Ledové povídky (věčný nepřítel nedokončen)

Tak další díl by mohl být vydán snad do týdne, ale opravdu nevím, jelikož ani netuším konečné řešení povídky, takže klidně typujte kdo vyhraje

EDIT: jen by mě tak zajímalo jak se vám líbila lebka venatora v první kklipu???

[Dragon]

no podle mě ta lebka byla opravdu slušná.
rozhodně bych asi radši narazil na Wraitha než na Venatora.....i když co to tady plácám doma je nejlíp

parádní díl....jsem zvědavej jak si povede náš pan generál....snad to těm venatorum nandá.....

Tak taky se připojím - pozdě, ale přeci - skvělý díl, Venatoři jako nepřítel jsou skvělí, akorát výtka, jak již psal Dragon - takhle nás napínat

Tak i vám díky za příznivé hodnocení. Ukončení části bylo takto zvoleno z pouhé nutnosti, jelikož sám nevím jak dál to bude pokračovat. Teda jistá představa je, ale je dosti zahalena v jakési mlhovině

fakt supr povidky souhlasim se všema, to čekání je hrozný, už aby tu byl další díl

Díky jsem rád že se líbí jinak čekání budete muset chvilku vydržet. Snad toto nejsou jediné povídky co čtete, tak si zatím přelouskejte i jiné a já se pokusím dát další část co nejrychleji to půjde




EDIT: Tak jsem udělal menší anketu pro vás čtenáře. Vzhledem k mému momentálně chaotickému časovému rozvrhu bych rád znal váš názor, abych věděl jak moc si mam dát na čas

[Dragon]

tak to vypadá že jsem jedinej kdo hlasoval pro dvě části, i když bych taky radši jednu , ale u mě to rozhodnutí má i jiný důvod , ale to je jedno jinak k tomu proč sem píšu

jelikož anketa vypadá tak jak vypadá, tak se tě ptám jak to vypadá s povídkou

No tak jak teď koukám, tak je hlasování nerozhodné, takže to asi bude pouze na mé volbě jak to vše dopadne. Tedy pokud se ještě něco nezmění


EDIT: tak jak koukám tak abych rychle něco napsal. Dneska sem zjistil že tak 14 dní nebudu mít moc času, takže to bude fakt zajímavé splnit termín 22.2. alespoň s jednou částí No snad se podaří

[Dragon]

tak pevně věřím že to stihneš
a jak to vidíš s těmi části? jako jestli dvě, nebo jednu

(pokud dvě, tak se možná obejdu bez "procházky, ale u jedné budu určitě potřebovat...) ale určitě to vydej jak ti to vyjde a ne že si řekneš "ha Dragon.... a dáš sem jen půlku...to by mě asi ostatní linčovat chtěli

no hlasování vypadá zatím hodně zajímavě, ale ať dopadne jakkoliv, tak na 22.2. budu mít určitě něco k uveřejnění napsané, tak se nechte překvapit

Toto je spoiler!!!:

Jinak mohu doporučit přečíst si dosud uveřejněné části, abyste si to oživili

Jinak někdy v půlce příštího týdne by mohl být vydán spoiler k další části, ale to si musím ještě rozmyslet

Tak alespoň se mám proč těšit na příští neděli a spoilerem taky nepohrdnu

[Dragon]

no já to vidím totální zkázou

pouze domněnky , takže z toho nic neberte vážně, nic z toho se nemusí stát, ale může

Toto je spoiler!!!:

někdo uslyší ten nouzoví signál a pěkně naštvaně se vrhne do boje a Wraithové svou zuřivostí a počtem Venatori vytlačí , ale přitom padne královna do zajetí , protože bude nucená se účastnit bojů a potom loď, u Wraithů skočí k Antikům a dá se do krvavé bitvi s Antickými posilami

Ok tak jste mě ukecali. Asi ve středu nebo ve čtvrtek tu uveřejním menší spoiler na další část povídky. Uveřejnění další části bude opravdu dne 22.2.2009 a ne dřív ani pozdějc! Jinak další věci co se tu objevují jsou pouhou spekulací, takže se těšte na pořádný nářez. Mohu slíbit že to bude samá akce

[Dragon]

myslím že mluvím i za ostatní, když napíšu

už se těšíme

Dragon: Za mě mluvit nebudeš.
Já umím mluvit sám.

TĚŠÍM SE NA DALŠÍ DÍL

Takže jak jsem slíbil. Je tu spoiler na další část! Kdo nechce vědět co bude ať nečte

Toto je spoiler!!!:

Venatoři se ukáží v plné síle, ale ve střetu se dvěma nejvyspělejšími rasami Pegasu, budou muset předvést to nejlepší co v nich je. Dočkáme se i bojového nasazení Satelleské gardy. Samozřejmě nebude chybět ani kvalitní hudba k vybraným pasážím. A pro nedočkavce: Vydána bude jedna dlouhá část, která celou povídku ukončí. Vydání jak jsem slíbil bude v neděli 22.2.2009

Tak snad jsem vás trochu potěšil a navnadil

EDIT:
Jinak další povídka je už v jakési fázi rozpracování, ale uveřejňování dalších povídek bude trochu pomalejší než dosud. Je to tím, že pracuji na jednom velkém projektu (povídce), který by vás měl určitě potěšit, ale zatím víc neprozradím. Možná jen to, že osvědčená spolupráce dvou lidí pokračuje Tak se nechte překvapit.

