část 3. Jelikož energie všech lodí byla dosti vyčerpaná a drony už došly, tak admirál nařídil ústup. Bitevník Ornicus stále kryl ostatní lodě, před dosti již sporadickou a velmi slabou palbou wraithů. Ostatní antické lodě, tak využily chvilky oddechu a provizorně všechny opravily hyperpohon. Lodě nyní byly schopné letu hyperprostorem a připravovaly se na odlet na nouzové souřadnice, kde se měla flotila znovu setkat a přivolat posily.
„Pane senzory zachytily podezřelé energetické výkyvy. Pomalu se pohybují a kopírují pohyb celé bitevní flotily.“
„Jak to že jsme to nezaznamenali dřív?“
„Pane senzory byly primárně zaměřeny na bitvu a sledování wraithů a jejich lodí. Po nařízení evakuace na nouzové koordináty se systémy zaměřily i na sledování hyperprostoru a okolí.“
„O jaké energetické výkyvy se jedná Orixi?“
„Počítač to zrovna vyhodnocuje. Za chvilku by to mělo být.“ Řekl první důstojník Orix a ihned poté se na hlavní obrazovce objevila data ze senzorů a svítil u nich velký varovný nápis.
„Venatorská maskovaná loď!“ Skoro vykřikl admirál. Nemohl tomu uvěřit. Od počátku bojů s wraithy se venatoři objevovali až příliš často na místech bitev a nyní už to nepovažoval za pouhou náhodu.
„Nařiďte flotile okamžitý vstup do hyperprostoru!“ rozkázal admirál a upřeně se díval na data ze senzorů.
hudba k následujícím událostem + podobizna venatorů
http://cz.youtube.com/watch?v=cS5SKUJWuQk&feature=related
Něž však lodě aktivovali hyperpohon, tak senzory ohlásily přilétávající dva velké objekty. Ihned poté se otevřela dvě hyperprostorová okna a z nich vyletěla dvě stříbrošedá plavidla. Měla úzkou dlouhou příď a do zadu se rozšiřovala. Tvarem připomínala trojúhelník a zadní část vypadala jako velká křídla. Na nich bylo několik otvorů ze kterých pomalu vyjížděla dělům podobná zařízení. Zadní části dominovalo šest gigantických motorů, které byly schopné rychlé mezigalaktické přepravy, ale také lodím umožňovaly rychle a přesně manévrovat v boji. Lodě se svojí velikostí podobaly antickým aurorám, ale jejich bojová výbava se mohla srovnávat jen s antickými bitevníky.
Venatorské mateřské lodě vyhodnotily situaci z průzkumu a vydaly se na lov, než jim kořist uteče.
Ještě předtím než mohla jakákoliv loď zareagovat, tak venatoři zaútočily. Venatorské mateřské lodě rychle vypálily několik bílých energetických pulsů na každou loď, včetně wraithských. Předchozí bitvou oslabená plavidla nemohla těžkým venatorským zbraním vzdorovat. Velké bitevníky byly totálně ochromeny. Štíty, zbraně i pohon byly vyřazeny z provozu. To samé se stalo dvěma hives a jedné z auror, které byly v relativně dobrém stavu. Ostatní oslabené a již předchozím střetem poškozené lodě byly totálně zničeny a jejich trosky křižovaly vesmírným vakuem. Venatorská plavidla se připravovala na invazní výsadek na všechny přeživší lodě.
Ornicus byl sice poškozen a značně oslaben, ale jeho posádka dokázala velmi rychle zprovoznit hyperpohon díky přímému připojení na STE, které bylo nyní jediným energetickým zdrojem bitevníku.
„Admirále máme hyperpohon! Sice jen 20% výkonu, ale můžeme odletět! Štíty a zbraně stále mimo provoz. Generátory štítů jsou totálně zničené!“ Informoval admirála důstojník ze strojovny. Admirál se rozhodoval co udělat. Nechtěl nechat zbylé dvě antické lodě na pospas zkáze z řad venatorů, ale zároveň věděl, že sám nemá moc šancí jim nějak pomoci. Jeho rozhodování mu však trochu ulehčil kapitán druhého bitevníku.
