Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

SURVIVOR TROSEČNÍK
Na ostrově vyložej 2 tými, každý asi o 12 lidech, a ti pak proti sobě soutěží v takovýchle disciplínách,když jich od obou zbude půlka, tak je daj dohromady a pak je to to samí jenže všichni proti všem.
Hlavní výhra je asi $ 1.000.000 + menší výhry během hry, který jim maj pomoct usnadnit pobyt na pustém ostrově.

PS:Byla i česká verze na Primě.

mnoooo...ono to neni serial, ale realityshow ...jinak to jsem videla....a bylo to super...myslela jsem, že myslíš nějaký seriál...

SERIÁL nebo REALITISHOW, vždyť je to jedno.

Ty by se dalo taky řict, že STRAGATE či SG : ATLANTIS je taky REALITISHOW, nejsou o tom ale jasné důkazy

Mno - k dílu - bylo to fajn počtení
k Johnovi (ač budu ukamenován) podotknu jen toto - tak zas nic

dobrej díl, až na jednu věc. John měl zůstat mrtvej napořád, tohleto oživování mi vadí snad ve všech seriálech. teď snad jedině, kdyby malá Sára třeba spadla z mola a utopila se, nebo by jí mohl přejet Jumper to by povídce dodalo pořádný grády

g.o.d.: Ty jsi normálně hnusnej .... ozivovani je vychodisko, jak vratit postavu....ja jsem nikdy ani nepomyslela na to, že by se John nevrátil. A ještě Sarah sražena jumperem....to už by bylo maličko morbidní, ne? ...ale nejspis bude střílet

morbidní by to rozhodně bylo

Mackenzie: docela zajímavé, zda se u Sarah projeví nějaké antické schopnosti

no tak jsem behem asi 5 dni prelouskal celou povidku. jednim slovem super akorat mam problem.. ted budu muset cekat na dalsi dily jsem asi trosku zavislej

Návrat ke kořenům:

Úterý tu,a povídka ..

Ještě jsem od tebe Mac nic nečetla, ale vyhrála jsi soutěž o povídku roku...no musím říct, že píšeš opravdu moc dobře. Zatím jsem přelétla jen tuhle kapitolu, bez znalosti těch předcházejících, ale určitě si najdu čas a poctivě to přelouskám! Zkrátka kvantita i kvalita

No jo no

Vše při starém?

„Rozčilovali se mi tam asi půl hodiny. Myslel jsem, že je zastřelím.“povzdechl si George.
„Tohle se snažili praktikovat prvních pár týdnů. Zdupala jsem je a od té doby je pokoj. Vymyslete si nějakou řeč. Nadhoďte něco o škrábání brambor. To tehdy pomohlo.“poradilo mu Mac a poškrtala pár údajů na papíru.
„To žertujete.“zakňučel major a sledoval, jak se jeho celonoční práce rozplývá. „Ale tak něco mi tam nechat můžete.“
„Máte tady dva špatné údaje. Pak už to jede samo.“pousmála se a uvelebila se na posteli pohodlněji.
„Předělám to.“
„Kašlete na to. Udělám to za vás. Stejně se tu nudím. Jennifer mě nechce pustit.“zamračila se.
„A jak vám je?“zajímal se.
„No, vzhledem k tomu, že jsem se včera málem zbláznila a vzhledem k tomu, že vypadám, jako bych proběhla nějakým křákem, tak je mi fajn. Jenom se strašně nudím.“
„Co Shepp?“
„Byl tu jenom včera…než jsem usla, což bylo skoro hned, takže jsem s ním moc dlouho nemluvila. A vzhledem k tomu, že já nikam nemůžu, tak musím jenom čekat, dokud nepřijde.“
„Teď jste šťastná?“
„Já….nevím…. Když řeknu, že ano, zase se něco stane….je to tak pokaždé.“povzdechla si.
„Tak neříkejte ano.“pokrčil rameny. Jenom přikývla a maličko se pousmála.
„Tohle je jediná místnost na Atlantis, kterou nesnáším.“zavrčela a rozhlédla se po ošetřovně.
„Nedivím se vám. Je tu strašná nuda.“
„No a co teprve, když jste tak havarijní jak já. Chci něco dělat.“
„Máte tady ten rozpis.“ukázal na svazek papírů.
„To mi nezabere ani dvě hodiny.“
„Tak si složte rohlík.“
„Vtipné.“zašklebila se.
„Tak já přijdu večer a něco si zahrajem.“
„Budete mi dělat program, jo?“usmála se.
„Tak nemusíme, pokud nechcete.“
„Chci. Co takhle Člověče, nezlob se?“
„Ok. A kdo prohraje, platí panáka.“
„Beru. To bude masakr!“těšila se. Oba se rozesmáli.
„Ehm….neruším?“ozvalo se ode dveří.
„Ty? Skoro nikdy.“usmála se Mac na Ryana.
„No, už půjdu. Mám ještě nějakou práci.“rozloučil se George. „Uvidíme se večer.“
„Jasně.“přikývla. Major odešel a Ryan si sedl místo něho.
„Takže jsem definitivně přišel o šanci?“zeptal se.
„Ryane, ty jsi tu šanci nikdy neměl.“pousmála se. „Aspoň ne v poslední době. Kdysi možná….“
„Já to stejně věděl.“přiznal.
„Tak to je fajn. Já jenom, aby bylo jasno.“
„Chápu to, Mex. A kde máš svého prince?“
„Nemám tušení.“přiznala. „Potřebuje čas. Není to lehké. Vím to podle sebe.“
„Cože?“vykulil oči.
„To nevíš?“zeptala se nevzrušeně. „Jsou to asi tři roky zpátky. Byla jsem pryč sedm měsíců.“
„To jsem nevěděl.“špitl omluvně.
„Nevadí. Byla to…zajímavá zkušenost.“
„K tvojí složce se nikdo jen tak nedostane. Nechtěli mi říct, koho budu mít za velícího. Tvrdili, že je to správný voják.“
„Jsem ráda, že je můj spis tak chráněný. Nerada bych, aby kvůli mně na Zemi vypukla panika.“
„To věřím.“přikývl. „Nejsi unavená? Že bych tě nechal si odpočinout.“
„Když tak o tom uvažuju, tak se mi chce spát.“
„Nechám tě. Prospi se. Zatím ahoj.“
„Ahoj.“

