Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

NApínavý díl. Nová technologie, která se ti opravdu povedla. Aspoň by to vysvětlilo některé nejasnoti ohledně města.

parádní díl, supr příběh...i když teda s tou skvrnkou mikroskopických rozměrů ohledně techniky....ale to neva

jako vždy super povídka, jen tak dál

Super povídka jako vždy. Jen jeden problém a ten tu už byl řečen, takže zbývá říct jen hodnocení....skvělé, jako vždy!!!

Jo, ta chyb no ...mohli byste ji pls. ignorovat? ...reseni by bylo udelat z toho Kelviny, jak nekdo dobre poznamenal, ale to by zas umrzla posadka zriceneho jumperu takze si moc nevyberem

My víme, ale tak Mac, neber si to tak. Někde musí žít rejpalové, kteří upozorní . Myslím, že to všichni bereme, jako důležitý prvek do povídky a to že je to ve skutečnosti jinak? Koho to tlačí je to sci-fi

tak dalsi povidka

Zrada se nevyplácí

V pokoji se rozřinčel budík. Sheppard ho zaklapl a zatřásl s Mac.
„Vstávej!“
„Co je?“zamrčela ospale.
„Jdeme běhat.“
„Mmm…“zaprotestovala.
„Slíbila jsi mi to. Jenom jednou. Tak pojď.“ Mac se s protesty vyškrábala z postele a sjela Johna, který už byl v teplákovce, otráveným pohledem.
„Jak mám svoje tělo přinutit běhat v půl šesté ráno a 10 minut po probuzení?“mručela natáhla si na sebe taky teplákovku.
„Já to dělám každý den.“
„Blázne.“zavrtěla hlavou a stáhla si vlasy do copku.
„Tak pojď. Začínám vždycky u brány, potom po schodech nahoru až k hangárům, potom to beru přes mola a přes most až do jídelny pro něco dobrého.“
„To jsou skoro tři kilometry. To mě zabije.“

„Dobré ráno, dneska jdete taky běhat?“zívl George, který měl službu a zrovna se rozvaloval na schodech.
„Jo, ale není to dobrovolně.“zamručela Mac.
„Víš co? Pro trochu motivaci si dáme závod. Kdo doběhne druhý, splní tomu prvnímu jakékoliv přání, platí?“
„Možná se začnu snažit.“pousmála se. „Majore, odstartujte to, prosím.“
„3, 2, 1, teď.“ Oby vyrazili do chodů, přes hangár a k molům. Po chvilce bylo vidět, že Sheppard poctivě trénuje, zatímco u Mac to není nejoblíbenější disciplína. Za chvilku začala zaostávat. Po molech oběhli celou Atlantis. Mac se celou dobu držela ne víc než 10 metrů za ním. Když dobíhali k jídelně, Mac zrychlila a předběhla ho. Doběhla jako první. Hned se svalila na nejbližší volnou židli a prudce oddechovala.
„No…tak tohle bylo…zákeřné.“zafuněl John.
„Takže moje…přání je, abys se mnou…dneska večer, šel tancovat…“vypravila ze sebe a napila se.
„Platí.“přikývl.
„Fajn. Teď se vydýchám, půjdu se osprchovat a ještě zalézt do postele. Nechápu, jak tohle můžeš dělat každý den.“

Tak takhle začala neděle-jeden z volných dnů. V dobu, kdy Mac s Johnem běželi, nebyla na chodbách ani noha. Zato teď, o tři hodiny později, začalo být ve městě živo. Mac právě dorazila se Sárou do jídelny a namazala jí chleba sýrem. Sama si vzala dva suché rohlíky a kakao.
„Plukovníku?“ozval se Lorne.
„Dobré ráno. Copak?“pousmála se.
„Myslel jsem, že pokud byste chtěla, dneska bych se mohl pustit do toho pokojíčku. Teda pokud vám tam nebudu zavazet. Stejně nemám co dělat.“
„To by bylo skvělé.“rozzářila se.
„Budu ty stěny ale muset přemalovat na bílo a potom si tužkou překreslit obrysy, potom j obtáhnout černou a teprve potom vybarvit.“
„No, vy se v tom vyznáte.“pokrčila rameny.
„Takže na tu stěnu, kde byly dveře, chcete tenhle obrázek?“zeptal se a vytáhnul papír, na kterém byla zebra Marty, lev Alex, hrošice Glorie a žirafí hypochondr Melman na pláži obklopené palmami a z té nejvyšší na ně vykukoval král Jelimán a jeho pravá (někdy i levá) ruka Moris ještě s dalšími lemury a opodál na pláži se opaloval elitní tým tučňáků.
„Kdyby to šlo…“přikývla.
„Jistě. Bude to největší obraz, co jsem kdy maloval.“
„Tak se tam nezapomeňte někde podepsat.“
„Někam dolů do rohu. A na ostatní stěny co?“
„No já právě nevím.“
„Co takhle nechat u ostatních stěn bílý podklad a já bych na ně namaloval vždycky jednu z postav. Těch by bylo pět…to bych viděl na tučňáky na páté stěně. Budou pěkně na sobě.“
„Fakt byste to udělal?“
„Určitě. Atlantis mám nakreslenou snad ze všech stran a tímhle se zabavím na dost dlouho. Jenom vyberte obrázky.“
„To bude úžasné.“
„Jo, ale ty barvy budou pěkně drahé.“
„No to asi jo, ale to nevadí.“
„Pěkný by k tomu byl světle zelený nábytek.“
„Taky jsem si říkala.“přikývla.
„Dobře, tak pokud vám to nebude vadit, pustím se do toho dneska. Možná už začnu i ty obrysy.“
„Ok, barvy jsou ve skladu.“
„Výborně, tak já jdu na to.“
„Děkuju moc.“
„Nemáte zač.“
„Kde máš Sáru?“zajímalo Jennifer, když viděla jít Mac po chodbě o pár hodin později.
„Je s ní John a snaží se ji uspat. Ale vidíme bledě. Je dneska hodně rozdováděná.“pousmála se.
„Plukovníku!“zavolal na ni někdo. Otočila se.
„Pane Woolsey.“
„Místo toho vykecávání byste mi mohla už konečně dodat rozpis služeb a misí na další týden.“
„Sakryš, já na ně úplně zapomněla.“vyhrkla.
„Mohla byste někdy myslet na svoje povinnosti? Nemám moc náladu vám pořád něco připomínat. Nejsem váš diář! Chci to mít na stole do večera.“ Ani nečekal na odpověď a odešel.
„Hm.“vydechla šokovaně Mac.
„Tak tomu se říká nálada.“poznamenala doktorka. „No, už musím jít.“
„Za Rodneym?“
„Za Rodneym.“přikývla s úsměvem.
„Užij si to.“popřála jí Mac a šla si k sobě pro notebook.

„Myslel jsem, že jdeš něco překládat.“pousmál se John se Sárou na klíně. Dívali se spolu na nějaké video.
„Zapomněla jsem na služby a mise. Na co se díváte?“zajímalo ji.
„Na Achmeda.“
„Tak na to zapomeň! Máš pocit, že to je vhodné pro dítě?“
„Ale vždyť to je sranda.“namítl.
„To je.“souhlasila. „Ale není to pro děti. Pusť jí třeba Šmouly, ne tohle. Krom toho by si spíš mohla po obědě zdřímnout.“
„No dobře.“
„Fajn. Budu se někde rozvalovat s hromadou papíru, tak kdyby něco, volej.“
„Neboj.“přikývl. Mac odešla a John uložil Sáru do postýlky a začal jí vyprávět pohádku.

