SG: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

Tak jsem dočetl poslední díl a ta vzpoura je teda nečekána. Ze začátku jsem byl trochu zmaten, ale po druhém přečtení povídky, se mi to urovnalo.

Už se nemohu dočkat pokračování.

[Dragon]

jsem rád že se to líbilo i vám a téže vám děkuji za přípěvek


Earman:
jak koukám tak nejsi jedinej a to mě docela dost mrzý...no příště zkusím být lepší

jakop:
stejně jako u Ermana

jinak nečakanost a překvapení byly moje mota ...původně jsem se chtěl přiblížit k BSG, ale pak jsem si řekl že na to nemám a napsa jsem to jinak

Dragon: no v BSG taky byla vzpoura na Galactice, ale byla potlačena

[Dragon]

jakop:
z BSG jsem taky tahal inspiraci , a dokponce jsem to chtěl napsat velmi podobně, al na to opravdu nemám
a co se týče toho jak ta vzpora dopadne

Toto je spoiler!!!:

nic neprozradím, ale asi už víte

Stargate Pegasus : Anomalies - 15 - Vnucená pravda

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=djL17Pqc65E

Největší a nejsilnější. Dvě slova, vyobrazující scenérii u anomálie. Ha'taky rozdělené po padesáti v osmi flotilách, každá s velící lodí Nemis. A dalece nad nimi, silou i velikostí, ční znak Nové goa'uldské dynastie, palácová loď Amona'ra, jejíž jméno patří goa'uldské královně, která dala život nadějným pokračovatelům odkazu starých panovníků, zavražděných těmi, co si otrávili mysl údajnou a vysněnou nesmrtelností.
Leagnar, ostatně i jako Egeria a jiní rozumní jedinci chápali, že nejde žít donekonečna, a prodloužený život rozhodně neprospívá pro zušlechťování duše, zvláště, když tam brzy převáží negativní vjemy, co potlačí všechno ostatní.

Zotročovali, ničili a dobývali, a sami Vládcové se rychle stali otroky svých tužeb, až nevěděli, z jakého důvodu. Bezhlavě hromadili bohatství, nerozvíjeli své panství, nestarali se patřičně o své poddané, aby byli spokojenější, čímž by byli užitečnější.
Loajalita vynucována strachem, nejednotnost a prohlubující se destrukce všech hodnot, kdysi velmi ceněných.
Jednota. Rovnost. Čest.
Před lety by se tomu obyvatelé vypálených kontinentů kdekoli jen hořce smáli, je to totiž velmi dávno, kdy se Goa'uldi drželi nepsaných kodexů a nezpůsobovali zbytečné ničení. Doby, kdy všichni do jednoho bojovali za stejnou věc, pokud byli napadeni. Doby, kdy každý goa'uld, i ten nejbezvýznámnější mohl vyzvat vládce na souboj, pokud ten v něčem selhal.
Tehdy se ani nenazývali Goa'uldy, žádnými bohy nebyli, ale vším podobným opovrhovali. Věřili jen v sebe a svůj úsudek.

Obroda rasy, zapříčiněná Leagnarem, není stále jistá, a existuje riziko. Takové, jaké vládce Nové dynastie zažil před týdnem. Naneštěstí nešlo o Goa'ulda, nýbrž o Aschena, o jehož loajalitě nepochyboval.
Metoda tvrzení slitin zesílila pevnost lodí dvojnásobně. Zradil svůj svět, a mohl
Co ho mohlo vést k takovému činu? Zrádců tu bude víc.
Bude si muset dávat větší pozor. Stejný, jako za dob minulých, kdy si hrál na Apophisova lokaje, a zjistit, jak mohla ta rebelská hrstka přesvědčit spokojeného a loajálního člověka bez použití manipulace mysli. Něco takového je v jeho blízkosti neproveditelné. Na senzorech odhalující tisíce odchylek strojních i organických věcí si dal za ty roky až moc záležet.

