Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Stargate:Last Ancient - New Age, part 4


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
gengar Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 5
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
čau Mac...POvídka nebyla vůbec špatná a myslim že vim co se stane :D :D
Kdybys pochopil, že světlo svíčky je oheň, jídlo by bylo dávno uvařené

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
To je sice možné, ale opovaž se to vykecat, jinak ti dneska na plese pošlapu nohy já :D

gengar Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 5
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
jj jasně :D :D :D
Kdybys pochopil, že světlo svíčky je oheň, jídlo by bylo dávno uvařené

Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Povídka se mě jako vždy líbila :D . Znáš to, přečtu si ji, až mám klid a pohodu :D . Vážně super :yahoo: takže na další se těším.

Jako tvůj nový právník ti radím, nezabíjej ať už skutečnou nebo vymyšlenou osobu :D To by se na mě pak sesypaly stížnosti... a kdo to má všechno neustále kontrolovat :D

Nenapovídám! Mlčím jako hrob! A to doslova... jsem to zapomněla :oops: Tento týden na mě přišel nějaký podivný zkrat a já jsem zmatená, takže v klidu, nestresuj se, ode mě se nikdo nic nedozví :oops:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
dekuji všem za kometáře a přináším další díl...

Smrt, part 1

„Rodney zněl naléhavě, že?“zívnul George.
„Jo, má utkvělou představu, že když on nespí celou noc, tak my taky ne.“zavrčela Mac s hlavou na stole.
„Třeba to je důležité.“pokrčil rameny John a protáhl se.
„To bych mu radil.“zamrčel Woolsey.
„Stejně mě překvapilo, jak na tu smlouvu reagovali.“zamračil se Sheppard.
„Proč?“chtěl vědět Ronon.
„Vždyť ty podmínky, které tam jsou…“
„Jsou…nebo byly v smlouvě Země, Jaffů a Tok´rů. Jsou jenom opsané a trošku pozměněné, aby seděly nám.“přerušila ho Mac.
„Zdálo se mi zbytečné dělat novou. Krom toho, tahle byla kvalitní.“řekl Richard.
„Ještě aby ne, když ji pomáhala dělat doktorka Weirová.“prohlásil Ronon. Všichni zmlkli. Mac ani George doktorku Weirovou neznali, ale většina lidí tady na ni vzpomínala s úctou. Ticho přerušil Rodney.
„Dobré ráno, pánové…a dámo.“
„Hm.“ozvalo se místo pozdravu.
„Trošku nadšení. Můj tým konečně dodělal analýzu paměťových krystalů z Babylonu.“
„Babylonu?“zpozorněla Mac.
„Áno, z Babylonu. Postupně jsme nacházeli různé informace, schémata, zápisy a výzkumy. Byly tam taky plány nějakých lodí. Původně jsme mysleli, že to jsou nákresy lodí stavitelů Babylonu, dokud jsme nedávno nenarazili na loď Bohů a já si později uvědomil, že to je jedna a ta samá loď.“
„Chcete říct, doktore, že máme k dispozici plány lodí?“zbystřil George.
„Vypadá to tak.“přikývl Rodney.
„Jak k nim došli?“zajímalo Woolseyho.
„Těžko říct. Možná, že v té galaxii Bohové byli, co my víme.“zamyslel se Rodney. „V každém případě máme jistou výhodu. Víme, kde a co na těch lodích je a můžeme je sabotovat. Nahraju všechny známé plány do notebooků každému členovi expedice.“
„Měli bychom je poslat i našim…ehm, spojencům.“ozvala se Mac. „Měli bychom jít příkladem a udělat první krok. Potom by neměl být problém je požádat o laskavost nebo výměnu informací.“
„Dobrá, kontaktujeme je. Budeme doufat, že je zastihneme na adrese, kterou nám dali.“přikývl Richard.
„A když nebudou doma, obejdeme sousedy.“pousmála se Mac.
„Teoreticky…nemají být na společné misi s našimi? Na nějaké planetě, kde Lorneův tým něco našel?“zeptal se John. Mac se zamračila a v notebooku našla rozpis misí.
„Aha, no tím líp.“přikývla.
„A teď přecházíme k druhému bodu. Parker chtěl postavit přistávací ranvej. K překvapení všech se do hangáru vleze nakonec ukecaných devět stíhaček. Inženýři už pracují na plánech, jak to přestavět. Mělo by to být do týdne.“
„Nemůžu se dočkat, jak nám sem vleze šest nafuněných pilotů.“povzdechla si.
„Šest?“nechápal Rodney.
„No, u 302 musí mít zkušenosti, takže ti budou z Daedala, ale od stíhaček nám sem hodí nějakého šampona.“vysvětlila.
„Aha, druhého Parkera?“
„A třetího, čtvrtého atd.“přikývla.
„To je myslím vše, co jsem chtěl probrat. Půjdu dát vědět Lorneovi.“řekl McKay a odešel.
„Mám taky ještě nějakou práci.“přidal se Woolsey a vyšel za ním.
„My jdeme posílit tělo.“pousmál se George a i s Rononem zmizeli za rohem.
„A co my? Máš službu?“zajímal se John. Mac zakroutila hlavou. „Tak co snídaně?“
„Skvělý. Zajdeme pro Sáru.“

„Dobré ráno, beruško. Jakpak ses vyspinkala?“usmála se na ni Mac, když vešla do pokojíčku.
„Dobže.“odpověděla Sára pořád zalezlá v posteli.
„Aspoň někdo. Máš hlad?“
„Jo.“
„Tak pojď. Půjdeme se nasnídat.“usmála se. Sarah vylezla z postýlky a Mac ji oblíkla. S Rayem se pak vydali do jídelny.

