Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Jak jinak

PS:Trhám rekordy. Byl sem 700stý a teď mám příspěvek číslo 900.

tak jo, povídka je tady ....tentokrát je i s názvem...pokrok ...ne kecám, čerstvý italský vzduch (psáno, jak jsem byla v zimě lyžovat )

Amor magor, tak to je můj kříž

„Oh, promiň, nevěděl jsem, že tu někdo bude.“zarazil se Jack, jakmile vešel k bazénu a uviděl tam Mackenzie se Sarah.
„To je dobrý.“pousmála se. „Jenom pojď.“
“Nevěděl jsem, že Sarah umí plavat.“podivil se.
„Když byla na Zemi, tak ji táta se Sam vzali na plavání. Sam chodí pravidelně s Jacobem. Prý se to naučila během dvou hodin.“
„Šikulka.“uznal O´Neill a skočil do bazénu.
„Jo, ona byla vždycky živá. Chceme ji ještě letos naučit lyžovat. Dostala na lyže Vánoce.“pousmála se Mac a udělala se Sárou ve vodě letadýlko. Sára na sobě měla rukávky s Medvídkem Pú a na břehu měla plavací kruh s nějakými rybičkami. „No, styl ještě nemá, ale nad vodou se chvilku udrží.“zkonstatovala. Sarah se jí chytla kolem krku a přitulila se k ní. „My už půjdem, ať si můžeš zaplavat.“
“Zůstaňte, mně to nevadí.“mávl rukou. „Nechceš si dát závod?“
„Tak jo.“souhlasila. „Ale vydrž chvilku.“ Pomohla Sáře na břeh a zabalila ji do županu. „Zůstaň tady sedět, ano Sáry? Jenom si zaplavu a hned už půjdeme. Zatím si vezmi nějakou ňamku.“podala jí Tatranku, kterou jí na Zemi koupil Radek. Odbalila ji a Sarah se do ní zakousla. „A do vody nechoď!“křikla na ni ještě a postavila se vedle Jacka na skokanský můstek. „Teď jenom doufám, že mi nesletí plavky.“poznamenala. O´Neill se při té poznámce pousmál.
„Tak na tři.“ Odpočítal a oba skočili šipku do klidné hladiny bazénu. Okamžitě se vynořili a co nejrychleji začali plavat kraula. Jakmile se dostali ke druhému kraji, otočili se a plavali zpátky. Jako první se kraje dotkla Mac, těsně za ní doplaval Jack.
„No, celkem jsi mi dal zabrat.“zafuněla.
„To jsem rád.“odpověděl taky zadýchaně.
„Už půjdu. Sára půjde brzo spinkat a doktorka se mnou chtěla ještě mluvit.“rozloučila se.
„Jo, zatím. Uvidíme se zítra.“

„Tak už zalez a spinkej.“přikryla Mac Sáru a pod peřinu jí strčila plyšáčka.
„Zůstaneš tady?“zeptala se Sára.
„To víš, že jo. Dokud neusneš.“pousmála se a pohladila ji po hlavě. Sára se pořádně zavrtala do peřinky a za chvilku usnula. Mac jí dala pusu a odešla. Zamířila na ošetřovnu.

„Chtěla jsi se mnou mluvit?“zeptala se, jakmile dorazila na ošetřovnu.
„Chtěla.“přikývla Jennifer. Mac si sedla na jednu z postelí. „Tvoje testy nedopadly tak, jak bych si představovala. Krevní obraz ani tlak nemáš v takových hodnotách, které by bylo dobré.“
„Ale mě je fajn.“namítla Mac a trošku se zamračila.
„Tlak máš 140 na 95. To není zrovna ideální. Jako pilot musíš mít okolo 120 na 80. S tímhle tě létat nenechám.“
„Jenn, ale mě je opravdu dobře.“
„Doporučovala bych ti dovolenou.“
„Vždyť jsem teď měla.“zabručela.
„V tom případě ti napíšu neschopenku. Jsi permanentně ve stresu. Před 3 týdny jsi zase umřela. Divím se, že jsi ještě nepadla. Jsi unavená. Vezmi si tu dovolenou. Odpočiň si. Potřebuješ to.“
„Dobře. Příští týden.“
„Ne. Co nejdřív. Jestli do dvou dnů nevypadneš, napíšu ti nemocenskou.“pohrozila.
„4 dny. To půjde i Jack.“
„Dobrá, čtyři dny. Ani o minutu víc.“souhlasila. Mac si povzdechla a slezla z postele.
„Můžu jít?“
„Můžeš.“přikývla.