Mackenzie si roztáhla s hromadou papírů o odsloužených službách a misích ve své pracovně, kterou používala málokdy. Sedla si na zem a papíry rozhrnula kolem sebe. Povzdechla si a dala se do práce. Šlo jí to pomalu, ale asi za hodinu byla hotová. Celý soubor poslala Woolseymu. Městem se rozezněl alarm.
„Škoda, že neděle nikomu nic neříká.“ušklíbla se, rychle vstala a rozběhla se k bráně.

„Co se děje?“zeptala se, když dorazila.
„přišel vzkaz ze stanoviště delta. Pro vás, madam.“řekla Amélie. Mac si zprávu otevřela na chráněném notebooku.
„To je od Armina. Prý pro mě něco má. Chce se sejít za hodinu. Poslal souřadnice.“
„Na té planetě jsme už byli.“zkonstatoval Radek. „Je pěkná. Celá lesnatá.“
„Pane?“otočila se na Woolseyho.
„V podstatě je to váš volný čas. Ale vezměte si minimálně další dva lidi.“pokrčila rameny.
„Děkuju.“přikývla a odběhla si někoho sehnat. Věděla, že Ronon je pryč, O´Conner má rande, Rodney taky a Lorne maluje Sáře pokojík. Zbýval tedy jenom Sheppard a Winterson.

„Ale, plukovníku…“zaprotestoval george, když se ho zeptala.
„Majore, prosím…šla bych sama, ale Woolsey mě samotnou nepustí. Moc prosím. Uberu vám jednu noční a koupím pivo.“přemlouvala ho a dělala na něho smutné psí oči. Winterson se na ni chvilku jenom díval.
„No dobře.“svolil nakonec.
„Děkuju.“vyhrkla spokojeně.
„Máte zač.“usmál se.
„Sejdeme se za 15 minut u brány.“
„Jasně.“

„Johne! Johne, potřebuju, abys šel se mnou na planetu. Armin mi poslal zprávu.“
„Kdo pohlídá Sáru?“zašeptal a podíval se do postýlky, kde spinkala.
„Třeba já. Stejně tady budu celý den.“pousmál se z vedlejšího pokoje Lorne.
„Nemůžeme vás takhle využívat.“zavrtěla hlavou Mac.
„To je v pohodě. Stejně tady budu.“zopakoval.
„Tak díky moc.“

„Neříkal, co chce?“zeptal se John, zatímco čekali na Wintersona u brány.
„Ne, neříkal.“zavrtěla hlavou. „V tom vzkazu bylo, že pro mě něco má. Nic víc.“
„Nelíbí se mi to.“
„Mě taky ne, ale co mám dělat.“
„Můžeme?“ozval se právě příchozí George. Oba přikývli. Seržant u brány zadal adresu a oni prošli. Planeta byla, jako většina navštívených, zalesněná.
„Už je tady.“zkonstatovala Mac po chvilce.
„Jak to víš?“zajímalo Johna.
„Řekl mi to.“pousmála se, ale pak se trošku zamračila. „Chce, abych přišla sama.“
„To mi nepřipadá nejlepší.“namítlo George.
„Mě taky ne.“přidal se Sheppard.
„Taky nejsem nadšená. Budu v pohodě. Kdyby něco, mám vysílačku.“
„Buď opatrná, kdyby něco, volej.“
„Neboj. Počkejte tady.“rozloučila se a vydala se na cestu. Armin jí telepatií řekl, že ji bude čekat asi kilometr od brány, pod skalním převisem a ukázal jí přesnou cestu. Předem si prověřila jestli nejsou v okolí další Eagerové. Věřila mu, ale přece jenom ne tolik. Celkem svižným krokem se dostala na dohled převisu, ke kterému byla ale pořád dost daleko. Najednou ucítila, jako by ji někdo žduchl do zad a ona se nemohla nadechnout. Skácela se k zemi.

Probrala se a zjistila, že je v nějakém výklenku. Automaticky sáhla pro zbraň, ale žádnou neměla. Rozhlídla se kolem sebe. Všechno, kromě vesty, bylo na hromadě u protější stěny, kde taky seděl Armin. Posadila se.
„Tohle nebylo nutné.“zaprotestovala.
„Bylo.“
„Psal jsi, že pro mě něco máš. Tak co to je?“přešla k věci.
„Končím. Už to nebudu dělat.“
„To je fajn.“přikývla.
„Ne, ty to asi nechápeš.“ušklíbl se a vstal. V ruce držel její devítku. Mac nabývala stále většího dojmu, že jí něco uniká. „Už ti nebudu nic donášet. Už nebudu tvůj informátor.“
„Aha.“hlesla.
„Nenáviděl jsem chvíle, kdy jsem s tebou musel mluvit a tvářit se, jako bys mě zajímala.“zavrčel zhnuseně. „Nenávidím tě.“
„Tak když to je takhle, proč jsi mě tenkrát zachránil?“zeptala se užasle.
„Bylo to na Delroyův příkaz.“
„Dobře, vzhledem k tomu, že se mě pravděpodobně chystáš zabít, co kdybys mi řekl, jak to bylo od začátku?“navrhla a doufala, že se jí podaří v mezidobí vymyslet nějaký plán.
„Od začátku…hm…dobře. S Delroyem jsme dobře věděli, kdo je můj otec a čekali jsme na příležitost, kdy bychom toho mohli využít. Otec tě určitě varoval, že? Určitě ti řekl, že nám nemáš věřit. Že mě nemáš věřit. Měl pravdu. Kdybys nebyla tak tvrdohlavá a poslechla ho, bylo by všechno jinak a teď bychom tady nevedli tenhle rozhovor. Nicméně…když jsi u nás dělala špeha, Delroy ti celkem věřil. Ne bezhlavě, ale přece jenom. Když ses potom na Atlantis vrátila ke svým lidem a on doopravdy poznal, o co ti celou dobu šlo, byl hodně naštvaný. Tehdy na té základně, kde tě mučil, přišel s nápadem. Bylo až obdivuhodné, že z tebe nedostal nic o Atlantis, ani o tom, jaké planety jste navštívili. Celou dobu, co telepatií prohlížel tvou mysl, se snažil najít slabinu. Nějakou věc, událost, myšlenku, přání, cokoliv, co by mu pomohlo tě zlomit. Jistě, neukázala jsi mu přesně, co chtěl vědět, ale dala jsi mu slabinu. A to je tvoje rodina. Ta, ve které jsi vyrůstala. Ta, co tolik nenávidíš. I když to teď tolik už nejspíš nevnímáš, přesto jsi rodinu vždycky chtěla. A on ti ji mohl dát. Mohl ti dát mě. Poslal mě proto, ošetřit ti rány. Do té doby jsem o tobě jenom slyšel, ale nikdy jsem tě neviděl. Měl jsem působit tak, že sis měla myslet, že bych možná mohl být váš spojenec. Myslím, že tohle se mi povedlo. Musím se ale přiznat, že když jsem ti ošetřoval ty rány, bylo mi tě opravdu líto. Delroy si myslel, že uvidíš tu podobu mezi mnou a otcem, ale tys ho zamlada v tu dobu ještě neviděla. Myslím, že v tu chvíli ti to bylo jedno. Když ses potom pokusila o sebevraždu, Delroye to hodně překvapilo. Podle toho, co o tobě zjistil, si myslel, že to nevzdáš.“
„Nevzdala jsem to.“přerušila ho a zlostně na něj zírala.
„když myslíš.“pokrčila rameny a pokračoval. „O pár měsíců později jsme se dozvěděli, že žiješ a plán byl v podstatě zachráněn. Omráčil jsem jednoho z našich mužů, aby to vypadalo věrohodně. Uvěřila jsi mi. Delroy vždycky vybral nějaké nedůležité informace a nahrál je na paměťový krystal, který mi vždycky dal. A ty jsi celou dobu neměla tušení, že tě tolik nenávidím. Že bych tě nejraději viděl pomalu umírat.“
„Vy, Eagerové, jste tak zvrácení. Nekřížíte se náhodou mezi sebou, protože tohle vypadá na vážnou duševní poruchu.“ušklíbla se Mac a vstala.
„Sedni si zpátky!“přikázal a namířil na ni zbraní.
„Není nabitá.“pousmála se. Armin sklonil maličko hlavu dolů. Mac mu rychle vykopla zbraň z ruky a zároveň ho kopla do hlavy, až skončil na zemi. Zbraň odklouzala stranou. Armin jí podkopl nohy, takže i ona skončila na zemi. Oba se rychle zvedli.
„Jenom jeden z nás odtud odejde živý.“prskl.
„A to ty to nebudeš!“zavrčela. Armin zaútočil. Mac byla dost rychlá, ale vypadalo to, že její bratr je rychlejší, takže jí nezbylo nic jiného, než vykrývat jeho útoky. Nebyla ani schopná v té rychlosti si vytvořit štít., ani odhodit ho jinam. Mrštil jí o stěnu skály, o kterou se odrazila a skončila na zemi. Zatřásla hlavou, aby zmizely mžitky, které měla a najednou cítila, že lež na své zbrani. Rychle sáhla pod sebe, vytáhla ji, nabila a vystřelila. Arménův úšklebek zmizel, když ho trefila do nohy. Spadl na zem a Mac rychle vstala.