„Plukovníku, mám tady hlášení.“zastavil ji Cooper cestou na snídani.
„No ne, tentokrát jenom s týdenním zpožděním.“pousmála se a vzala od něj štos papírů.
„Omlouvám se, madam.“
„To je dobrý.“mávla rukou a pokračovala dál. V jídelně bylo plno hladových lidí. Někteří se chystali do služby, jiní se z ní těšili do postele a pár jedinců mělo volno. Mac se Sarah došly za Sheppardem, který už měl na stole nachystanou snídani pro všechny. Sáře vzal čokoládový tvaroh a rohlík, Mac vzal topinky s marmeládou a velký hrnek kafe a sobě míchaná vajíčka a na další talíř dal jednu klobásku, kterou měl v úmyslu hodit Rayovi. Holky si sedly a daly se do jídla. Sheppard Rayovi házel kousky klobásy.
„Tati, toto.“natahovala se Sarah pro klobásu.
„Na to zapomeň, Sáry. To můžou jenom dospělí.“zavrtěla hlavou Mac a zakousla se do topinky.
„Hele, co hodláš dělat odpoledne?“zajímalo Johna.
„Nic moc. Dělat rozpisy, cvičit Auroru, hrát si se Sárou.“
„Budu moct rušit?“
„Vůbec ne.“

„No ne, tady je lidí.“ozvalo se od vchodu na molo. Mac a John, kteří společně s oběma psy a Sárou hráli fotbal se otočili.
„Jdete si zahrát?“křikla Mac.
„Proč ne.“pokrčil rameny George a přidali se s Rononem do hry. Bylo to rozdělené na holky proti klukům. Kupodivu holky vyhrávaly. Městem se rozezněl alarm. Všichni ztuhli.
„To snad ne.“zavrčel Winterson. Mac vzala Sáru a rozběhla se do řídící místnosti následovaná ostatními.

„Amélie?!“křikla Mackenzie.
„Tým majora Lornea, madam. Prý byli napadeni Bohy. Po chvilce jsme ale ztratili spojení! Znělo to naléhavě.“vychrlila ze sebe.
„Dobrá, sežeňte čtyři mariňáky a připravte se. Za deset minut vyrážíme. Vezměte kouřové a oslepující granáty. Pohyb lidi.“
„Pohlídám Sáru.“řekl Woolsey. Mac přikývla a podala mu ji. Odběhla za ostatními.

„Můžeme?“zeptala se o pár minut později u otevřené brány. Přikývli. Odjistila zábleskový granát a prohodila ho bránou. „3, 2, 1…jdeme.“ Objevili se na druhé straně. U brány leželo pár mrtvých stráží.
„Čisto.“prohlásil George.
„Majore Lorne, tady plk. Blacková, ozvěte se.“
„Jsme pod silnou palbou, madam!“ozvalo se z vysílačky.
„Kde jste?“
„Asi 2 míle od brány. Nechcu rýpat, ale i Todd to stihnul dřív než vy.“ Najednou se vysílačka odmlčela.
„Lorne? Evane? Hergot! Jdeme!“pobídla je. Běželi, jak nejrychleji mohli. Cestu jim ztěžovaly padlé kmeny a velké balvany. Vypadalo to, jako by brána i les byly obklíčeni vysokými skalami, odkud nebylo úniku. Z dálky se ozývaly zvuky střelby. Mísily se výstřely zbraní Atlantis, Eagerů, wraithských stunnerů a výstřelů Bohů. Zrychlili. Vběhli přímo do křížové palby. Každý si rychle vybral místo ke krytí a začal střílet.
„Nikdy jsem vás neviděl radši, madam.“křikl Evan skrytý za hromadou kamení. Jenom přikývla a zastřelila blížícího se vojáka. Na skále před nimi stál muž v černé zbroji.
„Kdo je to?“zeptala se.
„Představil se jako Áres.“odpověděl jí Delroy a hodil energy kouli.
„Áres, bůh války. Skvělý.“ušklíbla se a přeběhla k němu blíž.
„Co se stalo?“chtěl vědět Sheppard a přebil.
„No, v klidu jsme si zkoumali tu laboratoř a najednou na nás někdo začal střílet! Museli jsme je nalákat asi nějakým vysílačem. Objevili se tu z ničeho nic!“
„Anebo už tady byli.“navrhl Ronon.
„Možná.“
„MAC, CO TO SAKRA DĚLÁŠ!“zařval John, když viděl, co se chystá udělat. Zpoza stromů střílela přímo na Área. Nevypadalo to, že by to moc vadilo. Jenom tam stál a pozoroval, jak mu kulky prolétávají tělem. Najednou přestala. Došly jí náboje. Odhodila zbraň, tentokrát neměli P-90, ale G 36, na zem a házela po něm jednu ohnivou kouli za druhou. Konečně se trošku zakymácel. Seskočil z kamene a rozběhl se pryč. Pronásledovala ho.
„MAC!“zakřičel John. „Káča pitomá.“
„Bude v pohodě.“křikl Delroy.
„Ale my ne. Dochází mi náboje!“křikl George.
„Mně už došly dávno!“odpověděl mu Lorne, který střílel jenom devítkou.
„To je špatné. Budeme se muset prostřílet k bráně.“navrhnul Delroy.
„Bez Mac nejdeme!“zavrtěl hlavou John.