Doktor Jackson si zachovává už jen jednu iluzi - že dokáže zvrátit i nemožné o 360 stupňů.
„Tak moment, vy Goa'uldi nemáte stupně, ale fa'rry, a je jich tisíc.“
„Co kdybys to nechal být? Sám používáš můj slovník, tak nekibicuj! Potřebuju přemýšlet o samotě.“
„Aby jsi z toho zase nezblbnul. Chvíli tě nechávám s naším tělem o samotě, a už tě musím tahat z pokusu o vraždu.“ rýpnul si Maybourne před tím, než zmizel.

Snaží se nemyslet na to, co mu právě jeho hostitel podal jako oprávněnou výtku, a zkusil úvažovat o taktických možnostech. Zkontroloval konzoli a ověřil si svou teorii.
Skutečně. Anomálie je vytvořená uměle. Pak by jí mělo jít uzavřít správně nasměrovanou formu energie.
Před dvěma dny obdržené návrhy od inženýra Gonishe, na jednoduchou úpravu primární obeliskové zbraně, se zdají přijatelné.
Líbí se mu, jak jsou tvůrčí jeho, v podstatě děti.
Hathor ani jiná původní královna by se nesnížila k tomu, aby se obětovala k vyplození nové, se získanými vědomostmi od obyčejného potomka, nemajícího ani právo předat své DNK potomkům.
Žádná královna, opilá mocí, by to neudělala.
Ta v tom prvním jezeře na domovském světě, nezkažená sarkofágem a tisícemi let událostí, to udělala. Chápala touhu potomků dostat se do velkého světa nad hladinou, chápala i cenu, za jakou tuto svobodu získají.
Unasy, ty hloupé tvory s velkou silou nenáviděli.
Mohli kdykoli odejít, ale neznali ani svůj potenciál. Oni museli své životy trávit ve tmě, bez kontaktů s živými bytosmi, vyjma těch, ze kterých potřebovali nutné živiny.

Chtěli jen poznávat. Vidět víc, než jen svá jezera. Jít do neznáma, snad do jisté smrti, neznalí ničeho, co je čeká. Královna v jezeře byla šťastná, že se mnozí dokázali vydat do vesmíru. Dál, než dokáží snít pod vodou.
Potěšilo jí, že se najde mnoho hostitelů, ochotných žít v symbióze, čímž získají obě bytosti.
Když získala povědomí o tom, co se s těmi, co odešli, stalo, nedokázala se přinutit k ničemu jinému. Musela pomoci Leagnarovi. Jedinému, kdo se k nim vrátil.
Rozuměla tomu, že její rasa dosáhla velikosti, ale nemohla, stejně jako Egeria, pochopit, co se to z nich stalo.
Z objevitelů, toužících po vědění, přes válečníky, kterými se stali kvůli nesnášenlivosti a xenofobii, se staly trosky, závislé na sarkofágu, nešťastně vytvořený podle čehosi antického, se zjevnými mouchami.

Leagnar na ní musí stále vzpomínat. Dokázal, co mohl, ale bez ní by to nedokázal. Nehodlal zlikvidovat svou rasu, a Tok'rové dávno ztratili ambice k vytvoření silného demokratického státu. I oni zdegenerovali.
Pomalu, a také spíše myslí, než tělem.
Je škoda, ze Egerie zemřela. Velmi si jí vážil. Jistě by navýšila počty Tok'rů o tisíce a připomněla jim, že vláda nad galaxií nám náleží.
Sen o galaktickém státě, kde se Goa'uldska rasa zbaví svého prokletí, a stanou se dobrými a spravedlivými vladaři nad lidmi i ostatními, se rozplynul i s ní.

Udělám cokoli, aby nezemřela zbytečně.

Napíše dvacetimístný kód a potvrdí ještě tři úrovně zabezpečení. Tohle není Ha'tak, kde si může strčit ruku cokoli, co má aspoň jednu, a vesele si s tím letět.
Téměř inteligentní operační systém ověřuje zabezpečení.