[Dragon]

No tak jsem docela zvědavej, na tu povídku co připravuješ mimo ten ten velký projekt, na kterej jsem taky docela zvědavej

mohl bys občas do těch editů dávat více informací než máš ve zvyku

btw:
toto píšu z noťasu kde je jen IE a já jsem bez kontroli pravopisu, kterou mám ve stolní PC ve FF docela stracenej, takže prosím případně chyby a nenalezené překlepi omluvte

Tak jsem dnes doma a řekl jsem si proč vám nezpříjemnit sobotní večer. Takže bez dlouhých řečí je tu další část! Tak příjemné počtení.

Jinak to ostatní v mém posledním editu je zahaleno tajemstvím

část 4.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem na bitevníku Ornicus
http://www.youtube.com/watch?v=rc1YoWhxG9U&feature=rec-HM-fresh+div

Výsadková plavidla letěla na Ornicus a nejrychlejší z nich se již pomalu prořezávaly silným lodním antickým pancířem. Plášť bitevníku byl však velmi silný i po předchozí bitvě s wraithy. Venatorům trvalo dlouho než se dostali do vnitřku bitevníku.
„Admirále vnější plášť protržen na několika palubách. Venatoři jsou již na lodi. Vnitřní automatická obrana mimo provoz.“ Oznamoval první důstojník. Admirál se jen podíval na data z vnitřních senzorů a sledoval postup nepřítele. Ten vyčkával až bude na lodi víc vojáků a poté chtěl zaútočit na posádku.
„Šéfinženýre jak jste na tom?“ Otázal se admirál. Hlavní inženýr ve strojovně odpověděl jedním slovem.
„Hotovo.“
„Zbraňový důstojníku zaměřte energetické zbraně na nepřátelské plavidlo. Palte plnou možnou dávku na můj rozkaz!“ Přikazoval admirál. Zbraňový důstojník se pohodlně usadil ve svém křesle. To se rozzářilo a sklopilo. Systémy byly připraveny a zaměřeny na venatorskou mateřskou loď. Přesněji na její pravý hangár, který byl stále otevřen a po zásahu se nabízela možnost sekundárních explozí. Na monitoru zbraňových systému však stále svítil varovný nápis, že jsou zbraně bez energie.
„Admirále selhání vnitřních senzorů! Venatoři je vyřadily. Zdá se že jejich výsadek je kompletně na naší lodi.“ Hlásila obsluha senzorů.
„Šéfinženýre připravte se na zapojení STE za deset vteřin!“ rozkázal admirál. Na hlavní obrazovce se ihned objevilo odpočítávání. Když se na obrazovce ukázala nula, tak hlavní inženýr zapojil STE do zbraňových systémů. Graf monitorující energii ve zbraních ihned vylétl na 100%.
„Palte!!!“ důrazně rozkázal admirál. Z přídě bitevníku vyletěly dva zelené paprsky. První narazil do venatorského štítu, který se výrazně rozsvítil do ruda. V místě nárazu paprsku na štít, se utvořila na několik milisekund trhlina. To stačilo druhému paprsku aby pronikl skrz štít. Venatorská loď utrpěla zásah. Jakoukoliv jinou loď by antický paprsek značně poškodil, ale této se skoro nic nestalo. Byl pozorován jen menší výbuch poblíž pravého hangáru. Energii z paprsku totiž absorbovaly zvláštní panely, kterými byla venatorská mateřská loď pokryta. Ty tak energii výstřelu rozložily po celém plášti lodi. To mělo za následek jen minimální škody v místě dopadu a zbytek trupu lodi byl celkově oslaben o pouhou desetinu procenta. Jediný následek na venatory byl ten, že jejich vrchní velitel rozkázal výsadku ihned obsadit celou loď.
Další následky měly výstřely na antickém bitevníku. Výstřely vyčerpaly STE a jeho připojení nouzové obvody nevydržely. Mohutný průtok energie při výstřelu totálně spálil veškeré obvody. V provozu byla jen podpora života, která byla připojena na zcela oddělené systémy, ale hlásila funkčnost pouze na 50%. Kromě můstku a strojovny, kde ještě byly v provozu záložní zdroje, fungovalo jen nouzové osvětlení..

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem na wraithském bitevníku
http://cz.youtube.com/watch?v=lVvb1CHi2a8&feature=rec-HM-rn

Mezi tím na wraithském bitevníku venatoři postupovali dál do nitra lodi. Jejich postup však byl těžší než na počátku. Wraithové poslední energii převedli do růstových systémů lodě. Ta začala nečekaně a úplně náhodně uzavírat lodní chodby, které zarostly organickou hmotou. Stalo se tak, že několik venatorů loď doslova pohltila do své konstrukce. Ostatní se však nedali zastrašit. Stížený postup je jen víc rozdráždil. Pociťovali konečně pravou a velkolepou chuť lovu. Dokonce se předbíhali v tom, kdo bude v prvních řadách. Začínalo to vypadat, jako by neměli velení.
Veškeré pochyby však ukončil příchod hlavního velitele výsadku. Byl to venator průměrné výšky, ale jeho postava budila značný respekt. Byl celý oblečen jen do hrudního pancíře a chráničů nohou. Ruce i hlavu měl bez ochrany. Jeho paže byly obrovské a svalnaté. Hroty na předloktí měl dosud jen malé, ale jeho drápy byly jedny z největších mezi venatory. I jeho špičáky byly nadprůměrně dlouhé. Jeho obličeji dominovala obrovská jizva, která se táhla od jeho pravého oka až k bradě. V jeho očích byla vidět jen touha po krvi.
Ihned udělal pořádek mezi svými podřízenými. Ti se ho dost báli. Asi věděli proč. Když se venatoři znovu seskupili, tak pokračovali tvrdě vpřed, směrem ke komnatám královny. Ta byla navenek stále ledově klidná, ale uvnitř již věděla že toto budou její poslední chvilky.

