SG Unanswered Questions - 1x06 – Naděje část 2.

Tohle jsem měl už dlouho v hlavě. Prostě mě to napadlo a tak sem to sepsal. Je to o třech vystudovaných vysokoškolácích co najdou hvězdnou bránu. Děj se odehrává na jiné planetě na samém okraji naší Galaxie a mírně se prolíná s Sg-1 a SGA. Odpovídá hlavně na otázky ohledně Furlingů, Noxů, Aschenů a Tollánů. Mohu vás ujistit že zde Furlingové budou dobří a budou to medvídci jako v díle 200 . Jinak se předem omlouvám za chyby. Pravopis mi nikdy moc nešel...

1x01 – The Pacific enemy Part 1

Ačkoli všichni usilovně přemýšleli co je to za věc, nikoho nic nenapadlo. Vykopali to v lese, nedaleko od jejich malého městečka.
,,Třeba je to nějáká zbraň!” Ozvala se Rachell a zamyšleně hleděla na kamený kruh. Ostatní s ní tento názor však nezdíleli.
,,To se nemyslím.” Pravil Joe, ,,nikde tu nevidím žádný počítač na kterém by se ta věc dala ovládat. Zřejmě se jedná jen o nějáký památník.” Takovéhle vysvětlení jim připadalo nejrozumější.
,,Podívejte je tam nějáká truhla!” Zakřičel Thomas a zíral do jámy, kde kruh vykopali.
A skutečně. V čerstvé hlíně byl vidět jakýsi poklop pomalovaný neznámími symboly. Celá trojice inhed do jámy seskočila a začala hrabat. Následně truhlu s velkými obtížemi otevřeli. Uvnitř byl jakýsi podivný červený krystal v jehož středu zářilo malé bílé světlo. Po stranách truhly byly v okrajích poskládány svitky.
,,Fajn, ten krystal je můj. Líbí se mi. ” Řekla Rachell a vztáhla po něm ruku.
,,Ne!” Zarazil ji Joe. ,,Vidíš to světlo? Může to být nebezpečné. Myslím, že by bylo lepší se nejdříve podívat co stojí v těch svitcích.”
Rachell znuděně protočila oči vsloup. Thomas, který studoval dějepis se na svitky ihned se slintáním vrhnl.
,,Jazyk poznávám, ale ten dialekt ne,” Prohlásil zklamaně.
Rachell se naštvaně začala zvedat když...
,,Moment! Tuhle část přeložit dokážu!” řekl vzrušeně Thomas.
,,Hovoří se tu o jakémsi kruhu a pohřbených světech...ale to nedává smysl. Dále je tu něco o sedmi znameních. Tady je jedna kombinace dokonce nakreslena a shoduje se se symboly na kruhu.”
,,Zkusím hledat v terminálu.” řekl Joe, vytáhl svůj tablet a připojil se na Orbitálský terminál (něco jako náš internet)
Minuty se vlekly jedna za druhou. Rachell přešlapovala netrpělivě s místa na místo a Thomas se marně snažil rozluštit něco dalšího.
,,Nemam nic.” řekl zklamaně Joe.
,,Já taky ne. Jediný co o tom krystalu vím je to, že se nazývá Krystal moci a píše se tu – uchop ho a budeš na konci.” řekl Thomas.
,,To opravdu nezní logicky.” Vložila se do hovoru Rachell. ,, Na konci čeho? Joe, teď mě napadlo, oskenuj ten kruh a zjisti o jaký materiál se jedná.
Joe začal provádět dle rozkazu. Orbitálská technologie je o něco pokročilejší než Tau'rijská ovšem cestování do vesmíru je pro ně rovněž nepředstavitelné. Vytáhl z tabletu malý kabel s čtvercovým zakončením a namířil jej na kruh.
,,Tak co? Železo? Titan?” zeptala se netrpělivě Rachell.
Joe však jenom s otevřenou pusou zíral do počítače.
,,Ukaž, co tam vidíš?” řekl Thomas a podíval se Joeovi přez rameno. Místo toho aby Rachell odpověděl, otevřel pusu a zíral taky. Rachell jim naštvaně vytrhla tablet z ruky. Když však spatřila výsledky měření málem dostala inkfart.
,,Materiál neznámý.” Přečetla z počítače se zatajeným dechem.
Všichni tři na kruh dlouhou dobu zírali a v hlavě se jim honilo plno otázek.
,,A co ten krystal?” ozvala se najednou Rachell.
,,Ten bude určitě taky z neznámé slitiny.” Typl si Joe.
,,Ale to že je můj pořád platí.” Usmála se Rachell a vztáhla po něm ruku.
,,Rachell ne!” snažil se ji zastavit Thomas.
Bylo však již pozdě. Rachell krystal uchopila. Najednou z něho vyšlehl mocný paprsek modrého světla, jakoby ji vysílal něco do hlavy.
,,Udělejte něco!” zavřeštěla Rachell.
Thomase nenapadla lepší věc než vzit páčidlo a krystal zničit. Ozvala se dutá rána, krystal se rozlétl na tisíc kousků a zbytek světla z něj vyšlehl do všech stran což zapříčinilo to, že trojici odhodil dobrých šest metrů.