Mac dorazila k sobě, potichu otevřela dveře a vešla. Slyšela pravidelné pochrupování Johna. Jenom se pousmála, šla se podívat na Sáru a zalezla si taky do postele. John jenom něco zamručel ze spaní a jakoby automaticky přes ni přehodil ruku. Mac se přikryla a za chvilku usnula. Jakmile se odebrala do říše snů, v jejich pokoji se pár centimetrů nad zemí objevil malý trpaslík s bílými křidélky, lukem v jedné ruce a šípem ve druhé, s toulcem na zádech a plínkou kolem boků. Strašně se něčemu smál. Vystřelil jeden ze šípů. Ten se rozplynul a růžový prášek se rozletěl nad Mac a Johna. Trpaslík s chechotem zmizel.

Na Atlantis svítilo sluníčko. Vypadalo to na další z nádherných jarních dnů. Na obloze nebyl ani mráček a nefoukal ani mírný větřík. Mac se probudila a protáhla se. Posadila se a chvilku mžourala do světla. Potom vstala a šla na záchod. Následně si omyla ruce a podívala se do zrcadla. Zděšeně vykřikla a podívala se na ruce a za pár okamžiků kousek níž. Při tom pohledu málem omdlela.
„Co se děje?“přiběhl za ní John. „Do hajzlu!“vydechl a vrhl se k zrcadlu. „Ho hó.“ To bylo vše, na co se zmohl. Místo jeho obličeje se v zrcadle objevil obličej Mac. „Já jsem ty.“vyhrkl.
„Díky. To jsem ti taky všimla.“odsekla. „Sakra, mám pinďoura. Dejte to pryč.“
„Opovaž se mi na něco jenom sáhnout!“vyštěkl a ukázal na ni. V tu ránu kolem proletěl šampon.
„Nech ty ruce dole a absolutně na nic nemysli! Musíme…zajdeme za Jennifer.“rozhodla. John v jejím těle jenom přikývl. Vyšli ze dveří a vydali se na ošetřovnu. Vypadalo to komicky, když Sheppard šel svojí klátivou chůzi v těle drobnější Mac a ta zase pro změnu šla stylem, který mírně připomínal chůzi člena čtyřprocentní menšiny – teda aspoň to tak vypadalo v těle Shepparda.

„Jennifer! Máme obrovský problém.“křikla už ode dveří.
„To my evidentně taky.“odpověděla doktorka.
„Rodney?“hádal John.
„Ano a kohos čekal?“odsekl McKay v těle doktorky Kellerové.
„Kde je Jenn?“
„Vydýchává to v koupelně.“
„Už jsem tady.“ozvalo se za nimi. „Mac?“podívala se na Johna v jejím těle.
„O kousek vedle.“pousmála se a mávla rukou.
„Takže nejsme sami.“ulevilo se jí.
„Měli bychom jít za Woolseym a říct mu, co se děje.“navrhl John. Všichni souhlasili. Bez jediného slova došli do Woolseyho kanceláře. Zrovna seděl za stolem a vedle sebe měl hromadu papíru k přečtení, přehodnocení a podepsání. Zaklepali.
„Vstupte.“zvedl hlavu. Vešli dovnitř. „Copak máte na srdci?“
„My máme problém. On je já a já jsem on.“vysvětlila rychle Mac. Kupodivu se na Woolseyho tváři objevil úsměv. „Co je na tom směšného?“
„Jenom jsem si něco představil. Omlouvám se.“
„My máme stejný problém.“přidal se Rodney v těle Jennifer.
„Ó, Mac. Tady jsi. Tebe najít.“ozvalo se odnikud, ale za pár vteřin se objevil Gabriel. „Díky bohu.“vydechl a zadíval se na Johna. „Řádí nám tu splašený anděl. Je trošku pošuk. Utekl z naší ochranné cely a teď si míchá lidi, jak se mu zlíbí.“vychrlil na jeden zátah. John jenom ukázal na Mac ve svém těle. „Pozdě?“vydechl znovu nevěřícně. „Sakra.“
„Vy máte něco jako cvokhausy?“zeptala se Mac. Gabe přikývl.
„Vybral si Atlantis, protože nás slyšel o ní mluvit. Jak to tak vidím, tak si vybral strategii „pomíchám páry“.“
„Kdo to vůbec je?“zajímalo Jennifer.
„Amor. Výhoda ovšem je, že musí být poblíž. Krom toho si myslím, že to všechno sleduje a směje se tomu. Musíme ho chytit.“
„My? Nějak se ti tady zalíbilo, ne?“rýpla si Mac.
„Miluju hranolky.“přiznal s úsměvem.
„Co se furt kroutíš?“zeptal se John.
„Chce se mi čůrat.“
„Tak běž.“
„Ale já nevím jak.“špitla.
„Tak si na ten hajzlík normálně sedni. Jde to taky,“poradil jí.
„Omluvte mě.“
„Počkáme v jídelně.“křikl na ni Rodney.