John s Georgem seděli u brány a na čtverečkovaném papíře hráli lodě.
„Hm…“podrbal se na hlavě George. „Co takhle…B2?“
„Zásah. Potopená.“zahučel Sheppard.
„Jo.“zaradoval se.
„No…E3…“
„Voda.“ Najednou uslyšeli výstřel. Oba strnuli.
„To byla devítka.“zkonstatoval John.
„Byla.“přikývl pomalu major.
„Mac.“vydechl. Oba se rozběhli směrem, odkud výstřel slyšeli.

„Mac…Mackenzie, ozvi se…“zakřupalo ve vysílačce. Mac, která mířila na Armina, se po ní podívala. Neměla odvahu odpovědět.
„No, tak, zabij mě.“popichoval ji a snažil se zastavit krvácení.
„Že bych ti udělala tu radost? To těžko.“ušklíbla se ledově.
„Zbabělče!“uchichtl se.
„Já nejsem vrah, Armine.“ Mac se k němu otočila zády a vzala si výstroj. Slyšela, že se Armin pohnul, ale nestačila se ani otočil a on ji žduchl na zem. Zbraň jí vypadla z ruky. Rychle se převalila, vytáhla nůž z pouzdra a než se stačil postavit, podřízla mu krk. Jenom vyvalil oči.
„Tys…to…udě…la…la.“vydechl a s otevřenýma očima padl k zemi.“ Mac se na něho jenom bezvýrazně dívala.
„Mac! Jsi v pořádku?“vydechl John, který právě přiběhl a viděl ji dřepět u Arminova těla. Když se otočila, vyvalil oči.
„To není moje krev.“vyhrkla, když viděla jejich pohledy. Celá její uniforma byla od krve a na stěnách byly stříkance.
„Co se stalo?“zajímalo George.
„Využil toho, že jsem chtěla rodinu a já husa blbá mu naletěla.“vyštěkla.
„A jsi v pořádku?“zeptal se opatrně John. Přikývla.
„Na co byste chtěla rodinu, když máte nás?“pousmál se George.
„To je fakt. Mám tátu, svoje dvě holky a vás. Co jiného bych chtěla.“uznala už taky s úsměvem.
„Tak půjdeme.“pobídl ji.
„Počkej. Máte někdo papír a tužku?“
„Tady.“podal jí čtverečkovaný papír s jednou stranou pokreslenou loděmi a tužku. Mac načmárala nějaký vzkaz a hodila ho na Arminovo mrtvé tělo. Vzala si výstroj a otočila se k odchodu. Její doprovod si přečetl vzkaz.
„Tohle se ti stane taky. Pallas.“ Kluci si domysleli, že Mac musí být pořádně naštvaná, když se podepsala jako Pallas.

„Připravený?“zeptala se Mac večer v tělocvičně a pustila CDčko.
„Co to je sakra za písničku?“zamračil se John.
„To je z Muzikálu ze střední 3. Now or Never. Byla jsem na tom s Abby v kině. Je to dobrá písnička. Tak se postav vedle mě. Začneme pravou nohou. Pravá dopředu, levá v pokleku do boku, pravá menší výkop a ohnutí dolů. Chápeš?“ukázala mu to.
„Ne.“zavrtěl hlavou.
„Je to jednoduché.“ukázala mu to ještě jednou a pomalu.
„Víš, co je lehké? Tohle.“vzal ovladač a přepnul na pomalou písničku. Vzal ji za ruku a otočil ji k sobě. Chytla se jemně jeho ramena. Musela uznat, že ve standardních tancích byl John jednička. Kdysi tancovala celkem často, ale nikdo ji nikdo ve waltzu nevedl jako on. Najednou se ocitla ve vzduchu a John se s ní otočil. Nikdy tohle netušila a byla ráda, že na tuhle jeho novou stránku přišla.

Takze dalsi povidka v utery nebo ve stredu ...
Doufam, ze se povidka libila....

Jinak spoiler vam psat nebudu, protoze bych prozradila cely dej...

Jůůůů jako vždy super!! Už se těším na další Jen mě mrzí, že to vzala s velkým klidem, tu smrt jejího bráchy...no, ale to je Mac

Tak tentokrát nemám, co vytknout

„Tys…to…udě…la…la.“

Chtěl jsem se zeptat - já jsem si skoro jistý, že něco podobného bylo v nějakém seriálu nebo filmu, možná jen v obměně "Tys to dokázal", nebo tak. Nevíš, kde to mohlo být (jen samozřejmě jestli si se tím inspirovala, pokud ne, tak se asi nedá očekávat, že bys to věděla )
A ještě jednu věc schvaluju - Achmeda - toho kluka taky miluju

Taktéž nemám co vitknout. Smrt Armina mi některak nevadí, moc se mi nelíbil, ale je mi líto Mac. Když jí zradí vlastní krev. A JOhn jako tanečník, tak to se mi moc líbilo

Dark Angel: No, nekde to bylo...jenom nevim kde...teda pokud se nepocita jedna pohadka, co mam na audiokazete a rika to jenom cernokneznik... ...ale tam to bylo : "Oni to dokazali, takhle z toho 13.podlazi nebude nic." ...ale netusim v jakem filmu to bylo

Jsem rada, ze se vam to libilo...

Dark Angel: A nebylo to náhodou ve filmu Můj soused zabiják 2?

Ten to nebude, ten jsem ani neviděl.... To bylo nějak, že chlap odcházel a říkal něco na způsob: "Stejně to neuděláš" , ptž se už předtím setkali a ona/on nebyl/a schopný/á ho zastřelit....mno a takhle ho střelil/a a když k němu potom došel/došla tak mu/jí to takhle řekl.....nevím no kde to bylo, ale ono to není až tak podstatný, jen že mě to tak napadlo.....

povídka super, akorát ten bratr mě dost překvapil.....taková dě.....mrcha.... no jinak moc se těšim na další díl..
a koukam že tu někdo má rád Madagaskar

líbilo se mi to a těším na další pokračování

Tak vy moji mali kulisci .... povidku ze stredy posuneme na...neurcito....ale misto ni bude ve ctvrtek spol. povidka s rocketmanem...huraaaaa ...videla bych to okolo 20:00

Až ve čtvrtek Tak do tý doby mě klepne

Takze konkretni udaje....povidka bude zitra v 20:30 (pokud pozdeji, tak se omlouvam, nevim jak to stihnu z autoskoly)

Dámy a pánové...spoečná povídka s rocketmanem právě přichází

Two worlds

„Tohle mě raz zabije.“zívla Mac a unaveně si položila hlavu na stůl v jídelně. „Tohle není fér. Ty jdeš za chvilku do postele a já jdu ven. Protože na té pitomé planetě je teprve teď ráno.“
„Zítra se vyspíš. Vezmu Sáru pryč.“řekl John a podal jí kafe.
„Dík, neviděl jsi O´Connera a Wintersona?“
„Jo, chystali se.“odpověděl. Mac přikývla a dopila kafe.
„Už půjdu, ať tam nejsem poslední.“řekla a vstala.
„Nezapomněla jsi na něco?“pousmál se a chytl ji za ruku. Dala mu pusu.
„Buď opatrná, jasné?“
„Provedu.“usmála se a odešla.