První se probral Joe. Chvíli mu trvalo než si zrekapituoval co se stalo. Krystal...modré světlo...Rachell...
,,Rachell!” Křikl a začal se rozhlížet kolem sebe.
Ležela pod stromem a vypadalo to, že se ošklivě praštila do hlavy. Ihned k ní starostlivě přispěchal. To už se probral i Thomas.
,,Rachell prober se.” Opatrně s ní zatřásl Joe.
Rachell otevřela oči. Měla divný pocit. Nevnímala ani tak bolest nýbrž to, že měla pocit, jako by se v ní něco změnilo. Zvláštní na tom bylo to, že ten pocit byl dobrý.
,,Jsem v pořádku.” Odpověděla mu a pomalu se posadila.
,,Co myslíte že to bylo?” Zeptal se s obavami Thomas.
Nikdo mu však neodpověděl. Bylo to velmi divné. Nikdy se s ničím takovím nic nesetkali. Nevěřili na mimozemšťany, přesto však niní měli velice zvláštní pocit.
,,Myslím že bychom měli jít. Ten kruh, nebo co to je, můžeme přesunou do staré továrny. Tam nikdo nechodí.” navrhla stále ještě roztřeseným hlasem Rachell.
,,A jak to tam chceš dostat? ten kruh je hodně těžký” Zeptal se ji Joe.
,,Pokud vim, bohatá a rozmazlená holčička.” Usmála se Rachell. ,,Rodiče si toho ani nevšimnou. Objednám nákladní vůz podmáznu pár lidí a bude to.”
,,No ještě že tě máme.” Řekl ji Thomas.
,,Ale nikdo jiný kromě nás tří se to nesmí dozvědět slibujete?”
,,Slibuju.” řekla Rachell.
,,Slibuju.” přitakal Joe.
Ještě ten večer zařídila Rachell převoz toho neznámého kruhu do sklepa jedné rozpadající se továrny. Všichni tři byli moc zvědaví co se jim ještě dalšího podaří vypátrat. Jelikož již dokončili vysokou školu a žádný z nich si zatím ještě nenašel práci, měli na to kupu času.