„To žertuješ!“vyjekla Mac, když dorazila do jídelny a viděla, co si dal John k snídani. Na talíři bylo snad všechno, co se v jídelně dalo sehnat.
„No co?“odvětil s plnou pusou.
„No co? Tohle můj žaludek nikdy nestráví. Aspoň ne na snídani.“
„Juhú…juchuchuchú.“ozvalo se přes celou místnost a vzápětí proletěl vzduchem jeden z koláčků. V rohu poletoval Amorek.
„Mám tě!“ozvalo se za ním. Objevil se za ním Gabriel a stáhl ho za křídla dolů.
„Au! Vrahu…pusť…vždyť budu mít na křídle plešku!“křičel.
„Dej mi to!“zavrčel Gabe a vytrhl mu z ruky luk a šípy. „Pojď, jdeme si popovídat.“chytl ho za nohu a dotáhl ho ke stolu. Amor se mu snažil odletět. „Podívej! Těmhle lidem jsi pěkně zavařil. Dej to do pořádku!“zavrčel.
„To nepůjde! Musí pochopit jeden druhého, aby se mohli vrátit zpátky.“rozchlamal se.
„Pochopit ženskou? Je normální?!“vyhrkl John.
„Právě, že není.“zavrtěl hlavou Gabriel.
„Mám pochopit chlapa? To dřív umřu smíchy.“odsekla Mac.
„Vidíte, to je váš problém.“řekl Amorek s vážnou tváří.
„Ty jeden malej prevíte! Jestli to okamžitě nedáš do pořádku, oškubu ti ty pérka z křídel jak huse a udělám z tebe andělí polívku!“vyjela na něho Mac a začala se po něm sápat. Celá jídelna je pozorovala a ti odvážnější se celkem dobře bavili. Zpráva o záměně se roznesla rychle.
„Tohle ti stejně nedopomůže, tak se uklidni.“řekl klidně John.
„Tobě to snad vyhovuje?!“
„Nó…“
„Jako bys toho měl málo.“odfrkla si znechuceně. V nestřeženém okamžiku vytáhl Amorek zpoza svojí plínky prak a střelil Jennifer v Rodneyho těle do zadku.
„Au!“vyjekla a promasírovala si zadek.
„Ty malý zmetku!“zatřásl s ním Gabriel. Amorek se svíjel v hysterickém záchvatu smíchu.
„On je snad zhulený.“zavrtěla hlavou Mac. „Co s ním budeš dělat?“
„Jestli se bude takhle chovat, tak ho zaškrtím.“zavrčel Gabe.
„To určitě bolí.“hlesl Rodney.
„Ani ne, Rodney, uklidni se. Nic to není.“uklidňovala ho Kellerová.
„Není? Střelil mě!“
„Jenom to štíplo.“
„Díky za zastání.“zavrčel.
„To bude sranda. Takhle se nikdy zpátky nevrátíte.“chlámal se Amorek. Vzduchem najednou proletělo pár talířů.
„Když už chceš mermomocí něco dělat, tak ho ožehni!“zavrčela Mac, protože ve vzteku použil telekinezi.
„Jak?“
„Mysli na ohnivou kouli a pak mu ty jeho křidýlka osmahni.“poradila mu Mac. John se soustředil a ve dlani se mu objevila maličká ohnivá koule, kterou mrštil po trpaslíkovi.
„Au! Co to hergot bylo?“vyjekl a sfoukl malý plamínek na spodní části křidýlka.
„Už nikdy nebudu chtít, abys spěchala.“vydechl John. „To je hrozné.“
„Né.“zamručel Amorek a zesmutněl. Všude se rozlila světle tyrkysová záře.
„Anó!“zajásala Mac zase ve svém těle.
„To stačilo jenom tohle?“podivil se John.
„Evidentně.“přikývl Gabriel.
„Doktorka Kellerová okamžitě na ošetřovnu.“ozvalo se městem.
„Pojď.“potáhla Rodneyho za ruku.
„Chci to vidět! Chci to vidět!“křičel Amorek.

