Stargate SG-13: 1x07 Teal'c

Muselo to skončiť takto?! Teraz nebduem vedieť či strelil do nej, do niekoho iného, alebo bol matrix a uhla sa... Ale tak učite milo sa blížiť k "človeku" s pištolou tak to si o to prosila... A teším sa na ďalší diel, tento bol super, takže len tak ďalej

Ták, protože se nám další díl trochu protáhl ( nejspíš se zde objeví příští víkend), přidám malou ochutnávku. Pokud si někdo chce počkat, tak může, umístim vše do spoileru.

Co nás čeká v příštích dílech:

Toto je spoiler!!!:

Nastal čas podívat se na hlavní záporáky, Gargony. Na Chulak se snáší invazní flotila a pár uprchlíků projde branou na Zem. Na dobytou planetu je vypraveno několik týmů s cílem zachránit Teal'ca, který vedl obranu Chulaku, a získat co nejvíce informací o nepříteli. Brzy se SGC s pomocí svobodných Jaffů podaří najít opuštěnou Gargonskou loď. Z té SG-13 získá spoustu informací a především trasu invazních jednotek. Většina SG týmů se vydává na planety, kterým hrozí napadení, aby varovaly nebo zachránily tamější obyvatele.

A druhá ochutnávka je nakousnutá technologie několikrát zmíněných nových nepřátel.

Toto je spoiler!!!:

Gargonská flotila: Mateřská loď: Mateřské lodě do mléčné dráhy dorazí celkem tři. Dokáží velmi rychle cestovat vesmírem a svou velikostí i palebnou silou předčí většinu vesmírných plavidel. Gargonský křižník: Stovky těchto lodí nese invazní jednotky. Do naší galaxie přiletěly uvnitř mateřských lodí. Křižníky jsou osázeny mnoha kanóny a často se uchylují k bombardování planet z oběžné dráhy. Váška:Gargonská stíhačka ve tvaru vášky s dlouhým ocasem. Na křídlech je osázená dvěma kanóny. Vášky nemají hyperpohon. Cestují uvnitř křižníků. Energetická loď: Loď menších rozměrů, která postrádá zbraně. Celá gargonská technologie je založena na zpracování energie. Tyto lodě jsou schopny zvrátit průběh bitvy. Napojují se na křižníky, kterým dochází energie, aby jim pomohli v boji. Gargoni: Čistokrevný: Mimozemšťan, který se jako Gargon narodil. Přežilo jich jen málo a jsou vládnoucí třídou. Dožívají se dlouhého věku. Gargonský voják: Člověk, který byl zkonvertován. Ztrácí své vzpomínky a svobodnou vůli. Postrádá pud sebezáchovy. Jeho inteligence je velmi omezená, což se může projevit i špatnou výslovností a formulací vět. Gargonský kapitán: Při přeměně zvláště silných jedinců je malá pravděpodobnost, že dotyčný si zachová část své inteligence. Díky tomu mluví plynule a získává hodnost kapitána.

Vše je jen nakousnuto a pořádně popsáno a rozebráno bude až v samotné povídce.

PS: Ano, čtvrtý díl musel skončit takto A na podobné konce si u mě budete muset zvyknout.

milanus Pane jo. Ty jsi mě tak navnadil, že se nemůžu dočkat nového dílu.

No, wo.... vyzerá to neodolateľne dobre!

Toto je spoiler!!!:

Páčia sa mi tie vážky. A všeobecne celá tá ich technológia, je taká inteligentná.... Ale vážky sú najlepšie! A tí polointeligentný až neinteligentný vojaci podľa mňa budú výhodou, keď sú to blázni s vymytími mozgami. Ale to už nechám na tebe Každopádne do toho!! Veľmi sa teším na ďalší diel.

Veľmi sa teším na ďalší diel.... kto čítal spoiler ten to už aj vie

Takže jsem se konečně přehoupl přes mtrvý bod. Od nového dílu nečekejte žádné zázraky. Má jen vyplnit mezeru, než se děj naplno rozjede.