Uvnitř továrny to vypadalo dost hrozně. Nechutně to tam páchlo, bylo tam vlhko, všude plíseň a ze zdí se odlupovala omýtka. Kruh přesunuli až do sklepa do jedné z menších místností, která byla extrémě špinavá. Nikdo zatím nic nového nezjistil. Joe pořád něco psal do počítače, Thomas měl nos nalepený na pergamenech a Rachell jen chodila po místnosti sem a tam.
,,Je v tom program.” ozval se do ticha Joe. ,,Velice složitý program.
,,Jak moc složitý?” Zeptala se Rachell.
,,Asi takle.” Odpověděl ji Joe a nasměroval tablet tak aby viděla obrazovku. Na displayi bylo plno nul a jedniček čemuž Rachell vůbec nerozuměla.
,,Ale já tomu rozumím. Pomocí tohoto programu můžeš zadat symboli, třeba ty co jsou na tom pergamenu, a....”
,,Dostat se pomocí hvězdné braný na jinou planetu!” prohlásil klidně Thomas.
,,Cože?” zeptali se jednohlasně Rachell a Joe.
,,Pracoval sem stále na překladu. Nechtěl jsem vám to říct dřív než si nebudu jistý.” Vysvětlil Thomas.
,,Takže mi chceš říct...”žačala Rachell.
,,...že tohleto tě pošle na jinou planetu?” dokončil Joe.
,,Přesně tak.” Ujistil je Thomas. ,,Myslím, že bychom to mohli zkusit. Brána na elektriku stále napojená je, protože jsme zkoušeli jestli je materiál vodivý.”
,,A tehldy jsme přeci zjistili” Poznamenala Rachell. ,,Že je schopen v sobě soustředit velké množstí energie...”
,,A ta dokáže vytvořit umělou červí díru no jasně. Mě jakožto asto-fyzika to mělo hned napadnout. Proto ty hvězdné symboly! Určujou polohy.” Řekl vzrušeně Joe
Joe na nic nečekal a hnal se jak o život k tabletu.
,,Počkej ty to chceš zapnout?” Zeptala se nervózně Rachell.
,,Jasně a proč ne.” Řekl Joe.
Chvilku na to se symboly na bráně všechny postupně rozsvítili a uprostřed kruhu se vytvořila stabilní červí díra. Teprve teď to Joeovi došlo.
,,Chtete tím projít?” Zeptal se jich.
Rachell a Thomas byli hodně nervózní. Projít touhle neznámou věcí skutečně vyžadovalo značnou odvahu a hodně adrenalinu.
,,Půjdu.” Souhlasila Rachell.
,,Já taky. Ale jestli umřu, můžeš za to ty Joe.” Řekl Thomas.
,,Ničeho se nebojte. Jen nás to zřejmě rozloží na atomy a na druhém konci zase složí.” Snažil se je uklidnit Joe.
,,To mě mělo povzbudit?” Zeptala se ho naškrobeně Rachell.
Všichni tři se postavili těsně před horizont.
,,Chcete někdo něco říct?” Řekl Joe.
,,Jak vypadám?” Zeptala se Rachell.
Pánové na ni jen vytřeštili oči.
,,Pokud tam jsou nějácí mimozemšťani tak musíme vypadat reprezentativně.” Vysvětlila jim Rachell a pokusila se usmát.
,,Tak na tři.” Prohlásil Thomas. ,,Raz...dva...tři...”
Vkročili do horizontu událostí. Nikdo z nich nečekal kde se objeví ovšem pokud si myslili že najdou něco dobrého, mylili se.
Vynořili se v jakési veliké místnosti. Již na první pohled bylo poznat, že se jedná o rasu s velice pokročilou technologií. Náhle jim šla vztříc jakási žena v bílém plášti. Příšla k nim a pravila:
,,Jmenuji se An-soka. Jsem doktorka biologie a vrchní meziplanetární vyjednavač národa zvaného Aschenové.”

Tak a kamenujte....

Btw. tohle je začátek. Ono se to pak rozjede (trošku).

Zdá se že civilizace na té planetě se dost podobá té na Zemi, vlastně až moc, ale to zase až tak v SGU zvláštní není. Páčidlo a tablet? Oni jsou se Zemí ve spojení? Nějak mi nedošlo z čeho ten krystal vlastně je, jednou ho popisuješ, že je z nějaké slitiny, poté je to kámen, jak vlastně vypadá? Mohl by jsi také víc popsat prostředí a blízké okolí. Vůbec netuším, kde se postavy pohybují. To jak všichni na vše o bráně přišli tak rychle je také dost divné. Adresu zadali ručně? An-soka není inspirovaná Ashokou z CW? V povídce je dále několik chyb a překlepů co by bylo dobré opravit. To je tak vše z mých postřehů. Rozhodně to neber jako naprostou kritiku, je to spíše takové ohodnocení, určitě to nějaký potenciál má, tak je na tobě ho využít. Hlavní věcí bude ten popis všeho okolo včetně postav, nevím jak cokoliv v té povídce vypadá. Dialogy mezi postavami jsou však velmi dobré.

