Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

rocketman:hele ja byt tebou, prestala bych rypat, jo?.... jeste furt jsem neprekousla tvoje strasne zpozdeni krom toho...ja detaily moc nevedu, ale to si jiste vsichni vsimli

ajaj...tak to je zlé. Mac se naštvala

rocketman: ani se jí nedívím, žádat takové nesmyslné detaily, já bych se naštval už dřív , to Mac měla ještě hodně trpělivosti

ale já jsem si jenom chtěl rejpnout

A ty detaily nejsou nesmyslné...no možná trochu...

no rocketman je asi milovnik adrenalinovych sportu, protoze (ted uz to muzu rict) ta spol. povidka byla hotova uz, kdyz ja mela pulkolonu v tanecnich...tzn. nekdy v rijnu... taky vidite ten rozdil rijen a leden dalsiho roku? .... tak ted je mi lip.... ja taky umim rypat...jak myslite, ze vznikla Mac?

Snad nemáš stejnou povahu jako ona

a kdyz jo? .... no v nekterych vecech je stejna jako ja .... a v nekterych zase uplne jina

Jo...jediný rozdíl je v tom, že nemá poměr s Sheppym, nemá dvě dcery a není poslední Antik (snad )

a jsem opatrnejsi nez ona.....ale jinak to kupodivu vystihl presne .... i kdyz tem vecem, ktere nemame spolecne bych se nebranila ... teda asi krome tech dcer...prece jenom mam cas

Mac: jak si psala, že si zapomněla na ty krystaly z Babylonu, tak i v seriálu nedávala moderní hračky hned.

no ja na to zapomnela uplne.... ...ale uz vim, co s tim udelam ...takova prochazka pro brambory a vajca ma vyhody

Mac: taky ted potřebuju do školy něco napsat, takže říkáš, že mám jít na nákup?

takze dalsi povidka

Návrat ztracených synů

„Nevrť se pořád, Sarah.“řekla netrpělivě Mac, když už se asi 10 minut snažila Sáře udělat dva malé copečky. „Tohle je marné. Ty dneska neposedíš, co?“vzdala to a blonďaté vlásky jí jenom rozčesala a sundala ji z klína. Sára odběhla do kouta pokoje, kde si hrála dál se svou zoo z plyšových zvířátek. „Ne, pojď. Teď si nebudeš hrát. Maminka musí jít pracovat. Dej mi ručičku.“natáhla svoji ruku. Sára přicapkala a chytla se jí.“Šikovná.“pochválila ji a pomalu se vydaly do zasedací místnosti.

„Běž si sednout k tátovi.“pobídla ji, když došly do zasedačky. Tým už tam čekal. Sarah přicupitala k Johnovi, který ji vzal na klín. „Fajn, tak začneme. M5G 331 je zelená planeta s dobrou atmosférou, příjemným klimatem a v okolí 10 km nejsou žádné známky života.“
„Bereme jumper?“zajímalo Johna.
„Hm…ne…měli bychom vychodit dnešní oběd.“
„Kdo za to může, že si těch tvarohových knedlíků snědla 6?“ušklíbl se John.
„Měla jsem hlad.“
„Já jich měl sedm.“řekl Rodney.
„Já osm.“usmál se Ronon.
„No…takže to jdeme vychodit, ať se tady potom nekulíme.“rozhodla Mac.
„Ok.“souhlasili všichni.

„Ahojky, můžu?“pousmála se Mac, když se Sárou přišly na ošetřovnu.
„Jistě, pojď.“přikývla Kellerová. „Ahoj, Sáro.“
„Jdeme ven…“řekla pomalu.
„Budeme zase spolu, co kočičko?“uhodla a posadila ji na jednu z postelí.
„No…pokud ti to nevadí.“
„Ne, nevadí. My se zabavíme, že? Vždycky mi pomáhá.“usmála se Jennifer a dala Sáře do ruky stetoskop. Sára si ho zkušeně dala kolem krku.
„Dobře, opravdu ti to nevadí?“
„Ne, opravdu. Neboj.“přikývla.
„Děkuju. Moc.“

„Vyrážíme?“zeptal se Ronon, když Mac dorazila.
„Jo.“přikývla a zapnula si vestu. Sheppard jí podal zbraň. „Dík.“
„Není zač. Seržante, adresu, prosím.“ Brána se otevřela.

