Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

No to mě podrž. Ty teda Mac dáváš. Vraždu ještě pochopím, ale velezradu? Tak to je silná káva.

Nejvíc vtipný mi přijde to, že jsem pře týdnem dokoukala posledních 5 řad JAGu a myslela jsem si, že po nějakou dobu jméno Harmon Rabb neuslyší. Ale jak vidím, opak je pravdou. Já se snad toho chlapa nezbavím

Jinak parádní díl jako vždy. Jsem zvědavá kdo jí obvinil.

Tak přemýšlím co napsat a nic mě nenapadá...bylo to...skvělé a hlavně se mi líbilo to propojení se seriálem JAG...jop, Harmona jsem měl stejně vždycky v něm nejradši

parádní díl....a pěkná inspirace JAGem

Mac: Hlavně že jsi nespadla na hlavu - to by byla škoda

Až budu mít čas, tak si povídku přečtu, už se na ní těším.

pokracovani...dneska strucne, kratce, aktualne....jsem nejaka ospala

BTW: omlouvám se za zpoždění

Obvinění, part 2

„Příchozí červí díra.“oznámila jako tradičně Amélie. „Kód plk. Blackové.“
„Blackové?“vyvalil oči Parker. „Vy jste ji nestáhl z aktivní služby?“
„Nebyl důvod.“zavrtěl hlavou Woolsey.
„Nebyl…? Vždyť je obviněna z vraždy a velezrady!“vyštěkl.
„Ale na Zemi, ne tady.“odsekl a nevzrušeně seběhl dolů. „Plukovníku…jaký byl den?“
„Ani se neptejte.“zavrčela znechuceně a sundala si kšiltovku, z pod které jí sklouzly na záda rozcuchané vlasy. „Třikrát jsme spadli do nějaké břečky, která strašně lepila. Pak jsme ještě zahučeli pod vodopády, protože se pod náma sesula cesta. Takže to nás zase pro změnu umylo. Ale na tu planetu už mě nikdo nikdy nedostane.“vychrlila ze sebe.
„Plukovníku.“ozval seshora Parker. Zvedla hlavu.
„To si děláte srandu….co ten tu sakra dělá?“zavrčela.
„Inspekce.“odpověděl prostě.
„Nemají být hlášené?“zamračil se Wintersona a oklepal se. Woolsey jenom pokrčil rameny.
„Plukovníku, okamžitě odevzdejte služební zbraň!“křikl Parker.
„A moji vlastní nechcete?“ušklíbla se a podala P 90 ochrance.
„Jste obviněna z vraždy a velezrady. Je nemyslitelné, abyste měla po ruce zbraň.“
„Proč? Bojíte se, že bych vám ustřelila palici?“znova se ušklíbla. Kluci za ní se uchechtli. „No, plukovníku, když dovolíte půjdu se osprchovat a vymýt si zbytku toho sajrajtu z vlasů.“ dodala bezstarostně a odešla.
„Jakým právem…?!“prskal.
„Hádám, že právem armádní velící Atlantis? Nebo toho, že zítra jde k soudu a tímhle se dost dobře baví?“navrhl John s úsměvem a i s Georgem taky odešli.

Mac vyšla z koupelny jenom v bílém bavlněném županu a vytírala si vlasy ručníkem.
„Vezmeš si zítra uniformu?“zeptal se jí John, který ležel na posteli a měřil si ji pohledem.
„Jo…jenom doufám, že na ní nemám zbytky kečupu nebo tak.“pousmála se. „Sárinka už spinká?“
„Usnula před chvilkou. Evan ji dneska dost prohnal. Padla jako špalek.“odpověděl. Usmála se a šla se na ni podívat. Sarah spala zababušená v peřině až po uši. Mac jí dala pusu na čelo, které jako jedna z mála částí trčelo ven, a pohladila ji. Maličko se zavrtěla, ale spinkala dál. Odešla zpátky za Johnem.
„Bude to v pořádku, neboj.“snažil se ji povzbudit. Jenom se smutně pousmála a zalezla si vedle něho do postele. Dal jí ruku kolem pasu a trošku se k ní přitiskl.
„A když ne, tak uteču a než se ta novina donese do SGC, tak už budu v Pegasu na nějaké planetě. Někam se zašiju a bude.“prohlásila trucovitě.
„Tak to bude nejlepší. Myslím, že pár lidí by ti ochotně pomohlo.“dodal s úsměvem.
„A byl bys mezi nima?“zeptala se a otočila se k němu.
„Určitě.“přikývl a políbil ji.
„Dneska ne.“zavrtěla hlavou, když se k ní přitulil ještě blíž. Nesouhlasně zabručel.
„Potřebuješ rozptýlit.“
„A tímhle toho chceš dosáhnout? Potřebuju se vyspat, abych si zítra mohla v klidu vymýšlet.“usmála se.
„Dobře, jak myslíš, ale nevíš, o co jsi přišla.“prohlásil.
„Po čtyřech letech mám slušnou představu.“
„Co tím chceš říct?“vyhrkl a posadil.
„Jenom, že vím, o co jsem přišla. Nic víc, nic míň.“
„Znělo to jinak.“
„Neboj, malému Johnovi bych to nikdy neřekla, když by byl s náma v pokoji. Mohl by se urazit.“zašklebila se.
„Chudáček maličký, co když to teď slyšel?“staral se na oko Sheppard a nakoukl pod peřinu.
„Slyšel?“zašeptala Mac a taky se podívala pod peřinu.
„Zdá se, že ne. Asi už spí.“zašeptal. „Tak potichu, ať ho nevzbudíme.“ Mac nevydržela a strašně se rozesmála.
„Co se směješ? Tohle je vážná věc. Ale to jako ženská nemůžeš pochopit a k tomu jsi ještě blondýna.“
„Já ti dám blondýna!“vyjekla a mrštila po něm polštář. S přehledem ho chytil. „Vrať mi ho.“požádala ho.
„Ne, ty mě zase zbiješ.“zabručel. Vrhla se na polštář, který držel na druhé straně postele, tak rychle a prudce, že když s ním uhnul, sklouzla z postele. Teď to byl pro změnu John, kdo se prohýbal v záchvatu smíchu.
„Tos přehnal.“zavrčela a znova se na něho vrhla. K jeho smůle uhnul ze svého polštáře, čehož Mac využila, vzala ho a začala s ním útočit. Sheppard se začal bránit jejím polštářem. Za chvilku skopli na zem peřiny, za pár minut je následovaly prostěradla a těsně za nima Ňafík.
„Né, počkej, STOP.“prskla, když svého plyšového pejska uviděla na zemi. „Jenom ho zvednu a dám do bezpečí. Je totiž už takový křehký.“
„Kašli na něho, na zemi je mu dobře.“mávl rukou John.
„No to teda není.“zavrtěla hlavou. Ani jeden z nich si nevšiml, že někdo zazvonil a Ray otevřel. Až když si nově příchozí odkašlal, začali mu věnovat pozornost.
„Ehm…neruším?“špitl major Lorne a přejížděl očima pokoj, kde to vypadalo jako by tam bouchl granát.
„E…Ehm…Ne, nerušíte, jistě, že ne.“pousmála se rozpačitě Mac a vstala i s polštářem v ruce. „Ehm…jdete dál?“pozvala ho. Přikývl a vešel.
„Polštářová bitva?“hádal, když viděl Shepparda sedět zase pro změnu s polštářem u sebe.
„Tak…trošku….“pousmála se a začala zpravovat postel. „Potřebujete něco?“
„Chtěl jsem vám jenom popřát hodně štěstí. Upřímně řečeno, moc lidí odsud si nemyslí, že jste to udělala.“
„To je milé.“
„A kdyby se to nepovedlo, pomůže vám utéct.“mrkl na ni. Rozesmála se. „Řekl jsem něco?“
„Já jenom, že jsme tady taková banda kriminálníků. Tady podplukovník mi to taky nabízel.“ smála se. Lorne se usmál.
„Už vás nebudu rušit.“řekl a otočil se k odchodu. Ale ještě než vyšel ze dveří, se otočil zpátky. „Kdo vede?“
„Já.“zaznělo od obou ve stejnou chvíli.
„No, to teda ani náhodou.“zavrčela Mac. „Vedu já, ta velká bomba, co tě shodila z postele, byla za víc bodů!“
„Jenže já měl víc zásahů!“zaprotestoval John. Major se jenom znova usmál a odešel.

„Můžeme vyrazit?“zeptal se John další den ráno. Mac vyšla z koupelny v parádní uniformě a s vlasy pevně staženými do drdolu.
„Co je?“nechápala, když uviděla jeho pohled.
„Strašně ti to sluší.“
„To je fajn. Když je nemůžu ohromit minisukni a tím nejkratším topem, co bych našla, zkusím aspoň vypadat jako voják.“povzdechla si.
„Kdo je předvolaný jako svědek?“
„Já nevím…Winterson, ty, Woolsey….víc nevím.“pokrčila rameny. „Ale asi můj tehdejší velící.“
„Sejdeš se ještě před procesem s Rabbem?“
„Jo.“přikývla stroze. Moc do řeči jí nebylo. Vzala Sarah za ruku a vyšla ze dveří následovaná Johnem.

