Odtud až na věčnost - Pro ty, kdo milují nezkreslené filmy o armádě, je tenhle naprosto ideální. Vlastně se tam celou dobu jakoby nic neděje, jen paralélně na sobě dva muži, vojáci, prožívají milostné problémy. Oba mají problém, že z původních flirtů vznikla láska a oni jsou rozdělení mezi lásku k armádě a lásku k ženě. Ta láska k armádě tady není vysvětlována řečmi jako "sloužím své zemi" apod., vlastně ji nevysvětlí vůbec. Divák je čistě jen pozorovatel, film nepodstrkuje žádnou agitku na US Army nebo ji naopak neodsuzuje. Je to střízlivý pohled na muže, kterým se armáda stala domovem, rodinou a vším, pro co žijí, aniž by sami dokázali přesně vysvětlit proč tomu tak je.
Někde v pozadí tušíme 2. světovou válku, ale jen z data uvedeného na začátku filmu. Jinak si život na Havaji plyne pomalu a útok na Pearl Harbor se tu vlastně stane jen tak mimochodem, aniž by nějak tragicky sám o sobě do životů lidí zasáhl, ale spíš do jejich životů zasáhne...sám život. Není to veselý film, není to komedie, není to ale ani nervy drásající drama. Jen se postupně, jak jde film dál, zakousává dál a dál pod kůži a na konci člověk ani nedýchá. Herecké výkony v čele s Burtem Lancasterem snad zmiňovat nemusím, u takového filmu je to skoro samozřejmost.
Mys hrůzy - hmm, Scorsesho verze z roku 1991 má naprosto geniálního paducha v podobě Roberta de Nira. Dokáže být sympatický, ale s nádechem čisté hrůzy pod povrchem. Hraje ho tak dokonale, že člověk zapomene, že ten film není až tak skvělý. Tedy pro mě. Osobně mě trochu štvalo, jak tu pojaly obě ženské hrdinky. Juliette Lewis tu otravnou dcerku v nejvyšším stádiu puberty hraje tedy skvěle, o tom žádná, ale tím to asi je. Většinou se chovala tak hloupě, že jsem jí skoro přála, aby jí ten chlap praštil, aby se jí rozsvítilo. Když to pak udělal, skoro jsem jí to přála a o to asi nešlo...nebo jo?
Jessica Lange tu bohužel nemá moc co předvést, většinou hraje jen vyděšenou a místy hysterickou ženskou, která ve chvíli, kdy jim vrah skoro mlátí na dveře, začne řešit nevěru a vypaluje jednu cigaretu za druhou.
Ale pak samozřejmě Robert de Niro toho spoustu zachraňuje a Nick Nolte, který je vedle něj sice o hlavu vyšší, ale působí vedle Nira skoro jako vyděšený žáček a to je hrozně zajímavé sledovat.
Atmosféra ale jinak budovaná pěkně, postupná bezmoc a zvyšující se napětí je taky skvělé.
Jen ten trochu natahovaný konec si mohli odpustit.
A cameo Gregoryho Pecka byla geniální perlička.

Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.