1x05 Telepatie

Kód: Vybrat vše

Kapitán Richardsonová stála nehybně na místě. Zvědavý chlapec upustil pistoli, z jejíž hlavně se ještě kouřilo, na zem a utekl pryč. Zatímco oba doktoři zůstávali zaraženi, plukovník se rozběhl ke své podřízené. Jakmile k ní ze zadu doběhl, uchopil ji za rameno a otočil k sobě. Důstojnice se dívala kamsi do prázdna.
John brzy zpozoroval, že po levé ruce kapitánky teče krev a rudé kapky pomalu padají k zemi. Zalomcoval důstojníci a ta se konečně probrala z krátkého šoku. Reflexivně se chytla za levou paži kousek pod ramenem a nepříjemně zasyčela směrem k doktorům: ,,Já tě zastřelím, Shawne!‘‘
To už plukovník pomalu pozemšťanku posadil na zem a po prohlédnutí její paže pronesl: ,,Klid, kapitáne. Je to čistý průstřel.‘‘
Rachel zle pohlédla na svého nadřízeného, vycenila zuby a pravila: ,,Klid? Vždyť mám díru v ruce!‘‘
Doktor White se pokoušel situaci trochu zachránit: ,,Co by za to jiní dali, Rachel. Spousta lidí do sebe nechává dělat dírky kvůli módě.‘‘
Důstojnice se na vědce zle obořila: ,,Já do tebe taky udělám malou dírku!‘‘

John v kapsách nahmatal obvaz a opatrně uchopil kapitána za pravou ruku a pomalu jí sundal z prostřelené paže. Rachel pohlédla na třesoucí se zakrvácenou dlaň a pak na plukovníka, který se chystal ránu obmotat obvazem. Z toho jej vyrušil malý chlapec, který nesl zodpovědnost za postřelení důstojnice. Ta však k němu necítila žádnou zlobu. Veškerá zlost směřovala k Shawnovi, který si nechal pistoli ukrást. Představa doktora Whitea, jak do něj střílí samopalem, udržovala kapitánku při vědomí.

Chlapec svíral kus bílé látky, ze které ještě ztékaly kapky vody. Mladý vesničan se nenechal lehce odbít a neustále mával kusem látky před plukovníkovým nosem, dokud si jej velitel týmu nevzal. Hadřík byl velmi studený, a tak se John rozhodl jej přiložit na zraněnou paži své podřízené. Ta sebou trochu cukla a znova nenávistně pohlédla na doktora Whitea. Plukovník omotal obvaz kolem rány a pomohl důstojnici vstát. ,,V pořádku, kapitáne?‘‘
Ta se opět chytla za zraněnou ruku a poněkud chvějícím se hlasem pravila: ,,Já jsem v pořádku, ale doktor White brzo nebude!‘‘
Plukovník sebral ze země samopal pozemšťanky a hodil jej Shawnovi. ,,Nemáme žádný důvod na téhle planetě zůstávat ani o minutu déle, takže si sbalte kufry, doktoři, a odcházíme.‘‘

Rachel stála na místě a rozhlížela se kolem sebe. Zdálo se, že na pozemský tým zírá celá vesnice. Plukovník opatrně uchopil důstojnici za rameno a pomohl jí v chůzi. Brzy návštěvníci zmizeli mezi stromy a vraceli se stejnou cestou, kterou před chvíli do vesnice přišli. Kapitán Richardsonová neustále vrhala nenávistný pohled na doktora Whitea. Ten se snažil vyhýbat očnímu kontaktu. Trochu zpomalil a nechal jít kapitána s plukovníkem vpředu. Přiskočil ke svému kolegovi a zašeptal: ,,V takových chvílích nevím, jak mám být dlouho zticha.‘‘
Doktor Veverka odvětil: ,,V tvém případě bych mlčel celou cestu. Jak tě mohla napadnout taková pitomost, jakože díra v ruce je v módě?‘‘
Shawn jenom pokrčil rameny: ,,Nevěděl jsem, co říct. Doufal jsem, že jí trochu rozveselím. Vždyť víš, že to s ženami moc neumím.‘‘
David zakroutil hlavou a odpověděl: ,,Ona tě zastřelí, Shawne.‘‘

Cesta pomalu pokračovala, dokud se důstojnice nezastavila. Prudce se vytrhala z plukovníkova sevření a začala si z poraněné ruky smotávat obvaz. John se zarazil a křiknul na svou podřízenou: ,,Co to k čertu děláte, kapitáne?!‘‘
Rachel neodpovídala. Upustila obvaz na zem a začala si vyhrnovat zakrvácený rukáv. Setřela z paže zbytky krve a několikrát na ni pohlédla. Po průstřelu nezůstala jediná stopa. Důstojnice koukala na plukovníka jako čerstvě vyoraná myš a ten jí stejný pohled oplácel. Pak uchopil její dříve zraněnou ruku a různě ji natáčel dokud se na něj pozemšťanka neobořila: ,,Jestli mi ji chcete utrhnout, tak jste na dobré cestě, pane!‘‘