U brány už čekala Jennifer, která Sáru měla hlídat. Když je viděla přicházet, pousmála se.
„Jak se cítíš?“zeptala se.
„Hrozně.“přiznala. Ze schodů právě scházel Woolsey v obleku a Winterson v uniformě.
„Madam.“přikývl George. „Jak….“
„Hrozně a jestli se mě na to ještě jednou někdo zeptá, praštím ho.“zavrčela. Major se pousmál. Chuck mezitím zadal adresu.
„Bude to v pořádku a když ne…“začala Jennifer.
„….pomůžeš mi utéct?“doplnila ji Mac.
„No….“přikývla rozpačitě.
„Beru tě za slovo.“pousmála se. „Buď hodná a moc Jennifer nezlob, ano?“zohla se k Sáře a dala ji pusu. Sára ji objala.
„Pojď.“pobídl ji John. Mac se rozhlídla a přemýšlela, jestli to tady ještě někdy uvidí. Povzdechla si a prošla.

„Plukovníku.“pozdravil ji Harm, když dorazili před soud.
„Plukovníku.“oplatila mu to.
„Jste připravená?“
„Na tohle? Nikdy.“zavrtěla hlavou. „Potřebovala bych panáka.“
„Je mi líto, ale myslím, že na porotu by nezapůsobilo, kdybyste se do soudní síně vpotácela.“ pousmál se.
„Hm….stejně je to směšné. Jak někdo, kdo skoro neví, o co jde, může rozhodovat o tom, co se mnou bude.“
„To je právní systém. Ale buďte ráda, že tady vůbec máme soud. Jinde by vás zastřelili rovnou.“ Mac se na něho jenom podívala.
„Dík za povzbuzení.“ušklíbla se.
„Buďte milá, zopakujte to, co jste řekla u výslechu a nebuďte ironická.“
„Tak to půjde těžko.“
„Aspoň se snažte.“
„Budu.“
„Odpovídejte jenom na dané otázky. Nic nepřidávejte. Když jste zeptá, jestli jste ho zabila, odpovězte jednoduše ANO.“
„Dobrá.“
„Budou skoro tři. Měli bychom jít dovnitř. Dobře to dopadne. Jenom i dávejte pozor na to, co se vás budou ptát. Stát zastupuje Perry Lewis. Je to…no, má strašně zákeřné otázky a je….jak řekla moje kolegyně, nechutně slizký. Rád si hraje se slovíčky. Tak na to pozor.“
„Jasně.“přikývla. Co by teď dala za skupinku Wraithů nebo Eagerů.
„Tak jdeme. Bude to v pohodě. Vytáhnu vás z toho.“slíbil.
„No, to doufám, ale i kdyby ne, mám plán.“pousmála se a vešla do budovy.

Soudní síň byla skoro celá zaplněná. Mac s Harmonem si sedli dopředu, kde vedle nich seděl postarší prošedivělý muž. Když je uviděl, vrhl po nich nevraživý pohled.
„Povstaňte. Přichází soudce generál Harold Rossing.“ohlásil zapisovatel. Soudní síň povstala, dovnitř vešel soudce v černém taláru a usadil se. Jakmile se posadil, lidé v síni si sedli taky.
„Soud předvolává obžalovanou plukovníka Blackovou k výslechu.“řekl soudce. Mac vstala a šla se posadit na místo pro svědky nebo obžalované. Zároveň s ní vstal i Perry Lewis.
„Takže, plukovníku, já se v těch vojenských věcech moc nevyznám. Objasněte mi prosím, proč nám nechtěli vydat vaši složku.“začal.
„Je mi líto. Nemáte tušení, jak ráda bych to někdy udělala, ale z určitých důvodů nemůžu.“ odpověděla. Sheppard si jenom povzdechl. Nevěděl, jestli si toho všiml i někdo jiný, ale v jejím hlasu slyšel stejný podtón ironie, jako když mluvívala s Delroye nebo někým, kdo jí nebyl sympatický nebo ho neměla ráda.
„A jakých pak?“
„No, třeba kvůli tomu, jak jste říkal, že ve vojenských věcech moc nevyznáte. A nerada bych byla obviněna z další velezrady. Tentokrát oprávněně.“
„Dobrá tedy. Přejděme k věci. Co se stalo té noci, kdy zemřel Javier Gutierez?“ Mac začala vyprávět.
„Takže tvrdíte, že vás chtěl znásilnit?“
„Ano.“přikývla.
„Jak si tím můžete být tak jistá?“
„Prosím? Jak…? No já nevím, ale když se na mě vrhnul, tak mi to tak připadalo.“
„Byla jste opilá?“
„Opilá? Bylo mi 14…“
„A od svědků víme, že už jste v té době pila. Hodně.“
„Ne, opilá jsem nebyla.“zavrtěla hlavou.
„Dobrá. Podle svědků jste pana Gutiereze neměla v lásce.“
„To neměla.“
„Zabila jste ho?“
„Ano, zabila.“přikývla. „Byla to sebeobrana….“
„Ale proč zbraň. Proč ne třeba nějaká váza?“
„Protože zbraň jsem nahmatala jako první. Opravdu mě v tu chvíli nezajímalo, jestli to je nebo není zbraň.“
„Kde jste byla to odpoledne, kdy jste zmizela z tábora?“
„Šla jsem se projít.“
„Sama?“
„Jistě. Měla jsem sebou zbraň.“
„Ale mohl vás kdokoliv napadnout.“
„To mohl, ale nic se nestalo. Jenom jsem si s dětma zahrála pouštní fotbal.“
„Íránskýma?“
„Ne, asi eskymáckýma. Jistěže íránskýma.“
„Mohli to být tajní agenti.“
„Ano, sedmileté dítě. Ten balón mohl být výzvědná sonda.“ušklíbla se.
„Nemám další otázky.“řekl Lewis a šel se posadit.
„Plukovníku, říkala jste, že si vás nikdo nevšiml, když jste se vrátila tu noc domů.“začal Harmon, který vystřídal Lewise.
„Ano.“
„Tak proč si vás všiml právě Javier?“
„Já nevím. Byl opilý a zrovna se vpotácel do místnosti, kde jsem byla i já. Snažila jsem se odejít, ale nepustil mě.“
„Tak jste ho zabila.“
„Ano.“
„Uvědomujete si, že jste se právě přiznala k vraždě.“
„Byla to sebeobrana.“zavrčela.
„Plukovníku, pozor na ten tón.“upozornil ji soudce.
„Omlouvám se, pane.“
„Nemám další otázky.“
„Můžete jít, plukovníku.“řekl soudce. Mac se šla posadit zpátky vedle Rabba.
„Soud předvolává pplk. Johna Shepparda.“ozval se zapisovatel.

„Podplukovníku, vy máte s plukovníkem Blackovou velice…zvláštní vztah, že ano?“začal Lewis.
„Ano.“přikývl John.
„Pokud vím, vztah v armádě u stejné jednotky je zakázaný a vy spolu dokonce máte dceru. Jak je to možné?“
„Řekněme, že máme jisté výhody.“odpověděl opatrně.
„A jak je to možné?“
„Kvůli určitým věcem, co se staly.“
„Jak byste popsal její povahu? Zbrklá, nezodpovědná nebo neslušná?“
„Upřímně?“
„Jistě, složil jste přísahu.“
„Je to skvělá velitelka. Upřímná a v rámci možností ochotná bytost. Je fakt, že bych ji někdy nejradši zaškrtil, jak v profesním tak soukromém životě, ale neměnil bych ji. Nikdy bych neměnil.“
„Věříte její výpovědi?“
„Jistě.“
„Děkuji.“přikývl Lewis a šel se zase posadit.
„Plukovníku?“optal se soudce.
„Nemám otázky, pane.“zakroutil hlavou Harm.

„Jste její velící, pokud vím, pane Woolsey. Jaká podle vás je?“zeptal se Lewis.
„Temperamentní, ale spolehlivá.“odpověděl.
„To už jsme slyšeli. Poslouchá rozkazy?“
„Ano, někdy trochu po svém, ale ne vždy všichni vydáváme ty správné rozkazy.“ „Pochopitelně...to je vše.“
„Myslíte si, že by zradila?“šel přímo k věci Harm.
Richard se rozesmál: „Nikdy by něco takového neudělala. Raději by zemřela. Za tímto si pevně stojím už jenom proto, že se to jednou málem stalo. Ještě nikdy jsem neviděl člověka, který byl ochoten takhle chránit své přátele.“
„Přátele? Ne svou vlast?“
„Ono souvisí jedno z druhým. Kdyby zradila svou vlast, zradí i své přátele a to ona neudělá.“
„Děkuji.“

„Dobrá, majore Wintersone, vy plukovníka znáte už jak dlouho?“zeptal se Lewis.
„Od školy.“
„To je?“
„Něco okolo patnácti let.“
„Patnáct let….to je dost dlouho. Můžete říct, že ji znáte velmi dobře?“
„Ne. Dobře ji totiž nezná nikdo.“
„Takže je možné, že by prozradila připravovaný útok.“
„To si nemyslím.“zakroutil hlavou George.
„Přikázala vám plukovník někdy něco, co jste nepovažoval za správné nebo využila svého postaveni a donutila vás k něčemu, co jste povazoval za nesprávné, proti pravidlům nebo dokonce legální?“ George se trosku bezradně podíval na Mac. Ta jenom smířlivě kývla.
„Ano.“ hlesl sotva slyšitelně.
„Co to bylo?“
„Je mi líto, ale to je tajné.“
„Měli jste spolu někdy bližší vztah?“
„Námitka!“vykřikl Harm.
„Pane Lewisi, taky nechápu, kam směřujete.“ozval se soudce.
„Hned se k tomu dostanu.“
„Tak ale rychle.“řekl netrpělivě.
„Jistě. Nezáviděl jste jí její hodnost?"
„Ano, záviděl, ale nechápu, kam směřujete.“
„Neměl jste si chuť někdy….přilepšit?“
„Nechápu.“
„Spal jste s ní?“přešel k věci.
„Ne.“
„A chtěl jste?“
„Kdo by nechtěl?“pousmál se. „Ale vzhledem k tomu, že teď je moje velící, tak bych na to ani neměl pomyslet.“
„Neměl pomyslet?“
„Nemyslím na to. Teda myslím, ale ne s ní…ne,že by nebyla…je to pěkná holka, ale je to moje velící, takže to nepřichází v úvahu.“dodal rychle.
„Jistě.“ušklíbl se. „To je vše.“ Posadil se za stůl a načmáral si nějaké poznámky.
„Majore, jaká je podle vás plukovník velící?“
„Obětavá a schopná ztratit svůj život pro své přátelé. Když jde do tuhého, můžete se na ni kdykoliv spolehnout.“
„Takže vy byste řekl, že tu operaci prozradit nemohla.“
„Ona? Nikdy.“řekl rozhodně.
„Nemám další otázky.“pousmál se Harm.
„Dobrá. Pro dnešek končíme. Jednání se odročuje na zítřek na devět hodin.“rozhodl soudce. Soudní síň se začala vyprazdňovat.

