Stargate Pegasus : Anomalies - 12 - Den zbytečnostiHudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=wesQRsslGcA
Matně černá pyramida vzešlá z modré dálavy hyperprostoru zaujmula pozici na orbitě, kolem níž kroužila i hvězdná brána se svými světélkujícími zdroji po stranách, ujišťující možné příchozí, že brána je plně funkční.
Maybourne už viděl i nefunkční bránu, rozstřelenou na tři kusy. Jen jediné nepoškozené zařízení na největším kousku dokázalo signalizovat nutnost opravy, samozřejmě napohled až sarkasticky zbytečně.
Rozměrná loď přiletěla až k bráně. Plukovník si pomyslel, že vzhledem k tomu, co se chystá udělat, by nebylo dobré nechat bránu jen tak. Nemá zájem na tom, aby si tu každý procházel bránou, i kdyby se nedokázal vrátit.
Poněkud subtilní past v bráně totiž způsobí, že brána nejde vytočit, jak to udělali i na jiných branách coby bezpečnostní pojistku.
Pro jistotu bude lépe se jí zbavit...vyťuká přístupové kódy zbraní, a z vršku pyramidy se vysune dělové čtyřče.
Superrychlé elektromagnetické projektily z kaleného trinia rozbijí hvězdnou bránu na drobné kamínky, jako by šlo o prachsprostou skálu.
Osamocený Maybourne ucítí umírajícího symbionta, svět okolo něj vybuchl a padl na kolena.
Rozbolí ho hlava. Znovu a tak silně, že mu to nejen vhrkne slzy do očí, ale srazí ho to na kolena a donutí cenit drtit chrupem lem svého hávu. Pot mu stéká po čele, a je zcela vysílený.
Vzpamatuje se, a učiní poslední zoufalý pokus o spojení s Leagnarem, co má dělat.
Krizový plán počítal s tím, že jeden nebo druhý rychle najde něco, co vyléčí oba, ale plukovníkův nápad byl jak šílený tak i jednoduchý ve svém provedení.
Ti, kdo berou životy, je přeci dokáží i rozdat.
Zbylé alternativy mu nepřišly na mysl. Se sarkofágy udělali krátký proces brzy po Apophisově popravě. Renesance a obroda rasy žádala více než změnu ve více symbiotický přístup – výdrž těla hostitele se nesmí jakkoli uměle prodlužovat.
Znovu se navrátily zapomenuté obyčeje, tedy uchovávání lidí po mozkové smrti, kdy z hostitele už zbylo pouhé maso, a nedochází tak k hlavnímu morálnímu problému.
Přes řeči a nesmysly šířené ze Země, se mezi miliardami našly tisíce dobrovolníků, bažících po poznání.
Harry Maybourne si svůj úděl nevybral, ale za jiný by neměnil.
I v bolestech měl v této otázce jasno více než kdy jindy.
Přepne na automatické vyhledání transportu na povrch, nejprve ten nejjednodušší způsob. Od války zapomenuté kruhy na planetě zůstaly funkční. Častěji by mohly věci vycházet napoprvé. Sakra…
Před koncem války uvažovali, jestli z tohohle nemají udělat nový shluk asteroidů, protože věděli, že se zde umí ukrýt mnoho Wraithů před čímkoli, planeta je na to dost proděravěná jeskyněmi v celé planetární kůře. Při posledním přeletu mateřské lodě zbombardovaly všechno podezřelé, takže případným živým křížencům člověka a místního hmyzu nezbylo, než tam zůstat.
Zaznamenali pár čehosi, co se tvářilo jako silněji tlející les, a nakonec odhalili cca dvacet těžce až středně poškozených wraithských lodí, z toho dvě hive, snažící se uzdravit v lesích plné vlhkosti, výživy a hlavně silých zásob prvků nutných pro srůsty poškození.
Bylo to velké štěstí, protože mít pak tuto bojovou sílu v zádech, by byl smrtící hazard.