„Hm…je to tu moc otevřené.“zabručel Ronon a rozhlédl se kolem.
„Otevřené? Spíš to vypadá jako na té planetě, kde…“hlesla Mac. Brána taky byla na kopci. Dole bylo travnaté údolí, ale kolem byly stromy.
„Jo. Trošku. Jdeme?“ozval se John a pomalu se rozešli.
„Je to takové klidnější od té doby, co jsi mu řekla, že to víš.“prohlásil Rodney.
„Co? Komu?“nechápala Mac.
„Parkerovi.“
„Jo, aha. No je no. Pokud bude moc protivný, tak to řeknu celé Atlantis.“pousmála se.
„Jsi mrcha, víš to?“řekl Ronon s úsměvem.
„Vím.“odpověděla potěšeně.
„Ty si to snad chtěla.“vykulil oči Rodney.
„No to ne, ale je to dobrý pocit, držet někoho v šachu.“usmála se.
„Stůjte!“zarazil je Ronon.
„Co je?“zajímalo Johna. Ronon ukázal na zem. Byly tam dvoje stopy.
„Vypadá to jako standardní obuv z Atlantis.“zkonstatovala Mac.,
„Velikost tak 43 a 41.“dodal ještě Ronon.
„Stoupni si do téhle stopy.“řekla Mac Johnovi a ukázala na větší stopu. Sama si stoupla do té menší. Stopy přesně seděly.
„Ty máš tak velkou nohu?“podivil se McKay.
„No a? Ale není to taková sranda, jak si myslíte. Ale to je teď jedno. Na téhle planetě jsme přece ještě nebyli, nebo snad jo?“
„No, nebyli.“přikývl McKay.
„Třeba…“hlesla s nadějí v hlase.
„To je nepravděpodobné.“řekl John.
„Vážně? Já bych neřekl.“ozvalo se posměšně a zpoza stromů vyšli dva muži.
„O´Connere! Wintersone!“vykřikla nadšeně Mackenzie.
„Ahoj, Pallas.“pozdravil George.
„P-Pallas?“zarazila se a trošku couvla.
„Taky to cítíš, že?“ušklíbl se, když viděl, že se trošku zamračila.
„Ehm…běžte.“zašeptala zbytku týmu.
„Proč?“nechápal John.
„Oni…nejsou oni. Běžte!“
„Má pravdu. Už to nejsem my. Jsme lepší.“ušklíbl se O´Conner a vytvořil v dlani oheň.
„Běžte!“přikázala Mac, odepnula si zbraň a podala ji udivenému Johnovi. „Běž!“zopakovala.
„To jim nepomůže. Zabijeme tebe a potom i je.“ušklíbl se znova O´Conner.
„Půjdeme na Atlantis a všechno to vyřešíme, dobře?“
„Slyšels? Chce jít na Atlantis a všechno to vyřešit.“zopakoval posměšně George a hodil po ní ohnivou kouli. Uhnula, ale zároveň ji odrazila zpátky.
„Fajn, pokud to chcete hrát takhle.“pokrčila rameny a vypálila svoji ohnivou kouli. Zbytek týmu to pozoroval z dálky. Mac odhodila velkou silou O´Connera dozadu, až narazil na jeden ze stromů a zůstal pod ním ležet. George, který se otočil, aby zjistil, co se stalo, vystřelil další kouli a zároveň se na Mac vrhnul. Ta stačila odrazit zpátky oheň, ale Wintersona ne. Oba se skutáleli dolů z kopce. Pomalu se začali hrabat na nohy. George rychle vyskočil, ale Mac to chvilku trvalo. Otřepala se a pomalu se postavila.
„Vidíš? Jsme lepší! Jsme nezranitelní!“smál se, když viděl, že si masíruje rameno.
„Jste idioti.“zkonstatovala a pokusila se ho telekinezí odhodit, ale skoro se nehnul.
„jsi slabá!“podotkl s úsměvem major a natáhl ruce před sebe. Země kolem nich se začala zvedat.
„Působivé.“přikývla, rychle vytáhla svoji zbraň a vystřelila. Winterson přestal. Podíval se na ránu v břiše a kulku si z ní vytáhl. Rána se zacelila. Mac to celé překvapeně a trošku vyděšeně sledovala. George rychle vystřelil další kouli, kterou Mac zase poslala zpátky, ale hned ho odrazila telekinezí. Vykolejila ho z rovnováhy a znovu odhodila. Letěl asi 15 metrů než dopadl a už se nezvedl. Opatrně k němu došla. Vzadu na hlavě měl ránu, ze které tekla krev.
„Žiješ?“zeptal se Sheppard, který k ní přiběhl. Přikývla. „Vypadalo to děsivě, ale v noci by to bylo zajímavější.“
„Jak je dostaneme k bráně?“zajímalo ji.
„Takhle.“řekl jenom Ronon a přehodil si George přes rameno.
„Jo a O´Connera si dej na druhé, abys byl vyvážený.“pousmál se John.
„telekinezí ho vezmu já.“zavrtěla hlavou Mac a vydrápala se do kopce. Došla k O´Connerovi a telekinezí ho nadzvedla. Pomalu došli k bráně, zadali adresu a prošli.

Ronon položil George na zem a Mac s úlevou O´Connera jemně pustila. K bráně přiběhli zdravotníci v čele s Jennifer.
„To jsou…“vyvalila oči.
„Jo.“přikývl Rodney.
„Potřebují ošetřit.“řekla.
„Ne!“zarazila ji Mac.
„Potřebujou…“
„Ne. Dejte je do vězení.“
„Mackenzie…“
„Dejte je do vězení a zavolejte mého otce.“poručila Mac a s těmito slovy odešla.
„Je to nebezpečné. Mají stejné, ne-li lepší schopnosti, než Mac. Poslechni.“zamítl to Sheppard. Jennifer se zatvářila zamítavě, ale nechala vojáky, aby je vzali do cel.

„To rameno bys měla šetřit. Týden netrénuj s Rononem a nezvedej Sáru ani nic těžkého.“řekla Kellerová, když ji prohlédla.
„Nebolí to.“namítla Mac.
„Ale no tak. Viděla jsem, jak ses tvářila a co jsi dělala, když jste přišli.“vyprskla. „Znám tě moc dobře na to, abych věděla, že tě to v tu chvíli dost bolelo.“
„No dobře.“přiznala.
„Říkala jsem to.“zatvářila se vítězně doktorka.
„Byla Sára hodná?“
„Jo…pomohla mi vyšetřit jednoho vědce. Až vyroste, byla by z ní skvělá doktorka.“přikývla a pohladila Sáru po hlavičce. „Teda pokud budeš chtít.“
„Ať dělá, co se jí bude líbit. Hlavně pokud nebude někde šlapat chodník nebo kopat silnice.“pousmála se Mac a slezla z postele.
„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ozvalo se městem.
„To bude táta. Pojď Sáro, děda je tady.“vzala ji za ručku a vyšly ven.