„Měl byste za ní zajít, pane.“řekl George o pár minut později u Shepparda.
„Asi měl. Jenom nějak nemám náladu s někým mluvit.“hlesl John.
„Ona ji taky neměla a nepamatovala si vůbec nic. Dostala se z toho během chvilky a to byla déle pryč než vy, pane.“
„Tady jde o to, že nejsem Mac. Nedokážu se z toho jenom tak otřepat.“
„Podplukovníku, když jste umřel, mysleli jsme, že o ni přijdeme. Byla úplně mimo. Nejedla, nepila, teda kromě alkoholu, nespala…. A vypadalo to, že je jí všechno jedno. Myslím, že kdyby neměla Sarah a aspoň malou naději, tak to vzdá úplně. Nezkazte jí radost.“
„Nedokážu se přetvařovat.“hlesl.
„Vadí vám, že jste zpátky?“zeptal se Winterson. Sheppard neodpověděl.

„Dva, tři, čtyři, pět….a jste venku!“zaradovala se Mac a vyhodila Georgovi jeho modrého panáčka.
„Ale no tak!“zaprotestoval.
„No co.“pousmála se a kousla si do chleba. „Hm…hm….hele, co se stalo, když jsem omdlela? Na té planetě.“
„No…když jste omdlela a já vás tak obratně chytil…“
„Za to vám děkuju.“pousmála se, hodila kostkou a popojela o dvě políčka.
„Není zač…no…pak se objevila všude taková žlutá záře a najednou tam stál Sheppard.“
„Jenom tak?“
„Jenom tak. Prostě tam najednou stál.“
„A já o to přišla. Krucinál.“zavrčela.
„No, upřímně nic extra to nebylo a my měli v tu chvíli spíše strach o vás. Byla jste strašně bledá a skoro jste neměla puls. Báli jsme se, že o vás přijdeme. Bylo to hodně špatné.“
„Taky mi chvilku předtím hodně špatně bylo. Sotva jsem vyšla ven. Ani si vlastně nepamatuju jak.“
„Zajímavě.“
„Co dělal John celé ty dva dny?“
„Zkoušel se znova zabydlet. Ehm….já nevím, jestli to chcete slyšet…“
„Co?“zamračila se.
„Já….ne…to nejde…“zakoktal se.
„Co nejde? Tak už jste to nakousl….“
„Nemůžu vám to říct.“
„Wintersone, jestli mi to neřeknete, tak vám ty figurky nacpu i s kostkou někam.“pohrozila.
„Když jsem s ním mluvil, nevypadal dvakrát nadšeně.“vysoukal ze sebe. Mac vypadala chvilku překvapeně.
„Potřebuje jenom čas. Já…. byla jsem taky trošku mimo, když jsem se vrátila. Ono to není lehké, když jste pár měsíců…mrtvý… všechno vám potom připadá jiné…složité. Nechápete, jak jste to mohl zvládat. Není to opravdu lehké.“vysvětlila.
„Já neříkám, že je. Ale vy jste vypadala spokojeněji.“
„Uvidím, co se s tím dá dělat. Zkusím mu trošku připomenout staré časy.“
„Moc ho neunavte.“
„To by nejdřív musel přijít.“povzdechla si.
„Pošlu ho tady. Jakmile ho uvidím.“
„To by bylo fajn, majore. Když dovolíte zase bych spala. Je to nějaké únavné, vyhazovat vás z chlívečků….“
„No to zabere hodně energie.“
„A hlavně to rozčilování u toho.“usmála se. „Teď mě ještě napadlo. Jak se to vysvětlí Johnově matce?“
„Viděl zločin a jako svědek musel být schovaný. Proto i ten pohřeb a tak….“
„Skočí na to?“
„Skočila. Upřímně řečeno vyváděla víc, než vy.“
„Nebylo jednodušší jí říct pravdu? Prověření má.“
„No to má, ale myslím, že by nám nevěřila a už vůbec by nevěřila tomu, že jste ho zachránila vy.“
„Hm…. To je fakt.“zamručela.
„Tak už spěte. Na ráno vám tu pošlu Shepparda i Sáru.“
„Kočička moje. Není u mě tři hodiny a já už mám absťák.“
„U táty jí je dobře. Neviděla ho hodně dlouho. Když se objevil ve dveřích, málem vyletěla z kůže. Nadskakovala jako o Vánocích.“
„Já vím. Vyprávěla mi to. Takhle šťastnou jsem ji neviděla už dlouho.“
„Stejně jako já vás. A věřte mi, že to byl ten nejhezčí pohled za posledních pár měsíců.“ Na to Mac nic neřekla. Jenom se usmála.