Venatoři měli vítězství takřka na dosah. Wraithové byli zdecimováni a nejsilnější z nich spoutáni a odvedeni na venatorskou mateřskou loď. Budou pak obětováni bohům.
Hlavní venatorská útočná skupina byla už před vchodem na můstek a odtud se měla vydat do královniných komnat. Vchod byl však zarostlý mohutnou organickou hmotou, která tvořila neproniknutelnou zeď. Tohle však lovce zastavit nemohlo. Před zarostlý vchod, který teď vzhledem připomínal obrovský nádor, venatoři postavily velké, dělo připomínající, zařízení. Z hlavně vyrazil mohutný energetický paprsek. Ten se pomalu začal prořezávat živou hmotou lodi. Najednou se začaly ozývat velmi podivné zvuky. Jak se paprsek zařezával víc a víc do organické lodi, tak se zdálo, jako by loď křičela bolestí.
Na druhé straně třicet elitních wraithských vojáků sledovalo, jak se pomalu nepřítel prořezává skrz. Byly poslední kdo chránil královnu. Jejich velitel společně se čtyřmi nejlepšími hlídal vchod do královniných komnat. Ostatní jen čekali až se nepřítel dostane skrz a budou ho moci přivítat svými zbraněmi.
Jejich organické brnění je celé obklopilo. Vypadali jako by neměli kůži, leskli se jako polití lidskou krví. Byly vidět jen pulzující svaly a žilám či šlachám podobné svazky, které tvořily celé brnění. Na hřbetech rukou jim čněly ostré, kostěné výstupky. Konce jejich prstů se přetvořily na jakési drápy, připomínající orlí pařáty. Dostali tak vizáž jak z nejhoršího hororu.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem
http://www.youtube.com/watch?gl=CZ&hl=cs&v=uibjWYxxyd0&feature=PlayList&p=7767CF9008BE3566&playnext=1&index=3

Mezi tím na antické lodi
Na antickém bitevníku se schylovalo k boji. Venatorské útočné jednotky, rozděleny na skupiny, postupovaly ve dvou směrech. První šla k můstku a druhá ke strojovně. Mateřská loď je informovala, že to jsou poslední sekce, kde je energie.
V koridorech kolem strojovny se setkalo několik antiků s venatorským průzkumem. Ihned po sobě začali střílet, ale antický osobní štít se zdál být mocnou ochranou. Avšak venatorské zbraně nastavené na maximum, mu ubíraly výdrž dosti rychle. Antikové, vyzbrojení metafúzovými puškami, však odpovídali dosti rázně. Těchto zbraní měli sice málo, ale střely nastavené na maximální ničivost, procházely venatorským brněním, jako nůž máslem. Průzkumná hlídka venatorů byla zlikvidována během pár minut, za cenu pouhých dvou mrtvých antiků.
Venatoři po ztrátě hlídky pozměnily taktiku. Využili svých loveckých vlastností. Zničili rozvody energií a vypnuli tak i nouzová světla. Loď se nyní zahalila do tmy. Očím venatorů však tma vůbec nevadila. Viděli stejně dobře v noci i ve dne.
Antikové mohli použít pár svých osobních senzorů pohybu, ale ti byly nedostatečnou náhradou za viditelnost. Venatoři přepadli antické vojáky rychle a s brutální silou. Štíty antiků selhávaly pod obrovským náporem střel. Jeden po druhém antikové umírali a nepřítele spatřili jen v záblescích energetických výstřelů. Sice se jim podařilo několik šťastných zásahů, které znamenali smrt několika venatorů, ale bylo to nedostačující.
Hlídky které kryly přístupové koridory ke strojovně byly zmasakrovány. Venatoři se již chystali k útoku na přístupové dveře do strojovny. Najednou osm venatorů, kteří byli nejvíce vpředu, upadlo na zem a zůstali ležet. Ostatní se divili co se stalo. Když je pozorně prohlédli, tak zjistili že jim někdo usekl hlavy. Rychle byli všichni ve střehu. Rychlost a také nečekanost tohoto útoku, venatory zaskočila a velmi překvapila.