Mackenzie se mu držela v patách- vždycky myslela, že Bohové utíkají rychleji, ale Áreovi celkem stačila a to bylo co říct. Nenáviděla běh, po pár metrech se vždycky zadýchala, ale teď ji něco hnalo vpřed. Vypálila po něm oheň. Minula. Zaběhl za menší balvan a ztratil se jí z dohledu. Zrychlila, ale nikde ho neviděla. Zadýchaně se opřela o kolena a rozhlížela se kolem. Zkusila ho najít i telepatií, ale nikde ho necítila. Najednou ji něco srazilo k zemi, kde se rozplácla. Pár vteřin měla pocit, že má polámaná všechna žebra. Pomalu se postavila. Áres stál před ní.
„Blázne, mě nemůže zastavit žádný muž.“ušklíbl se.
„Ale já nejsem muž.“zavrčela a poslala na něj klacek. Áres ho poslal stranou a odnikud se objevil meč. Mac překvapeně zamrkala a začala se vyhýbat jeho útokům. Byl hodně rychlý a párkrát se trefil Mac do štítu.
„Jsem bůh války a jediný člověk mě nikdy nezastaví.“posmíval se a praštil ji, až skončila na zemi, odkud se pomalu zvedla. Než stačila zjistit, co se děje, praštil ji znovu. Zůstala ležet. Klekl si k ní a chytil ji pod krkem.
„Jaké to je? Ten pocit bezmoci?“chechtal se sledoval, jak se nemůže nadechnout. Stiskl ji víc. „Nejsem tady sám. Mí bratři zabijí tvé přátele.“ Mac se nějak podařilo rukou nahmatat velký kámen a praštit ho. Spadl vedle ní. odplazila se pryč. Chvilku jenom kašlala, než se jí podařilo nadechnout. Pomalu se zvedla a šla k němu. Z hlavy mu tekla krev a ležel v bezvědomí. Vytáhla pistoli a chtěla ho střelit.

„Mám poslední zásobník!“křikl Sheppard.
„Já už nemám ani to!“odpověděli mu zároveň Evan a George.
„Co je zase tohle?!“ukázal Todd na dvě postavy v černých hábitech k kápí. Nepřátelští vojáci ihned poklekli. Střelba utichla.
„Kdo jste?“zeptal se Ronon. Postavy přišly ještě o kousek blíž.
„Jsem Thanatos a tohle je Kéry.“ozval se hlubokým hlasem muž a sundal si kápi. Měl bledý obličej a šedé vlasy. Žena ho napodobila. Její vlasy měly světle hnědou barvu a obličej byl také bledý.
„Říká to někomu něco?“sykl Sheppard. Zakroutili hlavou.
„Co byste rádi?“zeptal se Delroy a vypálil po něm energy kouli.
„Přišli jsme si pro duše.“odpověděl Thanatos.
„Proč se mi to jenom nelíbí?“špitl Rodney.
„Není zraněný nikdo z vás.“zamračila se Kéry. „I když vaše přítelkyně skoro nepřežila. Áres je silný, ale vypadá to, že ona byla rychlejší.“poznamenala. „Potřebujeme duši, aby byla zachována rovnováha.“

Nabila a namířila mu na hlavu. Otevřel oči a podíval se jí zpříma do těch jejích. V tu chvíli měla pocit, jako by se jí měla rozskočit hlava.
„Tví přátelé zemřou.“zachechtal se Áres a zmizel. Mac polilo horko a rozběhla se zpátky.

Nepřátelští vojáci stále klečeli se skloněnou hlavou a naši nervózně přešlapovali. Jenom oba Bohové stáli klidně. Najednou oba zvedli ruku dlaní otočenou k zemi a poslali jednu z mohutných větví, která se zabodla do Shepparda. Ten nestačil ani vykřiknout a skácel se k zemi. Oba Bohové zmizeli a vzali s sebou i vojáky.

Mac se zastavila. Ucítila, že se něco stalo. Že něco nebylo v pořádku. Doufala, že to nebylo nic vážného a zase se rozběhla. Doběhla na kopeček, kde viděla stát jejich vojáky. Prošla kolem nich a vůbec se jí nelíbil jejich pohled. Doběhla ke skupince lidí.
„Co se stalo?“vyhrkla. nikdo jí neodpověděl. „Tak co se stalo?! Kde je John?“začal se jí třást hlas.
„Mac…“ozval se potichu Rodney.
„neměla bys tam chodit.“řekl George.
„Pusťte mě.“řekl pevným hlasem. Skupinka ji pustila. U jednoho ze stromů ležel John.
„Ó můj bože.“zašeptala zděšeně a měla co dělat, aby neomdlela.
„Mac…“špitl Lorne.
„Pusť mě.“odsunula ho stranou. „Co se stalo?“
„Oni tu větev prostě poslali.“
„Johne…“pohladila ho po tváři. Otevřel oči.
„Mac…“zašeptal.
„Jsem tady. Dáme to do pořádku.“trošku se pousmála a položila mu jednu ruku na čelo a druhou nad ránu. Dlaně jí začaly oranžově zářit.
„Přestaň.“zašeptal. „Ne…má to…cenu.“
„Ale má.“prohlásila tvrdohlavě, ale po tvářích jí stékaly slzy. Po tom, co cítila, věděla, že má pravdu.
„Ne…Ginny…necítím nohy a ty…jsi…slabá.“
„Zvládnu to.“přikývla. Teď už se ani nestačila skrývat pláč.
„Promiň.“
„Vydrž…dostaneme tě na Atlantis…jenom to nevzdávej.“
„Já…“
„Ne! Co asi řeknu Sáře?“
„Miluju tě…“zašeptal.
„Johne, Johne, poslouchej sakra!“snažila se.
„Je mi to…líto.“vydechl a zavřel oči.
„Ne…ne…tohle mi nedělej…Johne...no tak…prober se.“třásla s ním.
"Mac...je mrtvý.“hlesl Evan a dal jí ruku na rameno.
„Ne…“jenom zavrtěla hlavou a po tvářích jí bez přestání tekly slzy.
„Pojď…“zašeptal.