Amona'ra se po celé své délce i šířce připravuje k palbě. Překrývající se paluby, mnohde jen pouhé zdi, se tvarují do obelisku, až vznikne čtyřicetikilometrový tlustý obelisk, na motorové části tvarované do špičky o šestnácti hranách, na špici se čtyřmi stěnami, z každé se vysouvají polozapuštěné menší obelisky.
Tenkými paprsky červenožluté energie se propojují samy na sebe, i se špicí hlavního obelisku.
Můstek se nachází uprostřed spodní konstrukce. Je stavěný tak, že pokud její jediná posádka – Legnar – zemře, povolí uchycení vnitřního trupu, a celá loď se rozpadne.
Ještě předtím, než by se tak stalo, to vyšle naprosto nadřazený signál, aby se kriticky přetížilo všech osm antických zásobníků energie.

„Naprogramování potvrzeno. Kondenzátory se nabijí za 3…2…1…“ píše se v hieroglyfech panelu před vládcem
Bočními obelisky projde fialový výboj, zároveň s tím jiný mohutný výboj projde celou lodí od samého konce motorové části, až ke špici, a všechny se spojí.
Celá Amona'ra je velký kondenzátor obelisku.
Nahromaděná energie ve fialovočerném skupenství, kolísající ze strany na stranu, po celé délce zaútočí na nebezpečnou časoprostorovou trhlinu.
Není nic známého, co by dokázalo vytvořit tak silný proud temné energie. Čistá, subprostorová, z antických zásobníků.
Začíná se uzavírat.
Zazáří jako supernova, a rozšíří se o jednu menší.

Hodnou dobu se neděje nic. Vládce přemýšlí, zda-li má připravit Amona'ru k novému zásahu. Zásah temného paprsku na plný výkon anomálii jen pocuchal a nakonec jí akorát nakrmil, aby vydala další.
Teď se děje hodně.
Ha'tak i Nemisy, věrné rozkazům napadly první objekt, co se dostal z pulsující kosmické jizvy. Naštěstí z té menší. Její obyvatelé na duhé straně jsou buď zbrklí, nebo se to otevřelo v blízkosti strategického místa.
Skenery z něj opravdu hlásí planetu s množstvím staveb hluboko pod zemí.

Otevřelo to okno do úplně jiného vesmíru!

Biolodě bizarních tmavých tvarů napadnou Ha'taky, pálící po nich světle fialovými homogenními pulsy, silně průraznými, a manévrují efektivněji, než co kdy viděl.
Útok je během vteřin zastaven, a sto lodí bez přestání střílí do vzniklého okna do alternativního kosmu, aby se nic za žádnou cenu už nedostalo do toho jejich.

Leagnar se nenechá ovládnout panikou. Zkoumat je nechce, chce to jen napravit. Znovu vystřelí. Je to menší, takže je tu nepoměrně vyšší šance na zacelení. Možná.
Jako zázrakem se příval nepřátel zastavil, a nová mokvající rána se zatavila do prázdna.
Flotila na druhé straně původní anomálie nejeví známky znepokojení. Nejspíše to jejich realitu nezasáhlo.

Musí být jiný způsob.
Vždy je možno s něčím dělat.
Nebo ne?

Jestli ti na druhé straně mají jasné úmysly, snad si je rozmysleli dobře. Můžou je i mínit dobře.
Dobré mínění měla i Amona'ra. Všem svým dětem vštípila stejnou snahu o dosáhnutí hvězd. Její potomci byli Ra – poutník.
Jen jeden Ra přežil. A zklamal ji.

tak tentokrát vážně krásný díl

Vlad Dracul: proč se to najednou jmenuje Stargate Pegasus : Anomalies a ne Případ Borealis, jako dřív

Dragon píše:

Lidi zdravím
dnes mám pro vás novinku, vlastně už od včerejška, ale dnes jsem se jí rozhodl sem napsat, protože pak by jste asi jen marně hledaly (Vlade promiň, ale vědět to musí )
jde o to že povídka bude mít dvojí název, tedy když bude díl ode mě, tak bude mít název "X" a když od Vlada Dracula tak "Y"
u mě to bude relativně stejný a myslím že jednou nebo dvakrát jsem ho sem i nevědomky napsal, protože to před uveřejněním měl být oficiální název, tak to jistě poznáte
a u Vlada to budete mít sice toriišku to poznávání komplikovanější, ale věřím že si to najdete

ještě se akorád musím s Vladem dohodnout od kdy ta změna příjde, jestli už dneska či v okolních dnech, nebo až s dalším dílem ode mě

///editováno

Tohle už je snad jasné, ne?