Celá Atlantis byla v tuhle noční hodinu opuštěná. Mac procházela liduprázdnými chodbami a nenarazila na jediného člověka. Když míjela jednu z nedávno objevených laboratoří, zarazilo ji, že se tam ještě svítí. Nakoukla dovnitř. Za jednou z konzolí seděl Rodney.
„Ahoj.“pozdravila ho. „Co to děláš?“
„Co bys řekla? Dělám to, za co mě platí?“odsekl. Bylo vidět, že je naštvaný.
„Už víš k čemu to je?“
„Je to jeden z těch jejich hokusů-pokusů, který stejně nefungoval. Ještě jsem nepřišel na to, k čemu to slouží.
„Třeba to mělo dělat hranolky.“nadhodila.
„No to asi těžko. Je to propojené s bránou.“
„tak třeba to mělo dělat hranolky pomocí brány.“pousmála se.
„Haha. Velice vtipné. Co kdybys sis to strčila někam?“
„Jak chceš. Ale nezapínej to, dokud nebudeš přesně vědět, co to dělá? Jasné?“ujišťovala se a odešla.

„Madam.“zasalutoval George.
„Pohov.“přikývla Mac a přešla ke stojanům s vestami. Vzala si tu svoji a položila ji na stolek. Sbalila si do ní standardní výbavu.
„Počkáme vás u brány, madam.“oznámil George.
„Dobře, za chvilku jsem tam.“přikývla Mac. O´Conner s Wintersonem odešli.

„Ještě nespíš?“podivil se John, když procházel kolem laboratoře.
„Ne. A co ty tady děláš? Nemáš být se Sárou?“opáčil Rodney.
„Už spinká. Mac před chvilkou odešla a já jsem byl ještě něco vyřídit.“
„Aha…hele začalo to blikat.“ukázal McKay na panel. „Co to…?“ Na obrazovce se objevily různé grafy a nápisy. „Tohle je špatné.“
„Co?!“
„Tohle zařízení je nějak propojeno s bránou a já netuším, co dělám.“vyjekl Rodney a běhal od jedné konzole k druhé.
„S bránou?....Mackenzie!“vykřikl John a rozběhl se k bráně.

Mezitím Mac dorazila k bráně. Seržant začal zadávat adresu a ona mezitím opakovala poslední pokyny.
„Takže jasné?“
„Naprosto.“přikývli kluci. Brána se otevřela.
„Tak jdem na to.“pobídla je Mac a prošla. Za ní prošli i George a O´Conner.
„Né, zastavte je!“vykřikl John, který doběhl s Rodneym v patách. Z ovládacích konzolí začaly prskat jiskry.
„Brána si bere mnohem víc energie než obvykle.“vyjekl McKay.
„Rodney?!“
„Já nevím….nevím, co se děje!“ Brána se zavřela.
„Co se sakra stalo?“
„Jdu to zjistit.“hlesl Rodney a odběhl.

Smaragdová galaxie, Babylónská věž, místnost s bránou
„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil seržant.
„Nějaký kód?“zajímalo Tomase, který stál opodál a bavil se s generálem O´Neillem.
„Ne, pane.“ Najednou se z panelů vyvalil dým a jiskry.
„Kde je štít?“vykřikl O´Neill.
„Brána si bere hodně energie k udržení červí díry a na štít už jí nezbývá!“odpověděl seržant.
„Bezpečnostní týmy k bráně! Hned!“zakřičel Jack. K bráně naběhly dva týmy.
„Proč to tak mění barvu?“zajímalo Tomase a udiveně pozoroval bránu, ve které se střídala zelená a modrá.
„Nemám tušení, pane.“hlesl seržant.
„Sežeňte McKaye!“přikázal O´Neill. Bránou najednou proletěli tři lidé. Ve velké rychlosti dopadli tvrdě na zem a doklouzali až ke stěně, kde zůstali bez pohnutí ležet.
„Rodney, dělej něco!“, naléhal Tomas.
„Snažím se!“
„Tak alespoň řekni, co se děje“
„Pořád jenom blah blah blah. Jednoduše brána nabírá až příliš moc energie. Jestli to bude pokračovat, přetíží se a dojde k masivnímu výbuchu!“
„Snaž se“
„Snažím se sakra!“ řekl Rodney a stále něco klikal na notebooku. Pak se zastavil, třikrát zaluskal prsty, seběhl do hlavní místnosti a rychle doběhl k bráně. Asi krok od ní si dřepl, mávl rukou nad zemí. Ze země pak vyjel panel plný krystalů. Rodney se v něm začal hrabat a po chvilce vytáhl jeden podlouhlý zelený krystal. Brána v tu ránu zhasla.

ATLANTIS
„To myslíš vážně?“vyjekl John.
„Já nevím, jak k tomu došlo. Tohle zařízení slouží k přenášení do jiných realit a na jiná místa.“vysvětlil Rodney o pár minut později.
„To mi chceš říct, že jsou….bůh ví kde? Proč jsi to zapínal?“
„Zaplo se to samo, když jsme tu laboratoř našli…Antikové chtěli během války s Wraithy vědět, jak jsou na tom v jiných realitách….jako třeba, kdyby jinde měli výhodu nebo zbraň…nebo tak,….ale ono to nefungovalo….teda fungovalo, ale bralo to hodně energie a způsobovalo to velké poškození….to jenom kdybys to chtěl vědět.“
„jak zjistíme, kde jsou?“
„To nevím, ale přijdu na to.“

ZPĚT VE SMARAGDOVÉ GALAXII – VĚZNICE
„Á..sakra…“hlesla Mac „Au, moje ruka.“vyjekla bolestí, když se o ni opřela potom, co se probrala.
„Co s ní máte?“zajímal se George a trošku prkenně k ní přešel. Na tváři měl šrám, který krvácel.
„Já…nevím…zlomená není, ale bolí. Proč jsem zase já nejvíc dolámaná? Vy jste v pořádku?“
„Celkem.“přikývl O´Conner. „No, vzhledem k tomu, že jsi nejlehčí se není čemu divit. Prostě jsi prosvištěla nejrychleji. Co hlava?“
„Hlava?“nechápala a sáhla si na čelo. Na ruce se jí objevila krev. Utřela si ji do rukávu.
„Je to na šití.“zkonstatoval O´Conner, když se na to podíval.
„Smůla, šitíčko jsem si nechala doma.“ušklíbla se a pomalu se postavila.
„Má někdo tušení, kde jsme?“zeptal se O´Conner. Zbytek zavrtěl hlavou. V tom okamžiku se otevřely dveře. Stál tam Jack a nějaký další muž. SG-16 zpozorněla.
„Jacku..:!“vyhrkla Mac. Jack jenom vyvalil oči, ale hned zase nasadil kamenný výraz.
„Kdo jste?“zeptal se.
„Ehm…na vestě byla jmenovka.“odpověděla.
„To těžko. Vy nejste ti, za které se vydáváte!“
„Zvláštní. Já si připadám pořád stejně.“ušklíbl se George.
„Tak dost!“štěkl Jack.
„Co se stalo?“změnil téma O´Conner.
„Prostě jste sem proletěli bránou.“odpověděl ten druhý muž.
„Kdo jste?“zajímalo George.
„Plukovník Tomas Smith, majore.“odpověděl.
„Mac!“vyjekl O´Conner a klekl si k ní, protože se svezla po zdi dolů.
„Točí se mi hlava.“zašeptala. „A asi budu zvracet.“
„Potřebuje doktora.“otočil se na ně Winterson.
„Může to být trik.“odvětil Jack a i s Tomasem odešli.
„Zvládnete to?“zeptal se George. Jenom trošku přikývla.

