Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

bindina: zapoj fantasii

Many: prvních 100 dílů v PDF je u povídky 100. Snad jsou odkazy ještě funkční.

Mac: tak tohle je bezva díl a dost mě pobavilo, to jak Ronon schazuje Mac a nebo to s tím prkýnkem , no docela mě zajímá, jak dopadne ta sázka o kdo jí vyhraje, zda Mac či Jenn.

Off topic:Tady je někdo ulítlej na Johna.

Ale dík moc Mackenzie. A tyhle co teď byli nedáš? Mě se nejvíc líbila ta první.

Edit:Byl jsi první,zkusím to stáhnout v pdf a uvidím.

Many: Mac říkala, že to bude davat každých 10 dílů, nebo tak mi to řekla, takže by to mělo být s dílem 110, ale je to jen a jen na ní, já to jen převádím do PDF a je jen na autorce, zda to pošle dál.

jakop:jo a vzhledem k tvemu dotazu typu "Chces to v PDF?" pri kazde dalsi povidce bude hodne tezke to davat co deset casti

Mac: už se ptát nebudu , dokud nebude od poslední verze 10 dílů (tedy 110,120, atd.) či pokud mi sama nenapíšeš

Povídka byla dobrá, jako vždy, jen zase uslyšíš, že byl uspěchaný konec . Já vím, ráda čtu romány

Tak dnes je pátek, státní a všech bláznů svátek a naše povídka je ...

a naše povídka je: Třeba ještě nebylo osm hodin...a navíc je státní svátek, to znamená, že Mac nemusí být doma... No tak, trochu klidu to chce. Já vím, že si chceš další povídku přečíst co nejdřív, ale ona existuje taky škola a rodina...

No tak tu rodinu bych ještě pochopil, ale ŠKOLA ve státní svátek a navíc v pátek před víkendem, tak o tom silně pochybuju

Teď budu OT , ale někdo se učí, když je celý víkend pryč...prostě chci jen naznačit, že jsou i důležitější věci než jen dávání povídek na net. Je pátek a Mac slíbila, že tu povídku dá. Nevidím v tom problém. DO půlnoci tu bude (však kam ten spěch, bude přece sobota!). Zkus občas i zhodnotit to, jak na tebe povídka působí a nebo tak . Věř mi, to potěší mnohem více než připomínka k dalšímu vydání...

Omlouvám se Mac za

A abych nebyla úplně mimo, tak se samozřejmě těším na dnešní díl. Jo a v minulém příspěvku jsem vynechala: S těma ponožkama jsi mě dostala

tak jsem tady s dalsi povidkou

Všechno zlé je k něčemu dobré

„Neplánovaná aktivace brány. Příjmáme kód majora Lorna.“ohlásil Chuck. Mac s Rodneym mu nakoukli přes rameno.
„Co znamená ASAP?“zajímalo Woolseyho.
„As soon as possible.“vysvětlila Mac a zavolala Jennifer. „Co nejrychleji to jde.“dodala, když viděla jeho nechápavý pohled.
„Jo tak.“došlo mu. „V těch vašich zkratkách se pořád nevyznám.“ Bránou proběhl Lorne, který podepíral Swansona společně s Cooperem.
„Co se stalo?“zajímalo Mac a seběhla dolů.
„Podvrtl si kotník a naštvali jsme nějaké vesničany.“vysvětlil nezaujatě Evan.
„Aha. Hlášení chci mít do zítřka do večera.“

„Jak jste na tom, Swansone?“zajímalo Mac, když se na něho přišla podívat na ošetřovnu.
„Je to zlomené, madam.“povzdechl si.
„To je mi líto. Brzo se uzdravte.“popřála mu.
„Provedu, madam.“zasalutoval a odšmajdal k sobě do pokoje.
„Ahoj.“pozdravila ji Jennifer.
„Ahoj, doufám, že máš těch deset dolarů.“pousmála se.
„Pořád zbývají 4 dny.“připomněla jí doktorka.
„Slyšíš to směšné číslo? Čtyři. Za čtyři dny se nedáme zase zpátky dohromady. To je nemožné.“
„Pořád tvrdím, že je to spousta času.“pokrčila rameny.
„Jak myslíš. Mizím dodělat pár věcí a nachystat si věci na zítřejší misi. Jdeme celkem brzo, tak ať nemusím brzo vstávat.“
„Hodlá se Sarah ještě někdy vrátit sem? Celkem se mi po ní stýská.“zeptala se Kellerová.
„Jo, hodlá….v neděli se vrací. Definitivně.“usmála se Mac. „Ale bylo fajn si trošičku odpočinout.“
„To ti věřím. Ona je strašný ďáblík. Chvilku neposedí.“
„Přesně. No, já už mizím a jdu brzo spát dneska. Jsem nějaká unavená.“
„Jistě. Tak ahoj.“