Mezi tím na wraithském bitevníku
Venatorské energetické dělo se prořezalo skrz zarostlé dveře wraithského můstku. Ihned dovnitř vběhlo patnáct venatorů a další je následovali. Setkali se tváří v tvář s elitní wraithskou stráží. Ti na nic nečekali a vrhli se do boje. Byl to nelítostný a velmi krutý boj. Nevypadalo to jako boj myslících tvorů, ale jako boj krvežíznivých zvířat, které ovládla pouze touha po krvi.
Wraithská stráž nepříteli nic nedarovala. Jejich ostré kostěné výstupky na rukou způsobovali na tvářích venatorů velká a těžká zranění. Na podlaze leželo už několik mrtvých jedinců, kteří měli obličej rozřezaný hlubokými ranami a byli k nepoznání. Ohnuté drápy wraithů se zasekávaly do venatorského brnění a trhaly ho na kusy. Naopak venatorské zásahy do organické zbroje se jevily bezvýznamné. Jakmile venatorské drápy rozpárali kousek brnění, tak to se znovu zacelilo a místo zásahu prozrazovala jen jizva. Wraithové zatím měli navrch, ale to se brzo změnilo.
Na můstku se do boje zapojilo venatorské přepadové komando. To bylo vybaveno dlouhými a velmi ostrými meči. Tyto zbraně v jejich rukou organické brnění nepoškodily, ale rovnou z něj kus odřízly. Tak se brzo poměr sil otočil. Na podlaze leželo několik desítek mrtvých těl z obou stran. Wraithských vojáků ubývalo a ti živí pomalu začali ustupovat.
Venatoři zatlačily posledních několik wraithů až do úzké chodby, která vedla ke královniným komnatám. Tam jim však do zad padnul velitel wraithské stráže se svými čtyřmi nejlepšími vojáky. Ti byli ukryti v zarostlých výklencích v chodbě, ze kterých pak venatory přepadli. Nečekaný útok, do zad venatorů, přinesl výsledky. Venatoři mezi oběma skupinami wraithů byli pobyti. Skupiny se spojily a bránily chodbu, ve které venatoři nemohli plně využít svých dlouhých mečů.
Wraithská stráž dlouho vzdorovala, ale postupně mohutné přesile podléhala. Jejich velitel již neviděl způsob jak déle ubránit vchod do královniných komnat. Vydal rozkaz a posledních jeho pět vojáků se vrhlo doprostřed venatorského uskupení. Velitel wraithské stráže hned poté prošel dveřmi do královniných komnat. Jakmile se dveře uzavřeli, tak zazněl zvuk mohutné exploze a královnina komnata a její přilehlé okolí se dosti otřáslo. Poslední wraithští válečníci odpálili autodestrukční zařízení na svých tělech. Výbuch zničil celý můstek a vše živé na něm zabil.

Mezi tím na antické lodi
Vojáci bránící můstek si vedli o trochu lépe. Podařilo se jim díky vyřazení transportérů, omezit přístup k můstku jen na tři chodby, které se jim podařilo i trochu osvětlit. Tam utvořily provizorní barikády a za pomoci metafúzových pušek drželi venatory dál od hlavního centra lodi. Sice byli také pod palbou nepřítele, ale neutrpěli takové ztráty jako hlídky u strojovny. Zatím se drželi, ale bylo jen otázkou času, kdy se početnější nepřítel odhodlá k velkému útoku, který už nezastaví.
V chodbách obklopující strojovnu zatím nastala krutá bitva. Každou chodbu obsadilo deset příslušníků satelleské gardy a svými meči dělali v řadách venatorů zkázu. Jejich přilby vybavené i nočním viděním jim umožňovali velmi efektní boj a mohutné brnění jim zaručovalo dobrou ochranu proti venatorkým drápům. Roky tvrdého výcviku se také uplatnily. Obratnost, s jakou členové gardy zacházely se svými meči, byla neuvěřitelná. Chvilkama to vypadalo jako nějaký druh tance. Venatoři našli jestli ne silnějšího, tak alespoň rovnocenného nepřítele. Pod velkým náporem byli zatlačeni zpět.
Tohoto nepřítele dosud nepoznali, takže jim chvíli trvalo najít jeho slabá místa. Když však přišli na to, že spoje brnění u krku a u boků, se dají docela dobře prorazit, tak se boj dosti vyrovnal. Několik gardistů již padlo a ostatní se museli pomalu stahovat zpět ke strojovně. Sice připadali na jednoho mrtvého člena satelleské gardy tři mrtví venatoři, ale nebylo to dost. Venatorský výsadek byl velmi početný a opět získával převahu. Zatlačily gardisty až před hlavní masivní dveře do strojovny. Zde zbylých deset gardistů, opřeno zády o sebe, utvořilo kruh. Bránily se velmi dlouho, ale síly docházely a nepřítel posílal čerstvé vojáky.
Poslední člen satelleské gardy, bránící strojovnu padl, pod mocným úderem velitele venatorů, který mu rozpáral krk. Nyní již byla cesta do strojovny volná.
„Admirále strojovna je bez ochrany! Nepřítel se dostává skrz hlavní dveře.“ Hlásil první důstojník.
„Spojte mě pomocí nouzové stanice s hlavním inženýrem.“ Rozkázal admirál. Po chvilce mačkání tlačítek na komunikačním panelu, první důstojník hlásil splnění rozkazu.
„Šéfinženýre, co se děje?“ Ptal se naléhavě admirál a v jeho hlase byla poznat obava o osud posádky strojovny.
„Admirále dostávají se skrz! Budem bojovat do posled….“ Inženýr nedomluvil. Padl mrtev, když na něj skočil venator a zakousl se mu do krku. V reproduktorech bylo slyšet inženýrovo zachroptění a pak jen výstřely z antických i venatorských zbraní. Do toho se mísily smrtelné výkřiky antiků a vítězný venatorský řev.
„Dostali je. Teď jsme na řadě mi.“ Řekl potichu admirál.