Dark Angel: už je mi to jasné

Vlad: tak jsem to teď dočetl a dost dobrý, už se nemohu dočkat na další, snad už tam budou nějaké boje

Příště se dozvíme něco o

Toto je spoiler!!!:

Danielu Jacksonovi, létajícím městě Midgardu, kde žije pospolu několik porobených civilizací a nový plán jím vedené Aliance k rozvratu Leagnarovy říše.

konečně jsem si přečetl i tady další díl a opravdu to stálo za to. Vynikající pokračování a už se nemůžu dočkat dalšího přídělu

Stargate Pegasus : Anomalies - 16 - Osvícení

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=v4Q4PyTpLuU

Pozemšťan s popálenou tváří se bolestivě vzpírá v šedém kovovém křesle. Křik z něj vychází s každým nadechnutím a pootevřením rtů, ze kterých mu stékají tenké pramínky krve. Četné nedávné jizvy po těle se mutaktéž otevírají při sebemenším pohybu. Jedna protíná velké tetování na rameni, vyobrazující galaxii, kterou drží "ozbrojená ruka".

Neoficiální označení pro takzvané svobodné vazaly – mohli se volně pohybovat po državách, aniž by měli Jaffové právo se jich vyptávat, nebo je zadržet pro cokoli.
Zdánlivě snadno proniknutelný způsob, jenže tetování s přesností na atomy, se složením specifického inkoustu s příměsí krve symbionta je nemožné zreprodukovat.
Zrovna jen složení těchto znaků znají údajně jen čtyři Goa'uldi.
Daniel si unaveně projel rukou po obličeji a potichu řekl Orbánci za sebou -

„Ani váš orbánský arlon na něj neúčinkuje.“
„Ne. Měl jste pravdu, doktore Jacksone. Určitě prošel mentálním kondicionováním. Bolest ani telepatický útok nepomohou, aby nám prozradil co chceme.“
„Toho jsem se obával.“ podotknul ponuře Daniel, a dřepne si před zajatým kolaborantem. Dosud si nepřipustil, že kdyby měl zabít všechny pozemšťany, nesouhlasící s nadvládou Goa'uldů, musel by vyhladit většinu, už tak nepočetné populace.

„Ty víš, co chceme vědět. Řekni nám, jestli je lord Leagnar osobně přítomen u toho údajného úkazu.“
Pozvedne hlavu s tekoucími krůpěji potu, a zorničky se mu zúží, aby si ho lépe prohlédl.
Zatím narazil jen na Tollány a Orbánce, co ho zajali a dávali mu do těla.
Pak ten divný chlápek, co ho doslova propichoval očima, brněla mu z něj lebka, jako kdyby se mu měl rozletět všude kolem.

Celé hodiny jim dokazoval, že patří k těm odolným jedincům, jejichž duše se jim odmítá podřídit, a nutil je tak, aby pokračovali v další zábavě. Možné i nemožné věci, co způsobovaly, aby každý nerv v těle, každý neuron řval v bolestech, nebo naopak v opilé extázi a halucinacích.
Ty poslední si zvláště užil, přesto to něj nebylo tolik, aby to nedokázal zvládnout.
„Co bys chtěl vědět, chytráku?“ Danielem otřáslo zjevné opovržení od pozemšťana, nemající nic společného s předchozímy pokusy o jeho zlomení.

