Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
ČÁST 9: SJEDNOTIT NEBO PADNOUT
Přibližně tři týdny po odražení orijského útoku na Zemi se v Pegasu udála zajímavá událost. Kolem blíže neidentifikované planety kdesi ve vnitřním okraji galaxie obíhalo pět wraithských hive. Patrně šlo o největší flotilu wraithů shromážděných nyní na jednom místě. Královny totiž preferovaly rozdělení svých sil a tím i větší možnost sklizně.
Dole na povrchu planety, bičované ostrým větrem a prosté jakékoliv vegetace, stála wraithská základna. Už svým vzhledem odpuzovala každého, kdo by se chtěl jenom přiblížit. Navíc kolem základny bylo na zemi ukotveno pět křižníků a kolem proudily davy wraithských pěšáků. Během hodiny dorazily na orbitu další čtyři mateřské lodě.
Poté se objevil samotný wraithský křižník a zamířil přímo k planetě. Uvnitř základny se mezitím scházely wraithské královny. Ve velkém, tmavém a slizkém sále uprostřed budovy se jich sešlo rovnou devět. Vzduch byl nasycen nenávistí, agresivitou a arogancí, ale zároveň byl cítit i strach.
Všechny si byly vědomy toho, že lidé ze Země sice opustili galaxii a takzvaní replikátoři, kteří jim způsobili těžké ztráty byli zřejmě zničeni, ale zároveň věděly o nové hrozbě. O nových příchozích, kteří se nazývají Svatou armádou a hlásají vyhlazení wraithského rodu. To se samozřejmě nemohlo nechat bez odezvy.
Pošetile vyslaly již před měsíci lodě, které je měly zničit. Vrátila se jediná, se zprávou o naprostém selhání. Nyní se tedy musí rozhodnout, co podniknou dál. Napjatou atmosféru však protrhl skřípot otevíraných dveří. Dovnitř napochodoval výše postavený wraith s oddílem wraithských „důstojníků“.
Místností se rozlehl nepřátelský vřískot.
„Co je to za drzost, jak se opovažuješ vkročit do jednání královen! Kdo je tvou královnou ?!“
Ozvala se nejblíže stojící královna s vražedným výrazem ve tváři. Wraith se klidně zastavil a pohlédl na královnu.
„Má královna je mrtvá. Nyní velím já. Mám pro vás návrh jak se vypořádat s novou hrozbou, která nás sužuje.“
Jestli někdo čekal nadšený jásot, tak se spletl.
„Na to nemáš právo, za to zaplatíš životem!“
vřískla jedna z královen a rozeběhla se proti wraithovi se zjevným úmyslem zabít.
Wraith, lidmi přezdívaný Tod, byl však připraven. Místo wraithského stunneru, který by královnu ani neškrábl, vytáhl pozemskou zbraň a vystřílel do královny celý zásobník. Ta sebou při každém zásahu znatelně trhla a pak se zděšeným výrazem ve tváři padla na zem. Ticho kolem trvalo jen pár vteřin. Pak se na něj vrhlo zbylých osm královen.
Oddíl za Todem to však čekal. Všichni tasili stejné zbraně jako on a rozstříleli královny. Během chvilky ležely všechny bezvládně na zemi, některé se ještě vzmohly na další odpor, ale wraithové, kteří zde byli s Todem je bez váhání dorazili dlouhými zahnutými noži. Jedna z královen chytila wraitha, který ji chtěl zabodnout, kolem krku a zlomila mu vaz. Tod reagoval okamžitě, přiskočil k ní, vyrval jí z ruky nůž, kterým chtěla zaútočit a vrazil ho do ní.
„Obával jsem se, že to takto přijmete, ale dělám to pro wraithy, není jiné cesty k záchraně.“
Řekl klidně umírající královně. Během několika minut se Todovi podařilo vyhladit vládnoucí wraithskou kastu, ale wraithové by ho tak snadno nepřijali za svého velitele. Wraithští kapitáni byli loajální svým královnám. Dalo se tedy čekat, že se budou chtít na Todovi pomstít.
Jeho křižník odstartoval z přistávací plochy, ale během pár minut se rozezněl ječivý poplach. Všechny lodě byly okamžitě zpraveny o tom, že všechny královny byly zabity. Todova loď, kvapně opouštějící atmosféru, byla jasným podezřelým. Wraithské lodě začaly uzavírat kruh kolem titěrného křižníku. V ten okamžik však do prostoru vstoupily další dvě lodě.
