Krásně vyjádřeno Vlade...

Možná jsem křižáky trošku přecenil, ale jen trošičku...
Tak, další díl je zde, trvalo to dlouho, ale přece...
Část 6.: Ztracené město
Převor se ocitl tváří v tvář nejnenáviděnějšímu a nejhrůznějšímu stvoření v Pegasu, wraithské královně. Ta si ho změřila pohledem plným odporu a opovržení, chrčivě se zasmála a nařídila mu to samé co jeho vojákům, ať okamžitě poklekne. Převor se na ní taktéž podíval, ale jeho pohled neprozrazoval žádné emoce. Klidně zůstal stát před královnou, místo toho aby se rozklepal strachy a padl na kolena jako všichni ostatní, kdo tu před ní stáli. Dospěla k tomu, že ho musí naučit poslušnosti. „Poklekni před svým novým vládcem!“ přikázala mu ostře.
Tu se převor narovnal a stanul proti královně ve své plné výši. Předtím stál s hlavou předkloněnou a mírně nahrbený, ale nyní se ukázalo, že je stejně vysoký jako královna, možná o něco vyšší. Kapuce mu spadla na záda a odhalila jeho bílé krátké vlasy, protkané stříbrem a matně se lesknoucí stříbrné znaky na jeho obličeji. A taky jeho nepřítomně vyhlížející oči.
Jeho hůl se dotkla země a z jejího vrcholu vytrysklo modro-stříbrné světlo, a místnost, která se vždy utápěla v temnotě byla nyní plná tohoto světla. Královna vydala odporný skřek, zakryla si oči rukou a ustoupila dozadu, ve snaze uniknout před zdrojem světla. Lidští otroci, krčící se v koutech místnosti vydávali vyděšené ale tlumené vzlyky. A uprostřed všeho toho stál převor se zářící holí a vedle něj stále ještě klečeli tři křižáci.
Převor se podíval na královnu svým nepřítomným výrazem a spustil značně útočným tónem: „Vaše rasa se označuje za vládce této galaxie, pro některé jste bohy, ale jste pouze rasa se schopností vysávat z lidí život. Nemáte nad nimi žádné právo a nemáte žádné právo vztáhnout ruku na lid, který dobrovolně přijal víru Ori. Ori jsou pravými bohy a brzy budou jedinými kdo bude v této galaxii vládnout. Sjednotí ji a přinesou jí věčný klid a mír.“
To říkal a přitom se přibližoval ke královně, která stále ustupovala dozadu. Zády narazila do svého křesla a rozhodla se přejít do ofenzivy. „Vaši bohové vás zde neochrání, nemáte šanci proti armádám wraithů. Poznáváme vaši technologii, máte mnohé společné s původními obyvateli, byli stejně namyšlení s poléhali na svou technologii, ale my jsme je zabili, zabili jsme je do jednoho! Odvolávejte se na své bohy jak chcete, ale tady vám nepomůžou!“ Vykročila proti němu a rozmáchla se rukou aby mu položila dlaň na hruď a vysála z něho život tak, jak to udělala již mnohokrát. Její ruka se ale zastavila o jakési neviditelné pole a prudce se odrazila zpět.
Rozčíleně se podívala na převora, vydala skřek a znovu mu rozkázala: „Klekni přede mnou, řekneš mi vše co budu chtít vědět!“ a aby zesílila efekt svých schopností, dívala se mu přímo do očí. Převor však stál nehnutě na místě. „V tom se pletete. Naši bohové nás zde ochrání. My jsem prozatímní vyslanci, ale brzy dorazí další, pak teprve nadejde váš nevyhnutelný konec.“ Popošel ještě o krok ke královně, takže ho od ní dělila jen nepatrná vzdálenost. „Ale toho se ty již nedožiješ, ale před tím než to tu skončíme, chci vědět všechno co víš ty.“ Jeho hůl trochu pohasla, ale královna sebou trhla a zůstala stát na místě, mírně se chvěla a její pohled se změnil ve stejně nepřítomný jako převorův. Tak tam stáli dobrých deset minut, pak se královna zhroutila do křesla. „Za to zaplatíte, vysloužili jste si nehynoucí hněv wraithů. Najdeme vás a zlikvidujeme!“ Převor si nasadil kápi a odešel ke dveřím. „Můžete to zkusit, sil máte dost, ale čas se vám krátí, nebude trvat dlouho a síly budou vyrovnány.“ S tím se otočil a odešel spolu s křižáky pryč z místnosti.