„Ahoj, tati.“pozdravila Mac a dala mu pusu.
„Dědo.“natahovala se k němu Sarah.
„Ahoj, maličká. Jakpak se máš?“zvedl ji Christopher. „Ahoj, Mac. Co máš s rukou?“
„Mohl bys toho věčně nechat? Jsi chodící rentgen.“ohradila se.
„Promiň. Co se děje?“
„Našli jsme O´Connera a Wintersona.“
„Ou.“
„Jo, ou. Trošku jsme se porvali. Za tu ruku může Winterson.“
„Kde jsou?“
„Ve vězení…střelila jsem ho devítkou z hodně velké blízkosti a on si tu kulku prostě jenom vytáhl. Bylo to…nechutné.“
„To věřím. Tuším, že se na nich Delroy vyřádil. Rád dělal pokusy. A ti dva můžou být rádi, že dopadli takhle.“
„Jennifer jim vzala krev a dělá nějaké testy, tak uvidíme. Musím jít Sáru uložit. Běž na ošetřovnu a počkejte tam na mě.“

„Už spí? To bylo dneska rychlé.“vyvalil John oči, když Mac o pár minut později přišla na ošetřovnu.
„Bylo.“přikývla. „Máš něco?“
„Mám, ale líbit se vám to nebude.“řekla Jennifer. „Udělala jsem pár testů a zjistila jsem, že si někdo pohrál s jejich DNA. Nemají ji sice trojitou jako Antikové, ale mají tam nějaké výběžky.“ukázala jim na počítači pár obrázků.
„Delroy si vždycky rád hrál.“poznamenal Christopher.
„Dá se to vrátit?“zajímalo Shepparda.
„Nevím.“pokrčila rameny doktorka.
„Co ten stroj na povznesení? Ten přece nějak měnil DNA nebo co.“navrhla Mac.
„Nechceme přece, aby se povznesli, nebo jo?“zamračil se Rodney.
„O to nejde. Jde o to, že bychom mohli jejich DNA pozměnit na původní. Nejdříve teda na tu, aby se mohli povznést a potom zpátky. Máš původní vzorky krve, ne?“otočila se na doktorku.
„Mám.“přikývla Jennifer.
„Půjde to?“
„No, asi by mělo.“přikývl Rodney. „Jde sehnat Zelenku a dáme se do toho.“odešel.
„Fajn, ale to pořád nevysvětluje, proč se tak chovali.“
„Měl je Delroy, Ginny.“odpověděl jí její táta.
„V organismu jsem našla nějakou látku, ale nevím, co to je.“řekla Kellerová.
„Můžu?“zeptal se Christopher.
„Jistě.“přikývla. a pustila ho k mikroskopu.
„Je to…Eagerové tomu říkají Posyl. Ovlivňuje to lidské myšlení a člověk se potom dá ovládat.
„Tím se leccos vysvětluje.“řekla Mac.
„Tohle jsi měla v krvi taky, když…však víš.“vysoukala ze sebe Jennifer. Mac přikývla.
„Ona je Antik, proto to pořádně nepůsobilo. Za pár dní to vyprchá, ale potom budou jako po flámu.“zkonstatoval Christopher.
„Omlouvám se, že ruším vaše malé setkání, ale kdo sakra jste?“ozvalo se ode dveří. Mac se zamračila.
„Tohle je můj otec. Generál Christopher Black.“představila ho a dala si záležet, aby zdůraznila slovo generál. Parker nedbale zasalutoval.
„Omlouvám se, pane.“
„Tati, tohle je plk. Parker…našli jsme možná způsob, jak je dostat zpátky.“
„Jaký?“
„Pomocí toho stroje na povznesení.“
„Půjde to?“
„No, to já nevím.“pokrčila rameny.
„Chtěl jsem s vámi původně mluvit o pojmenování týmů jako je v SGC.“
„Pojmenujte je klidně mrkvička a hrášek. V tuhle chvíli mi to je jedno. Dořešíme to, až bude Winterson a O´Conner zpátky.“
„Jak myslíte.“pokrčil rameny a odešel.
„No, já jdu. Budu v celách.“

Mac došla do cel. O´Conner s Wintersonem už byli vzhůru a zrovna se snažili ohnivými koulemi odstranit štít.
„Oba dobře víte, že to nejde.“ozvala se ode dveří.
„Ty!“zařval George.
„Co to bude tentokrát?“
„Chceš, abychom byli stejně nicotní jako dřív!“přidal se O´Conner.
„Nebyli jste k ničemu. Ty jsi skvělý vědec a ty voják. Co je na tom nicotného?“
„Ty máš všechny schopnosti, tak proč je nemůžeme mít my?!“
„Protože u vás to není přirozené. U mě ano. Nevím, co vám dělal, ale myslím, že mám celkem slušnou představu.“
„Delroy nás zachránil, protože ty jsi nás tam nechala!“vykřikl George.
„Poslal jste mě pryč! Tou zatracenou bránou bych vás protáhla! A vy to moc dobře víte!“vyjela na něho. „Máme způsob, jak vás dostat zpátky.“s těmito slovy odešla.