„Proč jste tak reagoval?“zajímalo Tomase, když došli do jeho kanceláře. O´Neill se posadil.
„Ona…je mrtvá.“odpověděl po chvilce.
„Ta…“
„Mac…sestřelili ji. Nad pouští…hledali ji hodiny. Po třech dnech ji našli. Její zranění….ve své podstatě nebyly tak vážné, ale byla v horké poušti tři dny sama a bez vody…zemřela vyčerpáním a dehydratací….Chodili jsme spolu.“
„To je mi líto.“řekl soucitně Tomas. „Ale měli bychom je ošetřit.“
„Dobře…ale chci dohled mariňáků a při náznaku útoku střílet.“

Dveře vězení se otevřely a vešlo šest těžce ozbrojených lidí a s nimi Tomas.
„Kdo z vás potřebuje ošetřit?“zeptal se. O´Conner s Wintersonem ukázali na Mac. Tomas trhl hlavou a dovnitř vešla Kellerová.
„Jennifer!“řekla Mac nadšeně.
„My se známe?“zeptala se doktorka.
„Evidentně ne.“povzdechla si a postavila se. Mariňáci ihned nabili a zamířili.
„Ta rána vypadá ošklivě. Posaďte se.“pobídla ji a ukázala na lavičku. Mac si sedla. Kellerová jí ránu prohlídla a po chvilce sešila a zalepila.
„Jste ještě někde zraněná?“
„Jenom paže, ale zlomená není.“a vyhrnula si rukáv.
„Máte pravdu, ale je pohmožděná. Bude tam velká modřina.“zkonstatovala a stáhla jí rukáv bundy zpátky.
„Prohlídněte ještě je, když už tady tak ochotně jste.“požádala ji Mac. Doktorka přešla ke zbytku.
„No, vypadá to, že tady major bude mít na hrudi pár dní obtisknutou svoji zbraň a má zhmožděných pár žeber. A tady O´Conner je až na pár modřin v pořádku.“
„Dík.“přikývla Mac.
„Není zač. Zařídím, aby vám donesli vodu. Hlavně vy, plukovníku, byste měla pít.“ a odešla.

„Chcete je vyslechnout?“ujišťoval se Tomas. O´Neill přikývl. „Po dobrém nebo po zlém?“
„Zkusíme to po dobrém.“odpověděl Jack a vešel do vězení. Zajatci zpozorněly. „Neděste se. Jdu se vás zeptat na pár otázek….Začneme tou nejlehčí. Kdo jste?“ Slova se ujala Mac.
„Jsme SG-16 a jsme z Atlantis z galaxie Pegasus.“odpověděla trpělivě.
„To není možné. Atlantis byla zničena. Takže znova. Kdo jste?“
„Proč mám dojem, že mi pořád něco uniká.“zašeptal O´Conner.
„Protože nejspíš jo?“opáčil taky šeptem George.
„Sedíš si na uších?“zeptala se ho drze Mac.
„Jak jste se sem dostali?“
„No to kdybych věděla. Jacku…prosím…“
“Tak jo, ptám se naposled, odkud jste!“ zavrčel Jack nebezpečně na Mac.
„Jacku, ty mně znáš, nelhala bych. Opravdu jsme ze Země. Z Atlantis“, snažila se ho přesvědčit Mac. George si při slovu NELHALA odkašlal.
„Ne, neznám. Jsi mrtvá!“trval na svém.
„To je skvělé. Proč jsem v každé realitě mrtvá? Poslouchej, taky to nedokážu pochopit. Ale musíš mi věřit“, řekla. Najednou do místnosti vešel Zelenka.
„Pane“, řekl a začal mu něco šeptat do ucha.
„SAKRA!“, vykřikl Jack.
„Co...co se děje?“, zajímal se Winterson.
„Nic co by vás muselo zajímat“
„Jacku...“, konejšila ho s úsměvem Mac.
„Takže, shrňme si to. Máme tady vojáka, jenž byl před necelými pěti hodinami spatřen v Iráku. Dále je tu moje mrtvá expřítelkyně a vědec, který momentálně zkoumá ruiny na S-025 spolu s ST-3. Něco tu není v pořádku“
„To máš pravdu, není. Jen nás nech přijít na vysvětlení“
„Čeho? Vždyť mrtví vstávají z hrobu každý den, ne?“ušklíbl se.
„Ne. Tam u mě doma jsem nezemřela a jsem nyní hlavní vojenskou velitelkou Atlantis“, vysvětlovala stále. Do místnosti pak vešel McKay klikajíc něco na svém PDA.
„Ah, O'Connere, nemáš být náhodou s ST-3 na S-025? Něco mi říká, že ve vězení by jsi být neměl.“ podivil se Rodney.
„McKayi.“ vstanul celou tu dobu mlčící Winterson ze země.
„Ano? Znám vás?“
„No, tam doma...ano“
„Tam doma? To jsem jako zkopírován dvakrát?“ zasmál se Rodney.
„Ne, máme důvod si myslet, že jsme se ocitli v alternativní realitě“ pokrčila rameny Mac.
„To by vysvětlovalo, proč brána málem *vybuchla *.“zamračil se O´Neill.
„Ano, kdybych to včas nezastavil, Babylon by už neexistoval“
„Babylon?“podivila se SG-16.
„McKayi!“, zepsul ho Jack.
„No, já jsem stejně na odchodu“, usmál se jenom rozpačitě Rodney a odpochodoval pryč.

Smaragdová galaxie, Babylon, kancelář generála O'Neilla

„Řekl jsem NE!“ štěkl Jack.
„Generále, musíme jít na tu záchranou misi.“přesvědčoval ho Tomas.
„Žádná nebude! K záchranné misi druhého stupně je třeba také záložního týmu, který vám nedám!“
„A co ti, co tvrdí, že jsou z alternativní reality?“navrhl opatrně.
„Jak vás to vůbec mohlo napadnout?“
„No, nějaký ten výcvik určitě mají a my je teď potřebujeme každého!“
„Nedá se jim věřit! Co když je to nějaký trik Hassassinů?“
„Můžeme jim prohledat mysl pomocí sondy z S-020.“ navrhla Sam.
„Ale to je velmi bolestivé.“ namítl Daniel.
„No, dáme jim na výběr...“ usmál se Tomas.

Zpět ve věznicích

„Takže už máte rozumný návrh?“ zeptala se Mac, když Jack vešel do místnosti v doprovodu Tomase, Daniela, Sam a Mephaly.
„Tak trochu.“
„Posloucháme.“
„Dáme vám na výběr...“ začal Tomas. „Víme, že víte vše o Atlantis a podobně...avšak taky víme, že Hassassini vlastní velmi mocné technologické zázraky, díky kterým dokáží telepaticky brát nějaké vědomosti a ukládat je k sobě do mozku. Něco podobného teď můžeme použít“
„Takže nabídka zní?“ zajímala se Mac.
„Buď se necháte podrobit psychoskenu a tím nám odhalit i ty nejtajnější věci z těch nejtajnějších, nebo vás budeme muset...neutralizovat.“
„Co to má znamenat?“zeptal se Winterson spíš jenom pro jistotu.
„Nebudeme moct vás nechat naživu.“ vysvětlil Jack.
„Takže buď máme odhalit, jestli jsme spali s Joe Flanniganem, nebo zemřít?“ušklíbla se Mac.
„Bohužel, jste až příliš velké bezpečnostní riziko“
„Cože?!“, naštvala se Mac a v tu chvíli celý ST-1 tým i s Jackem odletěli dozadu a narazili se do stěny. „Ups“, dodala ještě. „To se někdy stane.“podotkla nevinně. Spustil se alarm a ze stropu vyšel jasný kužel energie a zasáhl celý SG-16 tým, který ihned spadl k zemi omráčený.