Na popisu prostředí již pracuju. Toho sem si byl vědom od začátku. K tabletu: nechtěl sem používat 2x slovo počítač za sebou. Páčidlo: něčim truhlu otevřít museli a nic jinýho mě nenapadlo. Ohledně krystalu: tam toho bude daleko víc. A popis postav dám zvlášť. Ano krystal je taky ze slitiny ale sme zase u synonim.

Jo je to zajímavá povídka rozhodně mě zajímá jak to bude pokračovat, ale jak už bylo zmíněno tak by to možná ty stručný popisy okoolí chtělo..... nic sáhodlouhýho prostě krátkej popis...ale jinak dobrý pokračuj

Mě absence těch popisů ani tak moc nevadila. Příběh je, alespoň pro mě, velice poutavý a rozhodně se těším na pokračování

Já to tam nepotřebuju i tak je to dost dlouhý záleží na autorovi...

dobry dej...tesim se na pokracovani

tyjo...tak to je zase něco torchu jinýho..zatim to nevede žádná organizace, nic...přál bych si najít na zahradě hvězdnou bránu...
jinak se mi to moc líbilo tak uvidíme jak dál....hlavně ať je brzo další díl

Druhou část pilotu sem dám s trochou štěstí už večer. Ano žádná organizace to nevede (chtěl sem to mit jiný). Psaní mi jde celkem rychle ale mam málo času (škola a tak). Předem řikám, že An-soka se k nim přidá, její přítomnost však bude v dalších dílech hodně účelná a žádný člen nebude nevyužit.

Mno tak hlavně abys to sem večer dal... docela mě zajímá pokračování

Mám tu druhou část. Snad se vám to bude alespoň trochu zamlouvat. Průběžně ještě budu opravovat chyby.
Btw. děj se odehrává až po epizodě 2001 takže Ascheni nějáké ty adresy planet už mají.

1x02 - The Pacific enemy part 2

Nikdo z nich nevěděl, co má říct. Stále jen zírali a s otevřenými ústy si prohlíželi místnost. Byla velmi vysoká, železné konstrukce s proskleným stropem za kterým zářily ne jedno ale hned dvě slunce. Od brány vedl červený koberec k pohyblivým schodům. Vypadalo to, jako by byli v terminálu. Ostatní Aschenové si jejich přítomnosti nevšímali. Nětkteří seděli na lavičkách, jiní se bavili se svými rodinami a někteří se shromažďovali se zavazadly před bránou.
Rachell si teď prohlížela An-soku. Ta vypadala uplně stejně jako každý jiný Orbitálec. Byla menší štíhlé postavy, na hlavě sestříhané černé vlasy s červenými melíry akorát oči, to bylo to co Rachell zaujalo. Ty měla totiž dokonale červené. Thomas se konečně vzpamatoval:
,,Ehm...já jsem Thomas, tohle je Rachell a Joe,. “
,,Jak už sem říkala. Jmenuji se An-soka. Pojďte prosím za mnou k našemu vrchnímu kancléři,” Řekla An-soka a gestem ruky jim pokynula aby ji následovali.
,,Brána na Voliánskou planetu otevřena,” Slyšeli ještě z rozhlasu.
Pak zahnuli do jedněch dveří. Šli jakousi dlouhou světle šedivou chodbou která neměla žádná okna pouze ve středu jejich bočních stěn svítila červená světla. Náhle chodba skončila. An-soka se postavila k nějákému panelu, před kterým byl na podlaze namalovaný černý kruh.
,,Prosím, postavte se do tohoto kruhu. Nyní nás transportuji přímo do jednací místnosti,” Řekla An-soka. ,,Nebojte, nic se vám nestane,” Dodala když viděla jak zděšeně se tvářili.
Poté zmáčkla nějáké tlačítko a celá čtveřice zmizela v modrém záblesku světla.