„Jak to jde?“zajímalo ji, když došla do laboratoře.
„Kupodivu dobře.“přikývl Rodney. „Tvůj táta je opravdu dobrý.“uznal.
„No, zas tak bych to neviděl. Před chvilkou to málem bouchlo. Ale už to skoro máme.“
„Fajn. Takže je můžeme přivést?“zeptala se.
„Myslím, že jo.“přikývl Rodney. „Jenom doladím pár věcí.“
„Chtěla bych, abys šel se mnou, tati.“

„Vezmeme nejdřív O´Connera. Vypadá to, že se míň vzteká. Chci, abyste měli s sebou AERO. Tati, budeš telekinezí držet George, ano?“dávala poslední pokyny před dveřmi cely vojákům. „Tak, vše jasné?“
„Naprosto.“přikývli. Mac přikývla a otevřela dveře. John zadal kód a dveře cely se otevřely. Christopher telekinezí přitlačil Wintersona ke stěně a Mac zatím vyvedla O´Connera. Sheppard zase zavřel dveře a vydali se na cestu. O´Conner šel pozoruhodně klidně. Došli až do laboratoře, kde se postavil na stupínek a Rodney to spustil. O´Conner po chvilce omdlel. Kellerová mu zkontrolovala puls a odebrala vzorek krve.
„Zabralo to. Teď zpátky, Rodney.“ozvala se o pár minut později. Rodney zařízení spustil znova.
„jeho DNA už je zase normální-dvojitá.“oddechla si Kellerová.
„Posyl vyprchá za pár dní, takže se bude ještě chvilku vztekat.“řekl Christopher.
„Dobrý, tak teď George.“přikývla Mac.

„Co jste mu to udělali?!“vyjekl Winterson, když ho přitáhli v bezvědomí.
„Jsi na řadě.“řekla mu Mac a vyvedla ho z cely. Eskorta ho vzala mezi sebe. Šli pomalu chodbami a snažili se vyhýbat lidem. Najednou se Winterson zastavil a rozhodil rukama. Stráže odletěly dozadu.
„Co to děláte?“vyjekla Mac, ale vzápětí letěla dozadu taky a prudce narazila do zdi.
„Mac!“vykřikl její otec.
„Běž…chyť ho!“poslala ho pryč. Teď si byla jistá, že to rameno má minimálně naražené. Zvedla se a rozběhla se za nima. Našla je patro pod sebou. Viděla je z ochozu, jak spolu bojují. Nechtěla, aby se někomu něco stalo. Vytvořila mezi nima štít a Wintersona odhodila ke zdi, kde zůstal ležet. Vojáci, kteří doběhli, ho vzali a odtáhli do laboratoře.

„Rodney, prosím, dělej, protože jestli se probere, znova ho honit nebudu.“zafuněla, když se objevili v laboratoři. McKay už potřetí zapnul zařízení.
„Taky dobrý.“přikývla Jennifer. Rodney to spustil znova. „jeho DNA je už taky v pořádku.“
„Fajn, vemte ho zpátky do cel.“

„Plukovníku, chtěl jsem vám říct, že to bylo nezodpovědné. Utekl vám.“sjel ji o pár minut později Parker.
„No, to utekl. Ale už je zpátky v cele a jeho DNA je zase normální.“odsekla Mac.
„Pokud se to stane znova, vojáci mají povolení střílet.“oznámil Parker a otočil se k odchodu.
„Parkere! Už jste zapomněl?“
„Ne, plukovníku, ale IOA už to ví a mám plné zmocnění k velení Atlantis i za tohoto stavu.“pousmál se a odešel. Mac zůstala šokovaně hledět.

„Co se stalo?“zajímalo Johna, když dorazila k celám.
„Můj trumf je v háji. IOA už to ví, ale dál má plné zmocnění k velení.“
„Tak teď jsme v…“
„Jo.“přikývla a vešla dovnitř.
„Na tohle jsi neměla právo!“zařval George.
„Měla. Nějak jsem vašim rodinám neměla náladu říkat, že jste se zcvokli. Tak sklapněte. Za pár dní budete rádi, že jste tady.“odsekla.

„Takže návrhy jsou SA, SGA a AS,“shrnul nápady Parker o pár dní později v zasedačce.
„Jsou to návrhy IOA…proč jsme nemohli na něco přijít sami?“rýpl si Sheppard.
„Protože jsou na to povolanější.“pousmál se Parker.
„Jo, jistě. Proč to dát bandě vydlabaných vojáků, kteří to budou používat, že?“ušklíbla se Mac.
„Tak které?“
„Libí se mi AS. První a koncové písmeno jsou fajn.“řekla a John přikývl.
„Dobře. Tým pplk. Shepparda bude AS-1 a vás, plukovníku, AS-2. Tým majora Lorna AS-3. Zbytek si ještě rozmyslím.“
„Fajn. Vše?“
„Ano, plukovníku.“

„Mac!“zavolal na ni někdo, když šla chodbou. Otočila se a uviděla, jak k ní míří O´Conner a George.
„Ahoj, už jste to zase vy?“
„Jo, celí my. Chtěli jsme se omluvit a taky vám poděkovat.“řekl za oba George.
„Nemáte zač.“
„Bereme si dovolenou. Na týden.“oznámil jí O´Conner.
„Chápu. Tak si pořádně odpočiňte.“

Doufam, ze se libila ....jinak dalsi povidka bude nejspis ve stredu?...

Porad plati dlouhodobejsi spoiler

Kód: Vybrat vše

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eck%C3%A1_mytologie

jakop: no jiste, bez se projit...to je nejlepsi.... ...
*Jack*: doufam, ze si spokojeny

George je zpátky

Tak jako obvykle úžasná povídka. Jsem ráda, že se chlapci vrátili domů. Jen je škoda, že Mac přišla o eso v rukávu, ale je to nejspíš lepší. Aspoň uvidímě, co si Parker vymyslí zase za blbosti. Nové pojmenování týmu se mi líbí.