Domýšleli, že po odletu většiny mateřských lodí by ten zbytek měl s tímhle nemalé problémy.
To už zůstalo v milosrdné oponě minulosti, kam zmizely i věci, na něž nejsou plukovník ani goa'uld hrdí.
Po zhmotnění aktivoval osobní štít, a rozložil skládací vznášedlo, osobní Maybourneův vynález za použití znalostí symbionta, který to nazval blbinou, co vychází leda z mik'ty a ne z mozku.
Všude u kruhů jsou jen spálené plochy až kam oko lidské bytosti dohlédne.
Ve vysoké rychlosti se dostane k systému jeskyní na jedné z mála lesnatých ploch, při rozloze planety stále velkých a skrývajících divoký život, nebezpečný a přežívající za každou cenu.
Hloubkové senzory z lodi odhalily všechno od velikosti malé rybky, takže šlo o cestu najisto.
Plukovník si nevybavil jestli to byl jeho nebo Leagnarův nápad je ušetřit, ale protože neměli šanci opustit svůj původní svět, nechali si je pro strýčka Příhodu na pozdější použití…
Oba celý život, jakkoliv je měli odlišné před svým spojením, mysleli o několik kroků dopředu před protivníkem.
Oštítovaný Maybourne se zaplete se do pavučin a dopadl přímo na několik hmyzích stvoření. Nebýt právě jeho osobního štítu, bylo by to to poslední, co by si ze života pamatoval.
Zhnuseně rozdupal a rozmačkal všechny nejbližší brouky s hlasitým křupáním a mlaskáním.
„To bych nedělal Goa'ulde,“ řekne chraplavý hlas ze tmy jeskyně „smrt těchto přiláká další.“
Ah. Konečně. Už podruhé mu přeje štěstí, že z těch několika velkých senzorových bodů, označujících velké stvoření, si vybral právě Wraitha, co může mluvit.
Pěšáka by musel zabít a zkusit dalšího, jak také jinak.
„Abych zkrátil naše seznamování, přicházím, protože mi pomůžeš, ať jsi jeden z posledních nebo poslední Wraith v galaxii. Umírám, a ty mi pomůžeš přežít.“
„Proč si myslíš, že tě okamžitě nehodlám dorazit? Zrovna ten, co v tobě umírá, způsobil zkázu mé rasy.“ Řekne tiše, avšak jeho hlas rezonuje kamennými zdmi.
Telepatie je příšerný zlozvyk, pomyslel si Maybourne.
„Jestli zemřeme, a nevrátíme se k naší říši, tak planetka s vaší císařovnou bude rychle zničena. Pokud totiž zemřeme, skrze subprostor se přeruší náš biosignál, a náš testament spolu s polohou planetky, se rozletí po celém Pegasu a ještě dál. Jistě není ani v polovině cesty k vaším tajemným příbuzným.“
Zlověstný nájemník jeskynních chodeb se neslšně přiblíží k první oběti po pár letech v téhle špinavé díře, kde mu široko daleko dělali společnost jen jeho příbuzní brouci.
„Známe její polohu. Chceme, aby přivedla všechny Wraithy, co kdysi odešli v plné síle. S hrozbami je třeba se vypořádat ihned.“ pokračoval, poznávaje ve Wraithovi příslušníka vyšší kasty, s technickými a strategickými znalostmi.
„Co čekáš, Goa'ulde? Snad ne, že tě vyléčím z tvých zranění, jež z tebe cítím…“
„Já ti řeknu, co čekám. Pomůžeš mi, já odletím, a znovu zapomenu, že vůbec žiješ. Nebo mě zabiješ, planetka bude zničena, naše říše bude v chaosu, ale tvá rasa zde navždy prohrála. Pegasova galaxie bude mrtvá a zbytečná ve své samé podstatě, neschopná splodit či udržet život. Rozhodnutí je na tobě.“
Páchnoucí humanoid s dlouhými bílými vlasy svázané kovovými ozdobami odhalí svou tvář se všemi nádechy zelené barvy, a s rovněž bílým vousem. Léta strádání na jediném světě bez možnosti hibernace nebo lovu lidí si vybrala svou daň, a Wraith vypadá velmi unaveně, až pološíleně, ale stále vyzařující neúprosnou inteligenci a charisma velitele a pána na Hive.