„Zde kapitán bitevníku Sagitta. Admirále musíte nás tu nechat! Informujte nejvyšší radu že venatorské útoky nejsou pouhou náhodou, ale promyšleným plánem. Zajisté jste si toho také všiml. Ostatní se to musí dozvědět. My budeme bojovat do posledního dechu! Nedáme se lacino! Musíte uspět, aby se naše rasa zachránila.“
„Děkuji kapitáne. Držte se a ukažte jim, že si vybrali špatnou galaxii a špatnou rasu pro své lovecké choutky. Bylo mi ctí s vámi sloužit! Hodně štěstí!“ Řekl admirál.
„I mě bylo ctí admirále!“ Řekl kapitán Sagitty. Ještě před ukončením hovoru bylo slyšet jak vydává rozkazy.
„Připravit na nepřátelské nalodění! Plná pohotovost celé posádce. Vydejte všem zbraně a osobní štíty! Satelleská garda obsadí důležité prostory!“ Poté bylo spojení ukončeno.
Admirál se pomalu posadil do křesla a díval se na senzory, které zobrazovaly dvě venatorká plavidla jak se pomalu přibližují.
Mateřské lodě venatorů se rozdělily. Jedna letěla směrem k wraithům a druhá k antikům. Zastavily v bezpečné vzdálenosti a začali skenovat všechny lodě a celé okolí. Když se ujistily, že jejich plán vyšel tak vypustily výsadková plavidla. Šlo o malé lodě velikosti jumperu, ve kterých bylo vždy po šesti venatorech.
Výsadková plavidla rychle překonala vzdálenost od svých mateřských lodí a pomalu se začala zachytávat na trupech nepřátelských plavidel. Zvláštním zařízením ve spod lodě prořízly venatoři plášť obsazovaných lodí a pak vnikly na jejich paluby.
„Aktivujte hyperprostorové okno!“ Rozkázal admirál Alopex a v jeho hlase byla znovu slyšet odhodlanost a hrdost. Ornicus vstoupil do hyperprostoru těsně před příletem venatorských výsadkových lodí.
Do hyperprostorového okna, které Ornicus vytvořil, vletělo i několik výsadkových plavidel, která nestačila zareagovat na novou situaci. Ta na tento druh přepravy nebyla stavěna a byla okamžitě zničena. Venatoři překvapení a zaskočení nastalou situací si nebyli jisti co dál. Jejich vrchní velitel však neztratil hlavu. Nařídil obsadit zbylá plavidla za pomoci dvou třetin výsadkových lodí. Se zbytkem výsadku na palubě své vlajkové lodi nařídil vstup do hyperprostoru.
Venatorská mateřská loď byla stavěna jako lovec. Byla tak vybavena nebezpečnými zbraněmi, ale také velmi výkonným arzenálem senzorů, pro sledování „kořisti“. Díky tomu dokázala sledovat poškozený antický bitevník i v hyperprostoru. Poškozené motory Ornicuse zanechávaly za sebou nepatrnou radiaci, kterou venatoři velmi pečlivě sledovali, jako když lovec stopuje poraněnou kořist.
hudba k následujícím událostem
http://www.youtube.com/watch?v=Wwp4AbtmXZc&feature=related
Mezi tím se na ostatní lodě již dostal venatorský výsadek. Antická aurora padla do jejich spárů velmi rychle. Její posádka byla značně oslabena předchozí bitvou a neměla sílu se dlouho bránit. Venatorští vojáci tím byli velmi znechuceni a po nakrmení se několika antickými vojáky, loď opustily. Poté mateřská loď vypálila dávku střel a aurora vybuchla.
Na wraithském bitevníku královna všem rozkázala pořádně se nakrmit. Chtěla mít posádku silnou jak jen to bude možné.