Jejich ohromné organické trupy byly dvakrát větší oproti ostatním hive. Nově příchozí neváhali ani minutu a ihned nabrali kurz k lodím seskupujícím se kolem křižníku. Éterem se šířila čilá komunikace mezi nově příchozími loděmi a loděmi obkličujícími křižník. Výměna názorů trvala dobrých pět minut. Pak však jeden z křižníků vypálil několik střel proti křižníku, na jehož palubě se nacházel Tod. Na jeho povrchu se objevila dobře viditelná poškození, spolu s unikající atmosférou.
Dvě wraithské superhive ale reagovaly okamžitě. Desítky obřích modrých pulzů ihned opustily v trupu zapuštěné baterie a zaryly se do trupu útočícího křižníku. Ten se během pár vteřin doslova vypařil. Pro ostatní lodě to byl jasný signál, co je čeká, pokud se opováží odporovat, či dokonce napadnout Toda.
Wraithští kapitáni byli sice loajální svým královnám, ale ne až tak, aby šli do předem prohraného boje kvůli mrtvé královně. Všechny lodě se vzdaly a podvolily se Todově vůli. Ten však příliš nespoléhal na věrnost nových podřízených. Netrvalo to dlouho, a všichni kapitáni a vyšší důstojníci byli nahrazeni mnohem spolehlivějšími důstojníky z Todových vlastních jednotek. Tím si tento wraith zajistil nadvládu nad skoro celou wraithskou rasou.
Zatímco Tod připravoval poslední fázi svého plánu k záchraně wraithské rasy, objevil se nad jednou křižáky obsazenou planetou wraithský křižník. Šlo o poměrně zapadlou část orijského území, s malou posádkou křižáků. Po celé planetě pouhých několik set vesničanů, převážně zemědělců.
Křižník přistál nikým nezpozorován v pohoří nedaleko od brány. Během noci se z něho vydala skupina podivných lidí směrem k bráně. Při bližším pohledu nešlo o lidi, ale ani o wraithy, jejichž některé rysy měli. Dalo by se řící, že to byli wraithsko-lidští hybridi. Skupina se tiše a velice rychle proplížila lesem až na dohled vesnice, ve které se nacházela brána. Pět křižáků stojících na stráži se vesele vybavovalo v záři ohně z nedalekého ohniště. Skupina hybridů se nenápadně vyplížila z lesa a schovala se za domy. Bylo jich kolem padesáti a všichni byli ozbrojeni, povětšinou wraithskými stunnery.
Křižáci nic nezpozorovali a dál se hlasitě smáli jakémusi vtipu. Skupina schovaná za zdmi domů vyskočila na světlo. Křižáci se najednou ocitli v obklíčení. Pokusili se tasit zbraně, ale nepřátelé je předběhli a všechny je během okamžiku omráčili. Nikdo z vesničanů nic nezaregistroval. Skupina hybridů ale měla pevně stanovený cíl. Dva z nich na sebe navlékli křižáckou zbroj a své stunnery nenápadně schovali. Pak se celá skupina vydala k jednomu z domů.
V čele šel po celé galaxii známý, mnohými obávaný Michael. Wraithy odmítnutý, lidmi nenáviděný hybrid, který měl na svědomí statisíce zmařených životů po celé galaxii. Došli až k největší chýši. Obklopili ji a dvojice v křižáckém brnění vstoupila dovnitř. Uvnitř byla tma, ale wraithské oči hybridů neměly problém rozeznat člověka, sedícího uprostřed místnosti, patrně meditujícího, tedy patrně nevnímajícího okolí. Jeho hůl stála opřena o zeď u dveří, kterými vešli. Dvojice potichu tasila zbraně. Ani dokonalé senzory by nezachytily žádný zvuk, dokud oba současně nevystřelili z svých zbraní.
Stunnery, nastavené na maximální výkon, vystřelily naráz modré střely proti meditujícímu převorovi. Ten však nebyl tak bezbranný a duchem nepřítomný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hůl proletěla místností rychleji než výstřely a ty se zastavili o neviditelný štít. Dvojice se pokusila vystřelit znovu, ale jejich osud byl zpečetěn.