Jendací místnost byla celá zářivě bílá. Uprostřed ní byl průhledný konferenční stolek. Z podlahy a stropu svítila slabě červená světla. An-soka pokynula Rachell, Thomasovi a Joeovi aby se posadili.
Po té představila již přísedící:
,,Tohle je můj kolega Moulen.” Ukázala na muže s černými ulízlími vlasy, ,,A tohle je vrchní kancléř Aschenů Hoang,” Ukázala na staršího plešatého muže.
,,Takže abychom začali. Vy, stejně jako jiné národy jste vyhledali nás Ascheni abychom vás přijali do naší konfederace. Předpokládám, že máte problém s Goa'uldy.” Řekl Hoang.
,,Ehm...,” Začala Rachell
,,...no víte,” Snažil se ji dolnit Joe.
,,Ne. Za vaším národem jsme nešli účelně. Nedávno jsme objevili hvězdnou bránu a tohle je první planeta kterou jsme navštívili.”
,,Skutečně?” Vložil se do hovoru Moulen ,,To se nám tu ještě nestalo přesto..jsme vás ochotni příjmout do naší konfederace.”
,,Kolik lidí žije na vaší planetě?” Zeptala se An-soka.
,,Necelá jedna miliarda.” Odpověděl ji Joe.
Hoang si vyměnil pohled s Moulenem a pak oba pohlédli na An-soku tak jako by vyčetla co ji chtějí říct.
,,A technologicky jste na tom jak? Cestujete do vesmíru?” Zeptala se.
,,Ne meziplanetárně. Jen na oběžnou dráhu naší planety,” Odpověděla ji Rachell.
Hoangův úsměv byl stále širší.
,,A jaké výhody nám poskytne členství ve vaší konfederaci?” Zeptal se Thomas.
Rachell a Joe se na něj prudce otočili. Jejich přáním bylo co nejdříve odtud vypadnout a bránu zakopat. Pořád ještě byli k smrti vyklepaní (kdo by nebyl).
,,Jsme v technologii o proti vám velice pokročilí. V medicíně předpokládám také. Můžeme vám dvojnásobně prodloužit život a zbavit vás nemocí. Aschenové vám také poskytnou planetární obranu a další velké množství svých techlogií.” Odpověděla pohotově An-soka.
,,Jen tak? Zadarmo?” Zeptal se podezíravě Thomas.
,,Jediné co požadujeme je to, aby se k vám na planetu mohli někteří Ascheni nastěhovat. Naše populace se velice rozrůstá.” Odpověděl mu Moulen.
,,A o je vše?” Zeptal se Thomas.
,,Ano. Nyní předneste náš návrh vašim nadřízeným a příjďte nám říct, jak se váš svět rozhodl. Tímto končím zasedání.” Řekl Hoang a odešel k teleportu.