„Co se stalo?“zeptala se Jennifer.
„Tady seržant spadl ze schodů. Má otevřenou zlomeninu.“informovala ji jedna ze sester.
„Připravte sál. Budeme to muset srovnat. Rodney, jdeš se mnou.“rozkázala.

„Nikdy jsem nemyslel, že zlomená noha dá tolik práce. Obdivuju tě.“uznal Rodney o pár hodin později.
„Díky.“přikývla doktorka. V tu chvíli se i okolo nich rozlila tyrkysová záře.
„Budeme muset tomu seržantovi poděkovat.“vydechl úlevou Rodney, když zjistil, že je zase zpátky ve svém těle.
„To určitě.“usmála se Jennifer.

„No ne, tys poslechla.“řekla doktorka překvapeně, když narazila na Mac u brány.
„Poslechla.“přikývla. „Jedem i s Johnem a Sárou na tátův ranč. Prý ještě napadl sníh, tak zkusíme se Sarah lyžovat.“pousmála se.
„Tak si to užij. Mimochodem, co se stalo s Amorkem?“
„Jakmile jste se vrátili i vy dva, začal strašně zuřit. Je to takový malý cholerik. Gabriel měl co dělat, aby ho udržel.“
„Co s ním teď bude?“
„Zavřou ho zpátky. Tohle prý ještě nic nebylo. Dokázal prý zničit celou jednu civilizaci.“
„On opravdu nebyl normální.“
„To nebyl.“přikývla Mac. „Už musím jít. Ujede mi červí díra.“pousmála se.
„Jasně. Ahoj a pořádně si odpočiň.“
„Rozkaz.“pousmála se a společně s Johnem, Jackem a Sarah prošli na Zemi.

Tak povídka dneska byla taková oddychovější

BTW: teď jsem se vrátila z bruslí

ešus: děkuji za koment, tohle vždycky potěší a skládám poklonu ....jinak díky za název, je dokonalý---o ostatních ještě pouvažuju, až zjistím, o čem jsou ty povídky ....po stovce jsem začla strácet přehled
sgcatlantis:přídahám, že jestli se ještě jednou zeptáš nebo upozorníš, že měla být povídka, tak prolezu před internetový kabel a něčím tě praštím
a heč já jsem 901.

jinak všem dalším děkuju za komentáře
a abych i já byla OT tak první čtyry díly jsem měla přečtené za pět dní a to mě k tomu přinutila kámoška, ale dobře udělala....Harryho 5 jsem měla za dva a půl dne a šestku a sedmičku jsem četla neoficiální překlady
a už se mi tu nehádejte

A další povídka bude nejspíš v pátek, nebo sobotu

tohle byla fakt dobrý jsem ráda že jsem to přežila ještě ted se směju válela jsem se po zemi asi 10 minut tato povídka byla jedná z nejvíc srandovních těším se na další
jen tak dál

Mac: Tak u téhle povídky jsem se pěkně nasmál a tohle mě fakt dostalo:

Toto je spoiler!!!:

„Díky. To jsem ti taky všimla.“odsekla. „Sakra, mám pinďoura. Dejte to pryč.“ „Opovaž se mi na něco jenom sáhnout!“vyštěkl a ukázal na ni. V tu ránu kolem proletěl šampon.