Probudili se znovu v tom samém vězení s tím rozdílem, že ta věznící „klec“ byla obklopena energetickým štítem.
„Co se stalo“zeptal se O'Conner, který se probudil jako poslední.
„Tolik k plánu A. Schopnosti jsou pryč.“povzdechla si Mac a zkusmo mávla rukou.
„Proč je kolem ten štít?“ zajímalo Wintersona.
„Hádám, že mi zabraňuje v používání čehokoliv.“ řekla Mac.
„Asi odsud budeme muset vypadnout. Dali jsme jim záminku k tomu, aby nás zabili.“ prohlásil O'Conner a trošku vyčítavě se podíval na svoji velící. Všichni poté začali polemizovat, jak to udělají.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, hlavní místnost

„Plánovaná aktivace brány.“ řekl Zelenka do interkomu. To už Jack a ST-1 stáli před otevřenou branou, odkud vyšel pan Peterson spolu s panem Woolseym.
„Pane Petersone. Pane Woolsey“, přivítal oba dva Jack.
„Generále“, usmáli se oba dva naráz.
„Proč tu máme teď dva vyslance z IOA?“
„Odteď budou všechny záležitosti týkající se Babylonu řešit dva vyšší vyslanci IOA a to hned z několika úhlů pohledu. Vojenského, vědeckého, ekologického, ekonomického a dokonce i z morálního hlediska.“ odvětil Peterson.
„Aha.“ pousmál se Jack.
„Chápu správně, že teď máme krizi? Vojenskou i vědeckou?“, zeptal se Woolsey.
„Obávám se, že ano. ST-2 tým byl zajat Hassassiny, stejně tak, jako záchranný tým majora Lorna. Dále se sem stihli přenést lidé pravděpodobně z alternativní reality. Potřebujeme jejich pomoc, ale nevíme, zda-li jim můžeme důvěřovat. Jedna z nich, Mackenzie Virginia Blacková ovládá telekinetické a možná ï telepatické schopnosti, kterým jsme učinili přítrž pomocí zkombinovaní EM štítu a našeho zařízení na blokování těchto schopností. Zanedlouho jim dáme mozkovou sondu Hassassinů – psychosken.“ dokončil Jack.
„Tak to zní vážně.“ zamračil se Woolsey.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, 8 patro - věznice

"Opravdu si myslíte, že mě tenhle štít zadrží navždy?"zeptala se Mac ochranky, která stála u dveří, ale oni ji jenom ignorovali.
"No, zadrží tě na tak dlouhou dobu, abychom stihli aplikovat psychosken", řekl Jack, který rychle vešel do dveří.
"No tak Jacku, můžeš nám věřit"zkusila to znova.
"Tak zaprvé, pokud vím, mám na uniformě hvězdičky, takže bych ocenil, kdyby jste zasalutovala a říkala mi PANE. A za druhé, projevili jste akt nepřátelství, když jste mi způsobila tohle." ukázal na bouli na hlavě.
"Ou." hlesl Winterson.
"Není to moje vina. Prostě mi to nějak ujelo." pousmála se Mac a Jack se na ni jenom zamračil.
"Za pět minut bude psychosken připraven", řekl ještě stroze a odešel.
„Proč se mi slovo psychosken nelíbí?“hlesl George.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, zasedací místnost

"Takže, nejdříve mi povězte, jak ten daný psychosken funguje", začal Woolsey.
"No, v podstatě toto zařízení vysílá jakýsi druh rentgenových paprsků do mozku a výsledky posílá zpět do počítače, který tohle všechno vyhodnocuje a ukazuje tak myšlenky a vzpomínky toho, jenž je pod vlivem." vysvětlovala Sam.
"Jo, ale tyto paprsky způsobují také vedlejší efekt. Ten, jenž je pod vlivem psychoskenu má pak silné migrény." vložil se do toho Daniel.
"Ale z důvodu, že toto je krizová situace, tak tohle zanedbáme." pousmál se Tomas.
"Dobrá, udělejte ten psychosken a informujte nás." rozhodl Peterson.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, 8. patro- věznice

"Je to připravené?", zeptal se Tomas Rodneyho, který něco klikal na svém tabletu. Před ním byl malý pojízdný stolek a na něm ležel Hassassinský psychosken.
"Yop", řekl jenom a klikl potvrdit. V tu chvíli začalo zařízení zářit a vydávalo divný zvuk. Rodney ihned odběhl pryč a zase něco naklikal na svém tabletu. Energetický štít kolem věznice SG-16 se rozšířil a zahrnul tak i Hassassinské zařízení. Mac, George i O'Conner se ihned chytli za hlavu a začali křičet.
"16%."řekl Rodney.
"Zastavte to!" křičela Mac v křečích.
"25%." řekl poté Rodney.
"Je to týrání." zaprotestoval Daniel, ale Jack jenom ukázal, ať nemluví.
"32%!"
"Nejde to urychlit?" zeptala se Mephala.
"Ledaže by jsme je chtěli mít v podobě radioaktivního prášku" odvětila Sam.
"40%."
"Néééééééééé!" křičeli stále všichni. Z nosů jim tekla krev, stejně tak, jako z uší.
"Už jsme v polovině!" zakřičel pak Rodney.
"Proč to děláte?" zakřičel O'Conner.
"Nemáme na výběr." řekl Jack. Do místnosti pak vešel Woolsey a Peterson, ale jakmile uviděli SG-16 raději zase odešli.
"75%!"vykřikl Rodney.
"Mají zrychlený tep." křičela Sam dívajíc se na své PDA.
"Musíme pokračovat." rozkázal Jack.
"83!"
"S takovouhle se jim roztrhne hlava!"
"Už jsme blízko!"
"91%!"
"No tak!" jančila Sam a dívala se, jak tlak nebezpečně stoupá.
"97...98...99...100!"vykřikl konečně Rodney a stiskl tlačítko pro vypnutí zařízení.
"Jak jsou na tom?" díval se Daniel Sam přes rameno.
"Spusťte léčicí sekvenci" přikázal Jack a Rodney tak udělal. Ze stropu začalo svítit jasné světlo, které dopadalo přímo na SG-16.
"Tlak klesá." řekla Sam.
"Výborně."oddechl si Tomas.
"Myslím, že to, co jsme právě udělali nás staví před morální dilema." ozval se Daniel.