Je dobré, že jsou zpátky, jen je škoda, že si nemohli ponechat ty schopnosti, byla by větší sranda, ale myslím, že to nám vynahradí další neshody Mac s Palkerem. Jinak zavedení pojmenování týmů byl výborný nápad.

Už se nemohu dočkat, co sis vymyslela do nového dílu. Ten je naplánován na kdy?

Jo, už se to dá... I když v případě stejných hodností by jednoho do velení určili rovnou, ale tohle stačí (ačkoliv mi příjde AS divný, ale asi to je kvůli tomu, aby to nebylo všude stejný ), jinak díl docela dobrý, i když některý věci bych si zase dokázal představit jinak, ale to se dá ustát...
No nic, na závěr: Těsím se na další díl...
Btw. změň si název tématu...

Mac: Napadl mě název posledího 82. dílu - Návrat ztracených synů, co ty na to?

*Jack*, jakop: dik....ja vedela, ze jsem zas na neco zapomnela.... a jinak napad je skvely

Jinak jsem rada, ze se povidka zase libila....a je naplanovana...no asi na dnesek vecer ....

Mac: Jsem rád, že se ti nápad dílu líbí, chtěl jsem dát Návrat, ale tak už se jeden díl jmenuje.

Chtělo by to i názvy na další díly , jen je musí někdo vymyslet a nemusíš to jen ty, ale mohou ze zapojit i ostatní.

dalsi povidka...udelame Parkerovi papa

Král je mrtev, ať žije král
„Jak je ti?“zajímalo Johna.
„Zima. Já snad nikdy nerozmrznu. Už tak na té planetě bylo -25°C, ale jak začala ta sněžná bouře, bylo tam tak -40.“prskala Mac zahrabaná až po uši v peřině.
„Zvládneš to tu?“
„Jo. Zas tak hrozné to není. Běž už. Ať na tebe nečekají.“pobídla ho.
„Tak zatím.“rozloučil se, dal jí pusu a odešel. Mac zkontrolovala Sáru. Když zjistila, že spí, zalezla si zpátky do postele.

„Už Mac rozmrzla?“zajímalo Ronona, když prošli bránou na jednu z planet.
„Částečně. Přestala se trošku třást, až když jsem si k ní lehnul.“odpověděl John.
„Chytrá holka.“usmál se.
„Nějak si nemyslím, že chtěla v tu chvíli něco víc. Ale tolik sprostých slov během dvou minut jsem od ní ještě neslyšel. Byla strašně naštvaná.“
„Celkem se nedivím. Viděl jsem O´Connera. Byl mokrý, celý červený a měl rolák. Taky nevypadal zrovna příjemně.“
„Mac chtěla tu naši misi přesunout, ale Parker na to nepřistoupil. Říkal, že jsou cvičení na všechny podmínky. Ale hlavně, že on si sedí v teple.“
„Měli bychom botanikům nasbírat nějaké ty rostliny.“zabručel Ronon.
„Hm. Než jsme šli, tak do mě pořád nějaký botanik mlel, ať na to opravdu nezapomeneme.“prohlásil znechuceně Rodney.
„Tak jim jdem něco natrhat.“povzdechl si John. Všichni tři se ohnuli a začali trhat, co jim rostlo pod nohama. Sem tam nějakou modrou kytku, támhle zelenou, támhle fialovou se žlutýma puntíkama a támhle zrovna oranžovou.
„Dejte ruce tak, ať na ně vidím.“ozvalo se za nimi. Otočili se. Mířilo na ně asi tucet lidí s kušemi v rukou.
„Dobře. Hlavně klid.“řekl John a otočil se.
„Položte zbraně a nikomu se nic nestane.“zopakoval muž. Poslechli a zbraně odložili na zem.

„Co se děje?“zajímalo Mac, která přišla do kontrolní místnosti.
„Kód SGC, madam.“odpověděl Chuck a sjel ji pobaveným pohledem, protože měla na sobě rolák a na něm ještě bundu.
„No co? Ještě furt jsem nerozmrzla.“odvětila, když viděla jeho pohled.
„Ano, madam.“pousmál se. Mac sešla dolů a za pár vteřin prošel Woolsey.
„Nebýt tady plno lidí, obejmu vás a dám vám pusu.“vyjekla nadšeně.
„To to bylo tak hrozné?“usmál se Woolsey.
„Ještě horší! Jsem ráda, že jste zpátky.“
„Děkuju. Není vám horko?“
„Dlouhá historie.“
„Plukovníku, před půl hodinou se měl hlásit tým AS-1.“
“AS-1?“nechápal Woolsey.
„Sheppard a spol.“vysvětlila Mac. „Parker chtěl zavést označení týmu a byl tak laskavý, že nám dal vybrat. AS nám připadalo nejlepší. Je to jediná věc, se kterou jsme plus minus souhlasili všichni.“
„Aha.“
„Zkuste se s nimi spojit vysílačkou.“obrátila se na Chucka. Ten přikývl a otevřel bránu.
„Á, pan Woolsey.“řekl s úsměvem právě přicházející Parker.
„Plukovníku.“
„Jsem rád, že jste tady.“
„Madam. AS-1 neodpovídá.“
„Ech jo, kde se zapomněli?“povzdechla si Mac. „Johne, ozvi se.“zkusila to. Ve vysílačce jenom zapraskalo.
„Zkoušel jsem to na všech frekvencích.“
„Žádám o povolení jít na tu planetu a pořádně je sjet, protože se zase zpozili.“otočila se na Woolseyho.
„Běžte.“
„Chtěl bych s vámi.“ozval se Parker.
„Ani náhodou.“vyprskla Mac.
„Třeba budete potřebovat pomoc.“
„Blbé a nemístné kecy obstarám sama. Díky.“
„Půjdu i já.“řekl Woolsey. Mac se zatvářila jako by zrušili Vánoce.
„No, dobře.“povzdechla si. „Tak za 15 minut u brány. Jdu někde najít svoje lidi. Třeba už rozmrzli.“ Při odchodu vrhla velice škaredý pohled na Parkera.