Už se těším na nějakou podobně veselou povídku.

super povídka na rozveselení... Akorát jsem se trochu dohromady se zvykem na rodový mix ztrácel , nějak jsem nevěděl kdo nemá na co sahat Mě pro změnu dostala ještě ta část s hranolkama...
(mimochodem ty povídky co sem k nim vymejšlel názvy jsem si některý přečet skoro znova dneska . Ale takovej únos(pro zmenu johnuv a ne mac) tam byl tolikrát že je fuška to pojmenovat)

// Jak si mohla Mac dojít ráno na záchod, nevšimnout si, a pak se ještě Johna ptát jak to má udělat.

ešus:mno nevím, jak ty teda, ale já osobně třeba ráno moc nezkoumám, jestli jsem furt holka....spíš se mi teda stává, že se praštím do ruzných kusl nábytku, protože jdu spíš po paměti....a pochybuju, že počítala s tím, že jí ráno bude jaksi něco přebývat

no jo no dobře...
ale todle mi prostě nedalo... A stejnak... když už si teda nevšimne, tak proč se ptá když už jednou vlastně byla no jo tak teda jo už toho necham Asi má krátkou paměť.

ešus: postava Mac je psána dost podle autorky, což Mackenzie ráda zdůrazňuje a Mackenzie je taky dost zapomnětlivá

jakop: zradče!!! už ti nikdy nic neřeknu problém je, že má s tou sklerozou naprostou pravdu
ježiši chlapi! víte, jaký musí být šok jít spát jako holka a ráno se probudit s pinďourem?...sice pro vás to musí být taky hluboký otřes, když vám zmizí váš malý a věrný kamarád, ale tak... ....sakra, kde je nějaká holka?...potřebuju zastání!!!

Mac: tak to teda prr, tohle si tu psala už i někde na foru a jen mě na ICQ

jdi do háje ...nemusí každý vědět, že furt na něco zapomínám

třeba na to, že už to tu psala .......

ještě jedna tahle poznámka a povídka bude až po prázdninách ...já vás varuju

Ále, nás může těšit ještě možnost, že zapomeneš na to, že jsi nám vyhrožovala

na tohle nezapomenu...to mi verte

Mac: To věříme, že nezapomeneš, přece jen nemáš stařeckou sklerózu.

a jak že se jmenuje ten Němec, co ti pořád schovává ty věci? ...Alzheimer, nebo tak, že? už toho nechám ......

dobře, zanecháme moji sklerózu odpočívat a přejdeme k vážnějšímu tématu
určitě víte o povídkové soutěži Tau´ri Kree (či jak )....ale potřebuju vybrat jednu povídku, která je (byla) podle vás nejlepší...a proboha zkuste se shodnout

příjmám nápady...čas je jenom do 15.6.
tak teď pište jak o život

Takhle vytržené z kontextu to bude těžké rozhodnout ..... (čti - čím méně soupeřů, tím větší šance skončit alespoň v první desítce (njn, mám dost vysoký cíle )

mno jako nějak si nemyslím, že bych skončila v první desítce, ale tak jako chtěla bych to zkusit

napsat to před tejdenm tak ji vyberu běhěm čtení
takhle to bude těžký no...

chce to nějakou dějově napěchovanou... asi už s woolseym.... takže mezi díly 40-70 něco??? Zítra to prozkoumám

mno právě taky bych dala nějakou pozzdější...možná ještě dál než 70

A proč???
má ta soutež nějaký zvláštní kategorii hodnoceni nebo co(maximální zapoujení tauri atd )

nevím, prostě se mi ty pozdější víc líbí ....možná s tím, jak umřel John, ale budu to muset pročíst

co třeba ten jak dělal špiona a pak se proti delroyovi obratila, nebo ten jak se poprvi dostaly furlinogve(egerove? ach ta skleroza) na atlantis... To bylo po návratu z povznesení ne? Ne ten se mi moc nelíbil ...