Když se trojice vrátila zpět na svou planetu byli dost utahaní na to, aby něco probírali. Všichni ti se odebrali domů doufajíc, že až se řáno probudí tak zjistí, že to byl jen zlý sen. Druhý den však bylo jasné, že to sen nebyl. Časně ráno se sešli u brány.
,,Mě se to moc nelíbí, jako by nám něco tajili. Byli až moc vztřícní.” Začal Thomas.
,,Já jsem s tím taky nejdříve nesouhlasila, ale vemte si, jaké by to mělo výhody.” Poznamenala Rachell.
,,Souhlasím.” Přidal se Joe. ,,Musí toho vědět plno o vesmíru a možná znají podstatu samotného bytí. To by rozhodně stálo za to.”
,,Já vím, zní to sice všechno lákavě, ale jak už jsem říkal. Něco se mi nezdá.” Řekl Thomas.
,,A jak vůbec chcete dát vědět naši vládě a tak? Myslíte že bychom byli slavní?” Zeptala se dychtivě Rachell.
Thomas protočil oči vsloup.
,,Ti by nám bránu zabavili a nám by o tom zakázali mluvit.” Vysvětlil ji Thomas.
,,Navíc, teď mě napadlo....náš stát je ve válce. Určitě by ty technologie použili jako zbraně.” Podotkl Joe.
,,To je pravda. Prostě to musíme odmítnout a bránu zakopat.” Rozhodl Thomas.
Náhle se schevrony na bráně začli postupně rozsvěcet.
,,Co se to děje?” Zeptala se vystrašeně Rachell.
,,Myslím, že máme návštěvu.” Odpověděl ji Joe.
Z brány vyšla An-soka a dva aschenští vojáci. Tvářila se dost ustaraně.
,,Co se děje?” Zeptal se Joe.
,,V životě jsem udělala dost hrozné věci. Víc než si dovedete představit. Ale už v tom nechci pokračovat. Chci si s vámi promluvit.” Řekla jim vážně An-soka.
,Dobrá tedy.”
,,Ascheni vám nabízejí spousty výhod. Toto není lež. Skutečně vám poskytnou většinu svých technologií. Avšak je tu něco víc.” Řekla An-soka.
,,Vakcína proti stárnutí vám 2x prodlouží život,ale zabrání vám se dál rozmnožovat. Už to chápete?” Pokračovala An-soka.
,,Chcete se mírumilovně zmocnit naší planety a nás postupně vyhubit!” Zvolala Rachell.
,,Přesně tak.” Souhlasila An-soka.
,,Vidíte? Měl sem pravdu. říkal jsem že to není dobré.” Řekl Thomas
,,Takže, plán je takový. Byla jsem pro vás poslána abych vás dovedla před kancléře. Vy mu jednoduše sdělíte, že Orbitálci nemají zájem a co nejdříve vás odvedu k bráně. Cestou k ní vám dám zbraně a sama poberu co nejvíc věcí co by se mohli hodit. Jen doufejme, že si toho nikdo nevšimne.” Sdělila jin An-soka.
,,Proč to děláte?” Zeptal se ji Joe.
,,Prosím?”
,,Určitě nejsme první svět u kterého provádíte tohle.”
,,No právě. Přihlížela jsem i horším věcem než je pomalé sterilizování. A nejsem sama kdo je proti těmto způsobům”.Odpověděla An-soka a ukázala na své dva společníky. ,,Tentokrát už pohár mé trpělivosti přetekl a nehodlám v tomto zlu dál pokračovat.”
,,Co by se stalo kdybychom prostě bránou neprošli?” Zeptala se Rachell.
,,Vyslali bychom biologickou zbraň.” Odpověděla ji An-soka jako by šlo o něco naprosto normálního.
,,A až se vrátíme tak ji nepošlou?” Zeptal se Thomas.
,,Pošlou ale dejme tomu, že už budeme mit nějáké to eso v rukávu.” Usmála se An-soka. ,,Tak fajn deme.”



,,Nemáte zájem?” Zeptal se znovu kancléř Hoang a snažil se zachovat si přátelský úsměv.
,,Smím vědět jaké jsou důvody? Aschenové vám přece chtějí pomoct.” Zeptal se Moulen.
,,Na naší planetě proti sobě válčí dva státy. A byli bychom neradi, aby náš stát použil proti tomu druhému nějáké vaše technologie.” Odpověděl jim Joe.
,,Ale no tak, věc jako je válka snad dokážeme diplomaticky vyřešit.” Usmál se Hoang.
,,Řekli jsme že nemáme zájem. Odcházíme.” Řekla stroze Rachell a zvedla se ze židle.
,,Doprovodím je k bráně.” Řekla pohotově An-soka a zamířila k teleportu.
,,Myslím že ne.” Řekl s úsměvem Hoang. ,,Vojáci...”
Z poza úkrytů stěn vystoupili aschenští vojáci. Byli celí v černém a v rukách drželi malé zbraně které vypadali jako obyčejné devítky s tím rozdílem, že měli červené hlavně a byli schopné střílet laserové paprsky. Vojáci je obklíčili a namířili na ně zbraně.
,,Vaše planeta je z toho co víme velmi vhodná pro test naší nejnovější biologické zbraně a nemůžeme si vás dovolit poslat zpět pro případ, že by jste bránu zakopali.” Řekl Hoang. ,,Odveďte je do cely! An-soko, začni s přípravou zbraně.”
,,Ano pane.” Řekla An-soka a odešla.
Vojáci je tentokrát nevedli k teleportu ale do dveřích vedle něj. Po té zabočili do jedné uzší tmavé chodby. Ušli pár kroků a chodba z ničeho nic skončila.
,,Ke stěně.” Zavelel jeden z vojáků.
Potom přejel rukou po zdi na malém červeném panelu a mezi vojáky a trojicí se vytvořilo silové pole. Byli pasti.