Za dveřmi můstku se ozývala střelba, která začínala zesilovat. Kapitán satelleské gardy přistoupil k admirálovi. „Pane je čas. Prosím vydejte rozkaz a my zaručíme, že na tento den venatoři nezapomenou.“ Žádal kapitán.
„Máš pravdu Aeternusi Syndicu. Dnešek je dnem naší smrti. Není jiné možnosti.“ Řekl admirál.
Kapitán gardy ihned vydal patřičné rozkazy. Posledních dvacet členů satelleské gardy, kteří byli na můstku a chránily admirála a ostatní důstojníky, otevřelo dveře a vrhlo se do bojové vřavy. S osobními štíty na těle a meči v rukou se vrhli doprostřed bojujících venatorů.
Byla to vítaná pomoc pro již zdecimované obránce, kteří se snažily ubránit vchod na můstek. Garda v čele se svým kapitánem pustošila řady venatorů. Osobní štíty jim na několik minut poskytly takřka nezranitelnost. Díky tomu se odvážily dál mezi nepřítele. Jedním rychlým pohybem venatorům odsekávaly hlavy od těl. Přesně tak, jak se to učili při boji s wraithy. Venatoři se bránily svými ostny na rukou a vykrývali tak útoky ostrých mečů. Sami útočily ručními zbraněmi, aby co nejrychleji zničili osobní štít antiků. Poté se vrhli na členy gardy svými ostrými drápy. Byly tak ostré, že při zasáhnutí brnění se i zajiskřilo. Po jejich útoku zůstávaly ve zbroji gardistů hluboké rýhy.
Boj před můstkem trval víc jak půl hodiny. Na živu zůstávalo už jen dvanáct členů satelleské gardy a jejich kapitán. Ostatní členové gardy byli mrtví. Některé další přeživší obránce venatoři odvlekli pryč. Admirál vyhodnotil situaci a již ho nebavilo pouze přihlížet. Když měl zemřít, tak v boji. Svoji loď nedá lacino.
„Vojáci připravte se! Jdeme ven bránit naší loď!“ Rozkázal. Ihned poté se všichni co byli na můstku vrhli do bojové vřavy. Antikové bojovali, jak nejlépe dokázali, ale bylo jich málo. Venatoři měli stále dost vojáků, i když jejich velitel byl značně rozezlen velkými ztrátami. Na druhou stranu byl potěšen nálezem tak silných jedinců. Budou výtečnou obětí bohům.

Mezi tím na wraithském bitevníku
Velitel wraithské stáže přistoupil ke královně, která seděla v trůnu. Byla rozezlena a dosti nervózní. Nic však neřekla. Jen vojákovi pokynula a ten se postavil vedle ní. Oba čekali příchod nepřítele.
Dlouho to netrvalo. Venatorské síly během několika minut prorazily dveře a vešli dovnitř. Tam se zastavily a vpřed šel jen jejich velitel. U pasu měl zasunutou zbraň a v ruce držel dlouhý meč, který dosud nebyl od krve.
Zastavil se několik metrů před královnou. Ta se na něj dlouze a pronikavě podívala. Vycenila své zuby a zasyčela.
„Jak se opovažujete narušovat naše teritorium! To my jsme lovci této galaxie! To mi a nikdo jiný! Nikdo jiný nemá právo zasahovat do dění této galaxie. Zdejší loviště jsou naše a my je budeme bránit!“
Venator ji musel rozumět, jelikož vycenil své ostré zuby a vypadal jako by se smál. Královna zlostně zasyčela. Ihned poté se na velitele venatorů vrhl velitel její osobní stráže. Napřáhl se a vzduchem proletěla jeho ruka s mohutnými drápy. Venator udělal bleskový pohyb. Rychle vytaseným mečem wraithovi ruku uťal a poté mu vrazil meč do břicha. Organické brnění kladlo odpor a tak venator pořádně zatlačil. Meč se slyšitelným křupáním prorazil organické brnění i na druhé straně. Wraith upadl na zem i s mečem v břiše. Byl živ, ale jen tak tak. Venator měl v úmyslu si jeho smrt vychutnat až na palubě mateřské lodi.
Královna měla v očích zlostný a nenávistný výraz, ale také v nich byl vidět strach ze smrti. Vstala a udělala jakýsi pohyb rukou. Snažila se použít svých psychických schopností k ovládnutí velitele venatorů. Ten pod náporem její mysli poklekl a začal se podivně kroutit a třást. To trvalo několik minut a ostatní venatoři to pozorovali nehnutě, ale s velkým zájmem.
Jejich velitel se po chvilce přestal třást a znovu se postavil ve své plné výšce. Královna se na něj užasle podívala. Venator se jen mohutně zasmál. V jeho podání to však znělo jako řev lva. Již několikrát se s podobnými psychickými pokusy od wraithů setkal, a tak si časem vytvořil proti nim mentální obranu. Moc královny byla obrovská, takže ho to nejdříve překvapilo a skoro se královně podařilo ho ovládnou. Po chvilce ve své mysli se ale dokázal dostat do její a tím ji zbavit vlivu.
Královna se posadila do svého trůnu a pořád jen nevěřícně koukala a zhluboka oddechovala. Byla dosti vyčerpaná a nezmohla se již na žádný další odpor.Venator se otočil směrem ke svým bojovníkům a odcházel pryč. Když kolem nich prošel, tak něco potichu rozkázal. Ihned poté venatoři několika výstřely ochromily královnu. Šest z nich se k ní vrhlo a spoutalo ji. Další spoutali polomrtvého velitele wraithské stráže, který měl v sobě stále zabodnutý meč. Poté spoutané zajatce odnesli.
Během několika desítek minut venatoři opustily wraithský bitevník i se svými zajatci. Po přistání všech venatorských výsadkových plavidel na mateřské lodi, hlavní velitel nařídil zničení nepřátelského plavidla. Několik energetických střel zničilo wraithský bitevník. Poté venatorská mateřská loď nastavila kurz k obětní planetě a vstoupila do hyperprostoru.