Další povídku bych viděla na utery nebo stredu...

doufám, že sgcatlantis se zase tak pěkně rozepíše :bounce:

sgcatlantis: k těm záměnám rodů...ono si můžeš vybrat....buď budu psát rychle a s chybami a vy budete mít povídku tak jak dosud nebo to bdu třeba 6x kontrolovat, ale to by znamenalo, že to začne váznout....obojí asi nepůjde :D ...a ono když píšu rychle, tak se tam sem tam nějaký ten šotek vloudí.... :)

:bye:
Naposledy upravil Mackenzie dne 28.3.2009 21:16:19, celkově upraveno 2

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No, já nic nenamítám proti gramatickým chybám (ty dělám i já v diktátě ve škole, jelikož sem disortografik (Y,I)),ale při tom jak sem čet toto, sem se až za břicho popadal :rflmao: :rflmao: :
Měl bych dotaz :?: :
Tam u tebe postavili novou BC-304ku jménem Ssedalos :?: :rflmao: :rflmao:
Vyrobili novou verzi P-90ky jménem P-30 :?: :rflmao: :rflmao:

Mimochodem chtělo by to odstranit tu poznámku u těch zábleskových granátů.
(Taky by mě zajímalo odkdy FLASHBANG granáty zabíjejí :?: :D :D )
A taky sem tam našel prvky slověnštiny :D :D

Mimochodem, doufám, že opět oživíš Shepparda (tam u nich už vstal z hrobu leckdo :D ).

PS:Příkaz o rozepsání splněn,doufám že po tomhle budu ještě nějakou dobu živ a zdráv :D :D :D :D :D

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Ups...tak toho jsem si vážně nevšimla.... :oops: ...budiž mi útěchou, že tu povidku přepisovala DarkLive :D ... a já ji asi nekontrolovala...no nevadí...chyby opraveny :)

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mac: Je škoda, že si zabila Johna, byla to moje oblíbená postava. :(

No uvidíme, co bude dál, snad se povznese.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

DarkLive Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 132
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
jo, tenhle díl mě opravdu dostal... a já vím, jak to bude dáááál :yahoo: škoda, že vám to nemůžu říct :( :D

gengar Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 5
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
dobrá povídka :)
Kdybys pochopil, že světlo svíčky je oheň, jídlo by bylo dávno uvařené

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No v téhle povídce vstal z mrtvých skoro každý a tak by se to mohlo změnit, co, Mac? :P
Jinak co mě dostalo - Áres tam stál a pozoroval, jak mu kulky prolétávají tělem....a potom ho zabije kamenem? To mi přišlo trochu...přehnané
Jinak jsem zvědavý, jak to vyřeší, i když si stejně myslím, že to vím Jinak řečeno někde najdeš ty bohy a oni mu vrátí duši :-D
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

Destiny Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1226
Bydliště: Pegasova galaxie, Atlantis
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Nádherná povídka, jen ta smrt Johna mě mrzí a štve. Navíc se objevil můj oblíbený řecký bůh :D

Doufám, že mi dáš Johna dohromady :)

Napadla mě ještě jedna věc, jak bys to mohla udělat :twisted: Mac půjde najít Charona a udělá si výlet do podsvětí (což by byla asi nějaká planeta) aby dostala Johna zpět :D
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek
Můžeme být jen tím čím jsme. Nic víc, nic míň. (Kahlan Amnell)
Není tak těžké za přítele umřít, jako najít takového, aby umírat stálo za to.

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tady máte pokračování :)

Smrt, part 2

Pořád tomu nemohla uvěřit. Klečela nad ním a nedokázala myslet vůbec na nic. K čemu jí byla její moc? Její schopnost uzdravovat rány, když jí to bylo stejně k ničemu. Jenom bezvýrazně zírala na větev, která trčela z jeho břicha. Jak ráda by tam ležela místo něho a necítila všechnu bolest. Musela pryč. Rychle se zvedla a odběhla za skálu. Nevšímala si zbytku svého týmu, který jen šokovaně hleděl na jeho tělo.
„To není možné…nemůže to být pravda.“zašeptal v hrůze Rodney. George mu dal ruku na rameno. Najednou se ozval výkřik. Byl to výkřik plný bolesti, smutku a bezmoci. Všem přeběhl mráz po zádech. Delroy a Todd se na sebe podívali. Oba se shodli na jednom. I když je ani jeden neměl moc v lásce, teď je litovali. Delroyovi se navíc vůbec nelíbilo, co cítil, když viděl Mac takhle. Vždycky ji považoval za chladnou a neústupnou a teď před sebou viděl zlomenou křehkou ženu. Bylo mu jí líto. Ozval se výstřel z devítky. Winterson jenom vytřeštil vyděšeně oči a rozběhl se za zvukem.