„Šlo vám to dobře.“uznal Rabb při večeři v jedné restauraci.
„Jo? Jenom nechápu ten váš začátek.“
„Mělo to být poukázání na to, že se k tomu přiznáváte a že jste si vědoma toho, co jste provedla.“
„Aha.“
„Uvidíme, jak to bude vypadat zítra.“
„Omlouvám se, madam.“ozval se George.
„Za co?“podivila se.
„Za to, co jsem řekl.“
„Bylo to roztomilé.“usmála se. „A strašně milé.“
„Půjdeme dneska brzo spát ne?“navrhl John.
„Jo, určitě. Motel je asi 20 minut cesty od soudu.“
„Zkuste tam být už dřív. Okolo půl deváté, dobře?“řekl Rabb.
„Pokusíme se.“pousmála se.

Další den přijeli John s Mac podle domluvy na půl devátou před budovu soudu, kde už na ně čekal Rabb s balíčkem v ruce. Mac zaparkovala a oba šli k němu.
„Dobré ráno, nesu vám snídani.“usmál se na ně a podal jim balíček s velkým žlutým M. Mackenzie ho otevřela a vevnitř uviděla koblížky a kafe.
„Díky.“
„Jo, plukovníku, máte mě na svědomí. Učinila jste mě závislou na McDonaldu.“ Na příjezdovou cestu vjel starý modrý cadilac. V Mac hrklo. Tohle auto znala a připadalo jí těžce uvěřitelné, že ten krám dojel až sem. Teda v podstatě, že se tady ten krám vůbec objevil.
„Plukovníku?“poklepal jí na rameno Rabb.
„Ano?“otočila se na něho, ale dál sledovala auto.
„Neudělej blbost, ano?“ozval se John.
„Neboj.“zavrčela. Z auta vystoupila starší černovlasá žena s tvrdými rysy a asi 40-letý muž, který jí byl hodně podobný. „Salimitr.“zavrčela. žena se povýšeným pohledem na ni podívala.
„Tak co, krasotinko, spadl ti hřebínek, co? Tady ti nepomůžou žádné výhružky ani nic podobného!“křikla na ni její matka. Mac, která se ji snažila ignorovat, se prudce otočila.
„Já ji zabiju. Aspoň budou mít důvod mě poslat do lochu!“zavrčela Mac.
„Zůstaň tady!“štěkl Sheppard a pevně ji chytil za ruku.
„Nikam nejdu a jsem v klidu.“otočila se na něho. „Co tady ksakru dělá?“
„Je tu jako svědek.“
„Svědek? Hodlá mě potopit na plné čáře.“povzdechla si.
„Je to jediný svědek pro dnešek.“ „Pojďme dovnitř.“navrhl Harmon.

Začátek byl stejný jako včera. Když soudce vcházel, všichni se postavili.
„Ještě než začneme, chtěl bych vám oznámit, že jsem videohovorem mluvil s bývalým velícím plk. Blackové a vyslechl jsem ho. Jistě vás, plukovníku, potěší, že se za vás postavil. Ale teď dál. Obžaloba předvolává Salimitr Cordelii Blackovou.“
„Jsem v háji.“povzdechla si Mac. Lewis se ujal slova.
„Jak vycházíte s plk. Blackovou?“
„Nestýkáme se.“
„A proč?“
„Utekla, když jí bylo patnáct.“
„Čtrnáct.“ozvala se Mac.
„Plukovníku…“napomenul ji soudce.
„Omlouvám se, pane.“
„A proč utekla?“pokračoval Lewis.
„Zabila Javiera.“
„To víte tak jistě?“
„Ano. Nenáviděla ho. Zabila mi přítele.“
„Ó můj bůže, asi začnu zvracet. Ona a …..prokrista.“zašeptala.
„Ona byla nezvladatelné dítě. Pořád se někde courala a doma ji vidět nebylo.“pokračovala Salimitr. Mac jenom protočila oči.
„Snažila jste se ji najít?“
„Jistě. Všichni jsme ji hledali. Měla jsem o ni hrozný strach.“
„Jo a ona přitom bydlela o necelý kilometr dále.“ušklíbla se potichu Mac.
„Děkuji. To je vše.“přikývl právník a posadil se.
„Paní Blacková, kdo všechno ji hledal?“zeptal se Harm.
„Já, mí přátelé….“
„A policie ne?“skočil jí do řeči.
„Nevolali jsme je.“
„A pročpak ne?“zeptal se a snažil se, aby se mu na tváři neobjevil vítězný výraz. Salimitr trošku zbledla a neřekla ani slovo. Rabb se usmál. „Děkuji. Nemám další otázky.“
„Můžete jít.“naklonil se k ní soudce. „Takže vzhledem k tomu, že tohle byl poslední svědek….“
„Promiňte, pane. Nebyl. Chtěl bych předvolat generála Christophera Williama Blacka., jejího otce.“ozval se Harmon.
„Námitka, ctihodnosti. Není v seznamu svědků.“vyskočil ihned Lewis.
„To její matka do dnešního rána taky nebyla. Námitka se zamítá. Předstupte.“
„Generále, vím, že jste svoji dceru neviděl asi 10 let, dokud se neobjevila u vás na ranči…“začal Harm.
„Ve skutečnosti to byly tři roky. Viděl jsem ji z dálky.“
„Dobrá, ale to byla jenom chvíle. Proč jste ji nechal u sebe?“
„Protože je to moje dcera. A byla těhotná. Nemohl jsem ji vyhodit. Krom toho jsem měl tušení, co se asi muselo dít. Upřímně řečeno, jsem rád, že se to stalo, protože kdo ví, jestli bych ji někdy vůbec znova viděl a poznal bych tak úžasného člověka, jako je ona. Nikdy nezapomenu na první týdny, co se u mě objevila. Její chování se tolik lišilo od dnešního. Bohužel i přesto, jaký spolu máme perfektní vztah mi to nikdy nevysvětlila. Ale já bych tu dnešní Mac neměnil. Její minulost vytvořila pevnou osobnost, která je předpokladem k dobrému vykonávání její práce. A já jsem rád, že dokázala skloubit práci a výchovu svých dvou dcer.“
„No, tohle bylo vyčerpávající. Nemám další otázky.“pousmál se Rabb a šel se posadit zpátky k Mac, která se trošku červenala.
„Ano, dojemné, velice.“ušklíbl se Lewis. „Mám jedinou otázku. Byla by schopna spáchat vraždu a dopustit se velezrady?“
„Je schopna zabít, ale není schopna zradit své přátele.“odpověděl.
„To je vše.“
„Dáme si deset minut pauzu. Potom si vyslechneme vaši závěrečnou řeč a porota rozhodne.“řekl soudce.

„Plukovníku, můžete začít.“pobídl ho soudce po přestávce. Harmon Rabb se postavil a spustil.
„Plukovník Blacková jednala v sebeobraně. Slyšeli jsme názory svědků, kteří byli její velící, podřízení, přátelé a rodina. Teda až na paní Blackovou, která mi přišla jako nedůvěryhodný svědek. Většina z nich se shodla, že nevěří, že by to udělala. Ano, k zabití Javiera Gutiereze se přiznala, ale taky podotkla, že to byla sebeobrana. Zbraň byla nabitá a ona vystrašená. Když se přesuneme do Íránu, berte prosím, ctěná poroto, v úvahu, že při té prozrazené misi osobně zneškodnila jednoho z vůdců místní teroristické skupiny a zachránila život dvěma svým lidem. Nehledě na to, že oba chlapci dosvědčili, že si s něma v uvedenou dobu opravdu hrála a v podstatě nemáte žádné přesvědčivé důkazy. Proto toto berte prosím na vědomí. Do vězení patří jiní lidé. Patří tam ti, kteří vraždí pro zábavu nebo pro peníze či z pomsty, ale ona se jenom bránila. Děkuji.“odpřednášel svoji řeč Harm a šel se posadit.
„Pane Lewisi, máte slovo.“
„Moc pěkná řeč, ale podle mého názoru zcela špatná. Plukovník je psychicky nevyrovnaná osoba, která odmítá autoritu. Většina svědků, jak již řekl plukovník, ji znala. A to dost dobře, protože s ní slouží a pracují s ní. Nevidím jediný důvod, proč ji neodsoudit alespoň z vraždy prvního stupně a navrhuji nejvyšší možný trest. Vážená poroto, uvědomte si prosím, že je to vražda jako každá jiná. To je vše.“
„Prosím porotu, ať rozhodne.“požádala soudce.
„Bude to dobrý.“stiskl jí ruku Harm.
„Myslíte?“špitla.
„Vím to.“
„Prosím povstaňte.“zahřměl zapisovatel. Předseda poroty vstal, předal lístek asistentovi a ten jej donesl soudci, který začal číst.
„Obžalovaná plk. Mackenzie Virginia Blacková se shledává….NEVINNOU ve všech bodech obžaloby. Proti tomuto rozhodnutí se není možno odvolat.“vyřkl a praštil kladívkem. Mac vypadala, že za chvilku omdlí.
„Gratuluji, plukovníku.“potřásl jí rukou Harm. Jenom se chabě pousmála. Zezadu ji objal John.
„Jdeme slavit, ne?“zajásal.
„Jo, panáka potřebuju.“přikývla pořád taková šedivo zelená v obličeji. „Jdete s náma?“zeptala se svého „zachránce“. „Třeba se zmůžu na poděkování.“pousmála se.
„Dobrá. Myslím, že si to můžeme dovolit.“
„Madam? Můžu vám dát zcela neškodnou pusu?“zeptal se opatrně George.
„Jistě.“usmála se a objala ho.