„Další mise?“zakňučel George.
„Je mi to líto.“omluvila se Mac.
„Ještě jsem nerozmrzl.“zabručel O´Conner.
„Doufám, že tam je tepleji.“
„Všude je tepleji. Tak se rychle oblečte a za 10 minut u brány. Mimochodem jdou s námi i Parker a Woolsey.“
“Né.“zakňučeli oba naráz. Mac pokrčila rameny a odešla.

„Vzácná rostlina? Žertujete?“vyjekl McKay skrz mříže. „Rostla všude kolem.“
„Je nám to líto, ale nevěděli jsme to. Omlouváme se.“snažil se John.
„Chápeme to, ale zákony jsou zákony.“řekl muž, který předtím mluvil. Byl menší a trošku zarostlý.
„Měli jsme se před půl hodinou hlásit, takže pokud nás neuslyší, pošlou někoho dalšího.“zkonstatoval Sheppard.
„Budeme na ně čekat.“
„Ehm…jak se jmenujete?“zajímalo Johna.
„Edgar.“
„Fajn, Edgare. Pusťte nás, doprovoďte nás k bráně a už o nás neuslyšíte.“navrhl.
„Uvidíme, musím počkat na rozsudek rady.“řekl Edgar a odešel.
„Myslíte, že už někoho poslali?“zeptal se Rodney. Sheppard se podíval na hodinky.
„Myslím, že jo.“

„Kdyby něco, zkuste nechat mluvit nás.“řekl George, když prošli bránou a vydali se stejnou cestou jako AS-1. Pomalu došli do středověké kamenné vesničky. Z jednoho z domů vyšel Edgar. Trošku překvapeně zamrkal a zamířil k nim.
„Vítejte. Jsem Edgar.“
„Ehm, ahoj. Hledáme naše přátele. Neviděli jste je?“zajímalo Mac.
„Ano, jsou ve vězení.“odpověděl popravdě.
„Co zas provedli?“protočila oči Mac.
„Utrhli vzácné květiny.“
„Aha. Tak my si je vyzvedneme a odejdeme.“prohlásil George.
„Je mi líto, ale musíte počkat na soud.“
„Můžeme aspoň za nimi?“zeptala se Mac. Edgar přikývl a ukázal směr.
„Zkusíme se nějak domluvit.“řekl Woolsey a odešel i s parkerem za Edgarem.
„Fajn a my jdeme.“pobídla je Mac. Sešli do sklepa jednoho z domů a v jedné z cel byl tým AS-1.
„Ahoj, jdete nás odsud dostat?“vyhrkl Rodney a vrhl se k mřížím.
„Skoro. Co jste to zase provedli?“povzdechla si Mac.
„Kdo měl vědět, že se to nemá trhat. Žádné varování tam nebylo.“vyštěkl John.
„Uklidni se. Woolsey a Parker se zkusí domluvit.“řekl O´Conner.
„Tak po tomhle jsem už klidný.“ušklíbl se ironicky Sheppard.
„Přestaň! Můžete si za to sami.“štěkla.
„Kdo hlídá Sáru?“
„Jennifer.“odpověděla. „Neviděl někde někdo Raye?“došlo jí najednou.
„Ještě před chvilkou tady byl.“pokrčil rameny O´Conner.najednou se ozval křik. Mac vyběhla ven a viděla, jak Ray pochtívá po nějaké ženě něco k jídlu.
„Rayi, k noze!“zavolala a hvízdla. Poslechl a přiběhl. „Omlouvám se.“otočila se k žene. „Sežere, co vidí. Je to hrozný mlsoun, ale jinak je hodný. Jenom se tak tváří.“podrbala ho.
„Nic takového tady nemáme. Lekla jsem se.“odpověděla.
„To chápu.“přikývla. „Tak pojď, ty tele jedno.“odtáhla ho pryč.