„Mac…“ozval se jemně a s úlevou v hlase. Seděla ve výklenku skály a oběma rukama měla pevně obejmutá kolena. Devítka ležela kousek od ní. Přímo vedle zabitého vojáka. Když ho uviděla vyskočila na nohy.
„Vypadněte! Slyšíte?!“zakřičela. „Táhněte do háje! Nechte mě být!“
„Mac, půjdeme domů.“
„Vypadněte.“zavrčela a kousek od něho mrštila ohnivou kouli. Uskočil.
„Přestaň. Prosím, pojď.“
„Nech mě být, Georgi, než ti něco udělám…vypadni!“ Po tvářích jí stékaly slzy.
„Nenechám tě tady.“postavil si hlavu. „Musíš za Sárou.“
„Říct jí, že jsem nedokázala zachránit jejího tátu?!“odsekla.
„Jsi její máma. Potřebuje tě.“
„A já potřebuju Johna.“prohlásila, ale pak se na něho podívala. V jejích očích byly slzy. „Proč nemůžu být šťastná? Proč pokaždé, když je mi krásně, když si myslím, že jsem opravdu šťastná, proč to nefunguje. Proč se vždycky stane něco…proč se to vždycky stane mě?“ zašeptala s výčitkou v hlase. „Já jsem nikomu nic neudělala, tak čím jsem si to zasloužila?“
George ji objal. Nikdy ji takhle neviděl a to, jak se chovala, ho děsilo. Nikdy netušil, že se může takhle přestat ovládat. Znal ji jako člověka, kterého nic nerozhodí, který si ví se vším rady a za každé situace si zachová postoj vojáka. Nikdy si neuvědomil, že to je především taky člověk s city. Až teď, když ji viděl takhle. Z dálky se ozývaly výstřely.
„Pojďme. Za chvilku tu bude zase husto.“řekl jemně a setřel jí slzy z obličeje.
„Georgi…“chytla ho za ruku. „Já se tam nemůžu vrátit. Nemůžu vidět…“dál se nedostala.
„Pošlu za tebou Delroye a Todda a běžte k bráně. Počkejte tam na nás, přijdeme.“ Kývla.

„Je v pořádku?“vyhrkl Rodney, když se Winterson objevil mezi stromy.
„Právě viděla zemřít svého přítele, tak co byste řekl, doktore.“opáčil. „Vy dva, běžte prosím za ní a doprovoďte ji k bráně.“otočil se na Delroye a Todda. Ani jeden nic nenamítal a vydali se za Mac.
„Vezmu ho na Atlantis.“řekl Ronon.
„Co s tou větví?“zeptal se opatrně McKay.
„Vyndáme ji?“pokrčil rameny George. Ronon přikývl a větev šetrně vytrhl. Potom si ho přehodil přes rameno a vydal se s ním k bráně.

Když je Mac viděla přicházet, otočila se pryč. Rodney zadal adresu a vyslal kód.
„Ronone, půjdeš poslední.“špitl George a prošel. Za ním se vydala Mac.
„Pallas!“zavolal ji Delroy. Otočila se. „Je mi to líto.“ Přikývla a prošla.

„Majore, co se stalo?“vykřikl Woolsey. George jenom zakroutil hlavou. Chvilku po něm prošel Rodney, který měl ve tváři výraz utrpení. Těsně za nimi prošla Mac. Jakmile se objevila na Atlantis, přilbou mrštila o zem. Mezitím prošel Ronon s Johnem.
„Pane bože….“zašeptal Woolsey. „Potřebuje doktora!“křikl.
„Věřte mi, že nepotřebuje.“zavrčela Mac a její odhozenou přilbu následovala zbraň, ze které vypadl zásobník. Snažila se dostat z vesty, ale přezky se ne a ne rozepnout. Strašně se jí třásly ruce. Konečně se jí to povedlo. Nevnímala, že v celé kontrolní místnosti je hrobové ticho.
„Sakra!“zavrčela znova, když se jí nedařilo rozepnout zip od vesty. Byla na pokraji zhroucení. Fyzického i psychického. Chtěla se dostat z místnosti, kde byl i John. Nemohla se na něho znova podívat. Zip povolil. Bylo to jako vysvobození. Rychle hodila vestu na zem. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, kudy má jít, ale rychle na to přišla a rozeběhla se pryč. Utíkala chodbami a proklínala Antiky, že zatáčky udělali tak úzké. Nevěděla kam běží. Hlavní bylo, že běží. Chtěla pryč. Pryč odsud, pryč od problémů, pryč od…

„To není možné. Jak se to stalo?“zašeptal Woolsey zhroucený v křesle své pracovny. Zbytek týmu mu to vylíčil.
„Pane, Mac to nezvládne. To, jak se chová, není normální. Ona se za chvilku zhroutí.“řekla Jennifer se slzami v očích.
„Uvědomuji si to, doktorko. Jenže už hodinu ji nikdo neviděl.“povzdechl si.
„Nemyslíte si snad, že by si něco udělala?“nadhodil Rodney.
„Budeme doufat, že ne. Nemůžeme ji hlídat.“povzdechl si Richard.
„Pomohl by jí psycholog.“špitl McKay.
„Ona k němu nikdy nepůjde.“řekl George potichu. „Nedokáže říct takovou věc naprosto cizímu člověku. Nedávno nám říkala – na jedné misi – sama nám říkala, že nevěří lidem. Bojí se jich.“
„Doktorko? Budete provádět pitvu?“zeptal se potichu Woolsey.
„Nemám k tomu důvod, pane. Příčina jeho smrti je naprosto jasná.“zavrtěla hlavou.
„Bude mít vojenský pohřeb?“zajímal se Rodney.
„Budeme doufat, že jeho matka nebude dělat problémy. To mi připomíná, že jí budu muset napsat dopis.“povzdechl si.
„Mac bude muset napsat, jako jeho velící, řeč.“řekl George.
„Měli bychom jí najít…ať není sama.“poznamenal Woolsey.
„Já půjdu. Kde je Sára?“
„U sebe v pokojíku. Spinkala.“odpověděla Wintersonovi Jennifer.
„Dík.“přikývl a odešel.