„Tak na Mac…..!“ozvalo se od stolu večer už asi po desáté.
„Ne…tady…na Harma.“trošku škytla. Na stole v nějakém country baru se válelo plno malých štamprlek. Bylo vidět, že osazenstvo stolu už tam je delší čas.
„Dobrá…tak na Harma…“zahřmělo od stolu.
„Nechcu vidět zítřejší ráno.“protáhla se Mackenzie.
„Ty vždycky myslíš na nejhorší, že?“vypravil ze sebe John a hodil do sebe dalšího panáka.
„Madam, víte, kdo tu žalobu na vás podal?“zeptal se najednou Rabb. Zavrtěla hlavou. „Trošku jsem kontaktoval pár lidí a byl to nějaký plukovníku Parker. Mac se na něho jenom s kamenným výrazem otočila.
„Proč mě to nepřekvapuje? Těžko říct, jestli to je tím, že se mu to nepovedlo, nebo tím, že jsem to čekala, anebo tím, že mám v sobě asi sedm panáků?“opáčila a do sebe další dva naráz.

Doufám, že se vám líbila a pokud jste narazili na nějakého hormona místo Harmona, napiště kde a já to opravím

jakop: Ne, na hlavu jsem naštěstí nespadla .... což se mi ale jednou povedlo ...blahoslavena budiž přilba a zatracena budiž jakási velká zákeřná mulda ...jinak zbytek bdu brát jako kompliment

A další povídku bych viděla tak na sobotu ...nějaké námitky?

Jo a měla bych takový dotaz
co byste řekli tomu, kdyby se na Atlantis objevil nějaký démona donutil lidi tam zpívat to, co si myslí a cítí...něco jako epizoda Once more wth feeling v seriálu Buffy...kdo viděl pochopí, kdo ne, určitě si najde na youtube ...nebo taky ne...predstavovala bych si to tak, že bych vždycky napsala aj text a pod to to přeložila a přiložila odkaz na stažení té písničky
Co vy na to? celkem by mě zajímalo, co si o tom myslíte.

No to je asi tak všechno...mizim spinkat...dobrou noc

tak povídka jako vždy dobrá....
a ten nápad..nedovedu si to představit, jdu zjišťovat jak to vypadalo v tý buffy nebo jakse to menovalo

Skvěle jsi vystihla Harma i tu jeho závěrečnou řeč. Nějak mě nepřekvapuje, že zatím stojí Parket, dokonce jsem si to myslela.

A pokud jde o ten tvůj návrh, tak bych byla pro. Tenhle díl mám z Buffy nejraději, zvláště Spikovu píseň Jen si představím jak zpívá Rodney nebo Ronon a dostávám záchvat smíchu

táákže, právě jsem dočetla oba díly, které jsem nepřepisovala, takže pro mě byly takovou novinkou jako pro vás ostatní a musím uznat, že to bylo fakt dobré Parker mě v žádném případě nepřekvapil a Harm byl fakt dobrý a ten nápad taky nevypadá špatně

dneska s malym zpozdenim....omlouvam se prevelice , ale dopisuju dalsi povidku a nejak jsem se do toho zabrala

Horší než představa

„Ještě jednou buď té lásky a vysvětli mi, co bude Sára na tom ledovci dělat?“zeptal se John a dal do batohu termosku.
„Bude sáňkovat s Rodneym dole na kopci a budou na nás čekat.“odpověděla mu Mac a hodila do toho samého batohu dva sáčky se svačinou.
„Aha, jasně…a Rodney s tím dobrovolně souhlasí?“zamračil se.
„Jo. Bereme s sebou ještě Raye a Rory.“ Sheppard se rozesmál.
„Co jsi mu to zase slíbila?“
„Nic. Je půl desáté, půjdu obléct Sáru.“
„Fajn. Nabalím věci do jumperu. Bereš si prkno nebo lyže?“
„Dneska prkno.“
„Dobře. Lorne jezdí na lyžích?“
„Jo.“
„Tak aspoň nebudu v nevýhodě.“pousmála se John a odešel. Mac jenom zakroutila hlavou a vešla k Sáře do pokojíku. Pořád voněl novotou a na stěnách byly krásně namalované postavičky z Madagaskaru. Sára si hrála na světle zeleném koberci s nějakým plyšákem. Ono v podstatě celý pokoj byl laděný do světle zelené. Rám postele, poličky, skříně, všechno bylo ve stejném odstínu. Sem tam s příměsí jiné, výrazné barvy.
„Tak co, jak se to Ocáskovi líbí?“zeptala se a sledovala, jak se snaží plyšového psa učesat – teda v jejím podání vyrobit pleš. Sarah jí neodpověděla, ale plyšákovi vytrhla velký chuchvalec srsti. „Pojď. Oblečeme se a půjdeš s Rodneym sáňkovat.“
„Jo, a Lay půjde taky?“zeptala se.
„I Rory.“přikývla, zvedla ji a posadila na postel. Pomohla jí oblíknout si podvlékací košilku, tričko s dlouhým rukávem, roláček, teplé štrample a žlutou kombinézu. Obula jí teplé zimní boty s kožíškem, dala jí čepičku a do ruky rukavice. Sama se potom navlíkla do lyžařské bundy a kalhot. Obula si snowboardské boty, vzala si čepici a se Sarah a Rayem vyšli ze dveří směrem k jumperovi.

V hangáru už čekal nachystaný jumper a v něm Lorneovy a Johnovy lyže a snowboardy Mac a George. Na nich byly poležené sáňky pro Sáru.
„Můžeme vyrazit?“zajímalo Lornea, když viděl přicházet Mac se Sarah.
„Jo, jistě.“přikývla Mac. „Rodney, letíš?“
„Jo. Co tady dělá Rory?“podivil se.
„Je to místo vleku. Můžou ty sáňky tahat nahoru.“
„Chytré.“uznal.
„Že jo.“pousmála se a sedla si. „Miluju volné neděle.“
“Máte všechno? Vysílačky, svačiny?“staral se.
„Nebojte, doktore.“usmál se Evan. „Co takhle najednou taková dobrosrdečnost?“
„Někdo mi poradil, že bych měl na chvíli vypnout.“odvětil a vyletěl s jumperem ven. Přeletěli přes oceán a ocitli se nad pevninou, kde se v dálce tyčily hory. Přeletěli nad údolím s vodopády a lesy a začali stoupat k horám.
„Takže tady vás počkáme, dobře?“zeptal se Rodney, když prolétávali nad mírným zasněženým kopcem.
„Jistě.“přikývl George.
„Viděla bych to na sjetí téhle strany.“ukázala Mac na ne moc prudkou zasněženou část stěny.
„Jo, to vypadá slušně. A potom bych to viděl taky na tuhle část.“ukázal Sheppard na část, ze které sem tam trčel kus skály.
„Si nějak věříš, ne? Co my s tím prknem tam?“zeptala se.
„To zvládnem.“mávl rukou George.
„Když jsem něco podobného jela naposled, zvrtla jsem si kotník.“zamručela.
„Jsme nahoře.“oznámil Rodney. „Ale nepřistanu. Je to moc příkré.“
„Vyskáčeme. Sleťte co nejníže, doktore.“
„Fajn. Jdu první.“přihlásila se Mac a zapnula si vázání na snowboardu. Rodney otevřel dveře a ona vyskočila, během chvilky se zastavila a sedla si na zem, kde čekala na zbytek.
„Buď hodná, Sáro, ano?“řekl John a dal jí pusu. „Budeme zpátky tak za čtyři hodiny.“
„Jasně.“přikývl Rodney a Sheppard vyskočil. Za ním šel Evan a George. Rodney odletěl.
„Můžeme?“otočil se na své kolegy Winterson.
„Jistě.“přikývla Mac, nasadila si rukavice, upravila čepici a jela dolů. Zbytek to vzal za ní. v pohodě sjížděli a užívali si slunečního dne a prašanu.

„Rayi, hodný, sedni!“přikázal Rodney, když pořád skákal a chtěl utéct. Za chvilku zjistil proč. Zpoza zatáčky vyjeli 4 lidé a během chvilky byli u nich. Prudce zabrzdili, až sněhem obstříkli Rodneyho, Sáru i oba psy a unaveně se svalili na zem.
„To bylo rychlé. Tři hodiny a padesát minut. Jste šikovní.“usmál se McKay.
„Jo…zafuněl George a odepnul si snowboard.
„Tak co, Sáry? Jak se ti sáňkovalo?“pousmála se Mac, taky si odepnula snowboard a dala jí pusu.
„Dobže.“přikývla.
„Byl to skvělý nápad, aby nás tahali nahoru.“uznal Rodney.
„Jistě. Když byla Abby malá, tahala ji Aira. Německý ovčák, kterého jsem měla před Rayem.“
„Pojďme si ještě zajezdit.“navrhnul John a už tahal sáňky i se Sárou do kopce. Potom na ně nasednul a oba sjeli dolů, kde skoro narazili do jumperu.
„Jsem ráda, že nelítáš stejně, jako jezdíš na sáňkách.“pousmála se Mac, která společně s Evanem seděla na svém snowboard a i s Georgem se ládovali velkou bagetou. Asi za hodinu se sbalili a odletěli domů, kde si dali teplou sprchu a unavení usnuli.