Mezi tím na antické lodi
Boj byl vyčerpávající. Venatoři pomalu a jistě likvidovali poslední odpor. Několik členů důstojnického zboru, bylo zraněno a odvlečeno do venatorského zajetí. Ostatní byli pobiti. Jejich těla se mísila s venatorskými mrtvolami. Chodby kolem můstku byly zalité krví obou ras. Na živu zůstal admirál a tři gardisté, včetně jejich kapitána. Pouze kapitán nebyl dosud raněn. Admirál měl lehká zranění a zbylí dva gardisté se jen tak, tak drželi při životě. Oba měli ošklivé řezné rány po venatorských drápech.
Najednou se uprostřed venatorských válečníků objevila vysoká postava. Něco hodila směrem na admirála. Ten ve slabém světle zahlédl rychlý stín, ale uhnout se mu již nepodařilo. Poškozené admirálovo brnění probodla velká kostěná dýka. Zasáhla admirála těsně nad srdce. Admirál se zhroutil na zem, ale stále žil. Když to uviděl kapitán Syndicus, tak se k němu ihned vrhl. Zjistil, že admirál Alopex ještě žije. Okamžitě ho odtáhl na můstek. Poslední dva gardisté mu kryli záda. Za to zaplatily životem.
Kapitán uzavřel dveře můstku. Odnesl polomrtvého admirála do jeho velitelského křesla. Tomu ze rtů vytékala krev, a celá jeho hruď byla zbarvena rudě. Z posledních sil zvedl hlavu. Podíval se na kapitána. Ten jen přikývl. Z admirálova křesla vyjela malá konzole. Admirál na ni přiložil svoji ruku a kapitán přiložil jeho bojový odznak. Ihned poté se začalo s odpočítáváním autodesktrukce. Ta vzhledem k těžkým poškozením lodě nešla přenastavit. Zvukové znamení ohlásilo deset minut do exploze.
Kapitán Aeternus Syndicus se pak postavil čelem ke dveřím vedoucím na můstek. Venatoři se již dostávali skrz. Když se otevřely dveře, tak uviděli kapitána stojícího s mečem v pravé ruce. Po celé jeho zbroji stékala směs antické a venatorské krve. Kapitán se ani nehnul. Venatoři nezvykle, velmi pomalu a opatrně vešli na můstek. Nikdo však nezaútočil.
Kapitán si je velmi pozorně prohlížel a pak řekl: „Quis vestrum eas praetor?!“ To v jazyce antiků znamenalo jediné. Kapitán se ptal, kdo je vůdcem venatorů.
Na místo odpovědi se objevil vysoký venator. Byl celý oblečen do masivního brnění pokrytého ostny a dokonce měl i přilbu. Jen ruce měl holé, aby mohl používat své nebezpečné drápy. U pasu měl připnut nějaký meč. Jeho zbroj nebyla nějak ušpiněná krví. Asi nepokládal dosavadní protivníky za hodné jeho pozornosti. Nyní se to však změnilo. Zastavil se naproti kapitánovi a velmi pečlivě si ho prohlížel. Zdálo se, jakoby trochu pokývl hlavou. Zřejmě byl potěšen nálezem sobě rovného.
Kapitán gardy si pomalu sundal přilbu. Objevil se velmi mladý obličej. V jeho modrých očích však bylo poznat, že prožil víc jak někteří za několik životů. Jeho krátké, černé vlasy kontrastovaly s velmi světlou pletí na které bylo několik ošklivých jizev. „Jsem Aeternus Syndicus, kapitán a velitel satelleské gardy! Vstoupily jste a zaútočili na bitevník Ornicus, patřící k antické válečné flotile. Taková opovážlivost se trestá smrtí!“ Řekl a připravil meč k boji.