Královna se ještě pořád chvěla, ale okamžitě natáhla ruku na kontrolní panel a zmáčkla několik kamenů. Symboly se rudě rozblikaly a místností se ozval varovný zvuk. Převor to zaslechl také a moc dobře věděl co to znamenalo. Taky ale věděl, že bude trvat několik minut, než se autodestrukce spustí, takže nebyl nijak znepokojen. Po několika záhybech došli k místu, kam měli namířeno. Ve skutečnosti to byla slepá chodba, ale převorovi připadala ideální. Byla totiž hned u vnějšího pláště lodi. Za pár vteřin se ozval zvuk nástrojů prořezávajících se trupem lodi. Během dvou minut byli všichni na palubě výsadkové lodi a ta odstartovala pryč od wraithské hive. Minutu na to se ozvala exploze a po celém trupu ohromné lodi rozkvetly masivní výbuchy. Exploze mrštila do okolí množství úlomků, ale transport ochránil bezpečně štít křižníku, který je vzal do svého hangáru.
Převor klidným krokem vkročil na můstek křižníku a začal doplňovat mapu galaxie Pegasa, která před ním byla zobrazena. Na mapě se objevovaly další a další planety, adresy bran, některé planety se barvily do ruda, označující wraithské základny, jiné do šeda, označujíce neobyvatelné planety, a jiné do zelena, označující zdroj potenciálních uctívačů ori. To co chtěl vědět ale nezjistil, ani královna nevěděla, kde se nachází Atlantis.
O hodinu později již stála na planetě u brány připravena skupina padesáti křižáků s jedním převorem. Převor zadal ručně souřadnice do panelu u brány a ta se během několika okamžiků aktivovala. Poté vyrazila skupina křižáků, chvíli po nich převor a nakonec další skupina vojáků. Během vteřiny se materializovali na druhé straně. Stáli uprostřed mýtiny, v jakési mělké rokli. Brána stála v jejím nejnižším bodě, a za ní se tyčila pevná skála, od brány tedy vedla jediná rovná postupně stoupající cesta vedoucí do lesa obklopujícího okolí brány.
Křižáci zaujali postavení okolo převora, připraveni na vše. Převor si v hlavě přehrál informace o planetě a vyrazil kupředu, následován svými spolubojovníky. Po slabých deseti minutách opatrné chůze zaslechli slabý hovor, který se ovšem blížil jejich směrem. Převor vydal rozkazy. Křižáci se rozprchli do stran a schovali se za kameny a kmeny stromů. Jen převor zůstal sám stát na cestě.
Brzy zjistil, kdo je oním hlasem. Ze zákrutu lesní cesty se vynořil hlasitě se smějící vesničan, zjevně místní, ale pět lidí jdoucích za ním očividně místní nebyli. Převor o nich slyšel vyprávět jednoho z převorů, který se vrátil z Mléčné dráhy na Celestis. On sám je nikdy nepotkal, jelikož Pegas byla jeho první mise mimo orijské území. Teď je spatřil na vlastní oči. Pět mužů, v maskovacích uniformách, na hlavě přilby, na zádech batohy, v rukou zbraně, které na první pohled nevypadaly nijak nebezpečně, ale každému kdo se opovážil o nich pochybovat dokázaly bez problémů vystřeli díru do hlavy.
Tak převor poprvé uviděl vojáky ze Země. A oni uviděli jeho. Na rozdíl od převora to v nich nevzbudilo takové nadšení. Všichni se okamžitě vrhli ke stranám, pryč z cesty a během pár vteřin zahájili palbu. Na to byl ale převor připraven. Kulky před ním jen neškodně dopadaly na zem. V tom okamžiku zahájili palbu křižáci, schovaní kolem cesty. Pozemské vojáky měli dokonale obklíčené. Stříleli co mohli, mířili přesně, nejedna střela mířila vojákům přímo do obličeje. Situace byla ale poněkud odlišná od té, jakou převor a jeho vojáci čekali. Jednoho z pozemských vojáků zasáhla střela přímo do zátylku, ale než dopadla na jeho kůži, zastavila se o neviditelný štít. Vojáka to ale očividně nepřekvapilo, jelikož se hned jak zásah ucítil otočil a přesně mířenou dávkou poslal onoho křižáka k zemi.