„Dobré ráno.“pozdravil John, když si Mac přišla ke stolu, kde už se Sarah snídal.
„Dobré.“pousmála se a s heknutím si sednula.
„Co je?“zeptal se a dal Sáře do pusy jogurt.
„Natáhla jsem si včera sval na lýtku.“mávla rukou a zakousla se do koblížku.
„Hele, O´Conner.“ukázal John ke dveřím.
„Doufám, že mi nejde říct, že zas odpoledne nemůže. Jestli jo, osobně ho roztrhám.“zavrčela. podle toho, jak nervózně se tvářil, přišel jí říct přesně tohle. V ruce držel nějaký papír.
„Mac.“začal opatrně.
„Ano?“
„Víš, Daniel mi poslal nabídku. Našli nějaké artefakty a potřebovali by pomoc s analýzou a překladem a…“
„Chcou tebe.“doplnila ho.
„No…ano.“přikývl.
„Na jak dlouho?“
„Já nevím.“
„Uvědomuješ si, že když ti podepíšu přeložení, způsobíš velký problém?“
„Vždyť ty i George můžete být v týmu s Johnem.“
„Jo, jenom tak.“vyprskla.
„Mac…tady toho moc na objevování není. Víc toho najdeme i v nějakém philadelphském kanále než tady.“
„O´Connere!“vyjekla.
„Poslouchej. Naše galaxie má pro mě mnohem větší potenciál. Já nejsem voják. Nejsem bojovník. Jsem vědec. Tohle není místo pro mě.“
„Myslela jsem, že se ti to líbí.“řekla trošku smutně.
„Já nejsem ty.“
„Pokud je to to, co chceš. Držet tě tady nebudu. Pak bys byl na mě akorát naštvaný.“
„Podepíšeš?“
„Co s tebou mám dělat?“povzdechla si a načmárala podpis. „Ale zařiď si to ještě s Woolseym.“
„Děkuju moc.“
„Mno. Půjdeš odpoledne s námi, nebo už budeš balit?“
„Půjdu.“usmál se a odešel.
„To šlo dobře.“uznal John.
„Tak co mám dělat.“pokrčila rameny a napila se.
„To znamená, že spolu budeme trávit více času.“
„Jako kdybychom nechodili už teď na každou druhou misi spolu.“poznamenala.
„Svatá pravda.“
„Myslíš, že to bude dobré, když budeme pořád spolu?“
„Zkusíme to.“

„Vyřízeno, O´Connere?“zeptala se ho, když sbíhal z Woolseyho kanceláře k bráně.
„Jo, zítra odcházím.“pousmál se.
„Už zítra. To ti nestihneme ani udělat žádný večírek.“posmutněl George.
„Vynahradíme si to na Zemi.“mávl rukou. „Někam vás pozvu.“řekl a prošel právě otevřenou bránou.
„Proč všechny planety vypadají stejně?“zamručel otráveně John na druhé straně.
„A jak bys chtěl, aby vypadaly? Jako Jupiter?“opáčil Rodney.
„Ne, ale pořád je to les, stromy, hory, šutry…“
„…sníh, poušť.“doplnila ho Mac.
„Antikové dávali brány jenom tam, kde mohl vzniknout život. A to na planetě, která je složena převážně z plynů, jde asi těžko.“pousmál se O´Conner.
„Hm.“zabručel Sheppard.
„Co je?“zajímala se Mac.
„Dneska nějak nemám náladu.“odvětil s přeskočil jeden z kmenů ladným obloukem. Vojenská část ho napodobila a vědecká kmen jenom přelezla.
„WHUAAA!“vykřikl všichni a propadli se o pár metrů níž.
„Au, slez! Sedíš mi na ruce!“zavrčel John a šťouchl Mac dolů.
„Auvajs, počkej chvilku.“
„Myslím, že budu mít modřinu.“hekl Rodney.
„Já jich budu mít.“mávla rukou Mackenzie, pomalu vstala a pomohla na nohy Wintersonovi.
„Dík.“zamručel.
„Skvělý, díra!“zkonstatoval O´Conner, když se kolem sebe rozhlédl.
„Je to pevné.“zadupal George na podlahu a rozsvítil baterku. „Chodba!“ukázal ke stěně.
„No krása. Propadneme se do díry a hned najdeme chodbu.“ušklíbl se John.
„Než se tam pustíme, pokusím se vylézt nahoru a sehnat posily.“navrhla Mac.
„Počkáme tu.“přikývl George. Stěna díry byla z hlíny a kořenů, takže se jí to drolilo pod nohama. Asi na šestý pokud se jí podařilo dostat dál než do půlky. Šlápla na něco, o čem si myslela, že je to pevný kořen, ale ten povolil a i s ní spadnul dolů.
„Hoplá.“pousmál se John, který ji chytil. Za odměnu mu dala pusu.
„Had!“zakřičel Rodney. George ho pohotově zastřelil.
„To byla moje větev.“otřásla se Mac.
„Nechci tě podceňovat, ale myslím, že nahoru už nevylezeš.“ozval se O´Conner.
„Taky myslím, pojďme.“přikývla a vešla do chodby, který byla dlážděná něčím, co se podobalo krystalům. Po pár desítkách metrů se objevili v místnosti s konzolami, ke kterým se okamžitě vrhli oba vědci. Během chvilky se všude rozsvítila světla. Po celé délce stěny byly stázové komory. Mac se k nim šla podívat. Za průhlednými skly byli lidé, převážně muži. Zkoumavě si je prohlížela. Někteří měli na hlavě nějaké rohy, jiní měli na rukou drápy. Jedna komora byla prázdná.
„Pánové…“hlesla. Neměla moc v oblibě malé, tmavé místnosti.
„Ano?“
„Jedna komora je prázdná.“
„Nikdo tam nemusel být.“mávl rukou George.
„Ale je rozbitá.“namítla. Jen co to dořekla, z temného kouta na ni něco vyskočilo. Vykřikla a svalila se na zem. Ozvaly se výstřely ze čtyř zbraní a to něco bylo palbou odhozeno jinam. Mac se odsunula trochu stranou.
„Dobrý?“zajímal se John. Roztřeseně přikývla a prohlížela si škrábanec na ruce.
„Doufám, že to nemělo vzteklinu.“hlesla, ránu si zahojila a vstala.
„Zdroj energie je skoro na nule.“oznámil Rodney. „Buď sem můžeme donést naquadahový generátor a zachránit je, nebo zjistit, co se dá.“
„Rodney, myslím, že tihle být zachráněni nechcou.“řekl George a zkoumavě se díval na mrtvého muže, který před chvíli zaútočil. Z tváře mu trčely ostny a měl červené oči.
„Mac?“obrátil se na ni.
„Pokračuj.“
„Jsem v nějaké databázi. Antické.“řekl po chvilce.
„Povídej.“pobídl ho John.
„Počkej chvilku, potřebuju to přeložit.“
„Ukaž.“ Mac se dala do čtení. Po pár minutách toho nechala,. Dělalo se jí z toho špatně. „Takže…je tady napsané, že se Antikové vrátili ze svých výprav z jiných galaxií. Z jedné z nich – je tu pojmenována jako Neon – se vrátili se skupinkou zmutovaných lidí, kteří tvrdili, že je takto potrestali Bohové. Podle tohohle prý měli ruce a nohy navíc, pět hlav a jiných částí těla apod. Prováděli na nich prý různé pokusy a zkoušeli, co člověk vydrží.“
„Zní to jako pokusy s genetickou mutací.“zapřemýšlel O´Conner.
„Hm. V každém případě to chtěli Antikové napravit. Snažili se přijít na řešení, ale jejich…mutace byla příliš složitá. Než stačili něco udělat, museli odejít.“ Přeskočila pár stránek a zase se začetla. „Prý ta nová rasa byla mnohem silnější než oni. Štíty lodí prý vydržely tak ze dva zásahy a potom jejich účinnost začala rapidně klesat. Jejich zbraně neměly proti jejich lodím skoro žádnou šanci. Potom tady jsou jenom nějaké záznamy.“
„Myslíte, že ti Bohové jsou ty lemry, co nás taky otravujou?“zamručel George a kopl do zdi.
„Je to dost dobře možné.“přikývla Mac. „Potom je tu ještě něco. Prý obsazují galaxie a potřebují lidskou armádu, aby je uctívali. Mají z toho svou moc.“
„Takže když je nebude nikdo uctívat, nebudou mít moc?“zafilosofoval Winterson.
„Asi.“pokrčil rameny John. „Není tam něco o východu?“ Zakroutila hlavou.
„Třeba tu bude nějaký transportér.“zaluskal prsty Rodney a odstrčil Mac od konzole.
„Co takhle hledat pod V jako východ?“nadhodil George.
„Chytré. Opravdu.“ušklíbl se Rodney. „Podle tady tohohle by měl být východ přímo támhle.“ukázal ke stěně.
„Učiněný východ. Je to zeď, doktore.“poklepal zbraní na stěnu Winterson. Najednou zmizel.
„Majore!“vykřikla Mac.
„Hehe, jsem venku.“ozvalo se z vysílačky. Všichni si oddychli a jeden po druhém prošli. Objevili se na dohled bráně.
„Pošleme sem výzkumný tým a další vědátory.“řekla Mac.
„Jo. Škoda, že už víc nezjistím.“povzdechl si O´Conner.
„Vždyť můžeš zůstat.“
„Už to nejde.“zavrtěl hlavou a zadal adresu domů.
„V tom případě jsem byla ráda, že jsem tě měla v týmu.“pousmála se a prošla.
Všude se ozývala střelba a ve vzduchu byl cítit pach krve. Běžela jak nejrychleji mohla. Cítila, že se něco stalo…
„Pusťte mě tam!“přikázala. Vojáci jí uhnuli z cesty…čekala, že to nebude pěkný pohled, ale tohle bylo moc…v kaluži krve ležel člověk, pro kterého by obětovala cokoliv…

„Vzbuď se…Mac…no tak, prober se.“třásl s ní John. Celá zpocená se rychle posadila a prudce oddechovala.
„Johne…“zašeptala a vrhla se mu kolem krku. Trošku překvapeně zamrkal, ale pevně ji objal a hladil po zádech.
„Byl to jenom sen…už je to dobrý.“ Cítil, že ho objala ještě pevněji.
„Kéž by.“hlesla. „Kéž by.“

Doufám, že se povídka líbila....