„Opravdu nic nepotřebujete? My ty lidi potřebujeme. Nemůžete je odsoudit.“snažil se Woolsey.
„Opravdu nic nepotřebujeme.“pokrčila rameny Edgar.
„Jídlo, doktory…“
„Jídlo? Vždyť Atlantis má už tak přesáhlý rozpočet.“zaprotestoval Parker.
„Soud bude večer, do té doby…“ Z venku se ozval vyděšený křik lidí. Edgar, Parker i Woolsey vyběhli ven a viděli, že na příchozí cestě k vesnici se objevili Wraithové. V tu samu chvíli zakřičela varování i Mac, která se zároveň rozběhla do vězení.
„Wraithové!“zafuněl a vyrazila dveře cely telekinezí. „Zbraně jsou támhle.“ukázala do vedlejší místnosti. Johne, Rodney i Ronon si pobrali svoje zbraně a všichni vyběhli ven, kde panoval chaos. Na náměstí bylo pár dřevěných povozů, takže se za nima kryli, zatímco stříleli. Během chvilky bylo všude plno kouře a nikdo nevěděl, co ten druhý dělá.
„Rayi, poslouchej. Musíš hlídat ty mě, ne já tebe, jasný?“domlouvala mu, zatímco přebíjela. Ray zakňučel. „Fajn.“přikývla a začala střílet. Asi 10 metrů od ní se za vozem krčil Woolsey s Parkerem, ale zbytek neviděla. Najednou se zpod kol přikutálel wraithský granát, který se zastavil kousek od ní. Nenapadlo jí nic lepšího než ho kopnout zpátky, ale jakmile ho odkopla, vybouchl. Tlaková vlna ji smetla na zem a vyhodila do vzduchu povoz, za kterým se kryla. Ray k ní přicapkal a začal ji oblizovat.
„Jsem…v pohodě…dobrý.“vydechla, ale když se chtěla postavit, zabolelo ji v boku. „Skvělý.“zavrčela, když viděla třísku, která se jí tam zasekla. Bez váhání ji vytáhla a odhodila pryč. Postavila se a doběhla k povozu, kde se kryli Woolsey a Parker.
„Omlouvám se, že ruším.“ušklíbla se a přebila.
„Jak se odsud dostaneme?“vyjekl Woolsey.
„No, když tady plukovník sebou švihne, prostřílíme se ven…když už teda drží tu zbraň.“poznamenala ironicky. Parker frajersky nabil. „Tak běžte! Rychle!“křikla a všichni vyběhli. Za chvilku doběhli do lesa.
„Jsou pořád za námi. Nezastavujte se!“pobídla je, když se Woolsey zastavil.
„Už nemůžu.“zafuněl.
„No, tak nezbývá, než Wraithům popřát dobrou chuť.“ Woolsey se zase rozběhl.

„Nemůžu se s nimi spojit!“křikl Sheppard, nabil a zastřelil přibližujícího se Wraitha.
„Budou v pořádku.“odpověděl Ronon.
„Nevidím ani Woolsyho a Parkera. Budou spolu.“snažil se ho povzbudit Winterson.
„Já vím. Je jich moc! Běžte! Do lesa! Honem!“rozhodl se pro stejný krok jako Mackenzie.

„Kolik jich je za námi?“zafuněl Woolsey.
„Hodně. Asi 15.“odpověděla Mac a vypálila oheň. Trefila dva Wraithy. Všichni tři zaběhli za velký kámen.
„Nejde mi nabít.“vypískl Parker.
„Skvělý, trčím tady s byrokratem a idiotem.“protočila oči a vypálila sadu posledních nábojů. „Běžte!“

„Na většině takových planet jsou doly. Mohli bychom se tam schovat a dojít tama až k bráně.“navrhl Ronon.
„Ale co zbytek?“staral se O´Conner.
„Ti dva troubové jsou s Mac. Budou v pořádku.“prohlásil George.
„To doufejme.“povzdechl si John.
„Vždyť ji znáš.“pousmál se Rodney.
„No právě.“povzdechl si. Ronon je vedl do vchodu do dolů.

„Vypadá to, že jsme je setřásli. Aspoň na chvilku.“zkonstatovala Mac.
„To…je…dobře.“zafuněl Woolsey.
„Začíná se stmívat. Ten skalní převis vypadá slušně.“ukázala na kopec. „Budeme tam krytí. Na noc je to dobré. Pojďte.“ Pomalu se vyškrábali pod převis. Parker s Woolseym se tam vyčerpaně svalili.
„Jste zraněná!“vyjekl Woolsey.
„Nic to není.“vydechla a pomalu a posadila.
„Kdyby to nic nebylo, krev by vám neprosákla vestou.“vyštěkl.
„Už je to dobrý. Krvácet to přestalo.“mávla rukou. „Měli byste jít spát. Slunce už zapadlo. Zítra vás vzbudím brzo za svítání a vyrazíme.“
„Tak dobře. Dobrou noc.“popřál Woolsey.
„Nemohla jste vybrat lepší místo?“zavrčel Parker a lehl si.
„Uznávám, tohle není histon, ale pořád lepší než trávit noc na Hive ship. Měl byste se vyspat. Tohle bude dlouhá a chladná noc.“ Parker jiště něco zabručel, ale pak ztichl a usnul. Ray přišel k Mac a dal jí hlavu na nohy. Začala ho automaticky drbat za ušima.

„Má někdo tušení, kde jsme?“zívl unaveně Winterson.
„Jo, asi ještě 3 km. Když jsme prošli bránou, viděl jsem východ.“odpověděl Ronon.
„Hele, tamhle je světlo…a chodba je zavalená.“ukázal dopředu John.
„Tak nejspíš vylezeme ven.“pokrčil rameny Rodney. Došli až k sesypanému stropu štoly a vyškrábali se na povrch. Ocitli se uprostřed hustého lesa. Venku už byla tma. Po chvilce hledání našli vhodné místo ke strávení zbytku noci. Takovou malou krytou mýtinku, kde se uvelebili. Na střídačku měli hlídku.