„Tak pánové, vyrážíme?“zeptala se Mac další den ráno.
„Kdykoliv.“přikývl George a párkrát si poskočil.
„Nějak moc aktivní.“nechápala.
„To víte. Zdravý životní styl.“pousmál se a prošel právě otevřenou bránou. Jenom zakroutila hlavou a prošla za ním následovaná Rodneym a Johnem.

„Jak daleko je ta vesnice?“zajímalo Johna.
„Asi dvě stě metrů. Za zatáčkou.“odpověděl mu Rodney.
„Co pro nás ti lidé mají?“zajímalo George.
„Nic, chtějí se jenom domluvit na další spolupráci.“
„Skvělý, tyhle lidi mám ráda. Jsou celkem zajímaví.“pousmála se Mac.
„Řekla jsi zajímaví? No páni, já zírám. Někdo je pro tebe zajímavý. Tak to mě podržte.“ ušklíbl se Sheppard. Mac se jenom zhluboka nadechla, ale neodpověděla. Zapřísáhla se, že nebude míchat práci a soukromí. A tyhle dvě části se právě smíchaly. Zrychlila, aby nemusela jít vedle něho.
„Je tu nějak velké ticho.“podotkl Rodney.
„Asi mají siestu.“pokrčila rameny Mac.
„Oni nemívají siestu.“namítl John.
„Byl to jenom návrh.“odsekla. „Jenom návrh. Jenom jeden z mých pitomých návrhů, tak mě přestaň věčně opravovat, pane Dokonalý.“vyjela na něho. Od té příhody s Anterósem se k ní choval naprosto nesnesitelně.
„No tak pardon. Pošlapal jsem ti tvoje ego? To je mi opravdu líto.“ušklíbl se. Došli do maličké vesnice. Většinou tady bylo rušno. Lidé chodili s otýpkami sena, koně tahali povozy, lidé na tržnicích vykřikovali své nabídky, ale teď tady bylo ticho. Jenom pár lidí trošku zmateně pobíhalo sem a tam a vypadali hodně vyděšeně.
„Promiňte, co se tady stalo?“zastavil Winterson jednoho z probíhajících lidí.
„Utečte, jsou tady a donutili ostatní dělat, co chcou. Zachraňte se, prosím.“ Vypískl muž vyděšeně.
„Myslíte, že dostali i tuhle planetu?“zajímalo Rodneyho.
„Doufejme, že byl jenom opilý.“povzdechl si John.
„Nebyl.“zavrtěla hlavou Mac a ukázala za jeden dům. Zrovna zpoza něho vycházel muž v černé kápy a jeho vojáci. „Áres.“zašeptala, jakmile ho uviděla.
„Jak to víš?“zeptal se udiveně Sheppard.
„Já…cítím to… měla jsem stejný pocit, když jsem ho potkala poprvé.“vysvětlila, k údivu všech, klidně. „Kryjte se.“dala povel.
„Nemá cenu se před námi skrývat. Najdeme si vás.“ozval se Áres.
„Toho se právě bojím.“hlesla potichu Mac schovaná za jedním z povozů.
„Vzdejte se a ušetříme vás.“
„Tak proč se potom budeme vzdávat?! To můžeme rovnou odejít domů!“křikla Mac v odpověď.
„Znám tě.“
„Jo, porazila jsem tě.“
„Jsem Bůh! Mě nelze porazit!“
„Nepovídej! Když jsme se viděli naposledy, vypadal jsi dostatečně poraženě.“
„Zabijte je! Zabijte je všechny!“zazněl rozkaz.