An-soka jednala jak nejrychleji mohla. Sezbírala několik věcí co ji přišli pod ruku včetně databáze adres různých planet a hnala se k vězení. Když vyšla ze své kanceláře, transportovala se do zasedací místnosti.. V ní byl pouze jeden voják. Vydala se ke dveřím když...
,,Stůjte, tam nesmíte.” Řekl ji.
An-soce to bylo jedno. Namířila na něj zbraní a střelila ho přímo mezi oči. Poté pospíchala dál. Když dorazila k cele, měla štěstí. Tu hlídali už jen tři vojáci.
,,Jdu pro vězně. Mám je přivést před kancléře Hoanga.” Řekla jim.
,,My máme své rozkazy madame. Nesmíme je nikomu jinému je vydat, než samotnému kancléři.” Odpověděl ji jeden z vojáků.
,,Pak nemám jinou možnost.” Řekla jednoduše An-soka a všechny tři postřílela.
,,Už jsme se báli že nepříjdete.” Řekl ji Joe.
,,Slíbila sem to.” Řekla An-soka a přejela po panelu rukou. Nestalo se však nic. Pár vteřin na to, se rozezněl pisklavý pronikavý zvuk.
,,A sakra. To je alarm. Našli mrtvolu!” Zděsila se An-soka.
,,Tihle nejsou jediní?” Zeptala se Rachell.
,,Ehm...ne. Jeden je v zasedačce..” Odpověděla An-soka.
,,Na doktorku dobré.” Pochválil ji Thomas. ,,Co bude s tím polem?”
,,Snažím se, ale jelikož je poplach tak se vše zablokovalo.” Vysvětlila An-soka a začala se děsit.
,,Kdyby se tak to pole vypnulo.” Pomyslela si v duchu Rachell.
Jakmile si to pomyslela, pole spadlo.
,,Nevím jak jsem to udělala, ale utíkejte. Za mnou!” Zavelela An-soka.
Všichni se jak střely hnali do zasedačky, ale tam je čekalo nemylé překvapení. Stál tam Moulen a s ním deset vojáků.
,,An-soko. Byla si pro náš lid velkým přínosem. Proč si tohle udělala?” Řekl klidně.
,,Nemám se s tebou o čem bavit!” Odpověděla mu naštvaně An-soka.
,,To nemáš.” Odpověděl ji Moulen klidně. ,,Zabte je!”
,,Ne!” Vykřikla Rachell zrovna v ten moment co vojáci vystřelili.
Najednou se střeli ve vzduchu zastavily. Nikdo nevěděl co se to děje. Jen Rachell to došlo. Aniž by však stále tušila co má dělat, automaticky mávla rukou a střely vystřelily zpět proti vojákům. Moulen jen s úžasem zíral.
,,Jak je tohle možné?” Zeptal se s úžasem.
,,To nevím, ale zabiju i tebe a jednou si najdu i Hoanga!” Řekla An-soka a zastřelila ho.
,,Musela jste to udělat?” Zeptal se ji Joe. ,,Vždyť neměl ani zbraň. Mohli jsme ho tu jen nechat.”
,,Mohli ale já ho tu nenechala.” Odpověděla mu An-soka. ,,Jdeme.”
Transportovali se co nejblíže k terminálu. Avšak když vběhli do haly, uviděli, že brána je obklíčená. Hned jak si vojáci čtveřice všimli, začali po nich pálit. Čtveřice však palbu hned opětovala. Rachell věděla co má dělat. Polovina vypálených střel od vojáků se obracely zpět proti nim. Nevěděla jak to přesně dělá ale došlo ji, že to souvisí s tim krystalem. Ten ji umožnil ovládat telekinezi. Naneštěstí zjistila, že ji to velmi vysiluje. Zanedlouho se ji podlomila kolena a jedna střela ji zasáhla do ramene.
,,Rachel!” Zakřičel Thomas a hnal se k ní, zatímco An-soka a Joe doráželi poslední dva vojáky.