Další bude ehm...v utery nebo ve stredu....a porad chci znat vas nazor na "zpivajici" povidku...berte to ale s nadhledem, bude to oddechovka

Jak sem slíbil, Mac, tak je tu kritika :
Povídka celkem dobrá, ale je zajímavý, jak se na začátku všichni vědátoři hrnuli do Pegasu kvůli technologiím po Anticích, a teď chtěj všichni zase domů.

Nemůžu si pomoct ale tenhle díl mi silně připomíná díl 5x07 Whispers z SGA ale to bude asi jenom schoda náhod

Jinak s těma bohama se to celkem slušně vyvíjí. (i když mnohem víc začínají připomínat Ori )

Víc už k tomu asi nemám i když se znovu oběvuje popletení M a Ž rodů .

Prosím neukamenujte mě, ale bylo to na výslovné přání Mac (mám pocit že toho teď dost lituje )

no ne ty umíš i jiné věty, než KDY BUDE DALŠÍ POVÍDKA? .... dobrá, přestanu být sarkastická...

s 5x07 to je jenom náhoda...ani si na ten díl moc nepamatuju - teda pokud to nebyl ten, ve kterém se všechno odehrávalo v lese a tmě a zabili tam tu vojandu a na konci se o ní ani nezmínili...
no a s Ori....jak se to vezme...Ori byli mocní a to jsou bohové taky, jenže Bohové vycházejí opravdu z řecké mytologie a nějak netuším, co by mohla vyspělá rasa dělat...ale nejsou stejní...jen podobní...a to je rozdíl

Tak jsem akorát dočetl díly 93-95 a bylo to super.

Ten soudní proces byl pěkně napsán a to, že to pocházelo od Parkera mě vůbec nepřekvapilo a už se těším, zda se mu Mac nějak odvděčí za ten "zájem".

Taky mě zajímá, zda a jak rozvedeš ty "mutanty", mohlo by to být velmi zajímavé.

EDIT:
Mac: Jen bych se chtěl zeptat, zda se někdy v budoucnu dočkáme i nějaké povídky, kde by uplatnili nějaká vylepšení z Babylonu (co vím, tak by měli mít z Babylonu vylepšené štíty o 200% - viz. povídka Last Ancient 76 – Two worlds ; a to nepočítám jejich vlastní výpravu do Babylonu v povídce - Last Ancient 81 – Babylon, kde sebrali mnoho datakrystalů).

Třeba by tam našli něco, co jim může pomoci proti Bohům.

Toto je spoiler!!!:

nové zbraně, plány lodí či jiné technologie

Jinak k té "zpívající" povídce, bylo by to dobrý. Už jen ta představa, že Ronon nebo Rodney zpívá mě rozesmívá.

oooo ano....slibovala jsem, že to někam vrazím, protože jsem na to zapomněla.... .... bude to v povidce číslo 97...to znamena okolo soboty, nebo nedele

doufám, že to jako odpověď stačí... a dozvěděl ses všechno, na co ses ptal

Mac: Jo, dozvěděl jsem se vše, co jsem chtěl, no snad bude technologie z Babylonu ve více povídkách, ale to se uvidí až po dílu 97, zda tam bylo něco zajímavýho.

Jinak připravuješ nějaký speciál k tvé 100. povídce?????

no tak na 100 zadna extra epizoda bohužel nevyšla , ale myslim, že epizody okolo 100 budou dost dobré...a to je co říct, protože se líbí i mně

S tím speciálem škoda, ale když říkáš, že ty díly jsou super, tak už aby tu byli.

Tak poslední povídka se mi moc líbila. Jenom je mi líto, že O´Conner odchází.

Tak poslední povídka je skvělá . Samozřejmě se začínám bát toho, co bylo na konci... velmi pěkná pohodová, jako vždy, jen tak dál
Jinak na ´zpívající´ povídku se budu těšit

Nerad sem to já, kdo to zase říká, ale je tu nějak mrtvo, nato, že má dneska vyjít nový díl

Jako tvůj právník ti, Mac, radím: Nic neříkej, cokoliv řekneš může být použito proti tobě. Mlč a konej činy

Mooony píše:

Jako tvůj právník ti, Mac, radím: Nic neříkej, cokoliv řekneš může být použito proti tobě. Mlč a konej činy

Takhle to dopadá když někdo píše povídky o právnících

Omlouvám se za zpoždění

Nečekaná nabídka

„Vsaď se, o co chceš, že nějací idioti Woolseymu nahlásí, že viděli letící jídlo v jídelně a poletující tác v chodbách.“usmál se John a strčil Mac do pusy jahodu.
„Hm…to je možné. Ale ty se vsaď, že to u Woolseyho vyžehlím.“rozesmála se.
„Pšt…ať nevzbudíš Sáru. Dneska jí to trvalo celkem dlouho.“
„Byla nějaká rozdováděná. Teda po tom, co s ní Winterson a Lorne dělali, se ani nedivím. Jak se řehtala, tak to bylo slyšet široko daleko.“pousmála se a vzala si čokoládu.
„Jsem plný.“zafuněl přecpaně John a dal tác na stůl.
„Já ale ještě chtěla meloun.“zamručela a natáhla se přes něj. Shodil ji zpátky a dal jí meloun do pusy.
„Mhm…tos to mohl říct rovnou.“zamručela spokojeně.
„Mohl.“přikývl.

„Dobré ráno, plukovníku.“pozdravil ji Woolsey další den.
„Dobré, pane.“pousmála se a vrátila Chuckovi složku i s podpisem.
„Víte, plukovníku, včera večer mi přišlo pár divných hlášení. Třeba tác s jídlem letící chodbou. Nevíte o tom něco?“
„No…“začala. „Ten létající talíř byla moje práce. Měli jsme včera večer s Johnem hlad a ani jednomu se nechtělo vstávat.“pousmála se.
„Ti vědci byli hodně vyděšení.“
„Amatéři.“ušklíbla se. „Chucku, mohl byste prosím zapnout interkom?“
„Hotovo.“
„Všemu personálu, chtěla bych vás jen ujistit, že ti z vás, kteří zahlédli včera večer létající tác s jídlem, neměli halucinace a jsou zcela duševně zdrávi. To jenom já dostala večer hlad. Díky za pozornost.“ Městem to zašumělo smíchem.
„Nic vám neříkám, tušil jsem, že to máte na svědomí vy dva.“pousmál se Richard.
„No jo no.“
„Ahoj.“pozdravil John a dal Mac pusu. „Pane.“
„Dlužíš mi deset dolarů.“otočila se na něj s úsměvem a nataženou rukou.
„Ty…ne.“povzdechl si a vytáhl z kapsy peníze.
„Díky. Koupím ti za to zmrzlinu.“pousmála se.
„To jsi hodná.“ušklíbl se.
„Já vím.“usmála se.
„Mám rád…“
„Jahodovou? Nepovídej. S velkými kusy jahod?“
„Samozřejmě a nezapomeň na ni nasypat čokoládu.“
„Neboj se.“
„Dost vy dva.“zastavil je Woolsey. Kdyby to neudělal, možná by se pošťuchovali celý den. Nijak ve zlém, ale dost na to, aby se zabavili na dost dlouho. Oba ztichli. „Chováte se jak malí.“
„Pardon.“špitli.
„Pane, příchozí červí díra…ze Země.“oznámil Chuck. „Plukovník Parker.“
„Mám práci.“vyhrkla Mac a chystala se seběhnout dolů ze schodů.
„Plukovníku!“křikl Woolsey. Zastavila se a otočila.
„Ano?“
„Je to váš obor.“pousmál se. Povzdechla si.
„Je to nutné?“
„Je.“přikývl nekompromisně. Protočila oči a zapnula vysílačku.
„Copak, plukovníku? Zastesklo se vám po mě?“ozvala se.
„Jsem potěšen, že jste na svobodě.“
„To věřím.“
„IOA rozhodla, že u vás zbuduje přistávací plochu pro 15 stíhacích letounů.“ Mac, která zrovna pila, vyprskla. Nemohla uvěřit tomu, co zrovna slyšela.
„Prosím?“ Byla si jistá, že se přeslechla. „Tohle není letadlová loď. Nejsou tady ani záchytné háky a letadla nemohou sjet dolů. Vy…to není normální.“
„IOA tak rozhodla…“
„A kdopak jim to navrhnul?“
„Plukovníku…“
„Ty mola nejsou stavěná pro stíhačky.“
„Budou tam i 302.“
„To je skvělé. Opravdu. Co dál? Bombardéry?“
„Ne, 5x Tomcat, 3x Eurofigter, 2x Mig a 5x 302.“
„Krása.“ušklíbla se.
„Stavební práce začnou do čtrnácti dnů.“
„Uvědomujete si, že tohle je deset tisíc let staré antické město, které není přizpůsobené k tomu, aby jste tam začal kopat? Kde to vůbec chcete vykopat?“
„Na severozápadním mole. Je tam ten podvodní nefunkční hangár.“
„Díky za připomenutí. Takže nám rozkopete půl Atlantis. Asi budu mít rýpavý dotaz, ale na co nám to hergot bude?“
„Kdyby někdo útočil…“
„Tak útočí z vesmíru. Pochybuju, že něco jiného než 302 funguje ve vyšších vrstvách atmosféry.“
„Ty stíhačky jsou ideální pro boj…“
„Na Zemi. Tohle je hovadina! Když dovolíte, půjdu dělat něco užitečného.“zavrčela a vypnula vysílačku. „Idiot blbej! Když mu nevyšel ten pokus dostat mě za mříže, tak mě zkouší dostat do blázince.“
„Uklidni se.“zamručel John. „Nestojí ti za to, aby ses takhle nervovala.“
„Nacpu mu ty letadla do…“
„Plukovníku!“zarazil ji Woolsey.
„Ale vezmi to z té lepší stránky. Proletíme se ve stíhačce.“
„Jo, skvělé. Budu v tělocvičně a na boxovacím pytli si budu představovat jeho hlavu.“