Návštevník vypne osobní štít. Obnaží hrudník a vypne „ozbrojenou ruku“.
Maybourne se podívá do očí Wraitha. Není žádný telepat, a při pohledu do očí cítí, že před Wraithem ztrácí pud sebezáchovy a pročítá jeho mysl jako otevřenou knihu. Pravda tentokrát rozhodla.
Ruka s krmícím orgánem vystřelila a přisála se na hrudník vítězného nepřítele, podřadnou kombinaci červa a lidského ubožáka, jak smýšlí Wraith. Jeho ruka život proti očekávání nebere ale dává.
Oči zažhnou a Leagnar bleskurychle uskočí a zapne znovu osobní štít.
Naposledy se změří očima, tentokrát Leagnar zhodnotí více Wraitha než on jeho.
Už věděl, jak to je.
Blázne. Tady jste vyhráli jen díky našim chybám. Přeješ si boj s našimi mocnými bratry. zkonstatuje potichu Wraith, kdysi důstojník, žijící v dobách antické nadvlády. A ti byli mnohem moudřejší než Goa'uldi...
Osobní plavidlo vládce se znovu spojilo s kolosální obeliskovou superzbraní, a poněkud v mátohách, a bez pátravých očí lodních senzorů, k nimž měl samozřejmě absolutní přístup, se vrátil do svých opuštěných komnat.
Rád by si odpočinul na zotavenou, ale spát by bylo nemoudré.
V předdefinovaných rozkazech vydal za své nepřítomnosti 136 rozsudků smrti na jaffských mistrech a goa'uldských důstojnících a technicích, o jejichž loajalitě pochyboval přinejmenším jeden z nich.
Leagnar přebral úplnou kontrolu a mozek hostitele nechal odpočinout. Už takhle toho měl dnes až moc nad hlavu, a symbiont se cítí více než v pořádku.
Zdadá bezpečnostní kódy, a zlatá kupole nad ním se stahuje, až odhalí objekt, optickými senzory zesílený tak, že kdyby jím chtěl projít, stačí jen vyskočit k oblému stropu.
Něco, vlnící se pestrobarevnými linkami protínající temný vesmír, něco, co mezi duhovými okraji evokovalo dojem stékajících kapek po superhladkém skle, jediná vada na kráse při rovném pohledu na to, co bylo na druhé straně.
Útočné formace válečnách lodí neznámého typu, neznámých zbraní a ještě neznámějších možností.
Panorama, jež udělalo z vládcova důležitého dne den zbytečný. Jeho přítomnost je stejná, jako nicota, v níž by chyběl. Pokusí se o smír, je možné, že i oni sdílejí pochyby ohledně útoku, ale to je vše.
Tohle je přeci zcestné. Musí si uvědomovat, že je to šílenství. Nebo jde o běžnou věc? Máme se obávat po celou dobu našich životů, že nás napadne nepřítel, jehož nelze porazit?
Cožpak si neuvědomují, že tyhle věci jsou nepřirozené?
Selžou mírné návrhy řešení, a rozhodne hrubá a tupá síla, spolu s chirurgickou přesností jejího zaměření.
Co další? Asgardi. Ti se mezirealitně povraždí.
Krásná představa, ale to už bude tou dobou jedno, ozval se Harryho probuzený tichý hlásek v hlavě
Ve válce budou dva vesmíry, doplní ho Leagnar
Poražení budou v obou. V žádném však vítěz. To si pomysleli zároveň oba.