„Ty…ty si tu žiješ jak rozmazlená sviňa, doktůrku. Jo poznal jsem tě. Šli, a pořád po tobě jdou všichni ash'rakové. Připitomělěj úsměv, brýle a žiješ se ženskou, co porodila harsesiskýho parchanta. Vím kurva dobře kdo si, a přísahám že jestli budu moct, tak tě zabiju. I kdyby to mělo být za dva další životy!“
Po více jak minutu se na sebe dívají, až sebou pozemšťan několikrát trhne, a jeho mrtvé oči vytřeštěně koukají na sněhobílou podlahu.
Strhnul se následný povyk i bez Danielova přičinění, ale ten by na tom nic nezměnil.

„Musel mít tu pojistku proti bolesti vsunutou někam do podvědomí tak dobře, že ani proti-zatarcské skenery neukázaly zhola nic. Nevědomky jí zatlačoval svým houževnatým vzdorem, až ho nějaká myšlenka zradila. Shoda náhod.“ vysvětluje nechápající orbánský technik Danielovi, v tuto dobu už osamocenému, upravující data můstku Midgardu.

Stalo se to už několikrát, jenže tentokrát si byl tak jist, že s tolika technologickými výdobytky a zkušenostmi není možné, aby se i třebas občasně děly podobné nehody u...zjišťování informací.
„Už si s tím nelámejte hlavu. Potřebují vás ve velínu hyperpohonu, gondola 2. Děkuji vám.“
Přepne komunikační krystal a promluví k posádce v hlavním stanovišti města, nacházející se o mnoho metrů kovu nad ním.
„Nastavte kurz na Delmak. Připravte střelu s hvězdnou bránou.“

Obrovské hyperprostorové okno města, vytvořeného Asgardy pro lidskou rasu, svým otevřením zničí dvě nákladní lodě, co měly smůlu v tom, že si vybraly jinou zkratku pro podsvětelný let na sousední svět, kde se těží mnoho surovin potřebných právě na Delmaku.
Vůdce odboje, poslední žijící člen kdysi obávané SG-1, zadá odpočítávání vypuštění aktivované brány, připravené k rychlé proměně celé delmacké soustavy i jejích obyvatel v kosmické částice, snad jí dokonce zvrhnout v další černou díru.

Záblesk, a probrání se ve světle. Sotva rozeznatelné bytosti ho obklopují, ale do tváře vidí jen jedné z nich.
Omě Desale. Té, co mu kdysi pomohla se povznést, a poznat tak strasti nadpozemského bytí, ještě horšího v tom, že mohl vidět i dokázat cokoli, ale nemohl nic změnit.
„Nevěřím, že vykonáš svůj zamyšlený čin.“ řekne povznesená
„A já zase nevěřím tomu, že chcete zabránit likvidaci života. Sledujete mě i teď, po těch letech, co trávím ve vesmíru s tím, že se nikam nemůžu vrátit. Mluvíte se mnou, protože vy Antikové jste byli vždy citlivé bytosti, pokud šlo o ničení hvězd. Umírající lidé jsou pro vás ničím, ale kvůli hvězdám se obtěžujete snést se z vašeho věčného nebe.“
„Jsi naplněn hněvem a záští, ale stále jsem toho názoru, že bys svou pomstu nevykonal. Lépe než kterýkoli člověk z tvé planety si uvědomuješ zbytečnost a nesmyslnost zabíjení nevinných.“
„A překvapivě mi to nevadí. Ne vážně, nevadí. Proč by mi mělo záležet na těch, co žijí v otroctví rádi...“ zauvažuje naoko Daniel a pokračuje -

„Bože, copak vám z vás není špatně? Když pominu sto hlavních výtek, směřovaných na vás, tak mi povězte – připadá vám morální kárat někoho, komu nezbylo kromě víry nic podstatného?“
„Máš přece i svůj život, svou rodinu. Tvé děti a jejich budoucnost neznamenají nic?“
„To sem nepleť, Omo. Snad abych se ti dokonce omluvil, že jsem náš boj nevzdal, a nežiju jako spokojený sedlák na zaostalé, byť šťastné planetě.“
„I to je tvá budoucnost. Jedna z mnoha, co se ti může stále splnit. Jen chtít.“
„Nechci. A i kdybych chtěl, tak nemám na výběr. Nesmíříme se s porážkou, to jste si museli domyslet už dávno.“
„Machello říkal totéž. Že neměl na výběr. Že on i jeho lidé se museli postavit Vládcům za každou cenu. Jeho cena byl život ve smrti, a vidět miliardy mrtvých za svými zády, tak jako ty.“