Jak ona toho chlapa nesnášela a teď to za něj odskákal chudák pytel.
„Madam?“zarazil se George ve dveřích tělocvičny. Otočila se.
„Už mizím.“zafuněla.
„Nemusíte chodit pryč. Nechcete si se mnou zatrénovat?“
„Nechci vám ublížit. Po rozhovoru s Parkerem se vám to snadno může stát.“
„Jak dlouho tady jste?“
„Asi hodinu.“
„Tak to budete unavená. Pojďte.“pobídl ji. Postavili se naproti sobě a George vyrazil pravačkou. Mac se mu vyhnula a praštila ho do boku. Trošku hekl, ale pak ji kopl do slabin. Klesla na kolena, ale podkopla mu nohy. Spadl, ale stáhl ji s sebou. Chvilku se váleli po podlaze. Za chvilku vstali. Major využil šance a praštil ji pěstí do tváře. Spadla znovu na zem, ale hned se nezvedla.
„Dobrý?“staral se.
„Jo.“vydechla. „Slušná rána.“uznala a masírovala si čelist.
„Dík.“přikývl a pomohl jí na nohy.
„Chci ale odvetu.“
„Jak jinak.“pousmál se.

„Mac, vstávej.“šťouchl do ní John další den ráno. Jenom zamručela a přetáhla si peřinu přes hlavu. „No tak, budík už třikrát zvonil.“
„Vždyť už jdu.“hlesla a otevřela oči. Netušila proč, ale celé tělo ji bolelo.
„Jsi v pořádku?“staral se.
„Jo, jenom jsem ještě trošku rozlámaná.“přikývla a posadila se.
„Jsi úplně zpocená.“řekl a sáhnul jí na čelo. „Úplně hoříš.“
„Je mi fajn.“namítla.
„Není. Jsi bledá, lesknou se ti oči, třeseš se.“zkonstatoval. „Lehni si.“ Poslechla a zachumlala se pod peřinu.
„Nechceš vzít Sáru pryč, ať nic nechytne?“
„Vždyť už u tebe byla. Vezmu za tebe službu a ty si zajdi za Jennifer. Sarah vezmu s sebou. Pak se stav.“rozhodl. Nic nenamítala a zalehla zpátky. „Ještě se dospi, pokud potřebuješ.“ Dal jí pusu na čelo a než stačil obléct Sáru, Mac usnula.

„Dobré ráno, pane.“pozdravil George. „Neměla mít službu Mac?“
„Spí. Je nejspíš nemocná.“odpověděl mu Sheppard a posadil Sáru na židli. Už asi pošesté jí zavazoval tkaničku.
„Aha. Tak to tady podepište.“strčil mu pod nos složku s předáním služeb. John naškrábal podpis.

„Ty vypadáš.“vykulila oči Jennifer, když se Mac objevila na ošetřovně.
„Hm.“
„Po flámu?“
„Kéž by.“hlesla a zapnula si zip bundy až ke krku.
„V tom případě jsi už třetí. Sedej.“poklepala rukou na postel. „Otevři pusu a řekni…“
„Bé…je mi to jasné.“pousmála se a otevřela pusu.
„V krku tě nebolí, že?“
„Jenom chraptím.“zavrtěla hlavou.
„Teplotu máš 38,2. Takže si zalezeš do postele. Budeš pít horký čaj a nevystrčíš nos z peřiny. Jasné?“
„Naprosto.“přikývla.
„Hele, od čeho máš tu modřinu?“trošku jí natočila hlavu na stranu.
„Dostala jsem včera pecku od Wintersona.“
„Pořádnou. Teď mazej do postele.“popohnala ji. „A tohle ber co pět hodin. Je to na teplotu.“hodila jí platonek s prášky.

„Neplánovaná aktivace brány.“oznámil Chuck. „Přijímáme videosignál.“
„Dejte to na obrazovku.“řekl Sheppard. Na obrazovce se objevil muž. „Delroy.“zamrkal překvapeně.
„Chci mluvit s Pallas.“poručil si.
„To nejde. Je…má práci.“
„Mám pro vás nabídku. Ale chci mluvit jen s ní.“
„Dobrá, pokusím se ji sehnat.“povzdechl si. „Čekej.“ Vypnul obrazovku a zapnul vysílačku. „Mac?“
„Hm?“ozvalo se zamručení.
„Spíš?“
„Už ne.“odpověděla a protřela si oči.
„Někdo by s tebou rád mluvil.“
„Kdo?“
„Delroy.“
„Vzkaž mu, že když si přivře ruku mezi dveře, tak to bude mít stejný efekt, jako kdyby mluvil se mnou.“zavrčela. Jenom se pousmál.
„Mám nabídku a nechce mluvit s nikým jiným.“
„Ech jo…za chvilku jsem tam.“povzdechla si a vyhrabala se z postele. Zvedla ze země uniformu, navlíkla ji na sebe, ani se nezdržovala s nějakou úpravou a vyšla ven.

„Jsi tu rychle.“uznal John, když se objevila. Jenom kývla.
„Mami, podívej.“zavolala Sára a na jednom z notebooků ukázala nakreslený obrázek.
„Nádherné, beruško.“pochválila ji. „Počkej chviličku, ano? Chucku…“ Než stačila doříct větu, Chuck zapnul obrazovku.
„Prý po mě toužíš.“ušklíbla se, když uviděla Delroy.
„No aby ne. Na to nikdy nezapomenu.“vrátil jí to.
„Co chceš?“
„Chystám se vám udělat nabídku a ty na mě takhle.“zamračil se.
„Něco ale potřebuješ, protože z čiré dobroty srdce bys to neudělal, tak si nevyskakuj a vyklop to.“
„Potřebujeme pomoc.“hlesl a strašně zčervenal.
„Ale.“pousmála se. „Copak, došly vám střely?“
„Utrpěli jsme vážné ztráty a máme mnoho mrtvých.“
„Nepovídej, a jak se to stalo? Skákali jste ze svého ega na své IQ?“
„Pallas…“
„A co chcete po nás?“přerušila ho.
„Budeš se divit, ale pomoc…dočasné spojenectví.“
„Jsem překvapena. To už jsi tenhle týden druhý.“ Delroy se zamračil.
„Druhý?“
„Ještě Todd. Vy jste teda zoufalí. Vydrž chvíli.“ Vypla obrazovku.
„Neříkej, že o tom uvažuješ.“zavrčel Sheppard.
„Potřebují nás, to znamená, že si můžeme klást podmínky.“pousmála se.
„Jste vychcaná, madam.“přikývl George. Vrhla po něm tázavý pohled. „Pardon, já…nemyslel jsem to tak.“
„To je dobrý. Slyšela jsem už o sobě hodně věcí, ale tohle ještě ne.“usmála se.
„Jste si tím jistá, plukovníku?“zeptal se Woolsey. „Poslední spojenectví s Toddem ztroskotalo.“
„Jsem si tím skoro jistá.“přikývla. Na obrazovce se znovu objevila Delroyova hlava. „Dobrá, ale místo setkání vybereme my. Bude to nějaká neobydlená planeta. Pošleme ti souřadnice. Vezmeš s sebou jen jednoho společníka. Do hodiny se ozveme.“
„Souhlasím.“přikývl po chvilce uvažování. „Posílám vám adresu planety.“řekl a přenos se přerušil.
„Sežeňte Lorneův tým. Jde s námi. Wintersone, vyberte teplou, pěknou, neobydlenou planetu. Připravte tři jumpery a dejte vědět ještě dalším dvou týmům - budou hlídat ze vzduchu. Do jednoho z jumperů nacpěte dva stoly a židle, celtu a nějaké jídlo, kdyby se to protáhlo.“

„Mackenzie, co to…co to máš sakra na sobě? Máš ležet!“zavrčela Jennifer, když uviděla Mac mizet za rohem v oblečení na misi. Ta se pomalu zastavila a otočila.
„Já vím, Jenn, ale můžeme uzavřít, řekněme, výhodné spojenectví.“
„Já o tom slyšela, ale nemusíš jít zrovna ty.“
„Musím, Delroy nechce mluvit s nikým jiným.“pokrčila rameny. Doktorka se zatvářila nesouhlasně. „Slibuju, že hned, jak se vrátíme, si zalezu do postele.“
„Dobrá.“přikývla nakonec. „Chceš pohlídat Sáru?“nabídla se.
„Nemůžu tě takhle využívat.“
„Tak ano, nebo ne?“
„Přivedu ji.“pousmála se.