O několik hodin později

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, hlavní místnost

"Tak jak jsou na tom naši hosté?", zeptal se Rodney, když v hlavní místnosti potkal Toma.
"Budou žít."odpověděl.
"To je dobře."přikývl s úlevou.
"Tak už máš ty výsledky?"
"Jo. Jsou tam samé zmínky o nějakých Eagerech, dále, že ta Mac je poslední Antik. Má dvě dcery - Abigail a Sarah. Chodí s Johnem a..."začal vyjmenovávat McKay.
"Nemusíš zacházet do detailů. Prostě mi řekni, jestli mluví, nebo nemluví pravdu."
"Ano, mluví pravdu."
"Takže záchranná mise bude."
"Ano, když dovolíte, rád bych šel s vámi."
"Proč?"
"John je přeci můj přítel. Stejně tak jako Ronon, ale hlavně nemůžeme ztratit tak významného vědce, jako je Torrment"
"Dobrá, za hodinku u brány", řekl Tomas a odešel pryč.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, 8. patro - věznice

"Je vám už lépe?" zeptal se Tomas, když vešel do místnosti.
"Vzhledem k tomu, že ještě před chvíli jsem měla obrovské křeče tak...jo.“ odsekla a podívala se na něj. Mříže byly pryč.
"Co to?" nechápal George.
"Pojďte se mnou. Jdeme na misi."
"Co?"
"Potřebujeme nutně záložní jednotku na záchrannou misi."
"Koho?"
"ST-2 a týmu majora Lorna."
"Před kým?"
"Hassassiny."
"A to je zase kdo?"
"Hadronové hlavy."
"Arabi?"
"Jo, zapřísáhli se, že vybijí všechny Antiky."
"Aha."
"Půjdete?", zeptal se Tomas. O'Conner už chtěl něco navrhovat, ale Mac vyhrkla:
„To žertujete? Nejdřív nás málem zabijete a potom chcete pomoc? Vám nejspíš přeskočilo, ne?“
„Pochopte nás, prosím. Jsme ve válce a museli jsme si být jisti, že nejste hrozba.“
„Jo, vypadám jako učiněná hrozba.“ušklíbla se Mac. „Zavolejte O´Neilla, chci mu na hlavě udělat ještě jednu bouli!“

O PÁR MINUT POZDĚJI:
„Chtěla jste se mnou mluvit, plukovníku?“zeptal se Jack, když přišel do vězení.
„Jistě! Chtěla jsem ti říct, že jsi idiot!“vyjela na něho Mac.
„Pojďte se mnou, plukovníku.“pokynul rukou Jack ven z vězení. Mac pomalu vyšla.
„To je dobrý.“přikývl, když se stráže skoro vydali za nima. Pomalu došli na jednu z teras.
„Musíš to rozhodnutí pochopit.“začal Jack
„A ty musíš pochopit, že tohle bylo moc…a teď nás chcete využít. Je to jenom kvůli tomu, že nás, kdyby se něco stalo, nebudete postrádat. Nejsme pro vás důležití, na rozdíl od naší reality. Jacku, já mám malé dítě, ke kterému se musím vrátit a nemůžu takhle riskovat. Pokud chceš pomoc, musím vědět do čeho já a můj tým jdeme.“
„Změnila jsi se.“hlesl.
„Jenom v některých věcech. Mám zodpovědnost nejenom za mě, ale i za někoho jiného. Tehdy byla Abby už větší, ale Sarah je ještě malinká.“
„Chápu to….“přikývl.
„Tak se vrátíme a objasni to celému týmu.“





Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, 5. patro- ubikace (zbrojnice)

"Tak jo, tohle je ST-1 tým." ukázal Jack Mac lidi ve zbrojnici. Po chvilce vešli do místnosti také Winterson a O'Conner.
"Tak jo, začni s objasňováním." usmála se škodolibě Mac.
"Tak jo. Chceme, aby jste nám pomohli vysvobodit ST-2 tým z rukou..." nedokončil větu.
"Proč?" zeptal se stroze George
"Jsou to naši přátelé."
"Zato my jsme jen cetky, které můžete obětovat." uchichtla se Mac.
"Už jsem řekl, ŽE SE OMLOUVÁM!"
"Jo, málem tě zabiju. Pak jen sorry a jedeme dál, co?"
"Potřebujeme vás."
"Ano, to potřebujete. Řekni, co jsou ti Hassassini zač?"
"Zavázali se Aláhovi, že vybijí všechny žijící Antiky."
"A víš, co jsem já?"
"Antik"
"Ano, jsem Antik. Co víc, já jsem poslední Antik. Když nepočítám své dcery."
"Není čas na objasnění. Pojďte!"
"Ne."
"Dobrá, tak v tom případě řeknu McKayovi ať zastaví ten projekt na znovuvytvoření mezidimenzionálního mostu."
"CO? Vyhrožuješ nám?"
"Nemám na výběr."
"A když vám pomůžeme, pošlete nás domů?"
"Slibuji."
"Dobrá tedy."
"Tak jo, připravte se." pousmál se Jack a odešel.
"Mimochodem, kde jsou teď Furlingové?" zeptal se kapánek hloupě O'Conner.
"Povznesení." ozvalo se za ním. Stál tam O'Conner v průzkumnické vestě. Za ním byl ST-3 tým.
"Ty." ukázal na něj Alternativní O'Conner
"Já?"
"Ano, ty."
"A co se mnou?"
"No, ty jediný máš tu smůlu, že jsi tu dvakrát." pousmála se Mac.
"Alespoň žiju." otočil se na ni O'Conner a hned ji spadl úsměv ze rtů.
"Takže Alternativní realita, co?" pousmál se zdejší O'Conner.
"Už to tak vypadá." odvětil alternativní O'Conner.
"No, tak ať se vám daří."
"Dík." řekl Alt. O'Conner a ten zdejší odešel.
"Tak jo, jsme připraveni?" pousmála se Mac a už už chtěla zavelet, aby všichni vyrazili, ale uvědomila si, že tady už nejsou rozhodnutí na ni.
"Jdeme." zavelel teda Tomas a vydal se pryč ze zbrojnice následován všemi ostatními.

Smaragdová galaxie, Babylon, Babylónská věž, hlavní místnost

"Del-el-hassa." ozval se hluboký hlas a brána se otevřela.
"Hustý." klesl Winterson a vešel do brány. Za ním prošel zbytek.

Vyšli na již známé planetě S-015. Na místě Mekky bylo už jen pár domečků. Dokonce ani městské zdi tam nebyly.
"Změnilo se to tu." ozval se Tomas.
"Maa-salaama. Etrush." ozvalo se najednou a z pozabrány vyšli dva Hassassini držící jejich klasický trojzubec.
"Zařídím to." zašeptala Mac a natáhla proti nim ruku. V mžiku z ní vyšlehly jasné plameny. Z Hassassinů zbyl jen prášek.
"Hezké." uznal Daniel
"Dík. Můžeme pokračovat?"
"Jo, samozřejmě." usmál se Tomas a pokračovali dál v cestě. O chvíli později dorazili do vesnice. Nebyla tu ani stopa po strážích, jenom prostý lid. Všichni ihned zalézali do svých chatrčí a yurt. Týmy se vydali k vysokému kamennému domku.
"To bude radnice." pronesl Daniel a všichni pokračovali až ke vchodu. Tato budova neměla dveře, byl tu pouze průchod, za nímž bylo něco jako křižovatka s rozcestníkem.
"Tudy." ukázal pak Daniel a všichni se za ním vydali. Po chvilce došli ke schodům vedoucím pod povrch. Dole byla jedna dlouhá chodba na jejímž konci byl průchod do obrovské haly s kulatým půdorysem. Na druhé straně byl pak průchod ke věznicím. Všichni se tím směrem rozběhli, když tu k nim ze stropu skočil velký vypracovaný Hassassin.
Mac proti němu automaticky natáhla ruku, ale nic se nestalo. Hassassin jen mrkl stejně jako Mac, přišel k ní a dal jí ránu, až se až odrazila od zdi. Všichni do něj začali střílet, ale on si ještě stihl aktivovat nějaké zařízení na ruce, tudíž se kulky jenom odrážely od energetického štítu, jenž se kolem něj utvořil. Ihned pak vytáhl trojzubec a praštil s ním po hlavě Tomase, Rodneyho, Sam, Daniela, O'Connea, Wintersona a nakonec Mephalu.