Situace se z bezvýchodné pro pozemšťany rychle změnila v bezvýchodnou pro křižáky. Několik granátů udělalo trhliny v jejich liniích a přesné zásahy vojáků vyřadili z boje dobrou polovinu křižáků dříve než se mohli vzpamatovat. Úsilí křižáků ochablo a toho využil tým vojáků, který prorazil skrz nepřátelské linie a zmizel v lese. Jejich maskovací uniformy nedokázal najít ani převor. Zbytek křižácké skupiny se shromáždil kolem převora. Z padesáti zbylo dvacet a dva ranění. V zájmu urychlení postupu převor nechal raněné kde byli a vyrazil se skupinou k bráně. Nehodlal nechat takový zdroj informací, jakým mohli být zajatci ze Země nechat uniknout.
Za necelých pět minut dorazili na místo. Zaujali pozice kolem brány a sám převor se postavil přímo před ni, s holí postavenou na zemi vypadal poměrně hrozivě. Brzy padl k zemi první z křižáků. Nikdo neslyšel vyjít ránu, ani nikoho neviděl, ale jeden z křižáků se zřítil k zemi s prostřeleným čelem. Ostatní se jen zmateně rozhlíželi, když padl další z nich. Křižáci začali zuřivě střílet do všech stran, bez jakéhokoliv míření, pouze nazdařbůh. Pak se z lesa vyřítilo oněch pět vojáků. Nečekaná situace pro převora byla, že brána se začala vytáčet ještě než doběhli vůbec na dosah panelu. Vír červí díry donutil převora překvapivě mrštně uskočit do svahu vedle brány, aby nebyl pohlcen nestabilním horizontem událostí. To ale dalo šanci tým vojáků, aby proběhli kolem zuřivě ale marně střílejících křižáků a převora. Během okamžiku skočili do brány a zmizeli. Jediné co po nich zbylo byly granát bez pojistky ležící kousek od brány. Pětice křižáků, která chtěla skočit za nimi neskočila nikam. Granát je poslal jiným směrem. Neplatil však na převora, který stihl vstoupit do brány těsně před tím, než se zavřela.
Během okamžiku se zhmotnil na druhé straně. Již nebyl na pasece, louce či lese jak tomu bylo skoro vždy když prošel branou. Stál uprostřed místnosti, proti schodům s bíle zářícími nápisy a vysokému barevnému oknu. Nebyl tu ale sám. Kolem stála desítka vojáků, někteří z nich v palebných pozicích s těžkými zbraněmi. Všichni okamžitě spustili palbu. Převor jen tak tak stihl udeřit holí o zem a vykrýt první rány. Hůl na chvíli zazářila a pak se vrátila do normálu. Pak se ale ozval zvuk, jenž vyděsil každého, kdo se v tu dobu na Atlantis nacházel.
Městem se rozezněl ječivý alarm a interkom začal vykřikovat anticky cosi o nepřátelích ve městě a spouštění automatické obrany. To značně znechutilo generála Shepparda, kterého ten nenadálý řev doslova srazil z postele. Ihned vyběhl ze svého pokoje a hned vkročil do kontrolní místnosti, která byla hned přes chodbu. Co uviděl ho překvapilo. V prostoru brány byl převor, kolem něho se kupily nábojnice odrážející se od jeho štítu a do toho přibíhali další a další vojáci a stříleli na převora. Pak se konečně vypnul alarm a kolem převora se vztyčil městský štít. To všechny přítomné natolik překvapilo, že přestali střílet.
Sheppard se okamžitě tázal nebližšího z techniků, jak je možné, že převor ovládá městský štít. Hned poté se ovšem městský štít kolem převora scvrknul do velikosti fotbalového míče. Převor, bohužel pro něj, musel následovat příkladu štítu a udělat totéž. Poté se štít deaktivoval a město se vrátilo do normálního režimu. Z převora zůstal pouze mastný flek na podlaze.
Na druhé straně galaxie vstal převor ze svého lůžka, jeho hůl zazářila a převorovi se na obličeji objevil spokojený výraz. Na mapě galaxie Pegasa na můstku lodi se objevila fialově blikající planeta.