„Plukovníku.“zašeptal Woolsey a zatřásl s Mac, která měla hlavu opřenou o kámen a vypadalo to, že spí. Ray se vzbudil a začal ji oblizovat. Trhla sebou a vzbudila se.
„Nespím.“zabručela ospale a trošku zmateně se rozhlídla. Byla pořád tma.
„Jste strašně bledá.“
„Je mi fajn. Děje se něco?“
„Slyšel jsem něco dole. V lese.“zašeptal. Mac vytáhla dalekohled.
„Je tam hlídka pěti Wraithů. Ok, vzbuďte Parkera. Vyrazíme. Za chvilku bude světlo. Brána je kousek.“
„Nemám tušení, kudy bychom se vrátili.“přiznal.
„No, já ho mám.“přikývla a postavila se. Za pár minut se vydali na cestu. „Půjdeme tama. Snad je obejdeme.“ukázala směr. Sešli dolů z kopce a vydali se temným lesem.
„Asi 4 km tímhle směrem je brána. Za necelé dva kilometry narazíte na zbytek týmu.“řekl Mac po pár kilometrech a opřela se o strom.
„Už nemůžete?“ušklíbl se Parker.
„Dojdu. Jenom si potřebuju vydechnout. Vy běžte. Wraithové tu budou za chvilku.“
„Ale co vy?“zeptal se Woolsey.
„Řekla jsem, že dojdu.“pousmála se. „Běž s nimi a dávej na ně pozor.“řekla ještě Rayovi. Woolsey a Parker se vydali dál a Ray se za nimi neochotně doloudal. Sedla si, opřená zády o strom. Najednou se z křoví asi 30 metrů od ní vynořili Wraithové a vypadalo to, že si jí všimli. Rychle přemýšlela, co udělat. Náboje v P-90 už neměla, berettu by ani nestačila vytáhnout a na telekinezi nebo něco podobného neměla tolik síly. Napadla jí jediná věc a doufala, že se povede. Pořádně se nadechla, aby se uklidnila. Za pár minut k ní došli Wraithové. Jeden zavrčel, klekl si k ní a zkusil puls.
„Je mrtvá.“zavrčel. „Jdeme!“zavrčel a celá skupinka odešla. Mac otevřela oči a vydechla úlevou. Přiložila si ruku na ránu. Dlaň jí zazářila oranžově a zranění zmizelo.
„Aspoň tohle funguje.“prohlásila a pomalu vstala. Nevěděla proč, ale bylo jí lépe. Ránu si zahojila.

„Někdo jde.“zavrčel Ronon a vytáhl zbraň. Nikdo z nich celou noc nespal, takže se dohodli, že vyrazí.
„Rychle! Za stromy!“sykl Sheppard. Po pěšině někdo šel. John pokynul k útoku.
„Pane Woolsey?!“vyjekl Winterson překvapeně a složil zbraň. „Pane.“
„Co se stalo?“zajímalo Rodneyho.
„Plukovník Blacková nás odtamtaď dostala. Noc jsme strávili pod převisem.“odpověděl Woolsey.
„Zvládli bychom to i sami.“odsekl Parker.
„A…kde je?“zeptal se John.
„Ona…zůstala vzadu.“hlesl Woolsey.
„Běžte k bráně. Zajdu pro ni.“vyhrkl Sheppard. Ray se najednou rozštěkal.
„Wraithové!“křikl Ronon. Po pěšině se k nim blížila stejná skupina, jako ta, která našla Mac.
„Palte!“zařval Sheppard. Wraithové se schovali na stromy a začali opětovat palbu. Z lesa jch přibývalo čím dál víc. „Ústup! Parker, Woolsey uprostřed!“zavelel Sheppard po chvilce, když už tam bylo Wraithů mnohem víc než předtím. Rozběhli se k bráně. Po pár minutách doběhli na známou mýtinu, kde se v trávě válelo pár mrtvých Wraithů.
„Mac!“vyjekl John nadšeně. Pousmála se a začala zadávat adresu.
„Co vám tak trvalo? Ahoj, chlupáči.“ Ray se k ní vrhl.
„Jsou…Wraithové…za náma.“zafuněl O´Conner.
„Udržím je.“
„Byla jste…“vydechl Parker.
„Netvařte se tak zklamaně.“ušklíbla se. Brána se otevřela a oni prošli.

„Co se tam teda stalo?“zajímalo Woolseyho.
„No…musím si sednout.“vydechla a doloudala se ke schodům, kde se s úlevou posadila. „Tu ránu jsem si vyléčila sama. No a ti Wraithové…sice jsem se potápění věnovala asi jenom dva roky, ale musíš umět zpomalit svůj puls.“
„Šikovná.“pochopil John.
„Pokud mě omluvíte, zajdu za Jennifer a pak půjdu do postele.“
„Jistě.“přikývl Woolsey. „…Vždycky jsem si myslel, že mise jsou procházka růžovým sadem, ale mýlil jsem se.“přiznal.
„No, mě se to zdálo v pohodě.“prohlásil Parker a nafuněně odešel.
„Bože, to je idiot.“zavrtěl hlavou George a taky odešel.

„Á, plukovníku. Můžu?“zeptal se Woolsey, když další den našel Mac se Sárou v jídelně.
„Jistě.“přikývla.
„Jste v pořádku?“
„V naprostém.“pousmála se a utřela Sáře špinavou pusu. „Parker už je pryč?“
„Jo, na delší dobu budete mít klid.“
„Díky bohu.“oddechla si.

Zase bez nazvu...no kdyby vas nekoho neco napadlo, klidne napiste....

Spolecna povidka s Mooony bude v patek vecer...presny cas nevime, ale do deviti urcite...teda snad.

POZDEJI: diky jakopovi za nazev povidky...je luxusni

Pěkný díl Mac, ale asi si zapoměla že Mackenzie je na léčení alergická jak si zmínila v několika předcházejících dílech

Taky mě to s tím vyléčením zarazilo.

A jinak konečně je Wollsey zpět a Parker pryč

je naleceni alergicka, ale ne na svoje...jenom kdyz chce nekdo cizi lecit ji

v tom případě mi ale zase přijde divný, že se nevyléčila už dávno předtím.... mno to je jedno, další dobrý díl

ok, tak jsem se do toho malicko zamotala.... ...pardon .... no mohlo to byt krajni reseni....nevedela, ze to pujde.... , tak to zkusila a vyslo to