John ze sebe vypustil pouhé: ,,Jak?‘‘
Kapitán zírala na plukovníka a krčila rameny. Pohledy obou vojáků brzy skončily na mokrém hadříku, jenž důstojnice upustila na zem. ,,Možná v té vodě něco bylo, pane.‘‘
Shawn se přihlásil o slovo. Když si povšiml, že nenávistný pohled pozemšťanky ubral na zlobě, tak spustil. ,,Vlastně to nebyla voda.‘‘
John přejížděl pohledem z jednoho podřízeného na druhého a pronesl: ,,Co?‘‘
Shawn zakroutil hlavou a pokračoval: ,,Tekutina v té fontáně obsahovala celou řadu prvků, které naše přístroje nerozeznaly. Možná kdybychom měli více času…‘‘
Slova se chopil velitel: ,,Teď máme důvod zůstat na téhle planetě o něco déle.‘‘

Když plukovník zavadil pohledem o důstojnici, která upřeně sledovala zázračně uzdravenou paži, plácl ji po rameni a pronesl: ,,Vracíme se do vesnice.‘‘

Celý tým se otočil a vydal se lesem nazpět. Shawn zafňukal: ,,Pořád sem a tam, tam a sem.‘‘
Pak přiskočil k druhému doktorovi a pronesl: ,,Tak vidíš, že se nic tak strašného nestalo.‘‘
David se pousmál a odvětil: ,,Vidíš, Shawne. Možná tě Rachel přece jen nezastřelí.‘‘
Po pár krocích doktor Veverka dodal: ,,Dneska.‘‘

Již po druhé v tom samém dni vkročila SG-13 do primitivní vesnice, jejíž malí obyvatelé koukali na návštěvníky možná ještě více překvapeně než prvně. Skupinka příchozích si to namířila přímo do středu vesnice, kde se nacházela pro zdejší kulturu netypická fontána. Doktoři se začali přehrabovat v batozích pod dozorem obou důstojníků. Ti sledovali, jak se kolem nich vytváří hlouček místních zvědavců.
Kapitán Richardsonová pronesla: ,,Neměli bychom se jich nejdřív zeptat, než si od nich pučíme trochu té vody, pane?‘‘
Plukovník mrknul na podřízenou a odpověděl: ,,Jen si poslužte, kapitáne.‘‘
Ta se jen ušklíbla a sledovala doktora Veverku, jak do menší skleněné nádoby nabírá část tekutiny z fontány a plnou nádobu pak umisťuje do ochranného obalu a schovává v batohu.
David si odfoukl a pravil: ,,Můžeme vyrazit.‘‘

Pozemšťané se chtěli dát na odchod, ale v tom jim bránili vesničané, kteří se kolem celého týmu shlukovali a brzy jej docela obklíčili.
Kapitán sarkasticky promluvila: ,,Já jsem říkala, že se jich nejdřív máme zeptat.‘‘
Plukovník se podrbal ve vlasech a zavelel: ,,Fajn, držte zbraně dole, nebudeme je provokovat.‘‘
Shawn ze sebe vyhrkl: ,,Provokovat?‘‘
John s klidem ustaranému doktorovi odpověděl: ,,Prostě počkáme, jak se to vyvine.‘‘

Z hloučku vesničanů brzy vystoupil mužík s dlouhými žlutými vlasy. Na vteřinu se každému z návštěvníků podíval do očí, udělal pár kroků vpřed a probodnul pohledem plukovníka.  Důstojnice loktem pošťouchla svého velitele a s úsměvem pronesla: ,,Tak teď je to na vás, pane. Prolomte ledy.‘‘
John se ušklíbl, po indiánsku pokynul rukou a vypustil ze sebe: ,,Hou‘‘
Když jeho pozdrav nevyvolal žádnou reakci, tak pokračoval: ,,Fajn, takže věc se má takhle. Půjčíme si od vás trochu vaší zázračný vodičky a odejdeme.‘‘
Do monologu se vložil Shawn: ,,Nemá to smysl. Jsou příliš primitivní. Zkuste posunky.‘‘

John se opět zahleděl do očí žlutovlasého mužíka. Náhle zaslechl podivný hlas, jak k němu doléhá ze všech stran: ,,Nesuďte jiné bytosti podle prvního dojmu, plukovníku Shepparde.‘‘
John se udiveně rozhlédl kolem sebe a pak promluvil k mužíkovi: ,,To jste byl vy?‘‘
Tajemný hlas pak opět dolehl k uším návštěvníka: ,,Nepotřebujeme slova, abychom se dorozuměli. Řeč je omezená dálkou, kdežto síla myšlenky je nekonečná.‘‘