Velitel venatorů si sundal přilbu. Objevil se tak celý jeho hrůzný obličej. Oproti ostatním vypadal víc jako zvíře. Rysy jeho tváře byly ostré a oči měly výraz šelmy lačnící po krvi. Měl velmi dlouhé špičáky a jeho zuby byly opravdu velmi ostré. Dobrý pozorovatel by poznal, že tento jedinec se živí pouze masem.
Chvilku si prohlížel kapitána satelleské gardy. Pak vycenil své zuby, jako by se smál. Pokynul několika vojákům. Ti se ihned vrhli na kapitána Syndicuse. Ten však stál na místě jako přibitý a pouze udělal jakési gesto levou rukou. Útočníci odletěli zpět a prudce narazily na zeď. Měli zlámané všechny kosti v těle a byli mrtví. Kapitán použil své mentální schopnosti, které roky cvičil. Díky nim byl jedním z nejlepších vojáků v antické armádě. Sílu kterou někteří antikové používali k léčení, on dokázal použít k zabíjení a ničení.
„Jen my dva!!!“ řekl razantně kapitán a nepřipouštěl žádné další dohady.
Velitel venatorů se na něj upřeně podíval. V kapitánových očích viděl odhodlání bojovat, ale strach ze smrti tam nebyl. Zdálo se že tento muž se smrti nebojí. Venator dobře věděl, že takto silného nepřítele by musel zabít, pokud by nepřistoupil na souboj. To bylo co nechtěl. Toužil takto silného protivníka přivést živého před svého vrchního velitele. Tím by stoupla jeho prestiž a síla takového protivníka by při obětování byla jeho.
Venator se odhodlal. Vytasil svůj meč a připravil si drápy. Kapitán pevně sevřel svůj meč a přichystal se k boji. Chvilku takto oba na sebe hleděli, aniž by se pohnuli. Venator byl však velmi krvežíznivý a nyní již nedočkavý. Jako první se pohnul a zaútočil.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=L6NIBRAsATg&feature=related

Meče se střetly a zaklesly do sebe. Venator si byl jist svoji převahou, ale síla tohoto nepřítele ho zaskočila. Kapitán přes svůj průměrný vzrůst, měl obrovskou sílu. Venatorovi se vyrovnal a dokonce ho dostrčil zpět. Meče se do sebe začaly zakousávat stále prudčeji a venator přidával na razanci svých úderů. Oba protivníci se již několikrát pokusily svého nepřítele zasáhnout, ale ten úder vždy vykryl. Při jednom úderu musel venator vykrýt ránu svými kostěnými hroty na rukou. Podařilo se mu to, ale satelleský meč veškeré výstupky rozdrtil. Venator uskočil a děsivě zavrčel.
Kapitán na nic nečekal a pokračoval v útoku. Venator se však rychle vzchopil a po chvilce bránění, přešel do útoku. Jeho meč se střetával s protivníkovým, ale jeho drápy už několikrát zasáhly kapitánovo brnění. Zásahy drápů prozrazovaly hluboké rýhy v kapitánově zbroji. Ten se ale nenechal zahanbit a také uštědřil venatorovi několik zásahů. Při jednom mu prosekl brnění na levé paži a venator začal krvácet.
Kapitánovi však pomalu docházely síly. Vyčerpán předchozím dlouhým bojem pomalu ochaboval. Prudké a zuřivé útoky venatora začínal vykrývat stále obtížněji. Nepřítel to velmi dobře vycítil a byl stále zuřivější. Několika ranám kapitán sotva uhnul, ale před dvěma se mu to nepodařilo. Dostal těžký zásah do pravé ruky a hned poté mu venator probodl i pravé rameno. Kapitán Syndicus klesl na kolena a upustil meč. Rychle ho ale znovu sebral a bojoval levou rukou. Velmi krvácel a jeho krev zbarvovala podlahu můstku do ruda.
Venator cítil vítězství a chystal se k poslednímu úderu, tak aby kapitána pouze poranil a on zůstal na živu, aby mohl být obětován bohům. Velitel venatorů se mohutně rozpřáhl. V tom však kapitán udělal rychlé dva kroky vpřed a prudce bodl. Jeho meč projel skrz hrudník venatora celým ostřím. Tomu se jen zalesklo v očích. Upustil svůj meč a z úst mu vytekl proud černé krve. Zlostně se podíval na vyčerpaného a zraněného kapitána satelleské gardy. Venator z posledních sil prudce vymrštil své ruce vpřed a svými drápy kapitána probodl. Ten se pomalu osvobodil z venatorových drápů a poté upadl na zem ke křeslu admirála, který na něm stále seděl a umíral.
Velitel venatorů padl na zem a byl mrtev. Ostatní se na něj chvíli dívali, jako by nemohli uvěřit svým očím. Poté čtyři z nich mrtvé tělo vzali a odnášeli pryč. Ostatní venatoři šli za nimy. Zabitím velitele výsadku pro ně lov skončil. Pomalu nastupovali do svých výsadkových lodí a odlétali na svoji mateřskou loď.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=1kzj6wdJuyQ&feature=related