Zaklepal na dveře. Nikdo se neozýval, a tak vešel pomalu dovnitř. U dveří si vyzul boty. Z mise se ještě nestačil přezout a věděl, že Mac nemá ráda, když jí někdo šlape po čisté podlaze a světlém koberci.
„….a teď to postav tady.“slyšel ji mluvit ze Sářina pokojíku. Pomalu vešel.
„Můžu?“ozval se potichu. Mac se na něho otočila. Vypadala jako by se nic nestalo. Byla naprosto klidná. Jenom měla podivné kruhy pod očima, které vypadaly, v kontrastu s její bledou tváří, děsivě. Přikývla.
„Jak je vám?“
„Jsem v pohodě.“odpověděla a zkusila na tváři vykouzlit něco jako úsměv, jenže se jí to moc nepovedlo.
„Mac…chci s tebou mluvit.“
„Rayi.“zavolala. „Zlatíčko, půjdete s Rayem za Jennifer, dobře?“otočila se na Sáru. Zvedla se, chytla se Raye a oba odcupitali pryč. „Tak o co jde, majore?“
„O co jde? Blázníš? Mackenzie, nech si pomoc. Právě jsi přišla o přítele.“
„Nepovídej.“ušklíbla se a uklízela Sářiny hračky.
„Woolsey by byl rád, kdybys napsala řeč.“
„Jistě.“přikývla. „Je to moje povinnost.“pokrčila zcela nezaujatě rameny, ale otočila se tváří od něho a podívala se z okna. Venku se začalo stmívat. Za obzorem mizelo slunce. Byl nádherný večer. Přesně takový, jaký milovala a John to věděl. Při každé příležitosti se všichni tři procházeli po molech a bavili se o věcech jako normální rodina. Jako by byli na Zemi. V těch chvílích chtěla zastavit čas, chtěla, aby trvaly věčně. Jenže teď je po všem. Je pryč.
Po tvářích jí začaly stékat slzy. Nešly zastavit. Zrovna on ji neměl nikdy takhle vidět.
„Já….nemůžu…“hlesla a otočila se k němu.
„Pojď ke mně.“obejmul ji. Sotva ji zachytil, protože se mu zhroutila na zem a rozplakala se. „Št….bude to dobrý….no tak…“snažil se ji utěšit.
„Já…já nevím,….co mám dělat….je to….jako bych se nemohla….nemohla nadechnout….já ….nezvládnu to bez….nezvládnu to bez něho….potřebuju ho….“
„Št….“na víc se nezmohl. Nevěděl, co má dělat.
„Já…nedokážu už bez něho žít….miluju ho….chci ho zpátky….“
„Já vím.“
„Když…..když jste vy dva zmizeli…byl to on…byl to on, kdo mi pomohl…kdo mě podržel… a teď je pryč….a já nemám důvod….nemám důvod tady být…“
„Ale máš… co Sára? Potřebuje tě. Je maličká a jednou jí někdo bude muset říct, jaký byl její táta.“
„Jak mám asi napsat tu řeč?... Jaký je….byl…se nedá vyjádřit slovy. Ne nestraně jako od velící. Slova….slova jako…byl statečný, hodný, milý…to není on….neexistují slova, která by dokázala…vyjádřit jeho povahu…. Chci ho zpátky.“
„Co kdybys zalezla do postele a trošku se vyspala?“
„Co Sára?“
„Přivedu ji. Zatím se umyj a převlíkni. Za chvilku jsem zpátky.“pousmál se a pomohl jí vstát.

„Jak to vypadá?“vyhrkla Jennifer, když uviděla George a sundala Sáru ze židle.
„Sesypala se.“oznámil a vzal si Sáru do náručí.
„Vydržela dýl, než jsem myslela.“povzdechla si. „Je dobré, aby byla sama?“
„Myslím, že jí nic nehrozí. Chce jenom Sáru. Předpokládám, že její mateřský instinkt je dostatečně silný.“
„Můžeme v to doufat. Pár dní bych ji nechala odpočinout….aspoň do pohřbu a potom ji nějak zahltíme prací, aby neměla čas na nic myslet.“
„Dobrá. Už půjdu, ať dlouho nečeká. Dobrou noc.“
„Dobrou.“

„Ahoj. Jaká byla služba?“pozdravil George Lorna, který se zrovna bavil s nějakým seržant a dost výrazně u toho mával rukama.
„Perfektní. Mackenzie to vzala za mě.“pousmál se. George se zamračil. „Co je?“
„Vzala to za tebe? Za mě včera brala odpolední.“zamračil se ještě víc.
„Tvoji odpolední a moji noční? A předtím měla svoji službu?“začalo pomalu docházet Evanovi.
„Amélie, mohla byste mi prosím ukázat záznamy o službách za poslední…tři dny?“požádal ji George. Přikývla a podala mu dvě složky. Otevřel je a nalistoval tři dny starý seznam. „To si dělá srandu.“vyvalil oči. Na posledních devíti řádcích nebyl podpis nikoho jiného. „Ona se zbláznila.“vydechl.
„To je 72 hodin bez spánku. Musí být šíleně unavená.“
„Podívej, je tady i záznam z noci, kdy….kdy se to stalo. Myslel jsem, že spala a ona si místo toho s někým prohodila službu. Normálně ji zaškrtím.“
„Viděl jsi ji vůbec jíst nebo tak?“
„Za poslední tři dny ne. Ale tak já v jídelně netrávím moc času.“pokrčil rameny. „Bude se Sárou. Zajdu za ní.“povzdechl si a odklusal pryč.