Když se do lodě dostaly první venatoři, tak uviděli ještě se krmící wraithy. Vypálily do nich několik dávek ze svých ručních zbraní, ale s wraithy to ani nehnulo. Ti byly po velkém krmení na nejvyšším stupni odolnosti. Ihned venatorům střelbu oplatily. Po celé lodi se strhly přestřelky, které však nemohly rozhodnout. Venatoři vybaveni svým brněním byly proti wraithským střelám také dost odolní. Obě strany si to brzo uvědomily. Wraithové vytasily své dýky a vrhli se na nepřítele. Venatoři se také připravily na krvelačný boj. Malé špičaté výrůstky na jejich předloktí vyrostly a získaly podobu několika centimetrových ostrých bodců. I venatoři se vrhli do boje používajíc své drápy. Začal tak nelítostný krvavý boj, který mohl skončit vítězně jen pro jednu stranu.
Stalo se však něco nečekané. Wraithské mateřské lodě nějak zprovoznily své hlavní zbraně. Obě hives vypálily plnou dávku na antický bitevník Sagitta. Ten byl stále nepřátelskou lodí a také obsazován venatory, takže wraithové ho vyhodnotily jako dobrý cíl. Také si byli dost jisti že útok na venatorskou mateřskou loď by moc úspěšný nebyl. Bitevník Sagitta bez štítů utrpěl devastující zásahy a došlo k totálnímu selhání všech systémů, včetně podpory života. Antický kapitán z posledních sil aktivoval autodestrukci lodě. Jelikož však byla strojovna dosti zničena, tak autodestrukce neaktivovala přetížení STE. Sagitta tak sice explodovala, ale výbuch byl malý a oproti kapitánovu plánu, okolním lodím nějak neublížil.
Hives ihned poté vystřelily dávku na venatorskou mateřskou loď. Jejich střely jen neškodně dopadly na venatorský štít, který při kontaktu se střelami rudě zazářil. Venatorská odpověď byla rychlá a nekompromisní. Nehledě na své vojáky venatorská mateřská loď vypálila plnou dávku ze všech zbraní. Velké, bíle zářící střely dopadly na trupy obou hives. Následné exploze obě lodě roztrhaly a další výstřely zničily trosky na prach. Zůstal tak už jen wraithský bitevník.
Ornicus letící hyperprostorem se blížil na nouzové souřadnice. Opravářské čety měly plno práce a osádka strojovny se snažila udržet hyperpohon v provozu. Když bitevník vyletěl na zadaných souřadnicích, tak admirál vydal rozkaz k nouzovému vysílání. Těsně potom, když to udělal se před Ornicusem otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěla stříbrošedá venatorská mateřská loď. Celou dobu sledovala antický bitevník a připravovala se na příhodnou chvíli k útoku.
„Ihned vypněte vysílání a aktivujte znovu hyperpohon!“ Rozkázal admirál. Místo aktivace se mu však jen ze strojovny ohlásil hlavní inženýr.
„Admirále hyperprostorový generátor totálně vyhořel. Není šance to opravit. Nouzové vysílání bylo vypnuto.“
„Co zbraně?“ Zeptal se rychle admirál, který nervózně sledoval údaje ze senzorů.
„Nefunkční pane. Můžem se sice pokusit obejít hlavní obvody, přepólovat sekundární a pak zkusit připojit STE, ale to má energii jen na jeden výstřel a hrozí poškození ostatních energetických jednotek a tím i odpojení podpory života.“
„Zkuste to! Nemáme co ztratit. STE ale nepřipojujte dokud nedostanete rozkaz! Chci aby si venatoři mysleli že jsme bezbranní.“
„Provedu pane!“ Řekl hlavní inženýr a ihned se s ostatními pustil do práce.
Mezi tím se venatorská loď přiblížila na vzdálenost pro výsadek. Jejich senzory na antickém bitevníku nezachytily žádné velké energetické přenosy. To znamenalo že loď je ochromena a výsadek může začít.