„To jsem asi trošku podělala, že?“hlesla.
„Jenom maličko.“přikývl George schovaný kousek od ní. Za dalším vozem byl schovaný John a Rodney. Vojáci začali střílet do vozů, kterých stálo hned několik vedle sebe. Některé z nich začaly od střel hořet.
„Nevím, kolik jich je.“křikl George.
„Já taky ne.“ozvala se Mac a snažila se dopočítat. Bohužel se vojáci rojili tak rychle, že se nemohla dopočítat. Začala přestřelka. Jedna strana se snažila zabít druhou. Mackenzie si všimla, že Áres nenápadně zmizel. Vzduchem proletěli dva granáty.
„Výbuch!“křikl John. Mac a George se jenom přikrčili, v momentě přebili a začali znova střílet. Jeden z povozů vybouchla a Sheppard s McKayem byli odmrštěni stranou. Mac chvilku věnovali pozornost jenom jim, ale když zjistila, že jsou v pořádku, začala střílet dál. John s Rodneym se rozdělili a přesunuli se kousek od sebe. Palba se trošičku uklidnila. Vypadalo to, že řady nepřátelských vojáků trošku pročistili. Najednou se zezadu za nimi ozvalo zašustění. Mac se otočila. Viděla, jak se jeden z vojáků blíží zezadu s kuší a vypadalo to, že ani John ani Rodney si ho nevšimli.
„Za váma!“křikla, ale vypadalo to, že ji neslyší. Voják nabíjel kuš, ale Mac neměla šanci ho trefit, kdyby vystřelila. Voják nabil. Mac se dlouho nerozmýšlela a rychle vyběhla. Voják namířil a vystřelil. Mac rychle vyskočila na jeden vozů a vzápětí skočila před Johna, kterého cestou srazila k zemi. Ten jenom uslyšel tupou ránu, jak dopadla a vyděšeně se podíval, co se stalo. Ležela bez pohnutí na boku na zemi.
„Mac? Hej, Mac…dobrý?“vyhrkl a otočil ji. Pod žebry jí trčel štít a z rány tekla krev. Trošku s ní zatřásl.
„Bolí…to.“zašeptala.
„Bude to dobrý…“řekl vyděšeně.
„Už to…asi…přestalo…“
„Nemluv.“zastavil ji. „Zlomím teď ty konce, ano?“upozornil ji. Jenom přikývla. „Bude to dobrý. Dostaneme tě domů.“
„Poslouchej…..kdybych…to…nezvládla…“
„Zvládneš.“
„Kdyby ne, dej mi pozor….na Sáru, ano?“dostala ze sebe.
„Neboj…bude to dobrý… Potřebujeme se rychle vrátit!“křikl. Winterson a Rodney přikývl.
„Budeme vás krýt palbou!“zavolal George.
„Vezmeme tě domů….“otočil se na Mac, ale ta ho nevnímala. Omdlela. Z úst jí vytékal tenký pramínek krve.
„Vypadá to na plíci.“zkonstatoval Winterson.
„Nemůže se udusit?“vyjekl Rodney.
„To spíš utopit, doktore.“dodal George. Rodney se zatvářil znechuceně.
„Přestala dýchat!“vyjekl Sheppard.
„Nemáme čas, tohle vyřeší na Atlantis. Jsme kousek od brány.“vyhrkl Winterson. John přikývl, vzal ji do náručí a kryt palbou se vydali k bráně. Rychle zadali adresu a prošli.

