

Výměna - Tak jsem taky zahájila oscarové filmy. A nějak si nejsem jistá, co si o tom myslet. První věc, co mě zaujala, je zajímavě psaný scénář - hlavně tedy Straczynskiho odkaz na Babylon 5 "Nikdy nezačínej boj, ale vždycky ho dokonči"

Ve filmu je několik scén, které mi zůstaly v hlavě dlouho po shlédnutí. Třeba jak se ten kluk přiznává, že zabili dvacet kluků, to je něco tak silného, že jsem měla slzy na krajíčku - a ten kluk to hrál výborně.
Potom ta scéna popravy - doslovná a mrazivá. Stejně jako všechny z psychiatrické léčebny. Nebo už skoro ke konci, jak Christine běží na policejní stanici s vědomím, že jí našli syna (a myslí si to i divák), aby pak prožila ledovou sprchu (a s ní i divák), když to tak není. to zhroucení její naděje bylo skoro až "slyšet".
Hrozně se mi líbilo, jak ve filmu ukázali atmosféru 20. a 30. let. Všechno, od kostýmů, po auta, i po zabarvení bylo perfektní.
Angelina Jolie byla dobrá, ale že bych jí za to dávala Oscara, to rozhodně ne. Většinu scén uhraje velkýma očima, slzami a tichým hlasem. Občas mi přišla neuvěřitelně hubená, a to nevím, jestli tak v té době fakt vypadala nebo to vyžadovala role, aby vypadala jakoby křehká, ale mě osobně to spíš místy rozptylovalo.
Líbila se mi spíš ke konci, kdy se zbavila toho uplakaného výrazu a mohla se tvářit i jinak než jen jako zraněná laň. Navíc mi občas přišlo, že se občas tvářila dost nezúčastněně, bez emocí.
Ale jinak byla dobrá, to zase jo. Jenom mi asi nesedí její herecký styl.
Co se mi líbilo, byl konec, který je vlastně otevřený a tak se vyhneme srdceryvnému ždímání na závěr.
Film dlouhý, pěkný, občas účelově tlačící na pilu a jdoucí jasně "po Oscarech".
Nemyslím si ale, že je to něco, co si pustím znovu.