„Vyrážíte?“zeptala se Kellerová, když se Mac se Sárou objevily u ní v pokoji.
„Jo. Už jdeme. Ale už abychom byli zpátky.“povzdechla si a pohladila Sáru. „Je čím dál těžší odcházet.“
„Máš ji ráda. To je jasné.“
„Mám dojem, jako by Johnovi nevadilo, že musí odcházet a neví, jestli se vrátí.“
„Jsi její máma. Je vcelku logické, že máš o ni strach, když s ní nejsi.“
„Už půjdu, ať na mě nečekají.“řekl, objala Sarah, dala jí pusu a odešla.

„Bude to hodina.“podíval se na hodinky Woolsey. Během předchozí hodiny stačili na vybranou planetu proletět tři jumpery, týmy postavily provizorní přístřeší a rozestavili židle a stoly. Jeden jumper, s týmem majora Lornea, hlídal bránu a další dva jumpery hlídaly ve vzduchu. Zpoza stromů po malé pěšině právě jeden tým přiváděl Delroy a Todda. Oba s sebou měli doprovod.
„Pallas.“přikývl Delroy.
„Nebudeme to moc protahovat. Nehodlám tady být moc dlouho.“zkonstatovala Mac. „Sedněte si.“pokynula rukou.
„Tak spusťte.“pobídl je Sheppard.
„utrpěli jsme velké ztráty, jak už jsem řekl.“začal Delroy.
„Wraithské flotily jsou likvidovány ve velkém.“přidal se Todd.
„To mi opravdu trhá žíly.“ušklíbl se Sheppard.
„Pánové…jsme tady, abychom docílili dohody.“zastavil je Woolsey.
„Zkrátíme to.“vyhrkla Mac najednou. „Proč si myslíte, že spojenectví s námi je výhodné? Nemáme žádnou zbraň, kterou bychom mohli Bohy zastavit. Nemáme nic. Jsme proti nim stejně bezmocní jako vy.“
„Nepamatuješ si na tu planetu…“připomněl jí Delroy.
„Bohužel ano.“přikývla.
„Potřebujeme vás. Naše rasy si mají co vyměnit. Vědomosti, technologii…“
„A já myslela, že teplotu tady mám já, Delroyi.“ušklíbla se. „Nejsi nemocný?“
„Výměnou za dočasnou pomoc bychom vám nabídli kus naší technologie.“řekl Todd.
„A co by to bylo? Kus střely?“
„Plukovníku! To stačí!“zarazil ji Woolsey. „Chceme všichni dospět k určitému závěru.“
„Omluvte mě.“ Otočila se, ale za chvilku se otočila nazpět.
„Skvělý.“zamručel George.
„Tak fajn, vy jste volali nás, ne my vás. Podmínky smlouvy budeme klást my, ne vy. Smlouva bude platná do té doby, než zničíme Bohy. Žádné napadání mě nebo kteréhokoliv člena expedice. Pokud toto porušíte, bude spojenectví zrušeno, nebo…to se domyslí. Todd zná tyhle podmínky z naší krátké spolupráce. Dotazy?“vychrlila ze sebe Mac.
„Jste ochotni s námi spolupracovat?“vyvalil oči Delroy.
„Probrali jsme to na Atlantis. Za určitých podmínek jsme ochotni to risknout.“přikývl Woolsey.
„V tom případě jsme domluveni.“prohlásil Todd a vstal.
„Pravděpodobně. Smlouvu vám doručíme zítra ve stejnou dobu tady a probereme případné nejasnosti a popřípadě to upravíme.“ Oba přikývli.
„Uvidíme se zítra.“rozloučili se. Tým z Atlantis pokynul hlavou a oba odešli.
„To šlo dobře.“pousmála se Mac a sedla si.
„To šlo. A ty se teď pěkně vrátíš na Atlantis a zalezeš do postele.“řekl John. Mackenzie vyčerpaně přikývla.

„Co do smlouvy zařadíme?“zajímalo George a sednul si ke stolu.
„Netuším, ale myslím, že pan Woolsey to vymyslí.“navrhla a položila si hlavu na stůl.
„No, v každém případě bychom měli zajistit, aby mezi žádnou skupinou nebyla nevraživost. Potom zjistit, kdo všechno se přidá a rozsah flotil. Navrhoval bych, aby se tam taky zařadila pomoc v…nouzi. Jak my jim, tak oni nám.“
„To bude úžasné. A když se střetneme s jinými Wraithy, jak poznáme, kterého zabít a kterého nechat?“podrbal se na hlavě Ronon.
„To jsou detaily. V případě spolupráce budeme samozřejmě útok koordinovat my. Nenapadá mě už nic…“pokrčila rameny Woolsey.
„Ještě bychom měli vybrat společnou základnu. Navrhoval bych tuhle planetu. Byl by to takový únikový plán. Kdyby se něco pokazilo, každý by tu mohl přijít.“navrhl George.
„Jo, takový menší azylový dům.“zamručela Mac.
„Vypracuju smlouvu.“přikývl Woolsey. „Byl jsem překvapen, plukovníku, že vám spojenectví nevadí.“
„Já nestojím o jejich pomoc. Chci o nich jenom něco víc zjistit, abychom je pak mohli zničit. A taky chci jednu z Delroyových lodí.“
„Vždyť jednu máme.“připomněl jí John.
„Nefunguje.“
„Pravda.“přikývl. „Hele lidi, ještě stihneme oběd.“vyjekl, když se podíval na hodinky.

„Nesu ti čas a něco k snědku.“pousmál se Sheppard ode dveří s tácem v ruce.
„Dík.“zamručela Mac ospale a ani se nepodívala.
„Je ti líp?“
„Ani ne. Už vím, jak se cítíš po tréninku s Rononem. Mohl bys prosím zhasnout?“požádala ho.
„Jistě. Jak budeš mít hlad, tak se najez. Sára spinká, že?“ Přikývla. „Fajn, mám službu, tak už půjdu. Dobrou noc.“rozloučil se.
„Dobrou.“

sgcatlantis: doufám, že aspoň napíšeš názor ... Jinak Mooony dělá jenom svoji práci...za to ji taky platím, že?
Mooony: skvěle, když někoho zabiju, obrátím se na tebe ...plat si rozhodně zasloužíš ...zvládla jsi svoji první velkou kauzu

Toto je spoiler!!!:

její plat jsou kousky právě psaných povídek, abyste rozuměli

Jinak další povídka bude... v sobotu, protože v pátek jdu na ples a vrátím se až kolem druhé ráno

Toto je spoiler!!!:

v další povídce se stane něco neočekávaného...zatím můžete hádat

JAKOP A MOOONY NEBUDOU NAPOVíDAT, JESTLI JO TAk a Mooony strhnu plat

Zatím

Mac: Co si to o mě myslíš, já mlčet jak hrob. Teď jít do vany a pak jít číst nový díl.

Mám štěstí, že mě neplatíš.

EDIT: Tak jsem dočetl poslední díl a byl dobrý.

Ten výstup mezi Mac a Palkerem je pěkný, jen škoda, že nemůžeme viděť boxovací pytel po hodině s Mac.

Jinak to spojko mezi ATL - Todem - Delroyem je opravdu nečekané, no uvidíme, co s tím autorka vyvede.

No opravdu zajímavý díl:

Tomu Parkrovi snad šibe.Bych chtěl fakt vidět jak z mola udělá přistávací dráhu jak na letadlový lodi.
A fakt nechápu jak ho mohla napadnout taková konina jako cpát do jiný galaxie,kde se všichni rvou hlavně ve vesmíru nebo ostřelujou z orbity,stíhačky pro boj na ZEMI (úplně živě vidim Mig jak si to Mach II žene na orbitu sestřelovat nepřátelský loďe a jak ho v rychlosti Mach XII předbíhá F-302ka ).

Jinak vřele doporučuju vymáčknout z Delroye plány na DRONY (i když nechápu proč je nevymámily z databáze pomocí otce Mac ) a jiný zbraně a z Todda kódy k těm rušičkám přenosu (to by pak byla teprv válka, kdyby byla Wraithská flotila zničená atomovkama bez jedinýho výstřelu )

Jinak to s tim létajícím tácem byl fakt bezva nápad (Bych chtěl vidět ty vědce jak se tvářej když kolem nich ´´prolítává,, tác s jídlem ).

Ale fakt nechápu jak mohl Sheppard nést Mac na konci ten ČAS, tam mělo být asi ČAJ ale to byl asi překlep sejně jako to normální ´´MIXOVÁNÍ,, rodú jak obvykle

PS: Prosím opět o NEukamenování protože to bylo opět na přání Mackenzie

Teda Parker je čímdál tím šílenější. Protože jenom šílenec může chtít změnit molo v přistávací dráhu pro stíhačky. Líbilo se mi jak ho Mac odbila:)

Tak ohledně nových spojenců. Jsem zvědavá, jak se bude Mac s Delroyem.

A ten tác mě prostě dostal. Když si představím, jak chodbou prolétá tác s jídlem a nikde nikdo, taky bych se trochu lekla. A Macina omluva byla opravdu povedená