„Dobré ráno.“pozdravil další den John.
„Dobré.“usmála se Mac. „Ahojky, Sáro. Jakpak jsi se vyspinkala?“
„Dobže.“odpověděla a vlezla si k ní do postele.
„Kdo tě zase česal? Máš to jak hastroš.“zamručela nespokojeně, když si ji prohlédla. „Posaď se. Spravím to.“ Rozpletla jí copánky, co měla a zapletla jí je znova. „Lepší.“zkonstatovala.
„No jo, jako ty to nikdo neumí.“pousmál se.
„Ale zas tak hrozné to nebylo. Jak je ti?“
„Je to zvláštní.“
„To je.“souhlasila.
„Riskovala jsi kvůli mně život.“
„Ne poprvé.“zavrtěla hlavou.
„Málem se ti to nepovedlo.“
„Jako už kolikrát. Nevypadáš moc nadšeně.“nadhodila.
„Jsem rád.“přikývl rychle. Možná rychleji, než bylo zapotřebí. Mac se na něho podezřívavě podívala.
„Jak myslíš.“pokrčila rameny a zkoumavě se na něho zadívala.
„Přestaň! Tenhle pohled nesnáším!“zavrčel a znělo to naštvaně.
„Promiň. Jenom mi to nepřipadalo moc…“
„Nadšené? To se ti si jenom zdálo.“mávl rukou. „Promiň, už musím jít.“rozloučil se chvatně.
„Počkej!“chtěla ho zastavit, ale vypadalo to, že neslyšel. Mac si jenom skousla ret. To, jak se choval, se jí vůbec nelíbilo, ale zatím se rozhodla, že to řešit nebude.

sgcatlantis:Ja vim, jezisi, ale mam novy notas a neumim na nem poradne psat, bo ma jine rozlozeni klaves, nez normal klavesnice...¨

Mrs. Sheppard:Diky, tohle potesi

haaaaaans:5 dni , ty pytle....dobry cas ...a jsem potesena, ze se z tebe stal zavislak...to je pocta

Jinak ta povidka byla...vyplnovaci a otevrela dvere pro dalsi pokracovani... ...a dalsi povidka bude v patek

Mrs. Sheppard:U 100. povídky jsou odkazy ke stažení povídky v PDF, ale Mac říkala, že to hodí do 1. příspěvku pod seznam povídek.

Mac: Tak jsem to dočetl a to jak se John chová je divné, no bude to ještě dost zajímavé

no to bude
Jinak k tvemu predchozimu dotazu o Sare....bude to v povidce 122 .... a ty povidky v PDF hodim hned, jak si na to vzpomenu

Konečně pátek a konečně...

ja vim...omlouvam se....koukala jsem na Madagaskar 2 ...dokonale...

Všechno jednou skončí

Mac se překulila na bok a pošimrala Johna na zádech.
„Co by si řekl malému relaxu po náročném dni?“zeptala se s úsměvem a dlaní sjížděla po zádech níž a níž.
„Ani ne.“zavrčel.
„Ale no tak…“zašklebila se a polechtala ho.
„Řekl jsem ne.“vyštěkl a vstal z postele. „Dokážeš pochopit, že se mi taky někdy nechce?“ zavrčel a odešel do koupelny.
„Někdy? Ono je to poslední dobou pořád.“povzdechla si potichu pro sebe a zalehla zpátky pod peřinu. Za chvilku slyšela, jak odešel. Jenom se vyjeveně podívala na dveře a nechápavě zakroutila hlavou. Za pár minut se oblíkla a šla se nasnídat. Sára celý následující týden měla být u dědečka na Zemi.