Velitel jednotky vypadal, jako když mluví sám se sebou, čímž si vysloužil ještě udivenější pohledy svých kolegů. ,,Pokud nám rozumíte, tak víte, že vám nechceme ublížit.‘‘
K Johnovým uším opět doléhal podivný hlas: ,,Možná vy, plukovníku Shepparde. Nenecháme vás odnést vzorek z naší fontány.‘‘
Plukovník odvětil: ,,Víte, ta vaše fontána by mohla zachránit spoustu životů.‘‘
Žlutovlasý mužík ani jednou nezapohyboval rty a pokračoval v rozhovoru s pozemským velitelem. ,,Vidíme do vašich myslí, plukovníků. Vy máte dobré srdce, stejně jako kapitán Richardsonová. Ale také cítíme touhu po slávě, kterou překypuje doktor White a touhu něco dokázat od doktora Veverky. Kdybychom vás pustili, přijdou k nám další vašeho druhu, budou nás zkoumat a pokusí se nám ukrást to, co je naše.‘‘

John se pokusil obhajovat: ,,Můžu se vám zaručit, že se vám nic neukradne.‘‘
Mužíkův hlas pokračoval: ,,Skutečně, plukovníku? A co vaši nadřízení? Už jsme se rozhodli. Umíme číst ve vaší mysl stejně dobře, jako sní manipulovat. Nemějte strach, neucítíte žádnou bolest.‘‘
Důstojník chtěl ještě něco dodat, ale to se mu začala točit hlava, upadl na zem a před očima se mu zatmělo.

Když John opět prozřel, ležel na travnatém kopci před hvězdnou branou. Ostatní členové se pomalu zvedali ze země. Doktor White se otázal: ,,Co se stalo?‘‘
David se držel za hlavu a odpověděl svému kolegovi: ,,Myslím, že mají závadu na hvězdné bráně. Vymrštila nás příliš rychle.‘‘
Shawn, který seděl vedle kapitánky Richardsonová, nahmatal v kapse zbraň a znovu se otázal: ,,A proč mám vyndanou pistoli? Na to znáš taky odpověď, pane vševědoucí.‘‘
David jen zakroutil hlavou. Když si důstojnice povšimla Shawnovi pistole, která na ni míří, tak hbitě vyskočila ze země a okřikla vědce: ,,Nemiř s tím na mě! Mám z toho špatný pocit.‘‘

Plukovník již stál na nohou a zavelel: ,,Kapitáne, zadejte adresu domu. Jak se zdá, na téhle planetě není nic k vidění.‘‘
Důstojnice vyťukala do panelu známých sedm symbolů a odeslala bezpečností kód. Náhle si Rachel všimla prostřeleného rukávu, nahrnula husté obočí a chtěla ještě něco říct, ale to už ji ze zadu postrčil plukovník Sheppard a důstojnice proběhla červí dírou.




Tak skvělé. Další díl a navíc takový výborný Hold šaty nedělají vždy člověka Ptáka po peří, člověka po činech poznáš

Jeee.... no nová časť To som rada.... nechám si to počítanie až na večer keď zaleziem do postele, ale už sa teším Ináč obkecávacie časti mám rada, lebo bývajú celkom dlhé - a potom je čo čítať

Parádní díl... I když sem čekal, že to dopadně trochu hůře než tady, tak to bylo zajímavý i s těma mužíčkama a tím, že jim vlastně vymázli paměť, ačkoliv se divim, že si Kapitán svýho prostřelenýho rukávu od krve nevšimla dřív, protože už ženskejch je ten vzhled na vyšším místě než třeba u chlapů, a já bych si toho rozhodně všim. Ale nebudu to řešit, pro zápletku už to nebylo důležité...
Rozhodně by to ale další díl chtělo dřív...

Tak som úspešne po prečítaní
Teda ako som už hovorila, obkecávacie diely sú príjemné ale tento nebol až tak obkecávací. Aj keď teda akčný veľmi nebol, ale zápletka rozhodne bola Malí mužícci sa vyfarbili, je logické že sa obraňujú ale majú dosť prchkú povahu No každopádne na ten prestrelený rukáv tak troška zabudli. Ešte by sa z toho mohli odvinúť nejaké veci, ale to už nechám na tebe No a na záver - diel to bol veľmi dobrý Snaž sa, lebo sa teším na nový

Tak je čas něco přihodit do košíku. Hlavní dějovou linii ještě obohatím o minisérii. Děj se bude odehrávat na okraji galaxie a po čase se protne s povídkou hlavní. Díly minisérie budou podstatně kratší. Jejich úkolem je zpříjemnit čekání na díly hlavní. Hlavní postavy jsou piloti mimozemské civilizace, která má před námi náskok zhruba 200 let. Zatímco my můžeme ještě zůstávat v klidu, do jejich koutku galaxie již vtrhly Gargosnké invazní jednotky.


