně dostaly až k lodím Jaffů. Ti ale svoje hangáry měli uzavřené. To ovšem Noxe neodradilo, pomocí pár střel okamžitě udělali do hangárových dveří dostatečný otvor na průlet.
Náhlá dekomprese způsobila vysátí velké části strojů a Jaffů, kteří tam drželi hlídku. Lodě Noxů mohly nyní bezpečně vletět na palubu. Jakmile byly všechny lodě na palubě, tak poškozený trup lodě obalil štít generovaný z lodí Noxů.
Okamžitě, jak byl jejich výsadek kompletní, tak započalo dobývání. Až do této fáze vše probíhalo velmi spořádaně, ale jakmile bylo vše dokončeno, tak velitelé výsadků zařvali jakési heslo.
„Furééés!!“Po tomto heslu, které zaznělo ve starodávném jazyce Noxů, se všichni Noxové jakoby zbláznili.
http://www.youtube.com/watch?v=xvXCgJUVtN8&feature=related
Zdánlivě až sebevražedně vtrhli do různých částí lodi. Nepohybovali se jako oddíl válečníků, ale jako smečka zvířat.
Noxové plně využívali své schopnosti. Znenadání mizeli a objevovali se jen o pár metrů dál, nebo dokonce nepřítelovi v zádech.
Každého nepřítele čekala smrt, ale přesto se každý zásah lišil od toho dalšího, jak jen nejvíce mohl. Někteří se řídili taktizováním a nepřítele z dálky pomocí svých schopností odzbrojili tím, že jim nechali zmizet své zbraně a poté se na ně vrhli pěst na pěst. Jiní dokonce po těch, co zabili, brali zbraně a napodobovali jejich taktiku. Ale někteří zašli mnohem dál. Na své schopnosti se naprosto vykašlali.
Hlava nehlava běželi i přes dlouhé chodby vstříc svým nepřátelům, kteří tak měli dost času na to, aby několikrát vystřelili. Noxové se ale ničeho nezalekli, byli velice obratní. Člověk by řekl, že museli znát dopředu trasu výstřelu, jak jinak by mohl Nox přeskočit paprsek z tyčové zbraně, nebo těsně před ním lehnout a jet na podlaze chvíli po břiše? Někteří jedinci dokonce dokázali na krátký okamžik vyskočit na stěny chodby a utíkat po nich, či s různými přemety se mezi nimi odrážet.
Jakmile se tito Noxové dostali ke svému cíli, tak až s uši trhajícím řevem vytáhli odněkud ze svého úboru dlouhý, zahnutý a velmi hubený nůž, se kterým pohotově svou oběť až rituálně podřízli. Ale zatímco se někteří spokojili s obyčejným zaříznutím, tak jiní jaffy velmi ostrým nástrojem doslova jedním tahem rozřízli od kotníku ke krku.
Někteří se dokonce na Jaffu pověsili a svou dýku mu zabodli do srdce, přesně mezi kostmi. Dýka byla natolik ostrá, že bez problémů prorazila i tuhý pancíř, který jaffové nosívají. Poté už se jen překulili přes záda a rychle pospíchali k další oběti.
Tyto masakry probíhaly na všech lodích, ale na jedné se mělo něco změnit.
Kentůrin na své lodi nechal okamžitě odvzdušnit celou loď kromě můstku.
Všichni Noxové, kteří se pokoušeli loď dobýt a vycvičit si tak své smysly a schopnosti, ale též i jaffové, kteří onu loď bránili, během okamžiku začali dopadat na podlahu pro nedostatek kyslíku.
Noxové na svých lodích pomocí senzorů pozorovali, jak si jejich útok vede. Nikdo tudíž nemohl přehlédnout zmizení drtivé většiny známek života téměř ve stejném okamžiku.
Nox, který na začátku všeho dřímal v ruce meč se sám bez jakýchkoliv verbálních projevů odebral do hangáru své lodě a pohotově se s jedním výsadkovým člunem sám vydal přímo na danou loď.
Zatímco na ostatních lodích dál probíhaly boje, tak on přistával na hangárové palubě.
Nox se postavil před dveře svého výsadkového člunu a strčil si to úst jakousi trubici. Poté pevně sevřel svými prsty rukojeť meče a otevřel dveře onoho člunu.