„Zkoušíte mě teď zmást analogií? To je koneckonců jedno. Chtěl jsem vám položit jen jednu otázku. Pokud mi ji zodpovíte, nehodím bránu do hvězdy. Pokud ne, patrně zešílím z toho, co jsem udělal, ale vy se na to budete muset dívat ze své přízračné naddimenze.“
„Změnil ses, Danieli. Ne tolik, jak bys měl pro sebe, ale pro ostatní to byla moudrá volba. Jediný tápající, mezi už ztracenými ve zlých úmyslech, jež stále v tvých zdech trvají.“
„Kdyby mě někdo z těch různorodých a nic nechápajících lidí chtěl zabít, už by to udělal, takže to přejděme, jakože jsme to už probrali, když jsem se na vaší úrovni díval na více zkázy, než dodnes za svého života dohromady.“ řekne chladně, bez známky respektu.
„Jak si přeješ. Jsi stále natolik upřímný, abychom ti vyhověli.“ odpoví Antička, a to ještě chladněji.
„Anomálie v galaxii Pegasus. Cesta do alternativního vesmíru. Je to vaše dílo? Nějaký váš…pokus ve vaší sféře bytí, o níž nemám ani tušení, protože si toho z nějakého důvodu nic nepamatuji?“
„Dveře jsou upevněny jen z jedné strany. Klíč uzavře jednu či druhou. Rozbitím zámku se dveře zničí, ale jen zazdění stěny i s dveřmi zabrání použití klíče.“

„Odpusťte si ty hádanky, prosím vás.“ přeruší Omu netrpělivě. Rád by se dozvěděl, co myslí tím klíčem a zámkem, ale stejně by mu to neřekli lidsky a přímo. Díky těmhle „osvíceným“ slovní obraty nenávidí…
„Chci jasnou a stručnou odpověď na následující otázku – jste za tu věc v Pegasu zodpovědní?“
„Ne. Nezasahujeme.“
„Na mé úrovní bytí ne, to vím. Jenže z pozice toho, kdo byl kdysi jedním z vás také vím, že máte ve svých pravidlech mnoho skulin a výjimek.“

„Nezasáhli jsme a proto nezasáhneme.“
„Poslední slovo? Nic víc?“
„Vesmír i vše v něm se mění. Sny a představy se mění, tak jako on. Ale ty nikoli. Proto nenabudeš svého klidu, Danieli Jacksone. Čas ve všech podobách minulosti i budoucna je stejně důležitý, jako nicotný.“ Oma pozvedla ruku na podivný letmý pozdrav a než zmizela, slyšel její hlas –
„Pamatuj…“

Znovu se propadl do své nezářící temné a nepovznesené reality, ke konzoli Midgardu. Město stále kroužilo za místní hvězdou, na trojitý asgardský štít dopadaly první goa'uldské pokusy o průstřel skrz, a uběhly jen dvě vteřiny od jeho dočasného únosu.

Konečně pochopil, co se mu Oma snažila tentokrát říct. Co nemá moc změnit, to má moc stvořit jinde. Druhý náznak pochopil ihned. Že si má dávat velký pozor, na to nepotřebuje být rozmarný tvor s božskou mocí.
Mají to vzdát? Má on i zbytek přeživších uznat, že snaha je marná? Že už není reálná šance na návrat na Zemi?
On bude ten poslední, kdo se vzdá…

Tak jsem dočetl poslední díl a je to dobrý, po delším čase jsem se dozvěděli něco o Danieolovi

Těším se na další díl.

parádní epizoda

paráda paráda....