„Kód podplukovníka Shepparda.“ohlásila Amélie. „Hlásí, že potřebují doktora. A to rychle.“
„Tak na co čekáte, volejte.“pobídl ji Woolsey. Bránou prošel Rodney, za ním John a naposledy George. „Co se stalo?“vyhrkl Woolsey.
„Skočila do střely, která byla pro mě.“vysvětlil Sheppard a opatrně ji položil. Mezitím dorazila doktorka Kellerová.
„Myslela jsem, že…. Že se jí nic nemůže stát.“vydechla.
„To ona si zřejmě myslela taky.“povzdechl si Rodney.
„Ta střela prošla skrz a začíná upadat do šoku!“zkonstatovala doktorka. „Dobrá, budu potřebovat připravený sál a dvě krevní konzervy.“
„Jennifer… bude v pořádku?“staral se Sheppard.
„Já nevím.“hlesla. „Tak jdeme, lidi, pohyb.“

„Tak co?“vyhrkl John, který netrpělivě přešlapoval před ošetřovnou.
„Žije.“odpověděla Kellerová trošku unaveně.
„Žije? Nic víc. Nic typu bude v pořádku?“vyjel na ni.
„Pokud přežije prvních čtyřiadvacet hodin, tak má šanci. Šíp nebo co to bylo, prošel pravou plící a zlomil dvě žebra. Ta plíce zkolabovala. Upřímně? Stihli jste to tak tak. Plus je, že dýchá sama, ale ztratila hodně krve a vypadá to, že jakmile přestala působit ta její nová schopnost, hodně se vyčerpala.“
„Můžu za ní?“zeptal se John.
„Ono je tady ještě jedna věc….“špitla doktorka.
„Jaká?“
„Je v komatu a my nevíme proč. Její EEG přitom nevykazuje žádné odchylky od normálu. Tedy jejího normálu.“
„Jak může…“
„Nemám tušení.“přiznala. „Prostě ji nedokážeme vzbudit.“
„A můžu teda za ní?“
„Stejně tě nebude vnímat, ale můžeš.“přikývla.

Sedl si k její posteli na nějakou židli, kterou našel poblíž. Nikdo jiný na ošetřovně kromě ní nebyl. Chvilku poslouchal pípání a sledoval křivku činnosti jejího srdce. Potom se na ni podíval.
„Co to zase děláš? Jestli je to kvůli mně, tak je to hodně špatný nápad.“ Ono v tu chvíli to mělo asi stejný účinek, jako kdyby mluvil do zdi. Jemně vzal její dlaň do své a stiskl ji.