Skupina venku zaslechla zevnitř tichý zvuk dvojitého výstřelu. Všemi projel záchvěv očekávání. Nic se ale nedělo. Po chvíli vyslali jednoho z nich, aby se šel podívat, co se stalo. Opatrně se přiblížil ke dveřím, ale v okamžik, kdy již sahal po klice, se dveře rozletěly pod náporem dvou těl, vržených proti nim ohromnou rychlostí. On i obě těla dopadli bezvládně na zem. Pak vystoupil ze dveří převor. S holí a ani s vláskem zkřiveným rozpřáhl ruce a prohlásil.
„Napadli jste vyslance Ori, vyslance, jenž přináší této galaxii mír. Přijměte Ori a blahoslavení vám odpustí.“
Skupina, rozestoupená kolem domu, se na něho vrhla. Někteří se pokusili střílet, jiní vytáhli všelijaké nože a chtěli ho zabodnout. Boj byl však předem rozhodnutý. Někteří padli na zem kde stáli, s tělem nepřirozeně zkrouceným, jiní byli mocnou silou odraženi a sraženi k zemi. Jediný Michael dokázal využít situace a nenápadně zmizet. Neomylně zamířil ke svému křižníku.
Cesta však i s wraithskou výdrží zabrala dobrých třicet minut. Když se však po pěti otočil, zahlédl z vesnice vycházet bílý sloupec světla, stoupající až kamsi do atmosféry, kam ani on nedohlédl. To ho vyděsilo a ještě víc přidal. Stihl to za rekordních dvacet minut. V křižníku zbylo pouhých deset dalších hybridů a on. Během dvou minut se odlepili od země a vyrazili k temné obloze.
Světlo ve vesnici zmizelo. V momentě, kdy se vyřítili z mraků se však objevilo světlo jiné. Zářivě žlutá střela proletěla celým křižníkem a způsobila explozi celé lodi. Michael, sedící ve svém jumperu, suvenýru získaném od expedice Atlantis, pozoroval předním oknem ohromnou masu orijského křižníku.
Unikl velice těsně. Senzory zaznamenaly křižník až na poslední chvíli a exploze jeho loď roztrhala dříve než se stačil dostat do bezpečné vzdálenosti. Podařilo se mu sice aktivovat maskování, ale exploze poškodila motory, takže měly pouze čtvrtinový výkon. I maskování mírně kolísalo, ale připadalo mu, že před křižníkem ho ochrání. Pro jistotu se schoval v poli trosek a vyčkával, až křižník opustí orbitu.
Na můstek orijského křižníku mezitím vstoupil převor. Chvíli pátral zrakem v okolí trosek, načež se pohledem obrátil na jednu z konzolí na stěně. Ta jakoby vycítila jeho žádost, zahájila detailní skenování trosek. Po deseti minutách zobrazila údaje. Kromě množství nečinných předmětů a chabých energetických výbojů z bývalých vedení zobrazila jakési mizící a znovu se objevující známky silnějšího zdroje energie. Senzory však nedokázaly přesně určit polohu. Převor vypadal, že si pouze potvrdil své podezření.
Michael stále trčel ve svém jumperu. Pokoušel se opravit maskování nebo motory, ale některé krystaly byly sežehlé na uhel a on neměl náhradní. Znovu si tedy sedl na místo pilota a sledoval křižník, který se již patnáct minut ani nepohnul. Najednou se ale jeho ohromné motory na zádi rozzářily plnou silou a jeho masivní trup vyrazil kupředu. Loď stále nabírala rychlost, ale nečekaně se stočila přímo do pole trosek.
Micheala to trochu vyděsilo, ale předpokládal že chtějí pouze snížit vzdálenost kvůli senzorům. Loď však místo zpomalování stále zrychlovala a brzy začala svými mocnými štíty drtit nejvzdálenější trosky. Michael se rozhodl jednat.
Motory jumperu se rozeběhly a loď se vydala pryč z pole trosek, směrem do atmosféry planety. Křižník se však blížil nebezpečnou rychlostí a motory jumperu byly poškozené. Netrvalo dlouho a dohnal zoufale prchajícího Michaela. Ten neměl šanci uniknout. Jeho jumper se i s ním vypařil pod přívalem štítu, bíle zářícího v místě dopadu.
Přibližně tři týdny po odražení orijského útoku na Zemi se v Pegasu udála zajímavá událost. Kolem blíže neidentifikované planety kdesi ve vnitřním okraji galaxie obíhalo pět wraithských hive. Patrně šlo o největší flotilu wraithů shromážděných nyní na jednom místě. Královny totiž preferovaly rozdělení svých sil a tím i větší možnost sklizně.
Dole na povrchu planety, bičované ostrým větrem a prosté jakékoliv vegetace, stála wraithská základna. Už svým vzhledem odpuzovala každého, kdo by se chtěl jenom přiblížit. Navíc kolem základny bylo na zemi ukotveno pět křižníků a kolem proudily davy wraithských pěšáků. Během hodiny dorazily na orbitu další čtyři mateřské lodě.
Poté se objevil samotný wraithský křižník a zamířil přímo k planetě. Uvnitř základny se mezitím scházely wraithské královny. Ve velkém, tmavém a slizkém sále uprostřed budovy se jich sešlo rovnou devět. Vzduch byl nasycen nenávistí, agresivitou a arogancí, ale zároveň byl cítit i strach.
Všechny si byly vědomy toho, že lidé ze Země sice opustili galaxii a takzvaní replikátoři, kteří jim způsobili těžké ztráty byli zřejmě zničeni, ale zároveň věděly o nové hrozbě. O nových příchozích, kteří se nazývají Svatou armádou a hlásají vyhlazení wraithského rodu. To se samozřejmě nemohlo nechat bez odezvy.
Pošetile vyslaly již před měsíci lodě, které je měly zničit. Vrátila se jediná, se zprávou o naprostém selhání. Nyní se tedy musí rozhodnout, co podniknou dál. Napjatou atmosféru však protrhl skřípot otevíraných dveří. Dovnitř napochodoval výše postavený wraith s oddílem wraithských „důstojníků“.
Místností se rozlehl nepřátelský vřískot.
„Co je to za drzost, jak se opovažuješ vkročit do jednání královen! Kdo je tvou královnou ?!“
Ozvala se nejblíže stojící královna s vražedným výrazem ve tváři. Wraith se klidně zastavil a pohlédl na královnu.
„Má královna je mrtvá. Nyní velím já. Mám pro vás návrh jak se vypořádat s novou hrozbou, která nás sužuje.“
Jestli někdo čekal nadšený jásot, tak se spletl.
„Na to nemáš právo, za to zaplatíš životem!“
vřískla jedna z královen a rozeběhla se proti wraithovi se zjevným úmyslem zabít.
Wraith, lidmi přezdívaný Tod, byl však připraven. Místo wraithského stunneru, který by královnu ani neškrábl, vytáhl pozemskou zbraň a vystřílel do královny celý zásobník. Ta sebou při každém zásahu znatelně trhla a pak se zděšeným výrazem ve tváři padla na zem. Ticho kolem trvalo jen pár vteřin. Pak se na něj vrhlo zbylých osm královen.
Oddíl za Todem to však čekal. Všichni tasili stejné zbraně jako on a rozstříleli královny. Během chvilky ležely všechny bezvládně na zemi, některé se ještě vzmohly na další odpor, ale wraithové, kteří zde byli s Todem je bez váhání dorazili dlouhými zahnutými noži. Jedna z královen chytila wraitha, který ji chtěl zabodnout, kolem krku a zlomila mu vaz. Tod reagoval okamžitě, přiskočil k ní, vyrval jí z ruky nůž, kterým chtěla zaútočit a vrazil ho do ní.
„Obával jsem se, že to takto přijmete, ale dělám to pro wraithy, není jiné cesty k záchraně.“
Řekl klidně umírající královně. Během několika minut se Todovi podařilo vyhladit vládnoucí wraithskou kastu, ale wraithové by ho tak snadno nepřijali za svého velitele. Wraithští kapitáni byli loajální svým královnám. Dalo se tedy čekat, že se budou chtít na Todovi pomstít.
Jeho křižník odstartoval z přistávací plochy, ale během pár minut se rozezněl ječivý poplach. Všechny lodě byly okamžitě zpraveny o tom, že všechny královny byly zabity. Todova loď, kvapně opouštějící atmosféru, byla jasným podezřelým. Wraithské lodě začaly uzavírat kruh kolem titěrného křižníku. V ten okamžik však do prostoru vstoupily další dvě lodě.
Jejich ohromné organické trupy byly dvakrát větší oproti ostatním hive. Nově příchozí neváhali ani minutu a ihned nabrali kurz k lodím seskupujícím se kolem křižníku. Éterem se šířila čilá komunikace mezi nově příchozími loděmi a loděmi obkličujícími křižník. Výměna názorů trvala dobrých pět minut. Pak však jeden z křižníků vypálil několik střel proti křižníku, na jehož palubě se nacházel Tod. Na jeho povrchu se objevila dobře viditelná poškození, spolu s unikající atmosférou.
Dvě wraithské superhive ale reagovaly okamžitě. Desítky obřích modrých pulzů ihned opustily v trupu zapuštěné baterie a zaryly se do trupu útočícího křižníku. Ten se během pár vteřin doslova vypařil. Pro ostatní lodě to byl jasný signál, co je čeká, pokud se opováží odporovat, či dokonce napadnout Toda.
Wraithští kapitáni byli sice loajální svým královnám, ale ne až tak, aby šli do předem prohraného boje kvůli mrtvé královně. Všechny lodě se vzdaly a podvolily se Todově vůli. Ten však příliš nespoléhal na věrnost nových podřízených. Netrvalo to dlouho, a všichni kapitáni a vyšší důstojníci byli nahrazeni mnohem spolehlivějšími důstojníky z Todových vlastních jednotek. Tím si tento wraith zajistil nadvládu nad skoro celou wraithskou rasou.
Zatímco Tod připravoval poslední fázi svého plánu k záchraně wraithské rasy, objevil se nad jednou křižáky obsazenou planetou wraithský křižník. Šlo o poměrně zapadlou část orijského území, s malou posádkou křižáků. Po celé planetě pouhých několik set vesničanů, převážně zemědělců.
Křižník přistál nikým nezpozorován v pohoří nedaleko od brány. Během noci se z něho vydala skupina podivných lidí směrem k bráně. Při bližším pohledu nešlo o lidi, ale ani o wraithy, jejichž některé rysy měli. Dalo by se řící, že to byli wraithsko-lidští hybridi. Skupina se tiše a velice rychle proplížila lesem až na dohled vesnice, ve které se nacházela brána. Pět křižáků stojících na stráži se vesele vybavovalo v záři ohně z nedalekého ohniště. Skupina hybridů se nenápadně vyplížila z lesa a schovala se za domy. Bylo jich kolem padesáti a všichni byli ozbrojeni, povětšinou wraithskými stunnery.
Křižáci nic nezpozorovali a dál se hlasitě smáli jakémusi vtipu. Skupina schovaná za zdmi domů vyskočila na světlo. Křižáci se najednou ocitli v obklíčení. Pokusili se tasit zbraně, ale nepřátelé je předběhli a všechny je během okamžiku omráčili. Nikdo z vesničanů nic nezaregistroval. Skupina hybridů ale měla pevně stanovený cíl. Dva z nich na sebe navlékli křižáckou zbroj a své stunnery nenápadně schovali. Pak se celá skupina vydala k jednomu z domů.
V čele šel po celé galaxii známý, mnohými obávaný Michael. Wraithy odmítnutý, lidmi nenáviděný hybrid, který měl na svědomí statisíce zmařených životů po celé galaxii. Došli až k největší chýši. Obklopili ji a dvojice v křižáckém brnění vstoupila dovnitř. Uvnitř byla tma, ale wraithské oči hybridů neměly problém rozeznat člověka, sedícího uprostřed místnosti, patrně meditujícího, tedy patrně nevnímajícího okolí. Jeho hůl stála opřena o zeď u dveří, kterými vešli. Dvojice potichu tasila zbraně. Ani dokonalé senzory by nezachytily žádný zvuk, dokud oba současně nevystřelili z svých zbraní.
Stunnery, nastavené na maximální výkon, vystřelily naráz modré střely proti meditujícímu převorovi. Ten však nebyl tak bezbranný a duchem nepřítomný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hůl proletěla místností rychleji než výstřely a ty se zastavili o neviditelný štít. Dvojice se pokusila vystřelit znovu, ale jejich osud byl zpečetěn.
Skupina venku zaslechla zevnitř tichý zvuk dvojitého výstřelu. Všemi projel záchvěv očekávání. Nic se ale nedělo. Po chvíli vyslali jednoho z nich, aby se šel podívat, co se stalo. Opatrně se přiblížil ke dveřím, ale v okamžik, kdy již sahal po klice, se dveře rozletěly pod náporem dvou těl, vržených proti nim ohromnou rychlostí. On i obě těla dopadli bezvládně na zem. Pak vystoupil ze dveří převor. S holí a ani s vláskem zkřiveným rozpřáhl ruce a prohlásil.
„Napadli jste vyslance Ori, vyslance, jenž přináší této galaxii mír. Přijměte Ori a blahoslavení vám odpustí.“
Skupina, rozestoupená kolem domu, se na něho vrhla. Někteří se pokusili střílet, jiní vytáhli všelijaké nože a chtěli ho zabodnout. Boj byl však předem rozhodnutý. Někteří padli na zem kde stáli, s tělem nepřirozeně zkrouceným, jiní byli mocnou silou odraženi a sraženi k zemi. Jediný Michael dokázal využít situace a nenápadně zmizet. Neomylně zamířil ke svému křižníku.
Cesta však i s wraithskou výdrží zabrala dobrých třicet minut. Když se však po pěti otočil, zahlédl z vesnice vycházet bílý sloupec světla, stoupající až kamsi do atmosféry, kam ani on nedohlédl. To ho vyděsilo a ještě víc přidal. Stihl to za rekordních dvacet minut. V křižníku zbylo pouhých deset dalších hybridů a on. Během dvou minut se odlepili od země a vyrazili k temné obloze.
Světlo ve vesnici zmizelo. V momentě, kdy se vyřítili z mraků se však objevilo světlo jiné. Zářivě žlutá střela proletěla celým křižníkem a způsobila explozi celé lodi. Michael, sedící ve svém jumperu, suvenýru získaném od expedice Atlantis, pozoroval předním oknem ohromnou masu orijského křižníku.
Unikl velice těsně. Senzory zaznamenaly křižník až na poslední chvíli a exploze jeho loď roztrhala dříve než se stačil dostat do bezpečné vzdálenosti. Podařilo se mu sice aktivovat maskování, ale exploze poškodila motory, takže měly pouze čtvrtinový výkon. I maskování mírně kolísalo, ale připadalo mu, že před křižníkem ho ochrání. Pro jistotu se schoval v poli trosek a vyčkával, až křižník opustí orbitu.
Na můstek orijského křižníku mezitím vstoupil převor. Chvíli pátral zrakem v okolí trosek, načež se pohledem obrátil na jednu z konzolí na stěně. Ta jakoby vycítila jeho žádost, zahájila detailní skenování trosek. Po deseti minutách zobrazila údaje. Kromě množství nečinných předmětů a chabých energetických výbojů z bývalých vedení zobrazila jakési mizící a znovu se objevující známky silnějšího zdroje energie. Senzory však nedokázaly přesně určit polohu. Převor vypadal, že si pouze potvrdil své podezření.
Michael stále trčel ve svém jumperu. Pokoušel se opravit maskování nebo motory, ale některé krystaly byly sežehlé na uhel a on neměl náhradní. Znovu si tedy sedl na místo pilota a sledoval křižník, který se již patnáct minut ani nepohnul. Najednou se ale jeho ohromné motory na zádi rozzářily plnou silou a jeho masivní trup vyrazil kupředu. Loď stále nabírala rychlost, ale nečekaně se stočila přímo do pole trosek.
Micheala to trochu vyděsilo, ale předpokládal že chtějí pouze snížit vzdálenost kvůli senzorům. Loď však místo zpomalování stále zrychlovala a brzy začala svými mocnými štíty drtit nejvzdálenější trosky. Michael se rozhodl jednat.
Motory jumperu se rozeběhly a loď se vydala pryč z pole trosek, směrem do atmosféry planety. Křižník se však blížil nebezpečnou rychlostí a motory jumperu byly poškozené. Netrvalo dlouho a dohnal zoufale prchajícího Michaela. Ten neměl šanci uniknout. Jeho jumper se i s ním vypařil pod přívalem štítu, bíle zářícího v místě dopadu.
Ale na druhou stranu, je vidět, že Tod si ví stále rady, za každé situace vytěží co nejvíc....
Ale když už se o něm Vlad zmínil, tak mě napadlo, že ho tam hezky zapracuju. Přeci jen, Michael neodolal šanci mít převora jako zkušebního králíka na vylepšení svých hybridů, ale to je holt smůla když o jeho schopnostech slyšel jen z doslechu... 
... Todd byl vždycky sympaták 
.....kdy tauŕiove maji BC 350 a atlantis nacpanou dronama....
Přece jen, Baal nad Ori dost frajeřil 