Kapitán Syndicus se pomalu připlížil k admirálovi. Ten na něj pohlédl a v jeho očích bylo poznat, že se při životě drží z posledních sil.
„Loď je opět vaše pane.“ Řekl ztěžka dýchající kapitán.
„Děkuji Aeternusi, příteli.“ Odpověděl admirál a zemřel.
Kapitán se zadíval na jeho tělo. Chvilku jako by přemýšlel a pak se jeho oči zakalily do běla. Najednou se kapitán postavil na nohy, jako by ho nyní ovládala nějaká jiná síla.
„Ale oni se jednou vrátí! Silní a hladovější než kdy dřív. Probuzeni z velkého spánku budou krvelační a nebezpeční. Ale potomci dávné rasy se navrátí do zapomenutého města a válka nabude nové podoby. Budou odhodláni bránit staré državy. I lovci se vrátí a budou hrozbou pro všechny dobré i zlé! To oni budou rozhodovat o vítězi a poraženém. To oni jsou rovnováhou.“ Řekl kapitán a poté se po celém můstku rozprostřela bílá, intenzivní záře.
Na místě kapitánova těla leželo na zemi jen jeho poničené a zakrvácené brnění. Ve vzduchu se vznášelo jasné bílé světlo. Chvilku bylo na místě a pak opustilo můstek. Proletělo celou lodí a na různých místech se k němu přidávala další. Veškerá těla členů satelleské gardy zmizela a bílá světla po chvilce loď opustila.
Bitevník Ornicus byl poté zahalen do tmy. Vše co na jeho palubě zůstalo, bylo mrtvé.



Venatorská mateřská loď nabírala zpět na palubu výsadkové lodě. Najednou se na jejím můstku rozezněl poplach dálkových senzorů. Vysokou rychlostí se k venatorskému plavidlu přibližovalo hyperprostorem několik neznámých lodí.
Venatoři se rychle chystali do bojových postavení, ale návrat výsadku a zaměřování zbraní na zničení antického bitevníku, vše značně zpomalovalo. Proto se jim podařilo loď připravit těsně před příletem neznámých plavidel. Ještě předtím, ale několika výstřely zničily celý antický bitevník.
Z hyperprostoru najednou vyletělo velké bojové uskupení antiků. Šlo o bojovou flotilu Beta, která byla vyslána na pomoc po zachycení nouzového signálu z Ornicuse. Flotila se skládala z pěti bitevníků třídy perseus a tří třídy heliaster. Dále byla doplněna osmnácti křižníky třídy aurora.
Jakmile lodě opustily hyperprostor, tak ihned identifikovali trosky Ornicuse a také venatorskou mateřskou loď. Antikové se nerozmýšleli a zahájily palbu na nepřátelské plavidlo.
Venatorská mateřská loď nemohla odolat takovéto přesile. Venatorský štít, pod náporem energetických paprsků z bitevníků, skoro okamžitě selhal. Drony vystřelené ze všech lodí prorazily i energetické střely pohlcující trup venatorské mateřské lodě. Ta byla během okamžiku zničena a sní i všichni na její palubě.

KONEC

Obrázek rozpadající se lebky, mrtvého kapitána venatorské mateřské lodi, po útoku antické bitevní flotily.
[img][./images/thumbs/venator_1235238737.jpg]http://img25.imageshack.us/img25/5341/venator.jpg[/img]

komentáře samozřejmě potěší

[Dragon]

No tak díl ti musím jako vždy pochválit, ale když kapitán zabil toho velitele těch Venatorů, tak jsem doufal že tu loď ušetří a pak že nestihnou tu loď zničit

každopádně se ti to povedlo. Skvělá hudba a obrázek (mimochodem skvělej spoileriodní Avatar, který už nějakou dobu používáš .

No myslím že už není co vychvalovat, kromě jednotlivých částí této části

Bitvi se mi velmi líbili a popis jednotlivých postav se ti taky opravdu povedl.
Jako konec další povídky co jsi již sepsal je to velmi povedené (nehodnotím podle počtu, ale podle kvality, kterou každým dílem zlepšuješ a doufám že ti to vydrží )
Povznášející Anitici se mi taky líbily, každopádně jsi s tím měl dobrý nápad a na tu předpověď téměř povzneseného kapitána gardy (snad jsem to dobře pochopi) jsem opravdu zvědavej jak jí využiješ v dalších povídkách


a to s tím editem doporučuji míň hulit a koupit si brýle pak to nebude tolik zahalený tajemstvím (joke)

no každopádně jsem zvědavej na další tvoje díla a doufám že to s tou zvedající laťkou moc nepřeženeš, protože pády bývají velmi bolestivé a nebolí jen autora, ale taky všechny čtenáře (ať už se jedná o jakýkoliv druh pádu )

btw: jsem se nějak rozepsal

Tak díky za hodnocení a za přízeň. Snad pád nebude velký a doufám že snad nepřijde žádný.
Jinak Kdo hulí ten umí! Takže nepřestanu a edity a další bude pořád zahaleno v mlžném oparu

Mým problémem je, že po vyčerpávajícím příspěvku Dragona nemohu, i když bych chtěl říci nic nového, a proto jen budu opakovat.
Skvělý díl, stále se zlepšuješ O to, že by si další předpověď kapitána gardy nevyužil strach nemám To jsou asi hlavní body vážně jednoduše skvělé a to, že jsi to dal už dneska a hlavně díky za to....i když mě to zdržuje od vlastní práce, ale je to krásné zdržení

I tobě dík za hodnocení a přízeň. Pokud jde o tu "předpověď" tak to jsou jakási otevřená vrátka, kdyby mě zas něco napadlo

je mi to jasné, takové "chvilkové" nápady Z toho potom vznikají nejlepší povídky

parádní .....nic jinýho dodat nelze..a po hodnocení dvou předchozích čtenářů se nedá asi nic dodat..snad jen vydrž s takovoudle kvalitou dlouho