Jak šel po lodi, tak potkával těla jaffů, kteří byli usmrceni různými způsoby. Někteří byli doslova umláceni, někteří měli zlomený vaz a jiní byli zabiti onou dýkou či zbraní jaffů, kterou držel Nox. Ale jak šel dál a dál, tak začal potkávat mrtvá těla Noxů, kteří zemřeli na nedostatek kyslíku. Čím více takovýchto těl bylo, tím více se mu ve tváři zobrazoval výraz šílenství.
Nakonec konečně došel na chodbu, která přímo vedla k můstku.
Volnou rukou si strhl trubici, pomocí které dýchal a zařval.
„Já jsem Esnak a vy jste zbabělci!!“ poté si přiložil opět trubici k ústům, aby se mohl nadechnout a pokračoval. „Přikazuji vám, otevřete dveře, nebo je otevřu já!“ poté opět sevřel trubičku mezi svá ústa.
Ale žádné dveře se neotevíraly. Esnak tedy natáhl svou paži s mečem do vodorovné úrovně směrem ke dveřím a zavřel oči. Netrvalo dlouho a po tiché chodbě se ozval zvuk, který značil povolení zámků dveří.
Ti, co byli na druhé straně nyní museli ovzdušnit celou loď, pokud se sami nechtěli udusit.
Opravdu netrvalo dlouho a po celé lodi byl slyšet sykot proudícího vzduchu.
Esnak znechuceně vyplivnul z úst dýchací trubici.
http://www.youtube.com/watch?v=2Y9NMHFr6DI&feature=related
„Vyzývám vás na souboj! Pokud mě porazíte, bude vám umožněn odchod!“ po těchto slovech přiložil meč před svůj obličej a uchopil ho oběma rukama.
Po této výzvě se dveře opravdu plně otevřely, ale místo bojovníků z druhé řady vylétlo několik střel z tyčových zbraní a ze zatů.
Esnak pohotově reagoval a mečem veškeré střely vykryl. Několik okamžiků meč jasně zářil, ale poté se celá záře přenesla do rukojeti odkud přes jeho ruce proudila do celého jeho těla kde postupně začala mizet
„Blázni! Toto je meč mečů!…“
Dříve, než však domluvil, tak se vyřítila další salva střel. I tuto salvu Esnak vykryl, ale místo řečí se rozhodl konat.
Velkou prudkostí udělal výpad mečem do prázdna směrem k můstku. Z meče okamžitě vyšlehl energetický výboj, připomínající blesk, který zasáhl příčku mezi ním a jaffy. Esnak dlouho zbytečně nečekal na další reakce a vyběhl osazenstvu můstku naproti.
Během mžiku byl již na můstku. Překvapení jaffové reagovali útokem pomocí svých tyčových zbraní, ale Esnak vše bezchybně vykrýval. Doslova cítil, jak mu meč radí kdy a jaký výpad má udělat a jeho ruce poslouchaly.
Kentůrin se chopil zatu a několikrát zezadu na Esnaka vystřelil.
Přes Esnakovo krytí mečem prošel jen jeden výstřel, ale výstřel neměl žádný účinek. Zastavil se totiž o velmi těsný štít, který pokrýval jeho pokožku.
Během pár dalších okamžiků na můstku zbyli jen Esnak, Kentůrin a asi pět mrtvých Jaffů.
„Nezabiješ neozbrojeného.“ Prohodil Kentůrin a odhodil svou zbraň. Esnak se jen pousmál.
„Já jsem Nox.“ Jaffa, který to zřejmě nepochopil, se jen pousmál, ale záhy se jeho výraz změnil v zobrazení bolesti.
Esnak totiž Kentůrinovi vrazil svůj dlouhý meč přímo do břicha a velmi pomalými pohyby ho posouval směrem nahoru. Ostří meče krájelo kosti jako by tam vůbec nebyly, a sám Esnak, posílen několika energetickými střelami, něco jako kost vůbec nevnímal.
Když dorazil na úroveň srdce, tak meč velmi prudce vytáhl a dalším rychlým výpadem Kentůrina téměř sťal. Jediné, co drželo jeho hlavu a tělo pohromadě, byla kůže.
Esnak se s výrazem naprostého znechucení podíval do mrtvé tváře Jaffy a poté odešel z můstku.
Na chodbách již bylo mnoho jiných Noxů, kteří odnášeli mrtvé a posléze je připravovali na rituál života.