Mac stála v nějaké bílé místnosti. Během chvilky pochopila, co se děje. Teda pochopila to hned, jakmile uviděla, co má na sobě.
„Ahoj, Gabrieli.“pousmála se, aniž by ho viděla.
„Ahoj.“pozdravil a objevil se za ní. Otočila se.
„Proč se nemůžeme někdy sejít ve chvíli, kdy mi nejde o život?“zeptala se.
„Protože v tu chvíli mě nepotřebuješ.“
„Jsem teď maličko mimo. Co se děje?“
„Právě teď? Doktorka se snaží přijít na to, proč tě nedokážou probrat.“vysvětlil.
„Protože nechci.“odpověděla.
„A proč nechceš?“zajímalo ho.
„Prostě nechci.“
„Netrucuj. Tvůj přítel…“
„Bývalý.“upozornila ho.
„Jak myslíš. Tvůj bývalý přítel v téhle chvílí sedí u tebe, drží tě za ruku a doufá, že to přežiješ.“
„Opravdu?“podivila se.
„Ano.“
„Můžu s ním mluvit?“
„Jsi telepat. V tomhle ohledu si dělej, co chceš.“
„Jenže…já nemůžu. Nejde to. Jsem na to příliš slabá.“
„Tak to zařídím já. Ale pokud s ním budeš chtít mluvit soukromě, nepůjde to. Musím tady být po celou dobu.“
„Jistě. maximálně se zase pohádáme.“pokrčila rameny. V tu ránu se zničehonic objevil John.
„Kde to jsem?“zeptal se.
„Hádám, že někde u mě v hlavě.“odpověděla mu Mac.
„Proč to děláš?“zeptal se.
„Co?“nechápala.
„Proč se nechceš vzbudit.“
„Napadlo tě někdy, že je to kvůli tobě?“opáčila.
„Kvůli mě?“vyvalil oči.
„Ano.“
„Proč?“
„Ty se ptáš?“
„Ano, ptám se.“
„Tak v tom případě dovol, abych ti něco připomněla. Od doby, kdy jsi umřel - to byl měsíc, přesněji 28 dní, 15 hodin a 46 minut - , jsem se snažila najít způsob, jak tě vrátit zpátky. Kvůli tomu jsem se naučila celkem slušně řecky a strávila jsem u toho hodně nocí. Potom jsem ten způsob našla…podařilo se mi tě vrátit zpátky. Jenže ty jsi se choval, jako bys prožil nějakou strašnou tragédii. Snažila jsem se ti pomoct, ale ty jsi mě odháněl a nakonec z tebe vylezlo, že bude lepší, když se rozejdeme. Co když už nechci pokračovat v tom, co se děje. Podívej se na mě. Co vidíš?“
„Tebe.“odpověděl bez váhání. „Vidím tebe. Svoji přítelkyni, o kterou jsem před chvílí málem přišel.“
„A víš, co vidím já? Vidím někoho, kdo už je na pokraji svých sil. Někoho, kdo neví, jestli může pokračovat dál.“
„Co blázníš?“ nelíbilo se mu, co právě řekla.
„Proč bych tady měla zůstávat? Nevidím v to jediný důvod. Za tu dobu, co jsem na Atlantis, se stalo hodně věcí. Asi pětkrát jsem málem umřela. Vlastně čtyřikrát, protože jednou jsem opravdu umřela. Potom se mi do hlavy zkopírovala celá, úplně celá databáze Antiků…tisíce let jejich historie. Když jsi umřel, tak jsem se asi pětkrát zhroutila. Jenom jsem pracovala, protože to bolelo míň. Nemusela jsem myslet na to, co se stalo. Bála jsem se usnout, protože jsem se vždycky ocitla zpátky na té planetě, kde jsi umřel. Pokaždé, když se stalo něco hrozného, hned jsem to uzavřela. Jenže poslední dobou je těch uzavřených stránek nějak moc a já je přestávám zvládat. Jsem unavená, Johne. Unavená tím, jak se pořád bojím o lidi, na kterých mi záleží. To, co cítím…je toho tolik, že mám dojem, že to neustojím. Nikdy to na mně nejde vidět, jenže já už nemůžu. Nemám na to, abych za pár dní zase něco řešila.“
„Však nemusíš.“
„Ale musím. Dokončí se jedna věc a vzápětí se objeví další. Je to jako začarovaný kruh a já nevím, jak z něho ven. Je to pořád dokola a já už prostě nemůžu. Ani já a ani moje tělo další ránu nezvládne. Kdyby se mi rány hojili stejně jako lidem, měla bych jizvy úplně všude, a kdyby zase někdo zapl tu zbraň, tentokrát bych nepřežila. Dej mi jediný důvod, proč zůstat. Jeden jediný.“ John mlčel. „Vidíš. Ani ty mi ten důvod dát nemůžeš.“
„A co Sarah?“
„To je jeden jediný důvod, proč jsem to tehdy nevzdala. Proč jsem zůstala.“přikývla.
„Tak třeba, že by si všem chyběla.“
„Ale no tak. Možná tak deseti lidem. To není nic světoborného.“odsekla.
„Miluju tě.“vyhrkl. „Choval jsem se jako idiot. Mac, prosím, nevzdávej to. Já…nemůžu být bez tebe.“
„Těch pár týdnů jsi to zvládal skvěle.“
„Nemáš tušení, jak mi bylo.“
„A ty nemáš tušení, jak bylo mně.“odsekla a po tvářích jí začaly stékat slzy. „Bylo to horší než zrada. Vrátila jsem tě zpátky! Nečekala jsem, že mi postavíš památník, ale trošku vděku jsem asi čekala.“
„Bylo to všechno…“
„Složité? Ano, to bylo. Jenže já ti chtěla pomoct.“
„Prosím, vrať se.“
„Začne to nanovo.“namítla.
„Nebudeš v tom sama. Možná, kdyby ses naučila o tom, co tě trápí, mluvit…“navrhl. „Stačí třeba jenom se mnou, ale uvidíš, že ti bude líp. Nevzdávej to. Chci, aby všechno bylo jako dřív. Zůstaň…prosím.“
„Co když se to znova nepovede?“
„Nic není bez rizika.“pousmál se.
„Nerad vás ruším, ale už to začíná být vyčerpávající.“ozval se potichu Gabe.
„Skončili jsme.“řekla Mac.
„Jak jsi se rozhodla?“zajímalo Johna.
„Nech se překvapit.“ Sheppard zmizel.
„Tak povídej.“pobídl ji Gabe. „Dostanu nového svěřence, nebo se mnou zůstaneš?“
„Zůstanu.“přikývla.
„Já věděl, že jsi chytrá holka. Myslím, že je čas se vrátit dolů. Teda spíš se vzbudit.“pousmál se. Mac jenom přikývla.