Thomas ji pomalu táhl k bráně a Joe začal zadávat symboly.
,,Šlo to moc snadno.” Podotkla An-soka. ,,Bylo tu jen šest vojáků.”
,,Přesně tak!” Ozval se nějáký hlas a na balkónu naproti bráně se objevil Hoang, zatímco před bránou narůstal po desítkách počet vojáků a všichni mířili na čtveřici.
,,Moulen tě nezadržel” Pravil Hoang. ,,Já však ano.”
,,Nech je jít a slib že se jejich planetě nic nestane!” Zakřičela na něj zoufale An-soka.
,,Na to už je pozdě. Položte zbraně!” Odpověděl Hoang.
,,Ne!” Zakčičela Rachell.,,Joe, až řeknu teď, zmáčkni poslední symbol a aktivuj bránu!”
,,Jak si můžeš myslet, že dokážeš utéct?” Zasmál se Hoang.
,,Teď!” Zaječela Rachell.
Všichni vojáci vzlétly a prudce odmrštěni letěli přez celou místnost kde narazili na protější zeď. Tohle ovšem Rachell vzalo skoru všechnu energii. Joe ihned aktivoval bránu kterou proběhla první An-soka a za ní hned Joe s Thomasem kteří táhli bezvládnou Rachell. Hned jak se brána za nimi zavřela, začala se znovu vytáčet.
,,Ustupte!” Řekla jim An-soka a nad každý schevron umístila malé červené kruhové zažízení.
,,To je energetický štít. Bylo mi jasné že ho budeme potřebovat.” Vysvětlila jim.
Když se brána aktivovala, ihned ho pomocí maličkého červeného ovladače spustila. Bylo slyšet několik nárazů a potom se brána vypla.
,,Rachell...” Řekl Joe klečící u ní a bledl.
,,Co se děje?” Zeptal se ho Thomas.
,,Nedýchá.”
,,Ustupte.” Řekla An-soka a vytáhla z pláště dvě malé modré destičky.
Jednu ji položila na plíce a druhou na srdce. Rachell opět začala dýchat.
,,Děkujeme vám za záchranu.” Řekl An-soce Joe.
,,Neděkuj. Aschenové s tímto nepočítali. Mají strach, že o nich po celé galixii rozšíříte zprávy - o tom co provádějí. Přiletí sem v lodích, aby vás zničili.” Odpověděla mu vážně An-soka.
,,Musí existovat někdo dobrý. Někdo mocnější než oni.” Podotkl Thomas.
,,Ano existují ale ještě jsme se s nimi nesetkali. Nikdy se nechtějí dát vidět pokud sami nebudou chtít. Avšak nejsou to pacifisté. Pokud je najdete tak pro vás existuje naděje. Já vám v tom z celého scrdce budu pomáhat abych odčinila to, co jsem způsobila nezčetně lidem.”

Příští kapitola bude zaměřená na An-soku. Hlavně na její minulost. Co tak strašného prováděla, jak se s tím vyrovnává atd.

jsem na pochybách. Což o to, Rachel mi vůbec nevadila se svými schopnostmi, ale...celá ta situace s An-sokou mi nějak nesedí....pokud to není špeh, což asi není, mi nedává smysl, proč by se vzepřela - navíc tím, že se spojí, nebojím se říci s planetou zaostalou při porovnání s Ascheny(ano, možná měla určitý duševní rozpor, ale opět, proč zrovna s nimi? Nezná je ani 5 minut a...a už jde za nimi s plánem na vzpouru.....nesedí mi to
a hlavně by mě zajímalo, jak se vrátili domů, když bránu viděli poprvé a jediná adresa byla na Aschenskou planetu, nikoliv zpáteční....

no teda......
zatim se mi to moc líbí...

Pokračovat!

Pracuju na dalším. Ale teď má přednost škola. Rád bych měl na vysvědčení jednu trojku.