Všichni se octli ve vězení spolu s ST-2 týmem a záchranným týmem mjr. Lorna.
"Vítám vás zpátky." usmál se John, když se probrali.
"Johne." vyhrkla Mac.
"Ano, znám vás?"
"Pardon...spletla jsem si vás s někým...známým."hlesla a postavila se.
"Jsou z alternativní reality." dodal Tomas.
"Aha, a co dělají tu?"
"Pomáhají nám v této záchranné misi."
"Bez urážky, Tome, ale tohle jako záchranná mise moc nevypadá."podotkl kousavě Sheppard.
"Nepočítali jsme s tím, že tady někdo bude mít energetický štít."
"Tak to jsme dva."
"Hej, a není to jeden z vědců?" ozval se náhle Ronon a ukazoval na O'Connera.
"Jo, je tu jaksi...dvakrát." pousmál se Daniel.
"Aha."
"Jak se sem dostali?" zajímalo Torrmenta.
"Vypadá to, že moje druhé já něco...pokazilo v jejich realitě. Prošli branou a vyšli tady." odvětil Rodney.
"Alespoň nejsi idiot jen v této realitě." poznamenal s úsměvem Ronon.
"Hahaha. Teď bychom měli přijít na to, jak se odsud dostat. Mac, můžeš už používat své schopnosti?"
"Ne. Zatím."
"Schopnosti?" nechápal Lorne.
"Mac je poslední Antik."
"ANTIK?"vykulil oči John.
"Antik?" ozvalo se ze stínu a za mřížemi se jakoby v páře objevil ten Hassassin, který je zajal. „Až Zubd přijede ze své výpravy k bohům, určitě ho to potěší."
"Jenže to už tady nebudeme."ušklíbla se Mac
"Opravdu? To bych netvrdil. Mám tady něco, co evidentně ruší tvé schopnosti", vytáhl z jejich baťohu pozemské zařízení na rušení schopností. Mac maličko zbledla.
"Proč?" nechápal Tomas a díval se na Johna.
"Dal mi to tady Rodney. Prý to produkuje nějaký druh EM pole a tím to také zabraňuje Hassassinům v používání trojzubců."řekl omluvným tónem John. Rodney se jen rozpačitě pousmál a řekl: „Promiň, netušil jsem, že nás dnes navštíví Antik."
"To je jedno. " mávla rukou Mac.
"Nepotřebuji navždy, stačí mi 12 hodin, abych toto zařízení zdokonalil", usmál se Hassassin a odešel.
"Sakra", vykřikla ještě Mac nahlas a naštvaně nakopla zeď.
"Byli jste v bezvědomí 4 hodiny. To vám trvá více, než 16 hodin?"divil se John.
"Ne, potřebovala jsem jen, aby si myslel, že má výhodu. Ale už aspoň cítím, kde kdo je."
"To je dobře."


O pár minut později


"Odpaluji." usmála se Mac, mávla rukou a mříž se rozletěla.
"Co to?" vletěl tam ten Hassassin, ale ihned zase letěl zpět. Roplajznul se na zemi a v tu chvíli do něj vyšlehl plamen ohně a z něj zbyl zase jen černý prach.
"Zbraně." upozornila Sam a ukázala na stolek na kraji haly. Byla tam všechna výstroj ST-1,2 týmu, SG-16 týmu a týmu majora Lorna. Poté co si všichni pobrali to svoje vběhlo do místnosti asi tak pět Hassassinů. Všichni padli pod palebnou silou P-90.
"Jdeme!" přikázal Tomas a všichni vyrazili. Netrvalo dlouho a už byli u brány, kde Daniel začal zadávat adresu Babylonu. Poté co odvysílali kód prošli a za nima se brána zavřela.
"ST-1, SG-16, vidím, že se záchranná mise zdařila...dobrá práce." usmál se generál O'neill, který seběhl dolů.
„Myslím, že je to hlavně zásluhou tady Mac." ukázal Tomas.
„A já myslím, že to byla společná práce.“oplatila mu to.

O pár minut později u brány

"Mezidimenzionální most stojí, můžete jít." řekl Rodney a SG-16 se už chystala projít bránou.
"Počkejte!" ozvalo se ještě a z řídící místnosti vyběhl zdejší O'Conner. "Mám pro vás dárek." řekl na vysvětlenou.
"Jé, mám ráda dárky." pousmála se Mac.
"Na tenhle krystal jsem uložil některé Furlingské vědomosti. Je tam, jak zvětšit účinnost hyperpohonu o 200%, jak vylepšit štíty i zbraně." podal Mac krystal.
"Děkuji. To hodně znamená. Proti Eagerům to budeme potřebovat. Při posledním setkání jsme, teda hlavně mým přičiněním, zrušili jednu z našich lodí.“odpověděla s úsměvem.
"Ale hlavně jsem vám chtěl říct...hodně štěstí." usmál se a SG-16 prošla bránou.
"Sympatická žena." řekl ještě usměvavě O'Conner a odešel.
„Nedivím se, že spolu v jiné realitě chodíme. Škoda.“pousmál se Sheppard.


ATLANTIS

„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil Rodney.
„Máme kód?“zeptal se nervózně John.
„Ještě ne….ano…je to kód Mac….“vydechl úlevou McKay. Sheppard seběhl dolů. SG-16 se objevila na Atlantis. „Co se stalo?“chtěl vědět.
„No, byli jsme v alternativní realitě, máme způsob, jak zvýšit účinnost štítů o 200% a poznali jsme Babylon.“vysvětlila Mac. John ji objal, ale ona trošku ucukla.
„Co je?“
„Ruka, jsme trošku zdemolovaní…proletět bránou a vůbec si to nepamatovat zanechá následky.“pousmála se.
„Máte adresu?“zajímalo Rodneyho.
„Máme.“přikývl George. Rodney vypadal, jako by ho předběhly Vánoce. Rychle si vzal od Mac krystal a odběhl pryč.
„No, my jdeme.“usmál se O´Conner a i s Georgem odběhli.
„Co ty? Co by si řekla teplé vaně s bublinkami a podrobným vyprávěním, co se stalo?“navrhl John. Mac unaveně přikývla.

Doufám, že se líbila....můžete srovnáte s tou, co jsme napsaly s Mooony a taky hlasovat v ankete

POZDEJI...nejak se mi anketu nedari zprovoznit ...dela mit o neplechu

Tím, co ted napíšu, si asi rozeštvu rocketmana, ale Tvá společná povídka s Mooony se mi líbila více Tím nechci říct, že by se mi tato nelíbila, to ne, ale...
K povídce, bylo to hezké, ale možná až trochu moc kýčovité (pro mě). Z Atlantis je to hodí neznámo kam, neznámo jak, a Rodney (i když alternativní) dokáže přesně vymyslet mezidimenzionální most a trefit naprosto přesnou realitu....Jinak to ale bylo fajn

„Takže buď máme odhalit, jestli jsme spali s Joe Flanniganem, nebo zemřít?“ušklíbla se Mac.

lol, tohle mě celkem dostalo

mě si jen tak nerozeštveš já jsem rád, že alespoň někdo čte ty moje pokusy o povídku

Byla to pěkná povídka a napínavá. Mě to moc kýčovité nepřišlo spíš trochu těžkopádné ( ale to bude asi tím , že jsem nečetla povídky od rocketmana. Ale z toho, co jsem četla nyní, to musím dohnat)

A to s tím Joem Flaniganem mě opravdu dostalo

mno anketa nejede...tak to pls. piste rucne...

Jinak tady mate spoiler do budoucnosti ...zatim muzete hadat

Kód: Vybrat vše

http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/183540-recka-mytologie

menostrózní ovace za tuto povídku.....prostě nejde jinak

Dark Angel : Jinak ta veta...TYS TO UDELALA...bylo to jeste ve hre Mafia...nevim, jestli znas...na konci jak Tom zastreli Sama v galerii...tak Sam to rika ... blahoslavena budiz hodina ZSV a obrovska nuda
Nemyslel jsi tohle?