Probudila se, ale nechala oči zavřené. Cítila tupou bolest v pravé dolní části hrudníku pokaždé, když se nadechla. Konečně otevřela oči a rozhlídla se kolem sebe. Vedle ní seděl John a držel ji za ruku, kterou trošku stiskla. Jakmile viděl, že je vzhůru, viditelně se mu ulevilo.
„Ale kdopak se nám to tady vzbudil?“usmála se Jennifer. Mac se maličko pousmála. „Zaměstnala si pořádně pár lidí.“
„Omlouvám se.“hlesla.
„Teď už to je k ničemu.“mávla rukou doktorka.
„Můžeme si chvilku promluvit? Sami.“zeptal se John. Kellerová přikývla a odešla. Mac začala mluvit dřív, než to stihl John.
„Víš, že Antikové věřili, že každý člověk musí najít svou druhou půlku. Podle legendy… podle legendy měli všichni lidé dvě hlavy a čtyři končetiny. Ale jednoho dne je postihla nějaká nemoc, která je rozdělila na půl. Od té doby… chodí po světě a hledají svojí druhou půlku.“pousmála se maličko.
„Víš, co si myslím?“zeptal se. Zavrtěla hlavou a vzápětí zkřivila obličej bolestí. Zlomené žebra se ozvala. „Myslím si, že jsem svoji druhou půlku našel v tobě.“řekl a pohladil ji po tváři. „Byl jsem idiot a nestaral jsem se o nikoho jiného než o sebe. Myslel jsem si, že jsem na tom bůh ví jak špatně, ale uvědomil jsem si, že ty jsi na tom tehdy byla mnohem hůř. A málem jsem si to uvědomil pozdě.“
„Za pět minut dvanáct.“poznamenala.
„Za dvě. Málem jsem o tebe znova přišel, aniž bych ti stačil něco říct.“
„A copak jsi mi chtěl říct?“zeptala se zvědavě.
„Miluju tě, Mac. Strašně moc. Mám pocit, že každá chvíle, kdy jsem bez tebe, je jako peklo. Můžeš mi odpustit?“ Zkoumavě se na něho zadívala. Potom se podívala za něho. Mezi dveřmi stála Jennifer. Jenom se na ni malinko usmála.
„Prohraju kvůli tobě sázku.“poznamenala.
„Sázku?“nechápal. Přikývla.
„Přijdu nejspíš o deset dolarů.“
„A řekneš mi proč?“chtěl vědět.
„Protože jsem se s Jennifer vsadila, že se s tebou nedám do měsíce zase zpátky dohromady. A je 24.března.“
„Můžeme ještě tři dny počkat.“
„Nechci čekat už ani minutu.“usmála se a pokusila se posadit. Okamžitě od tohoto pokusu upustila. „Omluva se…přijímá.“vydechla bolestí. John se radostně usmál a políbil ji. V tu chvíli necítila vůbec nic. Jenom se vznášela na obláčku a všechny starosti, bolest a záležitosti posledních pár měsíců byly pryč.
„Přivážu se k tobě a už nikdy nikam nepůjdu bez tebe.“poznamenal John.
„Ale na záchod sama můžu, ne?“ Zakroutil hlavou a dal jí pusu na čelo. Chytla jeho ruku a pevně ji stiskla.
„Nechci vás rušit.“ozvala se Jennifer.
„Máš u sebe deset dolarů?“zeptala se Johna. Přikývl a zalovil kapse. Vytáhl zmuchlané bankovky a deset dolarů podal Mac. Ta je předala dál.
„Díky moc.“usmála se Kellerová. „Říkala jsem ti to.“
„Příště ti budu věřit.“přikývla.
„Měla bys zkusit usnout. Potřebuješ si odpočinout.“
„Můžu tady zůstat?“zeptal se John.
„Kdybych řekla, že ne, stav mojí pacientky by se zhoršil, že?“odhadovala doktorka. Mac jenom přikývla. „Ale spát!“dodala a odešla.
„Slyšelas doktorku. Spi už.“pousmál se a přikryl ji. Zase mu chytla ruku, uvelebila se pohodlněji, zavřela oči a za chviličku usnula.

doufam, ze se vam to libilo...

sgcatlantis: ano, skola i o vikendu...existuje totiz i jina skola nez normalni...naproklad autoskola...a ja mam ve stredu a ve ctvrtek zkousky...a nerada bych platila za opakovaci....zas tolik penez nemam...a opravdu by bylo fajn se rozepsat...jeden by si pak mohl myslet, ze neumis jinou vetu

Mooony: v pohodě...souhlasim

Jinak spolecna povidka je dopsana...jenom zatim nema nazev a bude vydana jako povidka cislo 112 a dal