Druhá strana

Kód: Vybrat vše

I. První kontakt

Tak jako obvykle panovalo na okraji galaxie hrobové ticho. Brzy jej přerušila malá skupinka lodí, která právě vyskočila z hyperprostoru. Uprostřed formace letěla obchodní loď s rudým nápisem ,,Tradochan‘‘. Trochu se podobala pozemskému raketoplánu. Bílý trup lodi obohacovala dvě delší křídla po stranách a jedno kratší, jenž trčelo do výšky ze zádi plavidla.
Kolem obchodní lodi poletovaly čtyři menší stíhačky podobající se spíše jehlám než vesmírným plavidlům. Manévrování jim umožňovaly kratší křídla na ocasu a obranu tvořil kulomet na čenichu.
Obchodní loď začala vysílat signál, v němž pravil mužský hlas: ,,Tady obchodní loď z Tradochanu. Vezeme lékařské zásoby. Prosím odpovězte.‘‘
Následovalo krátké ticho, dokud vysílání nepokračovalo: ,,Tady obchodní loď z Tradochanu. Slyší nás někdo? Prosím stanice Echo šest, žádám o povolení k přistání.‘‘

Když opět nikdo neodpovídal, chystalo se obchodní plavidlo znova vysílat. Do toho se však v mikrofonech ozval hrubší hlas velitele formace, který pilotoval jednu ze stíhaček: ,,Přestaňte vysílat. Je to zbytečné. Žádná stanice tady není.‘‘
Z další stíhačky se do rozhovoru vložila jediná pilotka ve skupině: ,,Nechápu to. Echo šest tu někde musí být.‘‘
Velitel odvětil: ,,Otevři oči Stokesová. Vidíš tu snad nějakou vesmírnou stanici? Já teda ne.‘‘
Pilotce bojové stíhačky nebylo vidět do tváře. Její hlavu chránila hnědá helma se zatemnělým hledím,  pod nímž se nacházel malinký mikrofon umožňující komunikaci. ,,Možná jsme skočili na špatné místo.‘‘
Do toho se vložil i vlastník obchodní lodi: ,,Negativní. Souřadnice jsem zadal přesně. My jsme na správném místě, jen Echo šest prostě zmizelo.‘‘

Z další stíhačky se brzy na to ozvalo: ,,Moment, něco před námi vidím. Přibližujeme se velmi rychle. Vypadá to jako roj meteoritů.‘‘
Velitel letky hleděl na objekty blížící se k jeho kokpitu. Chvíli na to ze sebe znechuceně vypustil: ,,To nejsou meteority. To jsou zbytky stanice. Stočte to devadesát stupňů doleva, nebo do nich narazíme!‘‘
Formace rychle změnila směr. Bojové letouny s tím neměly žádný problém, jen obchodní loď zatáčela poněkud neohrabaně. Z jejího kokpitu se opět začalo vysílat: ,,U všech bohů, co se tady stalo?‘‘
Velitel tvrdě svíral knypl svého plavidla a vypustil z úst: ,,Vypadá to jako po výbuchu.‘‘
K uším všech pilotů náhle dolehl drmolící hlas z obchodní lodi: ,,Mám nové kontakty na radaru! Blíží se k nám osm neznámých objektů!‘‘

Muž z kokpitu velitelské stíhačky zavelel: ,,Možná to k nám letí odpověď, kam zmizela Echo šest. Všem stíhačkám, odjistěte zbraně a přejděte na útočnou rychlost! Popovídáme si s hosty.‘‘



No podle stránky se toho moc říct nedá, ale vypadá to zajímavě i ten nápad je dobrý, pokud to však neznamená, že se hlavní povídka ještě víc zpomalí...

Nic by se zpomalit nemělo. Jeden díl minisérie ale můžu třeba napsat, když přijdu večer z práce, protože mi zabere maximálně hodinu. Za takovou dobu bych jeden díl hlavní povídky napsat nestihl, tu můžu psát jenom když mám volno.
Hold pracující lid

Neboj se ono chodit do školy není taky žádnej med... Já své psaní taky nestíhám hlavně kvůli škole, protože mé díly se po škole skoro psát nedají a někdy ani o víkendu...

Tak nápad s minisérií mohu jen pochválit, alespoň to nebude tak dlouhé

Výborný nápad Zatiaľ to teda ešte nemôžem až tak posúdiť, ale mám taký pocit že to bude dobré Dve dejové línie sú pre mňa vždy zaujímavé.... a každé dva dni nejaký malý dielik....