Když se blížila k jídelně, uvědomila si, že ani moc hlad nemá. Takže když došla ke vchodu do jídelny, kde to sice krásně vonělo, prošla dál. Za rohem narazila na Johna.
„O….ahoj.“pozdravila zaraženě.
„Ahoj.“pozdravil nezaujatě.
„Hele, jestli nemáš teďkom žádnou práci, co kdybychom se šli projít?“navrhla opatrně.
„Ne, díky. Mám práci.“
„Johne, co je to s tebou?“povzdechla si.
„Jenom potřebuju čas.“
„Měl jsi ho. Jsou to už tři týdny.“
„Zabili mě.“
„No to mě taky!“
„Nemáš tušení….“začal.
„Nemám tušení, jaké to je? To jsi chtěl říct? Zabil mě člověk, se kterým máme teď uzavřené spojenectví. Je fajn pocit, pokaždé, když se na něho podívám, vzpomenout si na to, jaké to bylo mít zlomené kosti a na ten pocit, který jsem měla, když jsem ležela na ošetřovně a čekala, než se milostivě uráčíš zase přijít. Nevyčítám ti to. Nebyl to nejspíš pěkný pohled. Ale myslím, že to bylo mnohem lepší, než vidět někoho s větví v břiše!“vyjela na něho.
„Já se tě neprosil, abys mě vrátila zpátky. Bylo mi tam dobře!“vyhrkl. Mac se na něho jenom šokovaně podívala.
„Ale co já a Sarah?“opáčila potichu.
„Šlo ti to dobře i beze mě.“
„Fajn, fajn…“hlesla po chvilce. „Jak chceš. Chceš tam zpátky? Prosím.“zeptala se, vytáhla zbraň a namířila na něho.
„To neuděláš.“
„Víš, že někoho zabít není pro mě problém. Za celou tu dobu….za celé tři týdny jsi se ani jednou nedotkl Sáry. Ani jednou jsi ji nepohladil, nedal jí pusu na dobrou noc…nic. To samé se mnou. Dobře, přiznávám, udělala jsem to z čistě sobeckých důvodů, ale myslela jsem, že jsi umřít nechtěl. “
„Plukovníku!"křikl Lorne. „Dejte to prosím dolů!" Vypadal vyděšeně.
„Proč? Říkal, že mu tam bylo lépe!"odsekla Mac. „Já ho tam klidně zase pošlu!" Sheppard celou dobu stal nehnutě.
„Plukovníku.“pobídl ji Evan znova. Mac se podívala na Lorna a hodila po něm pistoli.
„Není nabita.“řekla a vytáhla z kapsy zásobník, který mrštila po Johnovi. Jenom se podíval k nohám, kde zásobník přistál a pak zpátky na ni. „Když ti bylo jedno, co je se mnou a se Sarah….možná by bylo lepší, kdybychom každý šli svou cestou. Chtěla bych, aby Sarah měla tátu, kterému na ní záleží. Ale to, jak se v poslední době chováš…. Máš čas na rozmyšlenou do zítřka. Víš dobře, že nemám ráda ultimáta, ale jinak to nejde….. Tenhle vztah mě stojí víc energie, než bych chtěla. Nemůžu si pořád dávat pozor, co řeknu…jestli se znova neurazíš nebo tak. Ty nejsi schopný se ke mně chovat normálně. Já se ti snažím pomoct. Vím, jak je to těžké, ale nejlepší je, když budeš pracovat a zapomeneš na to. Já nechci žít s někým, kdo si mě neváží. Promiň.“ Vrhla po něm jeden pohled , ve kterém se mísilo zhnusení, vztek a smutek, a odešla. Lorne jenom potichu zkoumal své boty a hrál si s částí zbraně.
„Asi jste to podělal, pane.“špitl po chvilce.
„Možná měla pravdu.“zamyslel se. „Nejlepší asi bude, když každý půjdeme svou cestou.“ hlesl a taky odešel. Cestou dal majorovi do ruky zásobník. Major na něho jenom vyjeveně zíral.
„Tak tohle zavání průšvihem.“řekl a složil zbraň dohromady.

„Ahojky, nemáte jít za chvilku na misi?“zeptala se Jennifer Mac, když na ni narazila na jedné z teras.
„Jo, vždyť taky jdeme. Jenom jsem si musela trošku vyčistit hlavu.“odpověděla Mac už oblečená v uniformě.
„Další hádka?“odhadovala.
„To jde tak vidět?“
„Ani ne. Spíš jsem hádala.“
„Tohle je horší, než když tady nebyl. Ale víš, co je na tom úplně nejhorší? Že já už prostě nemám sílu to věčně omlouvat…takže teď se ani necítím provinile. Já se snažím. Snažím se celé tři týdny, ale on se ke mně chová…jako jeho matka.“
„No to snad ne.“
„Jo. To teda jo. Už musím jít. Stavím se když tak, jak se vrátíme.“
„Jistě. Hodně štěstí.“
„Dík.“

„Tak kdo bude pilotovat Mutanta?“zeptal se George, jakmile Mac dorazila do hangáru a zíral na něco, co se podobalo jumperu a zároveň nějaké pozemské stíhačce a soukromému tryskáči.
„Zkuste si to, majore. Já ho moc nemám ráda.“pousmála se.
„Plukovníku!“zavolal na ni Lorne.
„Ano?“otočila se.
„Nesu vám zbraň.“podal jí už zkompletovanou berettu.
„Díky moc. Tuhle mám ráda.“usmála se.
„Mackenzie, můžu s tebou mluvit?“zrovna přišel Sheppard. Lorne jenom kývl a odešel.
„Jdeme ven. Už tak máme zpoždění.“odbyla ho.
„Je to důležité.“
„Tak spusť.“pobídla ho.
„Asi jsi měla pravdu.“
„V čem?“zamračila se, ale bála s odpovědi.
„Bylo by nejlepší, kdybychom každý šli svou cestou.“řekl. Mac zůstala stát, jako by do ní uhodilo, ale rychle to zamaskovala.
„To by asi bylo.“přikývla a trošku zmateně zamířila k Mutantovi – jak pojmenovali nového křížence antické a pozemské technologie. U vchodu se ještě otočila a chtěla něco říct, ale John už byl pryč. Zmateně si sedla na místo kopilota.
„Co se stalo?“zajímalo George.
„Ehm….nic.“mávla rukou. „Leťte.“ Winterson přikývl a zažehl motory. Ovládání to mělo jako proudové letadlo, takže knipl zatlačil dolů a Mutant slétl k bráně a po chvilce skrz ní.