A dalsi povidka bude v utery....nebo mozna v pondeli

a odkazy na povidky v PDF a DOC od jakopa....timto diky moc

Kód: Vybrat vše

http://www.iskladka.cz/download.php?file=1241783105_stargate+last+ancient+-+1-110...doc+a+pdf.rar

http://rapidshare.com/files/230566667/Stargate_Last_Ancient_-_1-110...DOC_a_PDF.rar

http://uloz.to/1741817/Stargate%20Last%20Ancient%20-%201-110...DOC%20a%20PDF.rar

http://bagruj.cz/kafbtibzvc80/Stargate_Last_Ancient_-_1-110...DOC_a_PDF.rar.html

http://czshare.com/718919/OLvw/C%3A%5CUsers%5CLucka%5CDesktop%5CStargate_Last_Ancient___1_110...DOC_a_PDF.rar

http://download.cz.hellshare.com/stargate-last-ancient-1-110-doc-a-pdf.rar/331287


jak mohl šip projit kevlarem???
jinak docela slušny

nooo....ono to byl sip od Bohu....ti jsou vyspeli, tak si ho nejak vylepsili

Bez urážky - Zdálo se mi to, nebo v tomhle díle bylo víc patosu, než ve všech předchozích dílech dohromady?

No jak chceš, tak já tě presvědčim, že umim víc jak JEDNU větu

Povídka se mi moc líbila, a sem rád že si ty dva dala KONEČNĚ dohromady, protože ty jejich hádky mi fakt už lezli krkem

A když se pak vzbudila a on jí přesvědčoval aby se k němu vrátila, tak sem myslel že ji snad i požádá o ruku, jen aby to se vrátila

Jo a našel sem tam chybu: Jak ji zasáhnou tak tam máš že z rány trčel ŠTÍT misto ŠÍP

A už se moc těšim na avizovanou společnou povídku, a to jak Sarah začne používat svý schopnosti

sgcatlantis:no ne? ono to umi vic nez jednu vetu? ...ok...dost...

Dark Angel: pardon, kdyz ja musela ...ono to bylo takove trosku klise, no...
BTW: to bylo dobre, nebo spatne?

Patos - brrrrrr dobře určitě ne......nemám nic proti romantickým scénám nebo jak to chceš pojmenovat ale všeho moc škodí. Moc cukru není dobrý, občas je potřeba sůl.....

dobre, nechala jsem se unest...malicko .... malicko hodne ...budiz mi odpusteno...asi jsem mela zrovna romantickou naladu

šip od bohu sry ale to je chaba vymluva za prve to neni šipem, že to projde přes kevlar, ale silou jakou do toho šipu vložiš=>jak moc napneš tětivu, a jak je kvalitni tětiva:-D:-D:-Dz čeho je tětiva...a i tak pořad to nema potřebnou energii k projiti toho kevlaru....:-D

Povídka se mi velmi a líbíla, a jsem rád, že se vrátili k sobě a že Jenn vyhrála sázku. Čekal jsem, že se k sobě vrátí, otázkou bylo jen kdy.

No už se těším na tu společnou povídku, snad bude zajímavá

gengar: fajn ty McKayi...zkus vymyslet jinou vymluvu kdesik v deset vecer .... nech tam sip, mne se tam libi sip a nikdo jiny si nestezoval.... ...teda aspon ne nahlas....

asi bych měla začít psát komentáře, protože teďkom už se tu asi těžko objeví nějaká povídka, kterou jsem přepisovala a po tom, co má Mac noťas už vůbec nemám co přepisovat takže to byly fakt dobré povídky, taky jsem ráda, že jsou konečně zase spolu a taky si myslím, že to bylo trošku přeslazené, ale jinak dobrý snad teďkom přijde nějaká bojová povídka

Tak abych řekla taky něco, povídka nebyla špatná, to ne, ale...vždycky tu je, všimla sis Mac?...byla trošičku přeslazená, to ano. Šíp bych u nesla ale mám tu jiný problém...jak byla daleko do brány Mac, po té co ji postřelili? Minutově?
Jinak jak víš, stále nám výhrady k plíci... , ale to bych nebyla já, abych si nerejpla...jinak pěkná povídka

jasne, posluz si....od brany byli asi 200 metru...coz znamena, tak minutu a fousek , nanejvys dve minuty:)......jak jsem rekla, asi jsem mela nejakou romantickou naladu...nestava se mi to casto, ale tady se to evidentne projevilo ...nejaka takova podobna uz by teoreticky byt nemela , kdyz vidim, ze nekterym to "vadi"