George dorazil před její pokoj a zaklepal. Nikdo se neozýval. Zkusil to znova. Zase nic.
„Jennifer, nevíš, kde je Mac?“zeptal se vysílačkou.
„Já nevím, říkala, že má práci. Něco chtěla překládat. Sarah prý spí, takže jí prý nebude nikdo rušit. Proč?“
„Jenom tak. Díky.“ Namířil si to směr jídelna, i když hodně pochyboval, že by ji tam našel. Takhle celkem brzo ráno nebylo nikde moc lidí a už vůbec ne v jídelně. Jenom sem tam posedávali nebo skoro polehávali skupinky vojáků či vědců, kteří měli po noční. Většinou tady sedávala i Mac s Johnem, ale teď ji tu nikde neviděl.
„Poručíku!“zavolal na kuchaře doplňujícího jídlo.
„Ano, pane?“
„Neviděl jste tady plk. Blackovou?“
„Byla tady včera večer i se Sárou.“
„A vzala si něco?“
„Co vím, tak ne. Jenom Sarah měla nějaký koláč.“
„A viděl jste ji jíst během posledních třech dnů?“
„Vlastně myslím, že ani ne, pane. Ale moc to nesleduju. Jenom vím, že tam seděla jak hromádka neštěstí a vypadalo to, že vůbec neví, co se děje.“
„Díky moc.“poděkoval George a odešel. Cestou kolem stolů s jídlem si ale nezapomenul vzít rajče.

Konečně se jí podařilo přeložit maličký kousek textu, u kterého si myslela, že to bude mít hned. Nějak se nemohla soustředit. Každá věta jí trvala nesnesitelně dlouho. Ještě ke všemu s ní odmítal spolupracovat její notebook. Protřela si oči, zaklapla ho, položila na něho ještě hromadu dalších věcí a vyšla z místnosti s tím, že poprosí Rodneyho, aby ho zase opravil. Schválně si vybírala málo zalidněné chodby. Nějak neměla náladu na to, aby se s někým bavila. Najednou se jí zatočila hlava. Zastavila se a chytla se stěny. Trošku se otřepala.
„Jste v pořádku, plukovníku.“zeptal se jí jeden z vědců, který zrovna procházel kolem.
„Je mi fajn….“odsekla.
„Určitě?“staral se. Přikývla. Vědec pokrčil rameny a šel pryč. Po pár krocích uslyšel, jak se všechno, co měla Mac v ruce, sesypalo na zem a následovala tupá rána. Otočil se.
„Plukovníku!“vyjekl, když ji uviděl ležet na zemi. „Potřebuju doktora do východního křídla. 23.patro, jižní chodba.“ohlásil vysílačkou.

„Co se stalo?“zeptal se celkem vyděšeně Winterson, když dorazil na ošetřovnu.
„Zkolabovala.“odpověděla mu Jennifer.
„Zkolabovala?“nechápal.
„Vyčerpáním, únavou, dehydratací…je toho hodně.“povzdechla si.
„Jo, díval jsem se na služby…podle toho ji měla 72 hodin v kuse. A ptal jsem se v jídelně, jestli ji někdo viděl jíst….kuchař říkal, že prý ne.“
„To by tomu odpovídalo.“
„Můžu za ní?“
„Teď spí. Nech ji tak. Potřebuje si odpočinout.“
„Jasně. Až se vzbudí, dej mi prosím vědět. Vezmu Sáru zatím k sobě.“
„Strašně ráda bych jí nějak pomohla, ale nevím jak. S tímhle se musí vyrovnat sama. Aspoň částečně. Je mi jí líto.“
„Snažil jsem se s ní mluvit, ale nechtěla. Poslala mě pryč.“povzdechl si George.