Na wraithském bitevníku zatím probíhal krvavý a krutý boj. Na chodbách lodi leželo mnoho desítek mrtvých wraithů i venatorů. Na mrtvých venatorech bylo poznat, že wraithové k nim nemají daleko. I oni útočili na krk svými dýkami a když neměli ani ty, tak používali své ostré zuby. Mnoho venatorů mělo podříznutá hrdla a našlo se i několik bez hrudního brnění, na kterých se wraithové i nakrmili.
Venatorký styl boje byl podobný, ale na zabití protivníka používali jiné zbraně. Využívajíc svoji brutální sílu, svými drápy rozpárali protivníkovi hrudník nebo břicho a poté ho mohutným kousnutím do krku zabili, přičemž vyrvali z mrtvého část masa, které snědli.
Mrtvých na obou stranách přibývalo, ale venatorký tlak byl obrovský a wraithové byli pomalu zatlačováni. Ustupovali směrem k nejdůležitější části lodi. Tou byl můstek a komnata královny. Tu hlídala třicítka nejsilnějších wraithů, kteří měli vizáž brutálních zabijáků a bylo poznat, že prošli mnoha boji. Byly vybaveni nějakým typem organického brnění, které je celé obalilo a na hřbetech rukou vyčnívaly kostěné břity. Kdo by dostal úder od tohoto wraitha, tak by měl ošklivě rozřezaný obličej.
Samotná královna vypadala pořád stejně, jako by se jí nic nemohlo stát. Její ledově klidný obličej byl až zarážející. Nehnutě seděla na svém trůnu a vyčkávala na svou chvíli. Kolem leželo osm mrtvých a scvrklých lidských těl. Šlo o její uctívače a služebníky. Královna byla odhodlaná nepřátelské vetřelce zničit, tak se nakrmila i na svých otrocích, aby byla silná na nadcházející střetnutí.
Na antickém bitevníku ve strojovně probíhal shon aby se podařilo zprovoznit zbraně. Zbytek posádky, které už moc naživu nebylo, se připravoval na nepřátelské nalodění. Všichni měli osobní štíty a zbraně. Admirál měl dokonce hrudní kyrys podobný tomu co měli členové satelleské gardy. Členové gardy byly strategicky rozmístěni kolem strojovny, můstku a několika dalších důležitých sekcí. Celá posádka byla shromážděna kolem těchto míst, tak aby byli všichni pokud možno pohromadě a měli tak větší šanci se silnému nepříteli ubránit. Nedůležité sekce byly uzavřeny vzduchotěsnými dveřmi.
„Celé posádce! Hovoří admirál!“ ozvalo se v lodním interkomu.
„Bojovali jste statečně a se ctí. Nyní nás ale čeká největší zkouška v boji, jaké jsme kdy čelili. Vybojovali jsme společně mnoho vítězných bitev, ale tato ukáže zdali jsme hodni být potomky našich předků. Věřím, že i nyní mě nezklamete. Je mi ctí a potěšením s vámi sloužit a třeba i padnout po vašem boku. Jsem na vás na všechny velmi hrdý!“ Řekl admirál a při těch slovech se podíval na nápis, který byl nad hlavní obrazovkou můstku. Šlo o válečné heslo posádky Ornicuse. Nahlas ho přečetl do lodního interkomu.
„DECUS AUT MORTALITAS!!!“ a stiskl bojový odznak lodi, který měl na své uniformě. To samé udělali všichni členové posádky, včetně satelleské gardy a jako jeden muž, třikrát po sobě vykřikli.
„DECUS AUT MORTALITAS!!!“ tato tři slova v jazyce antiků znamenají jediné. Čest nebo smrt.
Venatorská mateřská loď proskenovala celý antický bitevník. Když se venatoři ujistily, že je loď skoro bez energie a neškodná, tak se otevřely hangáry a z nich vyletělo několik desítek výsadkových lodí. Na nich byli plně vyzbrojeni nejsilnější venatorští vojáci. Zřejmě tohoto nepřítele pokládali za velmi silného, jelikož všichni měli i svou bojovou zbroj a ostny na předloktích připravené k boji. Lodě se rozdělily do tří „proudů“ a velkou rychlostí zamířili směrem k antickému bitevníku Ornicus.