„Je to zvláštní.“zamyslel se George. „To ovládání.“
„Je to hodně zvláštní. Nevím, proč jsme si nemohli nechat jenom jumpery. Nesnáším, když se míchají dvě technologie.“zamručela.
„Chápu vás.“přikývl. „Přistaneme na támhleté mýtině?“ukázal na louku kousek od lesa.
„To bude zcela ideální.“souhlasila. George naprosto bravurně přistál.
„Krásná planeta:“zaradoval se Rodney. „Klidná, nikde nikdo…to se mi líbí.“
„Nedivím se vám, doktore. Jenom, aby to vydrželo.“pousmál se George.
„Co ten pesimismus, pánové? Se mnou se právě rozešel nejspíš přítel, kterého jsem vrátila k životu a málem jsem u toho umřela, ale koho to zajímá, že?“ušklíbla se Mac a vydala se po louce do lesa.
„Cože?“vyjekli oba.
„No, jo.“pokrčila rameny. „Ale teď to nebudeme rozebírat, ano? Máme práci. A soukromé věci si nikdy do práce netahám.“
„Dobrá. Půjdete si zahrát večer poker?“
„Nejspíš jo.“přikývla.
„Máte dojem, že tady něco bude?“nadhodil Rodney.
„Když už nic jiného, tak se projdeme. Nechce se mi domů.“povzdechla si.
„Neuvažujete, že odejdete, že ne?“zděsil se major.
„Ani náhodou. Chlap mi nestojí za zničenou kariéru. A útěk není řešení. Krom toho, co bych na Zemi dělala? Neumím nic jiného, než lítat a jezdit na koni.“
„A hrát poker. Ale rodeem se dá uživit, ne?“
„Ani ne. Není z toho moc peněz. Já třeba jezdila rodeo pro zábavu.“
„Hodně krvavá zábava.“zamručel Rodney.
„To jo.“souhlasila. „Zlomené kosti, nemoct jezdit dál na koni….tohle se tam vídá až moc často. Ale jednou za čas je to fajn.“
„Když se na tom zvířeti udržíte.“
„To je základ.“usmála se. Rodney najednou namířil zbraň.
„Něco tam je.“ukázal mezi stromy.
„Něco se vám asi zdálo, doktore. Nic tam není.“mávnul rukou George a podíval se na Mac. Pokrčila rameny a chtěla použít telepatii, ale než to skoro stihla jenom pomyslet, ozval se výstřel a výkřik Rodneyho, který skončil na zemi.
„Ruka….au…moje ruka….“křičel. Mac ho porvala za vestu a zatáhla za jeden ze stromů.
„Posaď se! Sedni si!“křikla na něho. Poslechl. Mac mu ránu zahojila. „Střílej!“pobídla ho. Sama zaklekla a začala střílet, aniž by věděla na koho.
„Vzdejte se ve jménu bohyně Artemis!“křikl někdo.
„Ale už mi to začíná lézt na nervy!“zavrčel Winterson.
„Artemis byla bohyně lovu…. Budeme doufat, že tady není. Jinak jsme v… víte kde.“řekla Mac a přebila.
„Musíme zpátky.“křikl George, aby přehlušil střelbu.
„Půjdeme postupně! Rodney běž!“rozhodla. Rodney se rozutíkal. „Majore!“pobídla ho. Už jenom slyšela, jak to za ní zašustilo. Rozběhla se taky. Pronásledováni střelbou doběhli k Mutantovi.
„Průšvih….velký průšvih.“zafuněl George.
„To dořešíme potom….leťte.“pobídla ho. Major vzlétl. Najednou se obloha zatáhla a začali z ní sršet blesky.
„Jak špatné bude, když nás to trefí?“zajímal se trošku vyděšeně McKay.
„To si domyslíš jistě sám, Rodney. Takový génius.“ušklíbla se Mac. Mutant se hrozivě zatřásl.
„Teď to uvidíte naživo a z první řady, doktore.“zavrčel George a snažil se Mutanta udržet ve vzduchu. „Zadejte adresu!“
„Tím neproletíte. Ne že bych vám nevěřila, ale jsme tak rozkývaní, že byste se netrefil ani mamutí jámy.“
„Odvysíláme aspoň SOS.“
„Pravda.“přikývla a zadala adresu Atlantis.

„Neplánovaná aktivace.“ohlásila Amélie. „Kód plukovníka Blackové. Příjmáme audio signál.“
„Otevřete kanál.“řekl Woolsey. „Co se děje, plukovníku?“
„Máme tady menší…problém, pane…. Útočí na nás Bohové a zasáhli Mutanta. Do brány se nedostaneme a jdeme hodně rychle dolů.“
„Chcete mi říct, že padáte?“
„Něco v tom smyslu, pane. Posílám poslední souřadnice.“
„Pošleme záchranný tým.“
„Je to moc nebezpečné.“ Signál se pomalu začal ztrácet.
„Pošleme zamaskovaný jumper.“
„Pane Woolsey, strašně ráda bych si s váma povídala, ale ta země je čím dál blíž. Je mi líto.“ Spojení se přerušilo.
„Sežeňte polní inženýry! Připravte jumper a zdravotnický tým.“
„Neříkala právě, že….“namítla Amélie.
„Říkala, ale nemůžeme je tam nechat. Podplukovníku, budete záchranné misi velet.“otočil se na Johna. Ten se zatvářil vyděšeně.
„Já…ne…“
„Prokrista, je tam tvoje přítelkyně.“zavrčel Ronon.
„Ehm….bývalá.“špitl. Celá kontrolní místnost ztichla. „Navrhla to sama. Jenom jsem souhlasil.“
„Takže se rozešla ona s tebou?“
„Asi.“přikývl.
„To nevíš? Bože, v tomhle ohledu jsi větší vůl, než jsem si myslel. Který chlap by za ní dal, já nevím co…ale ty ne…prostě ji necháš! To jsi ji nemohl zastavit? “vrčel Ronon.
„Asi mohl, ale….“
„Jsi vůl.“povzdechl si.

„Prokrista….moje hlava….“zaskučel George a posadil se. „Doktore? Jste v pořádku?“
„Já nevím…ale asi…jo…“přikývl zaraženě Rodney.
„Mac….hej..:Mac…vzbuďte se…“zatřásl s ní.
„Pořád…žijeme?“zeptala se potichu, ale nepohla se.
„Venku to sice moc vábně nevypadá, ale myslím, že jsme naživu.“pousmál se.
„Aha.“hlesla a konečně se posadila. Na hlavě měla velkou odřeninu, ze které tekla krev. George zkřivil tvář zhnusením, když to viděl. Vrhla na něho tázavý pohled a sáhla si na čelo. „A sakra.“zašeptala, když se jí na ruce objevila krev.
„Zalepím vám to.“
„Vy jste v pořádku?“zajímala se.
„Myslím, že ano. Jenom mě bolí úplně všechno.“zamrčel Rodney.
„Já jsem taky celkem v pohodě.“
„Až na tu ruku.“kývla hlavou k jeho paži. Zpod rukávu mu vytékala krev.
„Trošku to jenom pálí, je to v pořádku.“
„Kde to jsme?“zajímalo ji.
„Karibik to není. Částí těla trčíme nad roklí.“odpověděl jí.
„Tak to je super. Ale vypadá to, že Mutant jak takž žije. Co takhle ho zkusit spravit?“
„Spravit?“nechápal McKay.
„No já jsem si stíhačku vždycky dokázala sama spravit. Stíhačku a auto. Teda staré a ještě k tomu tátovo, ale uměla jsem to.“
„Stíhačku?“vykulil oči Rodney.
„Jistě, každý pilot musí znát svůj stroj a popřípadě si ho umět opravit. Jako ne velké poškození, ale základní elektriku například ano.“
„Takže mi chcete naznačit, že byste to mohli spravit?“
„S tvojí pomocí. Myslím, že jo. K bráně to doletí. Teoreticky.“přikývl George.
„Musíme si taky dávat pozor na naše přátele, kteří nás sem dostali.“upozornila Mac.
„Myslím, že nás budou chtít dorazit.“
„Dobrý postřeh, Rodney. Už mě ale nebaví, jak jsou na každé planetě, kam přijdeme. Jediná útěcha je, že se to stává i někomu jinému. Naposledy to byl Lorne. Ne že bych to ostatním přála, ale je fajn vědět, že nejdou jenom po nás.“
„Zajímalo by mě, jak ví, kam půjdeme.“podrbal se major na hlavě.
„Třeba jsou na tolika planetách, že vždycky na ně narazíme a nezáleží na tom, jestli tam jsou náhodně, nebo úmyslně.“zapřemýšlel zase Rodney.
„Rozešla jsem se s Johnem.“hlesla najednou Mac.
„Cože?“nechápali oba.
„Já jsem se s ním rozešla….“vydechla.
„Asi se hodně praštila do hlavy.“zamračil se doktor.
„Vždyť jste se ještě před chvilkou tvářila, že vám to nevadí.“podotkl major.
„Asi…asi mi to došlo až teď. To je v háji. Vynaložím měsíc svého života k hledání, jak ho vrátit zpátky a když se to podaří….přijdu o něho jinak. To se opravdu může stát jenom mně.“
„Přijde na to, o co přišel. Nebojte. Za pár dní si to uvědomí.“snažil se ji povzbudit major.
„To je možné.“přikývla. „Ale budu chtít já?“
„Milujete ho?“zeptal se Winterson. Mac se na něho podívala.
„Ano…asi ano.“
„Tak pak v tom problém nevidím.“
„Ale já v těhle věcech nejsem zas až tak splachovací.“povzdechla si.
„Nějak to vyřešíte.“
„Víte co, kluci? Pojďme si zdřímnout, než se dáme do té opravy. Co vy na to?“navrhla.
„Dobrý nápad.“souhlasil Rodney. George taky nic nenamítal. Každý se uvelebil na zemi, jak nejpohodlněji to šlo a za pár minut usnuli.

„Vstávejte!“zatřásl s Mac George.
„Co je?“zamručela ospale.
„Někdo je venku.“
„A co já s tím?“opáčila a sedla si.
„Nejsou to naši.“upřesnil.
„Aha.“pochopila a vstala. Trošku ji to hodilo, ale ustála to a pomalu se přesunula na příď. Stíhačka najednou zavrzala a trošku sjela dolů. Mac vyjekla a chytla se první věci, kterou nahmatala. George ji stáhl zpátky a skončili na jedné kupě.
„Au….co to děláte vy dva?!“zavrčel Rodney, na kterého dopadli.
„Snažíme se tuhle kocábku udržet na zemi?“opáčil George a šťouchl Mac tak, aby vstala.
„Dobrá, nebudeme se přibližovat k okraji.“
„Potom je otázka, jak to zkusíme opravit.“podrbal se na hlavě major.
„Jak? Jednoduše. Zkusíme to. Teda až najdu svoji ztracenou rovnováhu.“zamručela.
„Počkáme, až odejdou. Musí si myslet, že jsme to nemohli přežít. Podle toho, co vidím.“ navrhl Rodney a postavil se.
„Jo. Musíme počkat ještě chvilku.“zabručel George.
„Jak dlouho jsme spali?“zajímalo Mac.
„Asi šest hodin.“odpověděl jí.
„Zajímalo by mě, jestli už poslali záchranný tým.“poznamenal McKay.

„Hned, jakmile jsme prošli bránou, začal na nás někdo útočit. Museli jsme se vrátit zpátky. Je mi líto, pane, ale nedostaneme se dál, než k DHD.“omluvil se Lorne.
„Dobrá, majore. Budeme muset doufat, že se z toho dostanou sami.“přikývl Woolsey.

„Myslíte, že už jsou pryč?“zajímalo Rodneyho.
„Jdem to vyzkoušet.“pokrčila rameny Mac a vyšla ven. Nikde nikoho necítila, a tak se poohlídla po okolí. Zjistila, že čumákem visí nad roklinou, ale naštěstí část, kterou potřebovali, byla relativně pevně na zemi. Celá stíhačka nevypadala moc poškozeně.
„Myslím, že budem v pohodě.“prohlásil Winterson.
„Jistě, majore. Ale za předpokladu, že to spravíme a odletíme, nebo že se odsud,“podívala se na vysokou skálu nad nimi, „dostaneme nějak jinak.“
„Tak jdeme na to.“zatleskal rukama George, svlékl si bundu a vzal zpoza sedadla nářadí.
„Jo, jdem na to. Jdu spustit diagnostiku.“přikývla a připojila opatrně kabely k hlavnímu panelu. Stíhačka zase trošku zavrzala. Na jejím notebooku se objevila diagnostika. Za pár minut se ozvalo zaprskání a z notebooku se vyvalil kouř.
„Ne, tos mi neudělal.“vyjekla. Obrazovka zůstala černá. „Rodney!“
„Vypiš si žádost o nový.“
„Rodney, oprav ho prosím…“
„Vypiš si žádost.“
„Víš, jak dlouho se čeká na….nové sluneční brýle?“zavrčela těsně od něho. Jenom zavrtěl hlavou. „2 týdny…2 týdny se čeká na nové sluneční brýle. Máš představu, jak dlouho budu čekat na notebook?“
„Použij civilní.“poradil jí.
„Civilní je…civilní. Dala jsem za něho plno peněz. Nemůžu ho vzít na misi.“
„Ale na napsání hlášení to stačí. Vem si tablet.“
„Ten ne. Nesnáším tu malou tuštičku. Nedokážu se s ní trefit do písmenek.“
„Žádost o nový, ale jestli spravíte tu kocábku, tak slibuju, že se ti na něho podívám.“
„Ha, díky.“vyjekla nadšeně. Mezitím dojela diagnostika na Rodneyho notebooku.
„No, je to na tom skoro stejně, jako tvůj notebook. Přepálené obvody. Tady a tady.“ukázal na zasažené místa.
„Pár drátů a kabelů máme. Mělo by to jít spravit.“zaradoval se major a otevřel poklop u zasaženého místa. Ukázaly se spálené dráty a krystaly. „Tak jdeme na to.“povzdechl si a vyhrnul si rukávy. S Mac se v tom šťourali asi dvě hodiny, oba párkrát dostali kopanec od elektriky, ale zdálo se, že všechno vyměnili.
„Kdo jde startovat?“zeptal se Rodney, který celou dobu radil, co a kde se má vyměnit.
„Já. Jsem lehčí.“přihlásila se Mac a vlezla dovnitř. Opatrně se přesunula k řízení.
„Dobrý, drží.“křikl George a i s McKayem vešel dovnitř.
„Máme tak jeden pokus. Pak se to přepálí znova. Na dolet k bráně by to ale mělo stačit.“ zkonstatoval.
„Ok, zlato, teď mě nenech ve štychu. Nemáme spolu moc dobrý vztah, ale teď to musíme dohnat.“poplácala palubovku.
„Tohle není Tomcat.“pousmál se George.
„Anytime, baby.“řekla heslo pilotů Tomcatu.
„Staré časy?“odhadoval.
„Jo. Krásné letadýlko. Ale já teď musím vzlétnout s tímhle slepencem.“povzdechla si a nahodila motory.
„Motory drží. Elektrické obvody taky. Přidáme šťávu?“ Mac přikývla a zvýšila výkon na maximum.
„Držte si klobouky. Jedeme.“hlesla a přitáhla knipl k sobě. Stíhačka se vznesla. „Hodná holka.“zabručela. „Teď to nevzdávej.“ Pomalu se dostali z rokliny. „Majore, jakmile budeme v dosahu, zadejte adresu…zkusím to nasměrovat přímo do brány.“
„Rozkaz, madam.“přikývl George. K bráně se dostali asi za deset minut. Pomaličku se ploužili vzduchem, až měli bránu na dohled. Winterson zadala adresu a ohlásil svůj identifikační kód. Najednou se stíhačka zatřásla.
„Našli nás.“ozval se Rodney.
„Už jsme skoro doma.“zavrčela Mac a namířila Mutanta do brány. Bezpečně, jak jen to bylo možné, proletěli.

„Tvůj notebook.“strčil Mac Rodney pod nos její notebook.
„Zlato.“usmála se.
„Co hlava?“
„Dva stehy. Ale jsem v pohodě.“odpověděla.
„A zbytek?“zeptal se opatrně.
„Ten se vyřeší. A když už o tom tak mluvíme, musím to dořešit. Hned. Už vím, co mám dělat.“vyhrkla a vstala od stolu v jídelně.

Johna našla na jedné z teras. Trošku jí to zaskočilo. Na terasách vládla ona.
„Ahoj.“pozdravila potichu. Otočil se.
„Ahoj.“
„Chtěla jsem s tebou mluvit o…o nás.“začala potichu.
„To, co jsem ti řekl….“vyhrkl.
„Bylo správné. Souhlasím s tím. Nemáš tušení, jak mi je, když tohle říkám, ale myslím, že nejlepší bude, když opravdu půjdeme každý svou cestou.“ John se zatvářil, jako by ho praštila. „Je mi to líto. Ale…já nemůžu žít s člověkem, který si mě neváží.“
„Mac, to není….“
„Ale je. Chováš se ke mně jako k… něčemu, čeho se štítíš. A to samé u Sárinky. Ani jedna z nás si to nezaslouží. Možná jednoho dne…možná si uvědomíš, co jsi mohl mít, ale to už může být pozdě. Samozřejmě za Sarah můžeš kdykoliv přijít, ale mě z toho vynech. Došla mi trpělivost na omlouvání tvých nálad. Je mi to líto, ale….“ Zhluboka se nadechla a snažila se, aby se jí netřásl hlas, „…je konec….Promiň.“ Rychle odešla. Jakmile jí neviděl do obličeje, začaly jí po tvářích stékat slzy.

tak doufám, že se vám povídka líbila....a sgcatlantis napise zase samodlouhy komentar, kdyz se tak zajimal o to, kdy bude povidka.....
odkaz na prvni stranku s povidkama dam priste

a dalsi povidka bude v pondeli nebo utery

No tak díl byl opět skvělý.

Zajímalo by mě, jak asi vypadal ten jejich Mutant

Jak uvažovali nad tím, že jsou bohové všude, tak myslím že to jejich VŠECHNO bude i to, že ho buď:

a)Vyměnili za klon kterej pracuje pro bohy.

b)Dali mu do mozku jakousi psichickou sondu kterou zjišťujou informace o Atlantis a spol., a jako vedlejší efekt je to jeho divný chování


Doufám že je ZASE usmíříš

A chtělo by to zase nějakou přádnou (nejlíp vesmírnou) bitku

PS: To mi připomíná: Co se vlastně stalo s tim jejich zřícenym Daidalem,to si tenkrát nějak zapoměla rozvést.

A zapoměla si i na některý věci z Babylónu (štíty,zbraně a HP + 200%)

Super díl.

Toho rozchodu je škoda, ale aspoň bude sranda.

Jinak souhlasím s sgcatlantis, chtělo by to nějaký popis Mutanta a taky trochu rozvést technologii z Babylonu

Nebojte..bitva bude a to hned na dve casti....s technologii z Babylonu nemam napsane nic moc a ani se k tomu nechystam .....co byste taky chteli ...mno a ted mam dokonalou vytrinu...ja nechala spadnout Daedala?....Vzdyt okolo toho tricateho dilu to bylo Apollo...

Nejspíš to fakt bylo Apollo ,no co však jak si říkala,to byl tak asi 30 díl a teď už je tu díl 106,kdo si to má všechno pamatovat dopodrobna
Ale stejně si na to tenkrát nějak zapoměla,jestli ji: vyhrabali,nechali ji tam a spustili autodestrukci,...

na co by vyhrabavali trosky lodi? ....

Postavit loď něco stojí,ale opravit ji je podle mě levnější, když zústala celkem v pořádku Však víš jaký jsou v IOA škrti

ja ale nemyslim, ze by zustala v poradku, kdyz byla cumakem v zemi a sem tam byla obrovska dira

No to už je jedno. (já bych tam sice odpálil autodestrukci lodě nebo Mark IX aby Eagerové nebo Wraithové,(či jiní), nedostali informace o lodi)

Ale vážně by to chtělo rozvést podobu toho MUTANTA

A mělo by se něco udělat s těmi lodními vychitávkami z Babylónu

uvidim...mozna....ted mam na napsani neco jineho a tam se to nehodi

Jinak kdo bude mit prispevek s cislem 800?