„Ahoj, jak je vám?“pousmál se další den odpoledne, když se vzbudila. Mac se na něho jenom podívala a otočila se na druhou stranu. „Ale no tak.“zavrčel a přešel na druhou stranu postele.
Otočila se zase nazpět. „Ale tak dost! Nehodlám si hrát.“zavrčel. Naštvaně se na něho podívala, ale už se neotočila. „Jak je vám?“zopakoval otázku.
„Zima.“
„Donesu vám další deku.“
„Nemusíte se obtěžovat.“
„Já rád.“pousmál se a zaklusal do vedlejší místnosti. Přinesl deku a přikryl jí. „Co jste zase vyváděla? Nechápu, jak jste mohla tři dny nejíst a nepít.“
„Ale já pila.“
„Podle doktorky ne.“ Na její tváři se mihl úšklebek.
„No, nejspíš nepozná vodku.“
„Proč to děláš? Mac tohle ti nepomůže….“
„A co mi pomůže?“
„Psycholog.“
„Nó jistě. Jako vždy….víš co? Díky, ale myslím, že ne.“odsekla a chtěla vstát z postele, ale jakmile stoupla na zem, podlomily se jí nohy. George jí zachytil a šťouchl jí zpátky do postele. „Dobrý pokus. Jenom s nepatrnou maličkostí. Po třech dnech bez jídla se nediv, že se nepostavíš! Nedovolím, aby ses zničila.“
„Já nic nemám…nemám co ztratit. Chci, abych necítila, co cítím….chci, abych nic necítila… ničí mě, co cítím…. Chci taky umřít…chci být mrtvá.“
„Ale co tvoje dcery a táta?“
„Netušíš, jaké to je.“
„Pamatuješ na moji první misi?... Z toho lana spadla moje přítelkyně….vím, jaké to je.“ zavrčel.
„Byli jste spolu asi měsíc…. Ale já s ním byla čtyři roky a mám s ním dítě…to je trošku rozdíl!“
„Dobře…to je…nebylo to nic vážného, ale měl jsem ji rád.“ Chvilku bylo ticho, než se George už mírněji ozval. „Woolsey zařídil pohřeb. Bude za tři dny na Ústředním vojenském hřbitově. Půjdeš?“ Jenom přikývla a po tvářích jí začaly zase stékat slzy. Utřela si je peřinou.
„Nikdy jsi mě neměl takhle vidět.“hlesla.
„Jak dlouho se známe? Co? Myslíš, že jsem tě nikdy neviděl brečet?“pousmál se.
„A kdys mě viděl?“zarazila se.
„Na Akademii. Bylo to na konci třetího ročníku.“
„Skvělý.“
„Tehdy jsem si uvědomil, že jsi člověk jako všichni ostatní, i když jsem tě do té doby považoval za chladnou mrchu.“
„To je milé.“řekla.
„Nechám tě už odpočívat.“
„Nevím, co mám napsat.“
„Kam?“
„Na…na tu řeč…“
„Piš, co si myslíš.“pousmál se a odešel. Mac se schovala pod peřinu a snažila se na nic nemyslet. Byla tak unavená, že za chvilku usnula.



tak jo...teď mě ukamenujte :D

Dark Angel: to, že se každá postava vrátí je dobře, nebo špatně?

Jinak další povídka v pátek :)

:bye:

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Kamenování nebude :-) a jestli je to dobře? No - jak kdy, ale nic se nesmí přehánět :-)
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
no ono jde o to, že Mac jsem nikdy natrvalo zabít nechtěla...bez ní bych to mohla skončit...no uvidím, jak dopadne někdy konec :) ... nerada zabíjím hlavní postavy... :) , ale když musíš, tak musíš :)

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak zrovna u Mac mi to nevadí, navíc jako antik má "právo" se povznášet a vracet (podle mé teorie :-D )
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak to jsem ráda :) a naprosto souhlasím, ale nikdo jiný tam zatím neumřel...pokud si dobře pamatuju :) ...zraněný - to jo, ale mrtvý...kurňa...tak skleróza je zákeřná :D

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
NO, povídka dobrá ale doufám že Shepperda zase oživíš, bez něho by to už nebylo ono :!: :wink:

Co já vim tak v posledním díle SGA zemřel Ronon a Wraith ho zase přived k životu a uzdravil, aby ho mohl vyslechnout :!: :wink:

A ty si napsala, že jak zemřeli na tý planetě rukou Eagerů, tak je zase oživili a ´´vylepšili,, :!: :wink: .

Nebo si ho mohla nechat povznést :!: :wink: (strýček Mac by to už zařídil :D )

No, doufám, že si to v příštím díle rozmyslíš,když už někoho zabít tak Sheppardovu nebo Mackenziinu matku (nehody se stávají) :D :D :D

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
mno ja myslela umirani u povidek mych :) ....nechte se ale prekvapit, jak to bude dal.... :) ... a ti George s O´Connerem neumreli..byli jenom zraneni :)
ale sgcatlantis se nam nejak rozkecal :)

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tjn,rozkecal, jestli mohu prosadit svůj názor (který je stejně nepodstatný, protože máš několik povídek dopředu sepsaných myslím) tak já bych neoživoval :-D
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
prozradím vám státní tajemství...právě teď píšu povídku číslo 117 :D ...takže to asi opravdu měnit nebudu :D ....ale opravdu se nechte překvapit...ne že by to bylo něco světoborného, ale myslím, že je to pěkné... :) a že se mi to povedlo (se pochválím, můžu? :oops: :D )

Destiny Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1226
Bydliště: Pegasova galaxie, Atlantis
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Mac ty mě jednou zabiješ. Takhle mučit člověka. Doufám, že Johna opět oživíš.
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek
Můžeme být jen tím čím jsme. Nic víc, nic míň. (Kahlan Amnell)
Není tak těžké za přítele umřít, jako najít takového, aby umírat stálo za to.

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Dočetl jsem poslední povídky a osobně si myslím, že oživování nebude. V každém seriálu nějaká postava zemře či jinak odejde.

Překvapuje mě, že Mac něco nezdemolovala.

No nechme se překvapit za co se Mackenzie chváli a pák jí taky možná pochválíme.

Jinak Mackenzie nejsi na sklerózu ještě kapánek mladá? :D
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
jakop:co furt rypeš? :D ...nejsem o moc mladší...jenom o šest let :D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
No jsi mladší o 2448 dní :D :D
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron